Kde je problém?

Bobi.verunka  Vydáno: 25.01.11

Je mi 20,5 roku, jsem rok vdaná, ve vztahu celkem 4,5 roku. Manželovi je 24 a několik let už pracuje. Já mám po střední, rok jsem zaměstnaná, máme vlastní bydlení, auto. Tak kde je problém?

Zní to jako začátek ideálního života, všechno jak má být, všechno ok…

Je to tak, seznámili jsme se, když mi bylo 16, jemu 19. Tou dobou už byl zaměstnaný a dodělával si maturitu (dnes již úspěšně složenou) dálkově.
Nějaký rok jsme se vídali málo (tak 2×-3× do měsíce), bydleli jsme totiž 60 km od sebe (já v Příbrami, on u Plzně), on pracoval, já studovala. Pak si našel práci u nás - přistěhoval se a bydlel cca půl roku se mnou - tedy s námi, ve 3+1 se mnou, mými rodiči a dvěma sourozenci.

Všechno bylo super, ale po čase začínalo bý jasné, že to takhle dlouho nepůjde. Stupňovalo se napětí, moc lidí na malým místě, málo soukromí a životního prostoru. No a do toho se mu naskytla možnost dobrého zaměstnání zpátky v Plzni a mě bylo jasné, že půjde, ač jsem si to ve své 17leté hlavě nechtěla připustit. A přišlo znovu čekání, znovu návštěvy 2×-3× za měsíc. Tou dobou už to bylo hrozně těžké, nejen že jsme si zvykli na to, být spolu denně, ale taky jsme spolu začali sexuálně žít. To vše jen ztěžovalo…

Každopádně, přežili jsme, Bylo mi čerstvých 19, když jsem maturovala. Vzhledem k tomu, že mezitím stihl přítel pořídit byt (samozřejmě na hypotéku, která nás ještě nějakých 27 let čeká), byla jsem rozhodnutá stěhovat se. Cca týden po matuře jsem už taky byla i s taškami v Plzni. A jsem tu dodnes - začala jsem vysokou, ale nedodělala ani rok. Nastoupila jsem do práce a přišla svatba. Pak jsem zkusila dálkově druhou VŠ, ale opět neúspěšně. Došla jsem k názoru, že lámat přes koleno to nebudu, a rozhodla se zůstat už v práci.

Je to pár měsíců zpět, co jsme se začali s manželem vážně bavit o miminku. Já bych ho moc chtěla a byla bych ochotná vysadit HA hned. On měl jedinou podmínku, že bychom počkali, až budeme schopní splatit leasing na jedno auto (platíme 2, kvůli dojíždění do práce to bez nich nejde). Od doktora jsem dostala předpis na HA na půl roku, ale dohodli jsme se, že koupíme zatím jen 3 měsíce a že to bude snad stačit. Mezitím se trochu změnila situace a stavebko, které jsem měla zafixováno, že mi skončí letos a se kterým jsme počítali na to auto, skončí až letos v prosinci (mimochodem peníze naspořené od mých rodičů).

Já moc chci, moje maminka mi drží palečky. Kupodivu, když jsem se jí svěřila, že bychom chtěli prášky vysadit, popřála mi hodně štěstí. Manžel doteď pomalu každý měsíc, když jsem se třeba o den zpozdila, komentoval „No, třeba už je tam to naše miminko, ta holčička“, okukuje kočárky, ukazoval mi, že už vybral na netu postýlku… Prostě to ve mně ještě víc vyburcoval.

Je to pár dní, vlastně tak nějak od doby, co jsem se ho zeptala, jestli by se třeba nechtěl na ty zbylé 2 měsíce, co mám doma HA, vykašlat, že třeba bude stejně ještě nějakou dobu trvat, než se nám to povede… Domluvili jsme se, ať si vezmu aspoň jeden a pak se uvidí. Pak další večer přišel s tím, že do 25 mám přeci ještě času spoustu a že to chtění mě určitě brzy přejde, abych se tím netrápila. Včera večer se mě zeptal, co bych dělala, kdyby řekl, že dítě ještě nechce, jestli bych s ním nemluvila, nebo se třeba chtěla i rozvést…

Co jsem na tohle měla odpovědět? Na mou odpověď, že nemůžu vědět, jak se zachovám, dokud v takové situaci (nedejbože) nebudu, řekl, že tohle pro něj není odpověď. Když jsem řekla, že kdyby do 30 stále opakoval, že ještě nechce, pak by to klidně i důvod mohl být, že smysl mého života je v dětech, tak se ho přeci nevzdám, tak řekl „Takže rozvedla, jo? Tak to jsem si asi nějak špatně vybral“…

Proč doteď tak tvrdil jak se těší? Že by chtěl svou malou modrookou blonďatou holčičku? Proč mi ukazoval kočárky, postýlky? Mimochodem proč jsem od něj k Vánocům dostala sadu kojeneckých lahviček a saviček? Proč? Kde je problém?

Děkuju všem, kdo jste se dočetli až sem. Potřebovala jsem se vypovídat a nějak nemám nikde poblíž žádné správné ucho, žádné rameno na vyplakání…

Zase brečím, omlouvám se a radši končím.

Papa a ještě jednou díky!

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
ppalea
Extra třída :D 11364 příspěvků 25.01.11 18:44

Myslim, že je to prostě v tom že se bojí udělat ten rozhodný krok, u nás to bylo podobné, přítel přišel první že chce mímo a pak kdyz přisla doba kterou jsme si stanovili ze se zacneme snazit a ja uz byla natesena tak porad nebyl sto rict tak dobre tak jdem do toho, pritom mi porad povidal o miminku a kde jaky roztomili videl.. Nebrala jsem uz antikoncepci kvuli procisteni a vedel to a sem tam si nedaval pozor myslim ze naschval, ze se proste bal rict to nahlas, ale kdyby to bejvalo vyslo kdyz si nedaval pozor tak by se mu to hodilo nejvic, protoze to nerozhodl.. :think: :lol:

Někdy jsou chlapy proste srabi udelat ten posledni krok.. :) My se už ted regulerne snažíme, dokonce kontroluje jestli bastim vytaminy a uz se mnou mluvi i emiminovskym stylem, jako kolikatej jsi DC nebo DPO a kdy bude ovu.. :D

Takze mu dej čas, musí se s tim srovnat.. Ale mozna to bude chtit trpelivost, svagrova to ma to same, ale tomu jejimu uz to trva 4 mesice..

Příspěvek upraven 25.01.11 v 18:45

 
Niki22
Zasloužilá kecalka 562 příspěvků 25.01.11 18:53
Ahoj

Myslím si, že si ještě není jistý jestli chce nebo ne, proto mluví jednou tak a pak onak… Ale věřím tomu, že kdyby to mimi ,,prostě přišlo" tak, že bude rád… :kytka: Držím palečky :hug:

 
adajar
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 25.01.11 18:58

Verunko dej mu cas pokud ted dite nechce dej mu cas on bude brzo chtit jen proste neprisla jeho doba kdy on bude chtit. Fakt to nelamej pres koleno. U nas to bylo podobny a po 2 letech manze svolil k miminku a ja se dockala.

 
Petullka82
Ukecaná baba ;) 1917 příspěvků 25.01.11 19:07

Ahoj,
myslim, ze si tvuj manzel asi uvedomil, ze dite je na celej zivot…uz nebudete moc delat, co budete chtit, protoze na prvnim miste bude to malinkate stvoreni.
A nemusi to byt blondata holcicka, ale strapatej ulicnik:o)
Asi neni dobry na chlapa nalehat, spis tomu nechat volny prubeh. Abyste vsichni tri byli spolu stastny.
My ditko neplanovali, pritel z toho byl ze zacatku spatnej a ja nadsena, on to videl racionalne, kdezto ja ciste emotivne.
A dneska uz vim, jaka je to zabiracka, mit miminko, ktery prokrici dny i noci…
Takze se na nej nezlob, dej mu najevo, ze ho mas rada a budu drzet palce, at vam to dobre dopadne :wink:

Příspěvek upraven 25.01.11 v 19:08

 
Aty
Echt Kelišová 7698 příspěvků 25.01.11 20:00

i já se přikláním k názoru, abys toto téma u manžela dala na chvíli „k ledu“. Neboj, on svolí. Určitě mu nic nevnucuj, naopak, řekni mu, že víš, že jednoho dne budete chtít miminko oba, a že ráda počkáš ((-: Dobrá strategie je, najít si kamarádku s miminkem a občas k nim zajít na návštěvu spolu, aby si tvůj manžel miminko pochoval, aby si rozuměl s partnerem té kamarádky. Také je občas pozvat k Vám. Ty si můžeš vylévat srdíčko, vyzkoušet si, jaké to je být aspoň teta ((-: občas pohlídat a myslím si, že jeho to také popadne a miminko si pořídíte (-: držím palečky a nesmutni. naštěstí je touha po dítěti kolísající ((-: někdy je silnější a pak slábne ((-: a zase uhodí ((-: já měla předposlední atak v květnu a právě teď (ale je výrazně slabší). A první dítko jsem si nadělila ve 28. letech a určitě jsem o nic nepřišla, takže určitě není kam spěchat.

 
Zrzulka
Povídálka 43 příspěvků 25.01.11 21:52

První co mě napadlo je ANO není si jistý a jeho ješitnost mu to nedovoluje říct nahlas. :lol: asi by jsi měla udělat první krok bo s takovou mimi nebudeš mít ani jak Ti bude 30 let.Když prostě příjde bude rád určitě.Držím palečky ať Ti vše vyjde :kytka:

 
careynka
Neúnavná pisatelka 19493 příspěvků 25.01.11 22:45

Taky me hned napadlo, ze znejistel, ze mu doslo, co ho asi vsechno ceka a dostal strach :-) ja bych o tom prestala na chvili mluvit a pak to nakousla, jestli se to zmenilo nebo ne…hlavne netlacit na pilu, kdyz do ted chtel, tak za par tydnu nebo mesicu bude chtit zase, ale uz si bude jistej. Preju mnoho stesti :-) :kytka:

 
elchirk
Echt Kelišová 8936 příspěvků 25.01.11 23:00

U nás to bylo něco podobného kvůli svatbě, furt říkal, příští rok se vezmeme, ale o ruku mě nepožádal, chvilku jsem do něho rýpala, alebez výsledku. Tajně jsem doufala, že třeba na dovolené, al enic. Na podzim jsme se začali snažit o miminko, vyšlo nám to hned, ale žádost o ruku furt nikde, tak jsem si řekla, že nebudu rýpat, ať neřekne, že ho tlačím a pomalu jsem se smiřovala s rolí svobodné matky. A najednou to šlo samo. 2 dny před vánoci mě požádal o ruku, v květnu máme svatbu, v srpnu termín porodu. Hlavně na něj netlač, chlapy to nemají rádi. Nechej tomu chvilku volný průběh, o si to srovná v hlavě a za nějakou dobu si o tom v klidu znovu promluvte a určitě najdete nějaké řešení. :hug:
Jste oba mladí, tak není kam spěchat. :kytka:

Příspěvek upraven 25.01.11 v 23:01

 
vulpes
Závislačka 4210 příspěvků 26.01.11 06:53

Komunikujete spolu jako dvě děti, ne jako partneři :-?

Tlač na něj a pořiďte si dítě hned - a za čas tu máme další diskuze typu „přítel odešel ode mě a od miminka“ „jak mám vystačit s 4tis na měsíc?“

Jasně, že se už zvládneš dobře postarat o dítě, ale vy dva zatím neustojíte vztah. Jestli do dítěte půjdete, tak vsadím všechny boty, že nejdéle do 4 let jste od sebe.

Teď brečíš, že ti partner naznačil, že se ještě na dítě necítí…co budeš dělat, až nastane něco vážnějšího k řešení? Třeba ti řekne, že najednou nejsou peníze na hypotéku? Taky to budeš řešit tím, že budeš brečet? 8-o

 
kolik  26.01.11 07:41

Ahoj, asi je to tak, jak říkají holky, má prostě strach, je to velká zodpovědnost a velké rozhodnutí a on se asi bojí, že tím i něco ztratí. A hlavně, tohle už si pak nejde rozmyslet a vzít to zpět. U nás to bylo tak, že jsme o miminku mluvili, přítel mi každou chvilku vyprávěl, jak se na to těší, až nějaké budeme mít. Pak jsem neplánovaně otěhotněla a když jsem mu to řekla, skoro jsem ho nepoznávala. Dost ho to vykolejilo a nadšením zrovna nezářil. Ale za pár týdnů se začal těšit a už by neměnil, dneska je strašně rád, porod nás čeká za 3týdny. Tenkrát mi to bylo strašně líto, v jednom kuse jsem brečela, protože mi přece taky tvrdil, jak by miminko chtěl. Připadala jsem si podvedená, jakoby mi lhal. Ale asi taky musel ten fakt přijmout a smířit se s tím. Je hezké o tom mluvit, ale pak si říct ,,jdeme do toho'' je pro něj asi o dost těžší. Tak na něj hlavně netlač, určitě si mimčo přeje stejně jako ty, ale zatím se bojí udělat to zásadní rozhodnutí. Buď s ním trpělivá, chlapi jsou už prostě takoví, taky mají křehkou a zranitelnou duši… jen by si to nikdy nepřiznali :zed:

 
Bobi.verunka
Závislačka 3215 příspěvků 11 inzerátů 26.01.11 10:01

Moc děkuju za názory, došla jsem k podobnému stejně tak já a stejně tak moje mami, které jsem se trochu svěřila…
Zkusím to nechat být a uvidím co on na to… :?:

Pro Vulpes: možná to tak vyznělo z toho, co a jak jsem napsala, ale ono je kolem toho trochu víc věcí a okolností. Některé přímo souvisí, některé zdánlivě ani ne, ale nějak se mi je nechce úplně psát… Proto jsem načrtla jen hlavní linii.
Nebrečím před ním, brečím si pro sebe, když už to potřebuju. To není zakázaný, naopak, mě to pomůže, pročistí, já pak dostanu správný vztek a teprve mě napadne rozumný řešení…Prostě obrana těla…

 
Jannes
Závislačka 4854 příspěvků 26.01.11 10:40

No, já si myslím, že manžel se nejdřív těšil na miminko, protože v tom viděl " jen tu krásnou část "…a později si uvědomil, že je třeba rodinu finančně zajistit a že miminko vyžaduje i spoustu zodpovědnosti a absolutní změnu životního stylu. Manželovi je teprve 24 a tobě 20, takže být tebou tak ještě rok počkám a pak si s manželem promluvím… leasingy budou doplacené nebo se budou k doplacení blížit, dáte nějaké kačky na miminko stranou a zajedete si na nějako dovolenou …a tak šup na to. Hodně štěstí…

 
Rézinka
Kecalka 184 příspěvků 26.01.11 12:29

Nechci tě strašit, ale u nás to bylo tak, že se manžel těšil na mimino, až budu těhotná, často o tom mluvil. Najednou čtvrt roku po svatbě přestal o dítěti mluvit, na jakoukoli zmínku nereagoval, a já chvíli na to otěhotněla. Dopadlo to tak, že syna miluje, ale mně už ne, takže se rozvádíme, už se mnou nechce být.

 
Anonymní  26.01.11 13:23

Ve 20 letech mas jeste plno casu na mimi,netlac na nej jeto zbytecne muze se stat ze bude mimi ale nebudete vy tri.Ja jsem mela prvni mimi ve 20 muj byvaly take soucastne chtel a nechtel a pak kdyz jsem byla v 5mesici zmizel a od te doby ho nikdo nevidel a ani nenaselNechci te desit ale nepospichej jeste si uzivejte jedte na dovcu je plno moznosti.

 
Lizbeth
Extra třída :D 12981 příspěvků 26.01.11 13:36

Já myslím, že nejdůležitější jsou ty věci a okolnosti, které jsi nezmínila a nechtěla rozebírat.
Z toho co jsi napsala vyplývá, že plánování dítěte byl pro něj jen rozmar, jak se rozplývat, nadchnout manželku a ňuňat..Bylo to pro něj jen zábavné toužení, něco co mu zpříjemnovalo den.
Jistě víš sama, kde to ve vztahu dře - já myslím, že to je také především i věk partnera..

 
Mikysek
Zasloužilá kecalka 896 příspěvků 26.01.11 14:29

já myslím, že dítě problém nebude…když ho chtěl,ale asi není ještě ta pravá doba a ve 20 a 24 se mi to zdá také brzy…takže klid, miminko bude určitě. I když na druhou stranu tě chápu, že jsi se těšila a dělala si naděje a teď tohle..to by mě také trochu zabolelo.. :think: dej tomu čas. Držím :palec: :hug:
Jinak mě je 32 a manželovi 36 a těšíme se na první miminko. Vystudovala jsem vysokou školu, cestovala, koupila si a zařídila byt. Vše bez splátek. Mám pěknou práci, kariéru a ted si to vše užívám v klidu :))

Příspěvek upraven 26.01.11 v 14:31

 
kači31
Ukecaná baba ;) 2039 příspěvků 26.01.11 15:30

Hlavně prosím tě nevysazuj HA za jeho zády. Odsuzuju holky, co to udělají, a pak se diví, že od nich partner odejde. Dítě není rozmar, je to na celý život a musí ho chtít oba. Pokud tomu tak není, je to cesta k tomu nebýt tři. Jestli chceš být matka samoživitelka, tak pokračuj.. Z jeho strany to může být zbabělost, možná díďo chce, ale nechce si to připustit. Na druhou stranu to taky ale může být nejistota ve vztahu.Ať už je důvodd jakýkoliv, je to důvod k tomu s prckem počkat. Je to těžký, já vím, taky jsem v situaci, kdy díďo strašně moc chci, ale nikdy by to nemělo být za každou cenu. Přestaň myslet na sebe, začni myslet na to malé!!!
Je to možná trošku tvrdší, ale myslím, že lepší, než tě jen litovat, to ti v tuto chvíli nepomůže. I já si myslím, že jste ještě moc mladí na to, abyste to nějak hrotili…

 
anilwap
Kecalka 490 příspěvků 26.01.11 17:39

Rekla bych to asi takto: VYDRZ A NIKAM SE NEZEN, DETI TI NEUTECOU, BEZSTAROSTNE MLADI ANO! Ja jsem si miminko taky, dalo by se rict, vydupala, tak ho mam a miluju, ale kdyz ted vidim, co to vsecko obnasi, starat se o maleho prcka, rikam si, ze jsem mohla jeste par let pockat :cert: a to jsem starsi nez ty a taky jsem ho moc moc chtela! Jenomze, dokud clovek neni uvazany u maleho kriklouna 24h. denne, tak mu to stejne nedojde, takze to je tezko radit :lol:

Příspěvek upraven 26.01.11 v 17:53

 
pannacotta
Generální žvanilka 24984 příspěvků 26.01.11 19:20

tak toto je vazne problem hlavne po tej vete ze si asi spatne vybral…no je mi lito ze to tak dopadlo ael drzim palce aby se vzpamatoval a kdyz by to dite proslo tak se uprimne tesil......hodne stesti :wink:

 
pavcena
Kecalka 117 příspěvků 26.01.11 21:31

Já bych teda řekla, že jste oba ještě dost mladí a na dítě je času dost. Abys potom neměla někdy pocit, že ti mládí uteklo, nic sis neužila, protože jsi byla doma uvázaná s dítětem (pár takových znám, co měli děti „za mlada“ a pak začali blbnout). Manžel možná taky přemýšlel a hypotéka + 2 leasingy a žena doma na mateřské je na 24letého dá se říct ještě kluka docela nálož. Nespěchej, raději jeďte na pěknou dovolenou. Přijde doba, kdy mimi budete chtít oba dva. My s manželem čekáme první mimi v srpnu a bude nám oběma 30. Něco jsme pocestovali, v zaměstnání máme taky něco za sebou a teď se těšíme na mimi, kvůli kterého se klidně na čas vzdáme cestování a noční tahy už nás taky neberou. Ty teď asi budou spíše nad postýlkou.

 
Bobi.verunka
Závislačka 3215 příspěvků 11 inzerátů 27.01.11 21:21

Holky,
děkuju za zprávy i za názory… Pomalu to vypadá, že se vše vyřeší tak nějak samo…
Mějte se krásně! :mavam:

 
Zuzka06
Povídálka 18 příspěvků 11.05.11 20:02

Verunko, fandím Ti, uvidíš jak se to vyvine, nejlepší je netlačit na pilu, manžela nechat odpočívat, a trochu si ho hýčkat. Určitě to nemyslel špatně, jen se zalekl, a chápu, že má obavy, jak vás uživí, a také si myslím, že by bylo rozumné splatit autíčka, aby vám zbývaly peníze na prcka…
Dej nám vědět, jak jsi dopadla :D Jestli na to jdete, nebo ještě chvilku počkáte :)

 
Bobi.verunka
Závislačka 3215 příspěvků 11 inzerátů 05.06.11 21:48

Zuzko, děkuju, věc se vyřešila a teď se čeká (bohužel opět ne bez problémů)… Stačí juknout přes profil na můj druhý deníček.
Jinak autíčko už máme jedno z krku, takže v tomhle směru nádhera… Teď už jen aby se mu chtělo… :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele