Je den D a ty jsi pořád v bříšku

mejdylko  Vydáno: 25.10.12

Dnes je 19. října a mám termín porodu. Po včerejší kontrole mě paní doktorka ale upozornila, že to ještě tak týden být nemusí. Prostě se mladému z teplíčka a pohody nechce. Já ale pořád čekám, co se bude dít.

No, třeba, až si to budete číst, budu už v porodnici. Ale cítím se tak fajn, že si myslím, že to jen tak nebude. Přítel každý den letí z práce jak namydlený blesk, jestli jsem ještě 2v1. Co čeká? Že mě tu najde s broukajícím miminem? :D Jsme domluveni (a on je hlavně domluvený s mistrem), že zavolám do kanclu, až to na mě přijde a oni ho pustí z práce. Tak celý den čeká, kdy za ním mistr přijde, že rodíme. Ale nerodíme. Ještě před 14 dny mě dr. na gyndě strašil, že je prcek velký, že to může být i předčasné. Tak jsem nachystala mamku s bráchou, že možná budeme rodit dřív a nakonec budu přenášet. No jo no, nikdo nevidí, co se uvnitř děje a kdy ta chvíle přijde.

Minulý týden (8 dní před termínem) mi dr. v porodnici řekla, že má prcek 3400 g a kolem 50 cm. Tak už dost malej, jo? Nechci rodit čtyřkilového pucla. :D Já jsem při porodu měla 4 kila, ale byla jsem 3 týdny přenášená. Taky jsem šla císařem. Od puberty se děsím, že až budu rodit, tak to budu mít jako mamka, ta si to pěkně vyžrala. Ale za komančů to bylo jiné a doufám, že kdyby se dělo to samé teď, nenechali by to dojít až do tak krajních mezí. Byla jsem oživovaná, nechali mě v bříšku moc dlouho a já jsem se málem uškrtila na pupeční šňůře.

Mamka měla termín 1. dubna a mě vytáhli 19., a to až potom, co byla máma 3 dny na hekárně a stejně žádné stahy neměla, jen křížové bolesti. Mezitím porodilo asi 8 ženských a máma to tam chtěla už vzteky rozsekat. Teď mi to vyprávěla, abych věděla, jak to měla ona a že já to tak určitě mít nebudu, abych se zbytečně nebála. Mám mnohem širší pánev než ona, což si dr. pochvaluje a hlavně i jiné podmínky. I když budu rodit ve stejné porodnici, kde jsem se narodila já. Dokonce je tam ta samá sestřička, co pomáhala na svět mě. Strašně fajn paní. Mamka říkala, že ona jí tam nejvíc psychicky pomohla, že vtipkovala a snažila se, aby na to nemyslela a hodně ji podpořila. I tátovi mě pak ukázala přes sklo :) K mámě nikdo nesměl ani na návštěvu po císaři. Pobyt v porodnici se protáhl na měsíc. Hnisala jí jizva, ztratila mléko a brala antibiotika v kapačkách. A táta mě vlastně poprvé držel v náručí, když už jsem byla větší.

Pořád se uklidňuji, že když to přežily jiné, přežiji to taky. Jenže pak mě chytne taková ta úzkost. Prvorodičky to asi znají, že vlastně vím prd, do čeho jdu, i když jsem si přečetla asi milion deníčků a vyposlechla si asi 10 příběhů o porodu od kamarádek a hromady rad. Jenže každý porod je jiný, takže mi to nakonec může být k ničemu. Sedím si tu doma na gauči, koukám na zabalenou tašku, na vyplněné papíry do porodky a pořád šmíruji prázdnou postýlku a představuji si, jak už tam leží naše koťátko. Na jednu stránku se neskutečně těším a na druhou jsem tak nehorázně vyděšená, že si říkám, jestli to zvládnu. Já takový tele bláznivý, které bylo doteď rádo, že se postaralo samo o sebe, se má starat o miminko? Vždyť já jsem před dětmi utíkala, v restauracích si od nich sedám co nejdále, dětským hřištím se vyhýbám jako čert kříži a děcka kamarádek mi neskutečně lezou na nervy, že mi hoďka s nimi stačí až až.

Ale asi se ve mně opravdu něco změnilo. Před týdnem jsme se byly s mamkou podívat na adoptovanou 8měsíční holčičku, a když jsem ji držela u sebe a mazlila se s jejími vlásky a viděla jsem ta krásná kukadla, zavalila mě v tu chvíli taková něha, kterou jsem v sobě opravdu nikdy necítila. Teď, když si to představím, chce se mi úplně brečet. Koukala na mě, usmívala se (asi ji zaujaly moje černé brýle, jako každé dítě) a já jsem si říkala, jak to bude krásné, až takhle budu mít u sebe ten svůj poklad. Konečně to bylo tady. Celé těhotenství jsem čekala, kdy se u mě vytvoří takové to mateřské nadšení, radost a já nevím, jaké všechny pocity z potomka, a nějak nic. A teď tam byly. No konečně :) Ne, že bych se na mimčo netěšila, to bych si ho jinak nenechala. Ale třeba moje mamka se dokázala s tím mým břichem mazlit víc než já. Nějak extra jsem to neprožívala a říkala jsem si, že ten pravý mateřský cit se probudí, až porodím.

Tenhle deníček je asi strašně zmatený, ale já nevím, co popsat dřív, tak píši, co mi přijde na mysl. Nějak se ty všechny myšlenky v mojí kebuli nedají ani setřídit. Je jich tolik. Vždyť jsem ještě před šesti týdny nevěděla, jestli budu mít prďouska kam uložit, ale najednou bydlíme, vše je nachystané a nakoupené. Kočárek na nás čeká u mamky. Za šest týdnů jsme zvládli sehnat byt, celý jsme ho vymalovali, nastěhovali, upravili a vypulírovali. Já jsem s bubnem lezla po zemi a drbala podlahu, sporák a koupelnu. Ale dali jsme to a teď je to fajn :) Dopadlo to dobře (možná jste četli můj první deníček, kde jste mě některé cupovaly na kousky). Já, když prostě musím a hoří mi koudel za zadkem, tak zvládnu i to, co bych řekla, že nedám. A to na mě má přítel rád. Když se konečně dokopu k tomu, co chci, tak to zvládnu až tak dobře, že by to ode mě nečekal. Prostě se musím vyburcovat a mít motivaci. A tu mám, moje miminko :)

Mamka mi konečně řekla, jakou má ze mě hroznou radost, že jsem se začala chovat dospěle a že věděla, že to jednou přijde. Mě to trvalo 24 let. No přiznejme si, někdo se dospěle nechová ani v 60. Takže jsem na tom vlastně ještě dobře :D Teď se tomu směji, ale to co jsem dělala minulý rok, na to nejsem vůbec pyšná, a kdyby nebylo těhotenství, tak nevím, jak by to dopadlo. Až kvůli němu jsem se chtěla změnit a řešit to a nejvíc mě vyburcoval můj přítel, kterého si neuvěřitelně vážím a kvůli němu jsem tak šťastná a spokojená. Ať si moje xenofobní půlka rodiny říká, co chce, ale nikdo se ke mně nechoval tak hezky jako on. Máma ho má moc ráda a i brácha (a to je už co říct). Je to skvělý partner a bude ještě lepší táta. Vím to.

Možná někdo řekne, že tvrdit o sobě, jak zvládnu zařídit byt a další věci, není nic k chlubení. Není. Každý musíme něco zařizovat, ale já si to musím říkat, protože jsem měla vždycky mindráky z celé mojí rodiny a trpěla jsem silným pocitem sebenenávisti. Teď jsem si řekla, že nebudu čekat, až někdo přijde a poplácá mě po zádech, ale že to budu dělat sama a nebudu se nikoho o vřelé slovo doprošovat:) Musím mít ráda hlavně sama sebe, ne? Pokud bych se nesnášela, tak nebudu matkou, jakou chci mému dítěti být. Dnes mě nečeká moc záživný den, např. přeprat pár věcí růčo, jasně pračka nám dorazila a paní majitelka tvrdila, jak tu přípojka na pračku je, ale není a budeme to ještě muset o víkendu řešit, protože jsem jí sem nemohla dostat, aby mi jako řekla co s tím. Nemůžu být bez pračky. A sama investovat nebudu, nejsem cvok, když ten byt není můj), převlíknout postele, večer uvařit a umýt nádobí. Jinak nic, jen to čekání.

Drobečku můj, pojď už sem ke mně. Změnila jsem se kvůli tobě a chci ti být milující maminkou. Tak strašně se na tebe těšíme. Tvoje nastávající babička pořád volá a myslí na tebe, nový strejda David (brácha, nechal se teď přejmenovat) se rozhodl, že i když děti nemusí, tebe milovat bude a vždycky mazlí moje bříško. Teta Verča (moje nejlepší kamarádka) si tě chce ještě 3 měsíce užít, než mi odjede na rok do Ameriky. A tvůj tatínek spí celou noc s rukou na mém břiše a ráno, když jde do práce, ho líbá. Jsi náš a my tě už teď strašlivě milujeme. Teď tu bulím a myslím jen a jen na tebe. Jsi náš poklad a budu tě opatrovat celý život, i když mi vyrosteš, budeš to nejcennější, co jsem dostala. Změnil jsi mi život ♥

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
 Váš příspěvek
 
novo123  25.10.12 11:43

Krásnej deníček :-) konec je strašně miloučkej :-)

 
B EL
Kecalka 491 příspěvků 25.10.12 12:07

Taky se přidávám, krásnej deníček, ať vám to dobře dopadne. :mavam:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 25.10.12 13:13

@novo123 @B EL děkuju… stále jsme doma. Zítra do porodky na kontrolu a pak asi vyvolání. Prďouskovi se nechce do zimy. :-/

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 25.10.12 14:26

Ať vám to dobře dopadne :pankac:

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 25.10.12 18:43

Ty budeš skvělá máma! Váš drobeček věděl, koho si má vybrat za rodiče:) A vydrž, náš Adam je narozený 42+1 a ještě ho vyvolávali. To čekání je šílený, ale pak je vše zapomenuto :) Tak držím palce, ať se prcek rychle rozhoupe a upaluje mezi vás:)

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 25.10.12 19:16

@zzuzzinda ježiš děkuju. To je od tebe hezký. Já si snažím tzv. užít poslední chvilky, kdy mám čas opravdu jen sama na sebe, ale stejně mám myšlenky někde jinde. Takže to fakt už moc nejde. Však někdy ven musí, jen se moje zlatíčka nemůžou dočkat, až ho budou rozmalovat. :)

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 25.10.12 23:35

Moc drzime palecky!:-)

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 26.10.12 10:09

Pěkný deníček a držím palce :kytka:

 
mmuerka
Závislačka 4361 příspěvků 26.10.12 18:12

No vidíš, jaká jsi šikovná holka :kytka: já mám termín příští týden, tak jsem taky zvědavá, jestli se tomu našemu sluníčku bude chtít na svět nebo u mě bude chtít zůstat co nejdéle :) Každopádně tobě přeju hodně štěstí :kytka:

 
mejdylko
Extra třída :D 11274 příspěvků 26.10.12 21:45

@mmuerka děkuju. Tak držím palce, ať se mu chce brzy. My nejdýl ve čtvrtek půjdeme na vyvolání. Nechce se mi, ale co nadělám. Dneska mi udělala dr. Hamiltona a teda zážitek. Ale nic se neděje, jen mám pocit jako by mě zespodu někdo nakopal. Tak ještě uvidíme. Mamka mi sehnala i homeopatika na uvolnění svalů. Tak cumlám bonbonky. :D

Vložit nový komentář