Kdo se bojí, nesmí k porodu

Kalla1412  Vydáno: 07.09.12

Deníčků o porodech jsou tu kvanta. A je to dobře, protože každý je jiný a já věřím, že nastávajícím mámám pomáhají. Uklidnit se, připravit se na to, že stát se může všechno, ať už v dobrém, nebo ve zlém. Můj deníček bude o rychlém a bezproblémovém porodu mého syna. A bude tu pro všechny, co potřebují trochu uklidnit rozklepaná kolena před jejich nadcházejícím velkým dnem.

a byl tu...

Bezproblémové a klidné těhotenství bez jediného zvracení, pálení žáhy a otoků mě ke svému konci začalo lehce děsit. Říkala jsme si, že když ke mně byla příroda takhle hodná v čase očekávání, copak mě asi čeká při porodu. Že bych měla takové štěstí a odbyla si porod za pár hodin bez natržení až na zadek, tomu jsem nevěřila a byla jsem připravená na cokoliv.

Porodu jsme se od začátku nebála ani na okamžik. Měla jsme dvě mantry. První byla: porodily miliardy žen přede mnou, zvládnu to taky a ta druhá – když bude zle, musím si říkat, že bude ještě hůř, že to ještě nic není. Těmi jsme se zaklínala a byla v pohodě, děs nepřicházel ani v devátém měsíci.

Bylo 8. 6. 2012 a byl to pátek. Čekal mě monitor, termín jsme měla dva dny za sebou a potomkův příchod čekala každým dnem. Ráno jsme se dokutálela na záchod (sice jsme neměla žádné nevolnosti, ale jejich následkem bylo poctivých 18 kilo nahoře) a vybafla na mě hlenová zátka. Uklidněna radami z eMimina, že zátka může odejít i týden před porodem, jsem se vyfešákovala a utíkala do porodnice. V porodnici na Obilném trhu, kde jsme se odhodlala rodit, jsou místnosti pro monitor hned vedle porodních sálů. Důsledkem tohoto ne příliš šťastného umístění bylo, že jsme při hodinovém čekání slyšela hned dva porody. Jeden byl plný sprostých slov a řevu a druhá matka jen křičela. Měli jsme s ostatními prvomatkami oči navrch hlavy a já jsem byla pevně odhodlaná, že raději umřu na bolest, než abych tu takhle děsila ostatní. Zařekla jsme se, že ani nepípnu.

Na monitoru všechno tlouklo, jak mělo, paní doktorka, ne starší než já (je mi 26) mě uklidnila, že se to pomalu chystá, a po mém souhlasu mi udělala Hamiltona. No, kdybych to bývala byla věděla, tak se na něj vyprdnu. Sice jsem byla pochválená, že jsme rozumná a šikovná, ale jak mi ho udělala, upřímně jsme pochybovala, že to bez toho pípnutí zvládnu, když mi u tohohle málem vylezly oči z důlků.

Už když jsem se kulila domů, cítila jsem tvrdnutí. Odpoledne se u mě zastavila moje máma. Když jsem se pravidelně po půl hodině kroutila, že mi tvrdne břicho, začala sledovat hodinky a potutelně se usmívat. Při odchodu mi několikrát připomenula, abych jí dala vědět, až to začne a odjela, porodila tři děti, ta o porodech něco ví. Manžel byl v klidu. Očividně ho nadcházející příchod jeho syna nevzrušoval. Ačkoliv jsme si dala horkou vanu, i trochu té manželské lásky, nic se nedělo. Ráno jsem ale ty „poslíčky“ už začala cítit a pomalu pokukovala na hodinky. A taky si konečně dobalila tašku do porodnice. Byla jedna hodina. A já měla kontrakce jako podle plotu. Tři minuty, čtyři, dvě, dvě a zase čtyři.

Manžel si mě pořád nedůvěřivě měřil, že jestli nepoznám porod, a jak to, že nemám pravidelné stahy. Cítila jsme se trochu nejistě, ale stále ještě dobře, měli jsme oba hlad, doma nic, a tak jsme se domluvili, že vyrazíme na oběd. No a pro můj klid to vezmeme přes porodnici. V porodnici jsme se toho moc nedozvěděli. Otevřená na prst, porod to být může a nemusí, no a tak jsme dostala čípky na zrychlení nebo zastavení, podle toho co se chystá, radu, že ať přijdu, až to budu muset opravdu dodýchávat a na shledanou. Zůstat jsme nechtěla, nikdo mě nenutil, a tak jsme vyrazili na to jídlo. No, čípky zabraly. Po cestě už jsem musela zastavovat, mezi polívkou a hlavním vchodem prodýchávala jako o život a krátká procházka do centra mě definitivně dorazila. Bolesti se stupňovaly, ale jeli jsme přesto domů, ještě jsme se necítila tak zle, jak jsem čekala. Tam už jsme jen funěla u televize, vlastně jsem dělala to samé, co bych dělala v porodnici. Každý pohyb mi už vyvolával stahy, a když mi ani připravené jídlo nechutnalo, věděla jsem, že jde do tuhého.

V sedm jsem rozhodla, že jedeme. Že teď, i když nejsou pořád stahy nepravidelné, už je to určitě porod. Už mi nebylo tak hej jako v poledne. A sestřička to na mě už poznala. Už se neptala, jestli jedeme s bolestmi. Rovnou mě vzali do ordinace. Otevřená na pět prstů a šup na příjem milá paní. Stahy každé dvě, tři minuty (takže kontrakce pravidelné být nemusí a i tak to může být porod). V sexy košili jsem dohekala na porodní box. Manžel mě chudák čekal v čekárně, pořád mi nevěřil, že je to porod. Seděla jsme na porodní posteli v porodním boxu a došlo mi to. Už je to tady. Už to nejde vzít zpátky, narodí se mi dítě. Teprve tam mi ta definitiva došla. Ale porodu jsme se stále nebála.

Dorazil manžel, našel mi ponožky, které jsem přes kontrakce jaksi nenašla, a taky porodní asistentka. Byla mladší než já a byla úžasná. Natočila monitor, s manželem jsme s ní vtipkovali. Smála se, že mě ještě nepřešel humor. Mně bylo ještě fajn. Po půl hodince mě poprosila, abych vstala, že se to zrychlí. A to už mi hej být přestalo. Ten nesmysl „když se vám bude chtít tlačit, tak netlačte“ mohl vymyslet jen někdo, kdo ještě nerodil. To se dělalo dost blbě, hlavně vestoje. Hučela jsem jako vlak v tunelu, to pomáhalo. Asistentka si pochvalovala, že jsem na osm prstů a píchneme vodu. Nebolelo to, ale ani se nic neurychlilo. Kontrakce pořád nepravidelné. Tak prý, abych si lehla na bok. Tohle celé trvalo v řádech minut. No můžu vám říct, že kdybych se fakt nezapřísáhla, že ani neceknu, bývala bych hulákala na půl porodnice. Prodýchávala jsem, co jsem mohla a dění kolem mě jsem vnímala jen málo.

Co jsem ale zaznamenala, bylo, že malému se u mě už tak dobře nedařilo. Dýchala jsme moc zběsile. Takže manžel mi držel kyslík, to bylo příjemné, dělalo mi to dobře. Malý měl tep v pořádku jen mezi kontrakcemi. Manžel, chudák malý, v jednu chvíli mi přitahoval nohu k tělu, držel kyslík a ještě se mnou musel dýchat, byla to neocenitelná pomoc. Najednou se kolem mě začalo něco dít. Objevila se doktorka (taky stará jako já), sedla si před porodní postel (tu jsme si vybrala, vleže na zádech mi bylo jaksi nejlíp) a pomáhala mi otevřít porodní cesty. Myslela jsme na toho Hamiltona, co mi dělali včera. Nebylo to o tolik jiné. Snažila jsme se maximálně uvolnit a instinktivně neuhýbat. Moc to nešlo.

Konečně to přišlo, mohla jsem tlačit. Problém byl, že už se mi jaksi nechtělo, tlačila jsme naprázdno. Malému už lezy vlásky a mně se ztratily kontrakce. Oxytocin to měl vyřešit a taky vyřešil. Kontrakce jednu za druhou (ty obávané hodinové pekelné bolesti jsme měla jen dvě). Pak najednou: „už lezou vlásky, už je venku hlavička“, někdo se mi opřel o bříško a najednou úleva. Něco malinkého a velmi teplého mi položili na břicho. Byl měkký a oslizlý a měl strašně moc vlásků. Byla jsem zpocená a byla mi strašná zima. Celá jsme se klepala, ale byla jsem šťastná.

Než mě zašily, malého otřeli a hned ho dali manželovi. On byl první, koho malý uviděl, byla jsem dojatá, když jsem je pozorovala, jak na sebe koukají, Hráli November rain od Guns and Roses (že hraje hudba, jsem jaksi nevnímala), bylo jedenáct hodin večer a mně se narodil vlasatý, neodřený a krásný syn Mikuláš. Od příjmu uplynulo tři a půl hodiny. Šitá jsem byla a bolelo to, vlastně to bylo nepříjemnější než celý porod, jinak mi bylo báječně. Po porodu nás nechaly dvě hodiny spolu, pak malého odnesly, manžel odešel a já jsem osaměla. Porodila jsem. Tak jako miliardy žen před námi i my porodíme a staneme se matkami. A myslím, věřím, že čím míň se bojíme, tím lépe a rychleji všechno zvládneme. A víte co? Prý jsme ani nepípla.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
 Váš příspěvek
 
danny617
Povídálka 49 příspěvků 07.09.12 09:03

Hezký příspěvek. Souhlasím s větou na konci - čím méně se bojíte, tím lépe to zvládnete.
Já jsem se porodu nebála vůbec - nevím proč, ale bylo tomu tak. Věděla jsem, že dítě ven prostě musí a že to bude bolet - hodně bolet… A porod od prasknutí vody do příchodu našeho syna na svět trval přesně 5,5 hodiny. Z toho 4 hodiny v porodnici a asi 30 min těch už opravdu „pěkných“ bolestí i se samotným konečným porodem…

 
Lucie46  07.09.12 10:04

:potlesk: :potlesk: :potlesk: gratuluju :) krasne napsany…

 
mamcapavca
Závislačka 4752 příspěvků 07.09.12 10:11

I jáse přidávám k názoru :palec: mám dvě zkušenosti první porod se synem, nevěděla jsem do čeho jdu, ebalá jsem e ani tak moc, jen jsem nečekala, že mě nechají trpět bolestmi celý den, místo toho aby mi vypustily vodu, ukapávala mi :roll: no a za 22 hodin byl venku a taky mi te oxytocin mohli dát dřív ne až po 20 hodinách :jazyk:

no a druhý, jsem se též nebála a byl ryhclý, téměř bez bolestný, jen ta poslední půl hodiny kdy jsem se konečně dootvírala, byla hrozná, ale trval porod jen 5 hodin, protože mi píchly vodu, zase mi jen odkapávala, ale nečekai a dělali :mrgreen: :pankac:

jinak pisatelko moc pěkný deníček a přeju hezké vzpomínání, jako já :dance: :kytka:

 
Gretchen
Zasloužilá kecalka 571 příspěvků 07.09.12 10:40

Krásný deníček, máš krásného chlapečka :potlesk: :kytka:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 07.09.12 11:08

Krásně napsaný deníček :palec:
Krásný syn :kytka:
A ty seš dobrá :potlesk:
Já rodila císařem a pro mě je přirozenej porod něco nepředstavitelného co si v životě nezkusím. A při popisování toho, jak si dostala malýho na bříško jsem brečela :roll:
Mikulášovi všechno nejlepší do života :kytka:

 
MeloryNox
Kelišová 5258 příspěvků 14 inzerátů 07.09.12 11:48

Kalli, moc krásně jsi to napsala a dojalas mě :,( :hug: :srdce:

 
sibi
Zasloužilá kecalka 873 příspěvků 07.09.12 11:55

:potlesk:.já se ze začátku bála, ale spíš toho že tam budu dlouho „trpět“, pak se s tím postupně v těhu vyrovnala a když malá chtěla ven, tak za necelé tři hodiny byla malá venku. a porod? ten mám jaksi v mlze, znám ho tak nějak jen z vykládání :lol:

 
Veru87
Kelišová 6635 příspěvků 07.09.12 12:39

Moc pěkně napsáno. A víš co? Přesně takhle si to taky plánuju :lol: zvládla to každá a nám to půjde taky, já se dokonce i těším, protože pak už ten svůj uzlíček budu konečně moct celej opusinkovat, jak mu to slibuju :lol:

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29290 příspěvků 61 inzerátů 07.09.12 13:45

:potlesk: Krásně ti to vyšlo. S chutí do toho… a mimino je venku. (ale stejně jsem se porodu bála)

 
oliv257
Stálice 62 příspěvků 07.09.12 14:08

Díky za tenhle článek. Za pár týdnů mě to taky čeká a upřímně, když člověk neví do čeho jde, tak se až tak asi nebojí. Povzbudilo mě to. Nějak to prostě ven musí :D.

 
Tez90
Kecalka 245 příspěvků 07.09.12 14:26

Krásný deníček :)

 
marhulka13
Kecalka 167 příspěvků 07.09.12 14:41

Super si to zvladla, ja som tiez nechcela revat, no napokon mi to najviac pomahalo :)
inak neda s ami suhlasit s vetou, ze Kto sa boji, nesmie k pôrodu…holt, ked sa „to“ raz dostalo dnu, musi aj von bez ohladu na nas strach :lol:

 
romči
Kecalka 207 příspěvků 07.09.12 14:49

Tak přersně takhle jsem byla klidná i já. Říkala jsem, že když šel dovnitř tak musí i ven. No akorát to nemuselo být 23 hod a 3× přešívání.:-)

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 07.09.12 15:02

@romči jaaaj, tak vždycky se to nepovede, ono to není samozřejmě zaklínadlo na všechno, nale dělá to hrozně moc 8)

 
Sharane2006
Závislačka 3873 příspěvků 07.09.12 15:21

Krásný deníček :potlesk: Přejeme spoustu nádherných dní ve třech!

 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 07.09.12 15:38

Kalli, moc krásně napsané, ještě jednou moc gratuluji :palec: :potlesk: :hug:.

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 07.09.12 17:40

Krásnej deníček jsi napsala :dance: :hug: :srdce:.
Parostě super porodnice jak na porodním já byla taky a moc spokojená.
A nevíš kdo tě rodil jaká porodní asistentka.
GRATULUJI K MALÉMU JE MOC MOC HEZKÉ MIMINKO AT VÁM DĚLÁ CELEJ ŽIVOT MOC VELIKÁNSKOU RADOST. :hug: @Kalla1412,

Příspěvek upraven 07.09.12 v 17:42

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 07.09.12 18:45

@Staninka30 asistentka Kristýna Vráželová :-)

 
Staninka30
Extra třída :D 10052 příspěvků 07.09.12 19:05

@Kalla1412 -Já myslela že třeba budeme mít tu samou porodní asistentku.My měli iklíkovou byla hodně mladá a šíleně my pomáhala z porodem a ještě dr. Kalvodová ta byla taky moc příjemná.
I na oddělení šestineděk to bylo bezva.
Pujdeš tam znovu. ;)
Hodně si užívej malího je krásnej a maminka sním taky. :dance: :kytka:

 
Lenula-xy
Kelišová 7398 příspěvků 07.09.12 21:00

KALLI, FAK KRÁSNĚ SI TO NAPSALA :potlesk: SNAD MŮJ DALŠÍ POROD BUDE TAKY TAKOVÝ. ALE MŮŽU ŘÍCT, ŽE PO TOM, CO JSEM SLYŠELA JSEM TAKY NEPÍPLA, ALE MĚ TO NUTILO VÍC TLAČIT, NEŽ KŘIČET :D

 
mmuerka
Závislačka 4362 příspěvků 07.09.12 21:07

Krásný deníček! :potlesk: moc ti za něj děkuju :kytka: taky mě čeká porod, snad za necelé 2 měsíce a kupodivu se zatím taky nebojím :) spíš se těším, až budu chovat ten svůj poklad, na to budu celou dobu myslet, na to, co mě čeká na konci té bolesti :mavam:.

 
suvik
Generální žvanilka 24546 příspěvků 07.09.12 21:11

Ahoj, zaujalo mě to docela, nicméně přečetla jsem teď tvoje další deníčky a musím říct, že jsou fakt nádherný! Dík, dneska večer mi to bodlo. :palec: A gratuluju ke klukovi, ať je zdravej jak řípa. :kytka:

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 08.09.12 07:03

@suvik to jsme ráda, že pomohly, to mě hřeje u srdíčka :hug:

 
milena13
Závislačka 4133 příspěvků 12.09.12 13:53

Moc krásně napsané moc gratuluji

 
Andreika Ullrichova
Kecalka 118 příspěvků 23.09.12 10:43

Hezky řečeno co se týče celeho deníčku :potlesk: a nadherný miminko :)

 
Migel
Kecalka 135 příspěvků 29.10.12 14:47

Gratuluji :lol:

Vložit nový komentář