Jak zlobí a nezlobí náš syn

mamcapavca  Vydáno: 09.06.11

Chtěla bych si jen připomenout svoji zkušenost se zlobením našeho synka, protože nám v říjnu přibude další dětatko a já bych se chtěla jen připravit na případné situace a oživit si to v paměti.

zlaté miminko

malý rošták

2007 a 2011

Čím začít? Asi tím, že tomu budou již 4 roky, co se nám narodil syn. Já začala teď jen tak mimochodem přemýšlet a tímto bych si chtěla připomenout, co mě čeká a nemine příchodem našeho dalšího drobečka v rodině.

Trápí mě teď i jiná myšlenka, je spjatá s chováním, ale ne mého syna, ale mé tchýňky. Tak trošku odbočím od původní myšlenky :-) Nedávno jsem začala přemýšlet, co pořídit synátorovi k blížícím se narozeninám a první co mě napadlo nové kolo… tedÿ bazarové… Když jsem přišla s touhle myšlenkou za svou tchýní, ptám se, co chce kupovat, abychom se vyhli případným hloupostem a kravinkám… ať už je to apsoň k něčemu užitečné… ona, že neví. Tak jí vnuknu můj nápad, pořídit kolo - ona na mě, proč, vždyt už jedno má a nejezdí na něm?! (pozn. jo má kolo, malé a navíc je už hodně jeté, zachovalé, ale jeté, nožičky mu sjíždí ze šlapek, je bez brzdy, vzala jsem ho, ať si aspoň osvojí techniku jízdy na kole. Romiš na něm ale nechce jezdit, tak proto jsem v první řadě chtěla koupit kolo).

Chtěla jsem, aby ho vzala na výlet (jako dárek), třeba jen do zoo, z toho taky sešlo, že ho vemou raději na chatu… to je sice prima, ale tam jezdíme furt a to mi nepřijde jako vhodný dárek k narozeninám :-( Tak mě odbyla, že kolo ne, že něco koupí, nakonec mě obrala i o dárek, který jsem měla schovaný ve skříni z Vánoc, který jsem mu zapoměla dát, tak jsem mu chtěla spestřit narozky autem na ovládání… No a nakonec to dopadlo tak… našla jsem si super možnost na netu… je to aukce a můžu ho mít levně, když se poštěstí… samozřejmě muž to své mamince na netu ukázal a ona hned obrátila, že prý, když to bude do určité částky, že mu to koupí! V ten moment mě připravila i o další dárek, které já měsíce vymýšlím a sháním, protože naše finanční situace je dosti bídná… a chtěla jsem synovi udělat radost, tak opět nic pro něj nemám a musím se uspokojit s tím, že mi na to tchýně dá peníze a bude si myslet, že kolo dostane od prarodičů. Můra jedna, aby nebyla v něčem napřed… a tak mě připravila o kousek radosti, který jsem měla z nalezené možnosti, na koupi levného kola a k tomu v rámci mých finančích možností dostupné… tak mu aspoň upeču dort a snad ho budu smět upéct doma a bez pomoci a přísad moji milé tchýňky… ode mě a s láskou :-) Nakonec se od tchýně nejspíš dočkám věty, tak udělej dort u nás, ať ho nemusíš přenášet.

No a konečně bych se chtěla dostat k původní myšlence a připomenout si, jelikož nás v říjnu o jednoho víc přibude, co mě čeká a neminé…

Asi mrňous ví, že myslím právě na něj, protože sebou šije jako uragán a je to celkem srandovní pozorovat, jak se vám bříško hemží tam a zpět :-D Romča taky byl takový a dočkala jsem se i nesčetně mnohých kopanců, až mi slzy tekly .-) Po porodu byl zlaté miminko, jen papal, spal, papal a zase spal. V noci, tak max. 3× za noc, se vzbudil. Ale?! Se začátkem 4. měsíce (nejspíš mu začaly růst zuby) začal být nevrlý, uplakaný, nespavý. Brečel on, brečala jsem i já. První zub se nám vyklubal až za půl roku, půl roku jsme nespali. Já a manžel. V 10. měsících na nás svítil první zub a já čekala, že to tak nějak trošku pomine, omyl, spletla jsem se, ono to teprve začalo, to pravé peklo (je to dost tvrdé, ale v té době to bylo peklo, jak pro mě, tak pro mého muže).

Syn přes den odmítal spinkat, spal tak max. hoďku, a to, když jsem s ním drncala po venku v kočárku… V noci se budil co půl hoďky či hodinu, plakal, já ho konejšila a plakala v duchu s ním.

Po prvním roce začal vzdor. Šílený vzdor! Začal sebou mlátit, třískat dveřmi, hračkami, sebou, o zem, děsně a s vytrvalostí řvát a ječet, jak doma, tak i venku na ulici, v obchodě, no hrůza, všichni se na mě koukali skrz prsty. Co to je za matku, že nezvládá svoje dítě apod. Já se ale zkrátka snažím neustupovat a nechat ho řvát, aspoň do doby, než se trošku zklidní a já mu můžu v jeho řeči všechno vysvětlit a dorozumět se. Mnohokrát jsem nechala vozík plný nákupu před pokladnou a vylezla ven s ječícím a běsnícím dítětem a schytala tak i pár facek, jak mával rukama, nohama, ale za to nemohl, měl prostě klapku před očima a já musela jen počkat, až ji malinko pootevře. Zalezla jsem za obchod a čekala, až se umoudří a já se s ním domluvím… párkrát jsem polevila, měla jsem toho už nejspíš plný kecky. Tak to šlo až do téměř 3 let. Poté na mě začal jít, řekla bych, docela jako psycholg, typem… když mu to nekoupím nebo mu nedovolím - nemám tě rád, nechci tě, chci jenom babičku(tchýni - ta mu, aby ho nemusela poslouchat, dala raději vše. Podkopávala moji snahu a vytrvalost), já se od tebe odstěhuju (tohle má nejspíš ode mně, protože jsem to už párkrát řekla já manželovi, tak si to asi zapamatoval :-()

Zkrátka, pořád čekám, kdy se nám začne blýskat na lepší časy, ale tak nějak vlastně ani nečekám, jen se připravuji, co bude následovat, nástup do školy, pak puberta… no ani nemyslet a raději si užívat tohleto moje pekýlko :-) Když jdu po ulici a vidím dnešní malé školáky, udělá se mi takové mdlo a temno před očima, až se málem skácím k zemi. Pak přijdu domů a skouknu mezi minimaxem a animáčkem (naše večerníčky) televizní zprávy v podobě malé Aničky či Kubíčka. A je mi mdlo opět… budu se věčně bát a strachovat buď z vulgárnosti a přístupu dnešních dětí k rodičům a celému světu nebo s násilnosti a mizení a úmrtí dětí?Raději bych volila tu první variantu, "já teda ano, budu se snažit vychovat, ze všech sil, no ale s tím, jak jsem už vycuclá z předešlého období, nevím kde nabrat a získat tu sílu… asi jedině ve svých dětech? :-D

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
bořková
Extra třída :D 10637 příspěvků 09.06.11 08:54

zajímavý deníček!
Výstupy s tchýní chápu, zvláštní, jak jsou většinou všechny podobné :))) Hlavně, aby ony byly první a bylo podle nich :lol: …a nad problémy v závěru tvého deníčku přemýšlím snad každý den! :-?
Máme 4m holčičku, určitě chceme dětí víc… a strach z okolí a vlivů okolí mám obrovský! A také z toho, jak to udělat, aby děti měly ty správné životní hodnoty, vážily si sebe a ostatních a respektovaly…
Doufám, že příklad v rodičích bude dostačující! :-) Ale budou to nervy, s tím se počítá :-)

Přeju hodně zdaru se synkem a i druhým miminkem :kytka:

 
zelvicka2003
Stálice 61 příspěvků 09.06.11 09:58

Máš chlapečka zrovna v nejblbějším věku,myslím,že až půjde do školy,že se trochu uklidní.Ale to prostě jsou děti,ani by nebylo normální,kdyby byly jen hodný,nejspíš by byly potlačený… :-) .Tvůj přístup se mi líbí,jak zvládáš jeho návaly vzteku.Tak vydrž,jsou i chvíle,kdy nám ty děti naší lásku oplatí :lol: .A vždyť by bez nich byla nuda :-)

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 09.06.11 10:30

Mám taky malého vzteklounka, vzdoruje od dvou let a brzy už mu budou tři. Taky umí udělat parádní scénku až se lidé otáčejí, ale neřeším to, vím, že je to jen období, které přejde. Naši synci jsou prostě temperamentní, aspoň se ve světě neztratí :lol:
Někde jsem slyšela, že děti, které mají bouřlivé období vzdoru, mají klidnější pubertu! Kéž by to tak bylo!!!
A tvoje tchýně je ukázková…moje tchýně si zase vystřihla z novin článek „Jak si má snacha předcházet tchýni“ a nenápadně mi ho podstrčila k přečtení :poblion: :poblion:

 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 09.06.11 23:57

Pěknej deníček :potlesk: :potlesk: :potlesk:
ztotožňuju se -se vším kromě dalšího prcka na cestě…Tak až bude mrně na světě-čekám další deníček :potlesk: :palec:

Příspěvek upraven 09.06.11 v 23:57

 
Dede22  10.06.11 10:54
Strach

Můj muž byl podobný jako tvé dítko, když byl v jeho věku. Proto se bojím o vlastního potomka.. :D. Představa takového „teroru“ mě docela děsí, spíš mě děsí, že mi rupnou nervy a milému drobečkovi uštědřím pár na zadek, i když jen přes plínku. Bohužel počítat s tím, že podědí chování radši po mě (byla jsem neplačtivé a spavé dítě), mě rychle přešlo s mamčinou větou "dítě si od rodičů vždycky bere jenom to nej. :think: " :D Došlo mi že je to to nejhorší. Takže na klidné dítko můžu rovnou zapomenout. No přeji pevné nervy každé mamince. Nás to čeká za pár měsíců taktéž. :srdce:

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 10.06.11 17:14

ahoj holky díky za komentáře…
no nejsem dokonalá matka,i mě občas uletěly nervy..a schytá pár…ale spíš se snažím,nejdříve nechat řvát apak vysvětlit…ale když už není pomoci tak hold výchovná no… :roll:

Vložit nový komentář