Jako ze špatného filmu

Inaasahan  Vydáno: 10.04.12

Milé holky, ráda bych vám tady popsala svůj příběh. Chci tím na vás, právě těhotné, apelovat, abyste navštěvovaly své lékaře raději s každou drobností, protože ne vždy se o drobnost musí jednat. A pokud se něco přihodí, abyste nespoléhaly na to, že pro vás dělají doktoři jen to nejlepší. Zároveň chci tímto vyjádřit podporu, soucit a účast vám, které jste prošly něčím podobným jako my.

Vše začalo minulý týden v pondělí. Byl to den, na který jsme se velmi těšili, protože nás čekala kontrola ve 20. týdnu těhotenství. Nemohla jsem se dočkat, až zase uvidím našeho Rikyho a až se dozvíme, zda je holčička nebo chlapeček.

Cestou k doktorovi jsem cítila, že mě při chůzi divně píchá v podbřišku. Bylo mi nějak jinak už od pátku. Cítila jsem, že mi trochu více tvrdne bříško. Na internetu jsem si ale snad ve všech diskusích, i s odborníky, přečetla, že je to jev normální a do dvaceti epizod za den v první polovině těhotenství není třeba plašit. Vše se řeší pouze podáváním vyšších dávek magnesia. Navíc moje těhotné kamarádky tím také trpí, takže jsem se nijak nevzrušovala a říkala si, že v pondělí vše pořeším se svým gynekologem.

Ten mě tedy začal hned prohlížet. „No, tak to je pěkné! Máte otevřené hrdlo. Takhle to můžou mít vícerodičky nebo ženy tak ve 32. týdnu, ale u vás není důvod. V jaké porodnici jste registrovaná?“ „Na Bulovce.“ „No, tak to vás tam okamžitě pošlu, musí vám dát kapačky a je potřeba, abyste si tam alespoň dva, tři dny poležela. Pokud bychom to nechali být, tak potratíte. Připravte se ale na to, že vás možná vyhodí. České zdravotnictví nemá zájem zachraňovat těhotenství před 24. týdnem.“ Tato věta mi zvoní v uších stále. Bohužel se potvrdila. Jeho slova byla pro mě šok, musela jsem se hodně držet, abych se nerozplakala. „No ne, víte, že jsem k vám vždycky upřímný. Bohužel, je to tak.“ „A co mám dělat, když mě vyhodí?“ „Musíte najít jinou nemocnici. Zkuste Mělník, tam když se odkážete na mě, tak vás určitě vezmou. Koukneme ještě na ultrazvuk. Tak, kde je ten autor?“, jde do čekárny pro manžela, zatímco já si oblékám kalhotky. Můj doktor má občas tendence vidět spíše ty černější prognózy, ale věřím mu. Má za sebou 35 let praxe a dlouhou dobu dělal primáře porodnického oddělení.

Podle ultrazvuku je Riky zdravé miminko, všechny míry má správné, na srdíčku je vidět kříž, tak jak má být. Ještě jednou na mě apeluje, abych si šla lehnout, a opouštíme ordinaci. Venku propadám pláči, mám strašný strach. Ke všemu máme nepojízdné auto, takže jdeme asi sto metrů na bus, který nás naštěstí doveze až před náš dům. Manžel mi rychle pomáhá balit tašku a volá taxík, já mezitím ještě vyřídím důležité telefonáty.

Na Bulovku jsme dorazili kolem 16:45, asi hodinu a půl poté, co jsme opustili ordinaci. Sestře na příjmu 24hodinové pohotovostní služby vylíčím, že mi tvrdne břicho, že jsem otevřená a že mě sem posílá můj gynekolog rovnou z poradny. „A proč to řešíte takhle večer?“, zeptala se vztekle. „Říkám, že mě sem posílá rovnou z poradny, protože to je akutní.“ „Tak to si budete muset počkat, paní doktorka se vám bude snad věnovat.“ Neměla jsem sílu se hádat a vrátila se zpět do čekárny. Před námi jsou ještě další dva případy. Na řadu jsme přišli až něco po šesté hodině, tedy za hodinu a čtvrt! Byla jsem vystresovaná, bříško bylo čím dál tužší. Doktorka, holka tak kolem třicítky, vzala do ruky mé papíry: „Sestro, tohle je dvacátej tejden, ta patří na porodní sál, já jsem jasně řekla, že nad dvacátej tejden případy dělat nebudu!“ „Ale paní je 20. týden jen podle ultrazvuku, podle průkazky je 19+4“ „Ale to je dvacátý týden! A vůbec, nebudu se s vámi dohadovat o minutách. No, tak si odložte“, štěkla na mě. Byla jsem tak zaskočená, že jsem nebyla schopná cokoliv říct. Měla jsem hlavně strašný strach.

Prohlédla mě, udělala ultrazvuk, a pak řekla: „No, ten nález vypadá hodně špatně. Dělohu máte v křeči jako při porodu a jste otevřená tak, že vidím na obaly. A výtok je taky nějaký vodnatý, bůh ví, jestli to není plodová voda, uděláme test. Vezměte si naši vložku, za hodinu ji dáte sestře. S takovým nálezem nepřipadá v úvahu, abyste vše zvládla až do konce těhotenství. No, máte štěstí, že tady máme zrovna volná lůžka. Dáme vám kapačku, musíte jen ležet a uvidíme, jestli se podaří něco zachránit. Sestra s vámi ještě dodělá papíry“, a odkráčela. Rozplakala jsem se.

Sestra byla nemožná. „Takže si zkontroluji údaje. Jste nezaměstnaná, že jo?“ Odsekávala jsem, diktovala jsem zaměstnavatele absolutně nechápající, proč to zrovna teď potřebuje vědět, s hlavou v dlaních a tekly mi slzy. Sestra do toho řešila klimatizaci s jinou sestrou a telefonovala s někým, kdo se zajímá o cenu zákroků. Naštěstí po mně pak už nic nechtěla, zeptala se, jestli tady mám někoho, kdo mě odveze na oddělení, podala manželovi vozík, a pak trochu zpytovala svědomí a řekla: „Tak já vám alespoň přivolám výtah.“ No strašné! Klepala jsem se strachy a cítila, že se děloha stahuje. Mohla jsem si stokrát opakovat, že musím být v klidu, ale nefungovalo to.

Dali mě na pokoj ke dvěma dalším holkám. Při tom sestra říká druhé: „Sakra, má předepsané magnésko, kde já teď ale seženu pumpu?“ „No musíš na ARO“. Kapačku jsem dostala víc jak za půl hodiny, a to už jsem začínala cítit stahy po 15–10 minutách a bylo mi jasné, že jde do tuhého. Cca za další půlhodinu přišla na vizitu ta samá doktorka, která mě přijímala. Říkám jí, že mám stahy po 10 minutách a že mi ta kapačka nepomáhá. Mávla tedy na sestru: „Pusťte to proudem.“ „Když říkáte proudem, paní doktorko, myslíte tím proudem?“ „Ano, proudem.“ Najednou jsem cítila příjemné mravenčení a velkou úlevu.

Volám manželovi, že to vypadá dobře, že kapačka teď zabrala. Ovšem kapačka byla za chvilinku pryč a já dostala novou, která už kapala zase pomalu, a vše bylo zpět. Navíc, přestože jsem nesměla chodit, musela jsem jít na vycévkování kvůli rozborům moči. Další stres. Tam jsem se opět rozbrečela, a tak mě přesunuli na samostatný pokoj. Test na plodovou vodu vyšel dvakrát negativně, to mi dalo zase malou naději. Stěžuju si, že mi kapačka nepomáhá, sestra odpovídá, že dostávám hraniční dávku, pak tedy ještě jednou přijde a trochu přidá. Stále brečím. Cítím, jak se ve mně Riky mrská a svírá mě strašná beznaděj. Sestra mi slíbila injekci na uklidnění, ale dá mi ji prý až kolem desáté večer. Celou noc jsem se budila v bolestech.

Vše se začalo řešit až druhý den ráno, kdy byla přítomná vedoucí oddělení. Vylezla jsem na kozu, kolem mě asi pět hlav a jedna na druhou dělá: „Hmm“, ve kterém je slyšet: „je to v háji“. „No, já vám teď řeknu, jaká je situace a jaké máte možnosti. Jste už příliš otevřená a plodové obaly už trochu koukají do pochvy. To znamená, že probíhá potrat. Máte dvě možnosti. Jedna je, že vám dáme kapačky, abychom jej urychlili, a druhá možnost je, že se pokusíme obaly trochu strčit zpět a čípek sešít, ale pravděpodobnost, že se vše úspěšně povede a nepraskne přitom voda, je menší než 1 %. Navíc jste už hodně otevřená a ta kůže vypadá velmi jemně. Musela byste už jenom ležet. A nemůžu vám zaručit, že vše nepraskne a nebudeme stejnou situaci řešit za dva týdny znovu. Kdybyste byla alespoň ve 24. týdnu, tak je to jiná, ale vy jste v týdnu 20., a to je dost malá pravděpodobnost, že byste porodila zdravé dítě v normálním přijatelném termínu.“ Pláču se a říkám, že bych nerada rodila několikasetgra­mového tvorečka a zkazila mu život nějakým postižením. Doktorka odpovídá, že se mi nediví. Prý se ještě poradí s primářem.

Mezitím volám manželovi, který musel do práce, abych se s ním poradila. Klidně bych ležela zbylé čtyři měsíce bez hnutí, ale bojím se, že by se miminko opravdu narodilo třeba kolem 25. týdne a bylo by postižené. Jsem srab, nevím, jestli bych zvládla všechen stres kolem. Navíc mě doktorka přesvědčuje, že miminko může být postižené už nyní, že za sebou ještě nemám screening ve II. trimestru. Pak za mnou přijde sestra a říká mi, že by se rozhodla jasně, ale to proto, že zná všechny ty případy, kde to pak dopadlo hodně špatně. Nakonec se tedy s manželem velmi těžce rozhodujeme pro potrat.

Přijde za mnou primář s vedoucí oddělení a znovu mi vysvětlují situaci. Primář je velmi milý člověk, poplácává mě po rameni, dodávají mi naději, že za půl roku se můžeme pokusit o další miminko. Utvrzují mě v tom, že jsem se rozhodla správně. Znovu opakují, že bych miminko určitě nedonosila. Pak dodává: “Potrat proběhne tady na pokoji, buď do postele, nebo tady do lavoru“, ukazuje na zem. Vyděsím se a říkám: „To je strašné.“ „Věřte nám, že máme osvědčené, že je to lepší způsob, než vás někam převážet.“ Ještě mě ujišťují, že miminko zemře v porodních cestách, takže se nemusím bát, že bych ho viděla hýbat se, navíc bude zabaleno v plodových obalech. Šly na mě mdloby. Nechala jsem si píchnout injekci na uklidnění a do kapaček jsem dostala oxytocin.

Bylo asi devět hodin ráno, směny už se vyměnily a začala se o mě starat velmi mladá a ochotná sestřička, porodní asistentka. Po první kapačce se začaly stupňovat bolesti. Nejhorší bylo, že jsem v sobě toho našeho drobečka stále cítila se hýbat. A přitom jsem věděla, že se pomalu blíží jeho konec. Tento okamžik se mi v hlavě stále vrací a zůstane ve mně asi až do konce života.

Ležela jsem v křečích, nervově úplně na dně a moc jsem se neotvírala. Celkem jsem dostala čtyři kapačky oxytocinu, obaly sestoupily na čtyři centimetry, ale nic víc se nedělo. To se na mě poprvé a naposledy přišla podívat doktorka. Nařídila silnější vyvolávačku. A pak to začalo. Bolest k nevydržení. Začala jsem zvracet, neustále na sestru zvonit, protože jsem potřebovala na záchod a sama už bych to nezvládla. Naštěstí byla vždy milá a ochotná. Nabídla mi pomoc tím, že by protrhla rukou obaly. Nejdříve jsem ji poprosila, aby to nedělala, protože bych chtěla, aby miminko zemřelo přesně v tu chvíli, kdy příroda rozhodne.

Později už jsem byla tak vyřízená, že jsem ji sama žádala, ať to zkusí. Nešlo to. Povedlo se to až po delší době a plodová voda odtekla, měla jsem pocit, že se vznáším. Přišla obrovská úleva. Ale jen na chvíli. Plodové vejce, jak Rikymu v této fázi říkali, postoupilo do poševní dutiny a začala druhá vlna bolestí. Tlačilo se ven zádíčky. Když už jsem na sestru zvonila snad po minutě, že už nemůžu, zkusila do mě sáhnout a miminko otočit. Říkala, že je z toho ještě více vystresovaná, než já. Ještě jednou jsem se plazila na WC, a to nakonec asi pomohlo. Sestřičce se vzápětí podařilo plodové vejce otočit, bylo tak půl čtvrté a bylo po všem. Po veškeré bolesti najednou ani památky.

Celou tu poslední fázi jsem měla ruku na očích. Nechtěla jsem vůbec nic vidět. A jsem ráda. Vím, že by to byl jen další smutný obraz, který by se mi vracel. Obdivuji holky, které tady píšou, že si chtěly miminko i pochovat. Musí být velmi silné.

Asi za půl hodiny mě odvezli na operační sál, uspali a provedli revizi dělohy. Když jsem se probírala, říkala jsem prý, jestli by mi nedali trochu té uspávací látky domů, že to bylo krásné. Na pokoji už na mě čekal můj manžel. Stále ho mrzí, že nebyl se mnou. Ale já jsem ráda, že toho byl ušetřen.

Druhý den v poledne mě pustili domů. Kdybych se nepřipomněla o kontrolní ultrazvuk dělohy po revizi, tak by na něj zapomněli. Kdybych se nepřipomněla s recepty na léky proti laktaci a na kapky na zavinování dělohy, nedostala bych je. Jeli jsme domů vysátí, unavení a smutní, plni otázek: Proč? Proč?! Proč!

Další šok nás však teprve čekal. Na zprávě z nemocnice bylo, že se mám dostavit ke svému gynekologovi do třech dnů. Objednala jsem se hned na den následující. Podala jsem mu zprávu z nemocnice a vylíčila, jak vše probíhalo, včetně popisu léků, které jsem dostávala. Z nějakého důvodu nebyly vypsány do zprávy, ale já jsem si je naštěstí všechny pamatovala. Můj doktor se začal chytat za hlavu, že je to nehoráznost. Že jsem rozhodně nebyla ve stádiu začínajícího potratu. Že je dost nepravděpodobné, aby se stav tak výrazně zhoršil za ty dvě a půl hodiny, než jsem se do nemocnice dostala. Kapačka magnesia je prý jen „čajíček“, který se dává pouze na dráždivou dělohu, ale ne v takovém stavu.

Měla jsem prý okamžitě dostat sedativa, aby stres nezhoršoval stav, a pak jmenoval nějaký silnější lék, který mi měli dát místo magnesia. Prý jsem musela narazit na někoho nezkušeného. Litoval, že mě neposlal do Mělníka rovnou. Říkal, že v těch velkých porodnicích jim je jedno, zda mají ročně 1000 nebo 1001 porod. Že menší okresní nemocnice si každého těhotenství více váží. A že má zkušenost s tím, že takové těhotenství jde zachránit. Říkal: „Vy jste to pokazila tím, že jste nešla hned, když jste cítila, že něco není v pořádku, ale to je vedlejší, protože oni by s vámi o víkendu stejně nic nedělali. Ale sem jste přišla jen trochu otevřená a na Bulovce neudělali vůbec, ale vůbec nic, spíš ten stav ještě zhoršili. To dítě bylo podle všeho zdravé.“ Byl z toho opravdu špatný.

To byla nejhorší zpráva. Riky možná zemřel úplně zbytečně. Navíc, jako v blbém filmu, na svůj svátek. Byl to chlapeček a my jsme chtěli, aby se chlapeček jmenoval Richard.

Teď jsem ze všeho zmatená. Mám v sobě obrovské výčitky a pocity viny, že jsme nedokázali pro naše dítě udělat víc. Že jsme slepě věřili, že v nemocnici dělají maximum. Že jsme nebyli důraznější. Příští týden by měla dorazit zpráva z histologie. Říkáme si, že by se nám snad ulevilo, kdyby tam byl nález zánětlivých ložisek nebo nějaké jiné vady.

Dnes je to týden a mně se po něm hrozně stýská. Najednou se nikdo nevrtí, když nemůžu najít polohu na spaní a nikdo mě nekope, když v autobuse a tramvaji řinčí znamení zavírání dveří. Všechny věcičky, které už jsme měli pořízené, naštěstí jich nebylo moc, jsem zabalila spolu s těhotenským oblečením do krabice. Smazala jsem hudbu, kterou jsme si spolu pouštěli. Nemůžu hrát na piano skladbu, kterou jsem se s Rikym v bříšku učila. Snažím se stále něco dělat, abych měla zaměstnanou hlavu. Začala jsem pracovat z domova. Také jsem si vytvořila kalendář na příští půlrok a vyznačila všechny záchytné pozitivní body. Jak budou dny ubíhat, budu dny vybarvovat. Upínáme se k dalšímu těhotenství.

Doktor mě upozornil, že půlroční pauzu je potřeba dodržet, jinak je velká pravděpodobnost, že se vše bude opakovat. A tak bychom chtěli za ten půlrok co nejvíce vylepšit náš byt a naplánovali jsme si několik dovolených. Nikomu už svůj příběh nevyprávím, protože je bolestivé stále se v myšlenkách vracet. Když se mě někdo z přátel zeptá, a já bych přeci jen chtěla, aby věděl, co se stalo, pošlu tento text v příloze mailu.

Riky mně tím vším sdělil mnoho věcí. Příště už nebudu tak lehkomyslná a s každou, byť malinkatou změnou stavu, pojedu okamžitě na pohotovost. Bulovce se budu ale obloukem vyhýbat. A budu mnohem více tlačit na lékaře, aby udělali vše pro to, aby pomohli.

Riky byl ten nejlepší syn na světě. Velmi nás semkl. Chtěl, aby si máma s tátou uvědomili, co všechno v sobě vzájemně mají. Snažíme se teď utěšit tím, že se k nám určitě s dalším těhotenství vrátí. A zasadíme za něj strom.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
Stránka:  1 2 3 Další »
 Váš příspěvek
 
Sazkarka
Zasloužilá kecalka 546 příspěvků 10.04.12 07:52

Je to hrozně smutné čtení,jenže jsi byla v situaci,kdy spoléháš na rozhodnutí doktorů a věříš jim,že oni ví nejlépe co dělat. Přeji ti ať se ta rána na srdíčku co nejdřív zahojí.Peťa

 
maki3012
Ukecaná baba ;) 2338 příspěvků 1 inzerát 10.04.12 07:58

Mám slzy v očích!!! Nenacházím ta správná slova, jak nazvat přístup lékařů, tohle je snad i na žalobu!!! Je mi neskutečně líto, čím jste si museli projít a obdivuji Vás, že jste to zvládla. Musí to být hrozný zážitek na celý život! Houpu tu svého tříměsíčního syna a po přečtení takovýchto deníčků si stále více uvědomuji, jaký zázrak mám! Přeji Vám, aby se jizva na srdíčku co nejrychleji zahojila a brzy jste se dočkali zdravého a krásného miminka s klidným průběhem těhotensví! Držím pěsti!!! :srdce:

 
dykyy
Nováček 2 příspěvky 10.04.12 07:58

Hrozné…přeju hodně síly a štěstí,sama jsem po třech potratech,ale v začátku,což je proti tomuhle brnkačka.Tak držím palce..........

 
24kačkač
Závislačka 4884 příspěvků 10.04.12 08:04

Velmi smutný deníček! Moc vám přeju aby kalendář byl plný pozitivních věcí a ten půlrok uběhl co nejdříve!
Některým doktorům se opravdu nedá věřit a je moc dobře že si na to upozornila! Drž se holka :kytka: !!! Držím palce

 
Anonymní  10.04.12 08:27

Přeju hodně štěstí,ať se zadaří brzy po půl roce :palec:
Zažila jsme něco podobného,jen né ještě ve 20tt.Nikdy si neodpustim,že jsem na tu revizi šla.Já jim věřila a chtěla mít vše za sebou,doma 2 letý dítě.Jenže já mám dlouhý cykly a tak prostě ještě nebylo v týdnu v kterým mě tvrdili a zamlklý nebylo :,( Při dalším těhu se vše opakovalo,ale už jsem se nedala a mám další dítě.Stejně na to před tím budu myslet :,(
Hodně sil přeju.

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 10.04.12 08:30

Ty bláááho… slzim… :,(

Nemám co bych dodala!!! Co je tohle proboha za přístup? Člověk aby byl opravdu lékařsky vzdělanej aby si mohl ohlídat co s ním dělají?! No to snad proboha ne?!

:,( :,( :,(
 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 10.04.12 08:34

Autorko nebudu tu plácat o tom, že chápu, jak se cítíš-to co jsi prožila je hodně hodně smutné a mě přesvědčilo přesně o tom, co hlásám už dávno-jsem jeden z lidí, kteří moc nevěří lékařům, bohužel jsem se už mockrát přesvědčila, že i někteří lékaři jsou lidé, kteří prostě své povolání dělají snad z donucení-nevím :zed: :zed:
Přeju Tobě i manželovi už jen vše dobré, pokud možno úsměv na tváři a za půl roku dvě // na testu

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 10.04.12 09:04

Je mi to moc líto. My máme měsíčního Richarda, možná i proto tady brečim jak želva :'(
Posílám mnoho sil a doufám.. VĚŘÍM, že příští deníček bude o // a ten další o porodu zdravého miminka :hug:

PS: Richard je jméno královské a neuvěřitelně silné, určitě se k Vám vrátí a tentokrát si svoje místo tady na světe vybojuje :hug:

 
h84
Kecalka 182 příspěvků 10.04.12 09:09

Bulovku bych zažalovala!!! tohle nemá obdoby. Přeju Ti aby jsi měla miminko hned co to pujde. A doporučuji Podolí, nejen pro naprosto profi přístup všech(oni si na tom fakt zakládají, tohle by se ti tam nestalo) ale hlavně jsou vybaveni pro předčasně narozené děti, neonatologie je přímo tam, já sama rodila 25 týden a dobře to dopadlo…přeju hodně sil!!!

 
green-eye
Povídálka 21 příspěvků 10.04.12 09:19

Ach bože, to je strašný… :,( :,(
Potratila jsem 2×, pokaždé koncem 1. trimestru, ale s tak nelidským přístupem jsem se v nemocnici nikdy nesetkala.
Přeju hodně síly, ať se s vaší ztrátou brzy vyrovnáte a držím moc palce za půl roku! :srdce:

 
Krkael
Generální žvanilka 21861 příspěvků 10.04.12 09:23

@h84 Taky bych se snažila podniknout nějaký takový kroky, ale taková velká nemocnice bude mít asi hodně dobrý „argumenty“ proč to bylo taky atd. a všecno jim to „krásně“ podpoří i banda dobře zaplacenejch právníků :cert: :cert: :cert: :cert: :cert: :cert: Takže se tak trochu obávám, že by to autorku deníčku ještě víc vysávalo, nemluvě o tom, jak dlouho by se to s naší justicí táhlo… :pocitac: :pocitac: :pocitac: :pocitac: :pocitac: :pocitac: :pocitac: :pocitac: Hnus…

Jinak autorko, přeju strašně moc sil a štěstí.. Nikdo mi rpostě nevysvětlí, proč se tohle děje.. :hug: :hug: :zed: :zed:

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8255 příspěvků 10.04.12 09:33

Jsi neuvěřitelně statečná, jak se s tím pereš. Já bych asi zuřila a snažila se ty doktory pohnat k odpovědnosti - i když je pravda, že boj se zdravotníky je jako boj s větrnými mlýny :,(

Moc držím palec, aby to brzo s miminkem dopadlo přesně podle vašeho přání, a abyste se setkali s lepším přístupem doktorů.

A i když sama jsem ráda, že jsem rodila v pražské porodnici s velkým zázemím, říkám si, že možná Tvůj deníček pomůže některým maminkám, aby se odpoutaly od „slavných“ porodnic a aspoň v případě problémů využijí třeba některou menší, kde jim spíš pomůžou.

Fandím Ti, držte se!

 
tuptup
Kecalka 125 příspěvků 10.04.12 09:42

Zažila jsem něco podobného,ve 23. týdnu, ale tak hnusný přístup, to jsem snad ještě neslyšela. Já myslím, že by se tomu už asi stejně nedalo zabránit, jak se rozjede takový „porod“ už ho nic nezastaví. Hlavně si nech udělat všemožné testy, protože to většinou náhoda není. Kdybys potřebovala písni mi do SZ. Hodně sil, víc se k tomu asi napsat nedá…

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 10.04.12 09:44

Holčičko, co na to říct? Držte se a vydržte, i když je teď zle, bude líp. Je mi moc líto, že jste tohle museli zažít. Je mi to dvojnásob líto, protože jsem porodní bába a vím, jak jsme se snažili udržet drobečky u maminek. A takový přístup zdravotníků.....Za to se stydím.
Moc vám držím palce, aby už vám všechno vyšlo, zasloužíte si moře štěstí. A malý Riky bude napořád ve vašich srdcích a je hezký, že na něj takhle vzpomínáte, ten strom je bezvadný nápad.
Mějte se krásně a moc na vás myslím.

 
Jaruschk
Závislačka 3925 příspěvků 10.04.12 09:45

Brečím jak želva!!!Obdivuji tě,za tvou statečnost a sílů,a přeji Vám ať se brzy dočkáte dalšího miminka bez komplikací :srdce: :srdce:

 
rencina
Stálice 69 příspěvků 10.04.12 09:51

… opravdu jak ze špatného filmu. Zažila jsem si něco podobného. Ve 23tt jsem musela jít na přerušení těhu pro VV plodu. Bylo to strašné, pocity jsem měla hodně podobné. Mimi jsem cítíla jak mě kope, převaluje se… a pak..... najednou nic...... Bylo to strašné. Ta psychycká a fyzická bolest je k nepopsání. U mě se rány trochu zacelyly až s příchodem nového miminka.
I tobě přeji brzké a úspěšné těhotenství, protože vím, že to je ten nejlepší lék na tuto bolest.
Držte se.

 
Anonymní  10.04.12 09:55

Po dlouhé době deníček, který mě zase rozplakal. Musela jsi si projít peklem. Připomíná mi to příběh mé nejlepší kamarádky, shodou okolností 21. týden a taktéž Bulovka… Ale už 4 roky zpátky. A mimochodem - dnes má krásná dvouletá dvojčátka :) :) Po její zkušenosti jsem si uvědomila, že zdárný průběh těhotenství a bezproblémový porod je dar a že se nechci svěřit k porodu anonymnímu člověku, v době těhotenství jsem změnila gynekologa za skvělého gynekologa/po­rodníka z Podolí, který mne i odrodil. Péče v těhotenství i při porodu byla nadstandardní, ano, sice jsme ji museli doplácet, ale nelitujeme jediné koruny, i kdybychom si na to měli půjčit. Bohužel, to je velmi smutný obraz českého zdravostnictví :poblion: :poblion: Držím moc palce, ať to příště probíhá bez problémů a opravdu taktéž doporučuji Podolí. Z poradny, z porodního sálu, z šestinedělí jsem se nesetkala s jediným nepříjemným člověkem, z přístupu tam jsem byla opravdu nadšená.

 
kamikaa
Kelišová 5249 příspěvků 10.04.12 10:19

:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: nemám k tomu co dodat.....

 
Anýý
Ukecaná baba ;) 1058 příspěvků 10.04.12 10:41

Taky z toho pláču :,( :,( musíte být hodně silní, abyste to zvládli…bezpochyby byl malý Riky ten nejlepší..je to opravdu jak ze špatného filmu, moc Vám přeji, aby se něco podobného už nikdy neopakovalo a je samozřejmé, že tohle už člověk z hlavy nikdy nevymaže :,( :,( samozřejmě, Vaše vina to není ani v nejmenším, každý doktorům důvěřuje a radit jim nemůže, když tomu nerozumí, ach jo, za tohle by se mělo zavírat, takový doktoři už ani nejsou lidi, jsou to jen stroje!

 
Anael
Echt Kelišová 7791 příspěvků 10.04.12 11:03

Nemám slov. :,( :,( :,( :,( :,( :,( Přeji strašně, strašně moc sil !

 
ivanak
Závislačka 3908 příspěvků 10.04.12 11:11

Je mi to opravdu moc líto. Hlavně si nic nevyčítej, ty za nic nemůžeš. Udělala si vše, co si v té chvíli mohla a tenhle deníček může určitě zachránit někoho jiného. Přeju hodně sil.

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 10.04.12 11:11

Moc smutny denicek…je to hruza,ani si nedokazu predstavit co prozivas!!!!Chci ti poprad moc a moooc sil,ktere urcite budes potrebovat a moooc a moooc stesticka za pul roku se zkousenim miminka :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

 
Gabika83
Závislačka 3221 příspěvků 10.04.12 11:14

Při čtení jsem jen těžce potlačovala slzy a smutek..škoda že jsi třeba nezavolala svému gynekologovi co by on na to řekla pak se rozhodla..ale to je jedno,myslela jsi že to bude ok že oni chtějí jenom to nejlepší..jsou to s prominutím HOVADA :cert: :cert: Ale věřím tomu,že počkáte půl roku a pak bude další miminko které to už zvládne s váma až do konce..neboj bude to dobrý :pankac: :pankac: :kytka: :kytka: drž se :hug: :hug:

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 10.04.12 11:29

To je strašně smutné děsí mně to,já bych to určitě nepřežila!!! Držím palce aby jsi brzy napsla deníček o tom jak si užíváš těhotenstvý …Je mi to líto to naše zdravotnoctvý by zasloužilo za uši!! :hug: :hug: :hug: :hug:

 
kissi
Ukecaná baba ;) 2322 příspěvků 10.04.12 11:39

Jsi moc statečná,asi bych to nervově nezvládla a sesypala se, držím pěsti a neboj Riky se vrátí!

 
xeroxy
Nováček 7 příspěvků 10.04.12 11:53

Opravdu hrozny pribeh. Preju hodne sil, at cas tu bolest utlumi a dalsi deti prinesou nove radosti. Ja jsem kvuli hellp syndromu rodila v 31. tydnu v Podoli a taky si nemohu stezovat na pristup. Rychlym postupem - do hodiny a pul od prijeti byla dcera na svete, nam zachranili zivot.

 
Fima
Nadpozemská drbna 27813 příspěvků 19 inzerátů 10.04.12 11:57

Strašné - nemám slov. :,( Musíte být moc silní a rozhodně si nic nevyčítej. Věřím, že tímhle deníčkem zachráníš spoustu jiných nenarozených miminek a od smutku spoustu budoucích maminek, kterým by se mohlo přihodit to samé. Přístup nemocnice šílený a otřesný. :zed: Přeji vám oběma mnoho štěstí do budoucna a brzký úsměv na tváři, věřím, že další deníček bude o tom, jak se k vám oběma Riky znovu vrátil. :hug:

 
Smaikii89
Zasloužilá kecalka 757 příspěvků 10.04.12 12:15

Brečím :-( tvůj deníček je velmi smutný a držím palečky aby jste aspoň trošičku zapoměli

 
okydoky
Povídálka 35 příspěvků 10.04.12 12:51

Jediné co mě teď napadá je že před Vámi smekám. Mám v očích slzy a posílám všechnu sílou k Vám. Jste moc stateční. Každý den děkuji bohu za našeho syna. Držím pěsti ať se Vám mimčo podaří takříkajíc na první pokus. Hodně štěstí.
:andel: :andel: :andel: :andel:

 
Anonymní  10.04.12 12:53

Je to strašné, naprosto s vámi soucítím. Jako zdravotní sestra musím říct, že je Bulovka ze všech nemocnic opravdu nejhorší a ví se to mezi lékaři po celé republice. Personál nepříjemnej, nic navíc neudělají a já bych si tam nešla lehnout ani kdybych umírala. Je škoda, že jste to nemohla vědět dřív. Držím palce, aby se další těhotenství povedlo na první pokus! Budete skvělá máma! :hug: :hug:

 
Kacenka261
Ukecaná baba ;) 2212 příspěvků 10.04.12 13:04

Mám slzy v očích.Je to hrozně smutné.Ale i já kdybych poslechla doktora tak by tady naše holčička nebyla.Je to hnus co se dnes v těch nemocnicích děje.

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 10.04.12 13:08

To je strašná tragedie, chování těcj sester a doktorky..je mi to moc líto. Jsi strašně statečná, že o tom dokážeš mluvit. Nedovedu si to vůbec představit, že by se nám něco takového stalo…A můžu Ti říst, že jsem se o malého taky bála a modlila se, abych už byla aspoň ve 30tt …Riky dá určitě na svého bratříčka nebo sestřičku, která k Vám brzo příjde pozor :hug: :hug:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 10.04.12 13:32

:,( :,( :,( :,( :,( :,( :,( :,(
:hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:
nemám slov, je mi to strašně líto. Jak se to proboha ti doktoři zachovali?? Nemůžu to pochopit, nemůžu. Ale bohužel tak to opravdu NĚKDE chodí, ten příšerný nezájem o pacienta, ta otrávenost v ksichtech, to přenášení odpovědnosti na pacienta. Mraky blbých otázek na blbém místě.
Dcera měla zánět v uchu (já vím je to banalita ve srování s tebou), a doktor se otráveně ptá: tak mám jí to ucho píchnout? souhlasíte s tím? Kurnik, jak já to mám vědět, jsem snad doktor? Pak ti doktor vylíčí jeden případ z tisíce, kdy na to někdo umřel a je rozhodnuto. To byl i tvůj případ, mluvili s tebou jako by nebyla naděje, a to je strašně sprosté. Vylíčili ti jen tu nejhorší variantu, o nic se nepokusili, nevysvětlovali, že to taky může dopadnout dobře.
Ach jo, holka, drž se ty i manžel, není to tvoje vina, spousta z nás by se ze strachu rozhodla stejně.

 
rominaaa
Nováček 2 příspěvky 10.04.12 13:44

Nejdřív posílám strašně moc síly,kterou budete oba potřebovat :hug: :hug: .Je mi to moc líto a opravdu chápu jakou bolest prožíváš.S tvým deníčkem se mi vrátil pocit smutku,který jsem zažila před sedmi lety.Divmý pocit,navštěva mého gyn.a problém.21tt,o­tevřená,plodo­vé obaly už vykukovaly,tvrdnu­tí.Okamžitě špitál,verdikt začínající potrat.Zrovna ten den prcek poprvé kopnul.No provedli cerkláž a musela jsem ležet hlavou dolů.Za tři dny kontrola čípku,všechno špatně,steh se svezl na stranu.Znovu zašít,bohužel asi mi napíchli vodu a od toho dne to bylo špatný.Vydržela jsem to jěště týden,než voda praskla.Doktoři řekli,že na 99,9%bude dítě postižené,ale v žádném případě,pokud je srdeční akce,nebudou nijak zasahovat.Takže minimum plodovky,prsek se mlel a já porodní bolesti už pátý den.Jedním slovem horor.Naštěstí tam byl jediný doktor s rozumem a lidským přístupem.Takže po dohodě a milosrdné lži,že srdeční akce není,jsem v 22t5d dostala tabletu na vyvolání.Na pokoji do mísy.Šílenost­.Beznaděj .Smutek.Bylo mi 34let,druhý potrat.Dnes mě tu zlobí má 2,5letá vymodlená dcerka.Prto říkám,bolí to,vyplač se a neztácej naději.A za půl roku ti přeji dvě čárky na testu,pohodové těhu a jako třešinku nakonec krásné,zdravé miminko :hug: :hug:

 
LenkaZrzule
Povídálka 39 příspěvků 10.04.12 13:55

Je mi moc líto co se Vám stalo..Držím palce aby vám Ríša poslal za nějaký čas svého bratříčka nebo sestřičku,aby jste měli hodně štěstí,vše dopadlo dobře a konečně jste si mohli užívat miminka :srdce: :srdce:

 
lucka83
Hvězda diskuse 45849 příspěvků 112 inzerátů 10.04.12 14:14

je mi to moc líto co se vám stalo,drž se holka,přeji vám at se brzy zadaří.
doktoři sou pěkní hajzli jen co je pravda :pocitac: :pocitac:

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 10.04.12 14:21

Musis mit hrozne vycitky ze? Prave kvuli takovymto pripadum bych to nikdy nechtela rozhodnout ja a nechala bych to osudu.
Je hrozne jak se k tobe chovali.

 
Zagi
Kecalka 211 příspěvků 10.04.12 14:34

Ahoj,soucítím stebou velice.

 
Peťka111
Kelišová 5038 příspěvků 10.04.12 14:39

Mám slzy v očích!!!
Bože … co sis musela vytrpět :(
Je to neuvěřitelný jak se někdy v těch nemocnicích dokážou chovat :(
Drž se !

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 10.04.12 14:40
Je mi Vás moc líto!

Pokud Vaše miminko měli šanci zachránit ,tak to nejsou doktoři ,ale PRASATA!!!!!Držte se !!!!Přeji brzo // a zdravé miminko! :hug: :hug: :hug: :hug:

 
MacinkaCZ
Závislačka 2900 příspěvků 10.04.12 14:47

Tak moc tě lituju a držím palce ať se vám zadaří jak si přejete… chování doktorů je strašné. Brečela sem od půlky tvého deníčku… Buď silná

 
petulle
Kecalka 339 příspěvků 10.04.12 14:47

četla jsem tvůj deniček jedním dechem a brečela jsem jako želva. Nejhorší je to že si člověk myslí že mu lékaří dávají tu nejlepší péči a že bude vše v pohodě. No po pravdě já bych na Bulovku nikdy nešla, slyšela jsem o ní jen samé špatné věci. Přeji ti z celého srdce aby se tvá rána na srdci, duši a těle zahojila co nejdříve :hug: a aby jste teda až budete moci měli krásné a zdravé miminko bez komplikací :hug: :mavam:

 
nakukovatelka
Závislačka 4165 příspěvků 10.04.12 15:19

No hruza … :( :(
Preji hodne sil :hug:

 
ynax
Extra třída :D 12204 příspěvků 10.04.12 15:52

holky tu už napsaly vše, co bych chtěla říct já. Tak jen dodám, možná tě tvůj syn naučil alespoň jednu věc, která se vám všem bude hodit do budoucna. Příště budeš o všech věcech víc přemýšlet a dělat rozhodnutí až po řádném rozmyšlení a ne automaticky..­...Poté, co by mi můj dr řekl, to co tobě, bych jela rovnou na ten Mělník.

 
laja64
Kecalka 116 příspěvků 10.04.12 16:02

Tak to je teda mazec, mám slzy v očích. Byla jsem u mamky na měsíc v Praze - to jsem byla v 32tt, a začala jsem jeden den malinko špinit, vzala jsem si teda intimku a řekla si, že hodinku počkám..Špinění bylo takové dohněda. Byla jsem rozhodnutá. I když vím, že špinění je v těhotenství běžné, jeli jsem do Motola. Udělali monitor, prohlédla mě lékařka, udělali UTZ, test na plodovku, řekli že to nic není, jen zánět, který je v těhotenství běžný. Dostala jsem léky a další týden jsem už jela domů. A ke svému lékaři. ten mi řekl, že i kdybych jela i desetkrát za týden na pohotovost že mi nikdo hlavu neurve a že je to jen dobře. A já bych jela znova. Rozdíl je v tom, že já už byla v týdnu, kdy by šlo miminko zachránit. Přímo ve mě před 4 lety zemřelo miminko - taky chlapeček - Daniel. Vždycky tu bude s námi a Váš malý andílek zase s Vámi. Držím palce ať máte brzy zdravé miminko a přeju hodně sil :hug: :hug:

 
laja64
Kecalka 116 příspěvků 10.04.12 16:02

Tak to je teda mazec, mám slzy v očích. Byla jsem u mamky na měsíc v Praze - to jsem byla v 32tt, a začala jsem jeden den malinko špinit, vzala jsem si teda intimku a řekla si, že hodinku počkám..Špinění bylo takové dohněda. Byla jsem rozhodnutá. I když vím, že špinění je v těhotenství běžné, jeli jsem do Motola. Udělali monitor, prohlédla mě lékařka, udělali UTZ, test na plodovku, řekli že to nic není, jen zánět, který je v těhotenství běžný. Dostala jsem léky a další týden jsem už jela domů. A ke svému lékaři. ten mi řekl, že i kdybych jela i desetkrát za týden na pohotovost že mi nikdo hlavu neurve a že je to jen dobře. A já bych jela znova. Rozdíl je v tom, že já už byla v týdnu, kdy by šlo miminko zachránit. Přímo ve mě před 4 lety zemřelo miminko - taky chlapeček - Daniel. Vždycky tu bude s námi a Váš malý andílek zase s Vámi. Držím palce ať máte brzy zdravé miminko a přeju hodně sil :hug: :hug:

 
ashlee
Zasloužilá kecalka 579 příspěvků 10.04.12 16:23
:,( :,( :,( :,( :hug: :hug: :hug: :hug:
 
Anonymní  10.04.12 16:32

Je mi to vsecko strasne lito :-( ted si ani nic horsiho skoro nedovedu predstavit, ale vubec nechapu to, proc ti ten tvuj lekar licil, jak si nemusela potratit apod. To mi prijde silene neprofesionalni, kdyz uz bylo po vsem… nechapu nechapu

 
Adriapia
Ukecaná baba ;) 2120 příspěvků 10.04.12 16:41

držte se! :-(

 
dzudzu22
Kecalka 180 příspěvků 10.04.12 16:45

Tvuj pribeh je teda neco… :nevim: :nevim:
drzim ti palecky at se brzo dockate dalsiho tehotenstvi a to uz at je v naprostem poradku!!!
Doktori v nemocnici (ne teda vsichni, ale takovy na ktere jsi narazila ty) by si meli uvedomit jaky slozili slib a hlavne bych jim vsem prala, aby se to same stalo jim, jak by na to asi reagovali pak? Hruza hruza hruza a nejhorsi na tom je ze clovek nema nikde dovolani, protoze doktori se navzajem nikdy nepotopi!!!!

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 Další »
Poslat
nový deníček