Je možné, aby matka nenáviděla své dítě?

misulina28  Vydáno: 25.10.16

V deníčku popisuji svůj velmi špatný vztah s matkou a své pocity. Budu ráda za komentáře a zkušenosti. :-)

Mám odjakživa velmi špatný vztah s matkou. Co jsem tak pochytila z vyprávění, tak matka se vdávala z „musu“. Bylo jí 21 a byla těhotná, tenkrát se to tak prostě dělalo. Nikdy jsem nepocítila, že by měli s tátou láskyplný vztah, že by ho třeba objala, v něčem podpořila, hezky o něm mluvila. Ani ho dokonce neoslovovala a do teď neoslovuje. Vždycky jen on nebo před námi dětmi táta. Matka je člověk, který neumí absolutně projevit nějaký pozitivní cit a já to kvůli výchově mám bohužel po ní.

V dětství mě často bila, ponižovala, nadávala mi, ničila naschvál mé oblíbené věci, zkrátka mi dávala najevo, jak jsem nechtěná. Tenkrát mě to moc mrzelo, samozřejmě které dítě by nemrzelo, že ho jeho matka tak nenávidí. Ale říkala jsem si, že se hned po střední odstěhuji a bude to dobrý.

To se stalo. Během studia na vysoké a následném zaměstnání jsem domů jezdila jen příležitostně. Většinou 2× měsíčně na víkendy. Během té doby tak nějak nebyla příležitost k hádkám a ubližování. S tátou mám vztah poměrně dobrý, se sourozenci také. S matkou to byl takový chladný respekt.

Před 2 roky se stalo to, že jsem se musela vrátit bydlet nastálo domů. Odešla jsem (blbka) z mé skvělé práce a z města, kde jsem i bydlela, a našla si práci v Praze u kamarádky.

Myslela jsem si, že jdu za lepším, ale nakonec to nedopadlo a přišla jsem o práci i o domluvené bydlení. Musela jsem se odstěhovat ze dne na den a nevěděla jsem, kam jít, tak jsem se vrátila domů. Pak jsem byla pár měsíců na pracáku a nakonec jsem si našla práci asi 20 km od domova, kam od pondělka do pátku dojíždím.

Matka jezdí do práce dřív než já, takže ráno se nepotkáváme. Vracím se v 7 večer, takže náš kontakt je minimální. Přesto mezi námi dochází k neustálým hádkám. Matka je velice provokativní typ. Např. 14 dní v kuse myji nádobí, pak ho 2 dny neumyji a vyčítá mi, jak jsem líná, k ničemu a že se mám odstěhovat.

Nikdy neocení žádnou snahu, neprojeví se pozitivně, jen samé výčitky a ponižování. Mě její chování strašně mrzí a mám kvůli němu sebevědomí o 100 % nižší, než když jsem doma nebydlela. Vždycky po hádkách brečím a hodně mě to bolí.

Říkám si, jak se takhle může máma chovat ke svému dítěti? Jak mu může takhle ubližovat, vyhazovat ho z domu? Já děti nemám a bohužel momentálně ani partnera, ke kterému bych se mohla přestěhovat, ale vím jistě, že ke svému dítěti, které bych odnosila a porodila ho, bych se prostě takhle nikdy nechovala.

Doma pomáhám, jak to jde. Ráda bych pracovala i víc, jenže mě hodně sráží její ponižování. Podle ní dělám všechno špatně. Jediné, co nekomentuje, je mytí nádobí a koupelny, tak dělám pravidelně aspoň to. Párkrát jsem chtěla i vyprat, ale posměšně komentovala, jak jsem prádlo pověsila, tak jsem to vzdala.

Momentálně nemám možnost se odstěhovat. V práci mám tak malý plat, že bych si nemohla dovolit vlastní bydlení. Ráda bych si našla lepší práci, ale mám pocit, že prostě nic pořádně neumím. Kvůli problémům s matkou mám velice nízké sebevědomí, jsem ustrašená, objevuje se u mě i strach z lidí, mám např. problémy s telefonováním, s oslovováním lidí.

Upřímně řečeno, píši tenhle deníček proto, že jsem absolutně zoufalá a už nevím, co dělat. Dokonce to zašlo tak daleko, že si říkám, že jsem asi vážně k ničemu a nezasloužím si, aby mě měl někdo rád. Protože když vás nemá ráda vlastní matka, tak jak by mohl někdo jiný? Strašně to prostě všechno bolí a já už ztrácím naději. :-(

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
xjuklickova
Závislačka 3231 příspěvků 2 inzeráty 25.10.16 00:57

Vis, myslim, ze to tak strasne neni, ze si jen mamu zhorsujes. Podporovala te natolik, ze jsi mohla vystudovat, mohla jsi se k ni vratit, bydlis tam. Mozna by to chtelo trochu pokory, a jestli mas mit nadobi a koupelnu, za to, ze bydlis, tak bych byla ráda, nebo musis mit takove „koule“ ze zvednes kotvy a postavis se na vlastni nohy jako miliony jiných.

 
martinastod
Nováček 2 příspěvky 25.10.16 02:28

Je to vždycky tak strašné, jak to ten člověk cítí. Já bych viděla východisko v usilovném hledání nové práce. Trochu tě to zabaví a přivede na nové myšlenky, ale hlavně Ti to dá dost peněz na svůj vlastní byt. Využij toho, že nemáš „kotvu“ - děti, partnera…ve svůj prospěch a rozleť se třeba do světa. To by Ti mohlo sebevědomí zvednout. Hlavně se postav negativistickým myšlenkám, které na své mámě tolik nemáš ráda. Já sama mám Maminku s velkým M, ale zase se hodně trápím vztahem s mým tátou, takže věřím, že Ti snad alespoň částečně chápu. Sama mám holčičku a při představě, že bych jí takhle ubližovala…no to si prostě nejde představit.

 
tetaagáta
Kecalka 299 příspěvků 25.10.16 05:51

Připadá mi to jako házení špíny na mámu, aby sis omluvila přebývání v mamahotelu. Pokud se za bydlení odvděčuješ jen domácími pracemi ( a jestli je děláš dobře nebo ne, to my nevíme),jejichž provedení mámě nevyhovuje, ani se jí nedivím, že projevuje nelibost.
Moje dospělá dcera se mnou bydlí, při denním a dost náročném studiu si přivydělává, na domácnost přispívá, vaří, nakupuje, uklízí i přesto, že chci po ní mnohem míň. Říká mi na to, že by se ve svých 22 letech cítila neschopně, kdyby to nedělala.
Kolik Ti je? Když Ti to doma tak vadí, tak se chovej dospěle a vyfič.

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8252 příspěvků 25.10.16 06:45

Marjápanno holky, vy jste na ni teda ostré. Hele, zakladatelko, já vůbec neshazuju Tvoje pocity ani si nemyslím, že by se Ti jen dalo říct „tak se postav na vlastní nohy“. Pokud je člověk vydeptaný, tak je každá věc problém.

Podle mě bys měla udělat dvě věci.
1. Najít si pomoc. V krajských městech jsou rodinné poradny, kde si můžeš s někým promluvit bezplatně - třeba Ti tam pomohou přestat s obviňováním matky (jakkoli se na Tobě podepsala, je na čase se s tím vyrovnat a jít dál) a trochu se usebrat.
2. Urychleně najít novou práci. Nemáš nějaké kamarády, spolužáky, kteří by Ti mohli poradit, doporučit, nasměrovat? Koukej se kdekoli po republice, bydlení nepotřebuješ luxusní - můžeš si podnajmout pokoj u nějakého seniora nebo jít na ubytovnu: na to, aby ses srovnala a přestala se stresovat matkou (kterou zatím nerozdýcháváš a bereš si ji osobně), to postačí.

 
Verun83
Kelišová 5053 příspěvků 62 inzerátů 25.10.16 06:52

Nejak nechapu, zes v praze nebyla schopna najit jinou praci a podnajem. Do prahy jsem sla ve 20letech a vim, ze se bydleni i prace da sehnat ze dne na den. Ale to musi clovek trochu chtit. Nechapu, ze ses vratila k rodicum, kdyz vis, jaka tva matka je. Takze litovat te nebudu. Najdi si lepsi praci, zacni setrit a odejdi od rodicum.nebo bez nekam na ubytovnu, do podnajmu jeste s nekym. Cokoli. Ja se taky tezce v praze protloukala a nikdy by me nenapadlo se vratit domu.

 
lisatka
Kecalka 115 příspěvků 25.10.16 06:56

Ja vim jak se citite, mela jsem takoveho otce. v osmnacti jsem se sebrala a odesla. jsem si jista, ze me nemel rad. ostatne on nemel rad vlastne nikoho. po letech jsem si zacala vice verit, a nyni mam zdrave sebevedomi. najdete si spolubydliciho nebo jen pronajem pokoje a odstehujte se, prece nebudete zit nekde, kde nejste vitana!

 
Monika123
Závislačka 4069 příspěvků 25.10.16 07:16

No ja by som vyuzila toho, ze nemas „kotvu“ a hladala pracu dalej od domova.
Napr. ja bydlim u Prahy a pracuju vo velkej firme… a tu je velky problem najst ludi od nekvalifikovanych az po kvalifikovanych.
Nemusis si prenajat cely dom :D…staci izbu a na to ti plat isto stacit bude.
Proste keby som sa doma dobre necitila, tak by som tak neostavala…hlavne si sama tj. toho ani vela do zaciatku nepotrebujes.

 
Romilda
Kecalka 137 příspěvků 25.10.16 07:37

Myslím, že pisatelka deníčku potřebuje spíš podpořit a některé zdejší komenty jí už tak nízké sebevědomí určitě nezvýší. Každý máme laťku citlivosti nastavenou jinak.
Souhlasím, rada nad zlato je, odejít od matky a postavit se na vlastní nohy-ale jak překonat ten strach ze strachu, že to nezvladnu?
Myslím, že tady by mohl pomoct psycholog, nějaká duchovní literatura, nebo sourozenci, či přátelé. Ti Tě znají určitě líp, než my, vyslechnou Tě a třeba i pomuzou nasměrovat. Ale v zásadě je to stejně jen na Tobě. Když na svém sebevědomí zapracujes, nebude už pro Tebe tak těžké osamostatnit se, najít si lepší práci a přestat si dělat výčitky kvůli matce, ta se stejně nezmění. Dokud budeš žít v její blízkosti, bude z Tebe jen uzlicek nervů. Nejsi přece duševní masochista, že ne? Najdi v sobě nějaké zbytky sebeúcty a pokus se tu situaci aktivně řešit, protože když to zvladnes, budeš si pak sama sebe víc vážit.
Nezapomeň totiž, že „Hledas-li pomocnou ruku, spolehlivě ji najdeš na konci svého ramene.“Takže asi tak. Přeju hodně štěstí :kytka:

Příspěvek upraven 25.10.16 v 07:40

 
Susan23
Kelišová 5423 příspěvků 25.10.16 08:06

Nemam svou mamu az tak spatnou, ale vztah se pokazil. Nyni jsem byla na RUŠ terapii, za 4 hodiny sezeni je mi o mnoho lepe, vztah s matkou je lepsi a celkove je mi lepe.zkus kouknout na netu, ale terapeuta hledej dle recenzi. Drzim palce :)

 
Padme93
Ukecaná baba ;) 2214 příspěvků 25.10.16 08:16

Myslím, že o mámě to není. Je to o tobě a tvém přístupu k sobě samé.

Je totiž strašně snadné svalit vinu na někoho jiného. Ano, tvá matka je pravděpodobně člověk, který neprojevuje city, ale takových je na světe víc. Myslím, že kdyby tě neměla ráda, projevuje se to úplně jinak - umožnila ti studovat VŠ, přijala tě zpět, když jsi jí ukončila a neměla kde bydlet.

Pokud máš výplatu a doma ti to vadí, můžeš přece bydlet v malém bytě, nějakou dobu pobírat příspěvky na bydlení a do toho si najít lepší práci.

Možná zkus zajít k psychologovi nebo na terapii, potřebuješ to jako sůl.

 
Elephantka
Zasloužilá kecalka 881 příspěvků 25.10.16 08:23

Uplne te chapu. Zazila jsem neco podobneho - takhle se chovala moje babicka k memu tatovi. At udelal co udelal, vzdycky to byl blbec, ubozak a kvuli tomu, ze byl od narozeni vazne nemocny, to pro ni byl jen „mrzak“. Pritom to byl tak bajecny tata. A ano, myslim, ze je mozne, aby matka sve dite nenavidela. Radim odstehovat se, i kdyby to melo trvat dyl. Ale bez ni ti bude lip. :hug:

 
Anonymní  25.10.16 08:41

Zakladatelko, chápu Tě, prožila jsem si podobné dětství - to, co popisuješ, bohužel znám… Ať jsem se snažila sebevíc, nosila domů jedničky, uklízela jsem, nikdy jsem se mamce nezavděčila… Veškerou zlost, kterou měla na otce, si vybíjela na mě, bití, facky, byly časté… Kdo to nezažil, nepochopí. Doteď mě mrzí, že se mě nezastala širší rodina, věděli, co se u nás děje, ale mamky se každý bál, navíc, aby nebyla ostuda… Ale z pohledu dospělého vidím, že to bylo týrání… Několikrát jsem musela k doktorovi, vždy jsem říkala, že jsem upadla v koupelně… Byla jsem zdeptaná, sebevědomí na nule… Měla jsem ale obrovské štěstí na partnera, kterého jsem potkala v necelých 18 letech - byl to první člověk, který se postavil mé matce, zastal se mě, mohla jsem se k němu odstěhovat, živil mě na škole. Nyní jsme manželé, máme děti, s matkou se stýkám jen málo, hlavně kvůli dětem, abych je nepřipravila o babičku.
Co Ti poradit? Zkus sehnat lepší práci, aby ses mohla co NEJDŘÍVE odstěhovat od matky, to Ti zvedne sebevědomí, časem se objeví nový partner. Uvidíš, bude lépe, časem. Budu Ti držet palce!!!

 
Uživatel je onlinereinkarnace
Závislačka 3734 příspěvků 6 inzerátů 25.10.16 08:44

Jsi dospělá, přestaň všechnu vinu házet na matku. Ano, dozajista tam nějaký špatný vliv měla a má, ale jsi to ty, kdo se musí otřepat a začít se sebou něco dělat, nejen pofňukávat, jak je to nefér..lidi jsou často úplně bez rodičů, z děcáku, a normálně fungují. Hold sis rodiče nevybrala. To nikdo z nás. Smiř se s tím a vzchop se! :nevim:

 
svycarka
Kelišová 6325 příspěvků 25.10.16 08:44

Tak to ze Mama asi nebude uplne prima kamos, vidis sama…Vis, byt tebou moc bych se nerypala porad v Tom, ze ONA nadava, Ona udelala, Ona neoceni a spis bych se zamerila na JA vim, Ja dokazu, Ja umim. Naprosto chapu, ze takzka celozivotni snizovani jiste zanechala nejake nasledky a pokud vazne nevis kudy, kam, neni od veci se poradit s psychologem. Dobry odbornik, te bude umet vest a sebevedome nasmerovat na vlastni smer, kam bys Rada mirila. a ta veta :„..momentálně ani partnera, ke kterému bych se mohla přestěhovat…“No, jenom to ne. Riskujes tim stejny osud jako Mama, ze se pak stane neco s „musu“.Postav se na vlastni nohy, je i spoustu spolunajmu, mas pratele? nekoho blizkeho, kdo poradi a pomuze? Drzim ti palce ;)

 
Uživatel je onlineSofie2013
Zasloužilá kecalka 547 příspěvků 1 inzerát 25.10.16 08:55

Také si myslím, že přeháníš a házíš vinu na matku. Za neumytí nádobí nebo věšení prádla mě kritizovala i moje matka a rozhodně bych neřekla, že mě nemá ráda.
Co se týče práce, v dnešní době je jí tolik, že nechápu, proč sis v Praze nenašla jinou a vrátila se k matce. V nějakém skladu nebo call centru můžeš mít práci ze dne na den, najdeš si spolubydlení a pak můžeš chodit na pohovory a hledat si lepší práci. Vše se dá řešit.

 
Tichošlápek
Závislačka 2824 příspěvků 25.10.16 09:09

Mne tedy zaujala věta, ze nemáš bohužel přítele, ke kterému by ses přestěhovala :roll: jinak mi tvoje matka přijde citově chladná, ale žádná hrůza. Když ti to vadí, tak to res. Jdi na par pohovoru, najdi si třeba garsonku a odstěhuj se. Pokud nemáš plat ani na vlastní pidibydleni, tak i celkem chápu, ze to tvé matce vadí a bere to jako osobní selhání

 
Aletheia
Kelišová 5737 příspěvků 25.10.16 09:10

V takovýchhle situacích je jenom jedno řešení. Odstěhovat se. Nic jiného nepomůže. Jsi dospělá, nemáš závazky. Upřímně nemůže být takový problém najít se malý byteček a odejít.

U nás je to podobné, moje máti nikdy nebyla mateřský typ, děti je nebavili a po letech si tak nějak uvědomila že je vůbec neměla mít a táhlo se to celý život. Pokud člověk není doma na trvalo je to v pohodě. I kdybych se měla makat jak barevná tak domů fakt ne, vždy je jiné řešení.

Příspěvek upraven 25.10.16 v 09:15

 
pomenkova
Generální žvanilka 24088 příspěvků 25.10.16 09:11

Nepochopim reakce prestan hazet vinu na matku.To co ji zpusobila v detsvi je strasne. Takto ponizovat a ublizovat diteti. Pisete tu vsichni jakoby Vam kazdemu z vas Mama nicila veci a bila vas. Neuveritelne odpovedi.Tim ji opravdu pomuzete :roll: :roll: :roll: Chudak zenska, vlastne jeste holka pro nekoho. :srdce:

Zakladatelko zazila jsi hrozne veci :hug: A uz proto se odpoutej od tve matky(ikdyz to snad neni ani Slovo, ktere si zaslouzi) :roll: :roll:
Prosim te najdi si nejakeho psychologa, to te posune dal a pokud to jde opravdu se pozdeji az budes mit sily odstehuj se. Ignoruj ji a mysli si sve, jsi silna.jsou lide kteri ikdyz meli detsvi krasne, nejsou schopny si praci najit a spousta z nich jsou zavislymi do 40 ceti na maminecky hlidani :roll: :roll:.To tvuj pripad rozhodne nebude. Myslim si ze az budes mit svuj byt, praci a brzy partnera budes tou nejstastnejsi zenou. Urcite nebudes opakovattak fatalni chyby jako tva nehorazna matka. :roll: :roll: :roll:
A vy ostatni co tady zastavate tyrani nejake „radoby matky“ si uvedomte, ze jste to nezazily 8) 8) 8)A pokud ano a Vase rady jsou natolik „EMPATICKE“zrejme jste se nepoucily"Chybi uz vsude :srdce:??? K nevire :? :? :?

PS:verim, ze to zvladnes jsi silna :palec: :palec: :palec:

 
bondy1
Kecalka 359 příspěvků 25.10.16 09:51

@pomenkova musim s tebou souhlasit, myslim ze spousta tech dokonalych by potrebovalo lekci empatie. jinak zakladatelko jsme sice kazdy z nas tvurcem sve vlastni reality ale jestlize neprichazi laska a pochopeni od vlastni mamy je neco spatne. v nicem neneses vinu, proc a za co to jsou hole nesmysly, ale je treba na vztahu pracovat. myslim, ze rada od nekoho nezaujateho by pomohla odhalit proc.proc se tak chova tva maminka, zrejme prosla stejnou vychovou a jinak to neumi.je cesta ver tomu.pisu z mobilu a tak nejake hacky a carky neresim. verim ze spolecnou cestu najdete

 
123Soňa
Kecalka 229 příspěvků 25.10.16 10:01

Mrzí mě to. Jediné východisko vidím v sehnání nové práce a bydlení. Pro začátek třeba jen spolubydlení, vlastní pokoj zatím stačí. Když budeš doma, bude to s tím sebevědomím horší a horší… To půjde ;)

 
pomenkova
Generální žvanilka 24088 příspěvků 25.10.16 10:18

@bondy1 Souhasim za takovou vychovou stoji casto te mamy vychova-to je treba poresit.To vse se da jednou vysvetlit, ale ted je cas aby zakladatelka pobrala vsechny sve sily a nasla si pomoc. Aby pozdeji co" nejdrive da se rict" nejaky byt ci zatim jen nejakou mistnost k pronajmu, praci a pak uz pujde vse jak ma-Preju ji to z celeho srdicka :srdce: :srdce: :srdce:

 
fančule
Kecalka 125 příspěvků 2 inzeráty 25.10.16 10:31

@pomenkova presne tak.
Zakladatelko, zajdi za psychologem a vse s nim prober. Uvidis, ze pak i tu novou praci a bydleni vyresis lehce, jakmile v sobe budes mit kousek pevne pudy pod nohama.
Drz se!

Příspěvek upraven 25.10.16 v 10:32

 
Anonymní  25.10.16 10:35

Kdo to nezažije, nepochopí…křičela na mě prakticky každý den.

Trápím se něčím podobným vlastně celý život. Jsem v podstatě potrat, nechtěné dítě, byť naši byli svoji, byla jsem nehodou, která mámě zkomplikovala ces­tu.

Od mala mě bezdůvodně surově bila, štípala, už jako malé dítě, hodně malé dítě… Sama mi to vyprávěla a ještě se tomu smála. Jestli moje dětství byla katastrofa, puberta bylo peklo. K bití se přidalo ponižování nejhoršího zrna. Fyzické a hlavně psychické. S odchodem na VŠ se to zklidnilo, protože ubylo kontaktu. Během návštěv o víkendu doma se ty výlevy daly snést, člověk věděl, že je to na otočku. Bylo to relativně klidné období, nedosáhla na mě, aby mě deptala. Snažila jsem se na nic nemyslet. Po škole jsem se odstěhovala co nejdál to šlo. Našla jsem si partnera a měla děti. Ale s příchodem dětí se mi všechno vrací. Vzpomínky, o kterých jsem nevěděla, že mám, nebo je měla někde hluboko. Je mi z toho zle, protože mám sama malé děti a já prostě nedokážu pochopit, jak mi to mohla udělat. V tom samém věku, jako jsou teď ony.

To, jak se ke mně hrozně chová a chovala, je vidět o to víc, že mám sourozence, kterého naprosto nenormálně zbožňuje. On je krásnej (říká to tak - vždycky, podívej, jak je hezkej oproti ostatním klukům), on je chytrej, on je úspěšný, on… Přitom brácha je proti mně docela průserář. Dělala mezi námi vždycky rozdíly. Asi to začalo už tak, že já jsem nehoda, nechtěné dítě, a bratr byl dítě vymodlené. O bratrovi máma pořád mluví v superlativech, já dělám vše špatně. Ne, že bych byla materiálně založená, ale je to vidět i při různých příležitostech. Vánoce, narozeniny, svátky. Já často dostanu nějakou očividnou hrůzu, kdy se všichni na sebe podívají, jestli to není vtip, bratr dostane to, co si přeje - většinou x násobné hodnoty. Maturita se u mě neslavila, bratr dostal 50 tisíc (stejná škola). Promoce totéž, já drobnost, bratr dostal na auto (dosažený stejný vš titul). Táta nám něco našetřil. Dostali jsme peníze v naprosto stejných životních situacích. Matematicky já jsem dostala přesně 3× méně, než bratr. A to můžu být ráda, protože nebýt táty, nedostala bych asi nic. Jsem za to vděčná, to je jasné, ale koho by nebolelo to dělání rozdílů, kdo by si toho nevšiml.

Toho, jak matka dělá obrovské rozdíly mezi námi dvěma, si všímá i okolí. Řeší to i bratrova přítelkyně, neustále se ptá, co jsem mámě udělala, nebo že si všimla, že máma se ke mně chová hrozně a je jí to líto. Můj muž, radši nemluvit. Ten mámu za to nenávidí, on tohle z domova nezná. Když k nám máma přijede, má nenávistné řeči, že jsme si koupili spotřebič do domácnosti (třeba nová pračka) a že už nevíme co. Ale my jsme soběstační a nic po nikom nechceme. Jsou to naše peníze. Bratr si kupuje každou chvíli nový mobil, kameru, foťák atd. lehkomyslně jen proto, aby měl nejnovější model (já mám křáplý telefon, ale dokud funguje, proč si kupovat nový, navíc, mně stačí obyč, brácha musí mít mobil za 20tis. - kam se hrabe moje pračka.). Bere 35tis., navíc dostává od rodičů jen tak apanáž měsíčně (ve výši skoro jako můj rodičák 8o ). A to nedávno naše prosil, aby mu pomohli navíc s nájmem. 8o A příští měsíc si pořídí další mobil. Hrůza!

Co s tím? Nic, nepodělat se z toho a vzít si z toho to nejlepší - nebýt jako moje matka.

 
catherine100
Nadpozemská drbna 27421 příspěvků 25.10.16 10:36

Nevím jaké máš vzdělání, praxi…
i dnes jsou firmy, které nabízejí práci třeba i s bydlením na jejich ubytovnách
vyšší level je ještě jít třeba do zahraničí, ale nevím jak jsi na tom s jazyky…
vše má řešení, najdi psychologa, který ti pomůže se odrazit ode dna, hoď to za hlavu a začni nový život ;)

 
EmmaAnna
Ukecaná baba ;) 1594 příspěvků 25.10.16 10:54

Já ti poradím jediné - hledej práci kdekoliv por epublice a až něco vyjde, najdi si tam podnájem

s tímhle se žít nedá, už te´d máš z ybdlení u tvé matkynízké sebevědomí, co bude pak? sebevražda? :hug: v takovém prostředí by si to za chvíli myslel každý, pryč odsud

radjěi napiš co za vš máš a kde hledáš

 
rs84
Stálice 64 příspěvků 25.10.16 10:54

Moje zkušenost je následující. Během studia na VŠ vládla v naší rodině tolerance. Bydlela jsem během týdne se spolubydlícími v bytě, měla jsem samostatný pokoj a na víkendy jsem jezdila domů. Už jsem si samozřejmě zvykla na pohodlíčko a svoje zvyky. Začala jsem si dělat věci po svém a začaly vznikat s matkou konflikty. Spolubydlící mě naučila trochu lépe vařit a nebát se toho. Bylo nám spolu fajn a dodnes jsme v kontaktu. Ke konci studia poznamenaly problémy s babičkou můj vztah k matce. Každá jsme chtěly jiné řešení a trvaly si na svém. Bohužel matky řešení nebylo úplně shodné s nějakou úctou k babičce. A tak jsem letěla z baráku, odstěhovala se ke svému bývalému a po babiččině smrti nastaly problémy s vyrovnáním dědictví, které se táhnou dodnes. Po roce jsem se s bývalým rozešla a letěla jsem z baráku podruhé, tentokrát od něj. Dnes jsem za to ráda. Odstěhovala jsem se k druhé babičce, se kterou mám hezký vztah. Je to babička s velkým B. Později jsem si našla práci v Praze, při níž bych opravdu nestíhala dojíždět, zatímco předtím to šlo. A tak jsem využila možnosti ubytovny od pondělí do pátku a na víkendy jsem jezdila za babičkou. Babička je zlatíčko a nikdy jí její pomoc nezapomenu. Chodila jsem na psychoterapie, abych se dala trochu dohromady, a pomohlo mi to. Po roce jsem v Praze změnila ubytování, protože na té ubytovně nešlo už s jednou ježibabou vydržet. Odstěhovala jsem se k dalším lidem do sklepního bytu. Slovo sklepní popisuje tento prostor více než slovo byt. Neměli jsme pračku, byla tam skoro pořád tma, malý jedno plotýnkový vařič, koupelna. V pokoji byly dvě postele a nebyla tam skříň. Po čase jsem si koupila rozkládací skříň, kterou mám teď doma složenou v kumbále. Dělili jsme se se spolubydlícími o nájem a náklady. Potkala jsem se tam se svým současným mužem. Byt byl strašnej, ale se spolubydlícími mi bylo opravdu dobře, prostě legrace a pohoda. Nájem byl levnej a dodnes na toto období ráda zavzpomínám, hlavně když zapnu pračku. Ještě během VŠ jsem začala studovat konzervatoř, později jsem studovala konzervatoř při zaměstnání a dalo se to. V posledním ročníku konzervatoře mi začaly první ataky úzkostně-depresivní poruchy. Další se začaly projevovat, když jsem přišla o práci. Muž mě poslal na psychiatrii a teď jsem zaléčená a celkem v pohodě a občas dělám věci, které bych dříve nedělala. Vztah s matkou se zlepšil, ale přiznávám, že kdybychom měly spolu teď bydlet, tak se nejspíš vzájemně zakousneme. Máti vždycky protěžovala mého bratra. Teď je bratrovi 30, bydlí s rodiči, matka se o něj stará, vaří, pere. Nikdy si nepřitáhl domů žádnou holku, ani na přespání. Vyžral se na 150 kg, má dnu, ale máti mu vaří poctivá česká jídla typu knedlo-vepřo-zelo. Nikam moc nechodí, nikdy nebydlel samostatně bez matky, papouškuje matčiny názory, pracuje jako řidič a je sám se sebou spokojenej. Zatímco já si prošla tímhle vším, teď mám skvělého muže, klid a čekáme mimino. Pokud se nechceš zbláznit nebo dopadnout jako můj bratr, dej se dohromady (i za pomoci odborníka, to mají holky pravdu) a zkus si najít alespoň spolubydlení a domů jezdi na víkendy. Uvidíš, jak půjdeš zas nahoru, ani nebudeš vědět jak.

 
AndelaCerna
Zasloužilá kecalka 536 příspěvků 6 inzerátů 25.10.16 11:11

Ja bych makala od nevidim do nevidim, brigady v baru atd (tam si vydelas nejvic) a nazdar za chvili bych se odstehovala… nerikej mi ze nejaky pokojik za 6tis ve spolecnem bydleni nedas.. neres co bylo ale res co bude nebo u ni budes bydlet jeste ve 40 a budes se jen litovat

 
smurfka
Generální žvanilka 24876 příspěvků 25.10.16 12:48

Nejlepší co mužeš udělat je, odstěhovat se..kamkoliv. Bud si najdi práci někde daleko, na druhém konci republiky, případně v cizí zemi ( Anglie, třeba jen jako operka, Itálie - uklizečka v nějakém hotelu nebo pomocnice do kuchyně )..Nebo pracuj kde pracuješ a zkus si podat na fb nebo bazoši či jinde inzerát že by sis ráda pronajala teba 2+1 s někým napul..kamarádkou případně i uplně cizím člověkem, matkou na mateřské atd..i takhle to funguje..
Jediné co ti pomuže je podle mě přetrhat nitky, odejít a nestýkat se. Až časem nabudeš sebevědomí, tak si o tom zkusit s matkou promluvit. Proč se tak chovala, proč se tak chová, jak to vnímáš ty atd..možná nic nezjistíš, možná ano..ale pokud s ní budeš nadále bydlet, budeš prožívat to samé pořád a pořád dokola.

 
Fonty
Kecalka 177 příspěvků 25.10.16 13:17

Teda me hlava nebere zdejší reakce. Ne není normální biti a ničení věcí. Chlad a nezájem ze strany matky je hrozny. Je to psychické a spolu s bitím fyzické týrání. Já mela doma teror do 16 a pak jsem zdrhla. Podržel me pritel a nynější manžel. S rodiči udržuji vztahy kvůli dětem, ale zapomenout se nedá a popravdě je tezke se povznest. Zvlášť když pak má člověk vlastni deti ke kterým by se nikdy nezachoval jako se k němu chovali vlastni rodiče. O to je to všechno těžší. Přijmout a jít dál.
pravda ale je autorko ze nejlíp ti bude jinde. Mama už jina nebude, bohužel.

 
Uživatel je onlinepe-terka
Echt Kelišová 8191 příspěvků 25.10.16 13:30

Nejsem schopná posoudit, jak moc je tvoje máma hašteřivá či ty vztahovačná, prostě míru viny každé z vás…Protože s vámi nebydlím. Asi bude máma citově chladný tip, protože to, co popisuješ, běžné není. Taky je možné, že není spokojená ve vztah s otcem a bohužel to nezrale přenáší na tebe. A taky tu je varianta, že vy dvě jste prostě nekompatibilní povahy, které si od základu nesednou.
Co ti radím? Najdi si jiné, perspektivní zaměstnání a co nejdřív se odstěhuj - btw. proč by ses nemohla vrátit tam, kde ti bylo dobře? A nevěš hlavu - až si najdeš hodného partnera, se kterým vám to bude klapat, citově se od mámy odpoutáš a nebudeš vůči ní tak zranitelná.
Držím pěsti :kytka:

Příspěvek upraven 25.10.16 v 13:33

 
Danulinka16
Zasloužilá kecalka 756 příspěvků 25.10.16 13:31

@xjuklickova to je nazor teda :poblion: evidentne jste vubec nepochopila, co ji trapi

 
Danulinka16
Zasloužilá kecalka 756 příspěvků 25.10.16 13:34

@Romilda :potlesk:

 
Jedna babička
Kecalka 329 příspěvků 25.10.16 13:45

Milá zakladatelko, naprosto rozumím Tvým pocitům. Přečetla jsem si zde na diskusi dobře míněné rady typu „postav se na vlastní nohy, odejdi od matky, zařiď si svůj život“, ano, je to řešení. Ale já se domnívám, že problém je zcela někde jinde. I když odejdeš z domova, bude Ti máma ve Tvém životě moc chybět, a to i přesto, co vše Ti dělala a dělá, budeš se ke všemu v myšlenkách vracet. Nemáš to prostě ještě „odžité“ a sama sobě jsi si doposud neodpustila a sama sebe se psychicky trestáš. Vždy sis přála mít doma ten krásný vzor rodiny, kde panuje láskyplný vztah mezi otcem a matkou a vše se pozitivně přenáší na jejich potomky. Ale to Ty jsi nezažila a přitom by sis to moc přála, a to nejenom jako malé dítě, ale i nyní, jako dospělá. Věř mi, mluvím ze své vlastní zkušenosti, zažila jsem naprosto totožné dětství, dnes tomu říkám, že u nás v rodině se žilo v generačním prokletí po ženské linii. Moje babička měla ty samé problémy se svou matkou, moje matkou s mou babičkou a já zase se svou matkou. Po maturitě jsem raději otěhotněla a odstěhovala se pryč od našich, ale upřímně a na rovinu říkám, že mi to moc nepomohlo. Pořád jsem se snažila svou matku idealizovat, omlouvat, a to i přesto, že mě stále srážela na kolena svými posměšky a kritikou ohledně výchovy mých dcer, jak vedu domácnost, jakého jsem si vybrala manžela - debila, apod. A tím jsem se vlastně stále propadala hloub a hloub, a fakt věřila, že nic neumím, že jsem k ničemu, že jsem nic nedokázala. Taková ta ustrašená husička, která se rozbrečela, když na ní kdokoliv zvedl hlas. Ty musíš děvče nyní zejména zamakat na sobě, na své psychice, Ty se totiž své mámy bojíš jako člověka, přesně jako jsem se bála já a raději zalezeš do kouta a tam bulíš, a pak si samozřejmě nevěříš v jednání s jinými lidmi a myslíš si, že nic neumíš. To nedělej. Zkus jít nejdříve cestou vstřícné komunikace, posadit si mámu a tátu k jednomu stolu a z očí do očí jim řekni, jak jsi se cítila jako dítě, jak se cítíš nyní a proč se tak vlastně cítíš a že se takto cítit v žádném případě nechceš. To je takový ten prvotní krok k tomu, aby sis sama sobě odpustila, proč jsi tak ustrašená a nevěříš si a už konečně se začala mít sama sebe ráda. Pak bys určitě měla navštívit knihovnu a přečíst si pár knížek na téma seberealizace, asertivního chování, interakce mezi lidmi, apod. Možná bydlíš ve městě, kde můžeš navštívit nějaký psychologický kurz na tyto témata (doporučuji - mě to moc pomohlo a hlavně nakoplo, abych začala mít sama sebe ráda). Uvidíš sama, že ten svět je potom mnohem pochopitelnější a lépe se v něm budeš pohybovat, budeš jistější a začneš sama sobě důvěřovat. Je to dlouhá cesta osobnostního vývoje, ale dá se to zvládnout, neboj se. Není to sice ze dne na den, ale ze své vlastní zkušenosti Ti mohu říci, že já už se dnes na ty všechny negace ve svém životě s matkou dívám tak, že jsem jí vlastně VDĚČNÁ za to, jak se ke mně chovala, protože mi ukázala, jak já se nemám NIKDY chovat ke svým dětem, mým milovaným dcerám.

Vzkaz pro ty, kteří zakladatelce vzkazují, že jsou její prožitky a pocity vykonstruované a měla by být přeci své matce být vděčná, že jí nechala vystudovat či nyní užívat mamahotelu:
DÁMY, OBUJTE SI BOTY ZAKLADATELKY, PROJDĚTE JEJÍM ŽIVOTEM A TEPRVE POTÉ SUĎTE!

 
lisma
Ukecaná baba ;) 2300 příspěvků 25.10.16 14:01

Odsťahuj sa, kľudne si prenajmi len pokojík, však si sama, nepotrebuješ 3kk. Od matky som utiekla okamžite po maturite a neviem si predstaviť, ako zle by som na tom musela byť, aby som sa vrátila. Keď sa postavíš na vlastné nohy, zvýšiš si tým aj sebavedomie. Len to chce odraziť sa a skočiť… Neverím, že by si v Prahe nenašla prácu, keď už nič, tak call centrá a predavačky berú všade stále a z ich platu bývanie zaplatíš, mám to vyskúšané :kytka: držím palce.

 
xjuklickova
Závislačka 3231 příspěvků 2 inzeráty 25.10.16 14:08

@Jedna babička klidně, myslím, že jsem prošla daleko horším vztahem, než mít vystudováno a otevřené dveře doma… Přesto jsem nesoudila a podala radu ať se postaví na vlastní nohy a nestěžuje si.
@Danulinka16 Vlastní zkušenost, nikoliv špatný názor

 
redbulka
Zasloužilá kecalka 832 příspěvků 25.10.16 14:26

Běž pracovat do Amazonu, přibírají nové lidi až tak moc, že inzerátů je plný net. Nechápu tě, že se takto sama vydeptáváš, asi se vyžíváš v sebepoškozování, jak píší holky, je spoustu možností jak bydlet levně a v klidu než za daných okolností a podmínek.
Každý jsme strůjcem svého štěsstí a litovat můžeme jen toho, co se našim přičiněním nestane!

 
pomenkova
Generální žvanilka 24088 příspěvků 25.10.16 16:32

@Jedna babička Tak na tom je veliky kus pravdy. Od toho se neutece. Je treba to resit a zaroven si nechat pomoci :srdce:
Krasne napsane :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24088 příspěvků 25.10.16 16:34

@xjuklickova A jak je videt jizlivost ti to prave nevzalo a o to jde :? nepomohlo ti to. ;)

 
Bábrdl
Extra třída :D 13268 příspěvků 25.10.16 17:01

Je smutné, že je tvoje máma citově chladná, ale…
Rodiče tě nechali vystudovat, přijali tě k sobě, když jsi přišla o práci. To není tak málo. :nevim:

Přijmi, že je máma taková jaké je. Třeba bude lepší (citovější) babička, NEŽ BYLA MATKA.

 
anna flipper
Povídálka 25 příspěvků 1 inzerát 25.10.16 18:35

Ja v tom vidim uplne mou macechu…k brachum se chovala normalne, ale na me je odjakziva vysazena…ve 23letech jsem odesla z domu, s ni se nedalo bydlet…jak pise zakladatelka, at udela cokoli, je to spatne…povesi pradlo, udelala by si to sama, nepovesi, proc si to neudelala..atd atd…tady nejde o to, ze by byla nevdecna, ze bydli doma…kdyz vas nekdo celozivotne dupe do zeme…chce to silnou osobnost, aby se z toho nehroutila…me pomohl pritel(ted uz manzel)mati byla a je typ, co provokuje hadky, ja se naucila nenechat se vyprovokovat…pos­tupne ji to prestalo bavit…kdyz jsem byla na pracaku a doma, platila jsem 3,5tisice pred 15lety, coz bylo na tu dobu hodne…ale brala jsem to…vratila jsem se z cestovani, kde jsem hodne pracovala a potrebovala si mesic odpocinout nez si najdu praci…matka me nenechala, vareni a domacnost bych uklidila, ale delat kazdy den generalni uklid…vcetne myti dveri, to uz je buzerace…vyficela jsem do vlastniho i za cenu, ze jsem zila od vyplaty k vyplate, ale ten klid za to stal…neni to muj denicek, nebudu psat o sobe roman :D zakladatelka by si opravdu mela najit bydleni jakekoli i pokoj…vztah s matkou tolik neresit a resit sebe…ono, kdyz se neuvidite, ji to evidentne vadit nebude…videj se s tatou, sourozenci…hlavne, se sklidni…jsou matky prudicky a je jedno, jestli vlastni nebo nevlastni…mam nevlastniho bratra, ten je super a sam mati za to jak se ke me chova odsuzuje…ja sni uz utla kontakty, holt to neslo a v mem veku uz to nemam zapotrebi. drzim palce a mej odvahu udelat zmenu!!!nenechas se preci deptat…vse ma sve meze

 
Anonymní  25.10.16 19:19

Teda, nemelas a nemas to lehky, ale jak uz tu nekdo zminil, mozna by ti opravdu zvedlo sebevedomi odjet na par tydnu, mesicu do ciziny, na jazykovy kurz, pracovat, prip. oboji aby sis na to studium vydelala, budes si pak jistejsi sama sebou i vuci mame a jen tak necim te nerozhodi. Dodneska lituju ze jsem nemela odvahu to udelat. U nas bylo zle jen kdyz jsem sekla s vejskou, ale do dvou mesicu jsem mela praci, uz pri studiu brigadu a za rok pak vysla jeste lepsi prace, kde jsem vlastne doted. Stastnou nahodou, ale myslim ze neodstehovat se vcas, akorat by me mama vydeptala do stavu, kdy bych si to sla hodit. Moje detstvi se s tim tvym neda srovnat, nasi byli uplne jiny, ale jen do te doby nez jsem si obcas dovolila projevit jiny nazor - na ten jsem totiz zrejme nemela pravo, mela jsem se asi ridit jen tim jejich a tim, co by na to rekli lidi - vseobecne zaklinadlo u nas na vse! Nezajimali je moje pocity, jen aby si nahodou nekdo o nas neco nepomyslel. Nedejboze abych prisla treba v 16ti tehotna, mozna ani v 18ti…uz bych se nevratila. A ani neni nikdo, kdo by o to stal, prestoze me formalne vzdy ujistovali, kdyz jsem mela treba krizi s partnerem, ze tam mam dvere otevrene. To mozna, ale soukromi zadne, a i kdyz jsem pro nas s tehdejsim pritelem nasla pekne bydleni a on si to rozmyslel a ja bych to neutahla, proste jsem po dvou mesicich dala z najmu vypoved, kauci mi nastesti vratili, zaplacene zalohy na energie uz ne, ale to vem cert, sehnala jsem garsonku, za pomoci lidi co se tam chteli nastehovat po mne se prestehovala a za dalsiho pul roku uz jsem se stehovala k novemu partnerovi, se kterym jsem dodnes, mame dite a mama je skvela babicka k nezaplaceni, hlida rada, od maleho dvou let i pres noc, je skoda ze u vas se to nezlepsilo ani kdyz jsi ji dala vnoucata. Taky jsem vzdycky ale mela pocit ze segra (mladsi) pro ne bude ta lepsi, at udela cokoliv - a to na vejsku ani jit nezkusila a deti nema a chlapa o hodne starsiho, ktery uz ani deti nechce. Ona pry neni matersky typ a radsi se stara o zvirata. No, kazdej jsme nejakej, zase je narozdil ode me vdana, coz mi nekdy prislo ze mame vadi ze ja ne, ale ja nemam pocit ze bych to potrebovala k zivotu nejak bezpodminecne. Jo rejpe do nas kvuli tomu, do myho chlapa kdyz byl vecne v lufte, at uz pracovne nebo za svymi zajmy, porad mi davala za priklad tatu ze byl doma a hlidal nas, jasne ale kazdej nedela ve fabrice nebo statnim sektoru aby byl ve 3 doma a asi moc chlapu neni ktery by nemeli zadny konicky jen rodinu…taky jsme se kvuli tomu kolikrat chytly ale nejhorsi bylo ze me vzdycky trochu naockovala a ja mu to pak treba vycitala, i kdyz predtim jsem se tvarila ze mi to nevadi. Ted se diky tomu ze chodim do prace zas tolik nevidime, max. kdyz si predavame maleho na hlidani, jednou za cas tam jdeme na nejakou oslavu a je klid. Tak doufam ze tvoje mama bude aspon hodna babicka…i to se pocita! Ja bych tam asi uz taky davno nebydlela ale chapu ze kdyz ti nekdo cely zivot rika, ze jsi k nicemu, tezko se pak sbira odvaha hledat praci, odstehovat se, a poznamenava to i partnersky vztahy. Ja si tehdy kdyz jsem od nich odchazela mela moznost o vsem parkrat popovidat s psycholozkou, ktera nasi rodinu trochu znala (znama zname) a naucila me tehdy docela fajn relaxacni techniky - autogenni trenink apod., na zklidneni. Co zkusit nejakou jogu nebo neco podobneho, treba by ti to taky do zacatku pomohlo si utridit myslenky, prip. jen tak vypnout a od vseho se na chvili vzdalit, nebo jit behat, cvicit, cokoliv co ti zamestna mysl ze na hadky s mamou na chvili zapomenes a uvidis to treba z jine perspektivy kdyz si venku vycistis hlavu - ja se treba jela projet na kole, chodila s kamaradkou do posilovny, i to pak zvedne sebevedomi kdyz vis ze vypadas lip:-) U nas se totiz vzdy hrozne hlidalo i jidlo, vaha a tohle, mama je hrozna dietarka a segra to od ni odkoukala tak se predhanely svyho casu v tom kolik zhubly a ja byla out jako ta tlusta ktery je to jedno - prestoze jsem mela proste jen normalni vahu, pri ktery jsem se citila dobre. Stacily dve kila nahoru, lita mi to diky stitny zlaze cely zivot, plus minus tri kila behem mesice dvou nic neobvykleho, a uz na me vrhala vymluvne pohledy ze jsem si radsi ani ten kolac u nich nedala! Segra je i vic po ni fyzicky, tak mozna i tim je ji blizsi, ja jsem spis do tatovo rodiny kterou mama nikdy moc nemusela. Nekdy ani nevis co tam hraje roli ze proste rodice jedno dite preferujou vic a 2.je out. Ale nestoji to za to aby ses tim trapila a uzirala cely zivot. Co rodinne konstelace?

 
Adrasteia
Ukecaná baba ;) 1730 příspěvků 25.10.16 19:52

8o 8o 8o Neuvěřitelné, kolik lidí je tady schopno omlouvat „matku“, která své dítě pravidelně bila, ponižovala, nadávala mu apod. Problém autorky není o mamahotelu, o „házení špíny“ na matku, ani o tom, aby se osamostatnila. Její matka totiž není matka, ale kr. áva - takovým by se mělo zabránit v množení za každou cenu. :poblion: :poblion: Kvůli takové píp je na tom autorka psychicky špatně, nulové sebevědomí. Jestli si to tady některé nestačily uvědomit, tak to napíšu na plnou hubu - to, co autorce její vypečená „matička“ prováděla je trestný čin.

Zakladatelko - ty jsi mnohem cennější člověk než tvá matka. Postav se na vlastní nohy a utíkej od ní co nejdál pryč. Vymaž ji ze svého života, je to člověk, který nestojí za žádné slzy. Chápu, jak je to těžké… :hug: :hug:

 
Adrasteia
Ukecaná baba ;) 1730 příspěvků 25.10.16 19:54

@xjuklickova 8o :roll: :zed: Není to tak špatné? Jen si mámu zhoršuje? Podporovala ji finančně? (Což je mimochodem povinnost těch, co si dítě vyrobili, nikoli laskavost). Pokora? No ty vole… :zed: :zed:

 
Adrasteia
Ukecaná baba ;) 1730 příspěvků 25.10.16 19:57

@Bábrdl V životě bych neukázala své dítě „matce“, která mě v dětství bila, ponižovala, nadávala mi a schválně mi ničila oblíbené věci. Záměrně píšu neukázala, protože to, že by snad mé dítě mělo být s takovou osobou v kontaktu absolutně nepřichází v úvahu. 8o 8o 8o
Dneska se osoby, které páchají trestný čin týrání svěřené osoby, nazývají citově chladnými? :think: 8o 8o 8o 8o 8o 8o 8o 8o

Příspěvek upraven 25.10.16 v 20:00

 
Adrasteia
Ukecaná baba ;) 1730 příspěvků 25.10.16 20:27

@pomenkova Naprostý souhlas.

 
misulina28
Nováček 6 příspěvků 25.10.16 20:30

Moc vám všem děkuji za reakce, ať za chápavé a podporující, tak i za ty ostatní. Normálně tady z těch podporujících komentářů brečím, fakt moc děkuju :srdce:
K dotazům:
Je mi 28. Spolubydlení je samozřejmě možnost, v Praze jsem takhle bydlela. Bohužel momentálně mám tak malý plat, že mi nevystačí ani na pronájem 1 pokoje ve společném bytě nebo garsonky. Respektive vystačí, ale musela bych jíst asi listí. Mám zkrácenou pracovní dobu a velká část mého platu je závislá na provizích. Pracuji ve službách a když se daří, jde to, když ne, mám třeba 6500 Kč výplatu. Z větších výplat šetřím, ale stále nemám dostatečnou rezervu.

Co se týče materiálního zabezpečení, tak ano, rodiče mi umožnili vystudovat, ovšem bylo jejich (respektive tátovo) přání, abych na výšku šla. Já jsem rozhodně o žádné peníze nežadonila ani jsem je nepřemlouvala, jestli mohu na školu jít. Jakmile to bylo možné, chodila jsem si přivydělávat úklidem.

K psycholožkám (více) jsem chodila, to jsem měla asi uvést. Začala jsem chodit ke školní psycholožce z výšky. Ta mě sice vyslechla, ale nepomohla. Další mi rovnou předepsala antidepresiva. Před pár lety jsem na sobě pracovala pod vedením kouče. Když jsem tam chodila, cítila jsem se líp a měla jsem sílu na sobě pracovat a snažila se věci měnit, jenže se jedná o hodně finančně náročnou záležitost a mně po pár měsících prostě došly úspory. Literaturu týkající se osobního rozvoje, psychiky atp. mám také načtenou, hodně mě tohle téma zajímá.

K mama hotelu - no, takhle to vážně nefunguje :) Jestli to na vás působí, že jen ležím doma, užívám si nějakého dokonalého servisu a brblám z nudy, tak jste na omylu. Bydlíme ve vlastním domě, takže nájem neplatíme nikdo. Jídlo si kupuji převážně vlastní, domů jídlo kupuji, i různé další věci (toaleťák, jary…). Rozhodně bych neřekla, že někoho využívám. Já tohle prostě nechápu. Rozumím, že si myslela, že třeba hned v 18 odejdu napořád z domova a ona bude mít klid, ale sakra když si jednou to dítě udělám, tak bych ho měla podpořit i ve špatných časech, ne??

K domácím pracem a její kritice - ona nedokáže snést, když někdo dělá věci jinak, než ona žádá. Čili například věším prádlo a pověsím kalhoty jinak než je ona zvyklá a hned jsem k ho*nu a nechápavá. Nejde o to, že by ty práce byly špatně vykonané nebo odfláknuté, jde jen o to, že to není podle ní, a to ji štve.
S tátou vztah opravdu nemají dobrý. On je takovej ten „hodnej blbec“ (nemyšleno urážlivě, mám ho ráda), kterej sice udělá bububu, ale nakonec jí ve všem vyhoví, jen aby nebyl řev.

Chápu, že těm z vás, které jste tvrďačky a i přes špatné dětství nebo vztahy doma jste se postavily na vlastní nohy a máte novou skvělou rodinu, se to těžko vysvětluje, ale já vážně nemám sebevědomí už žádné. Když se na mě někdo na ulici třeba zadívá, hned plaším a přemýšlím, co je na mě špatně. Když si mám jít něco někam vyřídit, mám z toho stres měsíc dopředu. Fobie z lidí, z telefonování, z kritiky, z prosazení vlastního názoru… Je toho prostě tolik :-(
Jen tak pro zajímavost - mám ještě sestru. Tu matka od malička naprosto zbožňuje a podporuje. Díky tomu má ona skvělé vztahy s každým, je sebevědomá, obletovaná muži (byť vdaná), oblíbená v práci. Prostě když vidím, kde jsem mohla být já, kdybych od matky měla aspoň jako malá holčička trochu lásky a podpory… Ničí mě to.

A rozhodně nic nepřeháním. K bití skutečně docházelo, neustále mi nadávala (např. ty jsi teda dáreček, táhni do hajzlu - do teď si ta slova pamatuji), pálila mi oblíbené knížky. Když ji něco rozčílilo (nemusela jsem to být já), vyházela mi všechny věci ze skříní a z poliček na zem na jednu hromadu a musela jsem to před ní poníženě uklízet, zatímco měla posměšné a ponižující komentáře… Je toho moc a bohužel si myslím, že u mě to prosté odstěhování neřeší. I když jsem doma nebydlela, tak jsem si často v situacích říkala třeba vidíš, jsi k ničemu, máma měla pravdu.

 
Adrasteia
Ukecaná baba ;) 1730 příspěvků 25.10.16 20:36

@Tichošlápek Fakt si myslíš, že matka, která týrala své dítě je pouze citově chladná a „žádná hrůza“? Co by musela ta matka dělat, abys to posoudila jako „hrůza“? Musela by ji rovnou zabít?
Já nevím… Buď to polovina diskutujících pouze přelétla očima, nebo se svět fakt v p.del obrací…

 
Aletheia
Kelišová 5737 příspěvků 25.10.16 20:46

@misulina28 Chápu, že těm z vás, které jste tvrďačky a i přes špatné dětství nebo vztahy doma jste se postavily na vlastní nohy a máte novou skvělou rodinu, se to těžko vysvětluje, ale já vážně nemám sebevědomí už žádné. Když se na mě někdo na ulici třeba zadívá, hned plaším a přemýšlím, co je na mě špatně. Když si mám jít něco někam vyřídit, mám z toho stres měsíc dopředu. Fobie z lidí, z telefonování, z kritiky, z prosazení vlastního názoru… Je toho prostě tolik.

Měla jsem to stejné. A věř mi že opravdu jediné co pomůže je odstěhovat se. Věk už na to máš. A pak když se s matkou uvidíš jednou za čas, uvidíš že se bude chovat jinak. Aspoň u nás to tak bylo. Prostě jak si nebudete na očích bude to mnohem lepší. Nepotřebuješ k tomu chlapa, taky jsem bydlela sama s dítětem. A vztah s matkou to fakt vylepšilo. Nic jiného s tím neuděláš, ona se měnit nebude ani omlouvat. Prostě se odstěhuj.

 
sounau
Povídálka 25 příspěvků 10 inzerátů 25.10.16 21:07

To je úplně jak kdybyste psala o mně. :?

 
RadkaEm
Kecalka 110 příspěvků 25.10.16 21:25

Je nesmírně důležité najít v životě člověka, který ti poskytne oporu. U kterého se můžeš schovat a třeba i vybrečet. Ale než ho potkáš, budeš v sobě muset najít veškerou sílu a ustát to zatím sama. Jistě najdeš inzeráty, ve kterých někdo hledá spolubydlící. Podělit se zatím o nájem, dát si život do kupy a otřepat se z toho.

Držím palce a přeju mnoho štěstí.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček