Jak Zuzanka přišla na svět

jiji  Vydáno: 17.11.12

První dcera se narodila 31. 7. 2007 po 32 hodinách bolestí (z čehož těch prvních 24 hodin bylo k ničemu, nález nikam neposunuly). Obávala jsem se, aby to nebylo tentokrát podobné, i když jsem ze všech stran slyšela, že druhý porod bývá lepší. Jak to nakonec bylo, o tom je můj deníček. Omlouvám se předem za jeho délku (stručněji to neumím) a fandím těm, kdo se ho rozhodnou dočíst až do konce.

Termín porodu jsem měla stanovený na 4.10. (podle UZV) a na 6.10. (podle poslední MS). Těhotenství jsem měla bezproblémové, chodila jsem do práce a na MD jsem nastupovala 6 týdnů před termínem. Předčasný porod jsem si nepřipouštěla, věci na miminko jsem začala chystat až po mém nástupu na MD a ještě 29. 9. jsme si udělali s manželem a známými výlet do Znojma na Burčákfest, cestu zpátky jsem si odřídila :o)

Dva týdny před termínem jsem chodila na kontroly do porodnice, stále to na porod nevypadalo. Ve středu 3.10. jsem tam byla taky. Mladá lékařka pravila, že už se to pomaličku začíná chystat na porod a ještě udělala UZV, protože v pondělí jsem si sjela po zadku asi 4 schody, tak chtěla mít jistotu, že je vše OK. Cítila jsem se skvěle, ještě jsem ve městě oběhla knihovny, udělala velký nákup a jela domů.

Celou noc jsem krásně spala, v půl čtvrté ráno volala z pokojíčku Míša, chtěla přikrýt. Pak už jsem neusnula. Ve čtyři začaly slabé bolesti, na hodinky jsem nekoukala a do pěti jsem v klidu ležela a čekala, co bude. Kolem páté začaly být silnější, to už jsem vylezla z postele, uvařila si svůj poslední maliník a přemýšlela, jestli snídat nebo ne. To jsem nakonec zavrhla, neměla jsem nějak chuť.

Bolesti byly nepravidelné, už jsem protáčela oči, že to bude stejný průběh jako u prvního porodu. Tak jsem si pěkně naplánovala, že v osm hodím Míšu do školky a vlezu si do vany, kde to buď stopnu nebo podpořím. Po šesté vstal manžel, ptal se, jestli rodíme (jeho oblíbená otázka poslední měsíc), tak jsem mu oznámila, že možná, ale že to asi bude na dlouho a vyslala jsem ho do práce s tím, že kdyžtak řeknu sousedce, aby mě odvezla, že má dopoledne volno. Stejně u porodu být nechtěl. Musím podotknout, že sousedka je jeho teta, která je o 4 roky starší jak já, byla se mnou u prvního porodu a v lednu čeká čtvrtou holčičku :o) Jmenuje se Soňa a její manžel je Pavel.

Asi v půl sedmé se probudila Míša a chvíli po tom bolesti najednou začaly být pravidelné po 4 minutách. Pořád něco chtěla, takže jsem rozdýchávala a ve volných chvílích jsem jí asistovala. V půl osmé už jsem toho měla dost a zavelela jsem odjezd do školky. U auta jsem se rozmyslela a šla zazvonit k sousedům, abych jim řekla, jak na tom jsem a že asi pojedeme do porodnice. Byli oba ještě v pyžamu :o) Když zjistili, co se děje, Pavel se nabídl, že Míšu do školky zaveze. Ta se šprajcla, že chce abych jela taky. Tak jsme jeli všichni. U školky jsem vydýchala jednu kontrakci, vyběhla jsem dvě patra do třídy, v šatně vydýchala další :o) Po našem návratu už byla nachystaná Soňa, Pavel jí předal auto a mě a vyrazily jsme směr porodnice, kam to máme 25 km.

Když jsme zazvonily na porodní sál a otevřela PA, Soňa jí hlásila, že jdeme rodit a máme bolesti po 4 minutách. PA prvních pár vteřin koukala na naše břicha a asi si chuděra ujasňovala, která z nás jde vlastně rodit nebo jestli obě :o) Potom, co jí to docvaklo, nechala Soňu s taškami sedět venku a mě vzala na vyšetření, to bylo zhruba půl deváté.

Po vyšetření mě napojila na monitor a s druhou PA mi začaly klást k porodu ty velice důležité otázky typu moje a manželovo vzdělání:o) Ani mi neřekla, že jsem otevřená na 6 cm, takže jsem netušila, jak to bude na dlouho. Po půl hodině výslechu (ještě mi šoupli přečíst, vyplnit a podepsat nějaký papír, vleže v bolestech fakt netuším, co jsem jim to vlastně podepsala) přišla doktorka a začaly řešit, jestli mi dají kapačku na streptokoka. Pak se usnesly, že to nemá cenu.

Na otázku PA, kdo se mnou bude u porodu, jsem jí řekla, že ta paní, co je na chodbě, a že je to manželova teta. Vytřeštila oči a prý: „teta?“. Dalším jejím problém bylo, jestli se tam nesloží. Tak jsem ji ujistila, že ona určitě ne :o)

No, a pak to šlo ráz na ráz. Na porodním sále mi píchli vodu, položili na bok pro dorotování hlavičky, doběhla převlečená Sonča. To už jsem měla všeho po krk, bylo mi na zvracení (ještěže jsem nesnídala), s nikým jsem nemluvila (u mě div světa) a ani jsem nebyla schopná sledovat hodiny na stěně (PA chtěla vědět, jestli se mi zkracují kontrakce). Za nějakou chvíli mi dovolila si přitlačit, a po otočení na záda už jsem mohla tlačit. Musím říct, že jsem to jsem pěkně flákala, vždycky jedno zatlačení prý dobré, a pak už jsem to odflákla. Už jsem se nemohla dočkat, až to budu mít za sebou a bylo to nekonečné.

Pak se konečně, v 9:53 po nástřihu hráze (prý to jinak nešlo) malá narodila. Problém byl trochu s placentou, která nešla ven, pak ještě šití, dohromady 3/4 hodiny. Malou jsme pak konečně přiložily, krásně se přisála a kolem poledne nás převezli na pokoj. I přesto, že kapačku na streptokoka jsem nedostala, byla v pořádku a v neděli nás už pustili domů.

Co bylo docela vtipné, tak reakce nezúčastněných. Soňa hned po narození malé psala SMS Pavlovi s textem – už je na světě, 3300 g a 52 cm. Ten nelenil a hned volal mému manželovi, že už má dítě na světě. Ten nevěřil, prý leda tak na vedlejším pokoji. Tak aby ho Pavel přesvědčil, nahlásil mu míru a váhu a manžel na to, a co teda mám? A Pavel prý jéžiši, já nevím, to Soňa nenapsala :o) Takže ve chvíli, kdy jsem mu volala já, už to věděl.

V deset volala babička malé, moje nevlastní mamka, jakože kontrola (prý jsem se jí nezdála už ve středu večer, když mě viděla). Tak jsem jí oznámila, že konec kontrol, dítě už je na světě. Na druhé straně bylo pár vteřin ticho :o) Nadšeně hned pak volala mému tátovi, který měl zrovna jednání se šéfem, tak jí to dvakrát odmítl.

Napsala mu teda SMS, žádná reakce. Volala mu za chvíli znova, tak jí to naštvaně zvedl, cože je jako tak důležitého, že mu musí pořád vyvolávat. Oznámila mu, že máme Zuzanku a náš táta nechápavě – já vím, že budeme mít Zuzanku :o) Tak mu vysvětlila, že už je na světě, ten tomu nechtěl věřit, prý vždyť ještě včera říkala, že jde v pondělí na kontrolu :o)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 17.11.12 13:01

:-D chudák zbytek rodiny zmatený :-D Moc gratuluji k Zuzance :kytka:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 17.11.12 13:38

Tomu závěru jsem se fakt musela zasmát. :D gratuluju k malé a přeju hodně zdravíčka pro obě :kytka:

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 17.11.12 19:12

Gratuluji. To já jsem volala taky hned ze sálu a fuňela mámě do telefonu. A ona se mě ptala jestli doma uklízím, že zas tak funím :mrgreen:

 
Granda
Ukecaná baba ;) 2432 příspěvků 17.11.12 22:07

Gratuluji k malé a super porodu. Závěr fakt super :-)

 
italia
Kecalka 372 příspěvků 48 inzerátů 18.11.12 07:36

Jsi jim asi tehdy udělala čáru přes rozpočet s tím, že jsi jim nevolala během kontrakcí, oni pak byli chudáci všichni zmatení :lol: :lol: :lol:

 
Balvik
Kelišová 6825 příspěvků 21.11.12 00:45

:potlesk: :srdce:. Tak ted jsem zvedava, jak se popere s porodem Sona :D.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček