Jsem Máma

BerenikaS  Vydáno: 18.10.13

O životě, rozhodování, princezně a rodičovství. O tom, jak silná je mateřská láska.


6 komentářů


1 komentář

Těsně před porodem se mě přítel zeptal, jestli si pamatuji, co jsem dělala přesně před rokem. Usmála jsem a řekla mu, že to nechce vědět.

Abychom pochopili současnost, musíme se neustále obracet do minulosti.

Jednoho mrazivého odpoledne mě maminka oblékla do kombinézy a dala do autosedačky, byla nervózní a můj bratr, Jakub, plakal po píchání ouška. Nechtěla jsem ze školky a v práci si ji vychutnala zákaznice, doma plačící děti. Zavolala tátovi, že jedeme k babičce na víkend, že si užijeme s Kubou zahradu, postavíme si sněhuláka, uděláme andělíčky do sněhu. Lákala nás na babiččiny buchty.

Nepamatuji se na ten den. Pamatuji si, anebo si snažím vzpomínku vsugerovat…na bratrův pohřeb. Odepl si pás, chtěl pozornost, venku byla námraza. Neznám podrobnosti. Jen vím, že máma už nikdy neřídila. A až do mé dospělosti byl můj rodič táta. Rodič, co rozmazluje, nepodezírá, nekontroluje a všechno dovolí. Máma a její prášky a migrény jen v pozadí kazily výlety a hezké dny.

S troškou rozumu jsem se začala snažit strhnout na sebe pozornost.
„Mamííí, mám samé jedničky, jediná ve třídě a dostala jsem knížku od paní učitelky“.
„Neruš mě, křičíš nahlas, divám se na televizi..no ještě, abys donesla dvojky“.
„Mamí, nemám žádné kamarádky, pojď se mnou něco dělat.“
„Nedivím se, s někým jako si ty bych se taky nebavila. Běž do pokoje a buď hlavně zticha, bolí mě hlava.“

A tak jsem postupem času, přes všechny tátovy drahé dárky, utíkala. Utíkala za drsnýma staršíma klukama. Kouřila. Ve třinácti jsem chtěla být jen úspěšná a mít hodně přátel. Odejít do velikého města a něco dokázat. Ale úspěšná žena je přeci hubená, správně? Anorexie, bulimie, psychiatrie. Společná terapie s mámou. Stejně jsem odešla na intr. První láska, feťák, kterého jsem chtěla vysvobodit, první lajna. Vyhazov z internátu, naštěstí ne za fet, ale za opakované porušování řádu.

A tak mě táta sebral ještě tu noc, kdy jsem se vrátila pod vlivem na internát. Bylo mi 17, jeli jsme domů a on brečel. A já mu chtěla říct o tom vzteku, co ve mně je, o tom jak se v noci budím a klepu strachy, že jednou skončím sama. O noční můře, ve které vidím svůj pohřeb, náhrobek beze jména, bez květin, bez pozůstalých. Ale nemohla jsem.

Nějak jsem se sebrala a znovu se stěhovala do jiného města. S čistým štítem, rozhodnutá, že si svou novou pověst nepokazím. Na konci školního roku mě jako premiantku poslali jedinou na praxi do Řecka. Byl to nejkrásnější půl rok, jaký jsem kdy zažila. Přestala jsem kouřit. Našla si přátele po celé Evropě a z poskoka ze mě na konci byla průvodkyně a delegátka. Makala jsem, žila prací, která mě bavila. Po práci jsem čas trávila s v průměru minimálně o 20 let staršími kolegy procházkami po Thessaloniki, vyprávěním příběhů a historie. Objevovala jsem a učila se. Nebýt nedodělané maturity, nevrátila bych se.

Nicméně jsem musela, ale nechtěla být doma. Příliš špatných vzpomínek. Rodiče nechtěli, vyhrožovali, ale odstěhovala jsem se. Našla si práci v jednom z fastfoodových, hodně známých řetězců. Pronajmula pokoj, chodila do školy, po škole rychlý oběd, občas do práce, udělat úkoly a ráno zase do školy. Víkendy celé v práci, návštěva u našich jednou za měsíc.

Když jsem ze sebe konečně měla dobrý pocit, tak mi začal chybět partner. Nebudu vypisovat historii „one night standů“, byla jsem koneckonců studentka v univerzitním městě. Zamilovala jsem se asi 100× a pokaždé neúspěšně. Po jednom takovém srdcebolu mě sbalil na baru ženatý chlap. Doma děti, frigidní manželka. Bez mrknutí oka jsem si užívala novou pozici milenky. Výlety, hotely, lázně. Pak přišel jeden motel za městem, kde se mě paní z recepce ani nezeptala na jméno a zapsala jen jeho. Věnovala mi jako bonus dost opovržlivý pohled. Musela jsem vypít snad půl lahve něčeho, abych se s ním tu noc ještě vyspala a nemusela vysvětlovat. Když mě druhý den odvezl domů, už jsem se neozvala.

Moje psychika začala kolísat. Začala jsem se nesnášet za to, že jsem úspěšně odmaturovala a dostala se na vysokou a přesto nejsem šťastná a mám sebedestruktivní sklony. Utíkala jsem na diskotéky, do moji vlastní „Příliš hlučné samoty“. V noci jsem se vracela domů, opilá, boty v ruce a brečela. Nikdy mi nic nebude připadat dost dobré. Nikdy mě nikdo nemůže mít rád.

V té době jsem si našla novou práci, v cocktail baru. Pro rodiče jsem byla pingl, pravdou je, že bar byl opravdu luxusní a nikdo z mých kamarádů by si nedokázalo zafinancovat jediný večer v něm. Kolega byl kluk z vesnice, jednoduchý a legrační. Rozhodně ne hezký, stydlivý. Zbláznil se do mě a uháněl celé prázdniny. Až jsem s ním z nudy začala chodit, přestala vídat staré kamarády a překvapivě se bavila. Zmizela cynická intelektuálka. Strašně jsem přibrala a dívala se na s ním na americké komedie. Po třech měsících jsem otěhotněla.

Seděla jsem na záchodě a nechápavě zírala na ty dvě čárky. Pak jsem brečela, on věděl, co dělám, vrazil dovnitř a objímal mě.

Cesta na gynekologii - 8. týden. V autě jsme začali probírat co bude. Strašně jsem se bála. To přece nejde…musím si to nechat vzít. Týden jsem nevylezla z postele. Zdály se mi hrozné sny, představy, jen jsem brečela, nejedla a přemýšlela. Adam zmizel. Nechce mě, opustí mě…uřvaná hysterka, to mu chybělo. Odjedu do Řecka, tam bude lépe.

Když se vrátil měl prstýnek. „Beru, tobě je sice 19, ale mně 27 a pojďme to alespoň zkusit, třeba to takhle mělo být.“

Měl by dostat medaili za trpělivost, po celé mé bouři hormonů a nálad a depresí. Další za to, jak v tom všem odstátnicoval a našel si práci. Zařídil nám byt. Za celé těhotenství nešel ani jednou na pivo, nebyl s klukama a seděl doma. Bez prosení, bez hádek. Sám. Seděl a četl si recenze na kočárky na eMiminu.

1.6. mi proto nepřišlo divné ho vzbudit a ukázat na toaleťáku kus hlenové zátky. :D 5.6. jsem šla na ozvy do porodnice. Běhaly kolem mne tři nervózní asistentky a poslaly mě za doktorem, ať se na to teda raději podívá on. Nález nebyl dobrý, vyvolají mi porod. Rozklepala jsem se a brečela, volala Adamovi. Sbalil mi věci a dovezl je. Zůstala jsem na monitoru s tím, že tabletku na vyvolání dostanu až ráno.

Hodinu po zavedení mi praskla voda a s ní přišly hned obrovské bolesti. Nestihla jsem ani epidurál, se vším všudy trval porod tři hodiny. Pamatuji si, jak po píchnutí oxytocinu hystericky ječím na porodní asistentku, ať mě raději zabije, že to prostě nevydržím. Najednou, ani nevím jak, Ji vytáhla. 2,6 kg. Neplakala, moc ji to asi nešlo se šňůrou kolem krku. Zvládla to.

Šestinedělí pro mě bylo nejhorší období života. Asi bych raději znovu rodila. Laktační psychóza mě zasáhla takovým způsobem, že teď zpětně mi přijde, jako bych se dívala na někoho úplně jiného. Některé dny si ani nepamatuji. V době, kdy jsem byla lepší, už musel Adam do práce, po týdnech dovolené.

Bylo to asi můj druhý nebo třetí den, kdy jsem byla sama s princeznou. Koukala jsem při uspávání na nějaký film/seriál, nevím, co to bylo, ale hlavní hrdinka zjistila, že je těhotná a rozhodla se pro potrat. V tu chvíli jsem si vzpomněla na sebe samotnou. A strašně se rozbrečela. S každou slzou jako kdyby mizel ten blok mezi mnou a mým andílkem, mačkala jsem ji a omlouvala se. Za sebe, za svoje pocity i chování.

Od toho dne jsem Máma. A pořád někdy pláču dojetím, když moji malou dokonalou vidím, jak šikovně sama spí. Když se na mě ráno směje a natahuje ručičky.
Dala mi to berunka všechno pěkně sežrat, ale díky panu Karpovi jsme se naučily obě jak spinkat a jak si rozumět.

Miluji ji. Nejsladší věci na světě je dětský spánek a smích. A nejsilnější věc, co člověka změní od základu, je mateřská láska. Jsme já a ona a ona je moje vše. Táta se krásně stará, když jsem ve škole, ale my dvě už spolu uzavřely spiklenecký pakt. :) Poprvé v životě doopravdy miluji a nic lepšího neexistuje.

S rodiči se vídám nyní často. Máma je rezervovaná, ale i na ní je vidět, jak ji ta princezna rozehřívá její stále zraněné srdce plné jakési viny.

Moje první láska, ten feťák, je po smrti.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
katerka
Zasloužilá kecalka 981 příspěvků 1 inzerát 18.10.13 00:19

Krásné :palec:

 
Lemuska
Kelišová 5342 příspěvků 18.10.13 01:05

8o no teda 8o stihla jsi toho hodne. Preju ti at vam to stesti vydrzi.

 
turny
Závislačka 4875 příspěvků 18.10.13 07:18

Jsi skvělá, že jsi to takhle vše zvládla :hug: :potlesk:

 
babyprincess
Stálice 67 příspěvků 18.10.13 07:36

Jsi dobrá :hug: jinak moc krásně napsaný deníček :palec:

 
joaska  18.10.13 07:54

Všechno má svůj důvod. je třeba si spoustou událostí projít, důležité je to uvědomění.
tvá dcera ti možná může pomoci ve vztahu s tvou matkou, aspoň pochopit.

přeju at se daří- celé rodině :kytka:

 
1Onka
Stálice 79 příspěvků 18.10.13 08:24

Uf..nemám slov.

 
Ariadne
Echt Kelišová 8367 příspěvků 18.10.13 09:04

Jsi úžasná, že ses se vším takhle poprala a jsi Valince určitě skvělá mamka. Přejeme s Barbí hodně štěstí a smekáme před tatínkem - úžasná opora :hug: :kytka:

 
Sandonoriko
Zasloužilá kecalka 911 příspěvků 18.10.13 09:53

Krasne napsane…zivot je nekdy pekna svine! Ale zvladla jsi to, moc ti gratuluji k takove sile a k nalezeni sebe sama :hug:

 
Sandonoriko
Zasloužilá kecalka 911 příspěvků 18.10.13 09:55

@Ariadne Souhlasim, takovych muzu je moc malo…

 
Korčulka86
Ukecaná baba ;) 1885 příspěvků 18.10.13 10:23

Super deníček, měla si to těžký, ale zvládla si to!!! Ke konci jak si psala o malé se mi chtělo brečet :oops: :srdce:

 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 18.10.13 10:24

:kytka: moc pekne cteni, ovsem ta ukazka hl. zatky drahemu- to me zabilo :mrgreen:

 
centra
Kecalka 191 příspěvků 18.10.13 11:47

Moc krásný :). Jsi vážně dobrá, málokdo si tohle jen dokáže představit. Moc vám to sluší :kytka:.

 
Tunrida
Nadpozemská drbna 25825 příspěvků 18.10.13 12:24

To jsme ani netušili, že tě to po porodu takhle zasáhlo. Hlavně, že je to úspěšně za vámi a užíváte si. Máš pravdu, silnější láska, než ta mateřská, na světě není :hug:

 
Annaamalie
Kecalka 137 příspěvků 18.10.13 12:36

:potlesk: :potlesk: :potlesk: jsi statečná. gratuluji :potlesk:

 
Laka
Ukecaná baba ;) 2051 příspěvků 18.10.13 12:46

:potlesk: Jsi jednička. Někomu toho holt život naloží, ale ty jsi se s tím poprala :palec: Snad už máš vybráno, a teď vás čeká jen to dobré! Skvěle napsaný deníček.

Příspěvek upraven 18.10.13 v 12:49

 
JulkaD  18.10.13 13:00

Noo :,( :hug: :,( :hug: tak jsem asi od druheho odstavce brecela!! Strasne krasne napsany a… proste je to happy end :hug:!! Waaau, to me dostalo :mrgreen:,jdu si utrit slzy a pokusim se ullidnit svY tehotensky hormony :roll:.
At se vasi/tvoji rodince krasne dari a princezna dela samou radost! :srdce:

 
balestra
Závislačka 4476 příspěvků 18.10.13 13:27
:hug:
 
Sue.Ellen
Ukecaná baba ;) 2361 příspěvků 18.10.13 13:56

Denicky moc nectu, ale chtela sem podivat na tu prekrasnou holku z uvodni fotky - no joo, sem zavistivka :)

Musim rict, ze precteno jednim dechem a krom toho, ze si toho zvladla hafo, tak denicek je dle me velmi dobre citelny - mas talent.Jo a jeste: a krasny dite :kytka:

 
pomenkova
Generální žvanilka 24065 příspěvků 18.10.13 14:03

Teda, ze jsi toho stihla ti reknu, ale libi se mi, ze jsi to nakonec zvladla, za pomoci tak vyborneho pritele ;) ;)
Preji uz jen poklidny krasny zivot s malinkou-materska laska je opravdu nejvetsi :srdce: :srdce: :srdce:

 
alena36
Ukecaná baba ;) 1112 příspěvků 1 inzerát 18.10.13 14:37

Komentáře moc nepíšu, ale jsem ráda, žes to zvládla, tady je vidět, jak šrámy z dětství se dokáží podepsat na psychice. Držím palce, ať jste šťastná rodina a vše zlé už je pryč :srdce: :srdce:

 
Ivethea
Stálice 81 příspěvků 18.10.13 18:31

Chvílemi jako bych četla svůj příběh, až mě z toho mrazí. Držím palce, člověk se nesmí nikdy vzdávat. :kytka:

 
Tapeta
Echt Kelišová 8068 příspěvků 18.10.13 20:06

Deníčky čtu jen občas, nemám ráda přeslazené mateřské příběhy. TAky jsem si zažila před půl rokem slušnou laktační psychozu, šestinedělí bylo mým nejhorším obdobím a teď ho miluju - zrovna teď, když jsem ho uspávala v náručí jsem si připadala šťastná a plná lásky k němu. Ať už Tě potkává jen samé štěstí :kytka:

 
_BBQ_s
Echt Kelišová 9111 příspěvků 18.10.13 20:12

At se mate uz jen dobře :kytka:

 
BerenikaS
Zasloužilá kecalka 689 příspěvků 18.10.13 21:39

@RadkaCh
Zasáhlo :oops:.. v tu chvíli jsem přestala psát a pak už se do toho prostě nějak „nedostala“. Občas kouknu, jak se máte :kytka:, ale díky kolotoči se školou, která je sice dálkově, ale seminárky, úkoly, samostudium.. :).. pak domácnost, Valérka.. a tak si na notebooku ráda večer pustím film a omdlím do peřin :lol:.

Psala jsem zrovna Valérce informace do knížky a řekla si, že by to bylo fajn sepsat všechno a nakonec to i zveřejnila :)

 
gabousek
Ukecaná baba ;) 2228 příspěvků 18.10.13 23:50

Nechci hodnotit obsah tohohle textu, ale jestli někdy vydáš knižně svoji autobiografii, tak si ji koupím.. fakt skvěle napsané a příběh.. ani nemluvím!!

 
bismarck
Kecalka 381 příspěvků 1 inzerát 19.10.13 04:40

Mela jsi to nelehke, drzim palce, at se ti ted jen dari.

 
Envie
Ukecaná baba ;) 1447 příspěvků 19.10.13 13:17

Teda, zvládla jsi toho požehnaně. Život na tebe chvílema nebyl moc milej, ale teď už jen to nejkrásnější! Při čtení tvého příběhu mi šel mráz po zádech a chvilkama se mi pěkně sklily oči…jsi statečná ženská!

 
Krabička
Kecalka 155 příspěvků 20.11.13 12:46
:hug:
Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček