Jeníku?!

Temeraire  Vydáno: 26.11.13

O tom, jak nám málem zůstaly jen slzy a prázdná náruč. Odsuzování není třeba, žádná z Vás to nezvládne tolik jako já sama. Náš zážitek je sepsán spíš jako upozornění pro mamky, které to jako já „moc neřešily“.

„Lásko, vezmu Jonyho ven.“ Klasická věta mého muže, reagovala jsem jako obvykle. Oblékla jsem našeho dvouletého do starých džín, svetru, tmavé bundy a zářivě modré čepice. Jeník si vzal do rukou svůj milovaný oranžový traktor od táty. „Maminko, Jendík počká venku.“ Jasně, že počká venku. Vždyť nebude takhle nabalený stát v chodbě. Vypustila jsem ho do šera čtvrté listopadové odpoledne a sama zůstala stát ve dveřích, než se muž dooblékne. „Už můžeš jít, ať ti není zima. Jen si zavážu boty.“ Tuhle větu si budu pamatovat asi do konce života.

Nechala jsem otevřené dveře na zahradu a šla do kuchyně mýt nádobí. Muž si mezitím zavazoval boty, syn čekal na cestičce u domu. „Kde je?“ Nakoukl partner během minuty do kuchyně. „Nevím, asi šel k dědovi.“ – Tchánovce máme přes dvorek, malý k nim sám chodívá vcelku pravidelně, žádný stres.
Za pár minut byl Honza zpátky. „Není tam!“ Volal na mne už trošku vyděšeně. „Není ani nahoře, ani v dílně, není tam.“ „Tak se podívej na zahradě.“ Ta je docela velká, mohl se schovávat v dřevníku, ve skleníku, za stromem… Branka, na kterou jsme z kuchyně viděla, byla zavřená. Jeník přece branku zavírat neumí, takže na ulici být nemůže…

Bydlíme v relativně klidném místě na malém městě. Naší ulicí denně projede pár aut, možná desítka kamionů. Po 100 metrech začíná hlavní, dost frekventovaná silnice, po dalších 40 metrech je přejezd, ze kterého je vidět na nádraží obvykle s pár vagóny, motorákem a tak. To mi v tu chvíli ale na mysl nepřišlo.
Než muž prohledal zahradu, uběhlo dalších pár minut. Teď už značně vyděšeně na mne řval, že náš syn není nikde k nalezení. Zase zmizel na dvoře a z okna jsem jen zahlédla, jak vyděšeně kouká na branku. Nebyla zavřená, jak jsme si do teď mysleli. Byla jen přivřená…

Okamžitě jsem vyběhla ven, na nohou nezavázané boty, přes ramena nedopnutý kabát, který přes mé 33.tt velké břicho sotva stačí. „Jendo, Jeníku!“ Volala jsem na ulici, nakukovala mezi zaparkovaná auta. Muž se vydal směrem k hlavní silnici, já na druhou stranu směrem k rybníku. Táta mu přece sliboval, že půjdou krmit kačenky…

Nemohla jsem běžet, i rychlá chůze už mi dělá potíže. Snažila jsem se dýchat klidně, nepanikařit. Pořád jsem ho volala a vyhlížela modrou čepici. Potkala jsem nějakého muže, ne žádné dítě neviděl. Nejvyšší současnou možnou rychlostí jsem ušla těch 400 metrů k rybníku. Pětiminutová cesta mi přišla jako věčnost. Rybník byl vypuštěný. Jaká úleva. U hrázky něco kutili dva muži, ne taky žádné dítě neviděli, jsou tam už hodinu. Začala mne dusit panika. Když nešel sem, tak kam? Jak daleko může metr vysoké dítě ujít tak rychle? Rozhodla jsem se nejít dál, ale vrátit se zpět a podívat se jiným směrem.

Muž mezitím došel k hlavní silnici. Nikde nikdo, žádná modrá čepička, žádné „tatínku“. Jen za přejezdem stálo čísi auto. V tu chvíli si partner všiml, že žena stojící u auta drží v náručí dítě, které se chystá usadit na zadní sedačku. Dítě mělo modrou čepičku! Rozeběhl se. Hlavou se mu přehrávala scéna, jak se s někým přetahuje o vlastní dítě. Doběhl k autu, nadechl se… žena, která držela našeho syna, byla jeho známá. Zaplavila ho nepředstavitelná úleva. Mladá paní už volala na Policii, Jeníka nepoznala, viděla ho předtím jen jednou. Prý se po cestě staví na služebně a řekne, jak to dopadlo. Muž jí pořád dokola opakoval, jak moc jí je vděčný, jak moc jí děkuje. Náš syn se totiž šel podívat na mašinky, sám šel nejen naší ulicí, ale hlavně podél hlavní silnice. Chtěl tu silnici přejít směrem k nádraží, naštěstí mířil k přechodu, což ho trošku od přecházení zdrželo. Mohl ho kdokoli nabrat do auta a odvézt. Mohlo ho srazit auto. Mohl ho srazit vlak. Mohla se stát sto a jedna věc a náš syn by se na nás už nikdy neusmál.

Kluci teď vyrazili hledat mne. Potkali mne na půl cesty k rybníku. Když jsem je uviděla, začala jsem se neovladatelně třást, slzy se mi hrnuly po tvářích. Sedla jsem si na obrubník a jen vzlykala. Synovo objetí a pusinky byly to nejkrásnější, co jsem kdy zažila.

Od té chvíle není den, kdy bych si na ten večer nevzpomněla. Branku zamykám celý den, tchánovci už to také pochopili, zbytek rodiny si musí zvyknout, že už tu není možnost volně courat. Ale ta hrůza, že se kvůli půl minutě změní celý můj život, ta hrůza už nikdy neodezní.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.7 bodů
 Váš příspěvek
 
gabousek
Ukecaná baba ;) 2228 příspěvků 26.11.13 00:55

Brrr, mám husí kůži a jsem šťastná i za vás, že to takhle dopadlo.. :hug:

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 26.11.13 01:14

Hlavne ze to takto dopadlo!

 
svycarka
Kelišová 6327 příspěvků 26.11.13 06:38

Dobre to dopadlo, nic si nevycitej :hug: Takhle vcera manzel zapomel zavrit balkon- spis jen dovrel.Ja byla v kuchyni a myslela si ze je synek s tatou a manzel myslel, ze je se mnou.No a chci mlade nakrmit a ptam se kde je…musim dal vypisovat ten sok? Z balkonu sice opravdu nema jak vypadnout, ale venku se teplota blizila k nule a nas hrdina si tam hral s kvetinacem. Nastesti to byla otazka asi 3min ale stejne..byt tam dyl mohl si uhnat slusny zapal plic. Manzel je z toho uplne na sra.ky a ja si taky vycitam, ze jsem se nedivala, nezkontrolovala…no, zase jsme oba vic pouceni. Synacek je nastesti fit :srdce:

 
januse1
Zasloužilá kecalka 527 příspěvků 26.11.13 07:15

Taky se mi nahrnuly slzy do oci! Jsem moc rada ze neni o jednu nestastnou matku vic.!

 
Run
Generální žvanilka 20066 příspěvků 26.11.13 07:30

Jo, naše madam tuhle zmizela z chodby a jezdila si venku na motorce. Takže už zamykáme ;)

 
Pudloslava
Vesmírná mluvilka 31239 příspěvků 26.11.13 07:34

UF
hlavne si nic nevycitejte, to se muze stat kazdemu

 
Cuddy
Extra třída :D 11752 příspěvků 26.11.13 07:58

Uf, pouceni do zivota. Take by mne neprislo divne, vypustit oblecene dite pred dum, nez se clovek sam dooblekne.

 
emari
Zasloužilá kecalka 997 příspěvků 26.11.13 07:59

Hu. Noční můra každého rodiče. Hlavně, že to dobře dopadlo! :hug:

 
Uživatel je onlineTýna K.
Závislačka 4296 příspěvků 26.11.13 08:01

Stačí chvilička… hlavně, že všechno dobře dopadlo :) děti jsou vynalézavé… moje sestra si ve svých dvou letech, během chviličky co si mamka odskočila, vynesla do schodů odstrkovadlo a pěkně si to na něm „sjela“ dolů :lol:… naštěstí se jí nic nestalo :) ale koho by napadlo, že jí tohle napadne, že? :) Takové věci se stávají, člověk pak musí mluvit o štěstí :)

 
andice
Ukecaná baba ;) 2259 příspěvků 26.11.13 08:04

Máme to podobně, akorát silnici máme dál a místo rybníku řeku. Velká zahrada a tchánojc kousek od nás, přes zahradu, chatu. Máme branku s otočnou klikou, ode dneška zamykám. Nikdy by mi nenapadlo, že by se ten náš vydal sám, ale co já vím?

Příspěvek upraven 26.11.13 v 08:05

 
myšák1187  26.11.13 08:12

To není deníček k odsouzení jak píšeš na začátku, myslím že nikoho se zdravým rozumem by to nenapadlo, zkrátka je to o tom jak děti dokážou být vynalézavé a opravdu stačí mžik a vše je najednou úplně jinak. Přeji ať ti synáček už žádnou takovou chvíli nepřipraví a nám všem ostatním bychom dokázali předvídat co se jim zase zrodí za úžasný nápad v těch jejich kebulkách :D

 
majka11
Kecalka 236 příspěvků 26.11.13 08:18

Tak jsem si úplně osvěžila nástup dcery do 1. třídy loni v září, do té doby nikdy sama nešla, nejenže nechtěla, ale i se bála. A tak jí napadlo, ještě s kamarádkou, že když si hrají před domem RD- kreslili si křídami na ulici…vyrazí trochu dál… No zjistili jsme to tak do 5 min, že jsou pryč. Bydlíme na malém městě ve čtvrti RD, ale nikde. Tehdy to byla nekonečná hodina a půl. Hledal kdo měl ruce a nohy, fakt po celém městě. Já je viděla už obě někde v autě, nebo mrtvý…no hrůza jak co se nedá popsat. Nakonec jsem je našla, jak si v klidu kráčí domů, bez potuchy co se vlastně stalo. Ani seřezat jsem jí nemohla!!! Klepali jsme se všichni, že to dopadlo dobře. Bylo to strašný, nevědět kde jsou. A doteď mám problém a to je ve 2. tř jí pustit někam bez dozoru, i z kroužku a družiny…Mám to v sobě doteď. A přitom bych si NIKDY nemyslela, že by se to mohlo stát mě. Majka

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13845 příspěvků 1 inzerát 26.11.13 08:24

Až do konce deníčku jsem trnula, kdy se dostanu k okamžiku, kdy jste ho našli mrtvého (smajlík vyjadřující strach tu nemám), protože jsem nabyla takového dojmu z toho úvodního odstavce. Slzy úlevy v očích, když jsem se dočetla, že ho manžel našel 8o Fuj, takoé šoky po ránu.. Ještě že to dobře dopadlo, tohle je fakt noční můra všech rodičů (mezi všemi těmi dalšími můrami)..

 
becky87  26.11.13 08:48

Teda mam mraz p ozadech, :hug: Taky se mi stalo neco podobneho, nemela jsem u domu plot, syn se zmiznul.Byly to nejhorsi minuty :? No nakonec usnul na slámě ve stodole, ale opravdu jsem byla hrozne vystrasena..

 
joaska  26.11.13 09:01

Noční můra všech rodičů

 
Cattus
Neúnavná pisatelka 17237 příspěvků 26.11.13 09:04

Mně se takhle „ztratil“ dvouleťák z písku, jen jsem šla na záchod, nechala otevřeno a on smrad zalezl pod psací stůl a tam se chichotal :zed:
Málem jsem se pos… strachy, na samotě u lesa, kolem samej pes, běhala jsem od lesa k silnici jak blázen a volala ho. Trvalo to snad 20 minut, než jsem ho našla, jak si tam povídá nějakou pohádku :mrgreen:

 
moky
Extra třída :D 10666 příspěvků 26.11.13 09:11

Po dočtení mi ukápla slza, jsem moc ráda, že to dopadlo dobře, ale teda ve vaší situaci bych byla taky pěkně vyděšená a hrozně bych se bála..zaplať pán bůh za to, že to dopadlo dobře :hug:

 
kve-tinka
Závislačka 3850 příspěvků 35 inzerátů 26.11.13 09:13

Já jsem šla jako 3 leté dítě do města najít mamku…a že jsem ušla pěkný kus cesty, než mě nahnali…do teď nechápu jak hlavně nikomu nebylo podezřelé, že tak malá holčička si to mašíruje sama, i přes silnici. :nevim:
:hug:

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 26.11.13 10:02

Fuj, fuj, fuj, hnus! Ještě že to takhle dobře dopadlo! Muselo to být šílených pár minut 8o :hug: :hug:

 
markiiz
Povídálka 49 příspěvků 26.11.13 10:02

Krásný deníček se šťastným koncem :hug:

 
tripetri
Echt Kelišová 9615 příspěvků 26.11.13 10:04

@PetiteFillette Já sem si to taky myslela, takže sem rychle koukla na konec než sem začala číst, pže to bych jako nedala 8o

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13845 příspěvků 1 inzerát 26.11.13 10:25

Moje úplně první vzpomínka je, jak jsem se v noci vzbudila, malej brácha spal v postýlce přikrytý modrou dekou v ložnici, svítila mu lampička, v obýváku nikdo, na televizi zrnění. Taťka byl v práci a mamku jsem nemohla najít. Tak jsem se vydala do vedlejšího paneláku k sousedům-kamarádům. Musela jsem sejít 4 patra, ujít v noci asi 50 metrů, vyjít do druhého patra. Tam jsem klepala, ale nikdo neotevřel, tak jsem se zase vrátila zpátky domů a když jsem přivírala dveře (neuměla jsem zavřít na kliku), tak jsem viděla mamku, jak jde po schodech od sousedky. Byla na pletkách :) Podle toho, jak byl brácha maličkej a že mi nebyla bosky a v pyžamu zima, jsme spočítaly s mamkou, že mi bylo 2 a třičtvrtě roku 8o Kdybych nenašla cestu zpátky, kdyby se mamka vrátila později a nešla se hned na mě do pokojíčku podívat..nechci ani domyslet..

 
chatwenna  26.11.13 10:33

Moje segra jeste ani nemela dva roky, kdyz ji mamka nemohla rano v sest najit… Postylku mela se stahovaci bocnici…

Mama vyletela z balkonu a pred hlavnim vchodem sedela segra v pyzamu a ve snehulich… Rikala „vyspinkana“…

Od te doby se u nas zamykalo… :))

Pri cteni prvniho odstavce jsem cekala spatny konec. Nastesti to dopadlo dobre.
I slza mi ukapla. :)

 
smon83
Ukecaná baba ;) 1244 příspěvků 26.11.13 10:40

Tohle se může přeci stát každému… Hlavně že jste všichni v pořádku. My jsme s narozením dcery museli udělat spoustu ústupků. Jakože se musí zamykat branka, kolem jezírka jsme udělali pevný a vysoký plůtek, z nadzemního bazénu se musí vždy vytáhnout schůdky(což tchýně moc nepochopila a musím jí kontrolovat) atd… Je toho moc a moc… Ale i přes tato opatření dcera vždy najde něco, na co jsme zapomněli :)

 
sabcacech
Ukecaná baba ;) 2191 příspěvků 26.11.13 11:12

Uffff, už jsem pomalu ani nedýchala…a ted ůleva, že vše dopadlo dobře :hug: :hug:

 
Claire7
Závislačka 2566 příspěvků 26.11.13 11:31

Tak konec mě rozbrečel… Deníček, nebo spíš to co se Vám stalo, není odsouzeníhodné, může se to stát každému, děti jsou vynalézavé a všude je plno nástrah… Dobře to u Vás dopadlo a to je hlavní :hug: Držm Vám palce a hodně krásných společných chvil :srdce: :kytka:

 
Fima
Nadpozemská drbna 27813 příspěvků 19 inzerátů 26.11.13 11:39

Deníček není hodný odsouzení, je to spíš ponaučení na příště, protože batolata dokážou být opravdu rychlá a nesmírně vynalézavá. U nás se zamyká zhruba od roka a půl, jakmile si kluk zkrátka začal sám otevírat. Jinak mám taky takovou super příhodu, kdy jsem myslela, že se ve mně krve nedořeže. Měla jsem asi měsíc před porodem, kluk měl přesně dva roky, šla jsem stlát do ložnice… najednou buch, cvak a bylo. Dílo okamžiku, zamknul mě v ložnici. V ten moment, kdy mi to došlo, mi bylo šíleně. Mluvila jsem na něj, ať nikam nechodí, ať se pokusí zpátky otočit klíčem. Chudák, pokoušel se, nicméně po chvíli mu klíč vypadnul ze zámku a byl konec. Řev šílený, pořád mě volal, já hledala po ložnici cokoliv, čím bych mohla ten zámek otevřít. Nakonec jsem si všimla na poličce mobilu! Volala jsem manželovi do práce, ten byl zrovna ten den na kole, takže ho zavezla k nám nějaká kolegyně, aby mi odemkl. Na kluka jsem pořád mluvila, abych ho udržela u dveří, muž přijel asi za půl hodiny… bylo to hrozný, šílený a měli jsme teda z pekla štěstí, že jsem tam nechala ležet z předchozího dne ten mobil. Kdyby tam nebyl, tak nevím, co budu dělat, na sousedy bych se možná dobouchala, ale tím, že zamykáme a máme bezpečnostní dveře, tak by se k nám nikdo nedostal. Poučená jsem z toho taky byla řádně, nechtěla jsem ani domýšlet, co všechno se mohlo stát, hned jsem potom posbírala všechny klíče ve dveřích.

Hlavně, že všechno dobře dopadlo! :kytka:

 
Petík K
Kelišová 5163 příspěvků 26.11.13 12:50

Tak teda četla jsem to jedním dechem a je znát že to máš v živé paměti, díky bohu se nic nestalo a stejně brečím dojetím že to dobře dopadlo. Přeju aby se nic takového neopakovalo :hug:

 
Kačka V.
Kecalka 446 příspěvků 26.11.13 13:31

Něco podobného se nám stalo v létě na Slapech. Manžel měl hlídat já jsem pracovala. Najednou vidím jak manžel běhá sem a tam. Došlo mi že nějaký průser… Kluk nikde. Zabouchla jsem zmrzlinostroj lidi nelidi a uz volala Lukasi…v tu chvíli mi probehli v hlavě všechny reportáže o utopenych detech, nezodpovědnosti rodičů a tak. Manžel vzpomínal že zrovna projelo auto, ozval ze křik dítěte, tak jsem přemýšleli jak rychle je možné uzavřít parkoviště a tak… Když mě napadlo podívat se do auta a tam nás Lukasek seděl a když mě viděl pusu id ucha k uchu a povídá mi maminko brm brm autickem… Ještě ted mi tečou slzy když si na to vzpomenu..
Ale oba naše příběhy mají Temeraire šťastný konec a dalo nám to zavyucenou.

 
nepřihlášená jruz  26.11.13 13:32

Mráz po zádech běhá. Naštěstí vše dobře dopadlo. Batolata dokáží ujít neuvěřitelně rychle i dlouhou trasu (páč jdou tam, kam oni chtějí a ne tam, kam matky prudí - to se pak jde 100 metrů 3 hodiny :) ).Z vyprávění mé máti vím, že jsem urazila lesem sama téměř ve třech letech 5 km tím nejnepravděpo­dobnějším směrem. Celá vesnice na nohách + upozornění pohraničníci, neb jsme bydleli blízko hranic, tak aby mě v rámci plnění státní povinnosti neodstřelili dříve, než bych se potrhala o ostnané dráty.

 
pomenkova
Generální žvanilka 24097 příspěvků 26.11.13 14:37

Vubec si nevycitej nic, clovek se z takovych veci jenom pouci a stat se to muze kazdemu ;)
Hlavne ze se nic nestalo a to je hlavni :srdce: :srdce: :srdce:

 
Genovesa
Extra třída :D 10718 příspěvků 26.11.13 14:56

Tak hlavně že to dobře dopadlo, musel to být šílený zážitek. Mně jednou dcerka zdrhla v olympii, neměla ani dva. Z dohledu jsem ji měla pár vteřin a krve by se ve mně nedořezal. Nedovedu si představit, jak bylo vám. Možná by nebylo od veci dát na branku kouli. Je to sice opruz, ale nelze zapomenout zamknutí.
@chatwenna 8o Ode dneška zamykám i hlavní dveře, na brance máme kouli.

 
sao
Ukecaná baba ;) 1529 příspěvků 26.11.13 15:00

Ještěže to dobře dopadlo, nevyčítej si to, poučení to je, aspoň teď budeš zase v něčem opatrnější. Ale jsme jenom lidé, takže chybu můžeme udělat kdykoliv, někdy je to prostě jenom o štěstí… Zažila jsem něco podobného, malej měl tenkrát teda ještě rok a půl, ale už byl taky pěkně chytrej. Zapomněla jsem zamknout vchodové dveře, a on tak jak byl, v papučkách, vyrazil ven (byla docela zima) na průzkum. Brána naštěstí zavřená (už se mi předtím stalo že mi vyběhl skoro až na silnici, takže na to už si dávám pozor a zavřená musí být pořád), ale dvůr a zahradu máme velkou, takže bylo co zkoumat. A já hezky v kuchyni a myslela jsem si, že si šel hrát do pokojíčka :oops: Když jsem měla pocit že ho dlouho neslyším, šla jsem se podívat co dělá a on nikde! Strašnej šok, pak jsem zjistila že jsou vchodové dveře pootevřené, a hned mi bylo všechno jasné. Hledala jsem ho po venku a nemohla ho najít, pak se najednou objevil, šel až kdesi zezadu ze zahrady, celej jak prase, papučky na odpis, ale živej a zdravej :D A hlavně šťastnej, hrozně se mu líbilo chodit si takhle po venku a hrát si s bahýnkem, nemohla jsem se na něho zlobit. Od té doby zamykám, a když někdy nezamknu (když třeba vím že za chvíli někam půjdu atp.), a on toho využije, tak už je zase chytřejší a aspoň ty boty si obouvá :D Ale aby mi odešel někam na silnici, z toho mám přímo hrůzu, na to si dávám velkej pozor, to je fakt hodně nebezpečné, a to bydlíme na vesnici a auta tady jezdí cca 1 za minutu, ale někteří jezdí jako hovada a děti jsou telátka a neví co se může stát… Tak jen co nejmíň takových zážitků!

 
Genovesa
Extra třída :D 10718 příspěvků 26.11.13 15:01

@gabi.design Moji sestru takhle zamčel syn po ránu na wc, byla ve spodním prádle. Její muž v práci, mobily snad ani nebyly. Naštěstí byli lajdáci na zamykání vchodovek, páč sestra musela vylézt wc okénkem ven a v tom prádle běžet kolem domu k těm vchodovkám. Její starý soused rád špízoval a z tohoto zážitku měl málem srdeční příhodu :mrgreen:.
Od té doby, co dcera stojí, nemáme nikde klíče :lol:.

Příspěvek upraven 26.11.13 v 15:02

 
verububu
Závislačka 4436 příspěvků 26.11.13 15:38

Úplně vím, co jsi zaživala…
Jeníček je snad zakleté jméno :srdce: Jeník se nám ztratil v Mirakulu a dvakrát! :,( Poprvé jsem ho našla (s nervama), ale asi po 20minutách. Poučena jsem hlídala jak ostříž, hlídali jsme 3! Hledali jsme hodinu i s personálem :zed: Celou dobu si prolízal hrad, bos a zcela v pohodě, potom si šel do stánku pro palačinku :zed:, kde ho našli. Já jsem potom bulela jak želva :,(
Bohužel u kamarádky Jeníček šel sám na zahradu, bazén, následky si ponese celý život :,( :hug:

 
Ticha.Anah
Kecalka 202 příspěvků 26.11.13 18:38

Hlavně, že to dobře dopadlo. Můj bratr ani ne ve dvou letech zmizel v kempu od chaty, kde ho hlídalo 8 lidí! (Mamka zašla na cca 3 - 4 minuty dovnitř) Hledal ho přes pul hodiny celej kemp. Mamka už ho viděla utopenýho, protože vodičku prostě milovalo. Nakonec seděl o pár chatek dál ve vysoký trávě (že ani nebyl vidět) a trhal si travičku. Výjimečně ani nedutal.

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 26.11.13 18:48

Mám slušnou husí kúží naskočenou!! Cítila jsem s tebou ten pocit úlevy, když jsi spatřila manžela i syna. Je dobře že to dopadlo tak jak dopadlo at se vám podobné situace vyhýbají :) mějte se krásně :mavam: :mavam: :mavam:

 
Mišalí
Kelišová 5976 příspěvků 26.11.13 20:49

Hlavně že to dobře dopadlo, ale mráz po zádech mě přejel.. :hug:

 
Uživatel je onlineTiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 26.11.13 20:57

:hug: :hug: Mám husí kůži jen při čtení, nedovedu si představit, jak ti bylo ve skutečnosti. Ještě že to dobře dopadlo. :srdce:

 
Balloo_1
Závislačka 2523 příspěvků 26.11.13 21:47

Ufffff… Díky bohuuuu!!! Ani jsem při čtení nedýchala!!!

 
medulen
Kecalka 208 příspěvků 26.11.13 22:13

Brrr to mi tedy přejel mráz po zádech! Úplně jsem cítila tvojí úlevu, když jsi malého uviděla, že je v pořádku.. Snad jsi z toho šoku předčasně neporodila :). Je dobře, že jsi tento deníček napsala, alespoň jsem si o to víc uvědomila základní pravidlo, že jakmile mi začne prcek (momentálně 4 měsíce) chodit, musím důsledně dbát na zamykání branky od baráku.. A co se vyrojilo příběhů v komentářích :). Přidám taky jeden, týká se mě osobně, je to jedna z mých prvních vzpomínek z dětství (byla jsem tenkrát tak v šoku, že se mi to nějak vrylo do paměti). Byly mi asi tak tři roky (hluboko za totáče), když jsem s rodiči byli v Maďarsku u Balatonu. Můj o pět let starší brácha mě jednou na pláži dostal na chvilku na starosti, než si mamka odběhne na záchod. Samozřejmě se na mě vykašlal a já se rozhodla jít prozkoumat pláž, dodnes nevím, kde se ve mě vzala ta odvaha.. Samozřejmě jsem se ztratila, a když jsem zjistila, že mezi těmi stovkami lidí, kteří vypadají v plavkách všichni stejně, mamku fakt nenajdu, strašně jsem se rozeřvala. Přihnaly se ke mě nějaké Maďarky, kterým jsem samozřejmě nerozuměla ani slovo, a o to víc jsem řvala. Už nevím, jak dlouho trvalo, než mě mamka (zřejmě podle toho řevu) konečně našla - v mých vzpomínkách to byla věčnost, v reálu to mohlo být třeba 20 nebo 30 minut, ale s naprostou přesností si pamatuju její pološílený výraz v obličeji a i tu úlevu, když mě uviděla.. Myslím, že jí tenkrát chudince za tu chvíli přibylo dost šedivých vlasů. A já z toho nakonec ještě profitovala, protože brácha dostal nařezáno, že mě nehlídal, z čehož jsem v tu chvíli měla hroznou dětsky zlomyslnou radost :mrgreen:.

 
Havraní
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 26.11.13 23:32

Jak to tak čtu, dva roky jsou asi kritický. Nám zmizel prcek taky ve dvou letech, v obchodním centru. Pátek, hromada lidí, hrozných asi 20 min. než jsme ho s pomocí ochranky našli. Ve dvou letech už ujdou dost rychle kus cesty, přitom si ale včas neuvědomí nebezpečí a neřeknou nikomu kolem o pomoc, což je průser.
Jsem moc ráda, že jste Jendu, tak jako my, našli:)

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 27.11.13 00:02

Uf… tohle je moje noční můra.. Hlavně, že vše dobře dopadlo, nic si nevyčítej :kytka:

 
Gina108
Generální žvanilka 23600 příspěvků 27.11.13 01:07

Dobré ponaučení pro příště :palec: Člověk není nikdy dost opatrný.
Já jednou v Praze ještě coby bezdětná viděla batole lozit po silnici, ne moc frekventované, ale stejně :roll:. Na druhý straně na něj čuměla postarší ženská, co vedla kolo, tak si říkám, jaká je to kua volná výchova 8o a šla jsem dál, že se bábě do toho motat teda nebudu, koneckonců byla od něj blízko, kdyby něco jelo. Najednou ale baba začala hulákat, ať to dítě chytnu, tak si říkám „babo, jdeš na procházku s děckem, vezmeš kolo a nejsi schopná ho uhlídat! Ale dobrá, pomohu ti“ a dítě jsem chytla. Přešla jsem s ním ulici a že ho babě vrátím, ale baba sedla na kolo a ujela s tím, že dítě není její 8o No já nas. raná, akorát jsem spěchala na rande, koukala jsem jak puk, co že jako s batoletem, co neumělo ani mluvit. Už už jsem vytahovala mobil, přiřítila se odkudsi mladá ženská a hulákala, cože jí provádím s děckem. Tak jí říkám, že dítě lezlo do silnice a ona sice poděkovala za záchranu, ale dodala k tomu, že jí utekl pes a ona ho musela jít chytat. Pak povídá dítěti „Moničko, to se dělá“ a dala jí na p.del. Já stála jak opařená, byla jsem holt mladý tele. Stát se to dneska, tak tý mamině asi jednu fláknu taky :cert:

Příspěvek upraven 27.11.13 v 01:24

 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 29.11.13 11:43

Uuuuuffff :,(
Jo…já občas od svých známých okolo slýchám:Prosimtě ty všechno moc řešíš :cert:
A to je věta, která mě roznepříčetní-protože radši budu všechno přehnaně řešit, než něco podceňovat…
My mámy prostě víme, že co se týče dětí-člověk prostě musí někdy až přehnaně přemýšlet a mně se to mockrát vyplatilo…
:kytka:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 29.11.13 14:45

Rozumím Ti, jak ti bylo. Zažila jsem něco podobného. Rok a půl starý syn mi vyběhl ze zahrádky, kterou jsme vždy zamykali. Dodnes nechápu, jak se dostal ven. Mohu říci, že jsem prožívala největší strach svého života. Hned za domem je zeď a za ní jezdí kamiony někdy i rychlostí 70km/hod a rozhodně nezastavují, i když je tam přechod pro chodce. Takže když za zdí vyběhne dítě nebo pes, dovedete si představit, jak by to mohlo končit…

 
Sfaticata
Ukecaná baba ;) 1248 příspěvků 29.11.13 19:04

Muselo ti být hrozně. Hlavně, že to dobře dopadlo. Odsuzovat tě nebudu. Já bych tak malé dítě nepouštěla ven ani na vlastní zahradě. Ale chápu, že to byl mžik. Poučená jsi. A držím palce se skoro novým miminkem. :kytka:

 
Weru
Hvězda diskuse 46782 příspěvků 02.12.13 17:38

Joo, to ja jsem si pry masirovala ve 2. letech na trikolce az k bazenu z kopce. Trasa - silnice, silnice, sesup dolu a napusteny bazen.
Nasi me nechali pod balkonem, prej jsem mela poruceny nikam nechodit. Dostala jsem serezano :roll: :cert:.

Alespon jsi se ponaucila. :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele