Jak Tobias na svět přišel

mlada.maminka  Vydáno: 29.12.10

Říká se, že druhý porod bývá snažší než ten první… někdy to ale nebývá pravda.

Když jsem před 6 lety přivedla na svět Natálii, řekla jsem si, že už NIKDY více. Porod tenkrát trval 15,5 hodiny od prvních bolestí pro pomalé otevírání a já si bez epidurálu a jakýchkoliv tišících prostředků užila své. No ale po 6 letech jsem se na porodní sál dostala opět. Tentokrát, ale už zcela jistě vím, že NAPOSLEDY :-)

Termín porodu byl 1. 10. 2010. Takže 1. října jsem se rozhodla, že tohle je ideální datum a že udělám všechno proto, aby náš chlapeček vykouknul ven. Den předtím mi bylo řečeno, že jsem na 2 cm prostupná, tak jsem si říkala, že to nebude až takový problém si porod vyvolat, abych to už měla za sebou. Ráno jsem začala horkou vanou a hopsáním na míči. Následovala jízda na rotopedu a večer byla naplánována dlouhá procházka v okolní vsi, kde bylo před každým domem ke shlédnutí několik krásně vyřezaných dýní, tak jsem si říkala, že cesta autem po nerovnostech a výmolech to jistí.

Manžel přišel s tím, že by chtěl jet na hokej, jak se cítím, zda se bude nebo nebude rodit. Natálka se totiž narodila přesně v termínu. Ujistila jsem ho, že se nic neděje, ať klidně jede, že kdyby náhodou, má mě kdo odvézt. V tu dobu bylo něco kolem 15 h a v té době mě začalo nepatrně pobolívat břicho. Ale nic jsem neříkala, chtěla jsem, aby jel.

Když odjel, všimla jsem si po hodině, že mě to pobolívání zastihlo za hodinu 4×, což vypadá na každých cca 15 minut. Že by? Tenkrát mi odtekla voda, takže jsem věděla, že je to tady, ale teď? Třeba to jsou jen poslíčci, ty jsem za celé těhotenství taky neměla, tak jsem nemohla posoudit, ale všude čtu a každý říká, že to každá ženská pozná, když rodí, tak snad nejsem zase až tak hloupá :-)

Následovala vana a pobolívání po 15 minutách trvalo až do 19 hodin. Takže 4 hodiny trvání a já kývla na to, že se na tu večerní prohlídku dýní opravdu podívat jdu. Nikdo o mém bolení břicha nevěděl. Při procházení osvícenou vsí jsem pomalu začala uvažovat nad tím, že se opravdu začíná nejspíš něco dít, bolení zesílilo. Při cestě zpět autem po nerovném terénu jsem už měla pocit, že dnes opravdu ještě pojedeme směr porodnice.

Ve 21 hodin už doma jsem si opět zalezla do vany, ale bolesti neustávaly. V půl 10 už jsem začala zapisovat a všimla si, že přicházejí po 5 minutách…
Mezitím se vrátil manžel a ptal se, co to pořád píšu. „Bolesti“ odpověděla jsem klidně „mám je už jaksi po 5 minutách, ale nevím, jestli je to ono.“
Okamžitě vyletěl z postele jako jak nevím jestli je to ono, že už přece rodím podruhé atd. Poslala jsem ho spát, že když tak ho vzbudím, že si ještě sama nejsem jistá a šla ještě jednou do koupelny.

Napsala jsem mamce sms, popsala jí co cítím a zda bych měla nebo neměla jet, že bych nerada byla jako dvojnásobná matka za hysterku, ale že prostě nevím, jestli už je to ono. „Jeďte, nemáš co ztratit - maximálně získat“, odepsala mi. Přilehla jsem si k manželovi a zjistila, že už ani ležet nemůžu a že tohle asi zcela určitě nezaspím, když se u mě dostavilo už i zatínání zubů. Moje poslední zapsání časů bylo 22:33 hodin a 22:37 hodin. Vzbudila jsem ho, že asi jedeme, začala jsem pomaloučku dobalovat věci (nabíječka, hřeben atd.) a manžel šel pro babičku, aby byla přes noc u prvorozené Natálky.

Po cestě ze schodů mi babička udělala na čele křížek s tím, ať mě Panenka Marie ochraňuje a mě se v ten moment chtělo brečet. Cesta do porodnice nám trvala 15 minut a já se cestou ve 3 bolestech už i kroutila. Po příjmu se slovy:„Dobrý večer, já asi rodím“, mi byl natočen KTG monitor, který ale žádné kontrakce nezaznamenal. To bylo asi něco před půlnocí. Takže dá se říct na svůj předpokládaný termín jsem již byla v porodnici, i když jsem porodila až dlouho po půlnoci, tudíž už byl v kalendáři jiný datum. Po prohlídce bylo zjištěno, že jsem stále na ty 2 cm otevřená, nic se nepohnulo, ale hlavička naléhá.

Dostala jsem kapačku antibiotik kvůli streptokoku a konal se příjem. Oblékla jsem si „slušivou“ noční košili se čtyřlístkama, dostala klystýr a na předporodní pokoj jsem se dostala v 00:50 hodin. Bylo tady vše potřebné pro porod i pro miminko, wc, sprcha, křeslo, míč… tady to proběhne. Po vyprázdnění se moje bolesti ještě víc zesílily a nález se pohnul o 2 cm. Takže jsem byla už na 4 cm otevřená, ale musela jsem ležel na levém boku s podepřenou pravou nohou, aby miminko dorotovalo. Cítila jsem ještě poslední jeho pohyby uvnitř mě.

Horká sprcha a skákání na míči nepomáhaly, bolesti jsem pod proudem horké vody cítila ještě intenzivněji, nejvíc mi vyhovovalo sedět na záchodě, což ale nebylo možné. Bylo 02:30 hodin, když se u mě dostavilo už i zvracení.
Za hodinu mi milá paní asistentka přišla píchnou vodu, ta ale při kontrakci praskla sama a začaly ty pravé porodní bolesti. Ovšem i porod se pohnul a já měla 6cm, za což jsem byla velmi ráda.

Miminko ale nebylo pořád dorotováno, takže já bylo nucena opět ležet na levém boku s zvednutou pravou nohou, na břichu měla KTG pásy a vydýchávala jednu bolest za druhou. Do toho jsem chytala křeče do lýtek a při kontrakci sebou tak mlela, že jsem myslela, že spadnu i z toho křesla. Manžel mi utíral pot z čela a vlhčil mi rty. V 5 hodin ráno jsem najednou ale začala při kontrakci přitlačovat. Nesměla jsem ale. Ale moje tělo si prostě dělalo, co chtělo. Miminko nebylo dorotováno, branka nebyla zašlá, cesty otevřené jen na 7 cm a já už měla potřebu tlačit.

„Netlačte, musíte to prodýchávat“…to se lehce řekne, ale hůře dělá. Musela jsem si kleknout na všechny 4, hlavu jsem zabořila do peřiny a snažila se překonat svoji potřebu tlačit, snažila jsem se vydýchávat, funěla jsem jak pes, ale měla jsem pocit, že moje tělo prostě tlačí samo, aniž bych já tomu nějak dopomáhala. Vydýchávala jsem kontrakce, zatínala nehty do lůžka, manžel mi mezitím držel pod bradou mísu, protože jsem do toho všeho ještě při každé kontrakci začala zvracet.

Při prohlídce jsem měla 8 cm k dobru, ale uvnitř kvůli tlačení jsem otekla a to je špatně. Křivka na mém břichu ukazovala tep miminka 60 a začaly fofry - miminko musí ven, otevřená neotevřená. Rozsvítilo se přímé světlo, asistentky napolohovali komfortní porodní léhátko, ukázaly mi, kde se mám držet a pomáhat si při tlačení, dostala jsem do žíly další kapačku antibiotik kvůli streptokoku a zatímco kapala - přišlo na řadu cévkování. Manžel mi držel ústech masku kyslíku, sestry kolem pobíhaly a chystali vše potřebné.

„Při kontrakci začněte tlačit“, ale najednou jakoby žádná kontrakce ne a ne přijít. „Poslouchej, jak mu málo bije srdíčko“ uslyšela jsem manžela… Zaposlouchala jsem se do tónu pomalu bijícího srdce… Vyděsilo mě to. Zapřela jsem se rukama, nadechla se a zatlačila jako o život. Nadechla se podruhé, zavřela oči a při dlouhé kontrakci jsem měla pocit, jakoby mi někdo rval pánevní kosti, myslela jsem, že mě to rozškubne, ale nepřestávala jsem tlačit.

Určitě jsem ze sebe vydala i nějaký skřek, on se člověk určitým zvukům neubrání i kdyby sebevíc chtěl. Najednou jsem ucítila zvláštní teplo, otevřela oči a z pod mých zakrvácených roztažených stehen se vynořilo krásné modré stvoření, které po okamžitém přiložení na mé břicho kýchnulo a prskalo kolem sebe :-) Byl to opravdu kluk. Náš Tobias.

Plakat začal až po otření a prvotním ošetření pupíku. Na váze stálo 3210 g, ovšem mladičká slečna ošetřovatelka se nejspíš špatně podívala a po odečtení pleny, v niž byl náš prcek zabalen, nadiktovala 3100 g a 50 cm. Mě mezitím daly injekci na vypuzení placenty, takže jsem ji nemusela rodit, jako před 6 lety při Natálce. Když se čekalo, až ze mě vyklouzne, já pořád vzdychala, jako na mě každou chvíli měla přijít další bolest… Děloha mi neustále pracovala a to ještě následující den po porodu.

Dozvěděla jsem se, že jsem nastřižená na 3cm, což jsem ani necítila a taky, že se mi nějaká paní zapírala do břicha, aby malý snadněji vyklouznul… To jsem taky ani netušila. Z šití jsem měla velký strach, při prvním porodu mi i tekly slzy a tu bolest mám v paměti doteď. 14 dnů jsem si nemohla sednout, kýchnout, zakašlat, zasmát, vyjít schody… nic. Tentokrát jsem ale dostala do spodních partií 4 injekce, takové malé nepatrné včeličky na umrtvení a při čekání, až zapůsobí mi byla ukázána placenta, kde si 9 měsíců hověl náš Tobias. Zvláštní pohled :-)

Poté doktorka šila můj nástřih, o němž ani nevím, řádné umrtvení vykouzlilo úsměv na mé tváři. Poděkovala jsem doktorce a veškerému personálu, vzala do náruče našeho druhorozeného syna a zůstala na sále další 2 hodiny sama se svýma 2 chlapama. „On má vetšího pytlíka než já“ prohlásil manžel a já se začala smát. Srandista. Začalo obvolání rodiny, přátel a známých, přicházeli gratulace a já byla naměkko. Břicho mě pořád bolelo, jakoby měla každou chvíli přijít kontrakce, ale to už jsem držel své „zaškňouřené“ a opuchlé miminko v náručí a věděla jsem, že už bolest nikdy nepříjde a děkovala Bohu a všem svatým, že jsem to přežila.

Když to shrnu, tak můj první porod začal odtečením vody, nástupem bolestí až po 5 hodinách a samotným narozením dcery od prvních bolestí po 15,5 hodinách.
Můj druhý porod začal bolestmi, sice trval kratší dobu než ten první (9 hodin a 15 minut přesně) od pravidelných kontrakcí po 5 minutách, ale jejich intenzita byla o hodně silnější, tak intenzivní bolest, že jsem nevěděla, zda si mám vydrápat oči nebo vyškubat vlasy z hlavy… Takže jsem nesmírně ráda, že už to mám za sebou a tím končím naše rozmnožování, už mám odrozeno a holčička a chlapeček nám bohatě stačí :-)

Je pravda, že těhotenství jsem si vychutnávala a kopkání uvnitř mi chybí, mrzí mě, že už to NIKDY nezažiju, ale představa znovu prožít tu bolest, mě vrátí znovu z obláčku na pevnou zem :-)Budu se asi nejspíš opakovat, ale ta bolest za ty poklady stojí. Miminka jsou zázrak a když mi ho po 8 hodinách přinesli na pokoj - nemohla jsem se vynadívat.

Shrnuto a podtrženo… Náš syn Tobias se narodil po 9 hodinách, den po termínu, v sobotu 2. 10. 2010 s mírami 3100 g a 50 cm.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 29.12.10 10:22

Gratuluju ke zdravému chlapečkovi!
Jinak dobře znám ty stavy, kdy vám na porodním sále říkají, že nesmíte tlačit a tělo si dělá co chce. Pamatuju se, jak jsem se snažila překonávat sebe samu a na to jak mi při tom snažení vibrovala stehna…a na ten pocit, že to nezvládnu.

 
rendys314
Kecalka 332 příspěvků 29.12.10 11:32

Také jsem mooc chtěla epidurál,měla jsem ho i slíbený,při bolestech mě nahnali do vany,pak přišla jiná doktorka ta zas řekla pokud chci utišit bolesti tak at v té vaě ležím,tak jsem vylezla měla zimnici,na epidurál bylo už prý pak pozdě…Syn byl moc vysoko,ale pupeční mělotočenou kol krku tak jsem ho musela rychle vytlačit.Hlavu měl jak lebkounek měla jsem strach,že mu to tak zůstane. :roll: skoro rok jsme měli koliku a fobii z uzavřených prostorů,takže v hluboké korbě nechtěl spát a co jsem koupila celý přebalovák i s vaničkou tak šel hned na prodej. :-) Ted mám 3.5 rokua za 9 týdnů porodíme brášku snad to půjde hladce v naší nové vylepšené porodnici. :think:

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 29.12.10 14:53

Ale výsledek za ty bolesti stál :palec: Gratuluju. :kytka:

 
Janca.Zik
Zasloužilá kecalka 696 příspěvků 29.12.10 15:53

Gratuluju :kytka: Já rodila 2.11.2010 :-)

 
jitka 11
Neúnavná pisatelka 16820 příspěvků 4 inzeráty 29.12.10 16:20

Moc gratuluji ke chlapečkovi.
Jako bych psala svůj příběh, ale trochu zdlouhavý.
U dcery jsem musela zavolat sanitku- manžel nebyl doma. K Apolináři jsme přijeli v 18h a v 18:45h byla na světě- bez přípravy.
U syna o trošku delší, prvně s dulou do Kladna, tam měli mít odpoledne vypnutý proud v celé nemocnici, tak sanitkou přesun do Slaného.
V 8h ráno, ATB na streptokoka, nápsání porodopisu, otevřená na 3cm, potom předporodní pokoj, horká vana. Za 15minut na druhý budík, ale už nebyl, byla jsem otevřená na 8cm a tudíž jsem rodila. Miláček na mě vykouknul v 10:58h.

 
-kamila
Závislačka 3064 příspěvků 29.12.10 17:59

Moc pěkný deníček. Gratuluji k chlepečkovi. Mám podobnou zkušenost. Navíc mi z mých tří porodů :-x
přišel ten nejlehčí jako první a ten poslední sice netrval tak dlouho,ale byla to hrůza hrůz. Ta bolest Ale jak říkáš,za ty prcky to stojí :srdce:

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 30.12.10 14:14

Moc gratuluji, jsi statečná a šikovná, že jsi to vydržela a tak dobře zvládla! A Tobiášek ti tu bolest jistě mnohokrát vynahradí.

 
Nastys
Neúnavná pisatelka 19613 příspěvků 30.12.10 14:49

gratulace :kytka: a přeju hodně štěstíčka :)

 
consi
Kelišová 6882 příspěvků 30.12.10 22:29

moc moc gratuluji
Můj první porod byl oproti druhému brnkačka. Sice mne od pátku trápily křížové bolesti, byla jsem 2× zbytečně v porodnici, potřetí se mne tam teda už nechali. Jelikož jsem přijela otevřená na 4cm, než sepsali porodopis, udělali přípravu, tak to bylo už na 7cm. Přijali mne ve 22:30 a v 1:57 byla naše Terča na světě. Bez nástřihu, jen nějaké to šití.
Teď to byl porod vyvolávaný, kvůli těhotenské cukrovce ho vyvolávali tři dny před termínem. Měli obavu z přenášení. Ve čtvrtek první tableta - nic. :srdce: se mnou nebyl, byli jsme domluveni, že mu zavolám, kdyby něco. V noci začly bolesti do kříže po pěti minutách, na KTG po kontrakci ani památky, otevřená na 1,5cm. V 7:00 další tableta Prostinu, to už mne ty bolesti docela braly, až se sestřička divila, že je musím prodýchávat. Po tabletě se to rozjelo. Byl to docela cvrkot, jak říkáš stavy, kdy jsem si málem rvala vlasy a říkala, už nikdy více. Bolesti se stupňovali, do toho ATB kvůli streptokokovi (tradičně, stejně jako poprvé, stihli mi dát jen jednu dávku). Praskla mi voda - hurá, konečně jsem to zažila :-D Při stazích po třech minutách, jsem dostala jen půlku klistýru. Víc to prostě nešlo. Prodýchávej stahy, drž půlky u sebe alespoň 10 minut. Do toho pocity na zvracení. Super..nejlíp mi bylo ve sprše, tam ty bolesti nebyly tak intenzivní. Jenže pak mne to bralo na tlačení, hlavička naléhala, ale pořád jí tam něco vadilo, tak PA jí trochu pomáhala. Mezi stahama jsem omdlívala, usínala a říkala, že teda jako končím. Že tohle fakt nedám. :roll: Naštěstí, že PA je vlastně taková moje teta, co mne zná od malička. Tak ty moje výlevy zůstaly jen mezi mnou a jí.. :oops: No zkrátím to. Od podání tablety v 7:00 uběhly čtyři hodiny. Anička se narodila přesně v 11:00. Bez nástřihu a s pár stehy. Na DVD jsou slyšet ty moje komentáře u šití, kdy jsem říkala, že mně přímo vytáčí ty vysmáté rodičky v Růžové zahradě :mrgreen: Každopádně to vše stálo za to. Mám krásné holčičky,ale potřetí už teda nerodím. :-)
Přeji Tobě a celé rodince krásný Nový rok. A Tobiáskovi jen to nejlepší do života :kytka:

 
mlada.maminka  01.01.11 11:07
Děkuji...

… tou Ordinací jsi mě pobavila…Taky jsem nadávala, jak jsem shlédla ten poslední díl a říkala jsem, že tak bych teda chtěla rodit také :-) Bylo to úplně šměšné :lol:
Moc díky za popis Tvých zážitlů ze sálu a dodatečně gratuluji k nedávno narozené dcerušce…Také dala zabrat, smekám maminko…

 
mlada.maminka  01.01.11 11:10
Díky...

… potěší slyšet slovo „statečná, šikovná“…
Myslím, ale že to jsme všechny ženské. Kdyby měli rodit chlapi, tak vymřeme :-D
Tobias mi opravdu všechno vynahrazuje, i se svou starší sestřičkou…Nenudím se :mrgreen:

 
consi
Kelišová 6882 příspěvků 02.01.11 16:44

Určitě nám napiš, jak se Tobiáskovi daří :hug:

Vložit nový komentář