Katastrofa, bolest

Milounek  Vydáno: 11.06.11

Toto je příběh jedné mé kamarádky, která prožívá snad nejhorší chvíle svého života. Nevím ani, jak bych to shrnula, prostě, kdo si přečte, sám pozná. Každopádně je to příběh, který žene slzy do očí a bolí u srdíčka, i když jde o osůbku, kterou ani neznáte.

Jedna moje poměrně dobrá kamarádka, pojmenujme ji zde třeba Anna, 32 let(nejmenuje se tak, ale ctím soukromí), je již 10 let vdaná za svého muže (35 let), mají krásný život, oba dobrou práci, bydlení, nemůžou si stěžovat. Užívali si bohatého života, který jim jejich příjmy dovolovali. Je to tak 5-6 let, co se začali mírnit a trochu uvažovat o změně, o usazení, o miminku.

Anna byla manažerkou jedné velmi dobré společnosti, moc se jí z práce nechtělo, ale touha po dítěti byla silnější. Snažili se, ale marně, když uběhlo neuvěřitelných 10 měsíců snažení a pořád nic, rozhodli se hledat pomoc u lékařů. Podstoupili několik vyšetření ale vše bylo prý v normě, takže nikdo nevěděl, kde je problém. Tak jim nezbývalo nic, než se dál jen snažit. Když po půl roce zase nic, navštívili opět lékaře, ovšem vyhledali nejmodernější středisko v ČR, protože nevěřili tomu, že jsou výsledky v pořádku a nic. Nové výsledky zaskočily, zjistili, že Anna má nějakou „závadu“ na děloze a oplodněné vajíčko se prostě nemůže udržet, ale že se to dá napravit. Jestli léky nebo operací, to doopravdy nevím. No každopádně po ani né půl roce objevila na tt //! Jaká to byla radost, ale pro jistotu zašla ještě k doktorce pro 100% potvrzení, než to řekne manželovi. Doktorka mohla s radostí těhotenství potvrdit.

Radost ovšem netrvala dlouho, protože šlo o mimoděložní těhotenství. Smutek ale taky netrval dlouho, doslova po hlavě do toho vletěli a do 3 měsíců byla znovu těhotná. Měla o miminko strašný strach, protože se bála dalšího potratu. Když už bylo mimi trošku vidět, opět mohla doktorka jen potvrdit to, že teď už je vše v pořádku. Další rána osudu přišla na genetice, kde podle testů vyšlo, že miminko má vysoké riziko vývojových vad. Anna ani manžel tomu nechtěli uvěřit a tak si Anna nechala udělat odběr plodové vody, který vše jen bohužel potvrdil. Oba si miminko chtěli strašně nechat, protože se báli dalšího neúspěchu. Věděli, že budou mít postižené dítě, ale chtěli ho. Malé ale mělo i špatné srdíčko, rozštěp… prostě toho bylo strašně moc. Ve 30. tt začala jednou v noci krvácet a jeli do nemocnice. Tam mohl lékař konstantovat porod s upozorněním, že miminko bude možná vypadat trochu jinak a taky je veliké riziko, že po porodu dlouho nepřežije. Byla toslova, co bodala do srdce. Maličký (byl to chlapeček) jevil po porodu slabé známky života a po pár minutách mu přestalo ťukat srdíčko, i když lékaři dělali, co se dalo. Anna i manžel časem uznali, že takové miminko se má líp mezi anděli, že na tomhle krutém světě by jen trpělo.

Už toho bylo asi vážne moc a tak odletěli na 3 týdny na dovolenou na Mauricius (taky bych se tak chtěla mít :) Po dalších 3 měsících to opět zkusili s tím, že když to nevyjde, rozhodnou se pro adopci, protože tohle už dál nejde. Na potřetí se to povedlo, opět poměrně rychle a Anna byla hned od začátku sledována lékaři. Když už vše vypadalo na šťastný konec, Anna se začala ve 31. tt otevírat, takže si musela jít lehnout do nemocnice. Strašně se bála o mimi a těžko říct, jestli kvůli stresu nebo se už mimi chtělo, ve 32. tt+3 porodila ZDRAVOU holčičku. Jen byla strašně malinkatá a taková bezmocná. Po 14 dnech v inkubátoru se její stav zhoršil, dostala nějakou infekci na plicích, ale vše překonala. Když si ji mohli odvést domů, brali to jako zázrak. Jmenovala se Danielka a v té době měla 44 cm a 2900 g. Ani tohle štěstí ale netrvalo dlouho. Anna bohužel nekojila, krmila malou sunárkem, takže se v noci méně vzbouzela (nevím jestli na to má ten Sunar opravdu vliv :), ale jednoho dne ráno se Anna probudila až v 8 ráno a uvědomila si, že se Danielka nevzbudila na krmení.

Přišla k postýlce a viděla jak byla maličká celá fialová. Začala strašně křičet, což vzbudilo manžela a ten začal malou plácat a u toho volat sanitku. Malá začala lapat po dechu a po příjezdu sanitky s ní urychleně spěchali do nemocnice. Když se Anna probrala z bezvědomí chtěla za svojí holčičkou. Když ji viděla v nemocnici, bylo ji na umření. Takové malé miminko, sotva do hrsti a tolik hadiček z něj. Druhý den musela být napojená na ventilátor, protože už to nezvládala. I malá Danielka bohužel nevyhrála svůj boj a mezi andělíčky za bratříčkem odešla 33 dní po svém narození.

Jen podotýkám, že je opravdu zvláštní náhoda, že se narodila 33. tt+3, bylo 3. v měsíci a zemřela 33 dní po narození. Strašně smutné a bolestivé. Když jim to ani na potřetí nedopadlo dobře, vzdali svůj boj a zažádali si o adopci. Kupodivu to šlo poměrně rychle a přáli si holčičku, protože jim doma zůstala holčičí výbavička. Já osobně Annu obdivuji, protože já bych nedokázala mít miminko v postýlce, ve které mi nedávno jedno umřelo. Jejich současná princezna se jmenuje Deniska a má už skoro rok a půl a je to moc šikovná holčička. Já jsem ráda, že po tak dlouhých letech trápení si žije konečně další spokojená rodinka tak, jak si zaslouží a před Annou i jejím mužem SMEKÁM, protože nevím, kdo by po tolika neúspěšných pokusech a po takové bolesti dokázal být šťastný.

Všem čtenářkám, které dočetly až sem, moc děkuji a jestli jsou tam nějaké časové nesrovnalosti, tak se omlouvám a připouštím, že je to možné, protože příběh není o mně, ale o mé kamarádce. Děkuji.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
cher  11.06.11 10:11

Kdybychom rozuměli všemu, co a proč se na světě děje, byli bychom nejspíš na úrovni Boha. Jednou, když mi bylo nejhůř a nechtěla jsem už pokračovat, mi vypadl z kapsy lísteček,na kterém stálo- že nikdo nemá na svá bedra naloženo víc, než je schopen unést a vždy se nám ukáže nová cesta. Anna má za sebou veliké boje a nikdy s logickými argumenty nejde vysvětlit, proč to tak muselo být. Ale zcela jistě je někde dál a každý boj ji v něčem posílil. Přeji ji mnoho a mnoho štěstí, zdraví a šťastných dnů a je dobře, že nějaká zapomenutá holčička našla svou maminku touhle cestou :srdce:

 
Mahora
Zasloužilá kecalka 693 příspěvků 11.06.11 10:12

Je to smutné, když se nahromadí tolik nešťastných událostí, ale jsem ráda, že příběh tvé kamarádky má šťastný konec. Přeju jí hodně optimismu, štěstí a zdraví … a třeba jednou malého bratříčka či sestřičku malé Denisce :wink: :kytka:

 
chica.p.
Kelišová 5813 příspěvků 11.06.11 11:41

Hrozně moc smutná životní cesta, tolik neštěstí po sobě…ale bohužel je to takový život :roll:
Aspoň že teď už našli v srdíčku snad štěstí a mají krásnou zdravou holčičku :-),které mohou dávat svou lásku :hug:

 
ynax
Extra třída :D 12213 příspěvků 11.06.11 12:14

za tímhle neštěstím bych hledala problém v karmě. MOžná by nebylo od věci zajít se někam poradit, aby zatížení Anny (nebo rodiny??? kdo ví) neměla vliv i na adoptované dítě.

 
Bin
Kecalka 465 příspěvků 11.06.11 15:31

jedna osoba musí zažít tolik bolesti a utrpení??? to snad ani není možný… :hug: souhlasím s předchozím příspěvkem a na místě Tvé kamarádky bych asi podstoupiula nějakou regresní terapii…to přece není normální :oops: chjo - chudák! přeju, aby už měli to špatný vybraný a mohli se jen radovat ze své adoptované holčičky. :andel: jestli jim osud naznačoval, že na ně někde čeká dušička, která potřebuje jejich lásku, protože jí nemá možnost poznat od biologickýxh rodičů…tak to je ovšem osud nebo ten nahoře pěkně krutej :zed:

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 11.06.11 19:46

ynax:Anebo treba ve sporaku ne? 8-o

Anne preju at ji Deniska dela jen radost a verim ze to zle uz maji za sebou.

Příspěvek upraven 11.06.11 v 19:47

 
jan1610
Zasloužilá kecalka 724 příspěvků 11.06.11 20:04

Život je mnohdy velmi nespravedlivý!!!!A­ničce přeji mnoho sil ..a radosti!Její adoptivní dcerce mnoho zdraví, a aby oběma rodičům dokázala pomoci zapomenout na všechno zlé co je potkalo!!!!

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 11.06.11 21:43

je to hrozně smutný příběh :cry: ,na jeden život až příliš mnoho neštěstí,za co musí dobří lidé takhle trpět a ti maliččí andílci.. :andel: :hug: přeju rodině už jen samé štěstí a radost ze života :srdce: :kytka:
Nám před pár dny v rodině také umřelo miminko,překrásný chlapeček se narodil z velkou vadou srdíčka,která už nešla operovat,v těhu to nikdo nezjistil a tak miminko 15 den po narození umřel,bylo to také strašné,rodiče zhrocení,ten andílek vubec nevypadal že by mu něco bylo
vážně nechápu proč musí umírat nevinná miminečka :andel: :cry:

 
EvaG
Extra třída :D 10548 příspěvků 12.06.11 14:06

Přeji mnoho zdravíčka a štěstíčka. Je to silná žena a přeji ji už jen štěstí.

 
pannacotta
Generální žvanilka 24984 příspěvků 12.06.11 16:38

hrozne smutny :cry:
kamaradky mi je moc lito ale sem rada ze sou konecne stastny .....preji jim hodne sil :hug:

 
Milounek
Stálice 90 příspěvků 12.06.11 19:54

Není to tam napsané, ale před adopcí Anna chodila v odbornému doktrorovi, který ji hodně pomohl a hlavně ji učil, že vše v životě má svůj smysl nestává se to, co se nemá stávat a různé podobné věci a hlavně ji připravil na to, jaké to bude až bude mít doma dítě, které už je neopustí, které už jim zůstane napořád :). Je to fakt strašně silná ženská, má neskutečně silného manžela, který ji celou dobu držel i když to sám jen těžko zvládal a jsou to snad ti nejšťastnější rodiče, které znám :). Denisce by rádi pořídili sourozence, ale asi zase cestou adopce, protože mají oba strach, že by to zase dopadlo špatně a teď, když už mají děťátko nechtějí takové riziko podstupovat :). Já jim strašně držím palečky, ať jim vše dobře dopadne :) :srdce: :kytka: :hug:

 
Bibi 72
Ukecaná baba ;) 1918 příspěvků 16.06.11 23:40

je neuvěřitelné, kolik toho má jeden - dva lidé naloženo na bedrech… moc je obdivuju, že vše ustáli, podrželi se navzájem a že po tom všem dokázali dát lásku ,,cizímu,, miminku, že uvažují i o sourozenci …
moc držím pěsti a přeju hodně lásky a štěstí

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele