jsem v koncích

 Vydáno: 08.03.06

ahoj maminky i nemaminky!
Píšu spíš abych si ulevila. Jsem psychicky na dně. Mé nervy zkouší můj skoro 2-lety syn. Takové to bylo milé dítko. Prý začíná období vzdoru, ale kdo to má vydržet.
Jeho stálé „ne“ na cokoliv mě už ničí.

Stačí prostá otázka jako „chceš napít?“ a on hned to svoje „ne“. Odnáším tedy hrníček pryč a on na mě volá „bumbat jooo“, ale jakmile se s hníčkem vrátím začne opět odmítat. Hrníček tedy postavím na stůl, aby se napil až to bude opravdu vědět a on ho chytne a švihne s ním o zem. S jídlem je to podobné.
To, že u nás běžně lítají hračky ani nemluvím. Často si říkám kde se to v něm bere. Cosi mu přelétne přes nos a on začne „řádit“.
Nejhorší je, že často nevím co s ním.
Domluvy nezabírají a tresty (plácnutí přes ruku nebo přes zadek) ještě všechno zhorší.
Odmítá i cokoliv dělat např. jít ven.
Celé to dopadne tak, že jsem mu při oblékání, které odmítal, dala na zadek (to jsem zřejmě neměla dělat) a než jsme se dostali ven, tak měl vyloženě hysterický záchvat. Už nebrečel, protože mu slzy netekly, ale vyloženě řičel. Válel se po zemi a odmítal jakoukoliv komunikaci.
Extrém je, že po jakémkoliv vztekání vyžaduje mojí náruč.
Jenže v okamžiku kdy se krapet zklidní mě třeba praští rukou přes tvář.
Je to děs. A jsem z toho vyřízená.
I v noci začal hůře spát. Někdy mám pocit, že se mu to jeho vztekání vrací i do snů. Něco vykřikne např. sundáme (to je při oblékání), pak se vzbudí a vztekání pokračuje tím, že odmítá spát.
Co s takovými dárečky děláte vy?
ahoj iva

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Theo
Ukecaná baba ;) 1089 příspěvků 08.03.06 22:18

Ahoj,
doporučila bych nastudovat materiály o pevném objetí, na Emiminu už vyšly nějaké deníčky na toto téma, pokud Tě to přesvědčí, myslím, že jste „ukázkoví adepti“..
Tak silné nervy, nejsi sama!

Theo

 
semeda
Zasloužilá kecalka 711 příspěvků 08.03.06 22:24

Ahoj Ivo,
mám synka, budou mu v sobotu 3 roky. Zhruba od jeho roku jsem zažívala přesně to samé, co popisuješ. Jenže my jsme se vztekali kdekoliv - v krámě, uprostřed silnice, u doktora. Jakákoliv moje otázka, pobídnutí, nařízení okamžitě vyvolalo hysterickou reakci - válení se na zemi, kopání, mlácení (pak už jsem se neptala, jen jsem před něj strkala věci, nebo ho beze slova a velmi násilně oblékala). Jelikož jsem hodně vznětlivý člověk, tak jsem se docela často neudržela, ruply mi nervy a dostal na zadek. Výchovný účinek žádný, akorát mě bolela ruka. Probrečela jsem bezpočet nocí, protože jsem si připadala jako ta nejhorší máma na světě (hlavně díky tomu, jak se dnes propaguje neplácání) a po důkladném promýšlení a pročtení několika článků na podobné téma jsem přišla na strategii - hlavně zachovat klid. Když jsem viděla, že se blíží scéna, tak jsem velmi klidným hlasem řekla (dělám to doteď) že jestli bude vyvádět (nebude se oblékat, hodí hrneček na zem, bouchne mě, kopne psa, shodí úmyslně něco v obchodě - dosaď dle situace), tak mu dám na zadek. Když to udělal, tak jsem zavřela oči, napočítala do 5, pak jsem si ho přitáhla, sundala mu kalhoty a slipy (dříve plenu) a téměř neznatelně jsem ho plácla. On se samozřejmě rozeřval ještě víc, tak jsem ho násilím držela očima proti mým očím a velmi klidně mu vysvětlila, že jsem ho upozornila co se stane, když neposlechne a jelikož neposlechl, tak jsem své upozornění splnila. Pak jsem ho VŽDYCKY objala. Ze začátku jsem nebyla schopná nic jiného, než ho „drtit“ v objetí, aby si neublížil, nebo aby neublížil mě (určitě znáš hysteráky). Po několika měsících jsem se už tolik vycepovala, že i když jsem vnitřně vařila vzteky, tak jsem mu byla schopná říct, že ho mám ráda, ale že mě prostě teď zlobil a já ho musela nějak potrestat, aby si zapamatoval co nemá dělat.

Teď je z něj milionový dítě. Nadále vyhrožuju, upozorňuju co se stane pokud něco provede a když udělá něco nového (ustřihl mi kus záclony) tak mu VYSVĚTLÍM že to co udělal je špatné a jestli to udělá znovu, bude následovat trest. A jen ve vyjímečných případech (jednou do měsíce, možná i míň) musím svou výhrůžku splnit ránou na zadeček (ale stále platí počítání do 5, aby byla co nejmenší a nebyla v afektu). Syn se po provedení sám přivine a omluví se, když do mě třeba v zápalu hry bouchne, tak hned letí a chce mi dát pusinku, hysterák už máme jenom když ho potřebuji dostat od jeho oblíbené činnosti (např. hraní v dětském koutku), ale už si nechá vysvětlit proč odcházíme a neválí se po zemi. Jen se kutálejí slzičky, které utírám a pořád mluvím a snažím se odvést jeho pozornost.

Ačkoliv předpokládám, že se někdo ozve, že to dělám úplně špatně, tak nám tenhle postup velmi pomohl a držím palečky aby pomohl i vám…

Hlavně to chce se naučit „zavírat uši“ a neztratit nervy.

Přeju ti, aby se synek brzy „umoudřil“ a mohla jsi z něj mít už jenom radost!

Ahoj Semeda

 
sally
Zasloužilá kecalka 679 příspěvků 09.03.06 00:16

Asi mám mnohem mírnější verzi, ale přijde mi, že mezi druhým a třetím rokem se prostě vztekají všichni - a všichni se snaží rodiče „cvičit“. Pokud syn hází hračkama, varuju, pak hračky zabavím - dám na viditelné ale nedosažitelné místo. Vztek a ječení jsme řešili odnesením do pokojíčku a vysvětlením, že až se uklidní, tak se může vrátit a může nám vysvětlit co chce. Kupodivu dneska to funguje tak, že když se občas rozčílí (třeba i „sám od sebe“ - kupříkladu hračky „nespolupracují“), tak si odběhne do pokojíčku, tam se vyvzteká a vyřve a zase se vrátí.
Pokud rupnou nervy i tobě, tak mu tím dáváš do rukou báječnou zbraň - děti zkouší „ovládat“ své okolí a pokud on zjistí, že na nějaký jeho čin (hození hračkou, vztekání) přijde pravidelně nějaká zajímavá reakce od tebe, tak to bude opakovat.
ZKus napřed počítat do deseti a pak reagovat stylem „nechceš, nebudeš“. Nechce pití - odnes ho. Začne křiče bumbat jo?" - tak u vás doma se nekřičí, u vás doma se říká prosím prosím - tím, že musí poprosit a musí se uklidnit, ti vznikne čas na to, abys trochu ovládla sebe. Vyprosí si pití a mrskne s ním o zem? Seber pití a nedej. Když se bude vztekat, smí se vztekat v pokojíčku, v koutě (na nějakém bezpečném místě, kde nemůže ublížit ani sobě, ani okolí a kde ho máš pod kontrolou - já syna v pokojíčku slyším, dveře si někdy zavře sám, někdy ne, nechávám to na něm) a až se uklidní, tak může přijít, můžete se objemout a může ti vysvětlit, co potřebuje.
Myslím, že fyzické tresty nejsou v tomto případě na místě - tvůj syn nezvládá své emoce a frustraci z toho, že se svět netočí dle jeho přání - ale jak se má naučit ovládat své emoce, když ty své neovládáš? Když tě dokáže vyprovokovat ke zlosti? Jak se má naučit nebýt agresivní, když ty agresivní budeš? Třeba včera jsme se vrátili z procházky - což je v podstatě větší trest pro mě (musím zabavit dvě děti doma, místo aby se bavily „samy“ venku), ale když jsem řekla, že se v případě scén půjde domlů, tak se jde domů - co řeknu, to platí… a taky spoustu věcí u nás smějí dělat jen velcí šikovní kluci (pustit myčku, otevřít garáž, uklidit popelnice, hrát si ve vaně, platit kartou v krámě, skládat zboží do vozíku, tlačit kočárek se sestrou…) - prostě obvykle se mi daří vymyslet něco, co teda zlobivák dělat nemůže :-)))

 
Alex1
Kecalka 278 příspěvků 09.03.06 00:20

Ahoj Ivo,
Neboj, tohle je zcela normalni obdobi vzdoru. Muj 2 lety syn zkousi to same. Nejdulezitejsi je stanovit si jiste hranice a vytrvat. Napr s tim hrnickem. Pokud syn vyzaduje napit a ty mu nabidnes a on zamitne. Tak ja uz dale nenabizim. Obvykle muj syn propadne okamzite histerii a lehne si na zem a placa rukama a nohama. Necham ho a jdu pryc… Za chvili se uklidni a prijde se pomazlit. S histerii ale uz nepokracuje. Byt tebou, tak jsem nad veci. Dite zkousi, co si muze dovolit, jak dalece muze zajit. Hlavne nedokaze se tak projevit. Nejake telesne tresty si myslim, ze nebudou fungovat. Moje dcera si prosla tim samym a nyni ve 4,5 letech je bajecna holka:-)

S pozdravem, Alex dcera a syn

 
elda
Ukecaná baba ;) 1651 příspěvků 09.03.06 07:39

řezat, řezat, řezat :-)))))))))
Né, to by jen řekla má máti.....
Osobně je mi nejbližší přístup semedy - dovedu si představit, že zabírá.
Dcera je proti vám slabý odvar, u nás stačí ten ledový klid - ventiluje se totiž jen trucováním a jekotem - tendenci likvidovat věci kolem sebe měla jen velmi krátkou dobu. Přiznám že jsem ji tehdy v afektu několikrát naplácala - pochopitelně bez efektu. Až jsem si logicky uvědomila, že takto se nikam nedostanem..... Takže jsem zkusila taktiku ignorace a pomohlo. Ted už to vypadá tak, že když si milý potomek sedne venku na zem a ŽŮSTANU TADY, NEPUDU NIKAM, řeknu jí „jak chceš, dávaj pozor na auta at tě něco nezajede a až se uráčíš tak dojdi dom, nebudu zamykat“…během chvilky je klid :-)
Každé dítko je jiné a to naše je docela klidné a přístupné domluvě. Tvůj synek je výbušný a vztekací (pevné objetí by stálo za to zkusit) - ale společné mají to, že když je v afektu ztlučem, nedosáhnem ničeho a bude to ještě horší.
jo a ještě - na agresivní výpady pomáhá poslat ju odpočívat (od dvou let nespí a umí být při únavě fyzicky agresivní z ničeho nic)…

elda + Lída 2,5 roku

 
magdulka
Kecalka 242 příspěvků 09.03.06 07:50

Já mám dvouletá dvojčata - kluk+holka a to je teprve nářez. I když musím říct, že až takové vztekání co je popisováno u nás není, ale zase když se nevzteká jeden, vzteká se druhý. Taky jsem zjistila, že dát na zadek nic neřeší, spíš se zatnou ještě víc.Kluk je vzteklejší, ale když začne své vztekání-většinou bouchne do dveří, do stolu a brečí a říka nechcu nechcu tak si ho nevšímám nebo ho začnu napodobovat- mlátím kolem sebe rukama, křícím nechcu a hodně často ho to nakonec rozesměje.Když už dostane někdy na zadek (fakt to někdy jinak nejde), tak si pak vysvětlíme, že zlobil a ptám se ho, co dostane ten kdo zlobí a on odpoví že na zadek,pak se ho zeptám zda zlobil, on řekne že ano a já že si teda zasloužil na zadek a on se podívá řekne jo a dá mi pusu.Holka je spíš výmyslo-chce kakao teď hned-že musí 2 minuty počkat? Tak začne ječet-nevšímám si ji a je klid.
Přeju pevný nervy, asi se to musí nějak překonat.Když si vzpomenu jak mi maka vykládala co jí dělala má starší ségra když byla malá-horory.A nakonec z ní později byla celkem tichá milá holka.

 
Maky1
Závislačka 2907 příspěvků 09.03.06 08:37

Ahoj u nás vzdor taky začíná ale zatím to není tak tragické.

Možná (pouze rada teoretika a maminky kterou řešení něčeho podobného určitě taky čeká) když nechce pít ani jíst tak to prostě uklidit aby si o to řekl sám, aby neměl možnost s tím házet. My jsme děsně bojovali s jídlem a jedině to že jsem jí nenutila a prostě její odmítání tak nějak ignorovalo přineslo úspěch v tom že už jí.
A to vztekání. Tak u nás zatím pomáhá že když Terka začne ječet (ne brečet to je něco jiného že) tak jí řeknu ať se jde vztekat jinam a až se vyvzteká ať přijde. Ona většinou opravdu odejde a po chvilce přichází jako by se nechumelilo s úsměvem na rtech. Když má fakt vztekací záchvat (měla ais jednou doma a jednou venku) tak jsem se sebrala a šla jsem pryč já. Venku jsem jí nechala sedět na bobečku a dělala jsem že odcházím bez ní.
Někdy jí zase při ječáku držím pevně v náručí a čekám až se uklidní. Ale jak říkám u nás ty vztekací scény nejsou nijak extrémní takže to zatím zvládáme.

U nás v deníčku (jarních miminek 2004) psala jedna maminka že to období vzdoru studovala v knihách a že vyčetla že je to přirozený vývoj dítěte a když to období vzdoru je tak že je to důkaz toho že ten vývoj je v pořádku :-) asi slabá útěcha ale přece :-)))
Neboj zase bude líp
Maky a Terinka (23měsíců a 14 dní)

 
Petricka
Kecalka 452 příspěvků 09.03.06 11:34

Moc pěkný přístup. Máme 21 měsíců a vztekání znám, ale tohle naštěstí ne.Doufám, že nás to nepotká, ale moc tě obdivuji. Kdysi jsem četla knížku od Zdeňka Matějčka, že dvouletým dětem je lepší šupnout plácanec na zadek a vystrčit za dveře než něco složitě vysvětlovat.Takžš když Filípek zkouší, tak ho jen odvedu do pokojíčku přivřu dveře a čekám až to přestane. Většinou přijde sám, nebo mě volá.
Pevné nervy.
 Peta

 
moninda
Kecalka 379 příspěvků 09.03.06 11:39

hm,to mi něco připomíná:-)

Ondrovi jsou dva roky,teď jsem mu přivezla sourozence a jsem taky na pokraji šílenství-ráno nechce spát,takže jsme od pěti vzhůru a pořád jenom něco NECHCE.to slovo už mi taky leze krkem,ale neřešim to nijak.prostě ho neposlouchám.
tak doufám,že ho to brzo přejde,protože už nechci vstávat v půl šestý,když v půl čvrtý kojím bráchu:-)

 
007
Kecalka 111 příspěvků 09.03.06 12:38

Ahoj,
tak tohle mi přesně připomíná našeho čerstvě tříletého Ondru. Trvalo to asi 4 měsíce. Tedy ne nepřetržitě, vždy jen pár dní a pak byl třeba i 14 dní relativní klid.
Ale u nás je to asi odraz mé psychické rovnováhy, když jsem v pohodě já, je i on.
U nás totiš největší krize byla během listopadu, prosince a částečně ledna. Což byl devátý měsíc mého těhotenství a pak prvních pár týdnů s miminkem. Nejprve jsem byla už hrozně neohrabaná, každé ohnutí pro mne bylo peklo.. Každé jeho odmítnutí se oblékat, obouvat .. jsem asi zbytečně moc hrotila. Pak se nám narodilo mimčo, mimochodem moc hodná holčička:-). Ale než nabrala trochu sil, což trvalo cca. 6 týdnů, byla přisátá téměř nepřetržitě u prsu. Takže zase bylo trochu o nervy stihnout mezi kojením procházku+oblékání. K večeru zase oba dva vykoupat, nakrmit .. a mezi tím najít čas si pohrát s Ondrou, případně uvařit, trochu poklidit..
Ale musím zaklepat, poslední měsíc se vše už vrací do normálu :-) S Ondrou se už opět dá na věcech dohodnout, snaží se oblékat sám, případně mi s něčím pomoct. Takže vydrž u Vás se to určitě brzy také obrátí k lepšímu.
Pa Klára

 
Alex1
Kecalka 278 příspěvků 09.03.06 13:45

Samozrejme u nas se take vysvetluje a vysvetluje a vysvetluje:-) Ja se snazim telesne tresty uplne z vychovy vypustit. Nemyslim si, ze je to nutne. Navic u mych deti to ani nefunguje. Muj 2 lety syn je druhe dite a tak to jeho vztekani beru dost s rezervou. Vim, ze to prejde. Jedna se opravdu o obdobi, kde dite zjistuje jak a kdy a proc reagovat:-)

U me 4,5 lete dcery funguji nejlepe zakazy typu. Kdyz budes v zlobeni pokracovat, tak nebudes mit vecer pohadku… Parkrat jsem to opravdu dodrzela a sice rvala jako lev, kdyz ta nase TV opravdu byla cely den vypnuta. Ale od te doby posloucha, jak hodinky:-)

Alex, dcera a syn

 
semeda
Zasloužilá kecalka 711 příspěvků 09.03.06 14:54

To máš štěstí, že to pomáhá. U nás to probíhalo tak, že po zavření do pokojíčku se okamžitě zklidnil, ale když jsem za ním přišla, tak začal nanovo… Prostě jsem byla spouštěcí mechanismus…

Ale jak říkám - teď už si nemůžu slovem stěžovat, mám doma andílka. Jen se děsím toho, že od pondělí začne chodit do školky, tak co mi přitáhne odtamtud, nebo aby to tam nezkoušel na učitelky :-D Hihi by mi ho mohly šupem poslat zpět domů :-D

Ahoj, pevné nervy!
Semeda

 
Nera
Nováček 10 příspěvků 11.03.06 13:23

Ahoj,
tak tohle snad zná každá maminka.Mám 33 měsíčního kluka a nejsem na tom lépe.Abych ti trošku přiblížila mojí situaci ještě k tomu se mi narodila před necelím měsícem holčička takže ted je to ještě komplikovaněj­ší.Předtím to ještě docela šlo, po záchvatu vzteku následoval trest a odporoučela jsem ho aby se vztekal do pokojíčku,a když se vyvstekal tak mohl zase přijít za náma.Ted nastal i jiný problém když se vzteká tak odmítá jít do pokoje protože miminko máme v obíváku a nejhorší je to když se chystáme někam vyrazit já oblíkám mimi a manžel jeho a to se začne rozčilovat že chce aby ho oblíkala máma a hází sebou po zemi, nechce stát na nohou a válí se po zemi.No skoro vždy to končí tím že to manžel nevidrží a dostané na zadek tedy plácne ho po zadečku ale ne něják moc na to konto následuje řev a vysvětlování, a tak je to pořád dokola.Martínek tak se syn jmenuje je hyperaktivní a doktorka nám doporučila nevšímat si ho když vyvádí ale to nefunguje tak nám pak doporučila při návalu vzteku ho dát tak jak je pod studenou sprchu.To jsme vyzkoušeli jen jednou a přišlo mi to dost brutální ale pomohlo to jenže zase se bál sprchy no prostě si nevybereš.To jen aby jsi si nemyslela že u nás ostatních je to procházka růžovou zahradou.Já jsem někdy na tom tak že bych nejradši zabyla i jeho i sebe ale pak si sednu pobrečím si dám si kafičko a když se uklidním tak to nevidím zase tak černě.Nejhorší je nechat se od těch malích človíčků vyprovokovat a rozhodit.Přejí ti hodně pevné nervy a hlavně trpělivost.Ono hodně rad je dobrých ale každé dítě reaguje na něco jiného.Měj se zatím a držím ti palce at to přežijete ve zdraví ono to přejde,každý věk má svoje.Čauky

 
Lila002
Ukecaná baba ;) 1719 příspěvků 11.03.06 13:32

Ahoj Ivo,

někde jsem četla, že dětem se v tomto věku nemá dávat na výběr. Neměly by mít volbu … takže místo „Chceš napít?“ říci " Napij se" - nechceš, dobře - nedostaneš - není to kvůli sekýrování, ale kvůli tomu, že výběr některé děti zatěžuje … ...... to je však teorie …

Vztekání máme za sebou s mým 5,5 letým synem, s mladším je vztekání teprve před námi… uvidíme, jak to budeme společně zládat!

Lila

 
Missorka  13.03.06 07:23

ZKOPÍROVÁNO Z REDAKCE:

Milé maminky,
je to pár dnů co jsem celá bezradná psala do emimina článek „jsem v koncích“. Chtěla bych vám všem moc poděkovat za vaše odpovědi. Byla jsem moc překvapená kolik maminek si našlo v tom shonu čas a napsalo mi. „Hltala“ jsem každé slovo a hned mi bylo líp.
Ještě jednou vám moc děkuju a držím všem palce, ať vám ta dítka přínášejí jenom radost.
ahoj iva

 
baboon1
Nováček 4 příspěvky 24.04.06 10:00

Ahoj,dokážu se vžít do tvé situace.Mému chlapečkovi je 16 měsíců a začíná se vztekat.Nebyla jsem na to připravená,sice byl vždycky temperamentní,ale takhle nezlobil.Když se vteká,tak rozhazuje ručičkama a rozdává facky,tahá za vlasy..Zkoušela jsem mu dát přes ruku i na zadek,domlouvat…pros­tě nic nefunguje. Ale na druhou stranu ho musím pochválit,protože v kolektivu dětí je hodný,každého hladí,dává mu pusinky,zatím půjčuje i hračky,ale jakmile se dostaneme domů a není po jeho,tak začne cirkus.Trošku mě uklidnilo,že nejsem sama,kdo tím prochází a zkusím se obrnit.Přeju všem maminkám hodně štěstí a díky za rady,Monika

 
Coen
Nováček 2 příspěvky 02.04.07 08:56

Mám dvouletého kluka. Pokud se začne vztekat tak mu nejdřív řeknu ať okamžitě stichne nebo že dostane přes zadek aby měl proč řvát a když to nepomůže tak na ten zadek dostane. Prostě ostudu si nikde dělat nedám. Nejvíc mě dostávaj ty rodiče co se začnou doprošovat aby toho ten jejich spratek nechal nebo mu raději něco koupí aby si ho uplatily. Ono  to staré řezat řezat řezat jneni občas špatná volba. A jak tady někdo psal že háže s jídlem a pitim tak  za to dostává hned s poučenim že s jídlem se nehází a už mu nevracim. až po nějaké době.

 
Pavloska
Stálice 53 příspěvků 24.03.08 15:04

Ježiši :-D ono to bude znít asi hrubě, ale když jsem četla tento příspěvek, vařila se ve mně krev. Nezlobte se na mně… Já bych ho chytla a tak zmastila, že by dlouho nezapoměl. Když vidím venku takto řádit některé malé dacany, divím se maminkám, že jim nesundají kalhoty na ulici a nedají přes prdel na místě.  Mám taky syna, a nikdy se mi toto nestalo. Aby na mně vztáhl ruku. Myslím, že toto jednání s obdobím vzdoru nemá co dělat. Některé dětičky prostě dobře odhadnou, co si mohou k maminkám dovolit. A zřejmě vědí, že po jejich akci nepřijde odpovídající reakce… Na hrubý pytel hrubá záplata.
Neříkám děti třískat jako za Marie Terezie, to ne, ale při takových excesech jednoznačně ukázat, že sranda končí. Moje kamarádka, když viděla, že na jejího syna přichází záchvat, šupla ho do vany a oblila studenou vodou. Nevím, jestli bych toto realizovala, pravdou však je, že při přicházejícím záchvatu zuřivosti stačilo pošeptat  : „půjdeš do vany“ a byl svatý klid.  

 
denbur
Nováček 1 příspěvek 03.11.09 21:44

Ahoj holky, jsem na samém začátku toho, co tu všichni popisujete. Naší dcerce budou v prosinci 2 roky. To, co nám teď předvádí, že umí, nechápu. Mám pocit, že jsem zažila všechny situace, které tu jsou napsané. Ale u nás nefunguje ani odnést dceru do pokojíčku, protože se okamžitě za mnou a na mě vrhá a chce do náruče a neplatí ani pevné objetí, protože bych ji bohužel neudržela.To se jí nelíbí a je to ještě horší. Prostě se vzteká, nechám ji být a když natáhne ručičky, tak si ji vezmu. Sama mi dá pusinku a omluví se. Včera jsme tu měli takový hysterický záchvat kvůli tomu, že jsem zavřela a spustila pračku, že jsme jen koukali. Mám ale o Terku strach. Začíná se v tom svém afektu různě škrábat na bříšku, bouchá se do hlavy, tahá se za vlasy.....je to normální? Patří to k tomu? Máte s tím někdo zkušenost?

Vložit nový komentář