Jak ze Šnečka byla Zajda

zajdulanek  Vydáno: 11.12.03

Ahojky všem a speciálně zdravím všechny bříškatý holčinky.
Jak to tak tady čtu, koukám, že výrobní linka jede na plné obrátky, hodně nových uzlíčků se zase vykulilo a moc jich na vykulení čeká. A tak mě napadlo, že když jsem na tu událost čekala já, zajímaly mne všechny články popisující tuto akci a tak zkusím přispět i vlastním zážitkem, abyste viděly, jaký „blbík“ může mít taky miminko. :o)

Týden jsem přenášela a hrozně jsem se bála toho, že mě budou porod uměle vyvolávat a tak jsem víkend věnovala popíchnutí svého Šnečka k činům. V sobotu jsme z manželem jezdili trabantíkem po lesích a polích … nic, v neděli jsem si dala pěknou tůru, jenže to jsem se snažila provozovat i normálně, takže pro Šnečka žádná novinka. Do toho byly bouřky a úplněk … všechno jedno. Pak mi moje maminka dala hromadu třešní s tím, že jí třešně pomohly a ještě ten den, co je snědla se narodil můj bratr. Holky, třešně fungují!!! :o)

Večer jsem šla spát s malinkatým občasným popíchnutím kdesi „dole“. Ve tři ráno jsem šla na záchod a zjistila jsem, že mě popíchavá trošku víc (ale vůbec ne nijak dramaticky, dalo by se s tím krásně spát), zajímavé na tom bylo, že se to objevovalo a zase mizelo v i n t e r v a l e c h! Samým vzrušením jsem už neusla a v pět ráno jsem si udělala kakao a šla si hlídat ty vytoužené intervaly. Byly tak po šesti minutách, ale třeba jednou za hodinu byla pauza i desetiminutová. To mě trochu zklamalo. :-) Vyprovodila jsem nastávajícího taťku do práce, dopřipravila jsem si tašku do porodnice a čekala až bude deset dopoledne, to mě měl totiž děda odvézt na monitor do porodnice. (upozorňuji, že má porodnice je asi 11 km daleko).

Na monitoru mé pidiboleníčko pokračovalo dál (bylo pořád pidi, ale už by se s tím spát nedalo.) a tak jsem to celá rozpálená hlásila PA s upozorněním, že týden přenáším a že i monitor jak se zdá něco zaznamenává. PA ovšem neměla svůj den. Jinak velmi příjemná paní, byla tentokrát celá nerudná, dokonce mi vynadala, že moje miminko spí, ať ho koukám probudit. :-( Jenže, když jsem šťouchala do bříška, abych Šnečka probudila, tak jim vypadával monitor a pak jsem zase měla stah a to je bříško tvrdé jako beton a šťouchat do něj je zbytečné. Normálně jsem na monitoru bývala 20 minut, tentokrát jsem tam byla téměř hodinu a bylo to docela nepříjemný. Nakonec si mě všimla jiná sestřička, já jí všechno povikládala, ona mě politovala, odpojila, řekla, že je vše v pořádku a po potvrzení monitoru doktorem mě poslali domů.

Byla jsem hrozně zklamaná, že si mě tam nenechali, že nikdo nevěnoval pozornost mému boleníčku, žádná kontrola a moje oblíbená PA … ani nemluvím. Děda mě tedy odvezl zpět, to bylo už poledne a já se cestou domu stavila za mamkou si postěžovat a řekla jsem jí, že mi nějak není dobře a jdu spát. Ještě jsem zašla do pekárny, to ale už bylo boleníčko najednou daleko míň „pidi“, musela jsem při něm vždycky zastavit a tak jakoby se nadechnout a tak jsem si před obchodem připravila přesně drobný, počkala až bolest odezní a rychle jsem tam vlítla a vyřídila to. Holky, já si myslela, že se totiž doma normálně najím.:o)))

Když jsem přišla domů, volala mi kamarádka a já ji popsala svůj stav, který notně přitvrdil. Kamarádka mi řekla: „To budou poslíčci, to jsou hrozní prevíti“, no a já si to tak přisvojila,že to jsou ty prevíti poslíčci, že jsem tomu věřila do poslední chvíle. Teď to nechápu, chodila jsem na kurzy, četla chytré knížky i tyhle a jiné stránky a přesto … Jak říkám, jsem blbísek. :o) Bolesti byly pořád horší, zkusila jsem jít do sprchy, ale to nepomohlo, bolelo mě břicho i záda, takže jsem nevěděla kam dřív stříkat. Mezitím mě kontrolovala ta má kamarádka a ujišťovala o poslíčcích, ikdyž už si úplně jistá nebyla. Řekla jsem jí, že můj drahoušek přijede v pět z práce, tak do té doby vydržím a pak zkusím zavolat jedné známé PA.

Zahájila jsem přípravu na velkou bitvu. Rozmístila jsem si po bytě záchytná stanoviště, tak jak je popisujou v knížkách: židly, polštáře na zem, aby se dalo opřít o gauč, všude jsem měla rozevřeně knihy na příslušných stránkách a zkoušela podle ních dýchat. Jenže to bolelo jak čert a já nadávala jako špaček, to jestli někdo slyšel … :o) Taky jsem se snažila stále si zapisovat intervaly, jenže jsem to přestávala stíhat.(Když se teď na ty mý zápisy podívám, musím se sobě smát. Já měla bolesti většinou po dvou až čtyřech minutách a občas jsem tam psala úplný blbosti, jak jsem byla asi oblbnutá). Holky víte proč jsem si tak tvrdošíjne stála na poslíčkách? Protože ty bolesti nebyly úplně v pravidelných intervalech a já myslela, že to musí být přesně po pěti, čtyř, … minutách. Jenže já to měla třeba třikrát po čtyřech minutách, dvakrát po třech a dvakrát po sedmi a tak podobně. To že se sakramentsky zvyšuje intenzita bolestí mě nějak nezaujalo. :o) A že se teda zintenzivňovala. Za chvíli jsem už neměla žádně intervaly, ale všechno byla jedna velká předlouhá bolest, která občas malinko povolila. Do toho mi odešla zátka a já nevědělá co dřív. Nevěděla jsem si rady se sebou a ještě jsem se snažila po sobě ulidit krev, zkusila jsem dokonce, že bych si jako lehla, možná jsem si myslela, že bych to mohla fakt zaspat. :o))) No lehnout si, to byl ten nejlepší nápad.

V zápětí jsem vylítla jak čert z elektriky. Ve tři hodiny jsem už nemohla vydržet a zavolala jsem tedy té své známé PA. Dohnalo mě k tomu i to, že jsem v jednu chvíli měla nutkání tlačit a to mě přesvědčilo (konečně), že to nejsou poslíčci. Známá, když mě slyšela, tak mě samozřejmě poslala hned do nemocnice a řekla mi, ať se nebojím, že má v šest večer začátek směny, takže mi pomůže. Hodná holka.

Zavolala jsem tedy švagrový, ta hned přijela a frčely jsme. Věřily byste tomu, že i v takové chvíli jsem se před odjezdem pokusila upravit rozcuchané a zmáčené vlasy? :o) Jely jsme nadzvukovou rychlostí, švagrová otevřela střešní okýnko a snažila se odvést mou pozornost od bolístek. Ale já se držela toho okýnka, napnutá jak luk a nadávala jsem a nadávala. To mi dělalo moc dobře. Taky jsem zvládla zavolat mužíčkovi ať přijede a tomu jsem teda nenadávala. :-) Konečně mé intervaly hlídal někdo jiný a byly prý po třech minutách.

V porodnici jsem zvonila, čekala, nic. Zvonila, čekala, nic. Nikde nikdo. Tak jsem vlítla do sesterny jako fůrie, rozrazila jsem tam dveře jako do lokálu a ufuněně řekla: „Dobrý den“. A oni tam na mě koukly (moje hodná - zlá PA, sestřička a doktorka) a s ůsměvem řekly:„Porod, že jo?“ Paní doktorka mě vyšetřila a řekla mi, že můžu být spokojená, že jsem na 4 až 5 prstů otevřená. Tak jsem hekla, že to jo, že to jsem mooc ráda. PA si mě dokonce z toho nepříjemného rána pamatovala a ríká mi:„Ale vy jste tu dneska byla a něco na tom monitoru taky bylo, že jo?“ Chápete to? Ona o tom věděla a vůbec jí nezajímalo ani že jsem z jiného města, když mě nechala odejít.

Tak šup, znova na můj oblíbený monitor a sepisovat při tom všechny ty jejich důležitý údaje. Bolesti už byly zase v krátkých intervalech a ne jako doma spojené v jednu dlouhou. V tom leže se ale těžko rozdýchavaly a ještě k tomu odpovídat na dotazy sestřičky … Auvíka přišly ještě asi dvě, pak jedna pořádná velká a prásk … luplo to a já se v okamžiku máchala v bazéně.

Hodně mě to překvapilo, ale okamžitě přišla jedna super auvíčková a to se mi chtělo ale straašně tlačit. Zavolala jsem na tu vyptávající se sestřičku, přiběhla doktorka, podívala se a říká:„Jéžiší, my rodíme!“ A to to lítalo panečku. Rychle svléknout, jen přeze mě přehodily andělíčka a došourat se na sál. Cestou jsem ještě zavolala mužíčkovi, ať sebou hodí nebo to nestihne, řekly mi, že to bude do 6 minut! Na sále mě položily na lůžko a … nic.

Najednou se to celé zastavilo nic se nedělo. Ta bolístka po prasknutí vody byla poslední, která se v takové intenzitě konala. Pak už bych to bolestmi vůbec nenazvala. Vím, že u někoho třeba potom teprve začne to „pravé ořechové“, ale u mě to pak už vůbec nic nebylo. Tak jsem si ležela na tom jejich lehátku a koukaly jsme tam na sebe a pak jsme si teda začaly povídat a bylo to přijemné, hezky jsme se všichni uvolnily a můžu říct, že byla i sranda. Bylo nás tam opravdu dost.

Doktorka, PA (ta z rána), dětská doktorka, sestřička žákyňka a já a můj milovaný Šneček - čekající. Můj Šneček totiž pěkně způsobně čekal na taťku až dorazí, bylo mu jasné, že za 6 minut by to nestihl. :o) Taťka dorazil asi za 10 minut a porůdek začal.

Netrval ale takovou chvilinku, trval ještě něco přes hodinu, protože jsem měla hodně krátké stahy a nestačila jsem při nich miminko vytlačit a také mi to tlačení moc nešlo (určitě budu příště víc trénovat dýchaní pod vodou, to mi přišlo, že je tomu nejpodobnější). Mohla jsem měnit polohy, visela jsem za taťku, byla jsem v kleku i ve dřepu, PA odhodila svou špatnou náladu z rána a byla skvělá a velice profesionální. Řekla mi třeba ať chodím a až to přijde ať instinktivně zaujmu polohu, jaká mi je nejmilejší, plazila se podemnou a také mi ukázala, jak můžu své miminko pohladit, ikdyž ho ještě nevidím. To bylo nádherné, hladila jsem vlasatou kebulku, která jen malinko vyjukávala …

A pak už jsem si nějak zase vylezla na to lůžko, daly mi oxitocin, aby se ty mé zatracené stahy prodloužily a za chvilinku řekly: " ještě ramínka maminko" a šup a … jééééééééé, jsem tadýýýý !!!!

Daly mi na bříško umatlané teploučké vlhké mimííí, s rozmáčenýma ručičkama a vůbec neplakalo, možná vteřinku před tím, ale holky, já mám šílený „vokna“. A to jsem nedostala žádný „oblbováky“, vlastně se mnou nestihly udělat vůbec nic, a přesto mám šílený výpadky. Miminko hajinkalo, uslzený taťka přestřihl šňůru a pak nás najednou napadlo se zeptat, co že to vlastně je? PA zakroutila hlavou, usmála se, vzala malouška a zvedla ho, aby jsme viděli … holčičkááá. Tak to bylo to největší a nejkrásnější překvapení. My totiž čekali kluka Šnečka. :o)))

A byla z toho Zajdinka -(Lenička) 51cm, 3260g a narodila se v 17.30 hod.!

Holkyyy, to je taková nádhera, že já už se strašně těším na další miminko a taky musím říct, že mi je trochu líto, že jsem nevěděla, že to bolení je už ono, protože si myslím, a možná to je nesmysl, že bych si to jakoby jinak užívala a že bych snad ani tolik nenadávala :o) I když, kdo ví.

Teď tady moje dnes už půlroční Zajdulinka sedí a hučí, testuje nové príma chrčivé zvuky, výská a píští, čte u toho svou oblíbenou knížečku (je totiž děsně inteligentní :-)), rozhodně není žádný šneček a život jí baví. A mě i taťku ten život s ní taky moc baví. :o))

Hodně štěstí
Lenka

PS: a ta moje známá PA, co měla službu od šesti hodin pěkně koukala a vynadala mi, jakto, že jsem na ní teda nepočkala… ;o) No to je jasný, kdyby to byl Šneček, tak by třeba počkal, ale naše Zajda, ta ani náhodou. :o)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  11.12.03 11:11

Ahoj Zajdušky,

teda to byl tak krásný příběh, moc pěkně jsi to napsala. Hrozně se mi to líbí.
Píšu také proto, protože mi připadá, že jsi v tomto stejná jako já, respektive já jako ty. Jsem velký zmatkař, o porodu jsem toho přečetla hrozně moc, ale přesto si myslím, že až to přijde tak všechny rozumy hodím za hlavu a budu šílet…:o)) Čekám dvojčátka a TP je 11.3., tak jsem zvědavá kdy vykouknou doopravdy..:o))

Každopádně tvůj příběh je moc pěkný a úsměvný, chtěla bych aby můj porod byl taky takový trošku ztřeštěný a přitom nádherný.

Mějte se zajdulky moc hezky a zase někdy něco napište, budu se těšit!!!

Evásek a dvojčátka 27 t.t.

 
Anonymní  11.12.03 12:04

Ahoj Holky!
To je skvěle popsaný porod!!!! Já mám taky něco společného - pořád brouzdám po těhle stránkách a čtu ty všechny právě odkonané porody s tím, že se aspoň lépe připravím na ten svůj, který má nastat 15.12 - což je za chvilinku a dnes mi i pan doktor říkal, že možná pojedeme dříve.Leni, napsala jsi to krásně - hodně jsem se u toho nasmála a přála si, abych na to už měla taky takový nadhled:-) taky toho mám spoutu načteno, ale když mě už sem tam něco píchne - dělám přesně opačné věci, než které píšou v těch všech chytrých knížkách - místo uvolnění se stáhnu a potichounku si naříkám - manžel vždycky koukne a pak jen čeká jestli už jako jo nebo ještě ne:-) Je to docela sranda. Děkuju Ti, že jsi napsala - dodala jsi mi odvahu. POzdravuj Vaši zajdinku:-)pa Iva - doufám, že za pár dní budu i já moci přispět s nějakým tím rychlejším. Zatím díky!!!

 
Zajdulanek
Povídálka 47 příspěvků 11.12.03 13:43

Ahoj,

dvojčátka, no to je krásný teda. To se určitě těšíte dvojnásob, že jo?
Já bych jen chtěla dodat a je to čistě můj osobní pocit, že to jak je celý porod dlouououhý a jak děěěsně booolí, prožíváte nejvíc, když sedíte pěkně v klidu doma na gauči a čtete si o tom. A představujete si to. A plánujete. A pak se vám o tom i zdá. Ale když už to běží doopravdy, tak čas ztrácí všechna svá pravidla, hodina uběhne rychle a minuta se vleče, člověk to vůbec tak nevnímá a ty bolístky a celá ta akce vás tak nějak pohltí asi jako kdyby jste měly šílený vztek a praly jste se s někým, tak to že vám v zápalu boje ňákou ubalí ani nevnímáte (to je zase hergot přirovnání, já to zažila?), prostě chápete, ona ta hlavinka je tak zaneprázdněná, že se nemůže zas tolik prožívat s ňákým „návalem“. :o) Mozek jak známo v tu chvíli vylučuje nějaké látky, které utlumují a oblbují a to jsou asi ty mé „vokna“ a i to, že to mám celé jakoby v mlze, i když růžové. ;o) Tak si to holčičky hezky prožijte, přistupujte k tomu pozitivně, není to snadné ani příjemné, ale stojí to za to, to určitě jo.
Držím všem palce a těším se na vaše krásné zážitky.
Zajdulky

 
Andrea24
Kecalka 209 příspěvků 11.12.03 14:17

Ahoj Ivo,

drzim ti pesticky, at to s tim porodem zvladnes vsechno na jednicku a doufam, ze si tu o tom brzy prectu take takovy vtipny clanek :-). Uz musis byt netrpeliva, co? Krasny darecek pod stromecek!!! Andrea

 
Brendy
Kecalka 232 příspěvků 11.12.03 21:45

Ahojky,
pekny usmevny pribeh, tak nejak si predstavuju ja sebe, az to u nas vypukne. Budu asi pekny zmatkar, ikdyz porad dokola ctu chytre knizky, chodim do kurzu a brouzdam po emiminu, tak pak urcite zapomenu na vsechny dobre rady a nebudu vedet co ted. Uz mam pred sebou jenom tyden pred terminem a zacinam byt nervozni. Vcera v noci me zacalo hodne pichat a bolet v brisku a pak i v zadech, ze uz jsem myslela, ze konecne nastal ten dlouho ocekavany okamzik. Ale nakonec nic, probudila jsem se az rano, porod bych asi nezaspala, ze? Posledni tydny jsem se tak tesila a prala si, at to vypukne co nejdriv, ale ted ve me zacina narustat strach a obavy, jestli to zvladnu. Proto dik, vsem, ktere tak krasne popisujete sve porody a dodavate nam cekatelkam odvahy.
Zdravim ostatni tehulky, ktere to uz maji take za par…
Brendy 38 tt +6

 
Anonymní  12.12.03 14:31

Ahoj Holčinky = maminky i čekatelky, nemůžu neodepsat:-)
Andrejko - moc Ti děkuju za podporu - je pravda, že už pomalu ale jistě šílím - jako Ty - Brendy!Myslím, že jsme na tom teď stejně - taky jsem mívala pocit, že se už nemůžu dočkat a teď mám hrozný strach - možná proto tu pořád straším a čtu o porodech - abch se nějak uklidnila - holčinky všechny píšou moooc krásně, ale i přesto se bojím! Brendy - kdy máš přesně termín? Možná, že „zalehneme“stejně - no, budu na Tě myslet - Ty v Olomouci - já v Trutnově:-)
Leničko - děkujeme ještě jednou za Tvůj popis - vyprávěla jsem o tom manželovi…Andrejko - pokusím se pak taky určitě napsat - doufám, že už budu taky psát úsměvně. Brendy - drž se. pa holky - musím běžet něco ukuchtit - nechápu jak to tu manžel těch pár dní vydrží sám - minule, když si ohříval párky - jsme málem vyhořeli - tak radši jdu vařit:-) Doufám, že se s naším mimčem budeme mít z porodnice kam vrátit.pa a mejte se krásně!!!

 
Zajdulanek
Povídálka 47 příspěvků 12.12.03 22:25

Ahoj holky bříškatý,

teda jak vás tak sleduju, to je napínavý jako kšandy, rozhodně víc, než nemocnice po 20… :-)

Já vám straaaaašně držím palce a jsem teda zvědavá jaký modýlek jste si za těch ? měsíců uplácaly.
(taky máte bordel v tom počítání měsíců? mě teda matika nikdy nešla, ale tohle …)

Tak hodně štěstí mamči!
Lenka

 
Draxana
Nováček 1 příspěvek 30.12.03 16:00

Ahoj maminy :)

nechci se po ostatnich opakovat, ale po precteni clanecku o porodu, mi to nedalo, abych rovnez nepochvalila pisatelku. Smala jsem se jako blazen na celou kancelar (jeste bohuzel pracuju) a kdyz jsem udivenemu kolegovi sdelila, ze je to super clanek o porodu, tak jen nechapave kroutil hlavou…:)

Mam sice termin az 7/3/2004 ale jak jsem tak brouzdala po emiminu… Jsem moc rada, ze jsem si to mohla precist. Mam uprimne trochu vitr z porodu, ale verim, ze to dobre dopadne. Tenhle clanek mi dodal optimismus :) No, jsem taky zmatkar (nactenej z knizek) a jsem zvedava jake to bude u me… :)

Drzim palec vsem budoucim maminkam a miminkam!! Optimismu a humoru neni nikdy dost!!

Draxana

 
Anonymní  18.02.04 22:19

moc pekny, uy se taky tesim, ale jeste to cvhili potrva!!! Jste super holky, at se Vam dari…

Katka a pracovne Celebimbor

Vložit nový komentář