Je mi 21 let a už pět let toužím po miminku!

Pucinka007  Vydáno: 14.10.13

Předem chci upozornit, že můj deníček bude opravdu strašně dlouhý (a asi i smutný). :-) Nechala jsem se inspirovat a i já se chci podělit o svou touho „být matkou“ Nechci být zajímavá, ani ze sebe dělat něco, co nejsem. Chci jen přiblížit můj osud ostatním (s podobným, nebo i úplně jiným osudem), proč někdo je takový, jaký je a že v tom třeba zrovna právě vy, nejste sami.

Všechno začalo u mé mámy - první muž, manžel a narození mé o pět let starší sestry. Po čtyřech letech rozvod. Druhý muž, moje početí a rozchod v osmém měsíci. Třetí muž, manžel, náš „táta“.

Neměla jsem pěkné dětství. Táta nás bil. A to hodně. Mě a mámu. Máma se nikdy nesmířila s tím, že ji můj biologický otec, její velká láska, opustil. Viděla ve mně jeho a nikdy se nenaučila mít mě ráda. Za to a za bití od táty se mi mstila. Sestře ne, to byl její miláček, hodná Karolínka. Dostávala jsem hodně, koženým páskem, přezkou, co je na něm, kopance…

Hodně jsem plakala, předstírala, že jsem mrtvá, nic nepomohlo. Někdy jsem prosila tátu, ať nechá mámu a dostala jsem taky. Dvakrát jsem se to pokusila říct na základní škole. Přišla máma, rozplakala se a říkali spolu s tátou, že jsem si to vymyslela. Nikdo nečekal od „slušné rodiny, která má peníze“, že se doma děje něco takového.

Od té doby jsem byla za lhářku a spratka. To se se mnou táhlo až do střední. Žádní kamarádi, šikana, žádné peníze. Do sedmé třídy jsem se v noci pomočovala. Dnes už se za to nestydím, nikdy jsem za to nemohla, ačkoliv jsem za to byla bita. Máma mě začala ponižovat, zamykala v pokoji, nedovolila mi dojít si na záchod. Bylo mi čtrnáct a větší ponížení, než stát uprostřed pokojí a nechat si po zkřížených nohách stékat moč, jsem nezažila. Doma nebylo žádné jídlo, nosila jsem oblečení od Vietnamců. Kapesné? CHA! Jen jsem závistivě koukala na máminu sbírku kabelek a zlata.

V prváku na střední se věci změnily. Měla jsem vždy starší přátele, což je pochopitelné, starosti mých vrstevníků mi přišly směšné. Našla jsem si u kamarádky práci za barem. Chodila jsem tam hned po škole a byla do desíti večer a pak celé víkendy do dvou do rána. Samozřejmě na černo. A co bylo hlavní, potkala jsem Tomáše. Kluk skoro o deset let starší než já. Zamiloval se do mě, jako většina z mých partnerů, kvůli inteligenci a nadhledu v mém věku nevídaném, kvůli mé pracovitosti a taky že jsem pěkná. :D Velice rychle pochopil, co se u mě doma děje. Přežil dokonce i pozvání mých rodičů k nám domů, když jsem byla v nemocnici a nevěděla o tom. Vyprávěli mu tam, jak jsem zlá a jak se neumím chovat a že jsem jim schválně ničila věci a sprostě nadávala mámě a že by mě měl opustit. Vyhrožovali pasťákem!

Když Tomášovi moje máma do očí začala lhát, byl moment, kdy mu došlo, jak to doopravdy je. A ano, až do mé plnoletosti se vždy našel někdo, kdo chtěl, abych šla nahlásit své rodiče. Nikdy jsem to neudělala a neudělám. Pořád jsou to moji rodiče.

Po třech týdnech „chození“ si mě k sobě nastěhoval. Od 15 nebydlím u rodičů a živím se sama. Tomáš byl a je slušný kluk, hodný, milý, měl práci, auto, skvělou rodinu, toužil po své. S ním jsem zjistila jaké to je, když vás má někdo doopravdy rád. Není to klišé, když řeknu, že mi zachránil život. Najednou jsem měla co jíst (a taky jsem za tu dobu pěkně přibrala :D), mohla si koupit učebnice, přestat do noci pracovat (stejně jsem si okamžitě našla brigádu), koupit si pěkné oblečení, nebo si zajít do McDonalda. :-) Dnes spolu již nejsme, mám partnera, který je dle mého názoru ten pravý, ale Tomáš je dodneška můj nejlepší přítel, voláme si téměř denně, máme se prostě rádi. :-)

Tak a konečně se dostávám k tomu hlavnímu. :-)

S Tomášem jsme se chránily - citlivější povahy odpustí naturalistický popis - „na záda, na prsa“. :D Antikoncepci brát nemohu kvůli nemocnému srdci, lékům na tlak. Po skoro třech letech bydlení s Tomášem jsme tomu jednou (!) nechali volný průběh a o šest dní později, kdy jsem s jistotou věděla, že se zadařilo, jsem na šesti testech objevila //. :-)

Polila mě vlna horka a došlo mi, že to teď budu mít těžké. Nadšení a slzy štěstí v očích Tomáše - tříleté soužití, fungující vztah, zázemí a láska, to vše mě přesvědčilo (hlavně Tomášek mě přesvědčil), že si miminko necháme. První návštěva u doktora mě ovšem posadila zpátky na zem. Doktor se mě asi dvacetkrát (a to nepřeháním) zeptal, zda chci jít na potrat a asi třicetkrát mi ho „vřele“ doporučil. O dva týdny později už bylo na UTZ srdíčko a prý už mám jenom měsíc, abych si ten potrat rozmyslela. Dodneška nevím, proč jsem tenkrát nezměnila doktora, ale asi by to bylo jinde podobné.

Po úspěšně dokončeném 12.tt jsme to oznámili Tomášově rodině. Do výšky skákala babička, rodiče to brali jako naše rozhodnutí, ale do nebe neskákali. My se konečně začali těšit. V mém životě nastal zlom, začala jsem po dítěti toužit. Toužit je slabé slovo, nějaký skrytý mateřský pud mne doslova pohltil a už nikdy nepustil. Doma jsme se hádali o jména a já na internetu dělala nákupní seznamy.

V 16.tt mě začalo bolet břicho. U gynekologa mě sestra nechtěla vzít, že prý mají plno. Vydupala jsem si prohlídku. Vše v pořádku, koukala jsem na skotačící srdíčko mého miláčka. Bolesti ale neustávaly, a tak jsem se o týden později vydala znovu k doktorovi a pak za týden znovu. Byla jsem na konci 18.tt a už jsem byla zoufalá. Ujišťuji vás, že nejsem žádná hysterka nebo citlivka, když jsem tvrdila, že to bolí, bolelo to šíleně (dnes jsem již poučená a byly to kontrakce). Aby mě gynekolog přijal, přidala jsem k tomu vymyšlené krvácení - smutné, ale účinné. Sestra mi totiž řekla, že je těhotenská poradna a že mě nevezmou. Na to jsem se jí zeptala, jestli si myslí, že tam jdu na kontrolu s hemeroidem. Ani mě neprohlédl a napsal žádanku do nemocnice.

Ubytovali mě a druhý den ve 12:00 jsem šla na ultrazvuk. Okamžitě jsem věděla, že je něco špatně. Obrazovka přes celou zeď a srdíčko nikde. Doktor suše prohlásil, že plod nevyvíjí srdeční aktivitu, že je veliký na 16.tt a že se mám utřít a jít. Tímto nedoporučuji kladenskou nemocnici, přeci jen druhotrimestrální potrat není obvyklý a určitě ne ve věku 17 let).

Jedna jediná milá doktorka si pak ke mně sedla a řekla mi, že to tak asi mělo být, snažila se mě utěšit, ale proč jsem potratila, to mi nikdo neřekl. Tvrdily, že je to normální (což druhotrimestrální potrat není!). Revize tentýž večer v šest. Do šesti za mnou nikdo nepřišel. A ani jsem o revizi nevěděla. Dozvěděla jsem se o ní v půl šesté, když jsem si šla za sestrou pro něco na bolest. Tak to prý určitě ne, když jdu za půl hodiny na zákrok a proč nejsem převlečená. Nebyl za mnou ani anesteziolog, strašně jsem se bála a strašně jsem plakala. VŠICHNI se ke mně chovali jako ke kusu hadru. Holt sedmnáct a těhotná.

Nikdy neodpustím doktorům, co se ke mně v 17 chovali hnusně jenom proto, že jsem byla těhotná. Tihle lidé o mě nevěděli zhola nic. Nikdy neodpustím těm, kteří při mém prvním těhotenství říkali: „To je dobře, jsi ještě mladá.“

Oplakala jsem to, skončila v rukou psychologa a bohužel, nedokázala jsem to psychicky zvládnout ještě další rok (psychická labilita, důvod, proč jsem psala o mém dětství). S lidmi, kteří prohlásili, že „je to dobře“ se již nestýkám. Vztah s Tomášem šel ale z kopce kvůli mé depresi. Dnes si po letech vzpomínáme a říkáme si, co kdyby… :-) Rozešli jsme se po skoro čtyřech letech společného bydlení. V mých 18 letech.

Dva roky jsem se dávala dohromady, hlavně psychicky. A ve dvaceti, po dvou nevydařených vztazích (půl roku a rok) jsem potkala svého současného partnera. Od racionální osoby, jako jsem já, to bude znít směšně, ale od první chvíle jsem věděla, že je to ten pravý. :-) A myslím si to dodnes.

Od svého prvního těhotenství jsem nepřestala toužit po dítěti, a tak jsme tomu nechali volný průběh hned od začátku. Žádné počítání, ovulační testy, prostě jen hrátky pro radost. :D Po sedmi měsících jsem na testu objevila //. Skákala jsem do stropu, přítel v očích slzy. Šla jsem za mým (já nevím, proč jsem byla tak hloupá) gynekologem a ten mě díky bohu nepřijal. Prý má plno (v čekárně nikdo a hrneček s kafíčkem na stole), tak jsem vzala svojí kartu do podpaží a šla.

Našla jsem si soukromého gynekologa (díky bohu za schopné chlapi, co vydělávají dost, abych si to mohla dovolit), a začalo peklo číslo II. Jako u prvního těhotenství byl plod menší, než měl být, cca o 14 dní. Doktor ho skoro pět minut hledal. Dostala jsem šílený strach a moje druhé těhotenství mě málem stálo i vztah. Začala jsem být hysterická a přecitlivělá.

Bohužel se moje obava potvrdila. V osmém týdnu jsem začala krvácet. Gynekolog neviděl hematom a utěšoval mě, že plod je v pořádku, nařídil klidový režim, po týdnu na kontrolu. Krvácela jsem čím dál víc. Po druhé návštěvě jsem dostala žádanku na hospitalizaci. Vybrala jsem Motol, sestry nepříjemné, zato strašně moc hodný a milý pan doktor. Srdíčko na UTZ bylo velice pomalu, skoro nebylo vidět, ovšem doktor byl velice empatický člověk a pochopil, v jakém stavu se nacházím a dal mi naději - odebrat krev na hCG a zjistit, jestli roste.

Druhý den jsem volala a rostlo. Ovšem radovala jsem se jen krátce, krvácení sílilo. Už toho bylo více než při běžné menstruaci. Následovala nemocnice a hospitalizace. Stále nebyla vidět zjevná příčina, Utrogestan a Ascorutin (kvůli druhotrimestrálnímu potratu v anamnéze) jsem jedla po hrstech.

Po týdnu se krvácení zlepšilo a poprosila jsem, jestli můžu domů. Nesnáším nemocnice. Slabší povahy zbytek přeskočí.

O dva dny později jsem se probudila v noci šílenými bolestmi. Metr krát metr postele od krve. Ležela jsem doslova v kaluži. Došla jsem si na záchod a cítila něco mezi nohama. Ještě dlouho jsem si koukala do dlaně…Nemohla jsem dýchat, zamazaná od krve, slzy jako hrachy. Přítel stál nade mnou a nebyl schopný ani slova. První, na co jsem se zmohla, byl hysterický nářek. A pak nastal velký problém a mé (asi) doživotní trauma. Co s tím? Vím, že takhle s odstupem to může znít jako hloupá otázka, jenže já v tu chvíli měla v hlavě vymeteno. Ptala jsem se přítele, protože jsem „to“ pořád držela na dlani a šíleně plakala. Do dneška si to vyčítám…

V nemocnici jsem stále krvácející oznámila sestrám, že jsem potratila. Bohužel „milá“ sestra se mě zeptala dost nepříjemně „A to víte jak?“ Byla jsem v šíleném stresu, minutu před zhroucením, tak jsem jí asi příliš naturalisticky (v čekárně seděli nějaké těhule, tímto se jim omlouvám) oznámila, že ze mě vypadlo embryo obalené bílou blánou a jestli jsem si to mohla splést s něčím jiným. Sestře asi došlo, že přestřelila, a taky viděla mou hysterii a zavolala doktora. Já kalhoty promočené od krve!

Druhý den revize kvůli zbytkům. Doktor (ten z příjmu) a ještě jeden a skvělá anestezioložka („Já se strašně bojím.“ „Chcete chytit za ruku?“ „Ano!“), všichni úžasní. Stojím tam na sále, košili k pasu promočenou od slz říkám: „Ale já mám vložku.“ Doktor se na mě usměje a pošle sestru, aby do takové té čepičky na vlasy zabalila moje kalhotky a vyhodila tu vložku. Takže jsem dala vložku do čepičky a kalhotky jí podávám, pak mi to dojde a podívám se zpátky na doktora. Asi jsem vypadala jako umírající štěňátko, doktor se usměje a řekne, že to nevadí a na podruhé tento úkon zvládnu správně. Možná to zní hloupě, ale mě tahle situace zpětně přijde roztomilá Ještě jednou díky vysokému zrzavému panu doktorovi z Motola). Díky jim za to! Druhé těhotenství skončilo v 11.tt.

Dali jsme si půl roku pauzu, hlavně kvůli mně. Po dítěti toužím stále stejně jako v sedmnácti. Teď už počítám dny, ovulaci, měřím BT, pět měsíců a nic. Neříkám, že je pět měsíců nějak dlouhá doba, ale já po dítěti toužím už víc než pět let. Těhotenství pro mě stejně není záruka miminka. Mám šílený strach. Šílený strach to zažít celé znovu.

Ačkoliv nemám problém otěhotnět (aspoň doufám), mám problém dítě udržet, těžko říct, jestli je horší tohle, nebo podstupovat několikanásob­né IVF.

Na závěr chci poděkovat všem těm z Vás, kdo se mnou zprostředkovaně prožily část mého života.

PS: V nemocnicích jsem za posledních pět let proležela víc rok. Těhotenství, moje nemocné ledviny, srdce. Školu dodělávám dálkově a zvládám. Mám dobrou práci, vlastní auto, milujícího přítele, mít dítě je moje rozhodnutí a nikomu do něj nic není! A hlavně, NIKDY NEBYLO!

PSS: Jsem alergická na věty, vždyť jsi ještě mladá! Mám nemocné srdce a ledviny, a očividně mi ani moje „mládí“ nepřineslo zdravé dítě. Ti, kdo tohle říkají, mi chtějí říct, že čím budu starší, tím to bude snazší? Ha Ha…

PSSS Lidé o mě teď říkají, že jsem namyšlená barbínka. Já si to o sobě nemyslím a doufám, že po přečtení ani vy ne.

Holky, ženy, nevěšte hlavy. Nejste v tom samy, nelituji se a nikdo z nás by neměl. Musíme být silné a překonat všechno, co nám život hodí pod nohy. Snažím se neztrácet naději, i když je to někdy šíleně těžké. Nemyslet na vytoužené dítě je nemožné, tak musíme myslet pozitivně. I když třeba moje prognóza tvrdí, že mít dítě bude problém, nevzdávám to, držím pěsti nám všem!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
 Váš příspěvek
 
miisenka
Extra třída :D 14313 příspěvků 14.10.13 07:39

Moooc drzim palce aby sa Ti splnilo to po com tuzis..bolo mi tazko z tej prvej casti..budes uzasna matka.. :hug: :hug:

 
Slzička
Povídálka 29 příspěvků 14.10.13 07:51

Musíš mít obrovské :srdce:! Moc ti z celého svého srdíčka přeju, aby ses brzy dočkala vytouženého miminka! Hodně štěstí!

 
Crystalline  14.10.13 08:02

Mila Pucinko, Tvoji rodice meli byt potrestani za tyrani ditete. V kazdem pripade bych navstivila psychologa a s jeho pomoci se pokusila vyrovnat se se zivotem. Zazila jsi prilis mnoho zla. Teprve pak bych si poridila miminko. Hodne stesti a at je brzy dobre :srdce:

 
whitepaw
Kecalka 222 příspěvků 14.10.13 08:18

Moc smutný deníček :(, ale moc pěkně napsaný. Přeji Ti, aby se Ti už nic podobného znovu nestalo a ty jsi se konečně dočkala vytouženého miminka!! :hug:

 
lucii isabela
Ukecaná baba ;) 1299 příspěvků 14.10.13 08:23

Uplne se mi z toho svira zaludek ani si nedokazu predstavit, ze by se mi tohle stalo…preju ti strasne mooooc sily a od nikoho si nedej kecat do zivotaa…jeednou se dockas sveho krasneho miminka. Moc ti to preju. Drz se :hug:

 
Viicky
Kecalka 327 příspěvků 14.10.13 09:07

Moc ti drzim palce, myslim ze by nebylo od veci se nechat kompletne vysetrit. Asi budes muset byt i vice hlidana, ale nakonec se to urcite podari. Hodne stesticka vam preji. :*

Příspěvek upraven 14.10.13 v 09:09

 
nepř. mišanila  14.10.13 09:12

Máš toho za sebou ve své věku dost a připadáš mi hodně vyspělá a rozumná. Možná je to tím, že jsi musela rychle dospět, protože dětství nestálo za nic.

Mimochodem tvoje rodiče někdo nahlásit měl, dokud tyhle lidi neklepne někdo přes prsty a bude vcelku běžné beztrestně mlátit a psychicky týrat děti, tak jako to dělali oni, tak takových týraných dětí bude pořád hodně.
Z tvojí matky je mi zle, ale bohužel rodiče si nevybíráme. Já sama bych jí to v dospělosti všechno natvrdo řekla, jak moc mi ublížila, nevím, jestli bych něco takového dokázala odpustit a možná že psycholog by nebyl úplně od věci, ale to musíš vědět sama, jak moc negativně tě tohle ovlivňuje v dalším životě…

Jen ti držím pěsti, ať se ti už daří jen dobře a máš vytouženou a láskyplnou rodinu.

 
444katka
Ukecaná baba ;) 1352 příspěvků 1 inzerát 14.10.13 09:16

Tak drzim palce at se miminko co nejdriv podari

 
tanik1912
Neúnavná pisatelka 16553 příspěvků 14.10.13 09:46

Je mi to moc lito, ale nevim, nezlob se, ale mozna bys mela byt priste pod vetsi, hodne vetsi kontrolou. kdyz se ti takova vec stala uz 2*, mel by gynekolog uz delat neco vic, nez te kontrolovat az pri krvaceni :hug: :hug: :hug: :hug:

a jen k tvoji uvaze, co je vlastne horsi, jestli nemoci otehotnet nebo potratit. oboji je strasne. ja jsem se o dite snazila 3 roky, kamaradka 6 let a obe jsme si rikaly, ze bysme daly vsechno za to, kdybysme aspon otehotnely a potratily. ze by byla aspon jistota, ze jsme schopne otehotnet… kazdy si mysli, ze ta jeho verze je ta nejhorsi! :,( :,( :,(
ale moc ti drzim pesti, aby se miminko povedlo! Zaslouzis si ho a budes skvela mama! :hug: :hug: :hug: :hug:

 
triada
Kelišová 5963 příspěvků 14.10.13 10:28

Potratila jsem dvakrát. Třetí těhotensví jsem opět začala krvácet, byl tam hematom, srdeční akce nikde, spíš mě v nemocnici nechali jen ze soucitu si myslim. Pak začalo hcg růst, objevila se srdeční akce a dneska mám doma šestiměsíčního lumpíka. Je mi 22. Drž se, jednou to vyjde! :hug:

 
Anne20
Kecalka 359 příspěvků 14.10.13 10:31

Strašně moc ti držim palce!!! Já jsem taky mladá a po mimču jsem toužila už jako 15ti leta…myslim, že je to uplne v poradku, takze ty kecy vubec neposlouchej.­.kazdopadne jeste jednou moc, moc ti drzim palce.. :hug: :potlesk:

 
Tauriel
Kecalka 205 příspěvků 14.10.13 10:32

Rodila jsem na Kladně, nikdy více. To co tam personál předvádí není jen pro ty co je jim 17, mě bylo 21.
Jinak tobě přeji ať se ti všechno splní a je fajn :hug:

 
hankaaaa
Závislačka 3560 příspěvků 14.10.13 11:16

Je mi líto, že to takhle dopadlo. Je fajn, že máš přítele který tě podrží :srdce: v některých chvílích jsem se lehce poznávala a držím palce, aby se na tebe štěstí usmálo. Jinak mě je 21 jsem vdaná a byla jsem na IVF :palec: pro někoho moc brzy pro nás s manželem (konečně) vysněná pohádka :srdce: Nikdo ti nemůže říkat zda jsi mladá na dítě nebo ne :cert:…Přeji při snažení a těhotenství hodně síly a štěstí :hug:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 14.10.13 11:21

Moc smutný ale..
Myslím si že by si měla podstoupit náké genetické vyšetření. Třeba tohle není náhoda. Chce to provédst testy před tím než to zkoušet a pokoušet znovu.Po 2 potratech máš na to právo!
Držim palce

 
Elessar  14.10.13 12:56

Moc mě to mrzí, ale hlavu vzhůru, ono to vyjde!! :kytka: a určitě až to budeš nejmíň čekat, tak to totiž bejvá :pankac:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24107 příspěvků 14.10.13 12:58

Opravdu smutny pribeh..
Tve rodice ani nemluvim, silene..
Preji ti aby uz jsi mela v zivote jen stesti a detatko k tomu urcite jednou prijde.. :srdce: :srdce: :srdce:
Jen souhlasim s tou genetikou, po druhem potratu ve vyssim stupni uz je na miste neco takovehoi kontrolovat ;)

 
Vladdena9  14.10.13 13:07

V 18.tt se nechodí na kyretáž, v 18.tt musíš dítě porodit, pak tě teprve vyčistí, pro jistotu. Andrsenko :poblion:
(mimochodem pánbu peče oplatky, aby sis ten příběh jednou třeba neprožila doopravdy…)

Dámy, schovejte kapesníky, zase jedna, která by potřebovala proplesknout.

Nechápu, proč admini snížili počet příspěvků na vydání deníčků, ono naplkat 100 smysluplných příspěvků dá přeci jen práci, na rozdíl od nějakých 30 či kolika. No hlavně že každý den vychází deníček nebo i víc :roll:
Aneb jak kvantita vítězí nad kvalitou

 
dlacatko
Ukecaná baba ;) 2118 příspěvků 14.10.13 13:13

Jsi hrozně statečná, opravdu. Lidem, kteří si dovolují na mladé těhulky, bych dala pár facek z obou stran. A neboj se, máš spoustu času na miminko, jednou to přijde. :hug:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 14.10.13 13:21

Vladdena9 TAK ČTI POZORNĚ, Píše že plod byl vel. 16tt a sama vim že to se potraqt ještě dělá

 
Menorka
Ukecaná baba ;) 2108 příspěvků 14.10.13 13:30

Ses borec :! :palec: :potlesk: Preju hodne stesti a silne nervy, v necem se najdu ja sama :,( takze chapu… :hug: drz se

 
cetrina
Kecalka 183 příspěvků 14.10.13 13:53

Držím palce ať nejenom otěhotníš co nejdřív, ale i donosíš zdravé miminko. A určitě udělat vyšetření. Klidně to doktorovi navrhni sama. :hug:

Jinak @Vladdena9 8o Já teda čtu moc smutný příběh a takovéto „postřehy“ mě teda dostávají. A přát to někomu? No nevím. :nevim: Trochu mimo.

 
Janichka
Kelišová 6955 příspěvků 14.10.13 15:10

Vladena9: ty si asi vyrizena ze?

Zakladatelko: smutny pribeh. Snad se brzo podari. Sama vim co je cekat na miminko. Nakonec jsme museli na IVF ( umele oplodneni)
Souhlasim s @Kamča.dalmatinka mela bys jit na geneticke vysetreni! Muzes si ho uhradit i sama pokud by se lekari sprajcli.

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 14.10.13 16:56

Ach jo. Kamarátka takhle stejně potratila taky, taky vím jak to bylo těžké vidět co se stalo. Ona (to) vzala i sebou do nemocnice a tam jí nechali s (tím) hodinu sedět v čekárně. Měla to v sáčku. Tak kde to jsme sakra? :( Taky se k ní chovali jako ke kusu hadru :(
Já jsem toužila po dítěti taky tak od 17, každá žena to má jinak. Někdo je připraven už takhle brzo, někdo není ani ve třiceti :pankac:
Držím palečky ať se další pokus vydaří a konečně máš mimi. :*

 
Danieli
Zasloužilá kecalka 544 příspěvků 14.10.13 17:03

Moc smutny pribeh.To je strasne takhle se chovat v nemocnici. Takovy doktori a sestry by ani nemeli pracovat v porodnictvi. A rodice, no hruza.Moc ti preji, abys vse prekonala a nakonec drzela v naruci vytouzene miminko. :kytka: :hug:

 
AngelikaO
Závislačka 4431 příspěvků 14.10.13 21:47

Drzim pesti!!!
Me je 23 a taky touzim po mimiskovi dlouuuho.
Posilam Ti silu :hug:

 
AngelikaO
Závislačka 4431 příspěvků 14.10.13 21:47

Drzim pesti!!!
Me je 23 a taky touzim po mimiskovi dlouuuho.
Posilam Ti silu :hug:

 
MaličkáD
Zasloužilá kecalka 833 příspěvků 14.10.13 22:32

Smutný deníček. Ale bude mít šťastné pokračování. :hug: a souhlasím hlavně s tím věkem, ještě někdo mi řekne, že jsem mladá a mám času dost myslím, že ho praštím!!! :cert:

 
ncc1701
Echt Kelišová 7943 příspěvků 14.10.13 22:55

Moc ti preju uplnou rodinu, lasku, stesti a bezstarostnost. Uz si tu smulu preci musela vybrat vsechnu. Zajimalo by me, co tvi rodice, stykate se?

 
majca12
Povídálka 46 příspěvků 14.10.13 23:29

Drzim palecky a preji ti aby se ti tvoje prani splnilo :hug: :hug:

 
Verun123  15.10.13 09:58

Myslím, že kromě gehetického vyšetření by jsi měla jít i na hematologické. Mám v okolí několik kamarádek a známých, které neměly problém se „zaděláním“, ale potom jako Ty děťátko nedonosily, i ve II. trimestru. Po několika letech jim zjistily špatnou srážlivost krve, po celé těhotenství si píchaly injekce, ale dočkaly se!

 
Misigen
Povídálka 38 příspěvků 15.10.13 10:17

Posílám hodně síly do života. a držím palečky aby se ti splnil sen :-)

 
Culie
Závislačka 4402 příspěvků 15.10.13 11:32

Silný příběh, hodně štestí

 
Pucinka007
Stálice 73 příspěvků 18.10.13 15:02

Všem děkuji za podporu :-)

jen dodám při prvním těhotenství mi opravdu dělali kyretáž, plod byl 16tt. Pokud to byla chyba, je to jen další důvod vyhnout se Kladenské nemocnici.

Nárok na bezplatnou léčbu má žena při habituálním/o­pakujícím se potratu což jsou 3. Po dvou na ní ještě nárok nemám.

Ovšem vyšetření jsou v plánu za naše peníze :-) léčbu jsem akorát nezmiňovala.

 
jana.cv
Nováček 3 příspěvky 19.10.13 11:43
Lidé jsou zlí

Myslím si, že jedno, jestli ti je 19 nebo 40, pokud se cítíš na to být matkou a miminko chceš, ať už je to z jakýchkoliv důvodů, tak to je jen tvoje věc a právo. Je mi 32 a mám pár týdnů do porodu, ještě před pár lety jsem si nedokázala představit, že budu mít dítě, ale nikdy bych nesoudila někoho jen podle věku, je to hnusné.
Taky pocházím z dysfunkční rodiny, i když do tvého pekla má to moje dál…ale moc dobře vím, že lidi jsou hloupí a dokážou ublížit víc než tyran, který je blízko. Nikoho neposlouchej, tvůj život je tvůj život a zodpovědnost za tvoje štěstí a za to, jestli ho zvládneš, neseš jen ty sama. Jestli je někomu kolem tebe nepříjemné, že vidí mladou holku, u které cítí, že je intelektuálně i emocionálně a zkušenostmi výš než oni, je to jejich problém, hodně z nich závidí a bojí se tě. Hodně sil a štěstí a přeju ti, ať miminko donosíš, buď na sebe hodná, určitě jsi úžasná ženská :)

 
Věrka9
Zasloužilá kecalka 571 příspěvků 10.11.13 10:30

Zakladatelko moc ti držím pěstičky, ať se ti povede donosit zdravé miminko :hug:. Tvůj příběh je moc smutný, špatné základy z dětství… takové rodiče (ani si to označení nezaslouží) bych nechala zavřít. Přeji ti do života už jen samé hezké chvilky a štěstí :kytka:. Buď sama sebou a nenech nikoho, aby ti už ublížil. :andel:

 
Ajusk
Ukecaná baba ;) 2197 příspěvků 11.11.13 05:19

Opravdu ti přeji, baby si pbrzy otěhotněla a miminko u tebe zůstalo až do konce, i kdyby mělo být jen jedno. Nevím sice co prožíváš, ale jelikož jsem v těhotenství lítala po vyšetřeních a nemocnicích víc než kde jinde, tak vím, co je to strach o to maličké. Přeji ti hodně síly, pevných nervů a hlavně vytoužené mimčo

 
Ajusk
Ukecaná baba ;) 2197 příspěvků 11.11.13 05:25

S tím věkem to ale nechápu, já rodila v 18ti a jak doktorka u porodu tak sestřičky mi ještě říkaly, že se jim osvědčilo, když je prvorodička mladší a že prej 18ky rodí nejlíp, nedokážu si představit takové jednání od někoho, kdo nám má pomáhat

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele