Jsem na světě

helenkanai  Vydáno: 28.04.11

Moje malá láska se mi narodila 10. 5. 2010, bude mít tedy už za necelý měsíc rok. Ten den se mi změnil kompletně život, přinesl hosně bolesti, starostí, ale ještě mnohem mnohem víc radosti a lásky, než jsem si kdy mohla pomyslet a přát.

Jsem myslím úplně obyčejná ženská :-) S přítelem jsme spolu byli víc jak 4 roky, když jsme se rozhodli, že nám tady někdo schází a že tu naši lásku chceme zvětšit o ještě jednu osůbku navíc. Otěhotnět se mi povedlo hned napopravé - to jsme ani ve snu nečekala. Bohužel, hned od začátku jsem měla těhu dost problémové a rizikové, a tak i naše už dopředu zaplacená dovolená v Egyptě padla a já zůstala doma na nemocenské od 5. tt až do porodu.

Ze začátku mi bylo hodně zle, šíleně mě bolel žaludek, nemohla jsem skoro nic jíst - jen polévky a později jsme začala i zvracet a přidaly se stahy a tvrdutí bříška. Tyto dvě věci mi zůstaly po celou dobu těhu až do porodu. První Vánoce s bříškem se moc nevydařily - skončila jsme 25. 12. v nemocnici na kapačkách, ale o tom se rozepíšu více jindy. Tam jsme si poležela týden a pak mě pustili domů s tím,že nemám nic dělat.

Jak plynul čas tak jsme se víc a víc zakulacovala a těšila se na moji malou princezničku. Poctivě jsem navštěvovala předporodní kurz, chystala výbavičku. Bohužel moje přání rodit přirozeně nebylo vyslyšeno a vzhledem k mojí oční vadě mi byla indikována SC.

Dne 9.5. jsme nastoupila do porodnice - zatím na gynekologii. Při příjmu mi dělali vyštření - dost bolestivé, a to ho dělala ženská hodně nepříjemně a dali mě na monitor. No a ejhle, už se nám začaly rozjíždět stahy… ubytovali mě na pokojíček pro 3 maminky - ale byla jsme tam sama. Courala jsme se po nemocniční terase, těšila se na večeři, měla jsme hlad :-) Mezitím jsem chodila stále na monitor. Stahy byly pořád a víc a víc. Hezky jsem si je prodýchávala a byla v pohodičce. Večer za mnou ještě zaběhla paní doktorka, že mám na monitoru stále stahy a že kdyby cokoli, musím okamžitě na sestrou, abych jim nezačala rodit v noci, že bych musela na akutního císaře. Naštěstí i přes to, že byla buřina jak blázen a já měla stahy, vydržela jsme v celku až do rána a dokonce jsme se i celkem dobře vyspala.

Ránko nástup na porodku, pěkně na přípravu, oholit,klistýt, vycévkovat :-) Zážitek. To už jsme tam měla část svojí rodiny :-) A máme to i natočené :-) Až na ten klystýr :-) Naposledy jsme se usmála do kamery, pohladila bříško a tradá pěkně po svých na operační sál. Vyškrábala jsme se na operační stů, přišla hrozně milá paní anestezioložka ,dohodly jsme se na spinálu a už mě napíchla. Do pár minutek mě začaly jakoby studit nohy a pak už jsme je necítila. To už se tam nahrnuli doktoři, pomazávali mi břicho a jelo se.

Během operace - říkám operace, protože na tom vážně není nic přirozeného, jsem cítila strašné tahání, tlaky a několikrát i hodně prudkou a silnou bolest - na kterou jsme i upozornila lékaře, tak mi asi něco přidávali na anestezii. Když mi praskali plodovku, byl to tedy tlak, až jsme hekla a pak zase šílené tahání, rvaní než mi vyndali berušku z bříška. Moje malá měla ještě hlavičku v děloze a už jsme ji slyšela kříčet :-)

A pak mi ukízali to nejúžasnější a nejrásnější dítě na světě… moje jedinou a milovanou lásku ,smysl mého bytí na tomto světě. Moji Valinku Ellu. Zatímco malou vedle ošetřovaly a tatínek ji natáčel a babička slzela, byla vyndána i placenta, děloha vyčištěna, studenti valili oči, co byli na sále a já stále s kyslíkovou maskou skoro už nemohla dýchat a v duchu se modlila, aby to už bylo za mnou. Šití bylo nekonečné a únavné. V jednu chvíli jsme si už říkala, že jim řeknu, at toho nechají, že už fakt nemůžu. A pak? Hotovo. Konečně. Celá operace i s šitím trvala asi 45 minut, včetně toho, že tam byla přednáška pro hordu studentů :-)

Při přendavání na lůžko ze stolu už jsme začala cítit pěknou bolest :-( A to jsme nevěděla, co mě ještě čeká. Bohužel neměli prý hned volné místo na JIPU a tak mě po takovémto zákroku nechali na chodbě před sálem. Zřízenec co měl službu, mi kliďánko hodil na nohy mojí tašku s věcmi, která měla snad 10 kg nebo kolik. Všichni jsme byli tak zmatení, že si toho nejdřív nikdo nevšiml, až asi po 10 minutách, když jsme šla do šoku, to objevil přítel a zřízence strašně seřval, co si jako myslí. Házet ženské po císařském řezu na nohy tašku… neskutečné, ale obávám se, že je to asi jeho běžná praktika.

V šoku, kdy jsme se nekontrolovatelně klepala a měla promodralé rty, mě odvezly rychle na JIP a tam už jsme dostala okamžitě kapačku, po které to přestalo. Co je zajímavé, tak bolesti se objevily velice brzy od operačního porodu a nohy jsem necítila až do večera do 18 hodin. Pravděpodobně to bylo tím, že paní doktorka musela přidávat anestezii kvůli tomu, že jsme během operace cítila bolest.

Cca každé půl hodiny - je to jen můj odhad, neměla jsme u sebe ani telefon ani hodiny, mi přišla sestra píchnou injekci na rolování dělohy, a to bolelo jak čert, protože jsem měla normální stahy, akorát s tím rozdílem, že jsme se nemohla hýbat a ještě měla čerstvě sešité břicho. Ve 14 hodin mi přivezli na první přiložení moji lásku. Byla úžasná, voňavá a sladká. Černovlasá princezna s čírem na hlavě :-) Narodila se v 8:45h ráno a měla 47 cm.

A teď už vím, kolik váží absolutní štěstí a bezvýhradná láska. Přesně 3070 g. Za dva dny jsme byla přeložena na šestinedělí, holčičku dostala k sobě :-) Jediné, s čím jsme měla problém, bylo kojení, ale to je prý po císaři normální. Ale i to jsme doma zvládly a od 12. dne od porodu byla malá plně kojena a kojím dál, jak to jen půjde.

Moje malá holčička vnesla do mého života hodně moc radosti a lásky, a tak mi pomáhá překonat zradu mého nyní již ex přítele, který nás opustil a nechal nás samotné. Za necelý měsíc bude mít Ellinka Valinka 1 rok. Chodím do práce na pár dní v týdnu, hlídá ji moje babička a snažím se pro malou zajistit vše, co je potřeba.A stále věřím a a doufám, tam někde venku na nás čeká ten pravý, který bude mít rád moji malou a i mě. A pak, dáli bůh a budu mít štěstí, bude mít jednou malá i bratříčka nebo sestřičku.

Děkuji že jste dočetly až sem :-) Moc mi pomáhá vypsat se z trápení, co člověk má. Nedusit to v sobě.

Mějte se všichni moc krásně.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.8 bodů
 Váš příspěvek
 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 28.04.11 07:36

NO MOC HEZKY NAPSANÉ,TAKY JSEM RODILA CÍSAŘEM…A TAKY JSME S MOJI MAKOU KATYS BEZ TATÍNKA ALE TEN NÁŠ TO VZDAL PODSTATNĚ DŘÍV UŽ VE 12.TÝDNU TĚHOTENSTVÝ… :think: :think: NOOO VY SI ZASLOUŽÍTE LEPŠÍHO TATKU A TEN PRAVÝ SE URČITĚ BRZY OBJEVÍ ABY JSI TY I TVÁ VALINKA BYLA ŠTASTNÁ…DRŽÍM PALCE HOLKY :andel: :kytka:

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 28.04.11 09:21

ahoj, ja taky rodila cisarem a mela sem jen spinalni anestezii, ale jak popisujes ty ze te to bolelo a citila si tlak atd, tak ja necitila absolutne vubec nic, ani tahani ani tlak proste vubec nic, vlastne bych klidne pritom mohla spat a potom sem take zadne bolesti nemela a proto vim ze do teto porodnice pujdu i priste.
Jinak vam preju jen to nejlepsi a at se na vas usmeje stesti a najdete toho nejlepsiho tatinka :hug:

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 28.04.11 10:47

Moc hezky napsané, ale zárověň i moc smutné.
Přeji hodně štěstí a ať se vám podaří si najít nového tatínka :hug:

 
kitri
Ukecaná baba ;) 1653 příspěvků 28.04.11 12:59

jsi silna zenska, kdyz jsi to vse prekonala. drzim ti palce at se ti dari :kytka: :kytka: :kytka:

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 28.04.11 13:24

Moc krásně napsané.
A Gratuluji k malé krásné princezničce.
:kytka: :kytka: :kytka: .
ať vám dělá jen samou radost v životě :srdce: .
A neboj se toho že jsi sama z malou a něde tam na tebe a čeká ten pravej mužík.
taky jsem tohle zažila a byla moc sklamaná ale zvládly a mám hodného přítele :wink: .
I tobě přeji jen štěstí už žádnou zradu :wink: :wink:

 
say
Ukecaná baba ;) 1461 příspěvků 28.04.11 17:30

Držím palec ať najdeš toho správného chlapa :kytka:

 
atominnka
Generální žvanilka 20911 příspěvků 28.04.11 21:43

Hezké. Moje malá měla taky 3070g, akorát o 1cm víc:-) Přejeme hodně zdravíčka

 
helenkanai
Závislačka 3238 příspěvků 29.04.11 19:19

Holky všem Vám moc děkuji za krásné vzkazy :palec: věřím na dobrý konec a po přečtení dnešního d :palec: níčku od Vaness myslím,že moje starosti jsou uplně malicherné.Sice mám trochu existenční problémy ale mám zdravou holčičku a to je nejvíc.Važme si života je to dar!
Jinak ještě k tý sekci - nechápu co tam se mnou dělali když mě to tak bolelo a hodně jsme to cítila :-( rodila jsme na Bulovce.Většina maminek říká že necítí nic.
Krásný den a zdravé děti Vám všem.Helča

 
leila
Neúnavná pisatelka 16742 příspěvků 30.04.11 19:38

HElenkanai-já měla z císaře stejný pocit jako ty. Cítila jsem bolest, taky jsem až hekala. Nepřipíchli mi ale nic a řekli mi že nohy ucítím kolem půl 3 odpoledne- Ondra se narodil v 9.50. V půl 11 mě vyvezlina dvě odiny před sál a já úpomalu začala ctit nohy :roll: Když mě dovezli na pokoj tak sjem si s nima už normálně hejbala a holka co byla hodinu přede mnou na mě koukala jak to že s nima hýbám :lol: Každopádně já jsem si císaře zařídila přes známého doktora po prvním porodujsem řekla že už nikdy a musím říct že i přes to je to o moc pohodlnější a pro ě jediný přijatelný jak dostat dítě na svět :lol: :lol:
No a jinak máš to krásně napsaný, je vidět že malá jepro tebe všechno :srdce: A nějaký lepší tatínek se určitě objeví, držím vám palce :wink:

 
anavi86
Stálice 92 příspěvků 01.05.11 17:39

Smutný konec, ale jsi fakt silná baba, všechno jsi to zvládla od začátku. Po tvém příběhu, mám menší strach ne císařáku. Ať se vám moooc daří a jednou najdete toho pravého. :kytka:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele