Jak to zvládnu, až se narodí?

Miruše  Vydáno: 14.01.11

V těhu jsem měla lehké obavy, že to s malým miminkem nebudu umět. Přečtěte si, jak moje obavy nakonec dopadly.

V těhotenství jsem se nijak zvlášť nezabývala tím, jak to všechno bude, až se ten můj malej „Adámek“ :-D narodí. V každém trimestru jsem koukala jen tak daleko, kam začátek dalšího trimestru dosahoval. V tom třetím už jsem se modlila, aby čtvrtý nepřišel a s ujištěním, že bejt slonice, která nosí sloňátko dva roky 8-O, byla bych raději bezdětná, jsem se pomalu připravovala na porod. Nijak zvlášť jsem nenervovala. Občas přišla na návštěvu tu depka, tu blbá nálada, tu chuť toho mýho chlapa zadupat do země, ale porod jako takový jsem si představit neuměla a ani nechtěla. Každá maminka ho má jiný, takže nějaké plány či představy by stejně byly k ničemu. Jediné, co jsem si představovala, poslední měsíc před porodem, byla chvíle, kdy už bude na světě a dají mi ho ještě celého umatlaného pochovat (nebo aspoň pohladit :-D ). To se mi bohužel nakonec nesplnilo.

Přiznám se, že jsem i koketovala s myšlenkou porodu doma, protože představa bílých plášťů, vykachličkovaného studeného porodního sálu s nepohodlnou „kozou“, mě přiváděla k šílenství. Nebyla jsem se v porodnici před porodem podívat, ale nakonec jsem si alespoň vyhledala recenze na tu naší benešovskou, a velmi mě uklidnily. :-) Prý tam mají hezké sály, příjemné prostředí a skvělý personál. Děkuji všem svatým, mému muži i těmto recenzím, že jsem se nakonec rozhodla rodit v porodnici a ne doma. Malá (nakonec to k velkému překvapení byla holčička :-D ) by mi v porodních cestách bez akutního císaře umřela a já bych jí zřejmě kvůli velké hlavičce neporodila. Tedy všechno bylo nakonec jinak.

Ale k těm obavám v těhu z mateřství. Jak už jsem psala, nijak jsem nekoukala moc dopředu, nepředstavovala jsem si, jak půjde prcek do školy :-D, jak začne chodit, ani první zuby a slova. Takhle daleko moje představy nedosahovaly. Lehké obavy přicházely s nakupováním výbavičky.

Pleny
Jak velké sakra? Budu je umět koupit? Ale vždyť je tolik druhů 8-O Jaký kupovat a jakou velikost? Poznám, když už dítěti budou malé? A co když z těchhle parfémovaných bude mít vyrážku, co s tím budu dělat? A co na opruzeniny? Vždyť je tolik mastiček, od levných „tesco mastí“ po extra drahé „značkové“.

A jak to bylo ve skutečnosti? Stačilo se na pleny podívat a číslo 1 je od 3 do 6ti kilo dítěte. Hurá, tyhle jsou pro nás zezačátku. Druhy jsem nakonec neřešila. Dostala jsem totiž od mamky „Bella Baby Happy“ extra spešl pro novorozence. Je tam vyseklý kus horního lemu plenky pro pupíček. Vyhovují nám, sláva.

Jestli už jsou, nebo ještě nejsou Verunce plenky malé, nepoznám dodnes :-D Když už měla hluboké otlačeniny od gumičky, koupila jsem o číslo větší. Jenže ve dvou měsících jí začaly škrtit už i trojky! 8-O A mě nenapadlo nic lepšího, než si objednat čtyřky :-D Písla jsem to holkám do „říjňátek 2010“, většina se pobavila a žádala foto, až pleny pro 7-18kilové děti obleču dvouměsíčnímu pětikilovému děvčátku :-D Čekala jsem až mi přijdou, už byly zaplacené předem, takže nešla objednávka stornovat. A jestli je měla až pod uši? Skoro :-D Ale drží dobře a už nemá otlačený kejtičky :-) Až vypotřebuju tyhle tři balení, zkusim jinou značku.

A jak je to s tím parfémováním? Nikdy by mě nenapadlo dítěti koupit parfémované plenky. Smůla. Nákup přes internetové obchody maj dvě nevýhody. Nemůžete si zboží vyzkoušet, ba ani očuchat. První várka plenek mi přišla ve strašně voňavém poštovním balíku. Stále jsem chodila po baráku a jako blázen čuchala co to tady tak divně „voní“. Jakmile jsem druhý den balení, tehdy ještě Pampersek dvojek, rozbalila, bylo mi vše jasné. Koukala jsem na tu malou bezbranou nahatou holčičku, držela převoněnou plínu v rukách a odhodlávala se nasadit jí to na ten její malinkej hebounkej a neopruzenej zadeček. Světe div se, já mám prostě štěstí, mojí malou neoprudí snad nic :-D A jestli to zakreje „vůni“ hovínek? Ani náááhodou! I přes tu parfemaci je zcela zřetelně jasné, že tohle nebyl jen prdík :-D

Co na opruzeniny? V porodnici jsem dostala balíček, kde byl Sudocrem a Rybilka. Rybilky bylo velké balení, takže jsem jí začala používat (Sudocremu jen asi na jeden zadeček). No a vzhledem k tomu, že malé vyhovuje, nezkoušela jsem nic jiného. Doktorka mě pochválila, že mažu silnou vrstvou, to jsem vyrostla týden po porodu dva metry radostí. :-)

Kojení
No, co kojení, prostě kojit budu, mamka nás kojila hodně dlouho (myslím, že každého z nás přes rok).

Po porodu
A je tu problém. Kvůli císaři se mi od úterý (-porod) udělalo trošku mlíčka až v pátek :-( Malinká tam chudák nechala přesně 300g, jak neměla, co papat. Navíc mi laktační poradkyně vysvětlovaly, že jsem světlý tip a proto mám bradavky hodně citlivé, a právě proto u každého kojení brečim bolestí. Brečela jsem týden. Pak si nějak zvykly, ale příjemné mi kojení nebylo nikdy. Nakonec jsem s kojením skončila kvůli psychickým problémům, které mi kojo bohužel způsobovalo. :-( Malá je sice od osmého týdne plně na UM, ale já jsem zase vyrovnaná spokojená maminka. Samozřejmě mě mrzí, že to nešlo, a že je Verunka ochuzená o důležité látky, které MM obsahuje, ale nedalo se jinak.

Oblečeníčko
Ježiš, kolik toho mám kupovat? Kolik bude potřeba? A co všechno? A jak velké, když nemám ani hrubou představu o tom, jak velké je malinké miminko a jak rychle roste?

Nakonec jsem dostala od všech známých a příbuzných tolik oblečení, že když jsem ho ze všech krabic měsíc před porodem vysypala na naše letiště, padalo z postele na zem. Hodila jsem do obrovské hromady šipku a jala se to všechno vytřídit. Již v polovině mi bylo jasné, že mám oblečení množstvím minimálně pro čtyřčata. :-D Třídit je podle velikosti byl horor, protože jsem opravdu netušila, které je ještě akorát a které už je obr, abych ho uschovala, než do něj doroste.

Přítomnost. Vážení, nevím to dodnes. Dodnes zkouším každý nově vytažený kus přímo na malé a buďto jí je, nebo ne. Zezačátku to vypadalo asi tak, že jsem po každém koupání malou oblíkala a zase svlíkala průměrně čtyřikrát, než jsem našla odpovídající velikost :-D A proč jsem jí do toho oblíkala, když jsem jí to mohla jen porovnat od ramínek po nožičky? Protože to bylo naprosto nemožné. Verunka je totiž malej naschválníček a nožičky ne a ne natáhnout. A jak jsem s ní ještě zezačátku moc neuměla, bála jsem se, abych jí při natahování nohu neoddělila od těla.

Už se to trochu ustálilo. Už občas i vím tak nějak co jí je a co ještě nebo už ne. Důkazem toho jsou například dnešní nové dupačky. Krááásné, růžové s medvídkem na hrudi. Patu má cca vprostřed nohavic :-D Já jsem prostě nemožná. Ale už jsem jí v tom nechala, na spinkání jí to nevadí :-)

K tomu množství. Když jsem ještě netušila, že dostanu takovou horu věciček, postupně jsem kupovala z druhé ruky tu dupajdy, tu bodýčka, tu kalhoty a tak podobně. Vzhledem k tomu, že nemám dceru blinkací, stačí nám v pohodě jedno oblečení na den(když selže plenka při kakí, tak dvě), peru jednou za tři, čtyři dny (to dětské), tudíž stále točíme dokola max patery body a patery dupajdy. Tedy ve finále jsem přehodnotila původní odhad „věci pro čtyřčata“ na „množství věcí pro osmerčata“ :-D Je fajn, že mám z čeho vybírat, ovšem koho by furt bavilo každou novou věc zkoušet, že, když mám už ty patery ozkoušené. :-)

Blinkání
Až se moje dítě pozvrací, pozvracím ho taky. Nesnáším, když někdo zvrací, jen to vidím a potom i cítím, zpola natrávený oběd na sebe nenechá dlouho čekat. To bude očistec, až mi bude blinkat!

Mám fakt štěstí, že malá neblinká. Ale když se jí to v nějakém druhém týdnu podařilo, dostala jsem místo dávení strašněj záchvat smíchu. Po koupání a nakrmení jsem malou zvedla, nestihla říct ani bé a bylo to venku. Já to měla až na ponožkách, malá byla zeblitá celá. Takže na přebalovák a dát oblečení nové-další. (Naštěstí fakt ohodila jen oblečení a na tělíčku neměla nic, takže nebylo potřeba znova koupat. Zato já to měla až za podprsenkou :-D ) Tak, převlečená, voňavá, pojď k mamince. No co vám mám povídat, okamžitě hodila šavli druhou. To už jsem se neudržela a smála se na celej barák jak pominutá. Chuděrka na mě koukala, absolutně nechápala, co se stalo, byla z toho úplně otřesená a máma se smála jak blbá. Tedy znova na přebalovák, znova převlíct, ale tentokrát už jsem byla chytřejší. Omotala jsem jí plenou jako malou mumijku, kdyby náhodou do třetice, tak ať jí nemusím převlíkat počtvrté a čekala, co se stane. Mě klidně ohoď znova Verčo, já už se můžu ždímat, ale ty mi zůstaneš pěkně vsuchu. Chudinka už asi neměla co a to bylo poprvé a prozatím naposled, kdy mi zvracela. A jestli se mi chtělo přihodit? Vůbec ne, to sotva natrávené mlíčko vůbec nesmrdí, takže strachy zbytečný.

Přebalování
Věděla jsem, že kvůli své pohodlnosti budu používat jednorázovky. Ale takovou jednorázovku jsem vlastně nikdy neviděla. No a rozbalím já si v těhu jedno z balení a podívám se na plenku, abych si třeba na našem podlopsovi Pepovi natrénovala přebalování? Ne. Hlavně že jsem si někdy tak říkala, jestli já tomu mému, tehdy ještě Adámkovi, budu tu plínu umět zalepit. Úplně jsem si sama sebe představila na místě otců v jednom filmu, kteří měli na starost jedno nemluvně. (Nevzpomínám si na název) Záběr, jak pracně dítěti nainstalují plenku, dítě zvednou do vzduchu a plenka se odporoučí k zemi. Nádhera. Snad se to rychle naučím, abych nebyla jak ti tři pitomci :-D

Po narození. Úplná pohoda… Bez problémů, první přebalování na jedničku. Občas se lepítka přilepí malé na bříško či boky, to když jí od mokré plenky
osvobozuju, a divim se, proč to nejde, když za to zespoda tahám. No, to je asi vždycky ráda. :-D

Výbavička
Dost jsem si dělala hlavu s tím, co koupit a co ne. Jak má člověk, který čeká první mimčo poznat, co je jen reklamní chyták a úplná zbytečnost, a co je skutečně potřeba? Koupila jsem houpátko na „ruční pohon“, třeba se jí v tom bude líbit. Postýlku novou bukovou, prý je to kvalitní dřevo. Matraci kokosovo-pohankovou, snad nebude moc tvrdá, ale jen molitan je asi moc měkký. Mnou navrženou skříň pro mimi se dvěma křídly (dveřmi) a velkýma šuplatama, jééé, tam se toho vejde a bude to přehledný. Kolotoč nad postýlku s příjemnou hudbou. Monitor dechu, bez toho nebudu fungovat, živě si pamatuju, jak jsem i čtyřikrát za noc chodila kontrolovat mou o deset let mladší sestřičku, se kterou jsem měla pokojíček, jestli vůbec dejchá. A narazila jsem i na „monitor pláče“, až mi bude plakat, nebudu vědět proč, tohle mi poví, jestli je to z hladu nebo počůrání nebo prostě proč.

Realita: V houpátku trávila většinu dne, i tam přes den spinkala, takže využití maximální. Po dvou měsících nás s tatínkem ale přestalo bavit u toho stát a houpat, proto jsme pořídili k Vánocům „samohoupátko“, které má několik melodií, vcelku inertních, ale malé se líbí a hlavně otočíš kolečkem a houpe to samo-6 rychlostí (to určo navrhoval někdo bezdětnej, protože by stačily rychlosti pouze dvě, no budiž :-) )

Postýlka-tak tam jsem záhy pochopila, proč byla tak levná. Je totiž neuvěřitelně nízká. Má sice tři polohy roštu, ale ta spodní je jen pár centimetrů od země. Nevadí, až bude větší, koupíme jinou a tuhle necháme dalšímu miminku.

Matraci bych chtěla sama, protože je úžasná! Ty naše měkký matrace nám křiví záda, to je děs, dost malé tu kokosovou závidim :-D

Do skříně se postupně sáčkuju já :-D Malé stačí jen levé křídlo a zbytek obývají moje hadry. Skříň má tedy plné využití :-D

Kolotoč nad postýlkou-ten jsem myslela, že hodím do kamen. Ze začátku jí vůbec nezajímal… to byla ale zbytečnost. A hele, ona začala všechno sledovat a kolotoče se najednou nemůže nabažit :-) Když má člověk novorozence, má pocit, že bude mít nehybný nudný ležící mimino snad napořád.:-D Teda nevim jak člověk, ale já jsem to tak měla. :-)

Monitor dechu je spása pro můj klidný spánek. Když se v noci vzbudím a neslyším jí oddechovat, vymrštím hlavu s vytřeštěnýma očima směrem k monitoru, bliká, pohoda, můžeš spát s klidem dál, Miruško. :-) Vřískal jen jednou. To když jsem jí, nevím proč, v šestinedělí zavázala do dvou 8-O zavinovaček, tak nádechy prostě nesejmul. Takhle rychle jsem z postele ještě nikdy nevstala :-D

A monitor pláče? Pche…ještě že jsem ho nakonec nekoupila. Bylo mi líto hříšných peněz, co za to chtěli, a udělala jsem dobře. Nejpozději do 14ti dnů jsem přesně věděla, proč pláče, jestli prdíky, hlad nebo si mrní jen tak pro radost :-D

A co bude dál? Vůbec netušim a vlastně to nijak nehrotím. Stále jí nevidím jít do školy, ba ani chodit. Stále jí nevidím říkat první slova ani růst první zoubek. Řeším to, co bude zítra, ne co bude za rok. Užívám si každý den s mojí maličkou, společně s tím nejlepším tatínkem, jakého si Verunka mohla přát. Přizpůsobujeme se situaci. Teď už se ničeho nebojím. A když něco nebudu umět nebo si s něčím nebudu vědět rady… no tak milé eMimino, mám tebe (vás všechny). :mavam:

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Martrich
Extra třída :D 11911 příspěvků 14.01.11 17:41

Jůůů hezky popsaný, já jsem ted ve fázi, kdy řeším výbavičku a jsem moc ráda za tvůj super deníček, jsem prvorodička a taky nevím, co mě čeká, takže super. Přeju tobě a tvé holčičce hodně zdraví a at vám to spolu pořád tak krásně klape :palec:

 
Pájinka25
Závislačka 2857 příspěvků 14.01.11 17:46

ahojky, doslova jsem hltala každé slovo, moc krásný deníček. Já mám rodit za 6 týdnů a taky mě provází obavy, co a jak a jak to vše zvládnu. Když jsem si probírala oblečení, taky jsem řešila, že jedno bodýčko je totálně miniaturní, že do toho se snad nemůže ani vejít, další mi přijde, že je snad zas na 6kilové dítě .....no taky budu muset zkoušet :-D taky mám hlavně strach z toho, abych při pláči poznala, co malého zrovna trápí a co se týče monitoru dechu, máme ho taky, jen mě děsí jedna věc. Je to moc citlivé zažízení a i když se třeba já nebo přítel trochu zavrtíme na posteli, nebo projdeme kolem postýlky, monitor to snímá a to se postýlka ničeho nedotýká. Ale zase si říkám, že člověk se v noci tak často nevrtí a když projdu kolem postýlky, tak si malého můžu zkontrolovat osobně, takže snad to bude ok :-D

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 14.01.11 17:47

MR, proto jsem to sem psala, sice jsem tam přihodila hodně „omáčky“ :mrgreen: ale třeba to prvotěhulkám bude něco platný. :palec:

Pájinko teda můj monitor dechu až tak citlivej asi není, když kolem postýlky projdu (a to máme houpací podlahu :mrgreen: )tak je vše jak má být. :-) Každopádně oblečeníčko jak jsem psala prostě odhadnout nelze. malé je dva a půl měsíce a jsem schopná jí dát i o kus menší i o kus větší-prostě trotl :lol:

Příspěvek upraven 14.01.11 v 17:50

 
Pájinka25
Závislačka 2857 příspěvků 14.01.11 17:48

jo jinak já jsem taky v domění, že čekáme chlapečka, mám plno modrých věcí, tak snad nakonec nepřijde o pindíka :mrgreen: ale mám to potvrzené i z plodovky, tak snad ne :mrgreen:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 14.01.11 17:52

Holky maminky!!! koho napadne ještě něco prosím napište to sem, určitě jsem na spoustu věcí zapoměla, budu moc ráda, když sem přidáte jaké máte zkušenosti s čím vy!!! Díky!!! :kytka:

 
Pájinka25
Závislačka 2857 příspěvků 14.01.11 18:03

ten monitor měl brácha na synovce, ale malej měl postýlku už od narození ve svém pokoji, takže tam ten monitor nic nerozptylovalo. My máme právě taky dost „hejbací“ podlahu, ono stačí i sousedi nahoře, přesně víš, kdy projdou. Stropy jsou z rákosu a je toho dost slyšet. Navíc máme jeden pokoj přepženej sádrokartonovou příčkou a když nahoře projdou, ta příčka se normálně klepe :mrgreen: takže je tady veselo :mrgreen: naštěstí jsme v baráku skoro všichni příbuzní, jsme prostě zvyklý

 
nevsik  14.01.11 18:24

první deníček u kterého jsem se opravdu s chutí nahlas zasmála :mrgreen: skvěle napsané,ba přímo brilatně :palec: obavy (nebo spíš nápady) jsem měla obdobné a ve finále jsem to taky moc neřešila a ted žijeme ze dne na den,stejně to jinak nejde :-)
gratuluju k tvojí „adámce“ :mrgreen: ,užívejte si to spolu !

 
papopy
Kecalka 469 příspěvků 14.01.11 19:11

ahoj krásně jsi to popsala, taky jsem vše řešila co a jak bude a najednou to tak nějak vyplynulo. Ohledně kojení jsem na tom byla stejně, malá zhubla 500 g a pak byla tak slabá, že se už nechytla a musela jsem dokrmvat. Ale hlavně že byla spokojená a já pak už taky.

 
Klárka82
Kecalka 134 příspěvků 14.01.11 19:55

Krásně napsané, taky si vůbec neumím představit co mě čeká (i když zatím času dost..). Díky :-)

 
BohunkaP
Extra třída :D 14178 příspěvků 14.01.11 20:11

Jako obvykle přečteno jedním dechem! :palec: :potlesk:

 
Pasithea
Kecalka 151 příspěvků 14.01.11 21:00

To mi něco připomíná :-D Vzpomínám jak jsem taky stála nad hromadou dětských oblečků (hodně jsem dědila) a řešila jsem rozdělení podle velikosti. Ani po roce neodhadnu co Emě už bude a co ještě ne, ale mám fígl, abych jí to nemusela všechno zkoušet. Obleču jí jeden kousek a podle něho pak přeměřuju ostatní - docela to vychází.

 
S.a.n.y6444
Ukecaná baba ;) 1800 příspěvků 14.01.11 21:49

jsem rada za tento denicek, protoze za dva mesice mam rodit a jsem prvorodicka, mam tolik strachu a obav, ale ty jsi me uklidnila, nic neni hrozne jak vypada a pokud nezklame matersky pud, tak vzdy si proste nejak poradim, diky ti moc a mala at ti roste jako z vody :mavam: :-)

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 14.01.11 22:06

S.a.n.y6444 člověk se opravdu tak nějak přirozeně vždy přizpůsobí situaci. Až bude mrněti týden, už ho budeš znát, až mu bude 14 dní, budeš mu rozumět úplně skvěle (a jen ty) a až budete mít po šestinedělí? To už budeš zkušená a ostřílená máma :mrgreen: :palec:

Ale to, že maminka zná své dítě dokonale už za pár dnů, má jednu malou nevýhodu…tatínci jim vůbec nerozumí!!! :roll: :mrgreen: Ještě před týdnem se mě zeptal, proč plače, jestli má hlad nebo je unavená…prostě jsme už po pár dnech chodící manuály na naše děti :palec:

Přeju rychlý a krásný porod a zdravého mimínka!!! :kytka: :hug:

 
Ivi
Ukecaná baba ;) 1839 příspěvků 14.01.11 22:09

Už dlouho mne takhle nic nepobavilo. Tohle by měla být povinná četba pro všechny nervózní prvočekatelky, které se bojí jak to půjde. Jde to.

Poznámka - velikost oblečení jsem neodhadla ani na své 2. dítě. Přesně si vzpomínám, jak jsem držela v ruce dvě malá bodýčka a smála se, že takhle malá jsou jenom nedonošeňátka a panenky. A nakonec to byly první věci, které malá nosila.
Mimochodem, dneska taťka narval naši 8M holčičku (8 kg) do plín č. 5 (cca 15 - 35?). Budiž mu omluvou, že to na těch plínách není moc viditelně napsané. Ale hned mě volal, že je to nějaký divný…

 
Delko
Ukecaná baba ;) 2146 příspěvků 3 inzeráty 14.01.11 22:27

:lol: Krásně napsaný :potlesk: :potlesk:

 
Zaynah
Závislačka 2607 příspěvků 15.01.11 09:25

Super napsany!hltala jsem az do konce a pekne se zasmala!tohle budu resit(vlastne uz resim) i ja!
dekuji :mrgreen: a preji Vam hodne zdravicka! :srdce:

 
maslicka001
Kecalka 360 příspěvků 15.01.11 09:39

Opravdu perfektní! Taky mě to rozesmálo :palec: já mám termín za 5 týdnů a někdy mám pocit, že to vsechno lehce zvládnu (uklidnuji se, zvládly to všechny tak proc ne já?). Většinou jsem na tom ale jako TY. Mam taky hromadu bodicek - nekde je na stitku velikost, nekde mesice… mam strach, ze bude prcek malinky nebo naopak veliky a ja nebudu mit vhodnou velikost… a jak to zvladnu? jsem rada, ze jsi to tak hezky napsala - kdyz mi bude nejhur-vzpomenu si na to a budu se uklidnovat, ze v tom nejsem sama! Tak hodně zdaru a krasnych chvilek s „mimi“

 
Bayuska
Neúnavná pisatelka 17012 příspěvků 15.01.11 09:40

Četla jsem deníček jedním dechem. Krásně napsané a Ty jsi skvělá maminka! :kytka: :mavam:

 
polivka  15.01.11 11:49

Teda, tenhle deníček mě dostal :) čtu si tady často ale komentář jsem ještě nepsala. Ale na tenhle musím reagovat :) Jsem 8 týdnů před svým prvním porodem a vše co jsi tam napsala přesně zažívám :) Šíleně moc si mě uklidnila a za to ti neskutečně děkuju :) Jen já mám pro změnu doma hodně růžové a z plodovky to potvrzené nemám, tak doufám, že ten šulin tam nenaroste :) i když i tak bychom to určitě zvládli…Hodně zdravíčká tobě i Verunce

 
Kytka32
Zasloužilá kecalka 815 příspěvků 15.01.11 15:04

Taky díky :palec: za 5 týdnů rodím - podle utz zřejmě i my Verunku :-) - a tohle mě musím říct hodně uklidnilo :-)
Skvěle napsané, super :potlesk:

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 15.01.11 15:05

Jé, mně malej blil po každém krmení a hovínko mu uteklo do gatí taky několikrát denně, prala jsem za 1-2 dny a kolikrát se mi oblečeníčka nedostávalo…
Je to tak, že pořizování věcí pro mimčo je metodou pokus omyl, něco za pár kaček se využije maximálně a z toho něco drahého se vůbec nehodí… :lol:

 
lidunkaS
Ukecaná baba ;) 2344 příspěvků 15.01.11 15:31

Ahoj Miru :-)

Neuměla bych líp popsat své pocity v těhu. Je fakt, že už mám třetí prďolu, ale u té první jsem to prožívala přesně, jako Ty :-) U třetí jsem si říkala, že všechno vím a všechno znám a ejhle! Ono je všechno úplně jinak!!! Ty dvě starší jsem odkojila úplně bez problémů až do 1 roku, třetí se nechtěla přisát, trvalo mi někdy i půl hodiny, než se chytla, pak mi totálně rozkousala bradavky, že každé přisátí bylo jako by mi někdo vrazil nůž do bradavky a vrtal do hloubky. no, nicméně jsem to vydržela a dneska kojím už bez problémů :-) Starší holčiny mi bez problémů vzaly dudlík, tudíž se dokázaly uklidnit samy, nejmladší mi ho plive do dneška a že to statečně zkouším každý den! :-) Malé jsou dva měsíce a já do dneška nedokážu přesně určit, proč mi pláče. Někdy si myslím, že to jsou prdíky a ono ji asi pálí žáha, nebo tlačí bublina na žaludku a nebo prostě jen nedokáže usnout…
Holt, každé dítě je jiné, ale každé je milované :-)
A proto, milé maminky, užívejme si každý den s našimi ratolestmi, protože ani se nenadějeme a ony nám vyrostou a už nebude koho mazlit, s kým se tulit, komu hubovat, koho učit, co je v životě správné a co ne :-)

 
Evulec
Ukecaná baba ;) 1419 příspěvků 15.01.11 16:54

Nádhera!! a můj případ :palec:

 
laducha
Neúnavná pisatelka 18381 příspěvků 15.01.11 17:17

Bezvadně napsané, zasmála jsem se :palec:

 
monísek1
Nováček 1 příspěvek 15.01.11 18:06

tak u tohodle prispevku jsem se opravdu zasmala,velmi pekne napsano. :-D mam uplne stejne myslenky.jsem ve 35tt.

 
Micus
Echt Kelišová 9030 příspěvků 15.01.11 21:07

Prodigy,
jako bych to psala sama. Až na ten monitor dechu. V těhotenstí jsem ho nechtěla a brala to jako obchod se strachem. Pak mě pár lidí nalomilo, v porodnici samozřejmě byl a po návratu domů jsem nevěděla, co si bez něj doma počnu. Po pár nocích bez monitoru dechu malej kupodivu neumřel a já jsem si nějak zvykla žít bez něj..
Všem budoucím maminkám
můžu říct, že já měla seznam jako kráva na co všechno nezapomenout, aby vše bylo tip ťop a dnes se tomu jenom směju :mrgreen:
Zvládnete to! :huban: :huban:

P.S. Proč jsi změnila nick?

Příspěvek upraven 15.01.11 v 21:43

 
karpík
Kecalka 391 příspěvků 15.01.11 21:38

Deníček super napsaný :palec: ,jsem se fakt nasmála.Kokosovou matraci máme taky,souhlasím,je super.S tím oblečením ti možná trochu poradím.Začíná to na velikosti 50-56-62-68-74-80-86-92-98 atd.Jak píšeš,Verunka má 2.5 měsíce,měla by mít tedy velikost 56-62.68 je zhruba v půl roce :lol:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 15.01.11 22:06

Karpík je vtipálek :lol: :palec: Díkes!!! :pankac:

 
finduska
Extra třída :D 13661 příspěvků 31.01.11 19:06

Naprosto dokonalé, jsem prvorodičkaa tento deníček mně naprosto uklidnil, pobavil, vzdělal- prostě myslím, že splnil svůj účel, smíchem jsem překlenula své obavy a poměřila okem své dvě krabice oblečení , které vlastním a to jsem v 6měsíci:DZálibně jsem se koukla na monitor dechu, a řekla si , že přece jen nebude zbytečnej, jak mi neustále tvrdí starší generace:DPostýlka by měla být ok sice jsem ji neviděla od svých dětských let, každopádně si pamatuji, že jsme si v ní a s ní jako malý dost užili:Dještě , že se schovala:D

 
Čekatelka
Extra třída :D 14338 příspěvků 01.02.11 19:51

:palec: :lol: :palec: :lol: :palec: SUPER

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 06.03.11 20:30

Jsi proste dokonala pisatelka :potlesk: :potlesk: A urcite i skvela maminka…
Obdivuju tvuj nadhled a prehled :palec:

 
KvetinkaL
Kelišová 6001 příspěvků 13.01.12 23:45

Děkuju za skvělé rady, jsi skvělá pisatelka :)
Hlavně jsem vůbec neměla tušení co a jak a díky Tobě si to umím alespoň trošku představit…

Vložit nový komentář