Vivat šátek

Alowen  Vydáno: 27.12.14

Tak můj Daniel už sedí. No, letí to jako ďas. Je mu devět měsíců. Leze jako drak, stoupá si, kde to jde a hraje si už výhradně v sedě. Tak jsem si říkala, že konečně přišel čas přestavět kočárek na sporťák. Mno a tohle je náš první výlet.

Předvánoční čas. Musí se na nákupy. A jelikož tatínek s autem přijede až na víkend, musíme se vydat sami, s kočárkem, metrem/pěšky do jednoho nejmenovaného nákupního centra. Kočárek super, dám do něj fusak, chlapečka v kalhotech a bundičce a několikrát jsem se mu snažila nandat čepici. No, které dítě má rádo čepici a Daník si ji navíc umí už sundat. Ach jo, chlapečku, musíš tu čepičku mít. Tak, teď posadit, připnout a vyrazíme. To, že brečí, zatím nevnímám, protože se většinou uklidní, jakmile vyjedeme.

Taky že ano. Vyjedeme z bytu, zamknu, Daník je v klidu a kouká kolem sebe. Ještě výtah, další zdržovačka. Tak konečně ven. Ale néééé, matka sklerotička, nechala jsem na stole krabičku s Daníkovo obědem, hmmm, takže se vracíme. Daníčku, vydrž, prosím. Rychle výtahem nahoru a zpět dolů a konečně jsme na cestě.

Hurá, dítě je v klidu, vypadá to, že za chvilku usne. Tak jdeme, tam pěšky, není to tak daleko a maličký se prospí. Pět minut, deset minut, pořád klid. Pořád to vypadá, že každou chvilku usne. Když tu náhle „uééééééééééé­éééééééé“, začne brečet. Nechápu proč? Najíst dostal, je přebalený, zima by mu být neměla, ale řve a řve a řve. :( Brouček můj. Tak to otáčím zpět domů, takhle to nepůjde. Vyrazíme odpoledne, to snad bude lépe.

Naštěstí mě napadlo dát si dolů do kočárku šátek. Jelikož to domů fakt není kousek a já malého nerada nechávám brečet (když je možnost jakkoli ho uklidnit), tak zastavíme a navážu do šátku. No, cenu za estetiku by můj úvaz nevyhrál, ale úkol „Uklidni svého chlapečka“ splnil. :palec: Tak a ted teda domů. Maličký kouká, je spokojený a než dojdeme k domu, usíná.

Tak jsem si řekla, aby se prospal, že to do toho obchoďáku vezmu metrem. Takže dítě v šátku, kočárek jenom s taškou a frčíme směr metro. Za patnáct minut už jsme v obchodě. Chtěla jsem si tam někde nechat kočárek, ale bohužel není kde, paní na informacích moc vstřícná není, takže kočár=nákupní košík. Daníček pořád spinká. Tak vytahuji seznam a jde se nakupovat. Lidí je tu dost, naštěstí je to rozptýlené, ale stejně mám občas problém projet.

Daníček se probouzí, když čekám na maso. :D No, jo, chlap. :lol: Rozespale kouká, směje se na mě, huráá, krize definitivně zažehnána. Tak mu jen ze šátku vytáhnu ručičky a jede se dál. Nákup úspěšně dokončen, má peněženka (teda spíš účet) je lehčí skoro o dva tisíce, ale zase mám vystaráno s dárky.

Další úkol je oběd. Paráda, restaurace je veliká. Najíždím dovnitř a hledám, kde mají dětské židličky, jestli je teda mají. Nakonec je nacházím, moc pěkné, celodřevěné, i s malým dětským koutkem v rohu restaurace. Super, takže oběd bude. Poprosím jednu paní, která tam obědvá i s dcerkou, zda by mi nepohlídala kočárek s nákupem. Děkuji, jste zlatá.

Nakonec jsem i zkusila vytáhnout malého ze šátku a posadit do dětského koutku a klaplo to. Ani mu nevadilo, že jsem se vzdálila pro jídlo. Když se za několik málo minut vracím s tácem plným jídla, jsou s ním v dětském koutku tři holčičky a krásně si tam spolu hrají. Tak s klidem usedám k jídlu, jedno oko stále na chlapečkovi a s chutí se cpu. Holčičky odešly taky jíst a Daník zůstal sám. A místo toho, aby se koukal po mně, vydal se ke mně, tak jde k židli, na které sedí jedna z těch holčiček, stoupne si tam a kouká na ni. :lol: Můj malý nenažranec. :lol:

Tak to už ho musím vzít k sobě. Omlouvám se mamince i holčičkám a jdeme si sednout. Malýmu jsem vzala oběd z domu (ještě jsem se pro něj vracela), tak ho jen trošičku ohřeju a jde se dlabat. Když oba úspěšně zpracujeme svou porci, přemýšlím, co s dítětem a co s nákupem.

Protože jsem toho nakoupila docela dost, bojím se, že se mi taška nevejde do spodního koše v kočárku. A opravdu nevejde. Tak je řešení jasné – dítě půjde opět do šátku a nákup se poveze místo miminka. :) Oba jsme spokojení, jen lidi koukají trošku pobaveně. Ale co, na to už jsem zvyklá.

Vivat šátek! Bez něj bych nejenže do obchodu nedojela, ale ani bych nákup nedovezla domů. :D No, a v kočárku se třeba malýmu bude líbit příště.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.4 bodů
 Váš příspěvek
 
Anulka
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 27.12.14 06:23

Když byly dcera malá (teď už má 12.let), koupili jsme kočárek-sporťák, kde jsem na ni (spíše ona na mě) neviděla. To byl řev od první chvíle, tak po týdnu jsme kočárek prodali. Koupili jsme kočárek s přehazovací rukojetí a bylo po problému. Chyběla ji komunikace :-).
Jinak deníček pěkný.

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 27.12.14 08:02

Já mám obě děti co mají kočár nerady. První jen co udělal první krok prostě v kočáře neseděl. Mohl jezdit „hubou ke mě“ nebo ode mě, ale seděl jen chvíli dokud ho to bavilo pak by se oběsil na kšírech. Druhej ten vyskakoval, jen co mu to tělesná konstituce dovolila :mrgreen: Tak jsem objevila kouzlo šátku. I mi to pomohlo, že jsme mohli se starším lítat všemožně, kde bych s kočárem neprojela. Mrzí mě, že jsem do šátku nešla dřív a prvního odnosila na rukách.. co bych si ušetřila :)

 
verulicek  27.12.14 09:42

Taky občas používám šátek - největší pomoc mi udělal v šestinedělí při kolikách nebo když měla malá bolesti kvůli zubům…zas to s ním ale nepřeháním, všeho moc škodí :lol:

 
Bibi239
Kelišová 7016 příspěvků 27.12.14 10:32

A coz teprve kdyz clovek jde bez kocaru, to je pohoda :lol: Pro tyto ucely mam doma tasku na koleckach, lepe se s ni manipuluje nez s kocarem, mimino jsem mohla frknout do nakupniho voziku sednout.
Jen si clovek musi obalit nervy na pripadne komentare o chudakovi diteti, okoli se obcad vrta, do ceho nema

 
lentilka248
Kelišová 5709 příspěvků 27.12.14 12:21

@evick2 mám to stejně..dítě v kočárku vydrželo do pérování na kolínkách..od té doby jen s řevem..takže používáme nosítko..jen babičky to ne a ne pochopit a když tam jedeme, asi 356× za víkend slyším, že by měl jít na procházku v kočárku..brr

 
ncc1701
Echt Kelišová 7943 příspěvků 27.12.14 20:33

Tomu rozumím, já vozila manducu pro staršího, kterej v noci nespal a ve dne by chrněl, nejraději při procházce daleko od domova. A když jsem koupila šátek, bylo jasno, poprvé po dvou letech jsem si přišla „neomezená v pohybu“ :-)

 
JaPaS2
Ukecaná baba ;) 1529 příspěvků 27.12.14 20:53

Je pravda, že kočárek omezuje, ale vivat kočárek, jak byste jinak unesla nákup :D :D :D. Pěkný deníček. Četl se mi jedním dechem. A jak byste to udělala s 2,5 leťákem? Ten už je do šátku velký.

 
Lama Lama
Hvězda diskuse 37081 příspěvků 27.12.14 22:40

@JaPaS2 v tašce na kolečkách. :jazyk: ale pro meganákup jsem jezdila s kočárem často, bez dítěte.

 
Alowen
Extra třída :D 10331 příspěvků 28.12.14 15:31

Já nosím malého od 4 měsúců v manduce, šátek jsme měli nový :)
@JaPaS2 @Lama Lama kočár je super na nákupy, ale na nošení nedám dopustit :palec:
2,5 leťák doufám, už bude pěkně ťapat. Maximálně budeme mít s sebou Manducu a občas si odpočine v ní

Takový p. s. denníček - Tenhle výlet skončil řevem a v šátku, ale jinak vzal kočárek na milost. Ale raději nosíme

 
Lama Lama
Hvězda diskuse 37081 příspěvků 29.12.14 13:16

@JaPaS2 do satku se vejde i ctyrletak. 2, 5 letK se da i unest. Je to jen o trenovanosti mat­ky.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele