Jak Venoušek na svět přišel

ppalea  Vydáno: 07.05.12

Už jsou to téměř 4 měsíce, co se nám narodil náš miláček, a tak bych si ráda sepsala, jak to všechno bylo, neboť vzpomínky na detaily pomalu blednou. Abych měla srovnání, až si jednou porodím dalšího broučka.

Pár minut po porodu - 16. 1. 2012

Venoušek na JIPce

Vendovi už je 3,5 měsíce..

Když jsme se s přítelem rozhodli, že bychom si chtěli pořídit miminko, myslela jsem si, jak budu maximálně do 3 měsíců těhotná a ono tůdle. Snažili jsme se 9 měsíců, během kterých jsme podstoupili spoustu testů, prodělala jsem laparoskopii a měsíc poté otěhotněla. Ač to zpětně nezní jako závratná doba, pro mě bylo otěhotnění jako zázrak, ve který jsem tehdy už ani nedoufala.

Těhotenství probíhalo naprosto standardně (včetně 5 měsíců „ranních“ celodenních nevolností) až do konce 8 měsíce, kdy jsem začala chodit na kontroly do poradny v nemocnici. Začal mi stoupat krevní tlak a vzhledem k bílkovině v moči měla lékařka podezření na preeklampsii, a tak mě hospitalizovali v porodnici na oddělení šestinedělí. Následovalo 14 dní, během kterých se mi neustále zhoršovaly a zlepšovaly jaterní testy a pod léky i krevní tlak, a tak se čekalo s vyvoláním porodu na konec 38. týdne. V podstatě jsem neustále nevěděla, co bude, dokonce mě i na pár dní propustili, ale radost netrvala dlouho, protože jsem po další poradně opět mašírovala do nemocnice. Abych byla upřímná, byla jsem z toho čekání a strachu o malého už hodně psychicky unavená, přišlo mi to nekonečné.

A pak když jsem konečně byla 38+1 a jaterní testy se opět zhoršily, rozhodli lékaři, že už nebudeme riskovat a čekat, když je malý donošený, a vyvoláme porod. Odhad váhy byl 3300 g, tak jsem byla v klidu, že už bude dost velký. Byla jsem otevřená na jeden centimetr, paní doktorka mi udělala Hamiltona (au) a pak se mi snažila asi 15 minut zavést půl tablety, která tam moc nechtěla zůstat, jak nebyly porodní cesty ještě připravené. To bylo zhruba v půl 12. dopoledne. Přesunula jsem se na porodní box a dostala za úkol hodinku ležet, aby tabletka zůstala tam, kde má. Asi po 20 minutách mi začaly slabounké kontrakce a po hodině, když mě doktorka vyšetřila, mi sdělila, že se porod pěkně rozjíždí a že už zůstanu na porodním boxu a mám volat manžela. Muž dorazil kolem 13. hodiny a než přišel, dostala jsem Yal a PA mě doholila.

Když přišel manžel, zapnul notebook a koukali jsme na Simpsony, měli jsme tam příjemně šero, já jsem se pohupovala na míči a kontrakce byly poměrně snesitelné. Když přišla kolem 14 hodiny PA omrknout, jak to vypadá, měla z nás srandu, že prý jsme tam jako v kině :D To mi bylo ještě do smíchu, ale za chvíli mělo být všechno jinak. PA mě zkontrolovala a řekla, že jsem otevřená na dva prsty, odešla a za chvíli se vrátila s doktorkou a kapačkou oxytocinu. Doktorka mi sdělila, že porod postupuje pomalu a trochu tomu pomůžeme, píchli mi kanylu a napojili oxytocin.

To, co nastalo pak, bych nikomu nepřála. Do 5 minut se mi dostavily takové bolesti, jako by mě někdo trhal zevnitř. Nechápala jsem, co to je, chvilku pomalu se zesilující kontrakce a za pár minut jakoby mi někdo do páteře píchal kudlu. Snažila jsem se prodýchávat, co to šlo, sprcha nepomáhala, míč byl k ničemu, jediné co mi o kousínek ulevovalo, bylo, když jsem se zavěsila do manžela a předklonila (do dneška říkám, že bez něj bych nikdy neporodila, bez něj bych to tak fakt nezvládla!). Kolem 4. hodiny jsem už při kontrakci manžela prosila, ať mě zabije a v tu chvíli jsem to myslela smrtelně vážně, tak se sebral a šel za PA, ať mi píchnou epidural. Přišla PA a řekla mi, že mi ho radši nedají, že by se mohl porod zastavit, koukala jsem na ni jako blázen, vždyť to by mohli tvrdit u každého porodu a nedat ho pak nikomu. Tak řekla, že se podívá, jak na tom jsem a vyšetřila mě. Byla jsem otevřená na 6 cm. V tu chvíli mi to přišlo neskutečně málo, zpětně když na to koukám, tak jsem se z naprosto uzavřenými a staženými porodními cestami otevřela za dvě hodiny o 4 centimetry. Při další kontrakci už jsem se regulérně rozbrečela a tak PA řekla, že mi teda dají něco na bolest. Kdybych věděla, co bude následovat, pošlu ji s tím… ke všem čertům.

Píchli mi tedy do kapačky nějaký oblbovák a mně se opravdu ulevilo, pořád to byli velmi bolestivé kontrakce, ale už jsem nechtěla skákat z okna :) Jenže po 20 minutách přišla doktorka, že musíme znovu připojit oxytocin, aby porod postupoval a během 5 minut byly bolesti zpět. V 6 hodin mě přišli znovu zkontrolovat, byla jsem otevřená, ale malý nesestupoval, tak mi PA řekla, že si mám 10 kontrakcí prodýchat na boku, koukala jsem na ni jako na blázna a uklouzlo mi: „no to si děláte pr.el“. Prodýchala jsem 2 kontrakce, najednou nějak přibyli lidi v místnosti, doktorka řekla, že miminku slábnou ozvy, manželovi dali do ruky masku s kyslíkem a měl mi ji držet u pusy, připadala jsem si jako omámená, nedokázala jsem srozumitelně odpovídat (nevím, jestli jsem byla omámená nedostatkem vzduchu nebo těmi léky).

Najednou mi zvedli nohy do držadel a PA na mě začala chrlit povely: „hlavu na prsa, chyťte si nohy, zavřít oči a pusu, nadechnout a s kontrakcí zatlačit“, byla jsem úplně mimo, v hlavě jsem si opakovala povely a snažila se všechno plnit, ale nějak mi to mozek nedokázal pobrat všechno najednou, pak jsem zatlačila na první kontrakci a k mému údivu kontrakce při tlačení téměř nebolela, a tak jsem tlačila jako o život. Když kontrakce odezněla, koukala jsem na doktorku, a ta jen koukla na PA a zakroutila hlavou (asi to tak nemyslela, ale mě to v tu chvíli připadalo, jako by jí naznačovala, že jsem neschopná).

Všechno jsem viděla jako v mlze, ale snažila jsem se ze všech sil poslouchat, co po mně chtějí. Při další kontrakci se to opakovalo, nevěděla jsem, co se jim nezdá, co se děje, jestli ty ozvy nebo co, a dostala jsem strach o malého. Při třetí kontrakci mi z každé strany skočila na břicho jedna PA a Venoušek vyklouzl ven. Čekala jsem, že se dostaví nějaká obrovská úleva, jak se to tu vždycky píše v deníčcích, ale nic, jen jsem tupě ležela a nedokázala vnímat, co se kolem mě děje, malého mi ukázali podle fotek mezi nohama, ale já si to nepamatuji, jen podle fotek, co udělal manžel, a odnesli ho pryč.

Nechápala jsem, kam s ním šli, vždyť podle předporodního kurzu mi ho měli donést a pak ho ošetřovat na stolečku za mou hlavou. Ptala jsem se PA, proč ho odnesli, ale ona mi tvrdila, že to je normální postup. Hlavou mi běželo, proč mi lže, když zrovna ona nám na kurzu povídala, že se miminko ošetřuje na porodním boxu. Byla jsem vyděšená, co je s malým, a najednou doktorka povídá manželovi, ať se jde podívat, že ten set na odběry pupečníkové krve je nějaký zaseklý. Ani jsem si nevšimla, že už dělají ten odběr, trvalo jim to strašně dlouho, než se jim povedlo krev odebrat. Pak mě doktorka šila, což bolelo stejně intenzivně jako kontrakce.

Nedokázala jsem udržet zadek na místě, brečela jsem bolestí, manžel mě pak obejmul a já jsem se snažila to vydržet. Doktorka už byla pěkně naštvaná a říkala mi, že jestli nebudu držet, tak mi to nechá nezašité. Nakonec to dodělala (mám jizvu 10 cm až na levou půlku) a manžela zavolali, že může jít za malým. Když se vrátil, říkal, že ho vyfotil, že je krásný, ale že ho resuscitovali a odvezli na JIPku. Nechápala jsem, co se stalo, svého syna jsem ani neviděla, byla jsem otupělá, říkala jsem si, kde je ten pocit štěstí, cítila jsem jen prázdnotu a úlevu, že už to nemusím podstoupit znovu. Byla jsem rozhodnutá, že další dítě v žádném případě nebude. To mi vydrželo celý měsíc po porodu.

Pak mě převezli na šestinedělí. Šest hodin jsem čekala, než jsem směla vstát, napoprvé se mi to nepodařilo, protože se mi šíleně motala hlava a málem jsem sebou sekla, podařilo se mi to až za další dvě hodiny. Došla jsem se se sestrou osprchovat a zpět do postele, řekli mi, že až to zvládnu, můžu se dojít podívat za malým na JIPku. Zkoušela jsem to 4×, než se mi to podařilo, byla jsem na pokoji, který byl úplně nejvzdálenější od JIP, přes celé oddělení, takže až na počtvrté se mi podařilo dojít až nakonec.

Když jsem malého uviděla v inkubátoru, chtělo se mi brečet, milovala jsem ho, ale pořád se nedostavovala žádná bezmezná láska, jak se o tom píše, ta se dostavuje až postupně, jak se sžíváme, teď teprve myslím, že cítím, co jsem měla cítit po porodu. Směla jsem si ho pohladit.

Pochovat na 5 minut jsem si ho směla až další den a zároveň jsem ho mohla zkusit poprvé přiložit. Dělali mu spoustu testů, všechno vyšlo naprosto v pořádku, porodní váha byla 3390 g a měl 48 cm, Apgar skore měl 5, 8, 9. Byl tam ještě dva dny na pozorování, a pak mi ho dali na pokoj. Z doktorky na JIPce nakonec vypadlo, že byl pravděpodobně omámený z těch léků, co mi píchli na bolest, že to všechno nejspíš bylo kvůli tomu! Nechápala jsem, že mě neupozornili, že ty léky můžou uškodit miminku, to bych se na to kvůli těm 20 minutám úlevy vyprdla.

Pustili nás až po 7 dnech, kdy už mohl jít malý domů, mě si chtěli ještě nechat, ale to jsem odmítla a šla na reverz.

Dlouho jsem vstřebávala pachuť z porodu. Jestli bude nějaké příště, tak se modlím, aby šlo vše přirozeně, abych mohla doma zůstat co nejdéle a neměli čas píchat mi žádné urychlováky a podobné „radosti“.

Přesto všechno mi Venoušek dělá jen radost, je to moje sluníčko, a ten šílený zážitek za to určitě stál! :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
miminkoMEX
Ukecaná baba ;) 1924 příspěvků 07.05.12 07:52

Ppal, :hug: :kytka:

 
terinka4444
Hvězda diskuse 50609 příspěvků 07.05.12 08:08

Ppal :srdce: :srdce: :srdce: :hug: :hug: :hug: :hug: krásně napsáno :srdce: ať žije oxytocin, za hodinu se otevřeš o centimetr, ale jim se to zdá pomalu, při přirozeném porodu se prvorodička taky otevírá asi 1cm za hodinu, ach jo.A o tvém porodním personálu raději ani nemluvím.

Příspěvek upraven 07.05.12 v 08:16

 
ppalea
Extra třída :D 11359 příspěvků 07.05.12 08:34

Díky holky.. :hug:

 
Niki89
Extra třída :D 14800 příspěvků 07.05.12 08:54

ppal :hug: :hug: moc hezky popsáno.

 
ejinecka
Závislačka 4293 příspěvků 07.05.12 09:17

Ppal krásně napsaný, ale personál nemocnice bych zabila!! Ale Venoušek za to stál :* :*

 
Sarik12
Extra třída :D 12454 příspěvků 07.05.12 09:50

To znam taky nam slabli ozvy, nakonec ale dceri stacilo, ze ji prodychavali maskou, resuscitaci nepotrebovala. Apgar mela 7,9,10.
Hlavne, ze to dobre dopadlo a Venousek nema z hypoxie zadne nasledky

 
SidiS
Echt Kelišová 9733 příspěvků 07.05.12 10:11

ppalea Krásný deníček netušila jsem,že to bylo až takhle dramatický.Zvládla jsi to úžasně :hug: :srdce: :srdce:

 
Betty1981
Kecalka 275 příspěvků 07.05.12 10:28

No, jsem čím dál víc ráda, že jsem přijela do porodnice otevřená na osm a do dvou hodin porodila bez zásahu léky…a už chápu, proč mi doktorka na příjmu řekla, že by bylo skvělý, kdyby takhle jezdila každá, že by to měli bez práce…Ony jim vlastně rodičky ztěžují práci a ubírají čas na kafe nebo co, když chtějí v klidu, pomalu a přirozeně porodit! :poblion:

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 07.05.12 16:14

Páni četla jsem to jedním dechem… naštěstí jste oba v pořádku věřím, že to bylo moc těžké :hug: :hug: :hug: :hug: :kytka:

 
werunqa
Kelišová 7096 příspěvků 3 inzeráty 07.05.12 17:14

Gratuluji k malemu :kytka: :kytka:

Moje setsra mela vyvolavany porod-taky ji dali nejake oblbovaky, ze absolutne nevnimala co po ni chteji-pry se citila jako zdrogovana a nakonec ji museli tez hupsnout na bricho, aby malou dostali ven :roll: .Takze mi rikala, ze si hlavne nemam nic od nich nechat dat… :!

 
ppalea
Extra třída :D 11359 příspěvků 07.05.12 17:18

Díky všem :kytka:

@werunqa to sestra radila dobře, já už bych si to podruhé taky píchnout nenechala.. Přesně, byla jsem jak sjetá, to se to pak těžko tlačí… :lol:

 
tina b
Kecalka 230 příspěvků 07.05.12 19:42

No dost mi to připomíná můj porod. Sice jsem to tak bolestivě nevnímala, ale taky jsem dostala 2 injekce - prý se to po tom buď rozjede nebo se prý prospím(já blbá si myslela, že je to oxytocin (ale byl to dolsin), a tak jsem neprostestovala) a výsledek byl ten, že dcera se narodila taky přidušená, Apgar mnohem horší - 1-6-7 a byla první dva dni v inkubátoru. Epidural jsem taky nedostala, byť jsem od začátku hlásila, že ho chci, tak mi ani neudělali náběry. Já ho nechtěla proto, že by to nešlo vydržet, ale protože jsem rodila poprvé a netušila, jaký to bude a hlavně jsem věděla, že má minimální vliv na dítě, a na kurzu nám řekli, že se to má hlásit hned u příjmu kvůli těm testům. Dodnes jsem na ně hrozně naštvaná, museli jsme kvůli tomu na kontrolu na neurologii, kde nám paní doktorka doporučila cvičit Vojtovku, tak cvičíme (ale tak hrozné to s námi nebude, když dětská nic neviděla). Dodnes jsem ty první dva dni bez malé nestrávila.

 
ppalea
Extra třída :D 11359 příspěvků 07.05.12 19:45

Přesně chápu jak to myslíš že si ty dva dny bez malé pořád nestrávila.. :hug: :hug: Kolik je teď malé?

 
tina b
Kecalka 230 příspěvků 07.05.12 19:49

Jsou jí 4 měsíce. Ještě po šestinedělí jsem brečela, že jsem špatná máma, že jsem se o ní nebála, když se narodila a že si to zasloužila. Asi to taky bylo těma lékama a tím, že mi jí hned odnesli, viděla jsem jí až za půl hodiny na chvilku v zavinovačce, tak jsem ani nevěděla, jestli jí mám pohladit nebo co, prostě jsem necítila, že to je moje miminko. I teď, když to píšu, tak mám slzy v očích.

 
ppalea
Extra třída :D 11359 příspěvků 07.05.12 19:51

Jo to je přesně ten pocit co jsem měla když jsem ho poprvně viděla když ležel v tom inkubatoru, milovala jsem ho, ale říkala jsem si kde jsou ty pocity euforie jak o tom všichni mluví a ta nehynoucí láska… :,( Ted už to naštěstí cítím.. Ale nějakou dobu mi to trvalo… :(

 
tina b
Kecalka 230 příspěvků 07.05.12 19:54

No já to měla, když mi jí přinesli v té zavinovačce. Oni mi řekli, že mi jí ráno dají (narodila se ve 3 ráno), tak jsem se prostě nebála. Až pak, když mi jí nedali, tak mi to bylo líto a měla jsem strach, ale pořád to nebyl ten pocit, že tam leží moje miminko. Ten se začal dostavovat, až když mi jí dali na pokoj. Je mi to fakt moc líto.

Příspěvek upraven 07.05.12 v 19:55

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 07.05.12 20:46

krásný deníček,hlavně,že to všechno dobře dopadlo :hug: Mě taky porod vyvolávali oxytocinem,nějakých 27 hod(od začátku odtoku plodové vody 36hod,než jsem porodila)kontrkce po 1-2min a neotvírala jsem se.2 noci jsem nespala a těch oblbováků,co do mě nacpali,tak jsem byla taky jak sjetá.Snad to bude příště lepší.

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 07.05.12 20:48

pardon,já na nikoho reagovat nechtěla :oops:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 08.05.12 06:38

mrzí mě, že jste to měli takhle komplikované, je to fakt, že vyvolávaně to není asi žádný med, zvlášť před termínem, kdy jsi nepřipravená.

hodně zdraví oběma!

 
Hannah84
Závislačka 3327 příspěvků 08.05.12 08:10

Lucko, krásný deníček! Koukám že sis to taky pěkně užila, proto jsem radši v Kladně nechtěla rodit. Ale hlavní je, že jste oba již v pořádku a že vám malý Vena dělá samou radost ;-) zdraví Hanka s Leontynkou B-)

 
ppalea
Extra třída :D 11359 příspěvků 08.05.12 08:15

Hani jenže mě by kvuli te preeklampsii stejně nenechali rodit někde kde neni JIPka a do Prahy jsem nechtěla.. To si pak nevybereš… :nevim: Jinak děkuju a pozdravuj Leontýnku… :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele