Jsem vůbec z tohoto Světa?

Miruše  Vydáno: 04.08.11

Těhotenství, porod i kojení mi celý život přijdou nepochopitelné, jakoby pro lidské tělo nepřirozené. V deníčku rozvedu, vysvětlím. Hledám tímto alespoň jednu vlaštovičku na světě, která to vidí stejně nebo podobně, která by třeba náhodou navštěvovala eMimino a přečetla si můj deníček.

Vím, úvod je zvláštní. A asi to vypadá že mi už dočista střihlo :mrgreen: Už jsem na sebe vykecala hodně a tohohle kostlivečka :mrgreen: jsem si dlouho tutlala za skříní. Před pár dny se v naší skupině stejně starých dětiček rozvinula debata na téma porod a kojení. Neee, nebudu rozvádět kojící/nekojící postoje :lol:, tenhle deníček je trošku o něčem jiném, i když lehce se tohoto tématu dotýká.

Přijdu si jak ženská stříklá chlapem (rozuměj - z části chlap). Nepřijde mi přirozené nosit ve své dutině břišní jiného tvora. Tím méně ho coby čtyřkilového a půl metru dlouhého porodit klíčovou dírkou. No a kojení? To mám vůbec asi jinak než všechny z vás.

Těhu

Přišla jsem si jak éterická osoba vznášející se nad mým kynoucím tělem… ano, celých 9 měsíců (kecám… 8 :mrgreen: …první měsíc jsem žila v blahé nevědomosti). I když jsem shlídla bambilion videí o vývoji miminka v bříšku, znala pomalu nazpaměť krok po kroku fyzický vývoj dítěte, i když jsem měla čumák nalepený na monitoru obrazovky prakticky neustále a hltala každý článek o prenatálním období, stále jsem si připadala, že se mě to vlastně vůbec netýká.

Měla jsem samozřejmě radost z každého „krůčku“ toho vetřelečka co mi rostl pod srdcem, s nadšením jsem ničila své přátele každý týden hlášením o počtu nově nabytých centimetrů, změnou pohybů, otevření očíček/už slyšííí a podobně, jenže jakoby mi to pořád jaksi nedocházelo. Přesto jsem se snažila brát to jak to je… prostě jsem těhotná, na konci porodím a bude tu miminko. Hurá :mrgreen:

Porod

To byl opravdu porod :roll: A zde poprvé v plném rozsahu narážím na důvod, proč deníček píši a proč má název jaký má (přístup k těhotenství proti tomu bylo máslíčko). Nikdy mi nepřišlo NORMÁLNÍ rodit děti. I když ano, vždycky jsem to brala jako SAMOZŘEJMOST, že se děti o průměru fotbalového míče rodí snad tou nejmenší částí těla (menší je snad už jen zvukovod a nosní dírka), ale jen proto, že se narodila miliarda miliard dětí, co lidstvo existuje. Tak to přece funguje! Jenže jsem to stejně nějak nikdy nepochopila.

Porod byl tu a já až do poslední chvíle nevěřila že mé dle výpočtů skoro čtyřkilové dítě může projít. Možná proto jsem jí nebyla schopná porodit. Mám načteno (ovšem nedbala jsem) že psychika maminky strašně ovlivní průběh porodu. Jenže vysvětlete člověku, kterého zřejmě někdo převlík za ženskou, předurčil, že bude mít děti a ne vymyšlené, ale osobně odrozené, člověku celý život nechápajícího tenhle celý proces, že teď a tady má porodit! Jak mnohé víte, skončili jsme akutním císařem. Malou jsem nevytlačila ani za pomoci loktů PA. Zpětně si matně pamatuji jak jsem se tomu bránila. Povzbuzovali „tlačte ze všech sil“ a já tlačila a sil už jsem moc neměla, ale kdybych se zabejčila, myslím, že bych to zvládla. Dodnes nevěřím a asi do druhého porodu, pokud bude úspěšný nebudu věřit, že JÁ dokážu porodit dítě. Prostě mi ten celý proces nějak nejde pod vousy :nevim:

Kojení

A to je další věc, která mě utvrdila v tom, že jsem neměla být máma, ale táta :lol: Stejně tak, jako jsem vždycky věděla, že chci mít děti (přecejen když mě ten někdo do ženského hávu navlíkal, touhu po dětech mi díkybohu naprogramoval), a pro to je základem otěhotnět a porodit, věděla jsem že budu kojit. Proč jako ne? Vždyť je to normálka! Moje mamka o tom básnila, jaká to byla pohoda, že jí to šlo dobře a když jsem viděla, jak jsem po ní zdědila dlouhé, neotvírací porody, říkala jsem si, sakra tak to kojení po ní také zdědím.

V hloubi duše to byla ovšem paradoxně další věc, kterou jsem nikdy nepochopila. Proč mám strkat dítěti do pusy něco, co je na mém těle tou nejerotogennější zónou? A tak jsem s tím strašně bojovala. S bolestí a pocity vzrušení, když se malá přisála :roll: -díky čemuž jsem si připadala jako úchyl, znova jako někdo, kdo matkou být nikdy neměl. Nedokázala jsem přepnout z pohledu na má prsa coby „erotogenní zóna“ na které se můj chlap jen podívá a mně se podlomí kolena, na prsa coby „mlíkárny“. Aby bylo správně pochopeno, nijak jsem se v tom vzrušení nevyžívala. Naopak mě to ničilo, vadilo mi to, dralo mi to nervy zevnitř… a neuměla jsem si s tím poradit. To raději zadek zabořený do kýble s pijavicema, než jednou přisáté dítě.

Moje prsa mnoho let sloužily k mému vzrušení, jaktože teď mě vrušovat najednou nemají a mají sloužit ke krmení mého dítěte? A to je možná právě ta věc, která mou psychiku strhávala níž a níž. Zajímavé je, že se mi i přes počáteční boj, slz z ukrutných bolestí bradavek a díky císaři pozdě spuštěné laktaci prsa za asi dva týdny začaly nalévat tak, že jsem z nich mohla zásobit děti tři. Po spásném nápadu pořídit odsávačku a ve dne odsát, v noci malé dávat flaštičkou, jsem z každého prsu odsála 100ml na každé odsátí. Což není málo.

Bohužel… nepřepla jsem. Každé kojení bylo pro mou psychiku peklo. Pokaždé jsem se už jen modlila, aby už byla napapaná, s každým dalším kojením jsem byla nervóznější a blíže dnu. Až jsem si o něj po 6 týdnech výčitek a analyzování kvality mého mateřství s negativními výsledky, rozbila rypák.

Copak jsem o tomhle mohla někde mluvit? Vždyť by mě poslali do ústavu pro úchyláky! Do toho bezva koktejlek poporodních hormonů, úplně nový život s bezbranným tvorečkem, kterému nerozumím a neumím mu pomoct když pláče, ze všeho vykulená, ze všech stran heslo „kojit, kojit, kojit“… a laktační psychóza byla na světě.

Stačilo o tom jen mluvit. Nemusela bych si tu hubu o to dno rozbít. Malé jsem připravila naprosto strašný start do života. Znala zvětšiny dne vynervovanou matku, která postupně ztrácela kontrolu nad tím, co dělá :cry: Tohle si vyčítat nepřestanu, že jsem to nechala dojít takhle daleko. A protože neumím a rozhodně už to ani nebudu zkoušet, pracovat s touhle šíleností okolo mých prsou, kojení a pocitů, druhé dítě kojené nebude. Je dost možné, že bych s tím pracovat již uměla… ale tak strašně se toho bojím, že to nedám. Jen tak naokraj, malé v té poslední situaci šlo o život. V té poslední předtím, než jsem si zavolala o pomoc.

Tedy závěrem… jsem divná. Nemám to asi v hlavě v pořádku, když nechápu stejně jako můj chlap a asi všichni chlapi na světě, jak můžeme nosit, rodit a kojit naše děti. Ale jsem mojí malé, co jsem kojit přestala, tou nejlepší mámou, jakou umím. Naučila mě trpělivosti, naučila mě brát život vážně a zároveň s humorem, naučila mě dávat a nic za to nechtít, denně mě odměňuje svou krásou a láskou a důvěrou a to je pro mě jako mámu (nebo tátu? :mrgreen:) největší odměnou! :srdce:

Pokud je tu někdo takový, kdo je stejně „postižený“ jako já, prosím, klidně anonymně, nebo do SZ, ale písněte mi. Jestli jsem z části chlap, je dle mých pocitů asi zřejmé :mrgreen: ale přece nejsem jediná na světě :pankac: :lol:

Spokojeným a vyrovnaným maminkám zdar! :mavam:

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 04.08.11 08:26

Miruš, krásně napsaný deníček jako vždy.. :potlesk: :potlesk:
Ovšem co dodat? Každý jsme nějaký, a to že ty jsi z nějaké své části chlap, není nic špatného, a je moc dobře že si to uvědomuješ… Spousta lidí si nějaký opačný stav nedokáží ani představit, natož připustit :palec:

 
peggy.sl
Generální žvanilka 20544 příspěvků 6 inzerátů 04.08.11 08:31

Hlásím se taky mezi ,,chlapy,, :mavam: :mavam:

 
Janinka1978
Povídálka 48 příspěvků 04.08.11 09:43
tak tak...

Dobrovolně se přidávám na seznam polochlapů. Sice jsem to všechno „překousla“ - porodila, kojila, ale „trpěla“ jsem. A znám dost jiných ženských, který jsou na tom v tomto ohledu hůř: moje kamarádka má takový odpor k představě kojit, rodit a být těhu, že se dobrovolně rozhodla si dítko nepořídit, i když vím, že by to byla ta nejobětavější a nejhodnější máma na světě. Prostě jí při té představě běhá mráz po zádech. Takže vlastně gratuluji: zvládla jsi to na jedničku. Sekcí dnes rodí kde kdo a ač se slovo „kojit“ stává téměř posvátným, je hodně těch, který to prostě nedají a děti mají normální a zdravé. Tak se netrap.

 
eseta
Neúnavná pisatelka 16883 příspěvků 04.08.11 10:48

myslela jsem,že jsem snad jediná,kdo tak přemýšlí, takže ti děkuji že nejsem sama.Přiznávám,jsem polochlap :mrgreen:

 
niliremka
Povídálka 12 příspěvků 04.08.11 11:23

Zatím tedy mimi nemám, ale snažíme se o něj. Ale kojení, a prsa vnímám stejně jako ty. Mám z něho strach, jak to budu vnímat. Taky jsem si říkala, že je to uchylný, ještě aby to vzrušovalo - hrůza :-? . Ale mimi si moc přejeme, tak to budu muset nějak zvládnout. A díky tobě vím, že nebudu jediná. Díky a hodně radosti s malou. :mavam:

 
kathystar
Ukecaná baba ;) 1325 příspěvků 1 inzerát 04.08.11 11:29

Jako chlap se tedy necítím,vše kolem mimi mi přišlo přirozené a v pohodě.Ale jako vždy krásně napsaný deníček.
Já kojila do konce šestinedělí,pak až do konce 7.měsíce odstříkávala a dokrmovala,ale ten neúspěch z kojení mě bolí dodnes.Kdyby se to dalo,kojila bych ještě dnes.

 
ha-ne-le
Kecalka 271 příspěvků 04.08.11 11:46

Nejsi sama, neboj. Taktéž tedy budu asi polochlap, sice těhotenství a porod mi přišli i docela, v rámci možností normální, prostě to nikdo jiný za mě neudělá, ale kojení??? Když jsem se dověděla, že jsem těhotná, první co mě napadlo bylo „Kristepane, budu muset kojit, Já nechci…“ Mě to prostě nepřijde normální, je to pro mě nepřirozený a prostě nechci kojit. Jenže v nemocnici se nikdo neptal, všude jen kojení, kojení, musíš kojit co to jde atd…no 3,5 měsíce a neni mlíko. Takže malý stejně skončil na lahvičce. Ale jsem teď ta nejšťastnější máma a ne že odpočívávam minuty do dalšího kojení - mučení, ne že se modlim, aby spal co nejdýl, abych nemusela zae kojit…
Musim říct, že tě úplně chápu a věř, nejsme samy, jen to málokterá umí přiznat :kytka:

 
adalim75
Kelišová 6158 příspěvků 04.08.11 12:34

Holka, netrap se…vyřešilas to a už je dobře…všichni nejsme nastaveni stejně…já zas mám doma muže, co je asi napůl ženská :mrgreen: , protože vím, že kdyby mohl, klidně by i kojil :mrgreen:
naše děťátko bude mít asi 2 maminky :lol:
ale vůbec mi to nevadí…miluju ho :srdce:

 
Ananta
Ukecaná baba ;) 2487 příspěvků 04.08.11 13:23
Nejsi sama

To co popisuješ je ještě odvar z toho, jak to mám já. Na rozdíl od tebe mě to natolik paralyzuje, že dítě ve svých 37 letech nemám, otěhotnět mi nejde, ačkoliv dle lékařů zatím nebyl důvod proč by to nemělo jít. Je možné, že je to v hlavě. Od (sorry) nechuti k jakýmkoliv tělním tekutinám (při sexu) až po představu, že ve mě něco roste - jednou jsem byla 2 měsíce těhotná (fakt psycho)až k nemyslitelnému vaginálnímu porodu, je to pro mě celé nechutná záležitost. Z kojení se mi dělá špatně i když ho vidím. Přitom si myslím, že bych byla dítě schopna jak vychovat, tak i zabezpečit, vzdělat…

Příspěvek upraven 04.08.11 v 13:26

 
PusinkaMartinka
Echt Kelišová 9397 příspěvků 04.08.11 16:26

Ahojky… mno pro mě ze začátku to kojení taky přišlo divné… a dospělo to spíše k tomu, že když mě dříve vzrušovalo když mě můj chlap laskal prsa, tak ted když kojím mě to nic nedělá… mé prsa hold ted patří Vojtíškovy (synovi) takže doufám, že až přestanu kojit… opět mě bude vzrušovat, když mě ty prsa bude přítel laskat. Ted sem na svá prsa háklivá a beru je jako vnady ve výstřihu a dráždidlo pro chlapy… ale dotýkat se smí jen ten co je s nimi krmen :nevim: Taky sem asi na palici :think:

 
rohlenka
Kecalka 336 příspěvků 04.08.11 19:54

Ahojky! Čekáme první miminko a tenhle deníček je naprosto nejlepší!!!!! Nejsi divná, je to normální! Každá to máme jinak!!!!
Já ti moc fandím, držím pěsti, abys to přežila a vydržela a vše se relativně brzy vrátilo k normálu! :palec:
Moc jsem se u toho tvého deníčku zasmála! :mrgreen: :dance:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 04.08.11 20:19

Holky děkuji za hezké reakce…nečekala jsem takové  :mrgreen:

Rohlenko, už je nám 9měsíců a co jsem přestala kojit(teda došlo mlíčko), jsem naprosto vyrovnaná mamina. No tak jako nervy někdy mám, to ale asi každej, ale na malou jsem jak na andílka :-D Protože je to prostě můj poklad. Ještěže už to mám za sebou. :dance:

 
Klárka82
Kecalka 134 příspěvků 05.08.11 00:32

Já jsem tedy „čistá“ ženská i se všema slabostma a iracionalitou, takže sice s tím co popisuješ jsem problém neměla, ale pár chlapských vlastností bych tedy přivítala..
Jinak píšeš hrozně vtipně, a musíš být super máma :palec:

 
mari1912
Vesmírná mluvilka 31645 příspěvků 05.08.11 12:40

Teda i když celkem vážné téma,pojmula jsi to s humorem a asi bys měla začít psát profi-opravdu jsem se zasmála,ale zároveň jsem se vcítila do tvých pocitů.I když jsem z jiného těsta,i když jsem své těhotenství prožívala asi tak jako každá druhá.Pravda s tím kojením ti rozumím o něco více,protože jsem z toho měla strach.I já prsa vnímám jako erotogenní zónu :lol: Ale je pravdou,že v době kojení to tak nějak přestalo a naštěstí se pak dalo vše dokupy :wink:
Každopádně jsi to zvládla a držím palečky.
P.S.s tím odsáváním bych to asi řešila i u druhého,opravdu nemá cenu se nutit do něčeho co by ohrožovalo tebe,nebo tvé dítě

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 06.08.11 08:47

Ahoj, vůbec nejsi psycho :-D Těhotenství jsem si sice užívala, ale kojení, bez toho bych se teda fakt obešla. S radostí jsem začala přikrmovat. Původně jsem chtěla kojit dlouho, tak do dvou let malé, protože je to prý nejlepší. Když bylo ale Aničce rok a 3 měsíce, zjistila jsem, že jsem těhotná. První co mi vyskočilo v mysli - já si od toho kojení snad neodpočinu! Tak jsem Aničku hned odstavila. Těhu se nakonec nepovedlo, ale byla jsem ráda, že už nekojím.

 
Smajlinka  06.08.11 13:16

Holky, myslím, že vzrušení moc přeceňujete. Vždyť při vzrušení vzniká nový život, některé ženy prožívají orgasmus při porodu… a to kojení? Co je na tom, že vás to vzrušuje? Vždyť už Freud přišel na to, že období v životě člověka se dělí na orální, anální a pohlavní a v každé této fázi vzrušuje člověka manipulace s příslušnými orgány. Takže novorozenec je ve fázi orální, tzn. že jeho kojení vzrušuje podobným způsobem jako matku. Je na tom něco snad špatného? Vždyť to tak zařídila příroda, aby matka i to dítě vzrušením „vyráběli“ více endorfinů v mozku a tím pádem jim příslušná činnost přinášela potěšení=uspo­kojení.

 
Terez85
Zasloužilá kecalka 755 příspěvků 07.08.11 13:15

Hezky napsané :potlesk: :pankac: Šikula! :jazyk:

 
Girly
Kecalka 316 příspěvků 08.08.11 16:45

Tak to jsi mě opět pobavila :lol: Jo, mám to stejně, taky mi to tak nějak celé těhotenství nedocházelo, že mezi mým pupkem a budoucím dítětem je nějaká souvislost :lol: Fakt jsi to vystihla, já bych byla taky lepší „táta“

 
LucaLuca
Závislačka 4435 příspěvků 08.08.11 18:49

Nejsi divná. Naopak mi přijde úžasný, žes v té hrůze, jakou musí být laktační psychóza, dokázala mít natolik odstup, že jsi poznala, že to je špatně a že potřebuješ pomoc, abys malé neublížila. Mimčo u prsa nebo u flašky - hlavně že jste obě zdravé a že jsi v klidu. :palec:
Já jsem to měla opačně, čili jsem asi ženská :lol: , třeba kojení a vzrušení jsem prostě měla oddělené, ale každý to má jinak, to bych neřešila.

 
marinecka  12.08.11 12:40

hmmmmm tak já takhle přemýšlím už dlouho a připádám si v tom všem „úžasném mimískování“ jako UFO.....a přitom se necítím jako chlap......cítím se žensky, ale prostě prsa jsou moje a proč mám mít v sobě nějakého dalšího tvora????

 
Lesí
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 05.10.11 08:09

Skvělý deníček,skvěle napsaný!!!!!Rozumím ti..Akci „vytlač meloun klíčovou dirkou“ jsem sice zvládla..ale díky tomu,že malá byla drobek..což se o tvojí malé-velké říct nedá :-D Ale řvala jsem u toho jak v telenovele :oops:
Kojení..bože…to je kapitola..Přítel vždy tvrdil-dáš prso a je to,ne?…pak viděl…nebylo to tak jednoduché..já tedy o kojení moc stála,ale to je tím,že moje prsa nejsou mou nejcitlivější částí.Takže mi šlo dobře přepnout z erotogenního místa na mlékárnu..jenže pramen brzy vyschl..
A to co přišlo poté..jak jsis přečetla v mém deníčku…do laktačky jsem neměla daleko!Nemít okolo sebe lidi,kteří mi pomohli,dopadlo by to né moc dobře.Moje Míša znala taky jen vynervovanou a uřvanou matku..moc klidu jsem jí nedopřála.Nevyčítej si nic..my jim to vynahradíme :huban: A divná rozhodně nejsi!!!Je nás tolik moc,jen né každá mamina to přizná..

Vložit nový komentář