Jde to i jinak

janikac  Vydáno: 02.05.15

Všechny vás moc zdravím. Často si čtu vaše deníčky, hlavně před porodem. :) Tento deníček jsem chtěla napsat pro to, abych se podělila o to, že to jde i jinak. Je mi jasné, že neexistují na světě dva stejné porody, že každý porod je úplně originální. Jsou rychlé porody, pomalé, překotné, vyvolávané, bolestivé - i přes všecky přípravy. Doufám, že vám třeba tenhle deníček dá inspiraci, nebo aspoň námět k zamyšlení. Pro ty, co je porod hračka, tak dál ani nemusíte číst. :-)

Porod mého prvního syna jsem zpětně hodnotila jako dobrý, nenapadlo mě ale, že to jde i o moc líp. Říkala jsem si, že je porod přirozená věc, a to miminko se prostě nějak ven dostat musí. A věřila jsem doktorům. Věřila jsem tomu, že porod si prostě žena musí protrpět. Že to jinak nejde.

Ve zkratce porod probíhal takto: večer mi začaly stahy, a hlavně křížové bolesti do zad. Dalo se to ale vydržet - jeden stah trval okolo čtvrt minuty. Kolem půlnoci jsme ale pro jistotu už jeli do porodnice, máme ji zhruba 20 km. V autě to bylo k nevydržení, nemohla jsem sedět, tak jsme po třech minutách zastavovali. V porodnici mi řekli, že jsem otevřená na dva prsty a že dopoledne porodím. Potom byla dlouhá doba, kdy jsem nevěděla, co bolestí dělat. Musela jsem několikrát ležet na posteli na pásech, to bylo hrozné. Píchli mi vodu. Porodní asistentka mi navrhla, ať jdu do vany, že teplá voda pomáhá na bolesti zad. Zkusila jsem to. Ale nevěděla jsem jak ve vaně ležet/sedět, nešlo to, tak jsem vylezla zase ven. Potom mi kontrakce tak nějak ustávaly, tak mi dali oxytocin.

Později jsem se v knížce dozvěděla, že když se žena bolesti brání a je stažená - což byl můj případ - porod se zastaví nebo protáhne. Že i zvířata to tak mají nastavené, když jsou v nebezpečí, tak se porod zastaví. Pak jsem zkoušela zase vanu. Trošku to pomohlo, klečela jsem tam a přitlačovala jsem si. To mi pomáhalo. Byla jsem zpocená a unavená a říkala jsem si, že to už nikdy podstupovat nechci. Docela jsem si i zakřičela, na to mi řekli, ať se nevysiluji a hlavně ať dýchám pořádně, jinak že bude mít miminko málo kyslíku.

Vůbec mi nešlo správně dýchat. Pak jsem ucítila pálení, tak jsme hned volali doktory, tak mě hned dostali na postel a v devět hodin a pět minut dopoledne se nám narodil syn. Dali mi ho na dvě minuty na bříško, zkoušeli, jestli se přisaje. Pak mi ho vzali na vážení, měření a dali ho zabaleného usnutého v zavinovačce do postýlky. Byla jsem nejšťastnější, že je už venku a že už mě nic nebolí. Pak mě zašili, trochu jsem se natrhla.

Možná bylo dobře, že mi porod urychlovali, opravdu jsem nevěděla co s bolestí. Neříkám, že to byl špatný porod, byl bez komplikací. Ale říkala jsem si, vlastně mě to ani nenapadlo, že to přece musí jít i jinak. Proč to tolik bolí, proč je tolik komplikací při porodech. To opravdu musí žena porod přetrpět? A jak to, že některé ženy to nebolí nebo to zvládají v pohodě?

Potom jsem o rok a pár měsíců znovu otěhotněla. Narazila jsem tady na eMiminu na deníček s názvem Hypnoporod. O hypnózu opravdu nestojím, ale přečetla jsem si ho. Paní, co ho psala, byla nadšená, že porod probíhal v pohodě. Psala o tom, že četla knížku Hypnoporod. Říkala jsem si, že by to chtělo si ji přečíst. Také probíhají kurzy Hypnoporodu a na stránkách hypnoporod.sk píší maminky úžasné zkušenosti s porodem. I o tom, jak jsou jejich miminka klidná. Nestačila jsem koukat a přála jsem si zažít podobný klidný porod (nechci tady dělat jakoukoli reklamu). Taky jsem narazila na Youtubu na přednášku - Porod bez bolesti od Veroniky Vojáčkové. Vřele doporučuji. Opravdu jiný pohled na porod.

Přečetla jsem si knížku Hypnoporod. Jsou v ní úžasné informace a opravdu jiný pohled na celý porod. O tom, že porod si vede miminko, o správném dýchání u porodu. O tom, jak si to nacvičit… Celou knížku jsem zhltla jedním dechem. Pořád jsem tak nějak cítila, že se druhé miminko narodí dřív. Potřebovala jsem mít všecko přichystané, vyprané, uklizené. Po večerech jsem nacvičovala správné dýchání. Se vším v knížce jsem ale nesouhlasila. Jsem věřící a proto duhové relaxace a podobně (autohypnóza), mě neoslovilo. Vybrala jsem si z toho pro sebe, co se mi hodilo. Moje nácviky vypadaly asi tak, že jsem si lehla na postel, pustila jsem si do sluchátek oblíbené písničky + jednu nahrávku afirmací k porodu. Takto asi deset minut, čtvrt hodiny. Popravdě jsem tomu moc nedala, ale tak moc mi to pomohlo při samotném porodu (možná byl druhý porod lepší, protože byl druhý, to nevylučuji. Ale moc mi pomohl nácvik toho dýchání)!

Taky jsem četla výbornou knížku Bonding - porodní radost. Začala jsem se na porod opravdu těšit. V knížce psali, o tom, jak moc je důležité pro matku i dítě první minuty po porodu. Že miminko dokáže samo najít prs a přisát se. Že když se hned položí na bříško mamince (a není vyšetřováno hned doktory), že je při vědomí (mně syn potom spal).

Přijde mi, že hlavní je, se bolesti nebránit, ale pěkně si ji prodýchat. A k tomu tu hudbu, člověk se tolik nesoustředí na bolest.

No a jak vypadal samotný porod? Začala jsem rodit tři týdny před termínem. Protože jsem nikdy neměla žádné poslíčky, věděla jsem, že už je to ono. Odpoledne jsem měla pocit, že v břiše nosím kameny. K večeru mi začaly stahy (tvrdnutí) do břicha. Byla jsem nadšená, že mi to nejde do zad jako posledně. Zkoušela jsem si jít lehnout s manželem, že půjdeme spát, ale to prostě nešlo ležet. Tak jsem si šla do obýváku a pustila si mp3, houpala se na míči, opřená o stůl, chodila po pokoji. Vždycky když přišla kontrakce, tak jsem zavřela oči a pomalu a zhluboka dýchala nosem. Dalo se to krásně v pohodě zvládnout. Bez tohoto dýchání, si myslím, že bychom do porodnice jeli už okolo půlnoci jako posledně.

Takto jsem si občas i usnula, stahy byly po pěti, někdy po deseti minutách. Jenže brzy k ránu se vzbudil starší syn a už nezabral, tak jsem šla za nimi do ložnice a zase na balon… Ráno ale stahy úplně ustaly. Nevěděla jsem, co teď. Jestli to byly jen celonoční poslíčci nebo už rozjetý porod. Manžel naléhal, ať jedeme k mojí doktorce na kontrolu. Tak jsem nakonec souhlasila. Aspoň jsem se v autě nekroutila bolestí a nemuseli jsme zastavovat jako posledně. :) Doktorka mi hned natočila pásy, měla jsem za dvacet minut jen dva stahy. Ale něco se jí tam nelíbilo, křivka na jednom místě šla dolů a měla jsem méně plodové vody. Řekla mi, že si myslí, že to je v pořádku, ale že mě radši pošle do porodnice na zátěžový test s oxytocinem, jak se tam miminku daří. Že miminko ví, proč chce ven. Že si mě tam nechají přes noc. A když bude vše v pořádku, tak mě pustí domů. Ale že si myslí, že už porodím, že jsem hodně otevřená (to mě potěšilo, že celá noc nebyla zbytečná).

Ale byla jsem vyděšená. Chtěla jsem přirozený porod. Bez oxytocinu. A měla jsem strach o miminko. Musím se přiznat, že jsem to obrečela. Jeli jsme tedy do porodnice, a udělali mi kontrolní pásy. Musím říct, že opravdu krásně přistupovali k mému porodnímu plánu. Myslela jsem, že mě s ním pošlou někam. Opravdu všecko se mnou prodiskutovali a ptali se, a říkali mi, co právě dělají nebo co budou dělat. Měla jsem štěstí na lidi. Porodním plánem jsem nechtěla kecat do práce doktorů, ale přijde mi dobré vyjádřit co si přeji, a nepřeji. A když tu ta možnost je…

Pásy vyšly v pořádku, pak mě vzal mladý doktor na ultrazvuk a vše ok. Když mě vyšetřoval, řekl mi, že jsem otevřená už maximálně a že na test se vykašlou. Když mi píchne vodu, že do dvou, třech hodin porodím. To mě nabudilo. Vodu jsem ale píchnout nechtěla, zbytečně to zhorší bolesti. Ale on mi vysvětlil, že se pak může špatně odlučovat placenta. V tomto se nevyznám, tak jsme se domluvili, že když do hodiny neodteče, že mi ji píchnou. Pak jsem šla na porodní sál a hned volala muži, ať se co nejrychleji vrátí a udá syna babičce na hlídání.

Zase jsem šla na balón, do uší sluchátka a stahy se dobrovolně vrátily samy. :) Musím říct, že můj muž mi byl u porodu velikou oporou. Do poslední chvíle jsem nevěděla, zda ho tam opět chci. Minule mi pomáhal, ale taky se člověk stydí, bere ohled na toho druhého a pak se nesoustředí na porod. Ale byla jsem za něj opravdu ráda, psychicky že je v tom se mnou. V tom oblečku vypadal jak chirurg. :)

Po hodině mi opravdu píchli vodu, neodtekla. Ale nebylo to vůbec bolestivé jako u prvního. Vody už bylo málo. V porodnici jsem byla od jedné hodiny a porodila jsem 17.53. Asi dvakrát mi ještě točily pásy - v plánu jsem měla, že to chci točit, co nejmíň to půjde. Ale tentokrát to šlo i vsedě, což bylo super.

Jediné, co mě rušilo, byla porodní asistentka, která tam ke konci za námi pořád chodila a ptala se mě, zda se mi už chce tlačit. Vůbec se mi nechtělo. U prvního porodu to šlo samo. Teď vůbec. V knížce je dokonce napsané, že se tlačit vůbec nemusí, že se dá miminko prodýchat ven. To jsem koukala. No a porodní asistentka pořád: „No to asi do šesti hodin asi nestihneme porodit…“ (asi jí končila směna, nebo co). To mě vyrušovalo. Taky se ptala, po kolika minutách mám kontrakce. Já ale při každé kontrakci měla zavřené oči, takže jsem čas netušila a utíkal o moc rychleji. Říkala, že ty stahy musí být častější, že takto neporodím. A řekla mi, že až se mi bude chtít tlačit, ať ji zavolám. Přiznávám, že ke konci jsem toho už měla dost. Říkala jsem si, jestli tomu nepomoct tím, že bych šla do sprchy, ale chodit mi nešlo, nejlepší to bylo na balonu.

Jednu chvíli jsme zkoušeli klek. Já opřená o manžela, ale to taky k ničemu nevedlo. Už jsem si i stěžovala, že je to nekonečný. Poslední hodinu mi šly bolesti i do zád. Prosila jsem muže, ať mi masíruje bedra, to bylo úžasné! Bolesti byly o sto deset procent menší a zvladatelnější. A mezi kontrakcemi jsme spolu ještě vtipkovali.

Pak se mi chtělo trošku! tlačit… Tak jsem muži řekla, ať je zavolá. Zmáčkli jsme zvonek a najednou dovnitř naběhlo tisíc doktorů a dětských sester. To mě poděsilo. A asistentka říká: „rodíme!“

A mně se přitom chtělo tlačit jen trošinku… Hned mě dali na záda, to mě taky mrzí, že jsme nezkusili jinou porodní polohu, ale docela mi to i vyhovovalo. Můj muž mě držel za ruku a porodní asistentka mi říkala jak se nadechnout a kdy tlačit. To mi hodně pomáhalo, využila jsem každou kontrakci na sto procent. Malinká byla do pěti minut venku. Ani jsem to necítila, že by šla ven. Najednou bylo po všem. Naše malinká byla na světě. Naše nejúžasnější princezna. Chtěla jsem nechat dotepat pupeční šňůru, ale porodní asistentka řekla, že je moc krátká, jestli ji nechat dotepat, nebo malou dát hned na bříško, jak bylo v porodním plánu. Tak jsem řekla, ať ji přestřihnou.

Chtěla jsem malinkou alespoň na půl hodiny hned na bříško, aby ji vyšetřili u mě na břichu. Dali ji na mě. To byl ten nejúžasnější pocit na světě! Byla tak úžasná, nádherná a naše! Ty dlouhé prstíky. A jak se na mě dívala. :) Nejkrásnější pohled na světě. Měla tolik vlásků. Byla jsem nadšená. Malá měla 2700 g a vůbec mě nenatrhla. Takže se po porodu cítím, jako bych vůbec nerodila (jedla jsem i lněné semínko, tak třeba všechno dohromady přispělo k tak krásnému porodu). Vychutnávali jsme si společné chvilky. Malinká se zkoušela i přisát, ale povedlo se to až na pokoji. Teď je z ní supersavec a žádné kloboučky (jako u prvního) vůbec nepotřebujeme.

Jediné, co mi vadilo, bylo, že spěchali na to, aby se odloučila placenta. Něco mi píchli a ještě porodní asistentka tahala za pupeční šňůru… Na jednu z dalších kontrakcí byla sice venku, ale potom na kontrolním ultrazvuku zjistili, že mi v děloze zůstal větší kus placenty. Jestli to bylo kvůli tomu, těžko říct, ale musela jsem jít na revizi v celkové narkóze.

Ale jinak musím zpětně říct, že to byl super porod a stahy díky dýchání zvladatelné. Měla jsem i štěstí na nemocniční personál, ne všude by mi asi tak pěkně vyšli vstříc. Moc bych vám přála podobný porod. Doufám, že aspoň někomu bude třeba deníček inspirací, jako byl hypnoporodní deníček mně. Nevím, jestli ten porod byl dobrý tím, že to byl druhý porod, ale jedno vím určitě, že mi knížka moc pomohla, ať už v nácviku dýchání, tak v pohledu na porod.

Musím ještě dodat, že dcerka je zatím zlaté dítě. Podle mě i průběh porodu (i vliv podaných léků během porodu) má vliv na miminko. Sice to může být i tím, že se narodila dřív, a taky se to může ještě změnit, ale můj první syn byl neskutečně uplakané miminko.

A jak to asi celé připadalo mému muži? U prvního porodu jsem neustále křičela a nevěděla jsem co s bolestí. Byla jsem upocená a unavená. Teď jsem si každý stah pěkně potichu prodýchala na balonu, mezi stahy jsme spolu mluvili a samotné tlačení trvalo pět minut. Takže pro něj to byla nejspíš pohodička.

Mějte se moc pěkně a přeji pěkné klidné porody, a spokojená miminka!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.9 bodů
 Váš příspěvek
 
lucka83
Hvězda diskuse 45851 příspěvků 112 inzerátů 02.05.15 07:25

Gratuluji k male a ke krasnemu porodu :potlesk:

 
Oňulínka
Závislačka 4620 příspěvků 02.05.15 09:43

Veliká gratulace k holčičce a k úžasnému porodu :kytka: Jako bych četla svojí představu o porodu :palec: Tady mám aspoň důkaz, že to opravdu JDE, když se žena uvolní nebrání se bolesti (jako já u prvního porodu - zatnuté zuby a pomalu jsem si rvala vlasy bolestí :D ). Děkuji moc za pozitivní příběh a skvělou podporu ;)

 
Anonymousss
Kecalka 308 příspěvků 02.05.15 10:11

Gratuluji ke krásnéu porodu.
Já jsem byla při prvním porodu taky zaťatá a nezvládala jsem tu bolest, velký nástřih atd. Při dalších dvou porodech už jsem pochopila jak na to a skoro žádnou bolest jsem necítila, oba bez nástřihu a pár hodin po porodu jsem měla pocit, že jsem snad ani nerodila. U mne tedy platilo tak nějak přirozeně bez studování, že ten první porod je prostě horší a ty další dva už jsou úplná pohodička.

 
verulicek  02.05.15 12:08

Ahoj, máš pravdu s tím zatínání se..já jsem se tomu tak nějak odevzdala a když jsem byla na osm (což jsem tehdy nevěděla) tak mě došla kontrolovat PA a prý: Vy spíte? :mrgreen: no a za chvilku se malá narodila. :mrgreen:

 
Nika079
Zasloužilá kecalka 526 příspěvků 8 inzerátů 02.05.15 14:54

Moc gratuluji ke krásnému porodu! Kdyby si tenhle deníček četl někdo z mého okolí, bude si snad myslet, že jsem to psala já. Až na pár rozdílů je to skoro jako můj příběh - taky druhé dítě, holka, o 3 týdny dřív, porod rychlý, téměř bezbolestný (slovy přítele to vlastně byla pohoda), i to lněné semínko jsem pila :-) Knihu Hypnoporod jsem taky studovala, jenže jsem se čtením začala pozdě a nestihla ji dočíst natož se naučit meditovat. Nějak se ale zadařilo (včetně vstřícného personálu) a porod proběhl hladce a téměř úplně podle mých představ. Ať se vám daří i nadále!

 
janikac
Povídálka 35 příspěvků 02.05.15 20:04

@lucka83 @Oňulínka @Anonymousss @verulicek @Nika079
díky moc holky!! :kytka:

 
teckaa
Ukecaná baba ;) 1245 příspěvků 28 inzerátů 02.05.15 21:06

Diky za denicek. na me taky PA rvala, at se uvolnim, ale ja doted nevim jak se uvolnit, taky jsem se branila bolesti se zatatymi pestmi jsem drtila manzelovi ruku… jak to udelat, uvolnit se v te kontrakci, kreci? poradite?

 
myrna
Povídálka 32 příspěvků 02.05.15 23:08

Gratuluji ke krásnému porodu a souhlasím, že je důležité se tomu odevzdat a tolik se nevzpínat bolesti. Já měla právě s tímto velký problém, nedokázala jsem se uvolnit a porod se mi zasekl a trval 29 hodin. Naštěstí jsem byla v porodnici, ve které s podobnými exempláři mají pochopení a dávají jim dostatek času (samozřejmě pokud je miminko v pořádku). Doufám, že příště se mi podaří se tomu více poddat a nedržet v sobě miminko skoro násilím:)

 
Anonymousss
Kecalka 308 příspěvků 03.05.15 11:11

@teckaa No, u mne funguje skvěle kroužení pánví - je to základní taneční prvek z orientálních tanců. Ale je potřeba to dělat správně - podsadit pánev a kroužit pánví horizontálně. Napodobit se to dá na gymbalónu. Sedneš si, široce se rozkročíš a ten balón pod sebou převaluješ po kružnici nebo po osmičkách. Chce to ale tréning předem, učit se to až při porodu nejde. Ale nevím, jestli to pomáhá i na křížové bolesti, neb ty jsem neměla. Hádám, že spíš ne.
Je třeba kroužit tak nějak celou dobu, nejenom při kontrakci. Podle mne se tím kroužením ty porodní cesty hlavičkou dítěte efektivněji roztahují a vlastní kontrakce pak bolí zcela minimálně a člověk se může uvolnit.
Ani jsem nemusela prodýchávat a porodní asistentka se mne ke konci skoro hystericky ptala, jestli mám vůbec kontrakce :mrgreen:

Příspěvek upraven 03.05.15 v 11:16

 
janikac
Povídálka 35 příspěvků 03.05.15 13:50

@teckaa mně právě moc pomohlo se u každé kontrakce zhluboka nadechnout a vydechnout nosem. A k tomu poslouchat hudbu… a vnímat ty kontrakce jako takové vlny, že přijdou a zase odezní…
celou dobu jsem byla na míči…ale každému vyhovuje to jinak… někdo vleže, někdo ve sprše, někomu vyhovuje chodit…
s tím krouživým pohybem pánví to zní moc zajímavě..

hodně mi právě pomohla i ta kniha v pohledu na porod..

 
janikac
Povídálka 35 příspěvků 03.05.15 13:51

@myrna to mi taky přijde, že se člověk vlastně přirozeně té bolesti brání…a tím to akorát zpomalí…
děkuji :kytka: :mavam:

 
teckaa
Ukecaná baba ;) 1245 příspěvků 28 inzerátů 03.05.15 14:29

@janikac @Anonymousss diky za odpoved. rodit se zatim nechystam, jen nad tim po porodu stale premyslim, jak jsem co delala a zda to bylo dobre. moc si toho nepamatuji, jen vim jak jsem sla proti bolesti, pak se to najednou zastavilo a pravidelnost kontrakci se prodlouzila, pritom jsem uz byla na 8prstu. PA mi neco pichla, nakonec tlaceni, kdyz uz jsem po probdele noci nemohla, jste hupsnuti na bricho sestrou, stres, ze uz se zacinaji padat ozvy a najednou byl venku. dodnes nevim, jak spravne tlacit, co jsem delala dobre a spatne…jedn velky stres to byl. proto zavidim tem, co se „poucily“ a na podruhe to zvladly samy…,je to ale tezke, kdyz nevis, co delas ok a cim si zena ublizuje…

 
facetia2
Ukecaná baba ;) 1692 příspěvků 03.05.15 14:53

@teckaa brr tak to sis teda užila :/
no mě právě taky zarazilo všecko… říkala jsem si, že to přece nějak dám, a nepřipravovala se, na ten první porod..
tlačení mi teda šlo u obou docela dobře.. ale ta doba předtím..to bylo něco :nevim:

myslím, že nejdůležitější je to dýchání a pak psychická pohoda…
mně nejvíc deptalo (u toho prvního),že mi to přišlo jedna nekonečná táhnoucí se bolest

 
teckaa
Ukecaná baba ;) 1245 příspěvků 28 inzerátů 03.05.15 15:08

@facetia2 spise me zarazi, ze i 9,5mesice po porodu syna nad tim jeste premyslim, kde byla ta chyba a jak ji napravit… pritom nevim, zda bude druhe…asi to nemam v sobe jeste doreseno…

 
janikac
Povídálka 35 příspěvků 03.05.15 16:21

@teckaa já myslím, že je strašně důležité to dýchání u kontrakcí a bolesti se nebránit. Lehce se to říká, ale mně to tedy opravdu pomohlo..

držím pěsti, ať se ti to podaří dořešit ;)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17596 příspěvků 03.05.15 17:27
:potlesk: :potlesk:
 
miruska11
Ukecaná baba ;) 1491 příspěvků 03.05.15 19:33

Jako moc dobry porod mi to teda neprijde :nevim: i kdyz urcit proti tomu prvnimu lepsi byl. Ale je to jen muj pohled protoze ja mela rychli bezbolestny porod. Kontrakce jsem mela po minute a ale neboleli a vlastne z celeho porodu me bolelo jen tlaceni asi ctvrt hodky. Byla jsem ta vyjimka co ma opravdu bezbolestny porod. Takze se docela bojim toho druheho ze si to tentokrat treba,,vyzeru,, kazdopadne moc gratuluji k oboum detem. Denicek je pekny :palec:

 
Jorik81
Kecalka 122 příspěvků 04.05.15 11:37

Gratuluju k pohodovému miminku a porodu dle přání. Vezmu název deníčku z jiného konce: u mě dvě tablety na vyvolání, vana, ke konci porodu oxytocinová injekce a tlačení na břicho. Někdo, kdo horuje pro přirozený porod si jistě řekne, že to musela být hrůza. Ale nebyla, a za tlačení na břicho jsem personálu vděčná, jinak by se syn narodil přidušený. Od zavedení první tablety byl venku za 6 hodin, opravdové bolesti jsem měla asi tak hodinu, a pamatuje si je víc manžel než já. Už při šití jsem si sotva dokázala vybavit, jak vlastně porodní bolesti vypadaly. Ale možná je to tím, že jsem šla k porodu s tím, že i ta nejnesnesitelnější bolest je v pořádku, pokud je to ve prospěch miminka a hodně myslela na to, že i on musí moc bojovat, tak mu to nesmím kazit :-) Nechci tím obhajovat medicínsky vedené porody, ale mně nevadil. A můj syn je od počátku usměvavé dítě, které pláče jen když má hlad, takže pochybuju, že by průběh porodu měl tak dramatický vliv na povahu dítěte. Toto není kritika článku, jen jiný úhel pohledu :-)

 
svycarka
Kelišová 6339 příspěvků 04.05.15 20:49

Myslim, ze v Tom hral i roli porod cislo dve. Nebyla jsi tak zaskocena, vedela jsi jak to muze bolet.Je vyborne, ze jsi se na to pripravila, urcite to melo na prubeh porodu lvi podil. Ja ti gratuluju a muzi take, je fajn vedet, ze se vsichni tatinci na salech nehrouti a pomahaji. Neni to pro ne jiste jednoduche ;) Uzivej si sve krasne rodiny a jeste jednou velka gratulace :kytka:

 
janikac
Povídálka 35 příspěvků 04.05.15 22:13

@miruska11 děkuji :kytka: tak to jsi měla super porod:) věřím tomu, že i druhý porod budeš mít pohodový ;)

@Jorik81 děkuji! máš pravdu. Je to hodně i o přístupu.. já u prvního měla strašný strach ze všeho a myšlenka na miminko bylo bohužel to poslední.

@svycarka děkuji! :kytka:

 
hrnoulek
Zasloužilá kecalka 549 příspěvků 05.05.15 07:52

Moc gratuluji k miminku a k tomu, že jste prošla českou porodniční péčí s jakous takous spokojeností, ale za mě tedy jinak vypadá ještě úplně JINAK :-)
oba popisované porody mi přijdou jako nemocniční klasika, i když tedy ve druhém případě byl nemocniční personál spíše světlá výjmka a to je fajn :-) jen houšť a větší kapky

 
janikac
Povídálka 35 příspěvků 05.05.15 18:40

@hrnoulek děkuji ;) určitě to jde ještě líp, souhlas :kytka:

 
babanci
Ukecaná baba ;) 1422 příspěvků 19.03.16 14:29

Mě to moc pohodový porod nepřišel. Trvalo to dlouho.

 
janikac
Povídálka 35 příspěvků 19.03.16 18:26

@babanci to sice jo, ale nebolelo to ;-) a ten závěr byl úžasný:-)

 
babanci
Ukecaná baba ;) 1422 příspěvků 19.03.16 18:36

@janikac Tak to Ti přeji, já rodila poslední dítě před dvaceti lety a nevzpomínám ráda právě na ten závěr, kdy nešla vytlačit. Naopak si mlhavě vzpomínám na první, že to trvalo dlouho než se šlo do finále, ale pak to bylo na tři zatlačení. Ne nadarmo se říká, když jde něco těžko, že je to porod.

Příspěvek upraven 19.03.16 v 18:38

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček