Jak válčím se třemi kluky

ŠárušN  Vydáno: 26.04.12

Vždy, když večer všechny uložím do postýlek a mám chvíli pro sebe, přemýšlím o všem, co jsem za ten den zažila. I když se tomu v daný okamžik moc nesměji, večer už mi všechno přijde hrozně vtipné, a tak si říkám, že by byla škoda nepodělit se o to nejlepší, co jako mladá maminka tří malých dětiček zažívám.

Pro Samuelka do školky

Je odpoledne, 14:00 a to je právě nejvyšší čas obléct své dva kluky (Matyáška a Jonáška) a vyrazit pro toho třetího (Samuelka) do školky.

Starší (Matyáš) v tuhle dobu spí hlubokým spánkem, mladší Jonášek (ještě mimčo) je unavený a dává mi to náležitě najevo. Chystá se výměna stráže.

Jonáška rychle přebalím a zhruba obléknu, a jelikož tento úkon nemá moc v lásce, je to docela makačka. Upocená až na zadku beru malého a jdeme vzbudit Matyáška. Tomu se pochopitelně nechce, takže následuje řev, a když si dovolím Jonáška položit, abych mohla začít Matyáška oblékat, spustí taky, takže to máme duo.

Sláva, Matyáš je oblečený, jdu dooblékat Jonáška a sebe. Matyáše zatím posílám vyčurat se.

Matyáš je v koupelně podezřele dlouho. Jdu ho zkontrolovat. Zjišťuji, že si všechny ty vrstvy, do kterých jsem ho tak pracně soukala, vysvlékl, aby se mohl vyčurat. Takže oblékat znovu. Jonášek nám do toho hezky řve.

Kluci oblečeni, a teď tedy konečně já. Rychle na sebe něco hodím, vezmu řvoucí mimčo a ukládám do kočárku. Matyáškovi jednou rukou obouvám boty, druhou houpu kočárek.

Znovu se přesvědčuji, že jednou rukou tkaničky zavázat nedokážu. Nechávám tedy kočárek kočárkem a zavazuji boty oběma rukama. Přes celou společnou panelákovou chodbu se rozezní Jonáškův řev.

Když už jsem obutá i já a chceme vyrazit, s hrůzou zjišťuji, že má kočárek prázdné kolečko. Volám manželovi a ptám se, kde je pumpa.

Zatímco pumpuji, Jonášek nervózně kňourá a Matyáška prosím, aby nespadl ze schodů.

Kočárek pojízdný, vyrážíme. Sotva otevřu vchodové dveře, Matyášek nadšeně vyběhne ven na ulici. Naštěstí máme před domem jen chodník a přírodu, takže kolize s autem nehrozí. Přesto se ho snažím s kočárkem dohonit, a tak to na první pohled vypadá, že jsem ten kočárek ukradla.

Máme ještě dost času, takže se cestou stavíme na dětském hřišti. Matyášek si hraje, Jonášek v kočárku už spí a já využívám volné chvilky a volám babičce, která se mi marně snažila celé dopoledne dovolat. Babička je docela ukecaný člověk, a tak si povídáme a povídáme a já začínám ztrácet pojem o čase.

Pak se podívám na hodiny a čeká mě šokující zjištění. Pokud okamžitě nevyrazíme směrem do školky, přijdeme úplně pozdě.

Rychle ukončím hovor a volám na Matýska, že jdeme. Ten samozřejmě nikam jít nechce. Použiji starý osvědčený trik, beru kočárek a jakoby odcházím bez něj. Zabralo to. Matyáš má strach, abych mu neutekla, a urychleně slézá ze skluzavky. Já ještě v rychlosti nakouknu do kočárku na malého, pak se znovu podívám na hřiště, abych Matyáškovi připomněla že si má pohnout, ale ať se dívám kam se dívám, Matyáš nikde.

Dívám se na skluzavku, na houpačky, na pískoviště, prostě všude, a nikde není! Hlavou mi problesknou ty nejhororovější představy o pedofilech atp., a pak se jenom ohlédnu a zjišťuji, že Matyášek stojí celou dobu za mnou.

Dobře to dopadlo, tak teď honem do té školky. Rychlým krokem dorazíme do školky, kočárek se spícím Jonáškem nechávám stát před budovou a s Matyáškem jdeme zdolat to nekonečné schodiště až k Samuelkovi.

Hned ve dveřích obdržím dáreček: počurané pyžamko zabalené v počuraném prostěradle – Samík to při odpoledním spánku jaksi nevydržel. Stane se. A také se dozvídám, že Samík dnes dostal černý puntík, protože byl divoký. Taky se stane. Rozloučíme se s paní učitelkou a Samík se jde usadit do šatny a čeká, až ho obléknu. Zatímco se s ním dohaduji, aby se alespoň snažil, Matyášek si zajde do třídy a ukradne tam autíčko.

Zvládli jsme to, Samík oblečený, autíčko vráceno, můžeme jít domů. Bereme kočárek a jdeme. Cesta, která běžně trvá 5 minut, mi s kočárkem a dalšíma dvěma dětma zabere tři čtvrtě hodiny. Když už se blížíme k našemu paneláku, pod kočárkem už vezu kilo šišek, šutrů a kytiček.

Konečně doma, a já při letmém pohledu do zrcadla zjišťuji, že jsem celou dobu byla s neučesanými a mastnými vlasy. Ale to už je teď jedno. Zítřejší cestě do školky zdar!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 26.04.12 02:45

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: obdiv :pankac: Piš dál, píšeš skvěle! :potlesk:

 
Milli
Extra třída :D 14079 příspěvků 26.04.12 06:35

Týjo, tak tohle mě za půl roku čeká? :lol:
Kolik je klukům vlastně roků?
Jinak bych řekla, že to zvládáš parádně a pěkně se to čte :potlesk: .

 
muffi
Zasloužilá kecalka 520 příspěvků 26.04.12 07:08

Mám taky 3 kluky - teda trochu jinak věkově - 11 let, 6 let a 3 týdny, ale taky je to záhul, u nás zase bojujeme se školou, prvňák chce zpět do školy, starším už začíná mlátit puberta, s miminem se sžíváme a moje poporodní hormony do toho… Ale musíme to zvládnout.

S:

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 26.04.12 07:47

:potlesk: Super napsáno. Kolik je klukům? Mám pocit, že mě něco obdobného asi čeká :lol:

 
dandysek
Závislačka 3736 příspěvků 26.04.12 07:49

smekám :pankac:

 
Crystal87
Generální žvanilka 23601 příspěvků 26.04.12 08:35

Taky mě to brzo čeká:))3 kluci v rozmezí 5ti let to bude veselo:)))

 
softvelvet  26.04.12 09:35

Klobouk dolů před tebou, já bych to fakt nedala.

 
mila2113
Ukecaná baba ;) 1113 příspěvků 26.04.12 09:53

Moc pěkně napsané :potlesk: těším se na další deníček :D

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 26.04.12 10:18

Mám staršího kluka a mladší slečnu, Adamovi táhne na 4 a Báře bude 9 měsíců a máme to hooodně podobné, když jdeme do školky nebo z ní. Včera jsme k tomu měli ještě 3 vzteklé záchvaty za zpáteční cestu ;)

 
ŠárušN  26.04.12 10:42

Díky za komentáře. Nejstaršímu budou 4 roky, mladšímu 2,5 roku a nejmladší bude mít 6 měsíců. Naštěstí vždycky to takhle dramatické není, někdy to jde líp, jindy hůř. Ale jsem ráda že je mám :srdce: Vy, co se bojíte až na tom budete jako já, se nebojte, vždyť je to sranda, ne? :lol:

 
brembusinka
Povídálka 22 příspěvků 26.04.12 11:22

Teda tak to obdiv mamčo já mám jedno a někdy si říkám, že toho je opravdu dost tak jak mi zase bude nejhůř vzpomenu si na tebe :D samozřejmě nic ve zlém měj se a ať jsou kluci hodní :kytka:

 
dirli
Ukecaná baba ;) 2217 příspěvků 26.04.12 11:43

Paradni denicek, pobavila jsem se :-) :mrgreen:

 
Nelluška
Ukecaná baba ;) 2041 příspěvků 26.04.12 12:06

Nejhorší je budit děti, já tuto činnost absolutně nesnáším a ony taky ne :D :D Jinak se rozhodně nenudíš. Já se malýho bojím i na chvilku už nechávat před školkou, takže pěkně se mnou na ruce(13kg) Jinak dcera se musí oblékat sama :mrgreen: Což neříkám, že si to urychluju :mavam: ale má pak tendence nespolupracovat.
Jinak píšeš to opravdu moc hezky, ještě bych chtěla druhej díl od školky do uspání!!!!!!!!!!­!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!­!prosím to bude asi taky veselý

 
Venetta
Kelišová 5758 příspěvků 26.04.12 13:14

krásný, máš můj obdiv :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 26.04.12 20:40

Tak tohle nas asi taky brzy ceka:-D Verim, ze to ale stoji za to, aspon teda ja bych nemenila za nic na svete:-)

 
Iuliana  26.04.12 21:48

Obdivuji tě :lol: :dance:

 
ddinna
Neúnavná pisatelka 17124 příspěvků 26.04.12 21:57

:mrgreen: Svěle napsané :mrgreen: :potlesk: :palec:

Příspěvek upraven 26.04.12 v 21:57

 
Fialka84
Kecalka 448 příspěvků 26.04.12 22:42

„Zatímco pumpuji, Jonášek nervózně kňourá a Matyáška prosím, aby nespadl ze schodů… Přesto se ho snažím s kočárkem dohonit, a tak to na první pohled vypadá, že jsem ten kočárek ukradla.“ :potlesk:

Super deníček, fakt jsem se pobavila, piš dál :mavam:

Vložit nový komentář