Jak znova milovat dítě

 Vydáno: 25.08.05

Snad se na mně nebudete zlobit, že zůstanu v anonymitě, a o svém dítěti budu psát jako o ONOm, bez odhalení pohlaví.

Možná mi budete umět poradit, pomoct, vynadat, prostě cokoliv co by se mnou zahejbalo. Třeba jsem zralá už jenom na psychologa a jeho rady.

Možnost být matkou jsem pořád odsouvala, jako některé z vás, hnala mně touha osamostatnit se, být nezávislá, vydělávat si na své koníčky, potřeby, bez toho, abych se musela zpovídat, proč to či ono. Ano, pohltila mně kariéra, pochvaly a úcta zaměstnavatele a spolupracovníků, mimořádné odměny a ocenění. Ale protože jsem žena, začínalo mi docházet, že mi, teda už nám, začíná scházet někdo, komu bychom mohli to své „know how" předávat - prostě miminko. Od slov nebývá daleko k činům, ale tady si s námi matka příroda začala pohrávat, prostě byla jsem snažilka se vším všudy - naděje, zklamání, prořvané dny a noci.
Pak jsme se dostali do fáze - rezignace, z níž nás pomalu začalo dostávat okolí a my přijali nabízenou pomocnou ruku lékařů. Tady nás čekala vyšetření, operace a zase zklamání, nakonec se ale všechno kolem smilovalo a já po ICSI našla na svým testíku dvě tlustice.

Těhotenství jsem si užívala a těšili jsme se na své vytoužené dítě. Prošla jsem snad všemi kurzy, prolistovala všechny příručky o porodu, o šestinedělí, o péči o novorozence - no prostě teoreticky jsem byla připravená na vše.
První ránu mi hned připravil porod - nic nešlo jak mělo jít a nakonec „císař„. Miminko se ale narodilo v pořádku, zdravé, krásné, voňavé prostě „NAŠE“. Další problémy nastaly s kojením (žádná radost, ale utrpení), vyzkoušely se všemožné techniky a pomůcky. Před každým přisátím jsem zatínala zuby a po skončení se „modlila", aby malé vydrželo s plným bříškem co nejdéle. Do toho se přidala noční nespavost miminka - skoro dvě hodiny uspávání, krátký spánek a zase …hlad. Nakonec jsme sáhli po lahvičkách a odsávačkách. Noční spánek se zlepšil a já začínala mít radost, jak nám to jde.
V té době se ozval můj zaměstnavatel s nabídkou práce, kterou jsem přijala. Všechno hezky klapalo do doby, než se mimčo začalo pohybovat a nevydrželo na jednom místě samo. Takže jsem začala spojovat pracovní čas s časem stráveným s dítětem. K počítači jsem chodila v noci a práci posílala v last-termínech. Mé nervy se začaly napínat - začala jsem být ošklivá na muže, na sebe a nakonec i na dítě. Dokonce jsem se přistihla, že začínám všeho litovat a své dítě nemilovat.
A jak je to teď? Pořád ve všem plavu, nic nestíhám, doma nepořádek (podle mě, dle mého muže je tady uklizeno), své dítě biju (ježíši, ne - nijak surově, plácnu po ruce, po zadku), křičím na něj (jako by za to mohlo?). Nejsem blázen, ale vytočí mně jakákoliv maličkost, před očima se mi zatmí a v té tmě bych byla schopna čehokoliv. (hooodně ublížit?) Po „činu" je mi všeho líto a zapřísahám se, že se příště ovládnu, že nedopustím, aby k tomu zase došlo. Nejhorší je, že mě asi nikdo nechápe, takhle se chovám jenom když jsem s dítětem sama. A dítě to nejspíše cítí, protože, když osamíme, tak je jeho chování naprosto odlišné od chování v přítomnosti byť jednoho člověka navíc. To se změní v andílka a mně všichni CHVÁLÍ, jak je hodné, a mé stesky nebere vážně.

Tak co, jsem sv..ě, nebo se jenom psychicky hroutím? Svému dítěti jsem chtěla dopřát to nejbáječnější dětství, plné her, úsměvů a zatím… Nemyslete si, jsem inteligentní s nadprůměrným IQ, ale bohužel v této situaci je mi na nic. Jak jsem psala na začátku, potřebuju se sebou zahejbat, proplesknout, ale hlavně …chci znova milovat své dítě. Ještě je malinké a na všechno zapomene, ale musím začít co nejdřív.

Jak zase dávat lásku a úsměvy?

Nešťastný anonym

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Anonymní  25.08.05 18:54

..nešťastná, co takhle uvědomit si, kdyby najednou dítě onemocnělo, vážně, jak hodně rychle by sis uvědomila, že vlastně děcko moc a moc miluješ, jen na něj teď vše svaluješ, bys ulevila si, že nestíháš, nezvládáš…? Ničeho takového ti nepřeji, aby se stalo a doufám že se tak nikdy nestane, jen se zamysli… máš dar, mít dítě, máš dar mít zdravé dítě.. co projít kurzem asertivity, já prošla jím jen maličko a hodně mi pomohl, prostě „popiš svůj problém“ a jakmile dokážeš toto, jakmile dokážeš říct v čem ten problém vlastně tkví.., v tom okamžiku uvědomíš si, že to je banalita a vyřešit dá se to třebas né snadno, ale dá… Nevěřím tomu že své děcko nemiluješ, miluješ… ale neuvědomuješ si to… prostě víš, že už to není jednoduché jak dřív, že máš odpovědnost za někoho a že ten někdo čeká na tvou náruč, na tvou lásku… a podvědomím bojíš se toho. Nejsem psycholog, nechci radit ti, ale dle mého první krok jsi již udělala.. dokázala jsi se svěřit. Já ti přeji ať dotáhneš to dál, do konce, kde budeš dávat lásku svému dítěti tak, aniž by ses toho bála… Ono má tě rádo, miluje tě… věř tomu. Já tomu věřím.

Měj se krásně a drž se.. bude líp.
Martina

 
asha
Nadpozemská drbna 29457 příspěvků 25.08.05 18:55

Ahoj nestastna anonymko!
Je mi te lito. Neni to jednoducha situace, ale podle meho nazoru mas jenom dve moznosti…aspon na co jsem prisla ja.
Bud se vzdas prace a zacnes podnikat spoustu aktivit s ditetem…a ze je jich fura!!! Takze nebudes jen zavrena, ale uzijes si i ty:) Nebo najdes pro dite nejakou milou pani na hlidani, ktera mu bude davat to, co bys za jinych okolnosti davala ty. Je to jen na tobe, nikdo nema pravo ti rikat, co je spravne a co ne, dulezite je, abys ty i tvoje dite a cela rodina byli v pohode! Jenom by sis mela uvedomit, ze cas hrozne leti a jednou by ti mohlo byt lito, ze jsi tenhle cas „zahodila“. Ale to uz zalezi jenom na tobe, pokud ti bude dobre v praci a budes se vracet ke spokojenemu diteti, je to rozhodne lepsi, nez to, co u vas je ted.
Drzim palce!
Lenka&Maty

 
Anonymní  25.08.05 18:56

..omlouvám se: …podvědomým…

 
Anonymní  25.08.05 19:17

Ahoj anonymko!
Mám pro tebe jednoduchý recept, který ti snad pomůže… Zkus odjet třeba na 3-5 dnů z vašeho domova, od tvého dítěte, manžela, práce a zkus být někdy chvíli sama a v klidu popřemýšlet. Víš a já si myslím, jak tak budeš asi 3. den přemýšlet, tak ti ti začně něco neskutečně chybět… A co myslíš, co to bude? Práce nebo dítě? Já pevně věřím, že to dítě … :)))
Ono, člověku se to mluví,:" nevím, jestli to takhle teď chci… " ale v momentě, kdy si uvědomí, že by mohl o něco přijít..... nebo o někoho… žijeme zde na světě hodně krátce na to, abychom mohli rozdat tu všechnu lásku, co všichni v sobě máme… Važ si toho, že se vám podařilo zplodit krásné dítě… Vždyť co já bych za to nyní dala..... Jsem pořád jen snažilka… Práce a peníze tady budou pořád, ale my tu pak už nebudeme…
Hodně lásky a pochopení ti přeji v tvém životě!!!!!!
Justýna

 
Brojler
Zasloužilá kecalka 596 příspěvků 25.08.05 19:48

Ahoj anonymko,
jen si prosím nemysli,že dítě,které je ještě malé,na vše zapomene. Ty už teď vněm utváříš osobnost,která ti nic nezapomene. Taky bych zvolila tu možnost raději se věnovat dítěti, než práci. Kariéru doženeš,ale dítěti dětství nevrátíš.
Přeji ti hodně sil a trpělivosti,kterou všechny moc potřebujeme. Měj se pěkně,držím palečky!

 
kalina
Stálice 55 příspěvků 25.08.05 19:49

A není to tak, že chceš být dokonalá ?
Dokonalá manželka, dokonalá v zaměstnání, dokonalá máma. A ono to všechno najednou prostě nejde.
Nejde, nejde, nejde.
Ale tu svou prioritu už sis zvolila. Teď, jak píšeš toho někdy lituješ.
Ale na lítost je pozdě.
Zodpovědnost !!!, Zodpovědnost za nový život a za své rozhodnutí !!

 
Anonymní  25.08.05 19:52

Mila nestastna, vubec si nemyslim, ze bys sve dite nemilovala, proste, jak sama pises „v tom plaves“. Bohuzel nepises, jestli o tvoji situaci vi tvuj muz. Pokud ne, urychlene s nim promluv a rozdelte si ukoly a pripadne mu navrhni, aby sel misto tebe na materskou on. Take bys mohla vyhledat odbornou pomoc, ale mozna, ze kdyz budete s muzem spolupracovat, ze to bude stacit.
Drzim ti moc palce. Vim, ze materstvi je moc krasne, ale take to nejtezsi, co me v zivote potkalo.
 Mirus

 
Anonymní  25.08.05 19:58

Mila Kalino, myslim, ze takova prisnost neni na miste. Nestastna chce neco zmenit a prosi nas o radu a pomoc a ne o to, abychom ji peskovaly.
 Mirus

 
andela  25.08.05 20:31

Ahojky nešťastná,
co na to říct? Užívám si těhulkovství, těším se na mimi . . . Mám pár neteří a synovce. Kolikrát jsem je maličké měla nastarost. Teď si je i beru na výkend, když tu jsou na prázdniny. Nejsou moje, jsou „cizí“, ale někdy stačí chvíle, po které ti ten prcek leze na nervy tak moc, že bys ho snad „uškrtila“. Jenže ty potvory se podívají, nebo se pak tváří tak vyčítavě, uraženě. Ale za chvíli je to pryč a zas to jsou jen sluníčka. jenže já je vrátila rodičům. Ty nemůžeš.Ale zkus na chvíli odsunout práci stranou, nebo si jí vem jen kousek. Počkej chvíli, až bude moct jít prcek do školky. Ty za dopoledne uděláš práci a odpoledne budeš máma. A vykašli se na to mít doma perfektně uklizeno, muž ti jistě odpustí. To není to hlavní. A když ti tam proběhne malé tornádo, stejně můžeš začít znova. Užívej si, práce nikam neuteče.

Ale to říkám já, neúplná máma, jen několikanásobná teta :-))). Přeji ti moc moc štěstíčka a sluníčka, ať se rozhodneš jak se rozhodneš.
Pa pa A.

 
Anonymní  25.08.05 20:33

Neodvažuju se radit. Já sama se dvěma dětmi studuju, ale mám zázemí a dvě babičky, které se s manželem střídají v hlídání, když se potřebuju připravovat do školy. Mě ale zrovna ty děti dávají sílu tolik se na školu neupínat, protože pro mě jsou nejdůležitější v životě. Nejsi jediná, komu se stalo přesně tohle. Boj o to dítě mít a pak nevědět, co dřív. Držím palce ať to dobře dopadne. A mimochodem, to že to maličké zlobí právě tebe nejvíc, je prostě přirozené. Z psychologického hlediska jsi do jeho 2 let nejdůležitější bytost, vůči tobě se vyhraňuje. Ještě jednou: držím palce. Káča

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 25.08.05 20:55

Nezlob se na mě, ale myslím si, že si za to můžeš sama. Sice ses „rozhodla“ pro dítě, ale možná víc rozumem, jinak nechápu, jak jsi mohla tak brzo odejít do práce, když Tě dítko nejvíc potřebuje. Vypadá to, že je Ti kariéra přednější, na to nemám žádnou radu, leda přehodnotit a uspořádat si jinak žebříček hodnot.

Dítě je útok na naše sobectví a pohodlí, záleží na Tobě, jestli budeš dobrou matkou nebo „dobrou zaměstnankyní“. Co je Ti přednější? Oboje nejde dohromady a Ty to víš.

Sorry, asi to zní tvrdě, ale neumím to jinak.

Alice

 
asha
Nadpozemská drbna 29457 příspěvků 25.08.05 21:08

Sorry Alice, ale tohle nesedi mne. Je to tvuj nazor a postoj, ok, ale to neznamena, ze je to jedine spravne, ne? Nase mamy chodily do prace zatracene brzo a ja treba byla v jeslich, co nejdriv to slo. A moje mama je skvela. Jinde ve svete neexistuje tak dlouha materska jako u nas. 6 tydnu nejdyl a smitec. Pak se rozhodni, bud jit do prace, nebo zustat doma, ale bez matersky. Jsem desne vdecna, ze je to u nas tak jak to je. Ja davam prednost rozhodne diteti.
Ale mas pravdu, ze zvladat oboji na 100% se neda.
 L&M

 
Anonymní  25.08.05 21:15

Mila Alice, jsi jiste velmi tvrda zena, nekompromisni ve svych nazorech. To je tvoje vec, ale v pripade, ze nekdo vola o pomoc a ceka na to pomyslne steblo, ktereho by se mohl chytit, je mozna lepsi, abys mlcela, kdyz uz zadnou radu nemas. V opacnem pripade bys mohla zpusobit vic skody nez uzitku.
 Mirus

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 25.08.05 21:22

Mirus,

pravda bývá tvrdá, ale jen ta nejvíc pomůže. Mám s tím zkušenosti.

Poplácat po rameni a utěšovat může každý, ale to nepomůže.

Není pravda, že žádnou radu nemám, já to napsala - přemýšlet o svém žebříčku hodnot, případně ho přehodnotit.

Alice

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 25.08.05 21:25

Asho,

já nečekám, že mě tu budete za můj příspěvek chválit, ani to nehodlám obhajovat… :o)

Je rozdíl, jestli nemám volbu nebo jí mám. Třeba moje máma s námi byla velice dlouho, i když má svou práci určitě ráda. Prostě záleží co je pro koho důležité.

Alice

 
Anonymní  25.08.05 21:29

To je pekna hloupost, mohu ti vyjmenovat spoustu prikladu, kdy „konstruktivni kritika“ cloveka srazila na kolena. Ale to neni smysl teto diskuze.
 Mirus

 
asha
Nadpozemská drbna 29457 příspěvků 25.08.05 21:32

No jo, ja cekala, ze to prijde, proste zase dva tabory.
Ale nemyslis, ze to je prave ta volba? Ty teda moc na vyber nedavas…jenom prehodnotit ten zebricek, coz podle tebe dopadne jenom zreknutim se prace. Ale tady jde prece o pohodu v rodine a kdyz nekomu budes nutit, ze ma zustat doma s ditetem a jemu to nesedi, bude jenom nestastny, ze neni dobry rodic. To mi jako pomoc neprijde.
Takze klid, ty sama to delas dobre, ale ne pro kazdyho je to dobre;)
 L&M

 
asha
Nadpozemská drbna 29457 příspěvků 25.08.05 21:33

To bylo pro Alici;)
L&M

 
Budulinek
Zasloužilá kecalka 850 příspěvků 25.08.05 21:38

Ahoj Alice,

taky si myslím, že ses do „neznámé“ obula zbytečně tvrdě. Zvláště, když prezentuješ pouze svůj názor.

Já patřím k těm matkám, které půjdou brzo do práce (v 16m dítěte). A nemyslím si, že jsem kvůli tomu špatná. Svého chlapečka miluju, mijulu celým svým já a zároveň se neskutečně těším do práce. Doma mě to ubíjí a myslím si, že budu spokojená v práci (Kubíček bude spokojený v jesličkách) a odpoledne a víkendy si spolu užijeme.

„Neznámá“ podle mě své dítko miluješ. Kdyby to tak nebylo ani by tě nenapadlo něco řešit. Spíše se v tom plácáš a nevíš jak dál. Popros o pomoc - manžela, rodiče, tchánovce....­.odpočiň si od všeho, pročisti si hlavu a bude líp.

Držím palce

Radka

 
asha
Nadpozemská drbna 29457 příspěvků 25.08.05 21:39

Jiste! V mym pripade treba uzivit me a hypoteku. Neni to tenhle pripad, ale znam i takovy. Ne vzdycky je zivot tak jednoduchy, ve smyslu volby: budu doma, nebudu doma.
Trochu vic empatie by to chtelo;)

 
Zdenik1
Ukecaná baba ;) 1652 příspěvků 25.08.05 21:55

ahoj

tak já nevím asi budu plácat.....víš myslím, že ti nic nebrání dopřát svému dítěti nejbáječnější dětství, hry a vše co k tomu patří…zdá se, že toho chceš moc najednou a svou přetaženost dáváš za vinu ne sobě ale okolí a hlavně dítěti, které za tvé ambice nemůže, jde zvládnout dítko, jde zvládnout práce, jde zvládnout soukr.život, jde zvládnout domácnost…jen o vychytat…já z toho co píšeš mám pocit, že jsi se do toho zamotala a možná (jisto jistě ti to zaručit nemůžu..samozřejmě) by ti prospělo si odfrknout, sednout si, „prásknout do stolu“ a opravdu vážně si v klidu promyslet co a jak chceš, co je důležité, co jak bude, jakou máš ty i muž představu, jak by to mohlo fungovat líp …zorganizovat to jinak…zkusit to, vyzkoušet a třebas znova na novo..ono dítko se vyvíjí a potřeby se různí je třeba se přizpůsobit..­...škoda, že nepíšeš co muž na to…a věř, že třeba ta domácnost je to poslední čím bych se trápila..(je fakt že to podle toho u nás vypadá..ale jsou dny lepší, dny horší) no píšu dost…shrnutí ;-))) je to o prioritách, organizaci a dle mě hlavně o vašem dítěti…takže hlavu vzhůru a dej to do kupy

Zdenik

 
Jaa
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 25.08.05 22:08

Ahojky zmatená maminko:O)))
Já myslím, že prožíváš poměrně normální a určitě ne ojedinělé stavy. Může se to přihodit každé z nás, ale ne každá bude mít tu odvahu se o to podělit a ne třeba každá tu situaci bude chtít řešit. Ty ji chceš řešit, tím pádem Ti tato situace nevyhovuje, taky víš, že nevyhovuje Tvému děťátku=Ty chceš, aby Tvoje dítě bylo šťastné=záleží Ti na něm a tím pádem ho máš určitě moc a moc ráda:O))) Myslím, že by to chtělo trochu polevit v práci, trochu si odpočinout - hlavně psychicky - bude to totiž záležitost především psychiky. A návštěva psychologa? No, proč ne, vždyť na co tu tito lékaři asi jsou? Není na tom nic špatného ani hloupého, naopak - vážím si lidí, kteří dokáží vyhledat pomoc a přiznat, že ne všechno jde tak, jak si původně představovali:O)))
Držím Ti palečky, je fajn, že s touto situací chceš něco udělat, tak ať se Ti to podaří vyřešit!!!
Papa, pozdravuj mimíska a měj se co nejlépe!
 Jaa

 
semeda
Zasloužilá kecalka 711 příspěvků 25.08.05 22:37

Ahoj nešťastná anonymko,

velmi s tebou soucítím. Můžu se přiznat, že jistojistě vím, že svého synka MILUJU nejvíc na celém světě a položila bych za něj život.

Ale myslíš, že já na něj nekřičím? Že ho občas neplácnu? Že mi neleze na nervy? To víš že jo!!! Podle mě ve vztahu mezi mámou a dítětem prostě dochází k „ponorkové nemoci“ stejně, jako s kýmkoliv jiným!!!

Poradit ti asi nedokážu, alespoň ti napíšu, jak bych to řešila já…
Určitě bych zůstala v práci, protože kdybys z ní odešla, tak bys mohla být nešťastná. Zkusila bych ale v práci zvolnit tempo, však ona ti neuteče… Taky bych se pokusila víc zapojit manžela, pokud to nejde tak bych uvažovala o paní na hlídání nebo jesličkách. Důležité je, aby celé břemeno výchovy dítěte, domácnosti a práce neleželo jen na tobě. Pokusila bych se s babičkami vyjednat hlídání (kdyby jeden den v měsíci, který si krásně užijete s manželem jen ve dvou). A možná bych se opravdu zašla poradit za psychologem…

Podle mě své dítě opravdu miluješ a správně je druhá varianta - psychicky se hroutíš. Asi je toho na tebe opravdu prostě moc…

Doufám, že jsem ti alespoň trochu pomohla, držím palečky abys vše zvládla, ahoj!

Semeda

 
Anonymní  26.08.05 03:55

Anonymni,

Opravdu se v tom teda placas. Ja jsem pracovala az do porodu a po narozeni dcery jsem se chystala zpet do prace. Pak jsem si to ale rozmyslela a nyni jsem jiz „stastne“ 4 roky doma a mame jeste i 17. mesicni­ho syna.

Nemusis si vybrat karieru a nebo dite. Vidim to kolem sebe v USA dost casto. Moje kamaradka, jez mela v narozeni ditete jiz dost vysokou pozici, byla doma asi pul roku a od te doby opet pracuje na plny uvazek. Zaroven se jim jeste take narodil syn a vzala si 3 mesice volno a pak opet zpet do prace. Je ale dulezite, aby jsi si svuj opravdu drahoceny cas dukladne naplanovala.
Je naprosty nesmysl, aby jsi pracovala z domova a zaroven se starala o dite. Bud musis dat dite do jesli, nebo najmout pomoc na hlidani. Pokud budes pokracovat v tom, co delas, tak se naprosto znicis. A hlavne to odnese i vase dite a muze z toho mit nasledky na cely zivot. Naprosto souhlasim, ze i male dite vse vnima a nese si vsechny pocity do budoucna. To, ze na ne kricis, tak to je velmi spatne. A opravdu by jsi se mela sebrat a dat se do kupy.
Nedelej ze sebe superzenu. Pokud mas praci rada a chces pracovat, tak si opravdu zajisti jesle, jelikoz tak, budes ty a tve dite stastnejsi. Pres den bude dite v jeslich a ty si udelas svou praci a pak se mu budes venovat. Vazne, az budes mit doma aktivni 2 lete dite, tak pochopis, ze potrebuje mit klidnou a vyrovnanou maminku.

Hodne stesti,

Julie z Floridy, dcerka a syn

 
Anonymní  26.08.05 07:28

Ahoj neznámá
Otázka není „jak znova milovat dítě“, ale „jak se oprostit od dokonalosti“. Jak už bylo řečeno, nelze zvládat vše naráz. To je nejlepší cesta na psychiatrii.
Nemyslím si, že jsi zlá máma a ani nemám pocit, že když jsi chtěla kariéru, neměla sis pořizovat dítě.
Má rada je taková - urychleně si najdi paní na hlídání, popř. zajisti jesle. Paní na hlídání přece může např. docházet k vám domů a tak budeš drobkovi stále nablízku. Tvé dítko se k tobě chová „nevraživě“, protože se mu nevěnuješ - jak se lze věnovat dítěti a práci zaráz? Můžu jen konstatovat, že to není možné a upozornuju tě na to, že s dvouletým tvorečkem toho uděláš ještě mín, než s ročním. Nepíšeš o tom, proč nemáš hlídání, ale nabyla jsem dojmu, že sis myslela, že to zvládneš sama. Nezvládneš.Budeš muset dítko a práci oddělit, jinak se zblázníš a z děcka uděláš neurotika,protože bude mít neustálý a oprávněný pocit, je ho odmítáš a že vše má momentálně přednost, než ono samo. Dítě potřebuje pozornost a lásku a je vážně jedno, kdo mu ji dá. Pokud má obojího dostatek, tak máma zůstane vždycky mámou, at pečuje celodenně, nebo jen od 16 hodin…
To je má vlastní zkušenost. Pracuji od 10 měsíců dcery na plný úvazek (do práce dojíždím) a manžel pracuje z domova. Bez hlídací babičky bychom se zbláznili všichni. Dcerka je bezproblémový tvoreček a má nepřítomnost jí nijak neubližuje- protože má kolem sebe někoho, kdo se jí věnuje a zahrnuje ji láskou do doby, než přijde máma.

elda+lída 26 měsíců

 
Anonymní  26.08.05 07:41

Milá neznámá, nějak mě to zarazilo, v prvním čtení mi to přišlo, že ho týráš a snažíš se z toho vykecat, aby sis ulevila. Pak jsem to četla radši znova a přijde mi, že ti jde víc o sebe než o to dítko. Důležitá pro tebe byla vždycky karierá, podle toho co píšeš mi přijde, že máš dítko proto že ti je už přes 30.
Myslím, že pro tebe i pro dítko by bylo nej kdyby jsi byla v práci a jeho někdo hlídal. Ale rozhodnutí je na tobě. Hodně štěstí Zlatka

 
Anonymní  26.08.05 07:48

Milá neznámá,

jak už tady bylo řečeno, nenechávej vše na svých bedrech. Určitě se se svými pocity svěř manželovi a najděte spolu řešení. Já sama chodím od 10ti měsíců naší dcerky do práce. Hlídá naše babička, která je už v důchodě a odpoledne se domů vracím s čistou hlavou a snažím se každou minutu trávit s Anetkou. Bohužel v životě to nebývá tak jednoduché, buď rodina nebo kariéra. Musíme s manželem platit hypotéku a taky se chceme slušně oblékat atd…
Dnes je Anetce 18 m. a můžu říct, že vše funguje dobře a jsme všichni spokojení.
Tvou situaci bych asi řešila přijetím paní na hlídání. Uvidíš, že se ti hodně uleví. Jak už tady psali holky přede mnou, taky u nás není pořád uklizené :))))

Měj se krásně a pokus se to co nejdříve vyřešit

Ivana

 
Anonymní  26.08.05 09:16

Ja jsem na rozdil od vetsiny diskutujicich presvedcena, ze dite a kariera se da klidne zkloubit. Pracuji na castecny uvazek od roku dcery a kdyz nejsem doma, hlida tatinek. Podotykam, ze obe babicky bydli 350km od nas. Mame kamaradku, ktera obcas pohlida, ale to jde teprve ted, od dvou let. Drive mala chtela byt pouze s nami, ale i to jsme zvladli. Na uklid mam pani, ktera chodi jednou za dva tydny na tri az ctyri hodiny, vyzehli, umyje zachod a koupelnu, utre prach a vyluxuje.
Jak psala Elda - je to otazka organizace a halvne musi chtit ipomoct i tatinek.
Presto o sobe casto pochybuji a jsem rada, ze si muzu popovidat s holkama na emimcu.
 Mirus

 
Anonymní  26.08.05 09:32

Jasně že jí jde v první řadě o sebe. Neznám žádné pohodové dítě, které má nervozní a „dokonalou“ matku. Takové děti jsou zákonitě nervní, otravné a uvztekané… normální uzavřený kruh. aby ho přetla, musí začít u sebe a dát do pořádku svoje nervy a hodnoty. Dítko pak bude v pohodě také, pokud bude mít vyrovnanou mámu. Každá z nás to zná - čím větší nervy z plačícího kojence, tím víc mimčo řve… Jistě jsou děti, které jsou nervozní a vzteklé i když je maminka v relativním klidu, ale obráceně to nefunguje - neštastná uhoněná máma mít štastné dítko nebude…

elda

 
Anonymní  26.08.05 09:48

Ahoj Mamino,
já jsem sice zatím bezdětná, ale doufám, že už to dlouho nebude trvat. Přesto si myslím, že i já mohu přispět svojí troškou do mlýna.
Já sama jsem se již taky zamýšlela jak půjde skloubit rodina, domácnost a práce. Určitě zvaž využití všech následujících možností:

  1. Větší zapojení manžela do prací v domácnosti a péče o dítě
  2. Přijmout pomoc babiček při hlídání dítěte
  3. Náhlédni do knihy Fit maminka, kde nalezneš rady jak si co nejlépe rozvrhnout čas pro sebe, domácnost, práci a dítě. Udělej si čas sama na sebe-zajdi si ke kadeřnici, na kosmetiku, masáž či do kina nebo s kamarádkou do cukrárny.
  4. Využití úklidové služby
  5. Naučit se říct zaměstnavateli NE při nakládání další práce a zvolnit pracovní tempo
  6. Prověř možnost dát dítě do jeslí nebo sehnat paní na hlídání (Pozor nepřiprav se o nejhezčí část dětství svého dítěte ať si to později nevyčítáš)
  7. Při pocitech beznadějě a depresích vyhledej psychologa, nemáš se zač stydět

Snad ti toto všechno pomůže. Přeji ti spokojený život i rodinu. Nauč se užívat si to.
Ahoj Mončičák

 
lenulka1
Stálice 86 příspěvků 26.08.05 09:50

Ahoj,
přidávám se na stranu těch, kteří si myslí, že dítě a kariéra se dají skloubit. Chce to jen dobrou organizaci a nebýt na vše sama. A připustit si, že všem nejlepší být nemohu. A pak jde všechno líp. Tatínek přeci může taky nějakou práci zastat nebo pokud nemůže tak snad vydělá tolik aby zařídil třeba paní na pomoc s uklidem.:))) To není ostuda říct, že na něco člověk nestačí… Kolik je holek, které mají problém všechno stačit a to do práce nechodí… uvidíš přijdou lepší časy… to že jsi napsala tento dotaz je určitě známka, že si to přiznáváš… ale z vlastní zkušenosti vím, že nejhorší je přiznat sama sobě, že nezvládám … hlavu vzhůru LEnka
ps.určitě jsi normální :)))

 
Maka
Závislačka 2857 příspěvků 26.08.05 09:54

ahojky

taky něco přidám!!!!!!!!

moc se mi líbí myšlenka s tou paní na hlídání - co ty na to anonymní??? neuvažovala jsi o tom????

Je fakt že ženská chce být perfektní, ale i já už se smiřuju s tím, že v bytě je bordel a kurzy němčiny a oprašování dalších mých jazyků jsou taky v nedohlednu.

Věnuju se Michalovi a i když mám babičky po ruce i když mám zatím dost volnýho času tak se občas naštvu a nejradši bych rychle utekla pryč. Ale to známe asi každá.

Znám pár žen, který mají dítě, ale nebyly by šťasné jen doma - pečující o dítko. Potřebují se realizovat i jinak, proto třeba po 6 týdnech nastoupí opět do práce. Nemyslím že ta ženská která chce pracovat, i když v postatě by měla její práce být to dítě, je špatná. Prostě chápu že někoho to neuspokojí docela a pak si myslím, že trpí i ta žena i to dítě (jelikož nejde dělat něco, co vás nenaplňuje, s bezmeznou láskou a ty děti to vycítí). Já to ti to schvaluju - jdi pracovat - popř. pracuj doma, ale měj někoho u prcka. Bude dobře tobě i jemu…

A že ho občas plácneš - … i ve mě se očas nahromadí taková zlost…

I mě je občas líto že moji spolužáci z vejšky dělají kariéru a já sedím doma… ale pak se kouknu na to děcko a vím že v současné době mě můžou všecky práce a lukrativní posty bejt ukradený.o) asi je to tím, že jsem se ještě nikam karierně nedohrabala (pracovala jsem jen jeden rok po škole) a myslím že kdybych už byla na nějakým vedoucím postavení, tak bych se asi taky chtěla vrátit…

Zatím přemýšlím o částečným úvazku až malýmu bude rok. A vůbec se necítím špatnou matkou že o tom přemýšlím…

Já vím že píšu zmateně … ale tak nějak to cítím…

Očekávala jsem nějaký drastický článek - dle toho názvu - a po přečtení tohoto článku, mi to přišlo normální… no normální v tom smyslu jako řešitelné :)))

Nic my jdeme spinkat tak končím

markéta a Michal 6m+1týden

 
Anonymní  26.08.05 10:00

Ahoj nestastna maminko,

zacatek tveho pribehu je hodne podobny tomu memu - taky touha po diteti, taky IVF a taky uspesne. Ted jsem na matersky, malymu jsou 2 mesice a ja jsem slibila v praci, ze budu pracovat z domu - sice jen externe, ale preci jen budu. Tak me tvuj prispevek pekne vydesil - co kdyz budu za par mesicu taky v tom takhle litat…Zatim je to pohoda - maly se nepohybuje, povida si s ruckama, hraje si s hrazdickou - proste pohoda. Ale co kdyz zacne litat po byte a mne bude horet termin? Taky bych asi byla nervozni a vystresovana…a mozna by mi taky ulitla ruka…nevim. Podle me, nejsi spatna a nemilujici matka, jsi proste jen ve stresu, ze nestihas…

Nevim co bych ti poradila, asi se budu opakovat - proste uber z prace. Priznej nadrizenym, ze ti to takhle nevyhovuje, pokud jsi zadana v praci, tak se budou snazit ti vyjit vstric. Nesnaz se vsechno stihat a byt ve vsem dokonala…prace - projekty - deadliny - uzaverky - to bude vzdycky stejny, ale dite se neustale vyviji, kazdy den te muze necim prekvapit…je to jedinecny proces, ktery se uz nikdy nezopakuje…Navic, tve detatko je preci obrovsky dar, vzacnejsi o to dlouhe a namahave snazeni…Takze se tes ze zivota a nenechej se nim vlacet a, jak uz bylo receno, uvedom si zivotni priority - kde stoji prace a kde rodina.

Hrozne ti drzim palce, abys to zvladla a aby ses tesila z toho, cim te zivot obdaroval. Rozhodne toho neni malo!!!
 aja

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 26.08.05 10:06

Zlatko,

tak to jsi vystihla dost přesně.

A.

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 26.08.05 11:03

Trochu jsem váhala, jestli ještě vůbec vstupovat, ale nedá mi to.

Název je Jak znovu milovat své dítě. To znamená, že se mamince zdá, že už své dítě nemiluje a bije na poplach - chce slyšet naše názory a rady. V tomto případě mi nevadí, že píše jako anonym, zcela to chápu a respektuji. Také sama píše, že jí můžeme vynadat, což jsem taky udělala… :o) Ale na anonym se nedá odpovědět adresně, vycházím pouze z údajů uvedených v deníčku.

Z nich vyplývá:
Kariéra je pro ní důležitá, miminko odkládala
Pak ho chtěla a podstoupila pro něj i ICSI
I přes kurzy jí zaskočil porod, který skončil císařem (no i můj porod skončil císařem a dost mě vyčerpal, asi mi dáte za pravdu, že kurzy nepřipraví na všechno)
Nedařilo se kojení (mě v prvních týdnech také ne, vím o čem píše)
Nespavost miminka (zná hodně maminek, i já v prvních týdnech)
Už v šestinedělí se ozval zaměstnavatel? (Tady to není jasné, ale vyplývá to z textu)
Nástup do práce nebo práce doma? (Ani tady to není zcela jasné, vypadá to spíš na práci doma)
Nezvládá, vadí jí, že reaguje podrážděně na dítě (tady není na místě utěšovat, že je to normální, pokud sama matka to shledává natolik alarmující, že sem o tom napíše článek a hledá pomoc, tak to vážné je. Každé z nás to někdy ujede, ale asi o tom nikam nepíšeme a nehledáme zoufale pomoc.)

V takových případech je vždycky na pováženou hodit příběh do placu. Něco jiného je probrat to mezi čtyřma očima, nejlépe s odborníkem. To je moje rada - nechodit s tím na webové stránky, ale pokecat s někým, kdo má zkušenosti a získá dostačující přehled o dotyčné osobě. Může si doplnit chybějící místa, která my neznáme.

Pokud vezmu článek jak je napsaný, vyplývá mi z toho, že dotyčná je nešťastná, chce to řešit, že pro ní byla kariéra vždy důležitá, po určité době se pro dítě rozhodla, ale nemůžu se ubránit dojmu, že šlo spíš o tikot biologických hodin, prostě, že jí touha po miminku zcela nepohltila. Šestinedělí sebou přináší různé stavy. Maminka s miminkem se sžívají, musí si vytvořit svůj režim, sehrát se, maminka je ještě unavená, k tomu nevyspání - prostě se to musí ustálit a vrátit do normálu. Mám pocit, že to tu vůbec nenastalo. Že v tomto okamžiku nastal únik nazvaný návrat do práce.

Holky, možná na někoho působím jako supermatka, tvrdačka nebo „všeználek" a radílek. Ale i já jsem měla po prvním porodu stav, kdy jsem si skoro přála, aby to miminko nebylo a já se mohla normálně v klidu vyspat a vrátit ke starému způsobu života. Je to celkem normální, prostě se hlásí únava a rozkolísaná hladina hormonů. Pak nastane postupně cosi jako přijetí mateřství, radost může přijít někdy o fous později… Podle mě není vhodné v takovém okamžiku zaměstnat se ještě něčím jiným než dítětem. Nemluvím tu o maminách, které nastoupí do práce po půl roce nebo v 18 měsících věku dítěte. Ty tento článek nenapsaly a zřejmě nemají problémy ve vztahu ke svému dítěti.

Když jsem napsala přehodnotit a vytvořit si nový žebříček hodnot, nemyslela jsem tím automaticky, že to mamča zapíchne v práci a stane se na plný úvazek otrokem v domácnosti… To by nic nevyřešilo. Přehodnotit znamená to, co mnohé z vás napsaly - někam se zašít a zklidnit se, probrat si to bez emocí a chvíli se zastavit. Je dost pravděpodobné, že nějaké řešení se vyvrbí. Už proto, že to ta maminka sama chce.

Když někdo napíše jiný názor než má většina nebo ho tak krátce formuluje jako jsem to udělala já, působí to tvrdě nebo nepřátelsky. Ale nemusí to tak zdaleka být. Skutečností zůstává, že my můžeme sice poradit, ale jen ta jediná, které se to týká s tím skutečně něco může udělat. Moc jí přeju, aby to dokázala a myslím si, že to dokáže.

MOJE RADA JE NAVŠÍTIVIT PSYCHOLOGA.

Alice

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 26.08.05 11:09

NEvím proč, ale zobrazilo se to někde uprostřed, takže ještě jednou:

Trochu jsem váhala, jestli ještě vůbec vstupovat, ale nedá mi to.

Název je Jak znovu milovat své dítě. To znamená, že se mamince zdá, že už své dítě nemiluje a bije na poplach - chce slyšet naše názory a rady. V tomto případě mi nevadí, že píše jako anonym, zcela to chápu a respektuji. Ale na anonym se nedá odpovědět adresně, vycházím pouze z údajů uvedených v deníčku.

Z nich vyplývá:
kariéra je pro ní důležitá, miminko odkládala
pak ho chtěla a podstoupila pro něj i ICSI
I přes kurzy jí zaskočil porod, který skončil císařem (no i můj porod skončil císařem a dost mě vyčerpal, asi mi dáte za pravdu, že kurzy nepřipraví na všechno)
Nedařilo se kojení (mě v prvních týdnech také ne, vím o čem píše)
Nespavost miminka (zná hodně maminek, i já v prvních týdnech)
Už v šestinedělí se ozval zaměstnavatel? (Tady to není jasné, ale vyplývá to z textu)
Nástup do práce nebo práce doma? (Ani tady to není zcela jasné, vypadá to spíš na práci doma)
Nezvládá, vadí jí, že reaguje podrážděně na dítě (tady není na místě utěšovat, že je to normální, pokud sama matka to shledává natolik alarmující, že sem o tom napíše článek a hledá pomoc, tak to vážné je. Každé z nás to někdy ujede, ale asi o tom nikam nepíšeme a nehledáme zoufale pomoc.)

V takových případech je vždycky na pováženou hodit příběh do placu. Něco jiného je probrat to mezi čtyřma očima, nejlépe s odborníkem. To je moje rada - nechodit s tím na webové stránky, ale pokecat s někým, kdo má zkušenosti a získá dostačující přehled o dotyčné osobě. Může si doplnit chybějící místa, která my neznáme.

Pokud vezmu článek jak je napsaný, vyplývá mi z toho, že dotyčná je nešťastná, chce to řešit, že pro ní byla kariéra vždy důležitá, po určité době se pro dítě rozhodla, ale nemůžu se ubránit dojmu, že šlo spíš o tikot biologických hodin, prostě, že jí touha po miminku zcela nepohltila. Šestinedělí sebou přináší různé stavy. Maminka s miminkem se sžívají, musí si vytvořit svůj režim, sehrát se, maminka je ještě unavená, k tomu nevyspání - prostě se to musí ustálit a vrátit do normálu. Mám pocit, že to tu vůbec nenastalo. Že v tomto okamžiku nastal únik nazvaný návrat do práce.

Holky, možná na někoho působím jako supermatka, tvrdačka nebo „všeználek" a radílek. Ale i já jsem měla po prvním porodu stav, kdy jsem si skoro přála, aby to miminko nebylo a já se mohla normálně v klidu vyspat a vrátit ke starému způsobu života. Je to celkem normální, prostě se hlásí únava a rozkolísaná hladina hormonů. Pak nastane postupně cosi jako přijetí mateřství, radost může přijít někdy o fous později… Podle mě není vhodné v takovém okamžiku zaměstnat se ještě něčím jiným než dítětem. Nemluvím tu o maminách, které nastoupí do práce po půl roce nebo v 18 měsících věku dítěte. Ty tento článek nenapsaly a zřejmě nemají problémy ve vztahu ke svému dítěti.

Když jsem napsala přehodnotit a vytvořit si nový žebříček hodnot, nemyslela jsem tím automaticky, že to mamča zapíchne v práci a stane se na plný úvazek otrokem v domácnosti… To by nic nevyřešilo. Přehodnotit znamená to, co mnohé z vás napsaly - někam se zašít a zklidnit se, probrat si to bez emocí a chvíli se zastavit. Je dost pravděpodobné, že nějaké řešení se vyvrbí. Už proto, že to ta maminka sama chce.

Když někdo napíše jiný názor než má většina nebo ho tak krátce formuluje jako jsem to udělala já, působí to tvrdě nebo nepřátelsky. Ale nemusí to tak zdaleka být. Skutečností zůstává, že my můžeme sice poradit, ale jen ta jediná, které se to týká s tím skutečně něco může udělat. Moc jí přeju, aby to dokázala a myslím si, že to dokáže.

MOJE RADA JE NAVŠTÍVIT PSYCHOLOGA.

Alice

 
Anonymní  26.08.05 11:09

Alice, ty jsi vazne husa.
Mirus

 
Anonymní  26.08.05 11:34

Milý anonyme i Vy ostatní,

Prosím prosím prosím - jen jedno Vám chci říct - MILUJTE SVÉ DĚTI a každý den děkujte Bohu, že je máte.
Před 14-ti dny nám našeho 16-ti měsíčního Matouška srazilo auto. Ani nevíte, jak mi stále je....... TA BOLEST.
Taky jsem byla někdy nervózní, někdy jsem byla „ošklivá“ a netrpělivá. Pracovala jsem doma, taky toho všeho bylo dost. Taky jsem si přála si odpočinout, mít chvíli klid a TEĎ.............. Teď ten klid mám a je to na puknutí srdce. To mě věřte. Nepřeju nikomu na světě aby své dítě ztratil, nedá se to popsat. Najednou to ohlušující a příšerný TICHO doma. V noci nikdo neplaká, nikde žádný hračky, pořád je uklizeno. Je to mnohem a mnohem horší než když 100× musíte v noci vstát k tomu malému.
Dítě je dar. Veliký dar. Tak si ho važte a zkuste se zamyslet nad tím jak moc by Vás bolela jeho ztráta. Chodit zpívat dítěti ukolébavku ke hrobečku místo do postýlky je mnohem větší bolest a utrpení než probdělé noci a neuklizený byt........
Nezlobte se.
slávina

 
Maka
Závislačka 2857 příspěvků 26.08.05 11:39

ahojky

jen dodatek já naopak vycházela z toho že miminko je už starší jelikož pisatelka v článku uvedla že už se samo přemístuje a pohybuje - tj 6 měsíců a vejš dle mýho..

m+m

 
Anonymní  26.08.05 12:03

Ahoj,
po přečtení tohoto článku mi nedalo nereagovat. Nejsem sice ještě matka ale tak nějak cítím že se vyjádřit mohu. Hodně mi přijde že dítě „nemáš“ ráda z toho důvodu že ho nemůžeš ovládat a stavět si ho tam kam chceš či to momentálně potřebuješ. Bylas zvyklá že vše šlo podle plánu který si vytvořila, že když si něčemu dala maximum tak se ti to maximum vrátilo v podobě pochvali či peněz. Ale.....dítě je velice dlouhodobá „investice“ a ten výsledek se bude dostavovat průběžně, a kdy přijde ten cíl a naplnění? Možná když dítě bude mít velký problém a nebude se bát ti ho sdělit, možná když bude „správný člověk“ a ty se bude na něj koukat a budeš si řikat jak si ho dobře vychovala.....jak si splnila úlohu rodiče nejlépe jak si mohla. Taky bych ti doporučila vyhledat psychologa, jelikož to dítě to cítí a vnímá a čím délo ten stres, napětí a neláska mezi váma bude tím to bude horší a věř, že takovéto věci na dětech zanechávají dost často psychycké následky. Byť z něho vyroste na první pohled normální člověk.

Marika

 
Anonymní  26.08.05 12:07

některé stručně a krátce vyřčené názory vyznívají opravdu útočně a nepřátelsky. Proto ti Alice děkuji za objasnění, bylo to potřeba.
Všechny mluvíme o jednom a tom samém - udělat si pořádek v prioritách a pak je technicky zajistit. Neodsuzujeme se za to, jak je kdo doma s děckem, ani za to, že někdo nezvládá a je s nervy na dně.

slavinko, co se ti stalo je hrozné a přeju ti, at se ti domov zase rozzáří dětským pláčem a at se brzy můžeš rozčilovat nad nepořádkem a rozházenými hračkami. Věřím že brouček, kterého nosíš pod srdcem ti pomůže smířit se s tvou ztrátou, i když prázdné místo navždy zůstane.

elda

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 26.08.05 12:16

Citace:
„Další problémy nastaly s kojením…Do toho se přidala noční nespavost miminka …
V té době se ozval můj zaměstnavatel s nabídkou práce, kterou jsem přijala.“

Není přesně jasné, kdy to bylo, ale mě z toho vychází, že hodně brzo.

„Všechno hezky klapalo do doby, než se mimčo začalo pohybovat a nevydrželo na jednom místě samo.“

Takže mimi začalo lézt, až když byla zaměstnaná. Podle toho začala pracovat dřív, než miminko lézt, což vychází na prvního půl roku.

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 26.08.05 12:18

Slávi, na to není co dodat. Jen Ti přeju, abyste zase měli doma nějakého toho zlobíka…

A.

 
alice01
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 26.08.05 13:36

No a Ty jsi zase génius, čímž se to vyrovná! :o) :o:o)

Alice

 
Anonymní  26.08.05 13:58

Milý anonyme,
tohle znám. Taky jsem si užila své. Než jsem šla na mateřskou plánovala jsem si, jak pěkně všechno zvládnu, jen co porodím, budu zase programovat. Dopadlo to tak, že jsem dostla projekt, zkoušela jsme pracovat ve dne, ale to mi malá stála u nohy a strašně brečela. Zkusila jse to ve večer, ale to si stěžoval muž, že si ho nevšímám. Nakonec jsem programovala v noci, ale výsledek byla bolavá hlava a všechny důsledky plynoucí z nevyspání. S vypětím sil bylo přeci jen napsáno a odevzdáno, po termínu, se spoustou chyb. Od té doby jsem na programování už nesáhla a snažím se užívat si to, co jindy než na mateřské není možné - výlety v peracovní den, kamarádky s dětmi, cvičení a kroužky pro děti a spoustu dalších mateřských aktivit.
Sice mě to tolik neuspokojuje, ale jsem přesvědčená, že pro své dítě dělám to nejlepší.

Klára

 
laky
Ukecaná baba ;) 2025 příspěvků 26.08.05 14:29

Ahojky,
souhlasim ze Slavinkou (musí to být strašný).
Neřešte tady takovýhle hlouposti (z prominutim) a budtě rádi, že máte dítě., Jsem ráda že malýho mám i když jsem občas hnusná a plácnu ho.
Když jsem měla víkend sama pro sebe tak jsem za nima zavřela dveře a začala jsem brečet jak malý dítě bylo mi smutno (přitom sem se těšila jak si odpočunu)

Laky

 
Anonymní  26.08.05 15:10

Ahoj anonymní,
jsem na tom podobně. Do práce jsem šla poprvé, když bylo mému miminku 8 dní a od té doby se dá říct, že pracuju na plný úvazek, každý den v kanceláři. Ze začátku to byla brnkačka, viděno dnešním pohledem určitě :). Nemám sice spáče, ale přeci jen malé mimi nevyžaduje takovou pozornost. Chtěla jsem vše zvládnout pokud možno sama a když se nedařilo, byla jsem naštvaná na celý svět a především na sebe. Dlouhodobě to vede akorát k depresi a poklesu sebevědomí. Problém s tím, jak skloubit práci, která se nedá dělat po chvilkách nebo brzy ráno a pozdě v noci, jsem zatím úplně nevyřešila. Ale moc mi pomohlo, že poslední dobou mi jeden den v týdnu mé roční kvítko hlídá jedna babička, jedno odpoledne druhá babička, zbývající tři dny chodí po obědě na hodinku na procházku v kočárku s kamarádkou. O víkendech pracuji jen pokud je to nutné, a to jen pozdě večer. Ještě zavedu jeden všední den práci z domova, abych neplýtvala chvílemi spánku na cestu do a z práce. Chtěla jsem být co nejvíc se svým dítětem a zároveň nevypadnout úplně z práce (v mém případě by to znamenalo zavřít firmu). Plánujeme přestěhování do většího bytu, kam mi bude chodit pomáhat paní na úklid. O paní na žehlení velmi vážně uvažuju už teď.
Určitě by Ti mohl hodně pomoci partner aspoň s dítkem, pravidelná procházka, večer uložit nebo ráno hodinka s tatínkem. Nebo s domácností, pokud je ochotný. Já takového nemám (hraní jen když není moc unavený, domácí práce ani omylem), ale má zas jiné milé vlastnosti.
Takže sečteno a podtrženo je to především o organizaci.

  1. Sepiš si vše, co děláš do práce, co v domácnosti a co se týká dítěte. Vše, co může dělat místo tebe někdo jiný, předej někomu jinému. To se týká jak zaměstnání, tak i domácnosti a částečně i tvého dítěte.
  2. Rozmysli si, kolik hodin denně musíš soustředěně pracovat (zaměstnání) a kdy během dne to je.
  3. Sežeň si nějaké pravidelné hlídání, nejlépe na tuto dobu.
  4. DODRŽUJ DOBU PRÁCE A ODPOČINKU CO NEJVÍC TO JDE!
  5. V rámci každého dne si stanov priority, obvykle se tři nejdůležitější věci dají stihnout a ten zbytek může případně počkat.
  6. Sežeň si někoho na telefonu pro případy, kdy musíš něco neodkladně vyřídit a s dítětem to nejde.
  7. to nejdůležitější: NEHLEDEJ NEJLEPŠÍ ŘEŠENÍ, HLEDEJ DOBRÁ ŘEŠENÍ
    Se zdravým dítětem to jde.

Hodně štěstí!
Jedna taky pracující

 
baghira
Závislačka 2902 příspěvků 26.08.05 15:20

Jak já to vídím, popsala jsi naprosto standartní pocity skoro každé novopečené maminky!
Jenže ty sis to ještě vylepšila. Viděla jsi, že psychicky nezvládáš mateřství - tak sis k tomu ještě přibrala práci! Prima! Z toho by se zcvoknul každý, buď bez obav!
Co očekáváš od toho, že se se svými pocity svěříš na emiminu? Maximálně si ulevíš, nebo se ti dostane slov útěchy (která sice nakrátko pomohou a potěší -ale nic nevyřeší!!!
Takže - buď budeš dál pokračovat a jednou přizabiješ v afektu svoje dítě a pak si půjdeš hodit mašli …nebo se zastavíš, řekneš si sakra, takhle to nejde, něco je špatně!! A když to nezvládneš sama, tak si promluv s nějakým psychologem nebo psychiarem, to není ostuda!!!

Baghira

 
Anonymní  26.08.05 15:57

Ahoj nešťastná maminko,
byla jsem ve stejné situaci jako ty - práce do posledních chvil před porodem, zaměstnavatel se už v gratulaci k narození miminka ptal, jak to bude dál, práce z domova po nocích, nervózní miminko, nepořádek doma. Že se mi to vymyká z rukou, jsem poznala naštěstí už po dvou měsících (taky díky svému manželovi, který mi rázně promluvil do duše), kdy jsem měla problém s nespavostí, zastavovala se mi laktace a dítě bylo spokojenější s manželem než se mnou.
Chtíc nechtíc jsem si musela přiznat (a to bolelo nejvíc), že nejsem superžena a superzaměstnanec, jak už tu psaly některé přede mnou, ale máma. Pak jsem požádala zaměstnavatele o měsíc volna a méně práce (opravdu mě nevyhodil, čeho jsem předtím bála, ale naopak to ocenil), manžel hlídal večer malou a pomohl s úklidem, abych se mohla dát do kupy. Teď mám téměř půlroční, plně kojené a usměvavé miminko a i tu práci zvládám. Ale větu: teď jsem hlavně máma, práce neuteče a když, najdu si jinou, si musím často opakovat.
Pokud Ti Tví blízcí nevěří, jak na tom jsi, promluv si třeba právě s psychologem, ujasni si, co chceš a hlavně požádej někoho o pomoc s dítětem a domácností. Sama to nevyřešíš.

 
Anonymní  26.08.05 16:08

Ještě dodatek: kdybych věděla, to, co pracující maminka ob příspěvek přede mnou, před několika měsíci, neměla bych teď o čem psát. Její rady fakt fungují, jenom je občas fuška na ně přijít.
 A.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »