Jak "vypadají" správní rodiče?

Runi  Vydáno: 29.01.11

Po nějaké době opět zdravím a mám zase miliony otázek. Mohu říct, že díky prvnímu deníčku se mi nesmírně ulevilo, ale za to jsem již ve svém komentáři poděkovala. Nechci se tu rozepisovat o mém „dětství“, ale pravdou je, že jsem bohužel nepoznala tu „správnou úlohu“ mamky a už vůbec ne táty v rodině.

Na jednu stranu chci a doufám, že až založíme rodinu, tak budu lepší máma - že se budu svému děcku věnovat, budu mu oporou, že mu vždy budu moc dát něco k jídlu, že mu budu dávat na cestu a na věci do školy atd., atd. Ale na druhou stranu se bojím - přece jen z té maminy něco mám, co když se to špatné ve mně vlivem hormonů projeví? Co když budu své dítě psychicky vydírat a budu na něj zlá nebo hůř - co když mi bude úplně jedno?

Nechci, teď vím, že to ani za boha nebudu chtít dopustit… ale bohužel, i teď mám občas „amoky“, kdy mě přepadne až cynická nálada a jsem tak hnusná, až to sama druhý den nechápu :(( A potom, co manžel? Vím, že toto je web o miminkách, ale tak nějak mi přijde, že když přijde mimčo, manžel se úplně odsune na druhou kolej, totálně se na něj zapomene, a to nechci. Chtěla bych milovat oba, chtěla bych se věnovat oběma… Je vůbec možné, po tak velké lásce, která k miminku vznikne, milovat ještě někoho dalšího?

A co vůbec dělá táta v rodině? Je mi to líto, ale to dosud nějak nechápu :( Nevím, jak se má „správný“ táta chovat. Má být přísný nebo parťák? věnuje se dětem nebo jen vydělává peníze? Já věřím, že manžel se toho ujme, jak nejlépe bude moci, ale pro oba to bude největší neznámá… budeme se pokoušet vytvořit něco, co jsme ani jeden nezažili, nepoznali, ale co si oba nejvíc a ze srdce přejeme - a to, fungující rodinu.

Vím, že život je složitý, ale někdy až moc :D

Tak se mějte a smějte :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 29.01.11 17:06

Ahoj tak tímto deníčkem mi úplně mluvíš z duše.

Mám tříměsíční dcerku a začaly se u mě projevovat rysy mojí matky (povahové). Když jsem si to uvědomila, úplně jsem se zděsila a sesypala, protože jsem dostala strach, že budu mojí malou jednou tejrat jako mě moje matka (psychicky, někdy i fyzicky).

Jenže tím, že jsem si uvědomila chyby mojí matky, to je myslím ta správná cesta ke změně. Uvědomila jsem si v hlavě přesně jaké situace nesmím dopustit a budu se o to snažit. Od doby co jsem si to uvědomila, se můj přístup k malé rapidně změnil. Víc jí mazlim, víc jí dávám to co jsem od matky neměla, a stále si připomínám, že je to jen dítě a ne terč mých špatných nálad.

Ta cesta je ještě dlouhá, ale věřím, že když si člověk uvědomí co chce a co nechce ohledně výchovy dítěte, přinejmenším se maximálně vynasnaží vyvarovat se chybám našich rodičů.

A k té úloze partnera v rodině. Teda já s tim boxuju dost. Ale naštěstí jsem si nevybrala žádného ňoumu a naprosto pochopil co po něm chci. Teprve se sehráváme a rodina je pro nás úplně něco nového, a denně děláme chyby, ale jde o to, jestli si partner bude zarytě stát na představě o rodině takové, že on vydělává peníze a ty se staráš o dítě. V mém případě by takovej letěl z okna. Protože co nejvíc nesnášim je věta " já jsem od pondělí do pátka 8 hodin v práci, ty se válíš doma." Hm, jenže my mámy jsme 24 hodin denně v plném pracovním (mateřském) nesazení a do toho máme uklízet, vařit večeře manžílkovi, kterej večer vyhodí kopyta k televizi…no tak takovej by letěl.

O malou se střídáme a jak je v jeho možnostech, rád jí nakrmí, pochová, uspí, vezme ven na procházku po zahradě, přebalí, abych já když už toho mám plný brejle mohla aspoň na půl hodiny do horké vany s pěnou, nebo si jít na hodinu lehnout nebo tak. Taky vaří, meje nádobí a nakupuje. O všechno se tak nějak dělíme. Pochopil, že mimino je práce opravdu na 24hodin denně a to nepřetržitá.

Tedy to je moje představa o rodinném životě a jsem ráda že mám chlapa, kterej s tímhle naprosto souhlasí a spolupracuje. je to moje veliká opora.

Tak snad si z tohoto románu :mrgreen: něco vezmeš. :hug:

 
Tiduska
Nováček 6 příspěvků 29.01.11 22:56

Runi, držím palce, sama za sebe taky moc netuším jak se dělá „fungující rodina“. Naši jsou rozvedení, moje maminka je sice zlatá osůbka a dělala, co mohla, v tom jsem měla kliku, ale i tak jsme měly dost nestandartní dětství. Teď jsem vdaná, těhotná a totálně v tom bruslím. Neumím si naplánovat běžnou práci o domácnost, mám permanentní hrůzu,že budu dělat chyby mojí mamky a manžel mě opustí jako jí táta atd. atp., ale to asi znáš. Ale říkám si, že když budu mít ráda mimčo i manžela a budu dělat to nejlepší co můžu, tak ten zbytek se nějak poddá. Není nutné být vždycky perfektní, stačí když dítě i manža vědí, že je máš ráda. To je můj recept, neověřený, nic lepšího mě nenapadlo, snad to bude fungovat. Když na něco přijdeš, dej vědět :palec: Třeba tě aspoň potěší, že v tom nelítáš sama :-D

 
Runi
Kecalka 421 příspěvků 02.02.11 13:10

Miruš - ty si naprosto hustá ženská, čtu všechny tvý deníčky a je vidět, že to máš v hlavě srovnané…tvých názorů a rad si velmi cením :palec: upřímně moc děkuji :kytka:

 
Runi
Kecalka 421 příspěvků 02.02.11 13:18

Tiduska: děkuji moc za komentář…holky ani nevíte, jak je fajn, když víte, že v tom nelítáte sami :lol:
Asi máš pravdu, důležité je, aby ten druhý/ti druzí cítili, že je máme doopravdy rády a oni nám svou lásku opětovali..vždyť, co je důležitější, než láska…
A neboj, určo vše v poho zvládneš :wink:

 
Zuzana87  05.02.11 09:18

Ahoj to je poprvé co takhle píšu ale nějak jsem dostala chuť taky se vyjádřit. Mám 2 a půl letého syna a vším tím jsem si taky prošla. Postavu otce jsem v dětství nepoznala a moje matka to zvládala jak nejlíp uměla ale asi to šlo trošku líp. I když musím říct že dneska se jí nedivím že jí ujely nervy a bylo to napjaté. Dneska ji obdivuju. Snažím s být dobrá máma ale myslím že dokonalá matka bez chyb ani není nebylo by to přirozené jsme taky jenom lidi a děti si to taky jednou uvědomí. Když se malý narodil apsolutně jsem nevěděla jak na to být matkou a neměla jsem představu jak by tam měl fungovat otec. Ale musím tímto poděkovat svému partnerovy i když mu to neříkám otec je dobrý svůj čas dělí mezi práci a nás a to i rovnoměrně. Syna miluje a jsou parťáci ale když se něco semele umí být i přísný. Snažím se být taky taková a hlavně šťastná za to co mám. Tak jsem chtěla jenom říct těm maminkám co mají miminka malinké a čerstvé to se poddá ono za pár let ůbec nebude důležité kdy pase vaše ratolest koníčky kdy se otáčí i když to v tu chvíli je pro vás hrozně důležité já se přiznám že to dneska nevím. Chce to klid a zdravý rozum a myslím si že i vyletět a vykřičet je normální. Taky se mi to stává a potom mě to mrzí ale to se prostě stane. Patří to k životu a k mateřství a to je úžasné a já jsem ráda že matkou jsem i když je to někdy obrovská bolest a strach je to také neskutečná radost. Tak jsem se vylila asi to sem ani moc nepatřilo :-)

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele