Jak Tobiáš Oliver k životu přišel

dirtyTP3_4_06  Vydáno: 26.05.06

Termín jsem měla 3.4. ale protože se Tobíkovi na svět asi moc nechtělo, vyčkával do poslední chvíle. Moje porodní cesty byly totálně nepřipravené, tudíž jsem si měla jít lehnout do porodnice, kde mi zavedou tabletu a poté porod vyvolají. Dr. Buben rozhodl, že mám příjít ráno 14.4. Přišla jsem, veselá a v očekávání, dr. se zhrozila, když viděla můj torpédoborec (břicho), že prý to bude 4kg mimčo, dost se divila, že mi nikdo nedělal UTZ, tak ho pro jistotu udělala ona, dle odhadů 3500g + - 300g. Zavedla do mě tabletu a já šla na pokoj.

Měla jsem krásný výhled na Vyšehrad :) Čekala jsem a čekala a nic se nedělo, odpoledne mě přišel navštívit tomáš :) donesl mi jahody, tak jsem mlaskala radostí. Za chvíli mě ale začalo pobolívat v zádech, chvíli jsem tomu nevěnovala pozornost a když měl tomáš odejít, tak jsem si dělala srandu, že je to tady a že se ještě bude muset vracet. Odešel a bolesti zad se stupňovali, šla jsem do sprchy, kde to trochu povolilo, ale jakmile jsem vylezla, bylo to opět horší, dělala jsem si srandu se spolubydlící (strašně chrápala), že jestliže jsou tohle poslíčci tak nechci vidět pravý porodní bolesti. Šla jsem to rozcházet na chodbu, tušila jsem, že je to "ono”. Sestra mi radši natočila monitor a protože jsem měla kontrakce po dvou až třech minutách přišla se na mě podívat i doktorka. Ta zkonstatovala zašlou branku či co :) a když jsem se ptala, tak řekla "rodíme”. Tak jsem byla šťastná, že je to už tu a šla si zabalit věci a zavolat tomáše. Bylo asi 22:00? Byla jsem strašně natěšená, vlastně jsem neměla skoro strach a stále jsem vtipkovala. Naštěstí byli u nás známí, tak tomáše dovezli autem, máma byla celá vyplašená a furt říkala ať spolupracuju atd. ale já byla v pohodě a v "očekávání” :) Sestra mě přišla vyzvednout. Byla jsem ráda, že už je to tady, protože ta spolupacientka chrápala tak, že bych se nevyspala. Zavedla mě na krásný porodní sálek a řekla, že uděláme přípravu. Trochu oholit a klystýr, to nebylo vůbec tak strašný jak to popisovala moje máma :) Kontrakce jsem stále měla po dvou a třech minutách, ale dali se rozchodit. Přijel tomáš a tak jsme vtipkovali a smáli se. Sestra mu dokonce přinesla takový pěkný odpočívadlo :) Jenže bolesti se stupňovali, stále to byli ty "křížáky” a já furt čekala, kdy už to přijde, otevřená jsem skoro nebyla, tak mi sestra píchla něco na vyvolání nebo co, doufala jsem, že nastane zlom a půjde to hladce. Furt jsem chodila a nebo se sprchovala, začínalo to být ale opravdu horší a horší, ve 3 hod. ráno přišla sestra a píchla mi něco, abych se vyspala, tak mě přikryla, jenže spát nešlo, tak jsem neustále koukala na hodiny, jak se ta ručička strašně pomalu posouvá. Nevím jestli před tím nebo potom mi píchla vodu, asi předtím. K tomu mi hrálo radio 1 :) a vedle tomáš usnul :) Po nějaký době jsem musela vstát a začít opět chodit, sprchovat se, dýchat, humor mě pomalu přešel, zato tomáš hýřil vtipem a snažil se mě rozptýlit popisem pohledu z okna, což bylo utrpení, kdyby tam jen tak stál a byl tam se mnou, bylo by to fajn, ale on furt něco mlel ve snaze odvézt mou pozornost od bolestí, taky mi vadilo, když se mě dotýkal. Já se ho chytala a držela ho, ale on mi to nesměl opětovat. Byla jsem plně koncentrovaná na bolest. Ještě než odešla sestra z noční směny, píchla mi nějaký opiáty, takže vnímání okolí a času bylo nějaký změněný. Bolesti byli strašný, kontrakce stále po 2-3 minutách a vždycky když skončili, tak jsem si uvědomovala jenom to, že opět přijdou. Chtěla jsem okamžitě epidurál, jenže jsem byla otevřená na 2cm a musela jsem počkat do 3-4cm. Tak jsem čekala šťastná, že za chvíli ty bolesti přejdou. Za hoďku nebo hoďku a půl jsem šla na záchod a přišel anesteziolog a řekl přítelovi, že mi epi nedají, protože mám špatnou srážlivost nebo co. Já to slyšela a chtělo se mi brečet, strašně to bolelo a ten doktor mi jen říkal: nemůžeme vám to dát, "dobře”, dostanete něco jiného "dobře”, ženský kdysi taky rodila bez anestezie "dobře” to slovo dobře mě tak rozčilovalo i ten anesteziolog, že jsem chtěla být sprostá, ale ovládla jsem se. pak už ten vozík "naděje” odjížděl a spolu s ním i moje trpělivost. přišla sestra a dala mi kapačky s opiáty, pak několikrát přišel doktor a hrábnul si do mě, to se opakovalo stále častěji. ta nová sestra byla strašně aktivní, furt mě povzbuzovala ať vstanu, ať chodím, ať se sprchuju, ať sedím na míči s roztaženejma nohama, že to pomůže mimču sestoupit. (tobiáš byl totiž strašně vysoko) jenže to fakt nešlo, roztáhnout nohy bylo utrpení, jenže to co přišlo potom se fakt nedalo. doktor viděl moje kontrakce a řekl, že to nejsou ty pravý a píchli mi oxytocin. pak se to teprve rozjelo. do toho mi dali ještě další opiáty, takže jsem mezi kontrakcema ztrácela vědomí a při kontrakci soudnost, bylo to příšerný, měla jsem strašný nutkání na tlačení a sestra mi řekla ať tlačím, jenže to šlo samo, vlastně nešlo. chodila jsem do sprchy, ale při každým sprchovaní jsem sebou musela tahat kapačku a svlíkat se, bylo by mi úplně jedno, kdybych tam chodila nahatá, chtělo se mi opravdu lízt i po zdech, začala jsem řvát a hulákat, že na to kašlu, že už nemůžu, že chci císaře a ta aktivní sestra furt: to půjde to půjde, pak jsem dokonce chvíli musela ležet, aby se hlavička zrotovala nebo co a to bylo přišerný. přišel doktor a řekl, že půjdu na císaře, tak jsem byla šťastná, pak přišel další doktor a řekl, že ne, a že tlačím špatně, tak si mě položili na stůl a řekli jak mám tlačit a asi hodinu jsem se snažila, ačkoli už jsem opravdu nemohla, hlavička klesla, ale opravdu o minimum a ta sestra mi stále říkala, výborně to půjde, stokrát jsem jim řekla, že to prostě nepůjde, protože je to mimino moc velký. v životě bych do sebe neřekla, že budu před cizíma tak strašně hulákat, brečet, nadávat, rvát tomášovi vlasy, dokonce jsem i řekla, že si něco udělám, aby mě prostě odvezli. jenže na nic nebyl čas, furt jsem jen tlačila a tlačila a tlačila až nakonec znova přišel ten doktor a řekl, že za hoďku jdu na císaře, ta hodina byla dlouhá jako týden, ve sprše mi hlava padala následkem opiátů, motala jsem se jak ožralá bába a chtěla jsem to mít co nejdřív za sebou. pak najednou hodina uběhla (tomáš udělal poslední foto totálně zfetovaný narkomanky) a nějakej sanitář mě brutálně hodil na lůžko a odvážel pryč, všechno mi bylo fuk, takže jsem se s tomášem ani pořádně nerozloučila, přivezli mě na sál, zase mě hodili na jiný prkno, tam jsem potkala toho anesteziologa, kterej se mě ptal na nesmyslný věci, jako jestli jsem pila bublinky nebo co, už nevím, zatáhli mi před obličejem oponu a cítila jsem, že mi něčím polili břicho a takový tlaky divný. měla jsem stále dost silný kontrakce, tak mi chytře poradili ať dýchám…no a pak se na mě jedna sestra usmála a řekla mi dobrou noc a mě napadlo, že klidně můžu umřít, jenže mi to bylo úplně jedno.

Pak jsem se probudila, nemohla jsem otevřít oči, měla jsem strašnou žízeň tak jsem si řekla o vodu, něco mě tam dole pleskalo studenou vodu, byla jsem jak hadrová panenka, jednou jsem si zakašlala a myslela jsem, že umírám, všechno to kolem mě tak divně plynulo, moc jsem nevnímala až někdy k večeru jsem byla jakž takž vzbuzená, stále však pod opiáty a bez možnosti se pohnout. večer taky přinesli mý spoluležící (náhodou to byla ta samá, se kterou jsem byla na rizikovým v den vyvolání-strašně chrápala) holčičku a mě stále nic, všichni jí obdivovali jak je krásná atd. atd. pak přinesli i tobiáška a jenom řekli, že je to teda obr, na chvíli mi ho dali, ale ne na kojení a já vůbec nevěděla co mám dělat, jen mi ho ukázali a zase odnesli, bylo mi to všechno celkem jedno, až když mě převezli na šestinedělí, tak jsem si uvědomila, že nás tři v tomhle osudovým okamžiku rozdělili a začala jsem brečet.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
IVULE
Zasloužilá kecalka 750 příspěvků 26.05.06 21:07

Ahoj Dirty,

to sis teda při porodu fakt „užila“. My máme doma také Tobiáška, narodil se 11.3.06, ale tu cestu na svět měl o něco lehčí než tvůj Tobísek.

Ať jste oba zdraví , mějte se.

pa Ivule

 
Smokie
Zasloužilá kecalka 830 příspěvků 26.05.06 22:00

Ahoj Dirty,

opravdu jsi to měla těžký, ale určitě je už všechno přebolený a Tobísek Ti dělá jen samou radost :).
Také máme Tobiáška, ale narodil se už 22.3.04 a také jsem rodila v Podolí :), no a také jsem měla lehčí porod, jako Ivule :).

Mějte se s Tobíčkem dobře
Katka, Kubík a Tobík

 
Michellka
Kecalka 203 příspěvků 27.05.06 22:11

Tak to sis teda opravdu užila. Jen nechápu proč tě nechali tak dlouho s takovýma častýma kontrakcema. Když viděli že se neotvíráš sama měli ti rovnou na:,–(it kapačku. Pak to jde mnohem líp. Všude chtějí rodit přirozeně, ale tohle je spíš mučení než porod. K tomu léky na podporu pak zas opiáty … no to je fakt síla.
I já rodila po termíně. Všichni už mi hrozili císařem, že přenášim 14 dní, je to moc. Když jsem každému vysvětlovala, že vim kdy jsem počala a TP podle měsíčků teda rozhodně nesedí mluvila jsem nadarmo. V pátek večer mi zavedli první tabletu-trochu mě potom bolelo břicho. Sestra mě poslala spát, že to přijde, ať jsem odpočatá. Ráno se probudim a nic. Úplně zavřená kontrakce 0. V sobotu večer se to opakovalo - to samé. V neděli mě teda nechali a čekali co bude. V pondělí ráno mi dr. zakázal snídat a že mám jít na přípravnu, že se mnou začnou pracovat se slovy „Tak jdem na to“ natočili monitor - nic. Sestra do mě napustila snad deset litrů dost teplý vody - až se mi chtělo zvracet ale jen jsem si hodinu ulevovala na záchodě. Brnkačka. Další hodina na monitoru už mi tuhlo vzádech. Pořád nic. V půl jedenácté mi doktor píchl vodu a do jedné prý budem čekat, pak na:,–(íme kapačku. Kontrakce pořád nic, ležet mě ničilo. Už jsem necítila nohy. Mám totiž problém s křížem a nevydržim dlouho v jedné poloze. V půl druhé mi na:,–(ili kapačku a já ucítila kontrakce. Celá nadšená, že je to tady. Sledovala jsem si čas.. 20minut, 15minut,10minut. jenže málo otevřená ale pořád plná optimizmu a očekávání. Jen mě štvalo, že všichni doktoři mě museli pořád kontrolovat a tím mě vyrušovali z mé polohy v sedu na balóně - ta byla nejlepší. Manžel mi dělal opěrátko. Když už jsem bolesti fakt často a hodně silné, tak jsem mezi kontrakcema spala. Manžel spolupracoval perfektné. nic neříkal, nijak mě nechytal - talky mi to bylo děsně nepříjemné. Ale byl tam a vždy udělal co jsem zrovna potřebovala a bylo to super. V šest jsem šla na sál rodit. Kubík se začal tlačit a já se bála že mi vypadne na ty studený kachličky. Narodil se v šest patnáct. Fakt fofr. A vůbec nebyl přenošený, ani velký jak mě všichni strašili. naopak měl 49cm a 3160g. Zato teď je z něj 12kilový chlap který za 4 měsíce oslaví druhé narozeniny. A jaký je můj poznatek z porodu. procítit každou bolest, vyrovnat se s ní, co nejvíc odpočívat, pozitivní postoj a dělat to co mi dělá dobře.

Už se připravuju na svůj druhý porod a doufám, že bude alespoň takový jako ten první. čekáme dalšího kluka a už se na něj moc těšíme. Držim všem budoucím maminkám pohodové těhotenství, jednoduchý porod a hlavně pozitivní přístup k němu. A potom hodně sil a trpělivosti. Prootže co je porod, proti probdělím nocím s uplakaným miminkem kterého mučí větříky. Kolikrát já plakala s ním. …

Ahoj Miška s Kubíkem a cipískem 23+2tt

 
silvic
Zasloužilá kecalka 652 příspěvků 28.05.06 18:47

Ahoj Dirty, přečetla jsem si tvůj porod, já ho četla nahlas i Zdendovi a shodli jsme se, že je to na 90% jako u mě…plně tě chápu…já poslední dv hodiny před císařem už řvala bolestí, třískala jsem sebou na porodním stole, měla jsem zimnici z v vyčerpání a chvílema ztrácela vědomí…nutno říct , že tyto poslední dvě a půl hodiny asi byla bolest absolutně v kuse, bez jediné přestávky…bylo mi všechno už jednou, moc si toho nevybavuju…pak už jen shon lidí, příchod primáře,který do mě hrábnul, zle se na všechny podíval a řekl - připravte ji na sál, ,mě pohladil se slovy- nebojte se - ukončime to operativně a já se zborcená potem zeptala a neumřem?…Později jsem se od toho primáře dozvěděla, že otázka byla na místě, jelikož mi řekl, že normální porod bychom pravděpodobně nepřežili já ani Tadeášek…když mě otevřeli, zjistili mi navíc přirostlé střevo k děloze- což mi prý způsobovalo velké bolesti…a vše to mohlo tragicky skončit.....Taky jsem oplakala, že jsem se zbytečně 10 hodin trápila, že jsem neviděla spolu s přítelem příchod miminka na svět…ale nakonec jsem byla šťastná , že žijem a Tadeášek je to nejkrásnější co nás mohlo potkat........

 
Bebet
Zasloužilá kecalka 827 příspěvků 29.05.06 16:05
:mavam:

Příspěvek upraven 14.12.11 v 23:03

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček