Jednou to dokážeme II.

karolka.1  Vydáno: 05.04.16

Když jsem psala první část svého deníčku, ještě jsem netušila, jak moc se můj život za krátko změní. Tak tedy…

V první části jsem popsala, čím vším jsme si prošli za vytouženým miminkem, které k nám né a né přijít. Na konci toho všeho vzešlo rozhodnutí zkusit náhradní mateřství. Ale jak na to? No, když jsem se jakžtakž vzpamatovala z poslední operace, rozhodla jsem se něco si o tom přečíst a začít konat. Oslovila jsem své známé. Mělo se jednat o velmi křehký vztah založený na obrovské důvěře a nechtěla jsem najít někoho „cizího“ přes internet.

Popsala jsem do zprávy, co vše jsme zatím podstoupili a co bychom rádi dál dělali. Někteří napsali, že o nikom takovém neví, někteří to vzali dost osobně, jako kdybych o to žádala přímo je. Nicméně se začala zajímat jedna známá o něco více, a tak jsem vytušila, že asi má sama něco v úmyslu. Ano, chtěla to zkusit přímo ona.

Byla jsem nadšená a nechtělo se mi věřit, že by to šlo tak rychle a ještě s člověkem, kterého jsem znala a dalo se na něj spolehnout. Přeci jen se mělo jednat o velmi křehký vztah založený na obrovské důvěře, oboustranné. Věděla jsem, že je spolehlivá. Měli doma určité problémy a pomoc, kterou bychom si vzájemně poskytli, by její rodině usnadnila život.

Měla jsem ale stále pochyby, jestli je ta pravá. Vím, že sama dlouho nemohla otěhotnět, pak byla kuřačka, čehož jsme se chtěli vyvarovat, a pak tu byla ještě jedna věc. Její partneři. Nešlo přímo o ní jako osobu. Věděla jsem, že je to férový a hodný člověk, ale chlapi, se kterými žila, nebyli pro nás úplně ti nejlepší.

Nicméně jsme se domluvili na schůzce. Tam se bohužel potvrdilo to, čeho jsem se bála. Její manžel na nás nepůsobil úplně dobře. Ale řekla jsem si „No co, znám jí a budu jí věřit.“ Takže jsme se tak nějak domluvili, že do toho půjdeme společně.

Jediné, co bylo, že jsme museli ze zdravotních důvodů počkat půl roku. Čekali jsme 4 roky, co je pro nás půl roku. :)

Co čert nechtěl, ozvala se mi nakonec ještě jedna spolužačka, že má kamarádku, která o tom už kdysi přemýšlela, jestli chci kontakt. Bylo mi to hloupé, ale zase jsme si opravdu nebyli první návštěvou 100% jisti, tak proč si neposlechnout ještě někoho jiného.

Stačila jedna návštěva u jiného páru a bylo jasno! To byla rodina, která fungovala rovnocenně! Bylo vidět partnerské soužití, o děti krásně postaráno, prostě jsme měli jasno po pár minutách, že své rozhodnutí musíme změnit.

Vysvětlila jsem kamarádce, že jsme se nakonec rozhodli pro někoho jiného a že je mi to moc líto. To opravdu bylo, ale musela jsem být sobec a koukat na to, co je pro nás lepší.

Následovals vyšetření, návštěvy u lékařů a čekání na umělé oplodnění.

Mezitím jsem si rozhodla splnit si svůj jiný sen, který jsem měla už dlouho, jen jsem čekala na tu „mateřskou“, až budu doma a budu mít víc času. Pořídili jsme si pejska. Drobnou milou holčičku, která si okamžitě získala každého. Stala se z ní moje obrovská láska, která mi opravdu hodně pomáhala neřešit to, co se mi vše stalo. Měla jsem komu dát svou lásku a péči. A nejenom já, ale i manžel. Prostě zase bylo u nás doma veselo.

V červenci jsme nakonec podstoupili umělé oplodnění s náhradní maminou a nezbývalo než čekat 14 dní na test. Ani ne po 14 dnech už bylo jasno. POZITIVNÍ.

Opět nastala hrozná euforie, kterou vystřídal obrovský strach. Bála jsem se celé první tři měsíce. Říkala jsem si, že až přejde do druhého trimestru, budeme mít to nejhorší za sebou.

Po prvním screeningu jsem se opravdu uklidnila. Asi tak na pár týdnů. Pak zase přišly obavy, chtěla jsem, aby už byl 25.tt za námi, aby se dalo kdyžtak mimčo zachránit. Vše bylo v pořádku i nadále a my čekali holčičku. Další fimfulínu, jak s radostí říkal manžel.

Všichni byli nadšeni s námi. Holka v rodině ještě nebyla, tak o to byla radost umocněnější. Konečně taky po dvou letech hezké Vánoce. Prostě vše bylo tak, jak mělo.

Po Novém roce jsme se domluvili se známými, že dáme ještě poslední dovolenou. A to rovnou třítýdenní. No byla jsem šílená strachem, že budu tak daleko. Další, čeho jsme se oba obávali, bylo hlídání naší psí lásky. Přeci jen jsme na ni byli oba s manželem dost fixovaní a měli jsme určitý způsob výchovy a nikdo pro nás nebyl dost dobrý jako hlídač. Ale někomu jsme ji svěřit museli. Vyhrála moje sestra.

Za tři týdny jsem se vrátili a mimčo bylo ok. Elinka (fenečka) taky, kocour jakbysmet a za dva měsíce už jen porod. Nezbývalo než se těšit.

To, co se stalo po čtyřech dnech od našeho návratu, mě ovšem zase zlomilo. Elinka umřela na těžký zánět střev.

Měla jsem pocit, že jsem nezažila nic tak krutého. Zase se mi zhroutil svět. A nejenom mně. Měli jsme doma pocit, že jsme přišli o dítě. Najednou jsem nenáviděla svoje nenarozené dítě. Dávala jsem jí to za vinu. Říkala jsem si, že má už brzy přijít na svět a že mi proto ten nahoře bere Elinku, protože si myslím, že už jí nebudu potřebovat. Naopak. Chtěla jsem jí začít oplácet tu její oddanost a radost, kterou mi dávala. Těšila jsem se, že budu mít čas s ní chodit na dlouhé procházky. Bohužel.

Je to více jak měsíc, ale bolest a vzpomínky zůstaly. Ani jsem ještě nezabalila její věci. Pořád to nedokážu. Tak moc mi chybí. Byl jí pouze rok a čtvrt.

Musela jsem se zase ale zvednout a začít plánovat a připravovat. Zbýval měsíc a půl do porodu.

Ošetřující lékař doporučoval, pokud to jen trochu půjde, aby malá šla o 14 dní dříve, že je velká a pro náhradní maminu už by to bylo náročné. No vzhledem k tomu, že se měla narodit ve znamení berana, tak nám bylo jasné, že z předčasného porodu nic nebude. Celé těhu byla dost tvrdohlavá a měla na vše času dost.

No co bych dál víc psala. Ten devítidenní uzlíček si právě spokojeně hajá na balkoně v kočáře, ve kterém ani není vidět. Je krásná, hodná a moc milovaná.
Nakonec jsme ji vytáhli přesně v ukončeném 38.tt akutním císařem, stejně se jí nechtělo. Prostě beran, narozený poslední den ryby. Naše náhradní maminka je úžasný člověk, který už navždy zůstane součástí našeho života. Zvládla to na výbornou, celých 9 měsíců. Celá její rodina.

Mohu ale teď konečně říct, že jsme opravdu v cíli? A jsme opravdu 100% šťastní? Ne, nejsme. Stále je prostor pro zlepšení. :) Respektive stále nejsme kompletní. Chybí Elinka. Za čas bude „nahrazena“ jiným štěnátkem, ale ona už navždy zůstane ta jediná, co měla v našem životě mnohem hlubší smysl, než by se mohlo zdát.

Takže vlastně zase nejsme v cíli, stále je co budovat, plánovat a stále bude něco, co nás v životě bude táhnout dál. To něco je NADĚJE.

Chtěla bych tímto říct všem ženám, které se potýkají s podobnými problémy, ať se rozhodně nevzdávají. Vždy je nějaká možnost. Nakonec je to právě ta naděje, která nás žene dál!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.2 bodů
Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
 Váš příspěvek
 
Agnesita
Závislačka 2551 příspěvků 05.04.16 01:12

Tak to ti teda moc přeju, aby tě stoprocentně šťastnou konečně udělal ten pes. Jistě bude ovšem prostor pro další zlepšení, když se nebude podobat Elince, třeba plastika a psycholog na psí klinice.

 
lalilalita
Kecalka 170 příspěvků 2 inzeráty 05.04.16 02:47

Nic ve zlém…ale trochu se mi zvedl žaludek z tak povrchního a sobeckého deníčku…ani ne sobeckého…jen nemůžu najít to správné slovo.Kde je nějaký vděk a pokora??? @Agnesita to vystihla… :poblion:

 
Alllousek
Ukecaná baba ;) 1156 příspěvků 05.04.16 05:18

Gratuluji k miminku. Tady moc pochopení nenajdeš. Jsi na maminkovskem serveru. Měla jsi to napsat spíš na psí. :) každopádně tě úplně chápu. Loni (za chvíli to bude rok) mi zemřel pes na leukemii v necelých 4 letech. Do teď se toho nemůžu vzpamatovat, ale ty začátky byly tak strašný, že jsem si myslela, že to nepřežiju. Byl to takovej můj chlapeček. A shodou okolností jsem pár dní před tím zjistila, že jsem těhotná. Mé kamarádky z emimina si o mě myslely, že jsem sobec a co blbnu, kvůli psovi a svým truchlenim ubližuju miminku. Jedna dokonce psala, jak mě chápe, že musela po narození svého miminka dát pryč svého psa a to je vlastně podobný. :? Pořídila jsem si psí miminko a teď mám skoro ctyrmesicniho syna a 11ti měsíční štěně :) nikdy to nebude Ríša a pořád pro něj placu. Ale se stěnatkem je to jednodušší (tedy už s puberťákem :D)

 
Hakrajta
Ukecaná baba ;) 2070 příspěvků 05.04.16 06:34

Gratuluji k miminku :kytka: a taky ti chci říct, že tě chápu. Ten, kdo nikdy láskyplný vztah k pejskovi nezažil, to nikdy pochopit nemůže. Pro některé je to jen věc - zvíře, které mohou odložit, když se jim nehodí. A pokud můžu z vlastní zkušenosti říct, nejlepší je dalšího si pořídit co nejdřív. :hug:

Příspěvek upraven 05.04.16 v 06:38

 
MIŠMA 22
Kecalka 275 příspěvků 61 inzerátů 05.04.16 06:57

@lalilalita @Agnesita souhlasím,napsali jste to přesně :(

 
HanulkaUH
Kecalka 256 příspěvků 05.04.16 07:04

Denicek se mi nelibi…miminku je venovano jen par vet. Pejska, co ma pro vas hlubsi vyznam, ktery jsem z denicku nevycetla, odlozite kvuli dovolene. Pro me jsi vecne nespokojeny sobec…

 
Ajejda
Stálice 66 příspěvků 05.04.16 07:18

Jejda… Preju, at je holcicka zdrava a stastna. Ale prosim Te… Pouzit slovo nenavidet?!!!???!! Kvuli psovi??? ( to jsem pejsana mela, velmi rada, dodnes mi byva smutno, kdyz si jsi na nej vzpomenu). Denicek jsem docetla jen proto, abych vedela, ze se holcicka narodila v poradku a zdrava. Ad @lalilalita - mozna nevyzralost…

 
Nafrněná  05.04.16 07:23

Deníček mě hodně zklamal… čekala jsem úplně něco jiného, nejen vděk a pokoru, ale po tom co sis prožila je pro tebe důležitější nakonec čokl, nevím, proč jsi teda nezůstala jen u toho a nezaložila si nějakou smečku… pro mě naprosto nepochopitelné jakékoliv srovnání dítěte (zvlášť s tak vybojovaným) a psa.

 
Aslei
Zasloužilá kecalka 583 příspěvků 05.04.16 07:42

Hezký deníček :kytka:

 
Bonulinka
Zasloužilá kecalka 531 příspěvků 05.04.16 07:53

Měli jste si pořídit jen fenku, nejezdit na 3 týdenní dovolenou…Nedovedu si představit, že bych odjela na tak dlouho a fenku, kterou miluji, nechala někomu na hlídání.
Díky deníčku jsem si uvědomila, že všechny ty těhotenské trable k mateřství patří a ženu posilují, aby svoje miminko ještě více milovala. Autorka tohle nezažila a možná proto z deníčku necítím tu pokoru a lásku k narozenému miminku. Možná je jen deníček divně napsaný…

 
Mamulienka
Kecalka 309 příspěvků 05.04.16 07:54

@lalilalita přesně.dítě začla nenávidět a potom ho „vytáhli“.Pokora jí nic neříká a vděčnost za to co má jakbysmet. Takový lidé nikdy nebudou spokojeni. Já taky miluji svého psa, ale toto fakt nepochopím.

 
elimili
Kecalka 153 příspěvků 05.04.16 08:00

Hodne štěstí. To jste si dovolila hodne mit rada psa, meli by vás ukamenovat;-)

 
elimili
Kecalka 153 příspěvků 05.04.16 08:03

Myslim si, ze ne uplne vhodne pouzita slova neznamenají nedostatek pokory.. To bych se divila.. Nekdo kdo dokáže tolik mit rad zvíře by jiste pro dítě udělal cokoli…

 
Agnesita
Závislačka 2551 příspěvků 05.04.16 08:05

Ten, kdo nikdy láskyplný vztah k pejskovi nezažil, to nikdy pochopit nemůže…bych opravila na u sebe na „prestoze jsem laskyplny vztah k psovi zazila, tohle nepochopim“. Vlastne, kdyz se snazim, asi ano. Zaklkadatelka dite obdrzela, bez tehotenstvi a porodu.Je tak trochu psovi dodanemu od chovatele naroveň.

 
italia
Kecalka 372 příspěvků 49 inzerátů 05.04.16 08:07

Téééda, musím říct, že obdivuji lidi, kteří se stanou takovýmto způsobem náhradními rodiči. MOc vám přeji rodinné štěstí a lásku.

 
pralinka2727
Závislačka 3049 příspěvků 05.04.16 08:20

Ke „svému " dítěti sis evidentně ještě nenašla cestu. Myslím že takhle jako ty, by žena která vytoužené miminko odnosí a porodí určitě nereagovala. Já jsem zratila milovanou fenku když jsem byla těhotná, a nikdy by mě nenapadlo že musela odejít kvůli dítěti a nenávidět!!! ho za to???
A to "zodpovědné vybírání“ náhradní matky, to je taky HC :roll:

 
fenny
Závislačka 4631 příspěvků 05.04.16 08:24

8o Tobě bych nechtěla dělat náhradní matku.

 
Tichošlápek
Závislačka 2836 příspěvků 05.04.16 08:34

Dost mne to po ránu otravilo. A to mám zvířata kolem sebe jako životní společníky stále. Je vidět, ze jsi to miminko nenosila ty. Nezbývá než doufat, ze se ti to časem srovná.

 
Zdendula82
Kecalka 434 příspěvků 05.04.16 09:28

Po přečtení deníčku je mi dost smutno. Je mi jasné, že vše pramení z toho, že miminko nosila pod srdcem jiná žena. Proto jste si vytvořila tak silný vztah k pejskovi a ne k miminku. Já jsem teď podruhé těhotná a neumím si představit, že když by mi zemřel pes, tak bych toho drobečka, který ve mně roste, nenáviděla. Možná jste si to náhradní mateřství měla mnohem víc rozmyslet. Každopádně byste teď měla dělat vše pro to, aby to děťátko, které jste si takto obstarala, bylo šťastné. Normálně si matka buduje vztah k miminku celé těhotenství. Vy jste na tom asi jako muž, který je sice svědkem těhotenství, ale nemůže ho tak prožívat. Přesto většina otců své děti nadevše miluje. Ale pro ženu to přece jen asi bude těžší. Hodně sil a s tím psem si to zatím rozmyslete. Nechcete, aby se vaše děťátko cítilo odstrčené kvůli psovi.

 
Pink Bird
Kecalka 161 příspěvků 05.04.16 09:36

Karolko, já mám děti dvě a chovatelskou stanici čivav. Když jsem čekala prvního syna, tak mi ve 27. týdnu zemřel mladý pejsek na krvácení ze střev. Byla jsem z toho tak špatná, že jsem dostala křeče do břicha a bála jsem se, že předčasně porodím. Pejska mi bylo líto, ale ten strach o dítě byl 1000% větší. Z Tvého deníčku je mi velice smutno. Dostala jsi šanci, mít vlastní dítě a ta žena pro tebe podstoupila i císař, což je operace jako každá jiná se všemi riziky. Mám pocit, že si toho velkého daru nevážíš, píšeš více o psovi, obviňuješ dítě. Doufám, že si k dcerce někdy pěkný vztah najdeš, že bude mít milující matku, jakou si zaslouží, protože, promiň, ve tvém případě podle tvého rozmazleného deníčku mě to nutí napsat, že u některých žen, které nemohou mít děti, příroda opravdu ví, co dělá… :zed:

 
MsTýnka
Ukecaná baba ;) 1205 příspěvků 05.04.16 09:41

Tedy, nikdy jsem denicek nekomentovala, ale z tohodle se mi zvedl zaludek. Misto naprosté radosti nad svym vlastnim miminkem, na ktere jste tak dlouho cekali, je pro vas prednejsi pes?! Sama mam doma smečku pesanu a miluju je. Ale tohle proste nepochopim.

 
Fíková
Závislačka 4550 příspěvků 05.04.16 09:49

Nemyslím si, že by na základě nějakých přechodných niterných pocitů bylo na místě odsuzovat autorku jako krkavčí matku. :roll:

 
kessi22
Závislačka 3950 příspěvků 05.04.16 09:51

No…mela by ses vzpamatovat a uvedomit si, ze mas doma miminko! To te ma delat stastnou, o to si usilovala, ne? Pokud je pro tebe prednejsi pes, tak sis do takove veci nemela jit!!

Jako ja taky prisla o pejska, uz je to par let a doted si na nej vzpomenu, ale to co popisujes ty, je extrem…i ted mame dve nadherne fenecky, ktere jsou uzasne a jsou pro nas partaky, ale nase deti jsou to nejvic co mame!

Vzpamatuj se…

 
Charlie18
Stálice 62 příspěvků 05.04.16 09:53

Gratuluji k miminku i k rozhodnutí o náhradní matce. Ale po tom všem čím sis prošla, nechápu, co jsi napsala o té nenávisti. Sama mám 6 let dva pejsky, které miluju a určitě bych je nedala pryč kvůli dítěti. Na miminko jsme čekali dlouho a teď je na prvním místě.
Snad to byl jen takový zoufalý výkřik do tmy, po tom všem, co se ti stalo.

 
martasek2
Kecalka 137 příspěvků 05.04.16 10:11

Deníčky nekomentuji, tady ale udělám výjimku. Myslím že si to miminko nezaslouzite, neznám vás, ale z tohohle deníčku na mě působíte jako sebestredna, sobecka a zhyckana… nemůžu najít vhodne slovo nakonec. Mela jste zůstat u psu.

 
Jorik81
Kecalka 121 příspěvků 05.04.16 10:14

Za mne teda taky od půlky deníčku zklamání.
Měla jsem psa před těhotenstvím deset let, bylo to moje chlupaté miminko, řádně rozmazlované ze všech stran. Jistě by mě ranilo, kdyby zemřel během těhotenství a smutnění bych se neubránila, ale nikdy by mě nenapadla asociace, že za to může očekávané dítě :nevim: Spíš bych vyčítala sobě, že jsem těsně před jeho odchodem někde trajdala tři týdny bez něj místo toho, abych si s ním užila poslední chvilky. Za celých 10 let jsem od něj tak dlouho pryč nebyla, max. týden půjčit rodičům, zvlášť když jde dovolená zařídit i s pejskem

 
Happyend
Povídálka 16 příspěvků 05.04.16 10:20

Mile maminky, ktere pisete, ze autorku vidite jako nevdecnou. Mozna ano, mozna ne, neodvazuju se na zaklade jednoho clanku soudit. Ale pokud se vam miminka povedla prirozenou cestou, mozna se ani nemuzete vcitit plne do nekoho, kdo usiluje o detatko. I ja se tehdy upnula na sveho pejska a pocitovala neskutecny vdek, kdyz tu pri tom vsem zklamani pro mne byla. Kolik slz jsem probrecela do jejiho kozisku, nedokazu ani popsat. Vedle partnera a rodiny to byla prave nase psi slecna, ktera mi pomohla vse zvladat. Jak silne ted miluji sve deti, nelze ani popsat, ale na cas straveny pri snazeni se o miminko s nasim pejskem nikdy nezapomenu a i proto bude mit v nasem domove nezastupitelne misto. A jeste jednou opakuju samozrejme, ze nelze lasku k psovi a lasku k detem srovnavat. Autorka ma doma holcicku teprve devet dni, dejme ji cas :hug:

 
witwe
Stálice 68 příspěvků 05.04.16 10:58

Miminko vycítí nesoulad a je škoda, do jaké psychické nepohody se narodilo. Z deníčku vyznívá tolik pozitivních emocí vůči psovi, negativní emoce vůči nenarozenému dítku, malinko emocí vůči miminku. Náhradní matku obdivuji, čím vším si kvůli Vám musela projít. Ona na dovču jistě nemohla a ještě do sebe musela nechat řezat. Nechci psát zlé komentáře, ale myslím, že návštěva psychologa je na místě, aby jsi se srovnala se smrtí psa a začala uvažovat jako matka. Nikdy v životě nebudeš mít vše. To nemá nikdo. Každému někdo umřel. To patří k životu. Psycholog by mohl pomoci srovnat si priority, naučit se žít spokojený život s tím, co je tady a teď.

 
Terina24
Zasloužilá kecalka 999 příspěvků 05.04.16 11:03

@fenny
Asi tak… :roll:

 
verusak.berusak
Závislačka 3194 příspěvků 05.04.16 11:34

Nechci soudit, taky si myslím, že ti moc chybí těch 9 měsíců, kdy sis nemohla svoje dítě odnosit. Ale za to nemůžeš, to sis nevybrala. Nicméně nevím, proč to píšeš na tento server a ještě do tématu snažení, když je to deníček o psovi. Celé je to jen já, já, já a pak já a pes. Vypadá to, že jedinej důvod, proč ses těšila na mateřskou, je, že budeš mít víc času na psa. :roll: O dítěti jen pár vět a ještě úplně povrchních, žádný vděk za to, co pro tebe udělala jiná před 8 měsíci úplně cizí žena a už vůbec ne za to, že dítě zdravé (!) a hodné, to že je v beranu nebo rybě je podle mě asi tak ta nejposlednější věc na světě. :roll: Nečetla jsem ten první deník, ale zřejmě toho máte za sebou celkem dost, takže ještě víc nechápu, že svoje zdravé dítě bereš jako samozřejmost a řešíš jen psa.

 
Svistice
Extra třída :D 13614 příspěvků 05.04.16 11:36

Snad si pisatelka najde cestu k dceři, bude pro ní jednou víc než pes a nad tímhle deníčkem se jednou třeba chytí za hlavu.
Přijde mi to jak barevný televizor, povýšení v práci, dovolená v Jugoslávii, první dítě… Jako by to dítě bylo jen něco, co si člověk má odškrtnout na seznamu životních cílů. V porovnání s tím psem je tam jen jako takový doplněk. :think: Akutní sekci ve 38.týdnu líčí jak nákup dítěte v supermarketu.

 
Alušáček
Ukecaná baba ;) 1871 příspěvků 05.04.16 11:41

Deníček je dost nešťastně napsaný…taky jsem milovník psů, dokonce takový, že bych bez naší čivavy určitě neodjela pryč na 3týdny, ale rozhodně se láska k pejskovi nedá srovnávat s láskou mateřeskou. Pocit nenávisti k nenarozenému dítěti nechápu, to je hnus :roll:

 
Misel02
Závislačka 4245 příspěvků 05.04.16 11:43

Tak spíše autorce více zaleží na pejskovi chudák nhradní matka žadný vděk nic o tom zda byli u porodu atd atd ajké bylo první setkání s dcerkou? Nic jen jak umřel pejsek atd ajk to těžce nesla chjo paní dobře sobecká

 
Lucie66
Ukecaná baba ;) 1263 příspěvků 66 inzerátů 05.04.16 11:56

Tak predne gratuluji k miminku. Z komentu si nic nedelej kazdy ma pravo citit veci po svem!!!A fenky je me moooc lito mam tady taky takovou 40kg psi holcicku, je moje dite.

 
pralinka2727
Závislačka 3049 příspěvků 05.04.16 12:01

Teď jsem si přečetla předchozí deníček, a jestli to chápu správně, tak holčička není ani biologicky tvoje.To má chudinka dost komplikovaný start do života. Pak se nedivím že myslíš raději na psa.Nic tě s ní nepojí, prostě sis nechala vyrobit dítě a ono to není tak jak sis asi představovala. Nechtěla bych být v kůži dítěte, které se dozví tak šílenou pravdu o svém vzniku.

Příspěvek upraven 05.04.16 v 12:06

 
Uživatel je onlineMalike
Echt Kelišová 8190 příspěvků 05.04.16 12:14

Trosku mi to prislo zvlastni…mam pocit ze to neni o vymodlenem miminku jako o psu. 8o

 
Nafrněná  05.04.16 12:21

@pralinka2727 je to dost mazec co jsi napsala, ale máš pravdu…

 
Šmoulice
Závislačka 3634 příspěvků 05.04.16 12:24

Jste se tady zase ukázaly :roll: :roll: :roll: :roll:

Dokonalé matky :roll: Je mi z vás na blití. :poblion: :poblion:
Chudák autorka deníčku :(

 
Míša2014
Zasloužilá kecalka 718 příspěvků 05.04.16 12:53

Uff tedy až mě mrazí… Snad dcerka ani dotyčná biologická matka si nikdy tento deníček nepřečtou. Dcerce přeji hodně zdraví, štěstíčka a lásky.

 
JaneCase
Kecalka 354 příspěvků 05.04.16 13:05

Z vašeho deníčku je mi bohužel dost smutno :-( snad jste si dobře své mateřství rozmyslela, možná je jen deníček nešťastně napsaný, všechno se točí kolem vás a dcera je jen jakási „trofej“.rozdíl mezi dítětem a psem je, že láska dítěte není bezvýhradná, ale člověk se o ni musí zasloužit, proto je to se psem jednoduší.

 
Mamulienka
Kecalka 309 příspěvků 05.04.16 13:18

@Šmoulice proč „dokonalé matky?“autorka to napsala jak to cítila. A my ji taky píšeme svůj názor jak ho cítime. Člověk i nematka by čekal, že po tom co má za sebou a jak moc miminko chtěla, tak mu v deníčku projeví víc lásky a něhy. Třeba jak tomu pejskovi.Moje sestřenice kvůli rakovině už nikdy nebude mít vlastní dítě :( a tak čekali roky na adopci. Nemohla si dítě koupit jak autorka. A když popisovala první setkání se „synkem“tak jsme brečely obě. A to vůbec není miminko, ale tří letý raubířek. Prostě to na mně působí hrozně sobecky.

 
Adinka_2012
Ukecaná baba ;) 2132 příspěvků 37 inzerátů 05.04.16 13:35

Gratujuji k miminku, ale bezmeznou lásku ke psu teda nechápu. Roky se nedaří mít miminko a když se povede, stejně si vzdychnete, že kdyby ta Elinka, bylo by to kompletní…Chápu, že i ztráta zvířete je bolestná, ale ona by stejně umřela dřív, jak vy všichni…Jako moje příbuzná, tak je tak šíleně fixovaná na své psy, že až až odejde ten nynější, tak fakt snad bude na práškách, je to čím dál víc horší a horší, mají už asi 4.nebo 5…Chápu smutek, chápu, že to je pro vás těžké, ono jak se říká, kdo nezažil, nepochopí, každý má právo si postěžovat nad svými problémy, i když druhému přijdou malicherné, hloupé a přízemní. Možná je deníček jen nešťastně napsaný, prostě ztráta psa je v něm nadřazena nad miminkem, kterého jste se konečně po letech dočkali. Takže deníček se mi nelíbil.

 
Mamulienka
Kecalka 309 příspěvků 05.04.16 13:41

Jo a mimochodem, víme jak se jmenoval pes, ale nevíme jak se jmenuje malá. To taky o něčem vypovídá

 
petruše33
Kecalka 117 příspěvků 1 inzerát 05.04.16 13:43

Pro mě je deníček nepochopitelný.
Styl, jakým píšeš o vymodleném dítěti i to, že píšeš o lásce k zvířeti, ale v podstatě vzápětí jste schopný ho odložit na 3 týdny kvůli dovolený. My celý život vlastníme doma nějakou zvěř a nikdy by mě osobně ani nenapadlo naplánovat si takovouhle dovolenou. Jo, právě kvůli zvířatům.
A na miminko jsme čekali 10 let…přeji ti, ať ke svému dítěti najdeš brzo cestu. Holt každý to máme jinak.

 
Nafrněná  05.04.16 13:51

@Mamulienka asi taky Elinka :mrgreen:

 
Cuarentena
Echt Kelišová 8068 příspěvků 05.04.16 14:02

Jsem proti surogátnímu mateřství. Jsem přesvědčená, že je to špatně, že jde o vykořisťování lidí, co jsou ve špatné ekonomické situaci, že není přirozené vydat někomu dítě, které porodím, že to škodí i tomu dítěti. Naše zákony se k tomu ale staví tak laxně, že tuto praxi bohužel umožňují. Jde vlastně, tvrdě řečeno, o obchod s lidmi.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24098 příspěvků 05.04.16 14:29

Preju vse nej s dcerkou. Zrejme si jeste nenasla ten spravny vztah, ale to je uplne pochopitelny, zamerila jsi se na pejska dokazu si mozna predstavit, ze jsi tak trochu nemela dobry pocit z toho, ze vse co nahradni matka citi, ty nemuzes. Mozna proto tak silna slova „jako nenavidet atd“To uz nerikej ani nepis opravdu. Preci za to detatko nemuze a ty ver ze si najdes brzy k holcicce krasny vztah.
Pejska je mi lito, urcite ranu zahoji nove stenatko, ale ted mas ten sen s ditetem splnen. ;) Tak prosim-trochu pokory, trochu zamysleni. ODPUSTENI SAMA SOBE;ZE JSI NEMOHLA DETATKO ODNOSIT;Z TOHO PRAMENI MOZNA I TA ZLOST 8)RODIC JE TEN CO VYCHOVAVA ;)
PREJI JESTE JEDNOU NEJ DO BUDOUCNOSTI :srdce: :srdce: :srdce:
A obdiv k te pani co to pro Vas udelala :palec: :srdce: :srdce: :srdce:

 
Martrich
Extra třída :D 11909 příspěvků 05.04.16 14:44

Autorku neodsuzuji, možná ten deníček jen divně pojala, těžko říci. Každopádně to na mě působí divně, psa a dítě prostě nejde srovnávat, nemůžu si pomoci. To obrovské štěstí, které ji potkalo, že má vlastní dítě i přes všechny ty překážky z deníčku vůbec necítím, jen bolest ze ztráty pejska, kterou dokážu pochopit, ale takhle mi to přijde jako „nevděk“. Prostě divný deníček, který myslím, že většinu holek tady spíše nadzvedne ze židle.
K miminku však gratuluji a náhradní mamince patří můj obrovský obdiv :potlesk: :palec:

 
lornie
Zasloužilá kecalka 865 příspěvků 05.04.16 15:45

Jejda, ženské… :zed: Deníček jsem si - po přečtení komentářů, které zjednodušily pocity autorky na emoční povýšení psa nad dítě a zcela bez znalosti autorčiny osoby toto povýšení přičetly jen náhradnímu mateřství - přečetla dvakrát. Ani v jednom případě jsem nezaznamenala nic, co by vybočovalo. Nevím, jaké to je nemoct mít dítě. Nevím, jaké to je mít dítě od náhradní matky. Jen vím, jaké to je, když si něco moc přejeme, nedaří se to, a proto najdeme útěchu v něčem náhradním (pes). Negativní pocity vůči miminku mnohdy zažívá i biologická matka, akorát se o tom nemluví, nepřipouští se je, protože přeci negativní emoce vůči dítěti z nás dělají špatnou matku. A přitom lidská psychika s námi občas dokáže pěkně zacvičit a lépe je i negativní emoce dostat ven, než je utlačovat. Autorka píše 9 dní po prvním kontaktu s miminkem, chce to čas. I biologická máma si kolikrát na své dítě „zvyká“, a to ho nosila 9 měsíců v břiše…Zbrklé soudy chytrolínů, kteří mají hned jasno, aniž by odžili podobnou zkušenost, můžou akorát ublížit… :roll:

BTW. Kde jste si v deníku přečetli o srovnávání dítěte a psa? Nikde jsem to nenašla, o každém píše zvlášť. Hezky píše i o náhradní matce, tam tedy nevděk fakt necítím. A to, že autorka píše, že i přesto, že má dítě, necítí své štěstí jako úplné, přeci neznamená, že dítě nemiluje. Já jsem za své děti šťastná, i přesto je plno dalších věcí (manžel, práce, bydlení, přátelé, kultura), které potřebuji ke svému životu a nemít je, asi bych byla nespokojená. Ženu přeci nedefinují jen děti a i to, že jí ho odnosila jiná žena, z ní automaticky nemusí dělat 100% šťastnou… :think:

Příspěvek upraven 05.04.16 v 16:16

 
SlečnaDahlia
Zasloužilá kecalka 626 příspěvků 05.04.16 16:10

Já upřímně doufám, že deníček je jen hodně blbě napsaný. Máme kočky, milujeme je fakt strašně moc, jsou to naše zhýčkaná děťátka. Když umřela poslední kočka, řvala jsem do polštáře jak kráva několik týdnů, „náhradní“ kočku, kterou drahá polovička rychle adoptovala, jsem první pro žal nebyla schopna ani přijmout. Takže se opravdu umím vcítit do toho, jaké to je ztratit milované zvíře, ještě, když to nějakou dobu suplovalo roli dítěte v rodině. Ale nechápu, jak autorka mohla napsat něco takového, jako že její štěstí bude 100% teprve až s pořízením dalšího psa - několik dní potom, co se po letech čekání dočkala vytouženého miminka. Nemyslím si, že je to tím, že dcerku neodnosila, na to znám příliš adoptivních rodičů, kteří své dítě berou jako dar o to větší, že nebylo tak samozřejmé ho mít. Fakt jen věřím, že ten vděk a pokoru neumí autorka projevit přes písmenka, ale drží si ji v sobě, protože takhle napsané to zní strašně…

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 3 4 5 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele