Jedno, či dvě?

Ella007  Vydáno: 20.10.14

Příběh o tom, jak se věci občas zvrtnou, ale i tak můžou - byť s jednou smutnou vzpomínkou - skončit dobře.

Když jsem zjistila, že jsem těhotná, měla jsem radost. Pak se dostavil až blažený pocit „přirozenosti“, zkrátka že všechno je, jak má být, a tehdy, kdy má být, a všechno bude fajn. Špatně mi bývalo jen večer, práci jsem dál zvládala v pohodě, vše vypadalo dobře.

Asi v osmém týdnu se ukázalo, že čekám dvojčata. Byli jsme z toho s partnerem trochu zaskočení, ale pak jsme se začali těšit dvojnásob.

Potom ale přišel první screening a smutný ortel: jedno z dětí má hydrops (celkový otok těla) a velmi vysokou pravděpodobnost genetické vady. Rovnou mi byl doporučen odběr z placenty a v případě potvrzení negativních výsledků selektivní fetocida.

Byl to jeden z nejsmutnějších a nejnáročnějších týdnů v mém životě, protože jsem se musela rozhodnout, co dál. Partner měl jasno - postižené dítě nechtěl. Racionálně jsem věděla, že dvě děti, z toho jedno těžce postižené (pokud by se vůbec dožilo narození), bych sama těžce zvládala, ale vzdát se vlastního dítěte, byť je mu teprve 10 týdnů, pro mě nebylo myslitelné.

Snažila jsem se najít jiskřičku naděje a celý týden jsem hledala na internetu, byť jen jeden jediný případ, který by dokazoval, že dítě s hydropsem je schopno přežít a žít lépe než ve vegetativním stavu,. Ale nacházela jsem jen příklady, které hovořily o opaku.

Na odběr z placenty jsem nešla, nechtěla jsem podstoupit byť malé, ale přesto riziko, že poté potratím. Takže jsem ještě navštívila genetika, který mě seznámil s pravděpodobnostmi různých postižení, a také kardiologa, který potvrdil, že nemocné mimčo má ke všemu i těžkou srdeční vadu.

Všichni doktoři radili totéž - zachránit zdravé dítě co nejdříve, protože čím později by nemocné dítě v děloze zemřelo, tím větší riziko by to bylo pro druhé mimčo, popřípadě hrozil předčasný porod.

Racionálně jsem se rozhodla zachránit alespoň jedno dítě a dát mu co největší šanci na přežití. Do poslední chvíle jsem se ale zdráhala uvěřit a uvědomovat si to, co nás čeká. Vysvětlili nám, že nemocnému mimču zastaví srdíčko, a tak do dvou měsíců se vstřebá.

Stalo se. Zákrok jsem potichu probrečela. Až bylo po všem, dali mi dodatečně podepsat, že souhlasím s odběrem genetického materiálu (plodové vody) na vyšetření. Podepsala jsem, ale pouze s tím, že výsledky mají říct jen mému partnerovi, protože já je nechci znát. Ať by to bylo, jak chtělo, nic se nedalo vzít zpátky (i přesto mi pak došel dopis, že množství genetického materiálů nebylo průkazné, takže se nic nezjistilo).

Byla jsem v 11. týdnu a čekala jsem oficiálně už jen jedno dítě. Zůstala jsem měsíc doma a každý den jsem v duchu děkovala mrtvému miminku, že zůstalo s námi a vstřebává se, a živému miminku, že je bojovník, roste a zůstává s námi. Pořád jsem se v tu dobu cítila jako matka dvou dětí, z nichž jedno se narodí a druhé ne, ale přesto jsou pořád dvě a obě moje a se mnou.

Po třech měsících bylo na ultrazvuku vidět jen jedno mimčo - holčička. Byla jsem zase „v normálu“, chodila do práce a těšila se na její narození.

Přišlo v termínu a přirozeně. Radost z porodu mi trochu zkazil jeho průběh - byl protahovaný a malá se narodila celá fialová, nedýchala, nehýbala se. Jen trochu mávla ručkou, na což do smrti nezapomenu - bylo to jak pozdrav a zároveň ujištění „neboj, mámo, bude to dobré“.

A bylo… Vzpamatovala se rychle a do hodiny a půl jsem ji už kojila. Teď je zní už víc jak roční všetečka, ta nejkrásnější a nejúžasnější na světě, jako ostatně každé dítě pro svého rodiče.

Věřím, že všechno, co se nám v životě stane, má nějaký smysl, i když ho třeba hned a někdy i dlouho poté nerozpoznáme. V tomto případě jsem přesvědčená, že sourozenec pomohl mojí holčičce na svět. Měla jsem totiž před těhotenstvím určité problémy a doktor tvrdil, že spontánně neotěhotním. Povedlo se a já si myslím, že proto, že na to v začátku nebyla sama…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 20.10.14 06:44

Ahoj, moc gratuluju k dceři. Je mi líto tvé ztáty a statečnosti, nosit v sobě mrtvé miminko a čekat až se znova stane součástí mě samé, to je drsné a vyžaduje to sílu, máš můj obdiv :hug:

 
Dainvyk
Zasloužilá kecalka 883 příspěvků 17 inzerátů 20.10.14 07:56

Smutné, ale pěkné :) gratuluji k holčičce :andel:

 
sweet78
Echt Kelišová 8297 příspěvků 25 inzerátů 20.10.14 08:56

Ella007 také věřím že věci se dějí z určitého ikdyž někdy nepochopitelného důvodu :andel:
Jsi silná žena a prošla sis opravdu těžkou „zkouškou mateřství“
Gratuluji k holčičce a přeji ať dělá jen samou radost :hug: :hug: :hug: :hug: :hug:

 
Lucije87
Závislačka 3096 příspěvků 20.10.14 08:57

Gratuluji k holčičce. Je to smutné, ale určitě správné rozhodnutí :kytka:

 
Gabulenka
Povídálka 45 příspěvků 20.10.14 09:15

Mame podobnou zkusenost :-( Take mame holcicku. Gratuluji k vasi princezne. Uzivejte si to, rychle to leti ;-)

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 20.10.14 13:35

Gratuluji k holcicce. :kytka:

 
smon83
Ukecaná baba ;) 1244 příspěvků 20.10.14 13:41

My jsme to měli podobné. Čekali jsme dvojčátka a v 16.tt druhé miminko samo umřelo na syndrom vrozených vývojových vad(rozštěp páteře a patra, nevyvinutý mozek). Bylo to hrozné, když nám to doktor oznámil. Ještě horší pocit byl ten, že musím donosit obě děti do porodu. Nikdo nevěděl, zda se druhé miminko udrží. Rodila jsem v termínu. Pro personál jsem byla raritou. Doma teď máme krásnou, zdravou 3,5 letou dceru a pořídili jsme jí i bratříčka. Ale nikdy nezapomenu na druhé miminko, které umřelo. Přeju celé rodince hodně zdraví. :hug:

 
fialína
Závislačka 4531 příspěvků 20.10.14 15:02

Jak tě chápu… zažila jsem skoro to samé, odkaz na můj článek najdeš v mém profilu nahoře… jen ať víš, že nejsi sama, kdo to prožíval a vlastně stále prožívá. K holčičce moc gratuluju.

 
Si.AlokiN
Extra třída :D 11036 příspěvků 20.10.14 15:39

Ahoj maminko, :mavam:
klobouk dolů za statečnost :hug:. Máš můj obdiv a přeji Vám jen to nejlepší a až dcerka roste jako z vody. :*

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 20.10.14 16:22

Gratuluji k holcicce a preji, aby uz vse bylo jen dobre

 
krusty
Závislačka 2927 příspěvků 20.10.14 19:53

Moc pekne, taky si myslim, ze se vse deje z nejakeho duvodu…trosku jsem si prohrecela…hodne stesti do zivota :)

 
Jitka79
Závislačka 3202 příspěvků 20.10.14 21:15

Četla jsem jedním dechem..andílka :andel: je mi moc líto :hug: Holčičce přeji do života jen to nejlepší..Má statečnou maminku :srdce:

Příspěvek upraven 20.10.14 v 21:16

 
Bethy
Nováček 1 příspěvek 20.10.14 22:00

Achich… úplně mně vstoupily slzy do očí! Příběh plný víry, síly, naděje. Je krásné, že to miminko, které se nenarodilo, má ve vašem srdci své místo, že je také vaše. A opravdu - jistě bylo tu chvíli na světě s určitým posláním. Je dobře, že jste to lidem sdělila. Vás bych chtěla znát osobně. :oops: :)

 
Mates1985
Stálice 57 příspěvků 20.10.14 23:27

Je mi moc líto, čím jsi musela projít, jsi nesmírně statečná. Gratuluji k holčičce :andel:

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17593 příspěvků 21.10.14 07:30

Diky za láskyplné čtení :kytka:

 
pawo
Stálice 53 příspěvků 1 inzerát 21.10.14 12:08

Gratulace k princezně :) máš pravdu, nic se neděje bezdůvodně a jedno zdravé dítě je prostě zázrak :)

 
Balloo_1
Závislačka 2523 příspěvků 21.10.14 12:32

Krásně napsané :-)

 
down
Kecalka 374 příspěvků 42 inzerátů 11.02.15 07:43

Jsi neobycejne silna a statecna. Preju ti jen stesti a hlavne zdravi cele tve rodine.At vam holcicka dela jen radost. :srdce:

 
Anxuska
Nováček 1 příspěvek 06.03.15 20:09

Ahoj, ja práve toto prežívam. Dnes mi lekár na sone oznámil diagnózu jedného plodíku hydrops, druhý je v poriadku. Hneď mi aj spomenul selektívnu fetocídu. Len ja som teraz v 15. Tyždni…

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele