K porodnici v Podolí

 Vydáno: 06.06.05

Nakonec se to semlelo zcela jinak než bych původně očekávala. Před pár dny jsem se zlobila, že Podolí maluje a já nevím, kde rodit až jednoho dne.......jsem měla opět namířeno s mírnou bolestí v zádech do poradny kde mi Dr. Buben po prohlídce sdělil, že už rodím, že zavolá „nahoru" a já si mám vyjet výtahem na sál. Takže z návštěvy poradny byl rázem porod a já chvatně volala přítele, aby seknul s prací, zajel domů pro nachystanou tašku a přijel se podívat, jak přijde náš syn na svět.

Na příjmu jsem byla v 15.40 hod., na porodní sál mě odvezli v cca 16.30 hod. a to akorát přítel přijel. Byla jsem otevřená už na 5, 6, najednou 7 cm, ale jak jsme později zjistili, v mém případě ty cm nehrály i hrály svojí vlastní roli.......... Malej měl, nebo vlastně má, velkou hlavičku, a tak předtucha pana doktora, že v devět bude na světě nevyšla, protože já jsem od sedmi do desíti hodin rodila doslova po milimetrech jen tu hlavičku. Malej přišel na svět pár minut po půlnoci a pak přišla další „bomba"-nešla mi ven placenta. Více jak hodinu jsem střídavě tlačila a nic, takže nakonec zavolali anestezioložku, aby mě uspala a placentu tak mohli „vyškrábnout". Novopečeného tatínka tedy vyvedli na chodbu a před druhou hodinou bylo vše hotovo, já se pozvolna probírala, přítel opět u mě a už jsem si s panem doktorem a medikem při šití povídala a do toho porodní asistentku přemlouvala, ať si taky pořídí mimíska. Zcela upřímně tímto děkuji MUDr. Otčenáškovi a asistentkám Smékalové a Pavlíkové, které se u nás během těch hodin vystřídaly, protože mi jako prvorodičce poskytli maximální péči, tudíž já osobně nemůžu říct, že by vlastní porod, natož pak porod v Podolí byl nějakým otřesným zážitkem. Snad mě možná zklamal přístup části personálu na oddělení P1, který z velké vizity dělá kdo ví jaký div světa, takže si nesmíte ať jste jakkoliv unavení sednout na postel, jít na WC, natož si pak asi krknout apod., a který si rád v noci schrupne, takže chtě-nechtě, když v nouzi na dveře sesterny zaklepete, naberete dojmu, že otravujete, ale máte-li zas na druhou stranu na pokoji takovou spolubydlící jako jsem měla já, pak se ve finále i těmto věcem zasmějete a řeknete si, že to vydržíte, protože už v náručí držíte a se zatajeným dechem sledujete tvorečka, kterého jste chtěla.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Veronika6
Zasloužilá kecalka 510 příspěvků 06.06.05 18:49

Krásně popsaný porod. Jen takových víc, a´t se těhulky nebojí. Moc dobře si vzpomínám, jak jsem hlatala tyto články předporodem :o)

Gratuluji k mimíškovi a hodně štěstí

Veronika, Barunka a Alenka v bříšku

Vložit nový komentář