Jaké byly děti před 65 lety

Michaelakkk  Vydáno: 17.08.10

Aneb jak vyrůstal můj dědeček od miminka po školáka!!
Pokračování deníčku Porod v roce 1945

Vzhled mojí první knížky, která byla k dostání před 65 lety, vazba je pevná a...

ukázka písma mé prababičky

Dopi k ježíškovi :-)

Narodil jsi se 30.5.1945 a pojmenovali jsme tě Karel po tvém dědečkovi.

Po narození si vážil 3.400g a měřil jsi 51 cm.
1. měsíc jsi vážil 4300g a měřil jsi 65cm.
6.měsíc jsi vážil 7800g a měřil jsi 69,5cm.
10.měsíc jsi vážil 9550g a měřil jsi 75cm.

Na maminku jsi se poprvé usmál 7.8. a první slzička ti ukápla 18.6.
První zoubek se ti vyklubal v 6 měsících a první krůček si udělal až v 15 měsících.

PRVNÍ SLOVÍČKA: První slovíčko, které náš Kájíček říkal bylo „táta“ a velmi dlouho bylo toto slovíčko osamocené. Později přidala se i jiná slovíčka, ale toužebné očekávané „máma“ se stále nedostávalo. Tatínek, protože chtěl udělat mamince radost cvičíval s Karlíčkem „mmmmmmm“, „ma-ma-ma“ Kája tyto slabiky opakoval po něm, le jakmile táta řekl „máma“ , zasmál se šibalsky a řekl „táta“! Dlouho se maminka načekala na toto kráné slovíčko „máma“. Když jí tak poprvé Karlíček oslovil bylo mu už 15 měsíců, zatímco slůvko táta říkal už od 9.měsíce. Jak se přibližoval Kájův druhý rok života, rozšiřoval se i jeho slovník. Sebe nazýval „Jája“. Staršího bratříčka (Milana), kterého nesmírně miloval říkal „Ánek“. Volával na něj často na ulici, když jsem jej vozila ve portovním kočárku: „Anku ta“ a přitom na něco ukazoval. Všechno chtěl sdílet s Milánkem.

Když jsem v roce 1947 v létě odjeli do Netolic, bylo mu něco pře dva roky, uměl pojmenovat domácí zvířata, ovšem že jen po svém a nejlépe ze všech mu rozuměl Milan. Pozoroval čile vše okolo i v přírodě „ába“=žába , „kuku“=kukačka , rybníkům říkal „áva“ a dlouho nám trvalo než jsme přišli na to , že je to Vltava. „Ak“ byl vlak.

O těchto prázdninách se Kája hezky rozpovídal a tvořil také už věty např: „Jája taky aso ky-ky-ký“. Chtěl totiž maso z kohouta, potom říkal, že jsou v mase „pecky“ místo kosti. Vyjadřovat se uměl dobře, ale dlouho , dlouho mu trvalo, než se odnaučil šišlat. Byl už školákem, mezi první a druhou třídou, když konečně začal vyslovovat měkké slabiky.

Dopis k vánoocům 1951 : Milý Ježíšku !
Kája dnes hezky četl a počítal taky hezky.
Paní učitelka jej taky chválí. Je hodný a pilný. 1)Letadlo 2)Ozdobit stromeček 3)nové tepláky 4)Nějaké hračky 5)Peníze na cetu do hor 6)Stavebnici Edison 7)Knížky 8)Různé dárky pro maminku a tatínka 9)Nové věci k Vláčku 10)Plnící pero

Více vzpomínek a zápisků bohužel nemáme: Moje prababička zakončila knížku. „Dne 5.6. 1945 přijel pro ná tatínek do porodnice a společně jsme odjeli do svého Dejvického bytu. Od toho dne je třeba psáti společné příběhy dvou bratříčků Milánka a Karlíčka, tak jak je společně prožívali najednou vlastním přičiněním.“

Nejvíce se mi líbí dopis k ježíšku na něm je nejvíce vidět jak se změnili potřeby dětí po dobu 65 let. Dříve byly skromější, uměli si vážit toho co dostanou neříkali i o hlouposti a dárky drahé (soudím podle svých sourozenců, kteří chtěli tento rok oba dva notebook, digi foťák, kameru atd…)

Často na svou prababičku vzpomínám byla to úžasná žena a jako učitelka v mateřské školce a na prvním stupni ZŠ měla ohromný respekt a lásku všech dětí, uměla to snimi. Dědův starší bratr Milan zemřel bohužel tento rok na leukémii a těžký zápal plic v 68 letech, pro dědu to byla veliká ztráta, ale nese to dobře. já i nedovedu představit ztratit jakéhokoliv sourozence musí to být strašné.

Doufám, že se vám i tento krátký deníček bude líbit. přidávám i fotky vzhledu deníčku jak moje prababičk psala. je to psáno inkoustovám perem ani jedna kaňka, a krasopis no jiná doba :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
katka 79
Kecalka 292 příspěvků 17.08.10 20:13

Krasny dennicek, stejne ako aj ten predosly :potlesk:

 
jitka 11
Neúnavná pisatelka 16793 příspěvků 4 inzeráty 17.08.10 20:36

Míšo,
krásné. Často si vzpomínám na své babičky i prababičku, které mi /nám se sestrou/ vyprávěly.
Nejde na to zapomenout.
Díky Tobě jsem si oživila vzpomínky.
Dědy jsem moc nepoznala, byla jsem malá, když zemřeli.

Vložit nový komentář