Johanka - porod

Johanka1  Vydáno: 08.02.03

Ahoj všem, koho zajímá povídání o porodu a zároveň se omlouvám za delší odmlku, mám teď jiné, příjemné starosti s krásným malinkým zlatíčkem, co se nám narodilo a čas letí, ani nevím jak, opravdu, den je hned pryč než se člověk vzpamatuje.

Pořád dokola kojení, přebalování, ?hraní si? s miminkem, sem tam si schrupnout, osprchnout se, trochu uklidit… znáte to… a vy co to neznáte, brzy poznáte:) Dočkáte se jako já.

Jak bych začala? 30. 1. 2003, 3 dny po vypočítaném termínu porodu, se nám narodil zdravý chlapeček Marcel o docela ideálních ?rozměrech? 3300 g, 49 cm, černé husté vlásky, velký modrý kukadla.
Samozřejmě je to nejkrásnější miminko na světě:)) a za nic na světě bych ho nevyměnila, jsem hrozně šťastná maminka a můžu říct, že se mi úplně změnil pohled na svět, jak se říká ten žebříček hodnot, plno věcí už není vůbec důležitých a vše se točí kolem toho malého bezbranného roztomilého drobečka.

Porod byl bez komplikací, v příjemném prostředí, za aktivní účasti tatínka, na prvorodičku prý docela rychlý a podle por.asistentky jsem dobře spolupracovala a neztěžovala děťátku příchod na svět. Cítím se naprosto skvěle, nejde to slovy popsat, to musí člověk prožít!

Tak teď k tomu porodu ? pokusím se nepsat moc zdlouhavě (i když to asi nepůjde, neumím to a pokud se nemýlím, většinou jsou těhule dychtivé po detailech).
Jestli to popisuju moc reálně, čili hrůzostrašně, omlouvám se a opakuji, že stojí za to všechno vydržet, pak až vám dají miminko, na všechno zapomenete a budete nejšťastnější člověk na světě!

Kolem 4 hodiny ráno mě vzbudily kontrakce (opravdu je poznáte, nemůžete si je s ničím splést:), vlastně to začalo jako taková tupá bolest v podbřišku a v bedrech, něco jako menstruační bolesti.
Kontrakce byly nepravidelné cca 2 ? 3 během půl hodinky, rozdýchávala jsem je, spát se nedalo, ležet ani moc taky ne, jen v přestávkách, nejlíp mi bylo, když jsem chodila po pokoji. První co mě napadlo ? rychle do sprchy, umýt si vlasy, udělat nehty (odlakovat, opilovat nakrátko a nalakovat nezbarvým lakem) ? takže šup do koupelny. Teplá voda krásně pomáhala, a pak z koupelny hurá zase chodit a chodit.
Těch nachozených kilometrů ještě bylo za ten den!:) ? to jsem ale ráno ještě netušila.

V 8 h začaly kontrakce být pravidelné zhruba po 5 minutách, silnější, ale pořád se to dalo normálka vydržet. V 9 hodin, kdy už pravidelnost trvala vlastně hodinu, jsem začala trochu zmatkovat, vzbudila jsem manžela, aby se začal chystat (sprchovat atd) že už konečně pojedeme.
Pořád to ale nebolelo tak šíleně, stupňovalo se to, ale bolest pořád v normě, teď už jako hodně silná menstruace a sílily taky křížové bolesti. Řekli jsem si, že budeme doma co nejdéle, tak jsem chodila a chodila, prodýchávala kontrakce, balón mi moc neulevil, jediná možná poloha kromě chůze a opírání o stěnu byla v kleče na čtyřech s vyhrbenými bedry, kroužit pánví a dýchat. To stejné u té stěny ? zapřít se rukama ve stoje o stěnu, nohy od sebe, uvolnit se od pasu dolů, pokrčit kolena, kroužit uvolněně pánví a dýchat.
A v přestávkách samozřejmě odpočívat. Anebo je dobrý se pověsit ve stoje na chlapa, vyvěsit se a uvolnit.

Taška do porodnice byla dávno sbalená, můžu všem doporučit sbalit si včas, pak na to nebudete mít ani pomyšlení, někde hledat fén, pantofle atd… je to situace, kdy se vám opravdu nebude chtít přemýšlet o ničem jiném než o tom, jestli správně odhadnete čas, kdy už jet anebo jak si trochu ulevit, taky se mnou začaly zmítat lehké obavy, co mě v porodnici čeká, přiznám se, že na mě přišel i trošičku strach z neznámého, pobrečela jsem si asi do třech kapesníků a pořád jsem se uklidňovala ? už je to tady, brzo budu mít miminko, vydržet, vydržet, vydržet!

Po 11 hod. jsme vyrazili do porodnice, to sezení v autě teda nic moc, během kontrakcí jsem dost trpěla, kroutila jsem se v sedě jak se dalo, naštěstí to máme do porodnice jen asi 20 minut jízdy.
Udělali mi monitor (miminko museli budit, spinkalo), změřili tlak, paní doktorka mě vyšetřila - otevřená jsem byla asi na centimetr a půl a kontrakce sílily. Tak že si mě tam teda nechají, manžel skočil do auta pro mé objemné porodní zavazadlo a pro batůžek s jídlem a pitím.
Převlékla jsem se do jejich erárního ne zrovna slušivého oblečku a odebrali jsme se na nadstandardní porodní sál s vanou, který byl naštěstí volný.
Ještě jsem rychle stačila s paní doktorkou probrat všechny pro a proti, co se týče případného porodu do vody, měla stejný názor jako její kolega den předtím, že prvorodičkám porod do vody moc nedoporučuje, protože ve vodě se ženská ani miminko nemůže při porodu pořádně hlídat a když mamina nemá ještě představu, jak se ve které fázi porodu chovat, má to svoje rizika, nehldě k tomu, že v případě komplikací je přesun z vany na porodní lehátko zdlouhavý (a jak jsem později sama zjistila, náročné je i pohnout se jakkoli v té vaně při kontrakci, natož vylézt nasucho, musela jsem jim dát za pravdu, v té vaně nebyly ani žádná madla, prostě se nebylo čeho chytnout a když si tam člověk sedne do doporučované polohy, je tam zapasovanej tak, že při kontrakci trpí jak zvíře).
Vanu jsem tedy používala jen v první době porodní, kdy jsem klečela na čtyřech a manžel mi skoro horkou sprchou krouživými pohyby sprchoval bedra, to byla fakt úleva, ta teplá voda.

Porodní asistentka, co nás měla na starosti, se nám představila, vysvětlila, co a jak, na kterém náčiní a ve kterých polohách si nejlépe ulevit, uvařila nám čaj, manželovi kafe, popřála pohodový porod a nechala nás o samotě. Řekla jsem si dobrovolně o klystýr, cítila jsem, že se potřebuju pořádně vyprázdnit a taky mi por.asistentka řekla, že to teplo pomůže uvolnit těm správným oblastem a porod se rychleji rozběhne.
Můžu vás uklidnit, že klystýr vůbec nic není, hadičku v konečníku jsem vůbec necítila, to nalívání vody se dá vydržet a pak na WC je to opravdová úleva.
Na WC jsem byla během hodinky celkem 4× a hodně mi to pomohlo. V mezidobí jsem využila na WC sprchu s balónem v přestávkách šup do sprchy, houpat na balónu a sprchovat teplou vodou bříško a bedra.

Když jsem se po téhle proceduře vrátila z ?koupelny?, byla jsem otevřená na 2 cm, nic moc, ale kontrakce pořád sílily, už jsem si myslela, že to horší nebude, ale omyl, tenkrát jsem si ještě nedovedla představit, jak šíleně to bude bolet později…

Kolem 15 hodiny už jsem nevěděla, jakou polohu zvolit, bylo mi hrozně už i ve stoje (od dvanácti jsem hlavně chodila a chodila a chodila, při kontrakci jsem se uvolňovala ve stoje o ribstoly nebo v předklonu o lehátko nebo v závěsu na manželovi, pak když byly kontrakce hodně silné, pomáhala na uvolnění už jen vana s horkou masáží beder, jak už jsem psala).

V 15:30 mi porodní asistentka, která chodila jen občas kontrolovat otevření branky, jinak nás nerušila, píchla plodovou vodu (s mým souhlasem), aby se porod rozběhl, pořád jsem se neotevírala a dost jsem trpěla.

Píchnutí vody se nebojte, zásah vůbec nebolí a hodně se vám uleví. Od té doby to šlo rychle, branka se otevírala a miminko sestupovalo víc a víc dolů. Dostala jsem ještě čípek na uvolnění, protože bolesti se stupňovaly, chvílemi jsem měla pocit, že snad umřu (ale připravit se předem na to nedá, ani deset předporodních kurzů nepomůže, pak je stejně všechno jinak, než si dokážete představit) a měla jsem problémy s uvolňováním pánevní oblasti (ono to při kontrakci dost dobře nejde, soustředit se na bolest, dýchání a ještě na to, jaká poloha je nejvhodnější a zároveň se snažit neunavit, protože fyzicky vyčerpaná mamina pak nemá síly na tlačení).

Por. asistentka mi doporučila polohu vleže na boku a posléze jsme zjistili, že v této poloze miminko sestupuje rychleji než když jsem chodila.
Vleže jsem si taky mezi kontrakcemi líp odpočinula, i když přestávky byly hrozně krátké, později mi připadalo, že snad žádné přestávky ani nejsou. Mezitím mi por.as. občas změřila tlak a udělala monitor.

Manžel se předvedl jako správný chlap, dýchal se mnou, pomáhal mi, jak se dá, dával mi napít, podával a vyměňoval vložky (teče z vás všechno možný, krev, voda…), hladil mě, masíroval, kdybych ho tam neměla, asi bych rodila o dva dny déle:)) pomohla mi jeho přítomnost hlavně psychicky, nebýt jeho, asi bych se tam chovala jako hysterka a zbytečně bych porod zdržovala.

Po několika hodinách už je člověku úplně jedno, co dělá, jak se chová, jak u toho vypadá, byla jsem jak v tranzu, prostě v jiném světě, nevnímala jsem okolí a soustředila jsem se na sebe a na miminko, kterému musím pomoct, aby bylo co nejrychleji na světě.
Asi jsem kromě dýchání i dost nahlas řvala, ale jak říkám, bylo mi to jedno, hlavně že mi to pomohlo.

Když přišlo nucení na tlačení, zavolali jsme por.as., která zkontrolovala otevření a postup miminka.
Jak se dalo čekat, tlačit jsem ještě nesměla, protože miminko neudělalo tu vnitřní rotaci a nebylo ještě tam, kde mělo být, takže nastala dost nepříjemná fáze prodýchávání nucení na tlačení, která trvala na můj vkus hodně dlouho (i když o čase jsem neměla představu).
Pak jsme zkusili cvičně tlačit, jak mi to půjde. Přiznám se, že i když jsem byla ?chytrá? z kurzu, v reálu to není tak jednoduchý, samozřejmě jsem tlačila špatně a málo, tak jsme si to dvakrát nebo třikrát zkusili na naostro, musela jsem se to naučit, než bude tlačení opravdu potřeba.

Doporučuju trénovat předem doma ? třeba na záchodě, hodně hluboký nádech pusou i nosem (jako když se chcete potopit na dlouho pod vodu), zadržet dech v bříšku a hodně, opravdu hodně zatlačit, zavřít oči, bradu na prsa, nevypouštět vzduch pusou (nefunět), pak rychle výdech a zase hluboký nádech a tak dokola.
Je to opravdu náročný během jedné kontrakce zvládnout 3 fáze nádechu a tlačení. Tlačit se musí opravdu tam dole, do konečníku a soustředit se jen na spodek, jak člověk tlačí kde nemá (do hlavy atd. ? pak je celej rudej), tak je to špatně a miminko se nevytlačí.
A opravdu až vám řeknou ?tlačte?, zaberte ze všech sil, hodně si tím urychlíte porod a omezíte riziko, že bude mimčo trpět nedostatkem kyslíku tím, že ho budete na cestě zdržovat.

Když jsem slyšela ?už vidím černé vlásky?, bylo to jako by se pánbůh smiloval, úleva, že se vše chýlí ke konci, i když zároveň asi nejsilnější bolesti za celej porod. Protože jsem měla kontrakce krátké a nestíhala jsem 3× na jednu kontrakci zatlačit a mimčo už muselo rychle ven, píchli mi oxytocin na zesílení kontrakcí ? to byla fakt síla, ale pak to bylo rychle.
Asi na dvě kontrakce byla venku hlavička, pak ještě zatlačit ? to jsem se snažila opravdu ze všech sil, vyklouzly ramínka a pak tělíčko.
To tělíčko už je sranda, vyklouzne to jak po másle a byl to pro mě příjemný pocit, cítim miminko tam dole, jak vyklouzlo na svět, zalily se mi oči slzami, štěstím a zároveň úlevou, asi taky i bolestí, nevím, nedá se to popsat.

Položili mi miminko na bříško, pos.asistentka přestřihla pupeční šňůru, manžela jsem drtila, mačkala ze všech sil, tak se chudák k přestřižení ani nedostal (a nevadilo mu to).
Když jsem slyšela miminko plakat, hrozně se mi ulevilo a najednou jsem byla úplně fit, hnedka jsem zapomněla na to, co narození našeho zlatíčka předcházelo, jako by to byl jen sen.
Nenastřihli mě, i když zprvu říkali, že mám pevnou hráz i pochvu, že to bude bez nástřihu problém, respektovali moje přání a stejně podle pana doktora by na nástřih ani nebyl čas, protože mimi bylo rychle venku.
Udělaly se mi dvě drobné trhlinky na hrázi, které pan doktor pak zašil, jen pár stehů, ani to nebolelo, po porodu jsem mohla bez problémů sedět, sice jsem cítila spodek celý rozbolavělý, ale sedět se dalo, pak druhý den úplně bez problémů.

Miminko zvážili, změřili, ošetřili, na všechno jsem viděla, pak ho zabalili uzlíčka malýho do zavinovačky a dali šťastnému tatínkovi do náruče. Já jsem dvě hodiny odpočívala a taťka si choval to naše zlatíčko (samozřejmě mi ho taky půjčil).
Na ty dvě hodiny se personál tiše vytratil z místnosti a nechal nás tam spolu jako rodinku o samotě. Jen asi za půl hodinky přišla dětská sestra a a udělai jsme první přiložení miminka k prsu (k oběma postupně). Malej se krásně přisál, bez problémů, pocit to byl nepopsatelně příjemný.

Vyčerpaná z porodu jsem nebyla, připadala jsem si pořád ještě v dobré kondici, hlavně psychicky úplně v pohodě a hlavně šťastná, šťastná, šťastná, je to zázrak, když to malé miminko vidíte a představíte si, že ještě nedávno bylo u vás v bříšku.
Ani jsem tu noc nespala, jak jsem byla plná dojmů, seděla jsem u postýlky a nemohla z toho drobečka spustit oči. Nádhera, těšte se!

Když to shrnu, na porodním sále včetně první doby porodní jsem byla od 12 do 18:30 h, z toho jsem ?trpěla? hodně asi až od 16 h, takže se to celé dá nazvat pohodovým a rychlým porodem.

Miminko jsem měla pak už pořád u sebe, ty dvě hodinky po porodu se přišli zeptat, jestli se cítím dobře, změřili tlak, přinesli mi večeři, kterou jsem s chutí snědla, šla jsem se vyčůrat (už jsem to nemohla vydržet, často jsem při porodu mezi kontrakcemi pila, totální vysušenost v krku z dýchání a funění) a osprchovat.

Miminko většinou spinkalo, pokaždé, když se probudilo, tak jsem ho přiložila k prsu, krásně od začátku sál (mlezivo), přikládali jsme zhruba každé 2 hodinky, možná i častěji. Poporodní nadstandardní pokoj nebyl volný, tak jsem šla na normální, kde jsme byly celkem dvě, takže v pohodě. Obě jsme rodily ve stejnou dobu (+/- hodina), tak jsme si měly o čem povídat.

Den po porodu jsem krmila ještě mlezivem a pak další den se mi nalily prsa a bylo konečně mlíko. S kojením žádné problémy nebyly, malej se dobře přisává, pije s chutí, neublinkává, mlíka bylo dost a i teď, když jsme doma, je všechno po této stránce v pořádku, kojím zhruba každé 3 hodiny (mimi vydrží spát 2,5 ? 4 hodiny jak kdy) , když je po krmení vzhůru, nechce se mu spát a kouká na mě těma svýma kukadlama, tak má hlad dřív a dám mu třeba i po hodině, jak má chuť.

Třetí den jsem dostala těžkou depku, malýmu naměřili novorozeneckou žloutenku a vzali mi ho na ?sluníčko?, byla jsem z toho úplně hotová, že nemůžu být s ním, odstěhovala jsem se na nadstandard, který se mezitím uvolnil, abych měla klid, dva dny jsem skoro probrečela, chodila jsem kojit, pokaždé když se vzbudil, tak mě sestra zavolala, ještě že jsem už měla mlíko, že jsem měla možnost kontaktu s ním aspoň takový.
Byl tak chudáček na ?solárku? dva dny, zalepený očička, celej nešťastnej a ubrečenej, neměla jsem nikdy sílu to zvládat bez slz (to kojení a přebalování a pak ho tam nechat napospas sestrám, které ho nechávali bůhvíjak dlouho plakat, než mi zavolali), fakt depka šílená, ještě musel chudinka každý den ráno a večer absolvovat odběry krve, tak měl rozpíchanou zalepenou ručičku.

No ale je to za námi, když mi řekli, že si vezmu miminko zase k sobě a že druhý den půjdeme domů, málem jsem se zbláznila radostí. A o to víc si vážím toho, že máme zdravé miminko, fakt není nic důležitějšího.

Co se týče personálu bohunické porodnice v Brně, na porodním oddělení bylo všechno na jedničku, všichni byli moc hodní a milí, ochota všude, cítila jsem se tam dobře. Což se nedá už říct o oddělení šestinedělí, kde asi tak polovička sester není nejpříjemnější, každá má jiný názor na všechno (hlavně kojení), dvě sestry jsem úplně nesnášela, vždycky se tvářily jako by je všechno obtěžovalo…
Jinak když to shrnu, celkový dojem byl dobrý, příště bych šla rodit asi zase do stejné porodnice.

Končím, koukám, že jsem toho napsala opravdu hodně, že to ani možná nebudete mít chuť číst. Ještě by se toho dalo napsat mnohem víc, ale tak to doufám stačí.

Doma zvládáme všechno bez problémů, Marcelek je neskutečně hodný dítě, krásně papá, spinká, je pořád spokojenej, i když má sem tam bolení bříška a zaražený prdíky, což nás dokáže dost potrápit, hlavně v noci.
Takže tatínek broučka nosí po pokoji, masíruje bříško, zpíváme mu, rozmazlujeme ho, pořád se na něj nemůžu vynadívat, připadá mi každým dnem hezčí a roztomilejší.
Mateřství je úžasná věc, úplně mě to změnilo.

V porodnici jsem nechala 11 kilo, do spokojenosti musím shodit ještě asi 15 kg, ale doufám, že to pújde s kojením rychle, taky jak se točíme jen kolem miminka, není čas na pořádné jídlo, čas rychle utíká, tak myslím, že s návratem postavy k normálu nebude problém.

K počítači teď moc často sedat asi nebudu, sem tam něco napíšu k Veronice do deníčku, nejdřív si musíme zaběhnout nějaký ?režim? tady doma, zatím moc nestíhám.

Děkuji všem, co přispívali do mého deníčku a tímto s deníčkem končím, gratuluju dodatečně těm co už porodily, které jsem nestihla, zbylým těhulím přeji co nejpříjemnější porod a zdravá mininka! Vydržte, máte se na co těšit!

Johanka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
esterka
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 08.02.03 22:47

Ahoj Johanko,
napsala jsi to všechno moc krásně. Ach jo, to jsem si poplakala, i když se musím přiznat, že hlavně proto, že jsem si živě připomněla ten svůj porod. Moc Ti (i manželovi a Marcelkovi) gratuluju k tomuto úžasnému výkonu a vítám Tě mezi maminky těch nejkrásnějších miminek. Celé Tvojí rodině přeju jen to nejlepší, aby se vám všem dobře žilo.
A děkuju za celý Tvůj deníček, byl úžasně pohodový a krásně zakončený.
Ahoj Esterka

 
Anonymní  09.02.03 02:46

Ahoj Johanko,
mam radost, zes to vsechno tak uzasne zvladla a jste v poradku! Jsem tady jen chvilinku a priznam se, ze me zajimaly hlavne Tvoje clanecky, protoze jsi moje jmenovkyne a „vyfouklas“ mi registraci.. :o)) To myslim ale s humorem, protoze samozrejme jsi tu byla driv a vsichni si uz pod Johankou predstavuji jen Tebe..
Preju Ti jen spoustu dalsich radosti s mimiskem a jen slunicko a radost ve Tvem srdicku..
OPATRUJ SE!

Johanka… :o)

 
Erzika
Kecalka 248 příspěvků 09.02.03 10:18

Ahoj Johanko a Marcelku!

Tak jsem netrpělivě očekávala tvé zážitky z porodu a dočkala jsem se.
Zvládla jsi to nádherně, zase jsem to tvoje vyprávění celé probulela, hlavně , jak jsi nemohla být s Marcelkem, když měl tu žloutenku, to na mě bylo fakt moc.
Takže, jak popisuješ, bude to přece jenom asi pěkná „fuška“, ale stejně se na porod pořád hodně těším, jen ať mi to ještě aspoň nějaký čas vydrží, těch strachů a bolestí si užiju v závěru asi dosti.
Děkuju za podrobné vylíčení všech porodních strastí i slastí, mám zase lepší představu, co nás v květnu čeká.....

Tak se mějte moc krásně a náramně si ten krásný život, co vám teď začal, všichni tři do sytosti užívejte.

Moc Tě zdraví

Eržika, 28.t.

 
PetraK2
Zasloužilá kecalka 591 příspěvků 09.02.03 15:35

Johanko, taky gratuluji, já popíšu svůj porod taky co nejdřív, ale u mě není o co stát, měla jsem to dost komplikovaný.
Ahoj, PetraK

 
Anonymní  09.02.03 19:23

Ahoj Johanko,blahopřeju k malému zlatíčku.Je to nádherný pocit být máma.Přeju Vám vše nejlepší,spoustu radostí,pohody a zdravíčka.Moc se mi líbilo Tvé zakončení deníčku,při kterém jsem si oživila svůj a při kterém jsem zaplakala.

Stanka

 
stesticko
Stálice 69 příspěvků 10.02.03 06:57

Johanko, hodne stesti at malicky roste jako z vody a jste oba zdravi.
Krasne jsi to dopodrobna napsala, mela jsem slzy v ocich a uz se nesmirne tesim, az budu mit to sve stesticko u sebe.

Myslim si taky ze je to super vec napsat si to vsechno, jednou si to mozna Tvuj syn rad precte, jak prisel na svet.

Gabi (stesticko asi 11 TT)

 
bazalka
Stálice 90 příspěvků 10.02.03 08:29

Ahoj Johanko,
teda klobouk před Tebou dolů :-)) Připojuju se samozřejmě s gratulací ke „klukovi jako bukovi“ a přeju Ti s ním samé radosti a žádné /nebo málo/ starosti! A musím Ti napsat, že Tvůj příspěvek o porodu jsem si vytiskla /ne že by mi byl návodem, protože už dopředu, bohužel, vím, že mě čeká porod císařským řezem kvůli oční nemoci/, ale „dostal“ mě - až jsem skoro musela zatlačit slzu v oku a to nejsem rozhodně příliš sentimentální ani citlivá /ani jako těhotná nejsem víc než obvykle/, spíš trochu cynik :-))
Takže držím palce ať zvládáš všechny ty nové povinnosti v pohodě a s přehledem!
Ahojky
Bazalka /16+2tt/

 
KatyM
Kecalka 308 příspěvků 10.02.03 12:24

čau Johanko,
dodatečně gratuluju, mám slzy v očích, dost mě to dostalo, je to zajímavý, číst o porodu, držet přitom malinkýho na ruce a nevědět „co to porod je“. Jestli budu rodit někdy příště, tak doufám, že to bude normálně a ne císařem. Možná si někdo řekně, že jsem cvok, ale císaře už nechci, chtěla bych vědět, jaký to je doopravdy. Užila jsem si hodinu stresu, pak mě uspali a malej byl na světě…takže vlastně v pohodě…ale ta hodina stresu vydala tak za týden… plácám tu nesmyly - to bude to šestinedělí… čau a já se jdu přesunout k veronice do deníčku (jestli na to budu mít čas) čau katy

 
Mikiska
Kecalka 206 příspěvků 10.02.03 12:38

Ahoj Johanko,
i já se připojuji k velkým gratulacím a hlavně ti přeju mooooc zdravíčka a štěstíčka celé tvé rodince. Popsala jsi to moc hezky i já jsem uronila slzičku a ne jednu. Takže pohlaď za mě svoje miminko a přeji ještě jednou vše nej nej nej ahoj
Mikiska 32t

 
Anonymní  10.02.03 12:40

Ahoj Johanko,
moc gratuluji k vlasatému Marcelkovi. Taky jsem uronila slzičku (že jsem v jednu chvíli neviděla ani na obrazovku). Ať se Vám všem daři a miminko roste jako z vody. Šárka R. (20.t.)

 
Anonymní  10.02.03 13:03

Ahoj Johanko.
I já se připojuji s gratulací k narození Marcelka. Po přečtení ostatních příspěvků jsem zjistila, že nejsem jediná, kdo nad tímto čtením uronil pár slz. Hlavně ať jste v pohodě.
Ahoj Katka 19 t.

 
Anonymní  10.02.03 15:01

Vazena pani Johanko,
chtela bych Vam poprat k narozeni Vaseho detatka hodne radosti, zadne starosti a at Vam chlapecek roste jako z vody.
Musim se priznat, ze jsem pred nekolika mesici nasla na internetu tuto stranku a moc se libila, bohuzel jsem musela najit oddeleni nemocnice, ve ktere pracuji a zacit na zadost lekaru stahovat materialy o lekarich a sestrach jak se chovaji k budoucim maminkam, maminkam a potom i jejich miminkum.
Doslovala jsem si zamilovala toto cteni, sledovala jsem „Naivni kacatko“, taktez gratuluji k miminku a „Johanku“.
Ani nevite mile maminky, jak Vam strasne zavidim, jsem sice take maminka, ale jiz odrostlych dcer: 21, 19 let a kdyz si vzpomenu na svoje tehotenstvi, porod, pristup lekare, tak me vrzi, ze vse tak rychle uplynulo a ja se nemela v te dobe s nikym podelit o moji radost (samozrejme krome manzela), skoda, ze nebyl internet.
Vim, ze mi neprislusi nekomu radit nebo vnucovat svuj nazor, ale presto mi to neda.
Jako dnes si pamatuji, kdyz jsem mela svoji prvni dceru na ty okamziky, kdy jsem byla doma sama (jelikoz jsme bydleli u rodicu, kde jsme meli jednu mistnost) a vzala si vonavy uzlicek do postele a miminko jsem si na zabalovacce rozbalila, oni tak krasne miminkovsky voni, ted kdyz to pisu jsem uplne namekko. Mozna, ze mi moje dcery nekdy pujci mimi, ale uz k nemu nebudu moci pristupovat majetnicky, ale vim, ze si ty chvile vychutnam.
Kdyz si vzpomenu, jak jsme byly jako tehotne peskovany od lekaru za to, ze jsme hodne pribraly a nebo pribraly malo. Potom, kdyz miminko hodne pribyvalo, tak mi bylo doporuceno, aby mu sebrala jedno jidlo, ze muze jíst 5× za den. Vim, ze jsem rano (v 5 hod - 7 hod) , nechavala dite brecet hlady a sama brecela do polstare bezradnosti a smutku nebot mimimko smelo vazit v roce 3× tolik nez melo porodni vahu. Jsem rada, ze snad jiz nikdo neni takto peskovan. Miminko muze dostat napapat, kde chce a ne kojit po 3 hodinach, kdyz breci, tak mate asi malo mleka a sup 2/3 sunar. Doufam, ze to fakt uz neni.
Jiz nekolikrat jsem uvazovala, ze bych si poridila miminko (je mi 42 let), ale kdyz si vzpomenu, na nastup do zamestnani, vim, ze by me nikde jiz nechteli a hlavne bych se bala skoly, kterou jsem s detmi prozivala a obcas mi pripadaly ucitelky, opravdu ne jak matky od deti, ale my na rodicovskem sdruzeni, bohuzel male pipiny, nevim, ale prala bych si, aby se to v tom skolstvi zlepsilo! Asi bych mela strach i z toho az by diteti bylo 20 let a bohuzel jeden z rodicu by se toho nedozil, vlastne by bylo moje dite ochuzene o neco co jsem dala 2 a nemohu jiz dat dalsimu.
Ale ted optimisticky.
Uzivejte si vsechny sveho tehotenstvi a potom materstvi ty chvile jsou opravdu jedinecne.
V nedeli, kdyz jsem si precetla o porodu Johanky, tak me napadlo, ze to napisu. Preji vsem budoucim tehulkam, tehotnym, maminkam, miminkum, tatinkum jen to nejlepsi a piste, dovolte mi, abych to mohla po tolika letech alespon s Vami prozivat, (ale ne ja mam v ocich slzy).
Drzim vsem pesti, mejte se krasne.
Vase bohuzel jiz jen ctenarka
 Dana

 
Anonymní  10.02.03 15:01

Vazena pani Johanko,
chtela bych Vam poprat k narozeni Vaseho detatka hodne radosti, zadne starosti a at Vam chlapecek roste jako z vody.
Musim se priznat, ze jsem pred nekolika mesici nasla na internetu tuto stranku a moc se libila, bohuzel jsem musela najit oddeleni nemocnice, ve ktere pracuji a zacit na zadost lekaru stahovat materialy o lekarich a sestrach jak se chovaji k budoucim maminkam, maminkam a potom i jejich miminkum.
Doslovala jsem si zamilovala toto cteni, sledovala jsem „Naivni kacatko“, taktez gratuluji k miminku a „Johanku“.
Ani nevite mile maminky, jak Vam strasne zavidim, jsem sice take maminka, ale jiz odrostlych dcer: 21, 19 let a kdyz si vzpomenu na svoje tehotenstvi, porod, pristup lekare, tak me vrzi, ze vse tak rychle uplynulo a ja se nemela v te dobe s nikym podelit o moji radost (samozrejme krome manzela), skoda, ze nebyl internet.
Vim, ze mi neprislusi nekomu radit nebo vnucovat svuj nazor, ale presto mi to neda.
Jako dnes si pamatuji, kdyz jsem mela svoji prvni dceru na ty okamziky, kdy jsem byla doma sama (jelikoz jsme bydleli u rodicu, kde jsme meli jednu mistnost) a vzala si vonavy uzlicek do postele a miminko jsem si na zabalovacce rozbalila, oni tak krasne miminkovsky voni, ted kdyz to pisu jsem uplne namekko. Mozna, ze mi moje dcery nekdy pujci mimi, ale uz k nemu nebudu moci pristupovat majetnicky, ale vim, ze si ty chvile vychutnam.
Kdyz si vzpomenu, jak jsme byly jako tehotne peskovany od lekaru za to, ze jsme hodne pribraly a nebo pribraly malo. Potom, kdyz miminko hodne pribyvalo, tak mi bylo doporuceno, aby mu sebrala jedno jidlo, ze muze jíst 5× za den. Vim, ze jsem rano (v 5 hod - 7 hod) , nechavala dite brecet hlady a sama brecela do polstare bezradnosti a smutku nebot mimimko smelo vazit v roce 3× tolik nez melo porodni vahu. Jsem rada, ze snad jiz nikdo neni takto peskovan. Miminko muze dostat napapat, kde chce a ne kojit po 3 hodinach, kdyz breci, tak mate asi malo mleka a sup 2/3 sunar. Doufam, ze to fakt uz neni.
Jiz nekolikrat jsem uvazovala, ze bych si poridila miminko (je mi 42 let), ale kdyz si vzpomenu, na nastup do zamestnani, vim, ze by me nikde jiz nechteli a hlavne bych se bala skoly, kterou jsem s detmi prozivala a obcas mi pripadaly ucitelky, opravdu ne jak matky od deti, ale my na rodicovskem sdruzeni, bohuzel male pipiny, nevim, ale prala bych si, aby se to v tom skolstvi zlepsilo! Asi bych mela strach i z toho az by diteti bylo 20 let a bohuzel jeden z rodicu by se toho nedozil, vlastne by bylo moje dite ochuzene o neco co jsem dala 2 a nemohu jiz dat dalsimu.
Ale ted optimisticky.
Uzivejte si vsechny sveho tehotenstvi a potom materstvi ty chvile jsou opravdu jedinecne.
V nedeli, kdyz jsem si precetla o porodu Johanky, tak me napadlo, ze to napisu. Preji vsem budoucim tehulkam, tehotnym, maminkam, miminkum, tatinkum jen to nejlepsi a piste, dovolte mi, abych to mohla po tolika letech alespon s Vami prozivat, (ale ne ja mam v ocich slzy).
Drzim vsem pesti, mejte se krasne.
Vase bohuzel jiz jen ctenarka
 Dana

 
Anonymní  10.02.03 15:04

Vazena pani Johanko,
chtela bych Vam poprat k narozeni Vaseho detatka hodne radosti, zadne starosti a at Vam chlapecek roste jako z vody.
Musim se priznat, ze jsem pred nekolika mesici nasla na internetu tuto stranku a moc se libila, bohuzel jsem musela najit oddeleni nemocnice, ve ktere pracuji a zacit na zadost lekaru stahovat materialy o lekarich a sestrach jak se chovaji k budoucim maminkam, maminkam a potom i jejich miminkum.
Doslovala jsem si zamilovala toto cteni, sledovala jsem „Naivni kacatko“, taktez gratuluji k miminku a „Johanku“.
Ani nevite mile maminky, jak Vam strasne zavidim, jsem sice take maminka, ale jiz odrostlych dcer: 21, 19 let a kdyz si vzpomenu na svoje tehotenstvi, porod, pristup lekare, tak me vrzi, ze vse tak rychle uplynulo a ja se nemela v te dobe s nikym podelit o moji radost (samozrejme krome manzela), skoda, ze nebyl internet.
Vim, ze mi neprislusi nekomu radit nebo vnucovat svuj nazor, ale presto mi to neda.
Jako dnes si pamatuji, kdyz jsem mela svoji prvni dceru na ty okamziky, kdy jsem byla doma sama (jelikoz jsme bydleli u rodicu, kde jsme meli jednu mistnost) a vzala si vonavy uzlicek do postele a miminko jsem si na zabalovacce rozbalila, oni tak krasne miminkovsky voni, ted kdyz to pisu jsem uplne namekko. Mozna, ze mi moje dcery nekdy pujci mimi, ale uz k nemu nebudu moci pristupovat majetnicky, ale vim, ze si ty chvile vychutnam.
Kdyz si vzpomenu, jak jsme byly jako tehotne peskovany od lekaru za to, ze jsme hodne pribraly a nebo pribraly malo. Potom, kdyz miminko hodne pribyvalo, tak mi bylo doporuceno, aby mu sebrala jedno jidlo, ze muze jíst 5× za den. Vim, ze jsem rano (v 5 hod - 7 hod) , nechavala dite brecet hlady a sama brecela do polstare bezradnosti a smutku nebot mimimko smelo vazit v roce 3× tolik nez melo porodni vahu. Jsem rada, ze snad jiz nikdo neni takto peskovan. Miminko muze dostat napapat, kde chce a ne kojit po 3 hodinach, kdyz breci, tak mate asi malo mleka a sup 2/3 sunar. Doufam, ze to fakt uz neni.
Jiz nekolikrat jsem uvazovala, ze bych si poridila miminko (je mi 42 let), ale kdyz si vzpomenu, na nastup do zamestnani, vim, ze by me nikde jiz nechteli a hlavne bych se bala skoly, kterou jsem s detmi prozivala a obcas mi pripadaly ucitelky, opravdu ne jak matky od deti, ale my na rodicovskem sdruzeni, bohuzel male pipiny, nevim, ale prala bych si, aby se to v tom skolstvi zlepsilo! Asi bych mela strach i z toho az by diteti bylo 20 let a bohuzel jeden z rodicu by se toho nedozil, vlastne by bylo moje dite ochuzene o neco co jsem dala 2 a nemohu jiz dat dalsimu.
Ale ted optimisticky.
Uzivejte si vsechny sveho tehotenstvi a potom materstvi ty chvile jsou opravdu jedinecne.
V nedeli, kdyz jsem si precetla o porodu Johanky, tak me napadlo, ze to napisu. Preji vsem budoucim tehulkam, tehotnym, maminkam, miminkum, tatinkum jen to nejlepsi a piste, dovolte mi, abych to mohla po tolika letech alespon s Vami prozivat, (ale ne ja mam v ocich slzy).
Drzim vsem pesti, mejte se krasne.
Vase bohuzel jiz jen ctenarka
 Dana

 
Hanischka
Kecalka 111 příspěvků 10.02.03 16:11

Johanko,
napsala si to opravdu nádherně.
Moc gratuluji k Marcelkovi a přeju moc štěstíčka.
Hanča 18+3

 
bobik2
Zasloužilá kecalka 577 příspěvků 10.02.03 17:43

Ahoj Johanko,
teda popsala jsi to úžasně, jsi na to pravý talent:-) Úplně jsem se viděla, jak jsem rodila já a chtělo se mi fakt brečet. Přeji moc štěstíčka tobě i Marcelkovi a aby vše klapalo na jedničku.
papa
 Irena

 
boule
Kecalka 140 příspěvků 10.02.03 21:30

Ahoj Johanko!
Moc a moc gratuluju Tobě i Všem maminkám z Vašeho deníčku. Přeju Ti, ať je Marcelek pořád takové spokojené a šťastné miminko a ať roste jako z vody.
Zdravím všechny maminky s miminky i břííšky, (ať nás přibývá!!!)
Jana (12t.+4 a Ondra 22 měs.)

 
Anonymní  10.02.03 22:26

Mila JOhanko , moc Ti gratuluji k Marcelkovi a přeji mnoho štěstíčka a zdravíčka celé Vaší rodince.I já se moc těším na moje mimi nyní jsem ve 41 tt a už se nemůžu dočkat.Mimiskovi se stále nějak nechce ven.Vím , že jsi taky chvilku přenášela , nemáš prosím nějakou radu jak to trochu urychlit?Taky se bojim , aby to neohrozilo miminko.Mějte se moc hezky Míša

 
Katule1
Kecalka 165 příspěvků 10.02.03 23:32

Ahoj Johanko,
přidávám se k ostatním s gratulací, přeji hodně štěstíčka, zdravíčka a lásky Tobě i Marcelkovi a tatínkovi.
Tvůj popis je ohromný, díky za předání zkušeností, budou se hodit.
Káťa 33.t.

 
Anonymní  12.02.03 21:30

Milá Johanko,
moc a moc Ti gratuluji k chlapečkovi Marcelkovi a k tak zdárnému průběhu porodu-moc pěkně jsi nám to popsala.Já jsem tu dnes jen na skok a tak vlastně ani nevím kam mám psát.
Určitě se ale potkáme ve Veroničině deníčku,já se totiž již také mohu konečně zařadit mezi novopečené maminky.V pondělí 3.2. v 19:40 se nám narodil nádherný chlapeček Alešek, 51cm a váha 3200g.
Porod byl velice rychlý a bez komplikací.Manžel byl u porodu a musím říct,že to byl pro nám skutečně nádherný nezapomenutelný zážitek,jsem moc šťastná a dobře chápu tvé,jistě obdobné,pocity.
Domů nás z porodnice pustili po pěti dnech,tzn. v sobotu dopoledne.Alešek je moc hodné miminko,pěkně papá,skoro nepláče a každý pohled na něj mě dohání k slzičkám štěstí a pýchy.
Manžel si vzal týden dovolené a tak si na sebe všichni pěkně zvykáme a prožíváme jistě jeden z nejnezapome­nutelnějších a zároveň nejnáročnějších týdnů našeho života,ve kterém se učíme pečovat o našeho malého okatého človíčka.
Všem maminkám přeji pevné nervy a miminkům posílám tisíce pusinek.
Baryna + Alešek

 
Anonymní  15.02.03 16:51

Hodně štěstíčka a zdravíčka novopečené mamince i dětátku!!! Monča a Patriček(skoro 5 měsíců),Brno.

 
Anonymní  15.02.03 16:59

Ahoj Johanko a Marcelku!!! Přejeme Vám perfektní start do života,zvládejte vše s úsměvem,i když je to občas velice těžké.Rodila jsem taky v Bohun.porodnici,a je to bohužel tak,jak píšeš-na porodním nádhera,na šestinedělí jsem byla z chování některých(asi 80%)sester zhnusena.Ale je fajn,že kojíš,mě to bylo"díky"jejich „péči“ odepřeno,ale všechno mě už přebolelo,mám zdravého,krásného chlapečka,a to je nejdůležitější…Hod­ně štěstí!!! Monča a Patriček(skoro 5 měsíců) Brno.

Vložit nový komentář