Je to nezodpovědnost?

Petula01  Vydáno: 13.03.13

Je nezodpovědnost nechat si dítě, když se oba s partnerem necítíte připravení? Prý všechno má svůj čas a dítě přijde v pravou chvíli. Ale opravdu je teď ta pravá chvíli? Těžko

Abych to vzala od začátku. Je mi 19, za pár týdnů mě čeká maturita a mám podané přihlášky na VŠ. Příteli je skoro 21, pracuje a spolu jsme už téměř 2 roky.
V našem věku bude pochopitelné, že jsme děti neplánovali. Bavili jsme se o tom, i o společném bydlení, ale všechno v budoucím čase. Jeho maminka nám sice pořád připomíná, že stačí říct jedno slovo a oni si začnou přestavovat dolní patro a my si to nahoře můžeme zařídit, jak chceme. Už nám schovává katalogy koupelen, kuchyní, abychom si už vybrali, ale my jí pořád říkáme, že času dost.

Antikoncepci jsem brala od doby co se známe, ale nikdy jsem netušila, že i při pravidelném braní může selhat. 5.ledna jsem dostala poslední menstruaci. Další měsíc se už ale nedostavila a já jsem si vyděšená dělala těhotenský test. Vyšel negativní, takže jsem v klidu šla na ples, kde mi kamarádka řekla, že se jí to taky stalo, abych normálně brala další platíčko a za měsíc, že to bude v pohodě.

Minulé úterý jsem se byla objednat na pravidelnou prohlídku na gyndu a říkala jsem si, že se rovnou zeptám, jestli je normální takhle nedostat menses. To bylo ráno a ještě ten den mě začalo bolet v podbřišku. Celé dopoledne mi ve škole bylo na zvracení a hlavně se mi zdálo, že mi roste břicho(což jsem měla asi vsugerované, ale stejně) a já se začínala bát nejhoršího. Koupila jsem si test. Odpoledne jsem si ho udělala a asi po dvou minutách se začala rýsovat druhá čárka. Byla ale slabounká a já se utěšovala, že kdybych byla těhotná, byl by to už nějaký 7.tt a to už by musela být čárka silnější.

Ráno jsem si test udělala znovu a to už byla čárka o poznání sytější. V tu chvíli by se ve mě snad krve nedořezal. To byl pátek a já měla jít v pondělí k doktorovi, takže jsem se rozhodla, to zatím nikomu neříct. Pak mě napadlo tady napsat Lucce, která má malou Izabelku, protože jsem četla její deníček a na to, že je jí jen 17, tak jí vážně obdivuji. No a pak v neděli, když jsem byla u přítele a on u mě seděl a říkal, jak mě má rád, mě nenapadlo nic lepšího než se zeptat, jestli by mě měl rád i kdybychom byli 3. Byl z toho v šoku, pořád opakoval, že není připravený a že to není možný. Neřekla jsem mu o testu, jen to, že je mi na zvracení a bolí mě břicho s tím, že uvidíme co mi v pondělí řekne doktor.

Byla jsem objednaná na půl 11. Ve škole jsem už od ráda nebyla ve své kůži, asi od čtvrt na 10 jsem se celá klepala, byla jsem bledá a myslela jsem, že se každou chvíli sesypu. Naštěstí mám výbornou spolužačku, které jsem ráno všechno řekla a ta se mě snažila uklidnit. V čekárně jsem se pak taky celá klepala, ale říkala jsem si, že aspoň budu vědět co a jak. Vlastně jsem nevěděla, co chci. Teď jsem mimino rozhodně nechtěla, ale čím víc jsem nad tím za ty dny přemýšlela, tím víc jsem měla pocit, že ho vlastně strašně chci.

No, v ordinaci mi ale doktor při ultrazvuku řekl, že mám sice zvětšenou dělohu, ale že jinak nic nevidí. Prý je možná brzo na to, aby bylo něco vidět, že vezmeme krev a druhý den uvidíme. Když v krvi nic nebude tak přijdu na vyvolávačku, nebo tam něco bude, přijdu za 2 týdny jestli bude něco vidět.

Když jsem vyšla z ordinace, sedla jsem si na lavičku, psala jsem příteli a čím dál víc jsem si uvědomovala, že i přes prvotní pocity u pozitivního testu si vlastně moc přeju, aby tam to mimčo bylo a nebylo to mimoděložní těhotenství. Taky mi bylo řečeno, že nemůže selhat antikoncepce, že vždycky selže jedině lidský faktor. Jenže já si vážně nejsem vědoma toho, že bych někdy zapomněla. Neříkám, že se to nemohlo stát, ale já si na nic nevzpomínám.

Musím říct, že přítel mě podržel víc, než jsem čekala. Když jsme se o tom bavili dřív, vždycky si z toho dělal srandu a řekl, že by utekl :D. A teď když to hrozilo, tak mi napsal že se nemám bát, když to bude pravda, tak neuteče. Vám to přijde přirozené, ale v tomhle věku by to nebylo nic divného. A tak z pondělí na úterý jsem zažila nejdelší den ve svém životě. Čas mi neutíkal, všechno se tak táhlo.

Hlavou mi probíhaly desítky situací s mimčem a hlavně to, jestli bychom dokázali s přítelem bydlet spolu. Asi to zní komicky, ale z toho společného bydlení jsme měli větší strach než ze samotného mimina. Bohužel nejsem člověk, který žije současností, myslím spíš do budoucna. Chtěla jsem dobrou práci, abych mohla dát miminku to co potřebuje, ale když teď odmaturuju, 3-4 roky budu doma, kde mě pak vezmou? Nebudu nic. Když opustím tyhle všechny obavy, tak bych byla strašně šťastná, že budu mít dítě. Ale ty obavy tady jsou.

Dneska ráno jsem si první hodinu ve škole napsala písemku a hned potom letěla na záchod volat sestřičce. Bála jsem se, aby tam dřív nezavolala mamka! Ta věděla, že mě teď pobolívalo břicho a že jsem byla na pravidelné kontrole, ale tohle nevěděla. Doma se mě pak ptala, co mi říkal doktor, tak jsem jí řekla, že mi vzali krev a mám tam ráno zavolat. A ona hned, že tam nemám volat z mobilu, že tam může zavolat ona z pevný linky, když bude doma. Řekla jsem jí, že nechci, že si tam zavolám sama. Má mě pořád jako dítě :-(.

A hlas sestřičky mi do teď zní v hlavě:„Je to pozitivní.“.. Pozitivní!!! Přijde mi to strašně nespravedlivé. Proč si miminko vybralo nás a né nějaký šťastný pár, který se o miminko pokouší několik let? A tak jdu příští pondělí na UTZ a uvidíme.

A od té doby nespím. Budím se okolo půl 4 ráno, pak na to myslím a už neusnu. Už teď vypadám jako zombie, když ráno vstanu a vidím ty kruhy pod očima, nevím co budu dělat až budu vstávat v noci x-krát na kojení.

Domů jsem šla se staženým zadkem, že to musím říct mamce. Prvotní reakce byla hrozná. Byla v šoku, zklamaná, překvapená. Po chvíli za mnou přišla, už s tím byla smířenější, ale stejně pořád nevěří, že to bude pravda. Teď je ve fázi, kdy říká, že my jsme si zkazili život, že vůbec nevíme, co to znamená mít dítě, že jí dáme za pár let za pravdu.

Dneska jsem byla na VŠ na přípravných kurzech k přijímačkám. Jsem rozhodnutá dělat VŠ dálkově, protože jinak ze mě nebude nic a to je na téhle situaci to nejhorší. A tak jsem tam seděla a říkám si: Tady jsem měla strávit další 3 roky, ne nad postýlkou a u plotny. Měli jsme miminko plánovat a těšit se na něj. Ani jeden se necítíme připravení, ale přítelova rodina je věřící, u nás se potraty taky moc nenosí a tak to byla jasná volba. Říkáme si, že až se narodí, tak mně bude skoro 20, příteli 21 a půl, nebudeme nejmladší rodiče. Jsme odhodlaní to zvládnout, jen asi ještě nevíme co to obnáší.

Chvíli si říkáme, že to zvládneme, jenže pak přijde situace, jako třeba ta dnešní návštěva VŠ a já si prostě řeknu, že teď dítě nechci. Přítelova maminka už by plánovala svatbu, ale tu máme od mojí mamky zakázanou :D. A její argumenty chápu. Nikdy jsme spolu nebyly déle než 3 dny. Co když zjistíme, že spolu nedokážeme žít, co když on zjistí, že se na to necítí a že to takhle nechce? „No co, sbalíš se a vrátíš se domů“ řekla maminka.

Ale chci, aby mělo moje dítě milujícího starostlivého otce, který se o ně bude zajímat, né jako o mě. Mé dětství bylo šťastné. Měla jsem milující mámu, super ségru, se kterou jsme se občas hádaly, ale to je normální. Vždycky se s námi učila mamka, na výchovu tady byla taky vždycky jen ona. Otec se o nás nezajímal. Přišel z práce, najedl se a sedl si k televizi, u které seděl až do večera.

Nemůžu říct, že nás neměl rád, to zase ne. Naši nás brávali na výlety a tak, ale od něj jsme nikdy neslyšely nějaké pěkné slovo, nikdy jsem nepocítila žádný náznak, že by nás měl rád. Ano, když jsme byly malé. To si s námi hrál, chodili jsme plavat, ale to skončilo někdy v šesti letech. Pak se nikdy nezeptal, jak se máme, jak bylo ve škole. Výjimečně se zeptal, co jsme ten den dostaly za známky. Jinak nic.

Ale nikdy jsem to moc neřešila, nevadilo mi to, protože jsem věděla, že oporu mám v mamce a té můžu říct skoro všechno. Kdybych měla problém a nemohla s ním jít za mamkou, šla bych radši za cizím člověkem než za svým otcem. Vždycky se nám stranil, podle mě to není rodinný typ. Poslední roky má navíc problém s alkoholem, jeho názory jsou úplně stupidní, neumí mluvit normálně, vždycky jen nadává. Je to smutné, ale já můžu upřímně říct, že ho nemám ráda. Už přes rok spolu nemluvíme. Potkáváme se, já se snažím se mu vyhýbat a funguje to. Pro mě to není otec, je to člověk, který se mnou žije v jedné domácnosti a nikdy se o mě nijak zvlášť nezajímal.

Nedokážu si představit, že by mě takový člověk někdy vedl k oltáři. I z těchto důvodů jsem si poslední roky čím dál víc uvědomovala, že musím udělat všechno pro to, aby to takhle nedopadlo s mými dětmi. Chci, aby moje děti měly v otci oporu stejně jako budou mít ve mě. Chci aby cítili, že je má táta rád a vždycky tady pro ně bude.

Co je otcovská láska jsem poznala až když mi bylo 10 a narodil se mi brácha. Tak on se umí zajímat o dítě, ale musí to být kluk. Překvapuje mě, že mu ani nevadí, že spolu nemluvíme. Ne že bych o to stála, to vůbec, ale vždyť on způsobil tuhle situaci, tak nevidím důvod, proč bych měla začínat já.

To vůbec nebylo k tématu, ale chtěla jsem to někomu říct, zbavit se pocitu viny, že nemám ráda vlastního tátu. Zatím jsem se nesetkala s nikým, kdo by nebyl v šoku když vyslovím, že ho nemám ráda. Ale kdo by měl rád člověka, který se o vás nezajímá?

Ale vím, že Lukáš bude skvělý táta. Jeho máma to vzala úplně nejlíp, je ráda za deváté vnouče. Neskutečně se těším až překonám tuhle fázi „musímtovšemříc­tabojímsejakbu­doureagovat“ a potom budu šťastnější.

Když to po sobě čtu, stejně to nemá hlavu ani patu, může se zdát, že na mimčo nemusím být tak úplně připravená a já vím, že zatím nejsem připravená na 100 %, vždyď já si vůbec nedokážu představit, že nebudu bydlet s mámou. Kdo mi poradí, až budu něco potřebovat? Mám ráda budoucí tchyni, tchán je taky dobrý, svého přítele miluju, ale máma je máma.

Přijde mi to, jako bych teď násilím musela o 5 let dospět. Ale mám skvělého přítele. Až se s tím smíří moje mamka, tak vím, že budu mít velkou oporu i v ní a věřím, že 9 měsíců na přípravu je dost a já to zvládnu! Musím.

Oproti některým holkám v mém věku to máme o to jednodušší, že máme kde bydlet a přítel pracuje. Vím, že pro svoje miminko, které sice bylo neplánované, chci být minimálně tak skvělou mámou jako je moje mamka pro mě. A taky věřím, že až budu svojí holčičku/svého chlapečka držet v náručí, budu schopná říct, že je to to nejkrásnější, co mě v životě potkalo.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.6 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
reguli
Kecalka 211 příspěvků 1 inzerát 13.03.13 00:30

Drzim palecky, at to dobre dopadne :pankac:,miminkem se pak zivot zmeni o 180°.Konecne dostane smysl. Drzim palecky

 
Habibi4
Kecalka 188 příspěvků 13.03.13 00:51

Přítel pracuje, máte kde bydlet, jste oba zodpovědní, dítě chcete oba, to je nádherný, je to o vyzrálosti, já osobně bych nebyla když si vzpomenu na sebe v 19 zralá, chtěla bych ještě cestovat atd.no ale držím ti palce, aby vše dobře dopadlo

 
myšák1187  13.03.13 01:43

Držím ti palečky, na tvém deníčku je vidět že dost přemýšlíš nad tím jak chceš žít svůj život a co chceš dětem dát do života a proto si myslím že budeš dobrá máma :hug:. To že svého otce nemáš ráda, nejsem v šoku, už jsem se stím setkala u přítele, tam jejich otec vůbec nefungoval a z 3 dětí se sním bavil jen prostřední, segra přítele ani nechtěla aby když končila vejšku byl u předávání diplomu, byla ochotná se toho vzdát pokud on bude přítomen a diplom si nechat poslat poštou. To jen aby jsi věděla že v tom nejsi sama.
Přeju ti aby se vám narodilo zdravé mimi a abys zvládala vysokou i s prckem :)

 
Sluníčkonesvítí
Kecalka 356 příspěvků 13.03.13 02:43

Je to těžké, no… Já to nikdy nezažila. Bylo pár falešných poplachů, ale doopravdy jsem otěhotněla jen když jsem chtěla. Ale myslím si, že pokud se na miminko těšíš, měla bys obavy odstrčit stranou a mimi si nechat.
A co se týče antikoncepce- moje kamarádka také otěhotněla přes ní a taky nezapomenula jedinou pilulku. Doktor jí řekl to, co tobě. Pořád jí to nešlo do hlavy. Záhadu jsem jí objasnila až já. Byla totiž nemocná a brala antibiotika. A některé ATB vyruší účinek antikoncepce. Není to i tvůj případ?

 
hanak  13.03.13 03:14

Tohle je těžké, ale máš to docela dobře v hlavě srovnané. Jen s maturitou bys měla šanci najít práci minimální, podle statistiky je už nezaměstnaný každý 10.ý, v určitých regionech je situace doslova katastrofická.
Takže klidně studuj dál, byť dálkově, hlavně si vyber nějaký směr, který je ještě žádaný, konkurence je až příliš velká.
Péče o miminko je zpočátku velmi náročná, ale tohle období trvá jen pár měsíců, pak už je líp a líp :)
Co ti můžu opravdu garantovat, tak že nikdy nebudeš litovat, že jsi se stala mámou. V momentě, kdy porodíš, narodí se s tebou i tvoje nové já. S porodem přijde kompletní duševní transformace, už nikdy nebudeš tím, kým jsi bývala dřív. Budeš cítit zodpovědnost, budeš lvicí, která bude ochotná porvat se do krve s kýmkoliv, kdo by chtěl tvému dítěti ublížit, budeš vstávat i usínat s myšlenkou na tvoje dítě a v noci postávat u postýlky, aby ses ubezpečila, že opravdu dýchá.. a budeš se stále a stále podivovat nad tím dokonalým zázrakem, kterým je zrození nového života. :andel:

Příspěvek upraven 13.03.13 v 03:16

 
Blešík
Extra třída :D 12013 příspěvků 13.03.13 06:07

Máš před sebou moc těžké rozhodnutí a popravdě se vůbec neodvažuji říct, jaká cesta je ta správná, sama bych v tvé situaci nevěděla co dělat :think: Proberte to s přítelem a nenechte se do ničeho tlačit, ani do potratu ani do miminka, nikdo za Vás váš život žít nebude. Ať jsi moc a moc šťastná ať už se rozhodneš jakkoli :kytka:

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31247 příspěvků 13.03.13 06:34

Nezlikvidovat svoje dítě, byť neplánované, není nezodpovědnost. Antikoncepce neni 100%, postavila jsi se k tomu čelem. Obdiv. Přeji ti hodně sil, lehké to nebude, ale má to svoje výhody. Můžu ti rovnou vyjmenovat dvě.

  1. Dočkáš se času, kdy budou děti samostatné, ještě v poměrně mladém věku. Nebudeš až do důchodu honit nějaký batolata, budeš moci třebas jet sama s manželem na kola nebo do hor. Podobně je to s kariérou. Prostě po dětech budeš mít ještě sílu.
  2. nebudeš v 35 letech chodit do CAR
 
prudusinka
Zasloužilá kecalka 523 příspěvků 13.03.13 06:47

Ahoj, držím ti palce, máš to v hlavě srovnané a víš co chceš. Zvládneš to, máš přítele který tě podrží a máte zázemí :kytka: K nám přišlo miminko taky neplánovaně, studuji do toho školu, ale je krásné, když příjdu domů, dcerka už z dálky volá mamííí, přiběhne obejme mě kolem krku a dá mi pusu :srdce:.

 
lol
Ukecaná baba ;) 2242 příspěvků 13.03.13 07:23

Moc ti gratuluju. I kdyz zacatky mebudou lehke, jednou si uvedomis, ze to byla nejlepsi volba b tvem zivote, sama zo pochopis. Mas muj obdiv a dik, ze nejsi sobec a.mas srdce i rozum na pravem miste

 
ZuzulikB
Závislačka 3014 příspěvků 13.03.13 07:42

Ahoj, vůbec ničeho se neboj. Strach působí hodně nepříjemností. Devět měsíců je celkem příhodná doba na to, aby se budoucí máma a mimi na sebe připravili, nebo spíše dítě připravilo svou mámu na sebe. :) Řekla bych, že to má tak asi 80% žen. I já mezi ně určitě patřím. :D
Co se týká vašeho přístupu k situaci, zdáte se být velmi uvážení a pozitivní. A školu můžeš dělat i dálkově jak píšeš, jsou ženy, které při mateřské normálně studujou a nemají žádný problém (najdou se problémy, ale nedělají si z toho tak velkou hlavu). Záleží jak si to rozvhrneš časově, jak doma tak i ve škole.
Ať už budeš cokoliv dělat, nezapomeň na to, že s pozitivním přístupem a myšlením, jde všechno lépe. I ty složité situace, a někdy zasmání se v situaci nejhorší je moc nápomocné. Držím ti palce, :)

 
Anonymní  13.03.13 07:44

Já jsem otěhotněla ve dvaceti. Příteli je 25 a jsme spolu 7 let. Taky to bylo neplánovaně, ale miminko jsme si nechali. Teď se tady vedle mě plazí osmiměsíční holčička a je to to nejkrásnější, co nás v životě mohlo potkat. Mám maturitu a k tomu jsem dělala rok jazykovou školu. Přítel má práci a máme kde bydlet. A jak se mi změnil život? Hodně, ale až teď vím, co to život je. Je to nádherné žít pro někoho. A vaše děťátko vám rozhodnutí si ho nechat ne jednou oplatí. A neboj, začátky zvládneš. Já se taky bála, ale přišlo to tak nějak samo a když jsem dorazila z porodnice domů, už jsem dělala vše automaticky.

 
ynax
Extra třída :D 12215 příspěvků 13.03.13 07:47

Tvůj deníček se mi líbil. Je vidět, že ačkoliv vás těhotenství překvapilo, máš to v hlavě srovnané a to je dobře. Podle mého má tvoje mamka pravdu s tou svatbou. Počkat s ní je lepší - zkusíte to spolu a uvidíte. A fandím ti s VŠ. Však je spousta lidí, co studuje na mateřské nebo i ve vyšším věku. Jen tě dopředu upozorňuji, že studium s dítětem je náročné - nestyď se říct mamce nebo tchýni o hlídání při zkouškovém a bakalářku začni psát jakmile si ji zadáš, abys to stihla. Vím, že je ještě hodně brzo, ale je lepší být připravená. Držím palce ať to zvládnete.

 
zzuzzinda
Kecalka 264 příspěvků 13.03.13 08:26

Neboj se, to zvládneš. Moji rodiče měli mého bráchu v tátových 20 a máminých necelých 20 a musím říct, že jsem nikdy neviděla dva lidi, kteří by se měli víc rádi, než naši:) Moje sestra měla první slečnu taky v 19 a tři roky na to další a krásně to zvládla. Když holky povyrostly, tak si dálkově udělala vysokou a musím říct, že když jsme jí byli na promoci, tekly mi slzy hrdosti:)Ty i tvůj přítel se k tomu stavíte zodpovědně, jeho rodiče i tvoje maminka vás podpodují, tak máte dobrý start. A co se týká svatkby, tak já jsem se svým drahým teď 14,5 roku (to už??? :) ) Máme klučíka 4,5 roku a slešnu 1,5 roku a svatba nám nechybí. Jsme zasnoubení, já občas rýpnu, ale v dobrém. Asi se vezmeme, Adam se už na svatbu prá a diví se… ;)

 
lebudik
Ukecaná baba ;) 1850 příspěvků 13.03.13 08:43

Moc držím palečky abyste všechno v pořádku a klidu zvládli. Rozhodnutí bylo asi těžké, i když jak píšeš vlastně Ti ani jiné nezbylo. Ale věř tomu, že jakmile budeš poprvé držet svoje děťátko v ruce, už bys nikdy neměnila. Děti jsou dar a darovat život je ten největší zázrak co může být. I když je to přes selhání antikoncepce. Věřím tomu, že věci se dějou z nějakého důvodu, tudíž i Vaše miminko přišlo, když mělo ;) Až se jednou otočíš zpátky, tak Ti všechny události budou dávat smysl a zpětně pochopíš proč a nač se se to či ono stalo.
A co se školy týče… dneska ani s vysokou nemáš jistotu dobré práce. Já jsem otěhotněla ve 3.ročníku VŠ. Bakaláře jsem obhajovala v 5.měsíci a tudíž jsem také bez praxe a jsem na tom stejně jako Ty - a to mám vysokoškolské vzdělání. Spolužačka Ing. hledala práci 9 měsíců :nevim: Nikde jí nechtěli, protože měla vyšší kvalifikaci a lidi se báli o svojí pozici. Takže nevěš hlavu, dneska „většinou“ kariéra už není o vystudované škole, ale o známostech a štěstí ;)

 
Meed
Kecalka 160 příspěvků 13.03.13 08:43

Drzim palce, zvladnete to, nejdete do toho po hlave. Nejsem si jista, ze dite chodi vzdy v pravou chvili, viz tady plno denicku a diskuzi. Me tehotenstvi prekvapilo v 21 letech a uz 15 let to povazuju za to nejlepsi, co me v zivote potkalo. Verim, ze to budete mit taky tak :-) A to, jestli bude mit Vase dite skveleho otce, nesouvisi nutne s tim, jestli s nim vydrzite ve vztahu.

 
Kiara77
Ukecaná baba ;) 1879 příspěvků 13.03.13 08:45

@hanak
To jsi napsala krásně!

 
Květušík
Ukecaná baba ;) 2174 příspěvků 13.03.13 08:57

Máma je máma, to je jasné. Ale teď už jsi součástí nové rodiny - ty, tvůj partner a vaše dítě. Maminka bude babičkou, co má poradit, pohlídat, ale nezasahovat. Partner by měl být tím, komu se svěříš, za kým zajdeš, když si nebudeš jistá tím, jak se máš rozhodnout - jasně, že na radu, co na prdíky, půjdeš za mamkou, ale mám na mysli jiné situace a rozhodnutí. Pokud nebudeš brát partnera jako 100% parťáka, na kterého se můžeš spolehnout, který společně s tebou dělá rozhodnutí ohledně vašeho společného dítěte, tak sama ten vztah pošleš do kytek. Ano, je mlasý a nezkušený, ze začátku možná bude jančit a nevědět co a jak, možná udělá i pár zásadních chyb, špatných rozhodnutí… ale když mu nedáš tu šanci být otcem, v podstatě jej nahradíš tvojí mamkou, tak jak si má tu cestu najít? Tvoje mamka vás se ségrou vychovala v podstatě sama - nenech si tento vzor vnutit i do tvojí nové rodiny, když se ti nelíbí.

To, že byste měli bydlet u vašich, je přínosné co se financí a zázemí týče, pro vás tři to ale není to nejlepší. Sama píšeš, že tchyně je fajn, ale… A teď si představ, že bys s ní měla bydlet - to totiž chceš po tvém partnerovi. Vy budete mít v něčem nejasno, a pro tebe to znamená jen pár schodů a už jsi u maminky. Tvoje mamka nechce, aby jste se brali. Ano, má starost o svou dceru a vnouče, ale on má starost o svou partnerku a dítě - to je prostě něco víc.

Tchyně bude mít už 9. vnouče - už ví, co si může a nemůže dovolit vůči mladým rodičům, ty mantinely už nastavili souroenci tvého partnera. I když ji třeba zrovna 2× nemusíš, dej jí ještě šanci. Tvoje mamka, i když se ti to nebude líbit když to řeknu takhle napřímo, tě má pořád za malou holku a podle toho se tak k vaší nové rodině bude chovat i nadále a to vás bude stát hodně úsilí, abyste toto s partnerem ustáli. A já vám tu sílu k tomu přeji, vždyť mimčo si nezaslouží nic jiného, než milující mámu a tátu, co se mají rádi a jsou tu společně pro něj.

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21278 příspěvků 2 inzeráty 13.03.13 09:07

Já mám z deníčku takový rozporuplný pocity. Jednak i kdyby nakrásně tvoje maminka volala tvému lékaři, tak on jí nesmí nic říct, protože ty už jsi dospělá.
Jsem trošku v tranzu z tvojí mámy, která tě staví do pozice neschopný blbky, ačkoliv by se měla asi chovat jinak.
Buď v klidu zvládnete to.
Péče o miminko není zas až tak náročná, jak se tváří, mě třeba mnohem víc zmáhalo batole a teď předškoláček, Náročný asi bude naučit se spolu žít s přítelem a s miminem.

 
K.a.c.i.k93
Kelišová 5608 příspěvků 13.03.13 09:09

Ahoj, mě je taky 19,skoro 20 :) A jsem v 10tt :pankac: Maturitu už mám sice úspěšně za sebou, ale kdyby se to stalo před maturitou, nic by se nezměnilo :pankac: Pokud mimino chceš, tak za něj bojuj :) Nedělej nic, co bys nechtěla :) V budoucnu toho můžeš litovat :pankac: :kytka:

 
Vermilion
Kecalka 305 příspěvků 13.03.13 09:16

Ahoj, ja si taky myslim, ze jsi se rozhodla spravne. Neohlizej se na to, ze vetsina tvych vrstevnic bude studovat a zit si volne, najdi si nove kamaradky, ktere jsou taky mladymi maminkami, pomuze ti vieet, ze nejsi sama. A muzes na sebe byt po pravu hrda, ze do materstvi jdes. Nepochybuj o sobe, podle toho, jak pises, bych rekla, ze to mas v hlave srovnane a ze budes skvela mama.
Podminky nemate uplne tak spatne, mate kde bydlet, pritel pracuje a hlavne, mate podporu obou rodicu, tam vidim moznost hlidani, takze i tu skolu by sis mohla dodelat.
Je pravda, ze jste strasne moc mladi a ze mate more casu pred sebou, takze kdybys tady treba psala denicek o tom, jak se snazite a jak strasne touzis po miminku, asi bych ti napsala, at jeste par let pockate, ale kdyz uz je male na ceste, nezbyva nez se k tomu postavit celem.
Pro potrat bych se osobne nikdy nerozhodla, sice jsem v takove situaci nikdy nebyla, mozna kdyby hrozily vazne existencni problemy, miminko melo nejakou opravdu vaznou zdravotni vadu… nevim. Nebo kdyby materstvi melo pro matku opravdu spatny psychicky dopad, kdybys proste kazdym coulem sveho tela vedela, ze miminko nechces, nejsi na nej pripravena, mas z nej strach… ale i tak, dokud ten uzlicek nebudes mit v naruci a troufnu si dodat, dokud o nej par mesicu nepecujes, nevis, co je to byt mama a co je to materska laska… a pak nelituje zadna.
Nebudes to mit lehke, ale jako vsechno ma to sve vyhody a nevyhody. Na jednu stranu ti to sebere cast mladi, jak pises, ze musis o 5 let dospet, tak to jsi vystihla presne! Na druhou, miminko je dar, kdyz si neco prectes o poceti, tak je to primo zazrak. Drzim palce, at je mimizdrave a at se vam jen a jen dari!

 
atominnka
Generální žvanilka 20912 příspěvků 13.03.13 09:36

To stou HA, co ti řekl doktor není pravda. Já brala 4,5roku HA přesně na minutu - pokaždé v 10večer, měla jsem na to nařízený budík. A nakonec taky HA selhala-nejspíš díky velkému stresu v práci. :nevim: Nebrala jsem antibiotika, byla jsem zdravá, neměla jsem ani zažívací problémy, jen ten stres. Samozřejmě mi dr řekl to, co tobě, ale nevěřím mu, snad vím kdy a jak jsem pilulky brala, ne?
Byla jsem v podobné situaci jako ty, děti byly vplánu do budoucna, já teda už rok pracovala, ale chtěli jsme s přítelem nejdřív postavit dům, pak se vzít, pak mimi.. A je to naopak, napřed těhotenství, pak svatba(po 4,5letech), pak jsme spolu začali bydlet a barák? Na ten se teprve chystáme :mrgreen: Ted se i sažíme o druhé mimi, dcerce je už 28měsíců :srdce: Vím, že tomu tak často nebývá, ale tohlke všechn nás stmelilo, po porodu jsme měli sice pěknou krizi, trvalo to přes rok, ale i to jsme zvládli :dance: :srdce:
Tobě přeju, aby bylo vše v pořádku - těhotenství, porod, vztah s přítelem. Maminka má pravdu, se svatbou není kam spěchat, na druhou stranu na tomto kroku byste se měli domluvit vy dva s přítelem ;) Maminka sice může pooradit, ale hlavní pro tebe a tvé miminko teď bude partner VŠ si udělat zkus, nicméně v dnešní době ani s VŠ nemáš jistotu zaměstnání :nevim:
A kdo ti poradí až bude potřeba? Prostě zavoláš mámě/kamarádce/tchý­ni nebo si to najedeš na emiminu :jazyk: Uvidíš, ono to tak strašné není, horší je to se starším dítětem, to dá víc zabrat, jak po fyzické, tak po psychické stránce, alespon u nás to tak je, malá byla supr hodné miminko, teď je z ní rarach a pusu nezavře, nezastaví se a pořád musí něco kramařit :mrgreen:
Držím vám moc palce :kytka:

 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1764 příspěvků 13.03.13 10:23

Máte kde bydlet, přítel pracuje a oba dva miminko chcete, tak nehledej vědu tam, kde není. Já jsem s mimčem zvládla dva semestry prezenčně na VŠ (rodila jsem během zkouškového), poté jsem přešla na kombinované a dá se to, pokud máš tolerantní přednášející. Někteří si dělali srandu, že malá je nejmladší lingvista na katedře, občas jsem si ji nosila s sebou. Kecy o tom, jak si zničíte život neber vážně, kdysi se to tak možná bralo, ale dnes jsou možnosti úplně někde jinde. Za ten rok a půl si s manželem občas říkáme, co bychom tak asi dělali bez dcery, přijde nám to nepředstavitelné a došli jsme k tomu, že bychom měli mnohem méně důvodů k radosti.

 
Aony
Závislačka 2760 příspěvků 13.03.13 10:27

Ahoj..moc drzim palce..stala se mi neco podobneho pred tremi lety..nevedela jsem co delat..skola nedokoncena..pritel nepripraveny.­.skoncilo to spontannim potratem:-( kdyz bylo po vsem bylo mi neskutecne smutno ze miminko nemam…ze bychom to zvladli..i kdyz jsem si ze zacatku rikala to vo ty…drzim strasne moc palce at to vsechno zvladnes!!! :kytka:

 
xpisk03  13.03.13 10:41

Líbí se mi, jak o všem přemýšlíš, myslím, že budeš skvělá máma už jen proto, že si uvědomuješ, že mít mimčo není sranda a že vlastně ani nevíš, co to obnáší, ale neboj, to přijde samo ;)

my miminko s manželem plánovali, já v 1.ročníku na VŠ, on má firmu, jsme finančně nezávislí a nemáme se špatně, takže jsme si řekli, že to zkusíme a uvidíme, za jak dlouho to vyjde. upřímně, já plánovala, že ještě tak rok odstuduju a pak že si přerušim. nakonec jsem odstudovala jen ten prvák, protože se nám zadařilo hned první měsíc, termín jsem měla na začátku října a přerušeno mám teď na rok. i když jsme mimčo plánovali, celých 9 měsíců jsem si říkala, jestli to není brzo, jestli to zvládnu atd. ale teď když mám toho drobka vedle sebe, tak už bych ho do bříška nevrátila! jsem ráda, že tu s námi je, školu nějak dodělám - studovat se dá v každém věku, mít dítě nejde v každém věku!! a přiznám se, že až teď, když jdu třeba na cvičení, nebo když jsem byla s holkama na skleničce, tak si říkám, jak byl život bez malýho lehký, ale že oni vlastně řeší úplný voloviny a mají to prostě jinak. jasně, já ve svých 21 letech řešim prdy, mlíko a příkrmy, ale taky úsměvy a to, že pro někoho žiju. ony tak možná to, která se kde s kým vyspala, která koho podvádí a jak se namalovat, až pujdou běhat. já chodim běhat nenamalovaná, doma v teplákách, ale jsme s manželem nejšťastnější, že máme malýho :)!! když někam jdu, upravim se a vážim si chvilek, kdy ho hlídá babička a já si můžu chvilku oddechnout a protáhnout si záda ;) pak se ale strašně moc těšim domů na prcka a pořád píšu jak se má a jestli nezlobí, nepláče…

mít dítě je to nejkrásnější :) a v tak mladém věku si ho užiješ 2× - jednou když bude malý a podruhý až spolu za 20 let budete chodit pařit ;)

 
berunka007
Kecalka 325 příspěvků 13.03.13 10:52

Drzim obema palce :kytka:

 
Maddlen
Závislačka 2956 příspěvků 13.03.13 11:06

Ahoj, Tvůj deníček jsem četla dvakrát po sobě a nabývám z něj jednoho hlavního dojmu - bude to dobré! :kytka: Jste s přítelem rozumní, je dobře, že přemýšlíš nad školou a nad věcmi okolo, že nejsi bezhlavě nadšená z mimina jak z hračky a nelítáš v oblacích a nepředstavuješ si to jak Hurvínek válku, i to svědčí o určité dávce zodpovědnosti. Mamce můžeš o radu vždycky zavolat nebo za ní zajít, přestěhováním se ji přece neztrácíš. A tchýně je určitě zkušená - vždyť přítel má sourozence a sama jsi psala že to bude její deváté vnouče… bude to v pořádku, uvidíš. Hodně štěstí a těším se na deníček o porodu. :-) :kytka:

Příspěvek upraven 13.03.13 v 11:06

 
rawala
Ukecaná baba ;) 1813 příspěvků 13.03.13 11:15

:hug: máš vše co potřebuješ k tomu aby jsi byla šťástná, jen to přišlo dřív! ale lepší než kdyby miminko nechtělo přijít až budeš chtít ty! je to součást tvého celého života! bude tě milovat, smát se na tebe ale i zlobit, ale o tom děti jsou! neboj se, učený z nebe nespadl a každá matka s rozumem to zvládne! a kdykoliv se můžeš kohokoliv zeptat, stále se všichni učíme

 
AmyLee  13.03.13 11:17

:potlesk: držím ti pěsti… hlavně ať je miminko zdravé :hug:

 
feésM
Ukecaná baba ;) 2357 příspěvků 13.03.13 11:36

Krásně napsaný deníček :) Jak píšeš, nebudete nejmladší rodiče a pokud máte nějaké zázemí, tak to určitě zvládnete ;) Z plánovaného těhotenství je určitě daleko daleko větší radost, ale z neplánovaného miminka bude stejně ta radost neskutečná! :) A jak je psáno v prvním komentáři, život konečně dostane smysl. :) My jsme se začali snažit o miminko když nám bylo 21 a malá se nám narodila chvilku před našimi 23mi narozeninami :) A pořád si říkáme o čem byl ten život před tím. Není nad to postavit se nad postýlku a dívat se, jak tvoje malé spinká a nebo jakou má radost z toho, že jsi u něj :hug: A ze vstávání xkrát za noc na kojení neměj strach. Nějaká miminka se budí častěji, nějaká třeba jen jednou a to naše se v noci nebudí vůbec a znám spoustu maminek co to tak také mají :kytka: Hlavně buď co nejvíc v pohodě, ať máte klidné miminko a hlavně ať jste všichni zdraví a máte se rádi - to je nejdůležitější. Ať vám to všechno vyjde :hug:

 
Niqitka
Ukecaná baba ;) 1342 příspěvků 13.03.13 12:00

Peťulo, hlavu vzhůru taky studuji vejšku. Ted píši bakalářku a mám roční holčičku. A čekáme druhé dítě. -jsem 23tt. Takže do toho jdi dá se to zvládnout. Učím se když dítě spi a přednášky? jednou za 14 dní a musím řict, že dnes si je užívám. Vždycky s radostí vypadnu -odreaguju se a babičky rády hlídaj. Uvidiš tu vyšku budeš mit jako kontakt s okolním světem a ten budeš potřebovat jako sůl :mavam:.

 
jruz
Zasloužilá kecalka 871 příspěvků 13.03.13 12:09

Super - budeš mladá matka, která po odrostení dětí bude mít život stále před sebou, plná sil jak na koníčky, tak na budování kariéry.

já se v padesáti budu starat o puberťáky :pankac:

 
Anonymní  13.03.13 12:31

Hodne i podstatne starsich maminek to nema v zivote a v hlave srovnane, jako ty. Urcite to zvladnes :kytka: skola se s miminkem zvladnout da, mas zazemi. Ja ji musela prerusit, zazemi jsem nemela a nechtela jsem prestat kojit.

 
morčák
Ukecaná baba ;) 1618 příspěvků 13.03.13 12:46

Přišlo to sice nečekaně a moc brzo, ale podle toho jak píšete máte zázemí a přítele, kterého milujete a to je do začátku hodně. Bydlení taky máte a teď jenom aby se narodilo zdravé miminko a bude to prima.
Přeji vám hlavně hodně štěstí, zdraví, lásky a síly abyste vše zvládla tak jak si přejete.

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 13.03.13 12:53

Držím palcky, určitě to zvládnete na jedničku…
ME se taky zda ti co se snaží o miminko tak mají smulu, ti co si ho zatim neplanuji, AZ někdy do budoucna ano buuum a jsou tam dvě čárky…taky jsem byla v podobně situaci, sice je mi už 25 ale stejně to bylo nečekaně…teď má mala už 6 měsíců, všechno tak rychle utíká ze tomu sama ani nevěřím…uzivej si každé chvilky s briskem a pak bez bříška ale s miminkem protože se nenadejes a tvé miminku bude Mit pul roku…přejí hodně zdravicka a stesticka :*

 
Bobbka
Stálice 55 příspěvků 13.03.13 13:00

Tvuj denicek mi prijde jako muj zivot pred lety, prozivala jsem naprosto to same, letos ten pribeh oslavil devatenacte narozeniny, je uzasnej a ja verim, ze ho mam za odmenu:-).Dlouho po narozeni syna jsem tvrdila, ze dalsi deti urcite nechci, no a nakonec mam deti tri:-).Zivot bez deti si vubec nedovedu predstavit, a i kdyz me obcas dohani k silenstvi, s temi starsimi je to horsi nez s tim poslednim prcem, je to to nejlepsi co me v zivote potkalo. Takze tve rozhodnuti je podle me spravne, tenkrat se mi honily hlavou naprosto stejne myslenky.Tak neboj, vsechno bude dobre…drzim palce a tesim se na vyvoj situace v dalsim denicku:-)

 
Šmouli88
Echt Kelišová 7543 příspěvků 29 inzerátů 13.03.13 13:19

Držím Vám palečky :palec: Je vidět, že jste rozumný a o všem přemýšlíte. Samozřejmě s miminkem jste mohli počkat až si doděláš školu, ale když přišlo dřív vůbec se toho neboj. My miminko plánovali a vyšlo nám až po půl roce a jsem ten nejšťastnější člověk na světě :srdce: Nic mi neudělá větší radost jak úsměv na tváři naší dcerky a nebo když ji vidím jak si s přítelem hraje. Myslim, že začíná bejt zase doba kdy děti se rodí mladším rodičům, ale na tom neni vůbec nic špatného :dance: A mimčo si užívej jak jen to půjde. Až bude mimču víc dáš nám za pravdu a hlavně nevíš, jestli až byste ho plánovali jestli se to povode. Spoustě lidí to nejde a litujou toho, že v ´mládí to nezkusily nebo ho dalli pryč :hug:

 
Adduše
Ukecaná baba ;) 1114 příspěvků 13.03.13 13:27

Mě ted bude 20 a jsem ve 20. týdnu. já mám teda maturitu za sebou. taky budeme mladí rodiče. ale těšíme se :). a všichni mě vlastně překvapili, nikdo nereagoval šokem a pohoršením, ale všichni nadšením, že konečně nějaká mladá maminka a že kdyby to mohly vrátit taky by měli děti brzo. ale teď v 35 řeší, že nemohou mít.
má to svoje výhody i nevýhody. ALE MLADÁ MAMINKA VŽDY NEZNAMENÁ BLBÁ MAMINKA!!!
tak gratuluji :potlesk:

 
Kačenka1990
Zasloužilá kecalka 980 příspěvků 13.03.13 13:51

Tvůj deníček mi připoměl mě ;) také jsem otěhotněla přes HA v listopadu jsem zjistila že čekáme naši berušku reakce byly ve směs v pohodě až na mého taťku nechtěl si připustit že bude děda ale teď se těší. Je mi 22 příteli 25 taky jsem měla strach jak to zvládnu dám jí všechno co bude potřebovat???bude moct říct ve škole byla jsem s mamkou a taťkou tam a tam a u moře. Taťka mi koupil nové kole. Nechtěla jsem aby moje dítě strádalo. Měla jsem výčitky svědomí dáme mu všechno ale teď už vím že přítel nás obě miluje máme kde bydlet všíchni nás podporujou a tak náš poklad příjde 11.7. 2013 na svět :* :srdce: každopádně držím palečky kdybys chtěla ráda bych si s tebou popsala :dance:

 
Klare  13.03.13 14:10

Maturovala jsem těhotná, nevěděla jsem o tom. Bio otec dítěte násilník a alkoholik, když jsem se to dozvěděla, už jsme spolu nebyli. Teď je mi 21, mám ročního broučka, přítele, kterému je 19! a jsme spolu šťastní. Dělám VŠ, hlídají babičky a všem je nám skvěle. DÍTĚTEM ŽIVOT NEKONČÍ!!! A pokud bude chuť, všechno se dá zvládnout. A nakonec je to to nejhezčí, co máš :-)

 
Ťulda.bix.nood
Povídálka 17 příspěvků 13.03.13 14:13

Mi jsme to taky neplánovaly, je mi též 19let, ale časem když rostlo bříško jsem byla štastnější a štastnější, všechno příjde popořadě :) mám 8dní do porodu a ani se moc nebojím, neříkám že ne ale spíš jsem štastná a těším se… Hlavně ať je malinký v pořádku ti přeju a dtžte se :) :srdce: :srdce: :srdce:

 
Ter91
Zasloužilá kecalka 576 příspěvků 13.03.13 14:14

Nadhera Nadhera :srdce: :srdce: Je ti 19 ale pobrala si vice rozumu než nejaka starší ženska, krásně pišeš vyřazuje stoho iteligence atd :) ty jsi určitě na miminko připravená a bylo by škodá kdybys šla na potrat :? držím palečky všechno se dá zvladnout, když se chce o kdybys zustala sama ty to zvladneš seš super :srdce:

 
XY123  13.03.13 14:15

Já zažila to, co ty. Dítko se povedlo těsně po maturitě, už jsem byla přijatá Na VŠ. Šla jsem na potrat, ačkoli jsme se s přítelem měli rádi (on stejného věku), ani na minutu mě nenapadlo, že bych si ho nechala. A upřímně řečeno, mám teď 2 nádherné děti a manžela, který není totožný s tehdejším přítelem a jsem hrozně šťastná. Na 100% vím, že bych s tehdejšim přítelem, dítětem a bez VŠ (třeba budeš šikovná a zvládneš ji, ale upřímně řečeno to nevidím moc růžově. Je to velká dřina a otec by musel fungovat na 200% nebo třeba teda tvoji rodiče…) Mít dítě je temžší, než si kdo kdy uměl představit - na tom sem se tedy shodla se všemi kamarádkami.

Občas na to dítě myslím, chodilo by už dávno do školy a otřesu se při pomyšlení, jak bych žila a štěstím, jak žiji teď. Rozhodni se sama, moc Ti držím palce!

 
frozendarkness
Kecalka 328 příspěvků 1 inzerát 13.03.13 14:53

Já jsem otěhotněla když mi bylo 19,měsíc před maturitou.Taky jsem se rozhodla nechat si mimčo, v bydlení a práci přítele problém nebyl. Odmaturovala jsem, nastoupila na vš a ted finišuju s bakalářkou :) je ale pravda že tchýně bydlí kousek od nás a když se potřebuji učit či psát tak si malého vezme klidně na celý víkend. Za to manžel, ten skoro nepomůže. Malému jsou před dva roky a když byl malé mimčo, bylo to s učením v pohodě, teď je to horší. Ale opravdu, bez podpory rodiny to nejde. Držím ti palečky, rozhodni se dle svého nejlepšího vědomí a svědomí :hug:

 
brumdinka
Neúnavná pisatelka 19597 příspěvků 13.03.13 14:53

Dítě opravdu přichází v ten pravej čas, ale pro něj..vše je jen o úhlu pohledu 8)

ale zázemí máš, chlapa co tě podrží taky, vysokou si můžeš v klidu dodělat dálkově, tak v čem je problém :) neboj zvládnete to :) přeju at´vše dobře dopadne :kytka:

p. s. nezodpovědnost vypadá uplně jinak…

Příspěvek upraven 13.03.13 v 14:54

 
_Kaczenkaa_
Závislačka 2758 příspěvků 13.03.13 15:23

Krásně zmatenej deníček… :lol: Ale naprosto to chápu, já si psala normální deník v těhotenství a teď jsem si to po porodu četla a teda divím se, že jsem vůbec ty moje myšlenkové pochody zvládala zapisovat… :lol: :lol:
Koukej, máte kde bydlet, přítel má práci, rodina Vás podporuje a máš 9 měsíců se na „to“ připravit… :kytka: Já zjistila, že jsem těhotná v době, kdy partner o práci přišel a já nastupvala do nové práce, neměli jsme kde bydlet a v nikom jsem neměla oporu a taky jsme to zvládli… :pankac:
Je na Tvém deníčku vidět, že si nejsi úplně jistá, ale i přesto se těšíš a víš, že pro to malé uděláš co nejvíc a to je to nejdůležitější… :hug: :hug:

 
VeronikaNel
Kecalka 433 příspěvků 13.03.13 15:24

Po pravdě…úplně se ve tvém deníčku vidím…Taky jsem při sezení v čekárně sama sobě tvrdila, že nechci a pak mi došlo, že chci…A ne málo :mrgreen: I maminy máme podobné, na výsledky atd mi volá páč „z pevné linky to vyjde levněji“ :mrgreen:
Hele, nabídnu to pokec, asi vím jak se cítíš, nebo tuším ;) Každopádně, kdyby jsi chtěla, piš ;) Prošla jsem si tím také, dnes mám 13měsíční holčičku a jsem strašně šťastná že JE! :srdce:

 
pavlinka77
Zasloužilá kecalka 868 příspěvků 13.03.13 15:38

Mě je 22 a partnerovi 23, o miminko jsme se snažili dva roky, nakonec jsme skončili na IUI. Určitě to zvládneme :-) pokud se rozhodnete miminko mít. Jinak já v noci k malé nevstávám :D spinká celou noc :-) :mrgreen: :mrgreen:

 
Kaculatko
Extra třída :D 11744 příspěvků 13.03.13 17:06

Tak jsem se prave dozvedela, ze bez vejsky jsem a budu nic… :zed: to mi moc na nalade nepridalo, ale vam dvema gratuluju a preji hodne stesti do zivota, s miminkem jen samou radost a tak dale…

 
Petula01
Zasloužilá kecalka 856 příspěvků 13.03.13 17:10

Já jsme nechtěla aby to vyznělo, že lidi bez vejšky jsou nic, to přece není pravda! Jen já, studující ekonomickej obor, kde je největší nezaměstnanost vůbec, tak mám minimální šanci najít práci s maturitou, tak bych tu šanci ráda zvýšila tím, že budu aspoň bakalář. Neříkám že pak seženu práci bez problému, ale rozhodně budu mít větší práci než kdybych 4 roky nedělala nic. Pak by to bylo jako kdybych neměla ani tu maturitu ;)

 
Althya
Ukecaná baba ;) 1748 příspěvků 1 inzerát 13.03.13 17:26

Mila zakladatelko, nezlob se na me, ale ja na tvem miste bych do toho nesla. Z tveho denicku mam pocit, ze si to cghces sama pred sebou obhajit, ze to zvladnete, no treba ano. Kazdy je jiny, ale podle me jste fakt oba mladfi, prvotni reakce tveho pritele mluvi za vse…plne ho chapu. Fakt nevite, co vas c eka. A navic mi neprijde ok, kdyz jsi vlastne uz byla tehotna a brala jsi dalsi mesic prasky…a urcite jsi nekdy tabletku musela vynechat, nebo jsi treba brala nejake leky, ktere mohly ucinek antikoncepce utlumit. Me se narodila planovane nase dcera az v mych 29 letech, manzelovi bylo skoro 32 a muzu ti rict, ze i kdyz mame zazemi, bydleni, penize, tak je to zahul a kdybycvh vedela, co me ceka, tak nevim, jestli bych do toho sla…Predtim jsem hodne cestovala, mela kupu vztahu, uzivala si zivota, takze nemam pocit, ze bych materstvim o neco prisla, ale i tak je to narocne a nekdy fakt na palici, nase dite nepatri mezi nejhodnejsi, ale zas nebyva nemocna, krasne spi, mohlo to byt horsi. A jak dite zacvici s partnerskym vztahem…no ja bych do toho ve vasem veku nesla. Nejsem zastancem plozeni za kazdou cenu a jak tady nekdo pise, ze zivot az s ditetem dostane smysl, tak to je nesmysl.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele