Běžné rodinné nedělní odpoledne

klafina123  Vydáno: 27.07.14

Jsme jedna člověčí rodina, která sice nemá vše, ale má sebe, nás osůbky, které z našeho společného života občas udělají hezké a nezapomenutelné vzpomínky…

Naše celá rodinka, včetně našeho chlupáče, vyrazila do lesa na maliny. Byla jsem tam jen já sama s dětmi i minulý týden a moc jsme si pochutnali - a ten koláč, ten byl mňamoučký. Ovšem pobyt v přírodě, kde zem byla rozrytá od divočáků, zas taková radost nebyla, tím spíš, když jsem si říkala, kdyby náhodou, co bych já jako dělala s dětmi a vlastně i sama se sebou. Tedy včerejší alespoň psychická podpora taťky udělala své a vypadalo to, že si les užiju.

Z auta jsem byla pomalu násilím vytažena naším chlupáčem, protože nejspíš chytl nějakou stopu. Naštěstí táhl směr maliny. Přiškrcený a dusící se pes si nedal vymluvit, ať se laskavě zklidní, a tak jsem za ním pocupitávala.

Průběžně jsem si říkala, proč zas já vleču v batohu zásobu vody snad pro celý pluk, včetně našeho psa, ale známe to. Doma, kdy si každý balí to svoje a kde je ještě stále přístup k tekutinám, všichni říkají, že TO, co si sebou berou, stačí. Realita je pak ovšem jiná. Zároveň přemýšlím, jestli jsem se náhodou nezbláznila, vzít sebou tolik nádob a nádobek. Ale co, jsme na to sbírání přece 4.

Konečně stojím před keři a zjišťuji, že se ty maliny za těch pár dní snad o půlku smrskly. Nevadí.

Ovšem, někdo chybí. Natálka stojí na hraně cesty a že dál nejde, protože TO píchá. Ha, došlo na moje slova, že do lesa se berou jiné boty než otevřené. Vracím se ve vzpomínce domů, kdy se mi nafučenka uražená snažila vnutit myšlenku, že v růžových crosskách to v lese bude bezva. Kompromis byl tedy -sandály, též barvy bonbónu. Přestala jsem odporovat a říkala si, že nejlepší je, pokud to dítě neohrožuje na životě, ho nechat, ať se vytrestá samo.

Došlo na má slova. Nafouklá pusa a slova, že jehličí a šišky při chůzi píchají. Jaká novina. Začínám sbírat a ponořovat se do klidu lesa. Za chvíli za mnou cosi zašustí a kníkot přeruší lesní klid.

„Mamííí, já chci taky sbíírat!“
„Tady si vyber nádobku a můžeš říkám, ale ne že to bude jako minule, jak jsi to, co jsi nasbírala, zas schválně odsypávala na zem.“

Nafouklá pusa stojí a ani se nehne. Provokativní pohled pomalu propichuje mé tělo až do morku kostí. Taťka v pravý čas vycítil situaci a Natál odvádí sebou, na druhou stranu maliní. Natálka si taťku nedovolí prudit a usmívá se, jak největší pohodářka. Asi díky prázdninám jsme spolu víc, než je zdrávo, pomyslím si a trhám.

Po půl hodině se nádobky hezky plní. Slyším děti, jak na sebe pokřikují. Natálka volá na syna „Fífo, kolik?“ Syn myslí, kolik nasbíral nádob a volá 6. Natálka s „juchů“ volá, že ona má 12 a že to je víc. Ovšem že myslí malin, je už jiná věc.

Po hodině sběru si syn vzpomene, že nechal v autě na zadním sedadle mobil. Taťku málem omývají, a tak balíme a jdeme pro telefon. Taťka polyká svojí myšlenku, abych tam já s Natálkou na ně počkala, že jsou hned zpátky, protože v ten samý okamžik moje oči padají na zem, která je rozhrabaná od nějaké lesní zvěře… od prasat.

Natálka kvičí asi 10 metrů za námi, že nechce domů a nedá si vymluvit, že ještě přijdeme. Když ji chci vzít za ruku, utíká ještě dál, že za ruku nechce. Auto nikdo nevykradl, odkládáme nasbírané maliny a že jdeme zpátky. Natálka je opět nafučená, protože myslela, že už jedeme domů. Opět stojí na hraně cesty a že dál nepůjde, protože TO opět píchá. Hodný a laskavý bratr na ní volá, že ať si tam tedy zůstane, ale ať se pak nediví, až ji sežere prase. Řev, který se v ten samý okamžik ozve lesem, by snad odehnal i strašidlo, natož prase.

Natálka dobíhá k naší skupince a kázání o tom, že malé děti se nestraší… na jednu stranu… a o tom, že v lese se nehuláká… na stranu druhou se mám pocit míjí účinkem.

Zbytek rodinky už sbírání malin nebaví. Nevadí, buď ráda, že jsi v přírodě, utěšuju se a jdu tedy na TO sama. Zbytek rodinky hraje šiškovou válku. Natálka sedí nafučená stranou, protože chlapi ji na chlapské hry nechtějí vzít mezi sebe. Slibuje, že nebude ječet, když ji náhodou nějaká šiška zasáhne. Snažím se ji navnadit na maliny, ale kroutí hlavou, že chce hrát chlapácké hry.

Po chvíli řev prořízne klid - zakopla o klacek. Další řev - má v botách jehličí. Řev - štípl jí komár. Řev - zasáhla ji šiška. Už to nekomentuju a zanechávám ji osudu. Obracím hlavu a zjišťuju, že nás pes si vyhloubil díru snad v té nejčernější zemi, kterou nějakým způsobem obalil nejen na sebe, ale i na můj batoh. V duchu si říkám sprosté slovo o vyprazdňování a jdu pokračovat v práci.

Svědí mě nohy jako blázen a teprve až teď si všímám, že zdejší komáři mají z mého těla občerstvovací pochodující stanici. To se zas zítra udrbu…

Konečně dílo dokonáno, všechny nádoby plné. Uf, dokázala jsem to. Koláče budou určitě minimálně 2. Schytávám i já zásah šiškami, prý abych nevyšla ze cviku. Že jsem nasbírala hromadu plodů, z kterých bude jídlo, které během pár minut zmizí nenávratně v břichách, nikoho nezajímá.

Uléhám do jehličí mezi mravence a komáry a je mi jedno, že sedím i částečně vedle našeho špinavého psa. Mezi korunami stromů hledám mraky a oblohu, tak ráda se dívám vzhůru.

Najednou zašustnutí a já vyskakuji a s očima jak tenisáky hledám zdroj hluku, který vím, že není od zbytku rodinky, která se může umlátit smíchy. Veverka přeskakuje ze stromu na strom, hází nebo padají šišky. Do éteru říkám, že jsem zvědavá, co budou dělat, až mě klepne pepka a oni moje kila budou mít dopravit do auta. Podle jejich pohledu nevím, jestli by mě tam nakonec nenechali.

Všichni jsme příjemně unavení, čas se taky blíží večeru a my se pomalu chystáme domů. Cestou se ještě zastavujeme u mě v práci, mám tam od kolegyně už nějaký pátek terárko pro to naše zvířectvo. Děti a psa, jako správní milující rodiče (holky, berte to prosím s reservou) necháváme v autě. S OTEVŘENÝMI OKNY! A jdem se rvát. Trochu pokecám s kolegyněmi, mezi řečí omluvím svojí zaprasenou vizáž a vracíme se k autu.

Naše rozvědka syn už z dálky hlásí, že Natál snědla maliny, do čehož Natál s obhajobou hlásí, že tam ještě trochu zbylo. Děti seděly každý jinde, syn vpředu se psem a ona vzadu. Maliny nejsou jenom v jejím břiše, ale na triku, kraťasech a opěradle. Jsem znamením Býk a přiznám se, že jsem viděla rudě. Moje celoodpolední práce zmizela v břiše toho, kdo byl líný si i v lese sehnout a natrhat do svého břicha. Toho, kdo po donucení, přispěl 12 malinami.

No co, vyblité maliny bych stejně na koláč nedala, nedalo se nic dělat, jen doma dostala pěkné kázání o tom, co to znamená žít v rodině. O tom, proč rodina dělá vše společně a proč se i o vše dělí. Stála a bylo mi jí chvílema líto. Stála a snad poprvé v životě neodporovala. Možná se snad i trochu styděla.

Pro příště jsem se rozhodla, že půjdu někam sbírat broskve. Ty se ve větším množství do dětské ručky nevejdou…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.9 bodů
 Váš příspěvek
 
mlsalkaM
Kelišová 6080 příspěvků 27.07.14 00:42

Moc hezký deníček :kytka:

 
Agnesita
Závislačka 2551 příspěvků 27.07.14 00:49

Kolik let je nafouklé puse? Docela si ještě dokážu vybavit, jak byl svýho času model „rodina všechno společně“ otravný :mrgreen:

 
kaja00
Extra třída :D 10271 příspěvků 27.07.14 01:06

Moc pekny denicek :kytka: Kolik let je detem? Verim, ze kolac byl vyborny :mrgreen:

 
neumisa
Neúnavná pisatelka 17988 příspěvků 27.07.14 09:05

Moc pěkný, jako bych to viděla :mrgreen: :palec:

 
Dominika93
Povídálka 14 příspěvků 27.07.14 13:12

Moc pěkné, také se těším, až bude malá větší a bude trávit společné chvíle :D :)když si na to člověk vzpomene zpětně, třeba v mém věku tak mu ty chvíle chybí :palec:

 
verulicek  27.07.14 19:14

Deníček hezky napsaný, jen nechápu proč se synátor neobešel v lese chvilku bez mobilu :nevim:

Příspěvek upraven 27.07.14 v 19:15

 
marmelada78
Závislačka 3112 příspěvků 27.07.14 20:45

@verulicek To jsem taky nechápala :-D Ale asi se spíš báli aby jim někdo nevybral auto..

 
Mi24  27.07.14 22:38

Deníček fajn až na ten neustálej strach z divočáku…

 
Luca10  28.07.14 05:14

Hezky napsáno, až na ten „mňamoučký koláč“. :roll:

 
klafina123
Ukecaná baba ;) 2473 příspěvků 20 inzerátů 29.07.14 00:12

Takže ještě pro upřesnění. Dětem je 7,to je dcera a 11 let syn. Syn mobil v lese nepotřeboval kvůli hrám, ale proto, aby nám někdo nevybral auto. Už jsme jednou zažili vymlácený zadní sklo u jiného auta, jen kvůli potahům. A můj strach z divočáků má důvod. Když byl syn malý, byla jsem s ním na chatě. Jednou jsem s ním jela z procházky…,byl na kočáru.. a na silnici jsem narazila na stádo prasat s malými a ten kanec, to byl obr. Prostě jsem jsem šla po silnici, kde auto projede 5× za hodinu, lemované z obou stran polem, když najednou něco šustilo v obilí. Myslela jsem, že je to kočka na lovu. Bylo půl 5 odpoledne. Nevěnovala jsem tomu pozornost a najednou ani né 2 metry přede mnou začal vylézat divočák za divočákem, do toho vyběhlo vždy nějaké selátko a zas bachyně. No a ted co jako? Dítě na kočáru, stromy okolo silnice sice ano, ale ořezané tak, že dole nebyla jedinná větvička, až nahoře koruna. Otočila jsem kočár aletěla jsem zpátky do vesnice ukecávat lidi, ať mě někdo hodí k nám do lesa na chatu. Hrozně dlouho mi trvalo, než jsem se z toho dostala, ale les mám ráda a tak se snažim. Ale někdy, když je to tam dost rozryté, tak se prostě bojim.

 
Mi24  29.07.14 09:56

@klafina123 divočaci ty neublíží ani když mají selata stačilo jen počkat až projdou a jít dál..kdyby jses jim postavila přímo do cesty (do míst kudy procházeli) tak by možna bachyně zautočila že se bojí o selata, ale jinak ne a ani kanec ne…promiň, ale já už jsem s ními příšla do styku několikrát i jak byli vystresovaní a nebližíli nikdy tak takový strach nechápu..neustále slyším jak se kdo bojí divočaku a naprosto zbytečně

 
klafina123
Ukecaná baba ;) 2473 příspěvků 20 inzerátů 29.07.14 10:58

Tak se bojim divočáků no. Já zas nepochopim, jak někdo může šílet z pavouků, žab, hadů, myší a pod. Každý máme něco. A deníček nebyl psaný kvůli tomu, jestli se někdo bojí prasat nebo ne.

 
TerezkaaD
Kecalka 106 příspěvků 04.08.14 16:41

Hezký deníček :mavam:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele