Jožin podruhé aneb dulu ano, Barbie ne!

jruz  Vydáno: 16.02.12

Jak jsem slíbila v minulém deníčku, píši pokračování. Ač psáno s nadhledem a pokusem o trochu humoru (neb deníčků na brečení je zde dost), říkám si, že chování některých sester…, no, já se tak chovat ke klientům, tak mám vyhazov na hodinu. A jelikož jsem byla v roli prvorodičky, šlapala jsem dle pokynů jako švýcarské hodinky. Takže jak to vypadalo po porodu?

Tak jsem si dala opět čtvrt kilásku hradeckými katakombami ze sálu zpět na pokoj – výhodou však je, že mě již veze pohůnek a tudíž jízda nepřipomíná Rallye Monte Carlo a vozík ve výtahu je zastaven zřízencovou rukou a nikoli mou hlavou. Jeden by si řekl, že poporodní polovina mého pobytu začíná veskrze pozitivně.

Upadla jsem asi na chvíli do limbu, neb se probírám až v pokoji na lůžku, vedle mě přítel, o něčem mluvíme… předpokládám, že o Jožkovi – když mám čerstvě po porodu, ale jelikož mám okno jako vrata, tak Bůh ví, co jsem mu namluvila. Cirka po půl roce mi totiž řekl, že se pak do další návštěvy bál, že mi to zůstane – takže to byla asi opravdu hora nesmyslů. Jožka je „jen“ přes zeď v – nevím, jak se tomu odborně říká – odkládací místnosti pro mimina, co z jakýchkoli důvodů nemůžou být u mamin.

Ráno přichází…vses­třička?! Vizáž zmalované panenky Barbie, věk k šedesáti, výška tak 1,55 i s botami na podpatku, které měly do zdravotní obuvi sakra daleko, a váha max. 45 kilo i s přístrojem pro měření tlaku. Pro další děj důležitá to informace. Barbie přináší Josífka, lupne mi ho do postele, popadne mě za prso a prohlásí „hmm, s takovejma… velkejma… to teda moc nepude“, odchází a ponechává mé velké prso a hladové děcko osudu. Jo, taky jí přeju dobré ráno. Tak se pokoušíme o kojení – já jako prvorodička a Jožka, který prso neviděl ani na obrázku. Je to boj bez vítěze – oba jsme poraženi, jak se říká, na hlavu. Ani se nepřisosnul a Barbin zájem o můj problém byl vzdálený asi tak, jako konec její směny. A že jsem se na něj pokaždé těšila a modlila se, aby nesloužila dvanáctky! Za dva dny mi Josífka donesly dohromady snad 6× (z toho 4× jiná sestřička) a jediné, co ze mě teklo, byl pot, jak jsem se snažila o kojení, a že to byla dřina. K snídani nějaká tekutina – pooperační dieta, a následné dva dny v poměrně malém množství nějaká polévka a jogurt. Dotazy, zda už jsem byla na velké, se tudíž nesetkávají s kladnou odezvou.

Barbie mi přichází dopoledne oznámit, že půjdu do sprchy, ať se na to připravím. Hmmmm, tak to bude mazec, koukám na dveře a říkám si „Ty brďo, tyhle dva kiláky nemůžu nikdy ujít!“ (patnáct kroků, víc fakt asi ne). Jsem naprosto mimo a z mých předchozích kolapsových stavů vím, že to nebude to pravé ořechové, že nejsem v pořádku, že se dostanu maximálně před dveře a tam se odporoučím do mých dočasných lovišť. Když jsem to Barbie přetlumočila, oznámila mi, že s hysterií, nechutí, nevolí a negativním přístupem to fakt asi nepůjde a ať se koukám sebrat a jít do sprchy.

Tak jo! Jdu!  – ovšem představa, že tenhle komár zachraňuje metrákového slona (mám na mysli mou „maličkost“), mi moc odvahy moc nepřidala. Super, po 3 minutách sedím na posteli, zpocená jako vůl, bledá jako stěna a myslím si, že je to fakt dobrý výkon… Barbie si to evidentně nemyslí a koulí očima. Fajn, stojím a posouvám se podél postele – metr na konec postele, velikost kroků a la gejša, to je další minutka, Barbininy oči již lezou z důlku a já jí oznamuji, že cítím, že sebou nejpozději do pěti minut seknu, že tyto stavy znám. Je mi naznačeno, že si vymýšlím, že takových už tu bylo… no, dobrá, ona je odbornice. Mezera mezi postelemi – 1,5 metru: „Můžete mi, prosím, pomoct?“ „Prosím vás, vždyť se musíte začít starat o dítě, tak se snažte“. Odraz od jedné postele a přehoupnutí se k druhé, mám co dělat, abych neminula železné čelo, které mi slouží jako záchytný bod. Neminula, řídíc se heslem vrána k vráně sedá, narážím čelem o čelo. Narovnám se, mžitky před očima… „No vidíte, a vy naděláte, tak jdeme, jdeme“. Další ploužení podél postele a následně ke klice od koupelny trvá nějaké 3, 4 minuty. V duchu si klepu na rameno, jaká jsem frajerka, že to odlezu téměř v mdlobách (na které ji průběžně upozorňuji) a Barbie si klepe nedočkavě nožkou, že zdržuji.

Vytoužená klika! Otvírám a jsem uvnitř… musím uznat, že jsem se opravdu mýlila v úsudku, že dojdu maximálně ke dveřím. Došla jsem totiž až za ně a cca po 10 minutách se probrala opět na lůžku. Když mi pak spolumaminy (mimochodem dvě skvělé ženy) líčily záchrannou akci – čili váha v poměru pytlů cementu byla 1:2, tak jsem se od srdce zasmála. Prý se fakt zapotila a když pode mě pracně dostala umělohmotnou stoličku zvící velikosti vychrtlé kočky a vítězoslavně se na ně podívala, stoličce se rozjely její pružné kočičí nožky a já stejně skončila na zemi. Po probuzení jsem při jejím spatření nasadila výraz rozzuřeného býka, právě okoukaný z mých lovišť (no, logická úvaha mě zpětně vede k tomu, že jsem spíš vypadala jako čerstvě vyvoraná myš, ale zůstanu u mé býčí iluze) a ona se v tomto okamžiku rozhodla, že mi ten pobyt pěkně osladí (ale možná je to jen můj velice zaujatý pocit a postoj vůči ní).

Klika cvakla, dvéře letí, Barbie vchází do dveří - zbývající čas její směny se mě, s půlhodinovou pravidelností hraničící s úchylkou, chodila ptát poměrně nepříjemným tónem i slovy (pozor, ne sprostě, jen dávala najevo, že ona je zde pánem a já kmánem a hlavně simulantem), jestli už se cítím na cestu do sprchy a já stále dokola mlela svou – domnívám se, že česky, ale jeden nikdy neví, když chodila pořád dokola - že fakt NE. Kdyby mi s touto pravidelností (byť v delších intervalech) nosila Jožku na kojení, nemuselo toto pak vypadat téměř týden jako při erotických hrátkách, kdy mě maximálně tak olizoval bradavku. Bejt on o třicet let starší a nebejt to můj syn, i bych si to užila. „Kena na tebe, ať tě srovná“, honí se mi hlavou.

Klika cvakla, dvéře… se pomalu otvírají a vchází – pro mě anděl. Mladá sestřička, která je neskutečně milá, příjemná a trpělivá. Za její pomoci se mi ve večerních hodinách podaří dojít i do sprchy – i když to byl pro nás obě výkon hodný mistra a omdlela jsem až v sedě na posteli po absolvované očistě. Josífka mi nemohly nechat, neb jsem nebyla schopná ani péče o sebe.

Noc nějak přežitá, ráno Barbie ve dveřích, klika zase cvaká a mně začíná cvakat v hlavě a tikat v oku, jen když ji uvidím. „Hmmm, koukám, že už jste byla ve sprše, sem to říkala, že to půjde, takže dopoledne už sama, jo!?“ „Promiňte (za co se k.u.r.ň.a. omlouvám?), ale já se cítím opravdu slabě a nedám to…“ Chvíli jsem si mlela svou, Barbie ťukala nožkou, že zase zdržuji, tak jsem to vzdala, aby si nožku neumlátila a botky nezničila. Fantazie mi pracuje, neb prakticky nevím, co se děje s Josífkem a představa, že se o něj stará… no, později jsme zjistily, že na mimina jsou tam jiné sestry. Té, co sloužila s Barbie, říkaly dámy z vedlejšího pokoje Trapitelka – fakt „povzbuzující“.

Sebrala jsem odvahu a zbytek sil a vydávám se zase na tu mou dvoukilometrovou túru. Spolumaminy mi to vymlouvají a zaujímají pohotovostní polohu - obě s rukou na místním interním telefonu. Má túra končí opět za dveřmi, ale poučena z předchozí zkušenosti, si jako chodítko beru bytelnou židli, na kterou zvládám i usednout. Pak opět okno. Probírám se ještě na židli a - zase Barbie! Pěkně mě ručkou propleskává a že se nějak musím přepravit zpátky do postele. Na pomoc však povolává jednu spolumaminu – bledou jako stěna! To mi nějak hlava nebere. Spolumamina se sesouvá k zemi v polovině své záchranné výpravy – naštěstí též u další židle. Tak tam obě pěkně napůl visíme přes opěradlo a pozorujeme Barbie hupkající od jedné ke druhé. Jelikož se jí nepovedlo sehnat nikoho dalšího (nějaká špatná souhra okolností na oddělení), postupně nás na židličkách dostrká k postelím, do kterých se svalíme. Na můj dotaz, zda mám ještě zkoušet chodit do sprchy… “Neeee, proboha, vy už ne! Já už Váš potřetí neunesu!“. Tak tomu říkám malé „vítězství“. A to mi jako bonus spolumaminy oznámily, že když tam doběhla, koukla a zjistila, že sedím pěkně na pevném a sesunutí nehrozí, stačila se ještě na sebe juknout do zrcadla, upravit účes, vyndat a znovu zacvaknout sponečku a přejet prstíky obočí.

Odpoledne mi dokonce donesla Jožku, aby mi oslintal prso – jo, tak slintání by nám šlo. Při té příležitosti se ptám, zda mi nemůže něco chybět, když jsem tak slabá, jak že dopadly ty krevní testy, když nám braly ráno krev? „No, máte málo železa“. „A nemůže to být tím?.“ „No, to je pravděpodobný, to se organismus nestačí okysličit.“ „A dostanu na to něco?.“ „Hm, tak já Vám teda donesu…“ přichází za chvíli s tabletkami a dává i druhé spolumamině se slovy: „Vy toho taky moc nemáte.“ Od té chvíle 4× denně po dobu jednoho měsíce.

A v tomto duchu se nesl téměř celý poporodní pobyt. A jelikož jsem se zberchala až nějaký třetí den večer, Josífka jsem měla u sebe opravdu až po těchto třech dnech. Jednou jsem si vyzkoušela mytí prcka a jeho oblečení - což byl výkon (no, co vám budu povídat, vylezla jsem po hodině splavená jako myš a šla si – již po svých – dát sprchu). Párkrát jej nakrmila z flašky (samozřejmě po marných pokusech o kojení) a pátý den po ránu šupito presto domů.

Nakonec po 7 dnech! (již jsem ani nedoufala) se mi podařilo rozkojit. Byla jsem v porodnici něco přes týden, na pokoji se se mnou vystřídalo 6 mamin, personál rozdílný jako nebe a dudy - ostatně jako všude, kde na někoho narazíte. A až bude na cestě Jožky sourozenec, nenechám se sebou takhle vláčet a pokud mi to projde, pokusím se alespoň ozvat – i když naše zdravotnictví na to možná ještě připravené není. A nenechám si vyvolat porod jen proto, že mimino je „velké“ a lékaři si chtěli asi ušetřit práci, což se v konečné fázi nepovedlo a naše kapsy to stálo nějakou tu kačku navíc.

Až budu rodit v příštím životě poprvé, doufám, že budu natolik při smyslech a vezmu si dulu (pokud ze mě nebude chlap či mravenec).

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Anabellka
Závislačka 4764 příspěvků 16.02.12 07:18

Fakt super deníček… :lol: Musela jsem si přečíst i ten první… :lol:
Já už bych do této porodnice teda nešla…

 
martinaaaaaaaaa7  16.02.12 07:52

ahoj, je to strašně vtipně napsaný, ale kdyby se mi to dělo, asi bych z toho byla hodně špatná - v těhle situacích mám dvě polohy, buď se sesypu a brečím nebo jsem maximálně hnusná a arogantní na druhé, ale faktem je, že jako prvorodička jsem byla taky kvalitně vyděšená - co dodat české nemocnice a tamní personál :twisted: :twisted: :twisted:

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 16.02.12 08:16

Zdravím .Promiň je to fakt děs .co tě potkalo ,ale musela jsem se někde smát i jak blázen respektive u této věty třeba (klika cvakla, dvéře letí, Barbie vchází do dveří ) :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Mrtvá jsem byla a představila si výraz obou.JInak až budeš rodit po druhé.Opravdu se nedej.Všude je někdo nebo něco co je děsivé.A nepří­jemné. :( hodně štěstíčka i zdravíčka malému i tobě. :hug: Děkuji za krásný deníček. :kytka:

 
Gret
Kecalka 237 příspěvků 16.02.12 08:17

Krásně napsané oba deníčky… :D Jen ten personál musel být hrozný. To dokáže celý porod i pobyt v porodnici pěkně znepříjemnit. :x

 
ha-ne-le
Kecalka 271 příspěvků 16.02.12 08:27

Krásný deníček :kytka:
Musim říct, že takhle hroznou zkušenost nemam a dokážu si představit, jaké to pro tebe asi bylo, ale s jednou takovou jedobabou jsem se taky setkala :cert: Bohužel pro mě sloužila 12tky přes den :( :)
Ale vám přeji pevné zdraví a už žádnou takovou zkušenost…

Příspěvek upraven 16.02.12 v 08:28

 
Sylvajs
Závislačka 2769 příspěvků 16.02.12 08:52

moc se omlouvám,ale ze srdce jsem se zasmála…jinak žádný med…ještě jdu přečíst ten první díl…jen piště…je to super :potlesk: :kytka:

 
Mišanila  16.02.12 09:24

Super, to jsem se pobavila :)
Obdivuju jak jde s humorem popsat takhle nepříjemnou zkušenost ! Jako prvorodička jsem taky nebyla schopná poslat personál do patřičných mezí, kombinace hormonů, nezkušné vykulené prvomatky a atmosféry českých porodnic, kde pacient musí poslouchat jak hodinky, to je smrtelná kombinace :) Vybrala bych podruhý jinou porodnici, popř ještě k dule sebou vzzala bodyguarda…
Ale podruhý už to půjde určitě líp a Barbie dostane úder mezi oči :D

Jinak je zajímavý, že ty nepříjemný babizny vždycky sloužej ze všech nejdýl, taky mám takovou zkušenost.

 
Genovesa
Extra třída :D 10718 příspěvků 16.02.12 09:30

Úžasně napsaný deníček, obsah už bohužel tak skvělý není. Příště už bude člověk připravenej :cert: :cert: .

Příspěvek upraven 16.02.12 v 09:31

 
strazzi
Stálice 57 příspěvků 16.02.12 10:00

Nazory normalne nepridavam, ale tady mi to nedalo. :lol: Klobouk dolu pred Vasim umeleckym psanim! :potlesk: :potlesk: :potlesk: personal priserny, ale fakt jsem se nasmala. Diky za zprijemneni dne :D 8)

Příspěvek upraven 16.02.12 v 10:01

 
beruska03
Kelišová 7468 příspěvků 16.02.12 10:31

teda, hltala jsem každé slovo … se fakt těším na svůj porod… :( jse jedna z těch, která se taky bojí ozvat :(

 
Milu86
Kecalka 189 příspěvků 16.02.12 10:38

Super jsem se u Vašeho deníčku pobavila :palec: taky jsem po porodu, ale přirozeném, omdlívala. Na sále mi zakázali vstát, tak mě na pokoj šestinedělí dovezli na posteli, ale na pokoji byla děsně nepříjemná sestra, že mě jako nemůžou dovýzt až k posteli, na mou námitku, že omdlívám pronesla Jste ženská, tak musíte něco vydržet néé. No došla jsem ani nevím jak a na posteli omdlela

 
Ramirka
Nováček 1 příspěvek 16.02.12 10:39

Ahoj, tak po přečtení deníčku, mi to nedalo a musela jsem se podívat, kde jsi vlastně rodila, protože jsem si vzpomněla na jednu sestru z porodnice, na kterou mi ten tvůj popis perfektně sedí. A hele, je to fakt ona :D

 
Januliiik
Vesmírná mluvilka 30428 příspěvků 16.02.12 11:09

:lol: :lol: :lol: božatko, musela sis to „pěkně užít“, ale já se tu chlamu jak blbá :-D :-D skvěle napsaný deníček :-)

Já byla ve sprše až 48h po porodu, taky jsem jim tam omdlívala, ale nikdo si netroufnul jít do sprchy se mnou :-D :-D :-D

 
lúlinek
Zasloužilá kecalka 666 příspěvků 16.02.12 11:30

:lol: :mrgreen: Tak to je vážně super napsané. Člověk má pocit, že čte nějakou srandovní příhodu a přitom je to jak ze špatného snu :cert:

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 16.02.12 11:42

Ahoj, no v tu chvíli, kdy jsi byla v porodnici to asi vtipné nebylo, nicméně jsi to tak vtipně a trefně popsala, že jsem se tlemila až manžel s dcerou koukali, co je tu vtipnýho:-) Fakt hezky napsané, doufám, že bude další:-)

 
laducha
Neúnavná pisatelka 18369 příspěvků 16.02.12 12:23

Skvěle napsané, taky jsem si „musela“ přečíst oba deníčky :potlesk:
Zážitky sice nic moc, ale podat to umíš parádně :palec:

 
balestra
Závislačka 4477 příspěvků 16.02.12 12:34

Já jsem se těšila, až napíšeš další deníček a i když jde o příběh hrozný, já brečím smíchy :mrgreen:

 
evinula
Stálice 100 příspěvků 16.02.12 13:07

Tak to je super deníček :palec: :palec:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 16.02.12 13:38

Hooodně dobře napsáno :mrgreen: Super deníček :srdce: Hlavně, že jste to s barbie oba ve zdraví přežili … musel to být docela mazec. My taky měly Barbie, měla neskutečně dlouhý nalakovaný nehty, blond přeliv a strašně zmalovaná-a příjemná, jak šmirgl papír :poblion: Tak jsem si tu tvou přestavovala jako tu naší :lol:

 
evick2
Závislačka 3539 příspěvků 16.02.12 14:30

vtipně a s nadhledem popsáno, ale ta babice na zabití.. hele já měla takovou u porodu, naštěstí byl pohodovej ale mám nízký tlak normálně natož po porodu a když jsem slézala z křesla dostala jsem vynadáno že si pořádně nedržím tu podložku a zadělám jí tam podlahu… pak bylo řečeno manželovi, že maminky maj chodit sami že ona tam není od toho aby mě tahala-to když jsem mu řekla ať jí zavolá že se mi zatmívá před očima a že asi omdlím.. v tu chvíli když přišla s tím svým výrazem ježiš cozas mi tlak vylítl až do nebes.. bože proč existujou takovýhle blbky

 
Bludicka
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 16.02.12 14:47
Hořká komedie

To je nádherně napsaný, seš dobrá, sestra kráča obecná a při čtení se mi chtělo brečet.

 
neumisa
Neúnavná pisatelka 18028 příspěvků 16.02.12 14:51

promiň, ale … :lol: :lol: :lol: :lol: asi bych si měla pořídit vypínací tlačítko na představivost, málem jsem se umlátila smíchy :lol: :lol: :lol: hlavně, že jste oba přežili :palec:

 
Jizi
Kelišová 7140 příspěvků 4 inzeráty 16.02.12 15:18

Oba deníčky jsou skvěle napsaný, fakt jsem se pobavila, i když věřím, že tobě do smíchu určitě nebylo (bohužel dula dvě hodiny po porodu odchází, takže postklimakterickýmu diblíkovi bys ani v jejím doprovodu neunikla :roll:)

 
Filomena2  16.02.12 16:44

Milá jruz, jdu tě potěšit. První porod byl to samé v bledě modrém, dítě až třetí den u sebe, mdloby, příšerný sestry, totální zoufalství. A taky pevný přesvědčení, že tohle už prostě NIKDY a že příště se na to musí jinak. A druhý porod s pečlivou přípravou epi-nem, bez medikace, s dulou, šéfovaný akorát mnou, bez poranění, do sprchy jsem zdrhla ještě dřív, než mi to vůbec sestry „povolily“, dítě jsem z nich vylámala sice až po třech hodinách na šestinedělí, ale i to bylo úžasný, a propuštění po 72 hodinách skoro na minutu (i když bych domů mohla klidně hned po porodu) bylo sladkou tečkou. Určitě se to povede!

 
kokomo
Ukecaná baba ;) 1726 příspěvků 16.02.12 16:47

tedy musím říct, že jsem u toho fest nasmála :mrgreen: za což se ale omlouvám, protože když si to tak člověk sesumíruje, tak vlastně není čemu se smát…super deníček, stejně jako ten první!

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 16.02.12 19:57

Holky nedá mi to a musím reagovat! :cert:
Jsem zdravotní sestra a upřímně vám všem tady říkám - NEBOJTE SE OZVAT!!!
Když to nejde po dobrém tak to prostě musí jít po zlém, mnohdy si sestry opravdu myslí, že jsou vševědoucí!
Ano, mají spoustu zkušeností z oddělení kde pracují, v tvém případě to asi bylo, že 19mamin z dvaceti tvrdilo, že omdlí a nakonec neomdlely, ale jak může vědět, že zrovna TY nejsi ta dvacátá co opravdu omdlí?! :cert:

Opravdu si holky neberte servítky a nebojte se vyjádřit svou nespokojenost a vyjádřete přání o změnu pečujícího personálu! Jasně, na sesterně nebude znít nic jiného než, že „ta blonďatá ze šestky“ je pěkná kráva, ale vyfasujete jinou sestřičku a většinou to převezme ta, která sama taky dobře nevychází s tou „Barbie“. Takže hodná, milá, trpělivá - prostě anděl! :andel: :palec:

Taky se může stát, že Barbie by se chtěla pomstít a vyšle jako náhradu svojí kámošku aby na vás byla ještě horší, ale věřte, že ta si to už nelajsne a když ano - „Pani vrchní, tu taky nechci!“ A BASTA! :cert:

Fakt mě tohle vytáčí, omlouvám se, že jsem se tak rozepsala, ale jak jsem zdravotní sestra tak mě tyhle „krávy sestry“ dost štvou. Potkala jsem jich taky až dost a tohle je proti nim jediná obrana! Dneska už je každý pacient PLATÍCÍ ZÁKAZNÍK a podle toho by s ním taky mělo být jednáno!!! :kytka:

Příspěvek upraven 16.02.12 v 20:00

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 16.02.12 20:29

Ještě sem tu nečetla lepší deníček :lol: a že sem tu dlouho:-).Opravdu super napsané :lol: .Dlouho sem se tak nenasmála :lol:

 
jruz
Zasloužilá kecalka 871 příspěvků 16.02.12 20:49

Cmochy není za co se omlouvat, a už vůbec ne za délku příspěvku. Jsem ráda, že je zde názor i někoho - jak se říká - od řemesla.

 
Moni123
Závislačka 3615 příspěvků 16.02.12 23:06
Děkuji!!

Já se strašně moc omlouvám, ale už jsem se dlouho tak nenasmála!!! Brečím tady smíchy!! :D :D :D Čekám mimi a asi jako každá mamina mám strach z porodu…s Vámi být v porodnici tak si potrhám všecky stehy, úplně mě bolí břicho od smíchu. Ale teď vážně - přístup zdravotníků naprosti šokující!! Jste skvělá, že to berete s takovým nadhledem a že se Vám nakonec podařilo malého rozkojit!!Gratuluju a přeju jen pěkné dny :potlesk: musím si najít Váš první příspěvek

 
mikina7777
Povídálka 39 příspěvků 17.02.12 16:35

Nejdrive jsem precetla ten prvni denicek a pak hned na to tento druhy,aby to bylo pekne poporadku:-)Krasne napsany!!!! :palec:

 
lucie.t
Závislačka 4968 příspěvků 17.02.12 20:51

uuuuzasnyyyyy :potlesk: i kdyz je mi jasny, ze to takova sranda nebyla :lol:

Příspěvek upraven 17.02.12 v 20:51

 
PeťulinQa 82
Ukecaná baba ;) 1933 příspěvků 18.02.12 14:48

Strašně krásně napsaný deníček a musím říct, že jsem se smála od začátku do konce :mrgreen: . Škoda, že nejste spisovatelka - byla bych vaší věrnou fanynkou, která by měla každou vaší knížku :kytka: . Až mi bude nejhůř - vzpomenu si na vás, na cvakající kliku a na Barbie :mrgreen: :dance: . A bude hned veselejc :hug: . Děkuju, že jste napsala tak úžasnej deníček, fakt jsem se pobavila a podle odezvy ostatních jsem ráda, že nejsem sama :mrgreen: :hug: . Přeju hodně štěstíčka a zdravíčka vám všem a při dalším porodu si ťukejte nožkou vy, protože to určitě zvládnete a Barbie bude jen koukat :kytka: .

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 18.02.12 18:38

Super vtipne napsane:) Gratuluju k porozeni Jozina.
Ja mela taky CS a dekuju za upozorneni, ze to kazdy zvlada jinak. Ja asi mela stesti, vstala jsem asi po 10 hodinach po CS a sla sama do sprchy. Dva dny po CS uz jsem sla domu 8o . Myslela jsem ze je to takovy prumer 8o . Doufam, ze prisi porod uz ta rekonvalescence bude prijemnejsi:)

 
naneta
Ukecaná baba ;) 1083 příspěvků 18.02.12 22:44

:potlesk: :potlesk: :potlesk: bezvadný deníček :palec: :palec: :palec:

 
Loll
Závislačka 2767 příspěvků 18.02.12 22:59

Hned jak jsem si v úvodu přečetla popis Barbie, tak jsem se ti musela podívat na profil, protože jsem tu sestřičku ihned poznala. 8)

Na druhou stranu je mi to ale moc líto :-(, rodila jsem ve stejné porodnici 2× s tuhle „Barbie“ jsem měla hrozně ráda, u obou dětí mi moc pomohla. Je smutné, že člověk píše jenom o věcech a situacích, se kterýma není spokojen, kdo má zkušenost dobrou, málokdy se zmíní…

 
jruz
Zasloužilá kecalka 871 příspěvků 19.02.12 12:11

loll joj, tak to doufám, že příště na mě bude Barbie hodnější :) já nad nikým nelámu meč a řídím se heslem uplatňovaným v Americe „třikrát a dost“.....ovšem teda napotřetí bych toto zacházení asi nedala, a týká se to celého mého průběhu porodu, ne jen poporodní části a sestřičky, která možná měla zrovna „špatné dny“ :(

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 23.02.12 13:19

pěkně úsměvně napsané, leč vám do smíchu jistě nebylo :hug: :hug:

 
Sylviii
Závislačka 2591 příspěvků 13.09.12 19:29

Super denicek, proc ses neozvala? ja bych ji teda neco hezkyho rekla:D

 
jruz
Zasloužilá kecalka 871 příspěvků 14.09.12 12:55

Protože, jak jsem již psala, zvířecí druh „prvorodičky vyjukané“ na to nebyl připraven.

ale je pravdou, že od tohoto zážitku již nedovolím, aby na mne byli ve zdr. zařízeních nepříjemní. mám na to totiž poměrně „štěstí“ - tuhle se mi v č. budějovicích omluvil pan primář, že uznává, že to opravdu přepísknul, že byl vlastně naštván na kolegy z j. hradce (neb nepoznali jednu nemoc a plašili zbytečně a odnesla jsem to já) člověk prostě potřebuje trénink :)

Vložit nový komentář