Kdy je na mimiko ta pravá doba

komka  Vydáno: 15.09.04

Jsem tady poprvé, právě bojuji s přihlášením a těším se až vám budu moci napsat co mě trápí. Uvědomuji si, že mé starosti jsou proti některým z vás nicotné až malicherné, ale přesto se potřebuju vypovídat.

S přítelem jsme nedávno pořídili byt, pořídili znamená koupili na hypotéku a ta z komplikovaných důvodů ještě stále nebyla zaplacena, takže si byt sice upravujeme, ale v podstatě náš ještě není.

A teď k mému trápení, jde o peníze. Bohužel. Koupí bytu jsme se dost zadlužili na 30 let, ale myslím že to pro nás bylo jediné východisko jak bydlet ve svém. Teď se snažíme byt zařídit a protože nemáme našetřené žádné peníze, bojujeme jak se dá.. vše to nejlevnější co se dá sehnat.

A do toho všeho jsem se rozhodla, že bych chtěla miminko, přítel souhlasí, ale mám pocit že by to klidně ještě odložil.
Je mu 33 let a mě 25 a myslím že odkládat mimčo už nemá smysl. Vím že peněz moc není a že budeme mít velké starosti, ale nechci se dočkat toho že budu čekat na mimčo několik let jen kvůli tomu, že jsem to moc okládala.

Přijde vám můj mail nesouvislý a o ničem? No já sem z něj také mimo… Zjednodušeně, mám dilema mezi tím jestli mít dítě i když peněz moc není, nebo jestli počkat jak radí přítel, až se všechno trochu uklidní.

Překvapuje mě, že žádná z vás se o penězích nezmiňuje, jak to zvládáte?? Jaké jsou vlastně náklady na to mít miminko? A co pro vás bylo při rozhodování nejdůležitější? Svatba, věk, finance nebo něco jiného??

Moc vám budu vděčná za odpovědi, neb jsem úplně zmatená.
Díky a přeji jen samé krásné a pokojné dny.

Komka

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
mishicka
Zasloužilá kecalka 611 příspěvků 15.09.04 16:08

Ahoj Komko,
my jsme s manželem děti „odkládali“ právě zejména z finančních důvodů. Jsme spolu už opravdu hodně let, ale celou tu dobu bydlíme po pronájmech (nemusím snad psát, že za tržní nájemné :)). Neměli jsme do začátku vůbec nic, od rodičů ani jiných příbuzných, ani nebyla vyhlídka zdědit nějaké bydlení. A tak jsme žili žili, stále vymýšleli, jak bydlení obstarat, jestli hypotéku, stavební spoření nebo jak jinak se k bytu dostat. Něco jsme sice za ta léta našetřili, ale žijeme v Praze a tak to opravdu je částka zanedbatelná s ohledem na ceny bydlení. Když mi bylo 25 poprvé jsme se bavili o tom, že bychom chtěli děti. Zjistili jsme, že chceme oba … jenže během týdne se nám to rozleželo v hlavě a řekli jsme si, že bychom to s takovými náklady nezvládli. Hypotéka v té době pro nás byla nedostupná, protože manžel podnikatel jaksi nebyl pro banky dost bonentní :) A taky jsme se neodvážili tak šíleně zadlužit. A tak jsme se dál tak nějak plácali a střídavě se odhodlávali nějak zkoulet tu hypotéku, nebo naopak smířit se s tím, že prostě budeme platit tak šílené peníze za nájem (a vlastně je vyhazovat oknem). Děti jsme odložili na neurčito, až budeme mít „vyřešeno“. Nakonec ale přišel den, kdy jsme zjistili, že VŽDYCKY se dá najít důvod, proč ještě není ta správná doba mít děti. A to nás docela dostalo, protože mě bylo 27 a manželovi o 8let víc. Tak jsme se jednoho dne prostě rozhodli všechny obavy hodit za hlavu a pustit se do toho, protože jinak bychom třeba za deset let zjistili, že na tom nejsme o nic líp a ještě bez dětí.
Bylo to impulzivní rozhodnutí, kterého jsme ovšem nelitovali ani 2 měsíce poté, kdy jsem zjistila, že jsem těhotná a ani dneska, když už máme skoro 1,5r. malou slečnu. Musím říct, že náklady na dítě jsou opravdu velké, ale záleží na tom, co si představuješ. Pokud se Ti podaří posbírat věci třeba od kamarádek, které už mají děti velké, obejít bazary a sekáče, tak to nemusí být tak strašné. Ale musíš počítat zejména s tím, že nějakou dobu budete žít pouze z manželova příjmu a z malinkých peněz pro Tebe od státu.
Do dneška bydlíme v pronájmu. Pořád spřádáme plány na vlastní bydlení. Naše úspory se již nějakou dobu nepohybují nahoru, ale ani jsme na ně nešáhli. A žijeme. Ani si neumím představit, že jsme někdy mohli žít jinak, než teď, občas si říkám, co jsme třeba dělali celý víkend, nebo o dlouhých zimních večerech. Navíc si myslím, že specielně u nás, bychom stejně to bydlení ještě zařízené neměli. Teď se to snad hýbe správným směrem, ale naše dítě je toho největší příčinou - jednou mu chceme poskytnout do začátku aspoň něco, když my jsme to neměli. A protože nechceme zústat u jedináčka, nebude to s financema asi brzy lepší.
V každém případě, u nás to bylo tak, že jednoho dne jsme k založení rodiny prostě dospěli a jsem tomu moc ráda, peníze nepeníze :)
Přeju hodně štěstí v bydlení i v životě a když se Vám zadaří se domluvit a odhodlat, tak zdravé a veselé děti.
Mishicka

 
Anonymní  15.09.04 16:09

Ahoj,

to co tady píšeš je velice podobné mě. Je mi také 25 a manželovi bylo minulý týden 27. Když jsem se nad tím zamýšlela, tak kolik může mít člověk v tomto věku našetřených peněz (pokud dělá normální práci). Pokud nedostaneš bydlení nebo peníze od rodičů - což není náš a evidentně ani tvůj případ, tak když chceš vlastní bydlení, tak se zadlužit musíš.

My máme hypotéku na 17 let a splátky přes 10 tis. měsíčně + pojistky na nás a na dům a na auto a na ..... . Stavíme domeček, momentálně se snažíme dodělat přízemí - nemáme podlahy, koupelnu, dveře, ..... . A hlavně nemáme žádné úspory. Ještě ke všemu je to docela daleko od města, kde oba pracujeme, tak musíme dojíždě a protože tam nejezdí ani vlak a autobus jen 3 x za den, tak musíme mít ještě auto. Doufám, že náš chudáček dlouho vydrží, ale výhledově budeme muset mít stejně dvě. Prostě vypadá to úpně příšerně, ale my věříme, že to prostě zvládnem a zaplatíme a jednou bude domeček jen náš a né té prohnané lišky.

O miminku jsem vlasně vůbec nepřemýšleli, protože jsme na tom opravdu bídně a z jednoho platu to prostě všechno ani nepoplatíme. Já jsem si taky nepřišla na mimi zralá. Najdnou se ale něco stalo, mě přeskočilo a řekla jsem si. Proč to všechno děláme? No, abysme měli krásný domov a v něm plno dětí. I místo jsme vybírali, jako pro děti ideální. Najednou jsem začala po miminku srašně touži (všichni naši známí už mimi mají a taky na emiminu tě to chytne :oD). Když jsem přišla za Martinem, tak on říkal ať počkáme do podzimu, aby jsme to trošku dodělali a taky uvidíme, jak budme vycházet. Hrozně jsem to obrečela a mrzelo mě to, i když před tím jsem to také tak chtěla a rozhodně je to rozumné (i všichni rodiče a prarodiče jsou pro počkat aspoň rok). Ani ne po měsíci, ale Martin naznal, že nemá cenu čekat, že to prostě nějak zvládnem. Od srpna je ze mě snažilka (od Matýsků) a z Martina nadšený tatínek čekatel.

Obcházím sekáče a kupuju po 10 a 20 Kč oblečky na mimi (protože nic nemáme a ani od nikoho nedostanem, poslední děti v rodině jsme byli my). Mám z toho děsnou radost a pomáhá mi to překonat depku, když se to hned nepodaří. Prostě jsme se vyrovnali s myšlenkou, že to není ideální a že přivedeme dědi na staveniště a budou lítat v hadříkách, ale budou mít mladé rodiče, kteří se jim budou věnovat a dělat s nimi psí kusy.

Rozhodnutí je každopádně na vás, ale zkus se zeptat rodičů, jak na tom byli, když ty jsi přišla na svět.

Naši i Martinovi rodiče stavěli, spláceli dluh do našich 15 let. Teď se smíchy vzpomínáme, jak jsme dostávali na svačinu chleba s Herou, protože máslo bylo dražší (od té doby jím suchý chleba a nesnáším náhražky másla :oD). Vůbec si nepamatuju, že bych nějak trpěla naopak jezdili jsme na dovolenou jen pod stan a rádi na to vzpomínáme. Moje babička na tom byla ještě hůř. Když s dvěma dětma bydlela u rodičů ve dvoupokojovým bytě + 2 bratři, děda se tam už nevešel a musel bydlet u svých rodičů. Vlastní byt měli, když bylo dětem 3 a 4 roky. Podotýkám, že babičce bylo 26 a dědovi 32, když se jim narodil první capart. Po pár letech se samozřejmě vše upravilo, babička s dědou jezdili s dětma každý rok do Bulharska, pořídili si novýho Trabanta a na stáří chalupu. Naši taky nejsou žádný sociální případ, žijí dobře a občas litují, že neměli dětí víc - já jsem jedináček :o(. Děsně jsem se rozepsala a mám to děsně zmatený, ale neboj spousta lidí to zvládla a my to zvládnem taky, od toho jsme mladý ;o).

Měj se fajn a koukni do deníčků snažilek a uvidíš, jak jsou na tom ostatní snažilky.

Suri (nepřihlášená)

 
Anonymní  15.09.04 17:05

Ahoj,
tak my na to jsme hodně podobně v prosinci loňského roku jsme si koupili byt přes stavební spoření, zadluženi jsme také minimálně na 15 let a to nemluvím o tom jak moc přeplatíme. Byt je jen 2+1, na větší by prostě nebylo a právě řešíme miminko, já bych už moc chtěla sice mi je 22 a příteli 31, ale já nějak tuším že by to miminko bylo to pravé, ale zatím jsme se dohodli, že to odložíme. Příští rok bychom se chtěli vzít, a pak našetřit na rekonstrukci jádra bytu a snad tak za tři roky se pokusíme o miminko, je to strašně težké, v bytě toho moc nemáme a hlavně většinu nábytku máme poučováno, chtěla bych to moc mít doma hezké a moderní, ale prostě na to finance nejsou.
Je těžké se rozhodnout, kdy je ten správný čas na miminko.

 
souris
Ukecaná baba ;) 1466 příspěvků 15.09.04 17:42

Ahoj Komka,

neboj vobec v tom nie si sama!
Ja som presne z tych dovodov ktore strasia teba este predsnazilka (tiez od Matysku) az na to ze my sa na tu hypoteku este len odhodlavame.:-(

Neviem co ti poradit, sama som este na riesenie neprisla aj ked citim ze priroda zacina volat (ja mam 29 rokov)…

Hypoteka urcite nie je menej ako 10 rokov - vies si predstavit cakat tak dlho??? Nepises co myslel tvoj priatel tym „ukludnenim“. To by musel dostat dvojnasobny plat alebo by cena nehnutelnosti musela klesnut o 50% aby ste si udrzali zivotny standard a obe moznosti predpokladam nie su bohuzial vo vyhlade :-(

Ja sa skusam ukludnovat pocitanim, za co vlastne vyhodzujem svoju vyplatu:

  • za saty: v tehotenstve a po porode sa telo bude menit tak rychlo ze to snad ani nema cenu budovat si na ten cas satnik
  • za dopravu: posledne mesiace pred porodom a po nom s tym malickym sa urcite z domu nehnes viac ako na 500m…to mimochodom predpokladam ulahcuje zmierenie sa s tym mizernym satnikom co ti ostane :-)
  • …dalsie moznosti ma teraz rychlo nenapadaju a tie ostatne radsej nechcem vidiet :-)

Pridavam sa vsak k Suri, s par figlami a dobrou volou sa to urcite podari - MUSI!
Tak to tu budem sledovat, ci sa tu vynoria nejake zazracne riesenia - v inom pripade sa to bude asi musiet nechat na prirodzeny vyvoj ako miliony inych mladych rodin…
Nezufaj!

Souris

 
lisa2  15.09.04 21:08

Ahojky,

také jsem říkala,že dítě porodím až do svého bytu, do té doby jsem bydlela v pronájmu.Jenže pak jsem si řekla,že děti mají i chudší lidi a jsou také šťastní a žijou, i když nemají vilu s bazénem a mačkají se v pronajatém 1+1 za 12 tis.S přítelem jsme si řekli, že to budeme řešit až jak to přijde/jemu bylo 29 a mě 26/.Taky bychom mohli čekat do alejujka a pak se nakonec ani nedočkat.Mimčo se objevilo v bříšku ani ne po měsíci od rozhodnutí a to zjištění přinášelo vedle nadšení i trošku obavy.Nicméně manžílek mě ujistil, že to zvládneme/v té době jsme měli půjčku a ještě teprve prvním měsícem auto na leasing/Nakonec vyhrálo nadšení. Navíc jsme se akorát stěhovali do jiného pronájmu-za víc peněz.Nakonec se narodil Lukýno, my splácíme půjčku i leasing a každý měsíc přežíváme tak, že se pak vždycky divím, jak jsme to zvládli-ale objektivně musím dodat,že kdybych se na základě momentální finanční situace měla rozhodovat o dítěti, pak by zdravý rozum velel,počkat-ale na co čekat, až za 2 roky vše splatíme a pořídíme si hypotéku?Znám i 22leté., které nemohou mít děti a pak si člověk uvědomí, jaký je zázrak otěhotnět a přivést ten uzlíček na svět.Nepočítali jsme s pomocí od rodičů ani od nikoho jiného, ale jedni rodiče koupili autosedačku,druzí kočárek/z Makra za 2500/,všichni se pak složili na nový/větší/, věci jsme částečně dostali od tety a známých a něco nakoupila mamka-pyšná babička a prvotní výbavičku moje babička, moje sestra,která sama dítě ještě nemá a šavgrová ten samý případ také většinou něco malému přinesou.My nyní nakupujeme v secondhandech, kde i značkové věci stojí málo a navíc je to oblečení jako nové-děti to neutahají a nezničí.Veškeré dárky k vánocům, narozeninám atd směřujeme na malýho.A jsme šťastni a ani na okamžik nezalitujeme-jsme naopak rádi,že jsme do toho"vlítli"tak rychle bez rozumu a už se těšíme, že za 2roky bude na pořadu bráška nebo sestřička našemu 3měs.raubířovi a ohled na finance nehraje roli.Opravdu-důvod proč čekat si najdeme vždycky.Takže miminkům zdar Lisa

 
Kačkač2
Kecalka 382 příspěvků 15.09.04 21:23

Ahoj,

já myslím, že peníze slouží spoustě lidí jako výmluva, proč dítě nemít. Hodně záleží na tom, jaké máte vy s manželem nároky. Děťátku je to jedno minimálně do doby než půjde do školy a i potom myslím, že jsou pro něj důležitější věci než drahé hračky, ap.
S manželem jsme se dohodli, že to necháme osudu, a ono to vyšlo - dokonce dvakrát - takže mám roční holčičku a v bříšku pětiměsíčního bobečka. Vůbec jsem si nedovedla představit, jak to finančně zvládnem - taky jsme zadlužení až hrůza, byt máme naštěstí vlastní, ale téměř nevybavený. Ale ono se to vždycky nějak vyvrbí a zvládne. Někdy je to krušné, ale dcera nám to vynahrazuje - strašně moc. Nelituji!
Měj se a rozhodni se správně.

Kačkač

 
Anonymní  15.09.04 21:30

Ahojda,
vždycky se najde důvod NEMÍT miminko! Teď splácíte hypotéku, potom budete splácet auto, potom budete chtít jet na cestu kolem světa, potom se vám na baráku rozbyje střecha … je to ho moc. Já si ale myslím, že život bez dítěte je prázdný a i když to stojí hodně odříkání, šetření a bůhví čeho, stejně bych do toho šla. Radši dřív (klidně i teď, než aby to potom (až budete mít relativně všechno) nešlo… Toť můj názor.

Měj se pěkně.

Lucka (22 let, s manželem bydlící v podnájmu, ale hlavně sanžilka !)

 
Anonymní  16.09.04 00:27

Co bylo nejdůležitější při rozhodování? No přece mít toho správného partnera!!! Ale ty peníze jsou taky důležité. My jsme se pro miminko rozhodli, až když jsme měli zajištěné bydlení. Myslím, že už je potom jedno, jestli máte značkovou linku na míru nebo dřez po babičce - to jsou věci, které se prostě dají dokoupit postupně. Já jsem třeba chtěla pořídit koberce, nakonec jsme je nepořídili a dneska už bych je nechtěla (prcek všude drobí, slintá, rozmatlává jídlo, nedokážu si představit ten úklid s kobercem).
Nicméně si myslím, že v pětadvaceti klidně můžete rok dva počkat, až se trochu u:,–(íte a budete mít zařízené alespoň to základní - aby byla teplá voda a slušná koupelna, abys měla pračku, abyste měli kde spát a na co si sednout k obědu… já jsem mimčo měla v třiatřiceti a nemyslím, že jsem něco „propásla“…

 
Kaitlin
Zasloužilá kecalka 972 příspěvků 16.09.04 06:25

Ahojky!

Tak i já mám za sebou období, když jsem se rozhodovala kdy bude optimální mít miminko. U nás bylo velice důležité mít vlastní bydlení (máme 3+1 družstevní v paneláku) a vycházet s výplatou…
Stále to není ideální, ale už víme, že to nějak zvládnem.
Po svatbě jsme čekali ještě půl roku, než ze mne byla snažilka, dnes se tomu usmívám, když už se snažíme téměř dva roky a určitě ještě nějakou dobu budeme a miminko stále nepřichází, na druhou stranu vím, že i přesto bych se nerozhodla jinak. Já potřebuju „stát na vlastních nohách“. Kdybychom se stali rodiči o pár let dřív, tak budeme odkázáni na rodiče a to bych nerada. Vím, že by nám rádi pomohli, ale mně by vadila ta naprostá závislost na někom jiném. Dnes jsem si jistá, že to nějak zplácáme sami a to mateřství si stoprocentně vychutnám :-) Jo a vlastně abych napsala kolik nám je, tak mně je 26 a manželovi 29.

Snad to není příliš zmateně napsané :-)
Kaitlin

 
Anonymní  16.09.04 07:16

Ahojky všem,
mě bude za měsíc 24 let a s manžílkem jsme spolu 5,5 roku a před 2 měsící jsme se brali. Bydlíme spolu 3,5 roku. Na začátku jsme si chtěli pronajmout byt, ale raději jsme šli do vlastního. Půjčili jsme si v rodině. To jsme splatili po dost v ysokých částkách, ale měli jsme strašné štěstí, že jsme na razili na velmi levný byt. (2+1 za 250 000,–-), ale na vesnici nedaleko od města. Pak přišlo zařizování. Půjčka od zaměstnavatele. Doplacení bytu, půjčka na ojeté auto. Splacení auta. Další půjčka tentokrát od banky na dovybavení bytu. Tu doplatíme příští rok a teď jsme se rozhodli pro nové auto a pro mimi. Budeme splácet rok a pak se uvidí, jak to bude a o miminko se snažíme 2 měsíce. Skrátka to nějak budeme muset udělat. Auto potřebujeme a vyjde hodně výhodně a bez auta být nemůžeme. I když teď máme dostačující auto, tak po zimě nevím nevím. Není garážované, na garáž bohužel už nezbylo. Na miminko se moc těším. Doufám, že to brzy dopadne.
Věcičky na mimi postupně pořizuji. Za 10-20,–- korun v sekáči. Tady u nás je takový, kam to lidé nosí zadarmo na dobročinnosti a oni to pak takhle levně prodávají a jsou to nádherné věcičky. A taky mi mamka schovala všechny věci po mě. Plíny, kočárek, všechno. Kočárek už je nepoužitelný, ale to nevadí, věcičky jsem přebrala a vyprala a je toho dost tak do 3 let věku.
Hlavně abych už měla to miminko.
Mějte se krásně, přeji všem hodně štěstí, ať jste spokojení s penězi i bez peněz, hlavně se zdravým a spokojeným miminkem.
Papa Peťula

 
Anonymní  16.09.04 07:18

Ještě jsem zapoměla dopsat. Moc toužíme po doměčku, už ho máme vybraný, ale zatím se odkládá na neurčito. Hlavně že bydlíme ve svém. Manželovy je 26. Peťula

 
Anonymní  16.09.04 09:01

Ahoj Komko,
tohle rozhodování není pro zodpovědného člověka, který se snaží vše udělat co nejlépe pro mimčo i pro rodinu, nikdy jednoduché. Já jsem děti stále odkládala, dobrý důvod se vždycky našel, ten poslední byl 2.atestace (pracuji jako lékařka). Pořídili jsme si domeček, splácíme hypotéku, půjčku na auto a já jsem stále tvrdila, že na mimčo nemáme. Naštěstí to byl můj manžel, který děti strašně chce a ten mě přesvědčil, že další čekání už opravdu nemá smysl (mě je teď 31 a jemu 34 let). Vy:,–(ila jsem tedy HAK s tím, že to stejně nějakou dobu potrvá, než se to podaří. Měsíc jsme si „dávali pozor“ a druhý měsíc jsem otěhotněla, teď jsem 34+3 tt a na mimčo se moc těším, i když obavy z toho, jak to finančně zvládneme, mě stále zcela neopustily. Ale člověk by si pořád myslel, že nemá dost peněz, je to otázka priorit. A pro nás je teď nejdůležitější naše mimčo. Katka.

 
Lucinda
Stálice 92 příspěvků 16.09.04 10:25

Ahoj Komko, i my jsme museli vyřešit bydlení hypotékou na 20 let a splácíme 10000,– měsíčně + další nezbytné výdaje. My se rozhodli, že nejdříve musíme bydlet a pak až mimčo. Po roce kdy jsme se postupně zařizovali (a dosud zařizujeme, nemáme obývák, ale zato máme krásný dětský pokojíček:-)) jsme si miminko pořídili, dneska je malé 6,5 měsíce. Nějvětší výdaje jsou zatím za plenky, protože část výbavičky mám od kamarádek a tu svou ze které malá odroste zase já předávám další kamarádce, která je na tom podobně. Občas něco zajedeme koupit do Polska nebo do sekáče. A náš věk? Mě je 31 a manželovi 37 a mimčo měli po 11ti letech společného života a myslím, že jsme nic nezmeškali. A co je nejdůležitější, no přece vzájemná láska:-)) Lucka

 
Ilka1
Povídálka 14 příspěvků 16.09.04 10:42

Ahoj Komko,
u nás to bylo trochu jiné a asi to s tebou nemube mít moc společného. Když jsem přišla do jiného stavu, bylo mi 16 a byla jsem ve druháku na střední škole. Tenkrát to naši vzali celkem dobře, i když táta nemohl chvíli přenést přes srdce, že už jsem jinýho, ne jeho holčička. Poskytnuli nám k bydlení patro svého domku, kde jsme si vybudovali 1+1 bez příslušenství (to máme společné v přízemí) a loni v létě (po devíti letech) jsme naší Vendulce ještě udělali pokojíček, protože začíná být ve věku, kdy potřebuje soukromí. Proto jsme se museli my uskromnit. Nyní tedy máme po deseti letech 2+1 bez příslušenství u mých rodičů, málo peněz a touhu po dalším miminku. O to jsme se snažili celý jeden rok a teď jsem 7 týdnů těhotná. Vůbec nemám představu, kam dáme postýlku, do jaké skříně nacpeme prckovo oblečení a kam dáme další židli u stolu. Však ono to nějak dopadne. Hlavní je, že se moc těšíme na miminko a to nám dává energii a dobrou náladu do budoucna :-). Přeji ti, aby ses správně rozhodla, ať to dopadne jakkoliv.

Ilka

 
Anonymní  16.09.04 11:05

Ahoj Komko,

ráda si tady čtu Vaše denníčky a dneska jsem se rozhodla také odpovědět. Nechci moralizovat, je to na každém, aby si rozhodl, kdy je ten správný čas na mimčo, popíšu jenom svoje vlastní zkušenosti.
Je mi 36, mým dcerkám 10 a 13. Ta starší se nám narodila 6 týdnů před státnicema, žili jsme ze stipendia (tenkrát ještě bylo) a v podnájmu. Je jasné, že rozhodně nebyla plánovaná ( nebrali jsme se ovšem kvůli ní, bylo to rok po svadbě), ale moc jsem se na ni těšila. Velý rok potom jsme měli příjem asi 2700,– Sk, což mi zní dneska dost nepochopitelně, manžel byl totiž na civilce a já samozřejmě na mateřské. To už nebyli regulované soc. ceny, takže jsme měli tak tak na stravu. Ale to není to podstatné. Bylo to stejně skvělé období. Nikdo nám nic nedal, byla nejstarší dítko široko-daleko a sekáče taky nebyly, tak jsem všechno šila. Ale takové malé mimčo toho až tak moc nepotřebuje: kočárek (na inzerát), postýlku, vaničku a nějaké to oblečení (docela málo, stejně roste). Ten rok jsme zvádli a když se manžel zaměstnal a dostal plat 5000,– tak jsem se cítila opravdu bohatá. Dnes si žijeme opravdu dobře, ale náklady na holky jsou neúměrně vyšší (škola, kroužky a pod), ale to už oba dobře vyděláváme. Stálo to za to, neměli jsme peníze, ale měli jsme spoustu nadšení a také dost času a tak jsme se jí opravdu hodně věnovali. Holky jsou úžasné a nikdy bych je nevyměnila za nějakou životní jistotu. Dneska je nám tak dobře, že uvažujeme o dalším miminku.

Tak jsem se tady rozepsala a vypadá to docela jako vspomínání našich babiček. Chtěla jsem jenom, abys věděla, že ať se rozhodneš jak chceš, bude to správné.

Ahoj Lina

 
Anonymní  16.09.04 11:09

Tak jsem se do toho tak zahleděla, a že tam mám docela dost chyb. Omlouvám se, ale žiju už docela dlouho na Slovensku, ale odpovídat slovensky mi zas nějak nesedělo. No, je to dilema.

Čau Lina

 
Petulinka1
Zasloužilá kecalka 575 příspěvků 16.09.04 12:28

Ahoj Komko,

jak to bylo u nás ? Směrodatný pro nás oba tedy bylo vlastní bydlení, bez toh by jsme do toho určitě nešli. Do bytu jsme se přestěhovali v květnu, naštěstí jsme si nemuseli brát nějak velkou hypotéku pouze využít úvěru ze stavebního spoření který je do r. 2009 a 2600,– se dají unést.No a já musím ještě do ledna splatit 50000 Kč úvěr, prostě to nějak musím zvládnout.

Po miminku jsem hrozně toužila a když můj přítel přišel konečně s rozhodnutím že ho chce taky, byla jsem ta nejšťastnější osoba na světě a to jsme se začali snažit a ještě jsme spolu nebydleli.Je fakt že ještě nemáme v ložnici skříně, je fakt že budeme za 2-3 roky řešit prodej bytu a koupi něčeho většího (protože 2kk nám stačit nebude). Ale také jsme dospěli k faktu že nějáký důvod proč ne se vždycky najde a čekat už nechceme.

Mě je 24 a příteli 29 a víme že to je ta nejlepší doba na mimčo i když na tom finančně nejsme zrovna ideálně.Po určitých komplikacích se nám podařilo otěhotnět :-)
Naše miminko se má narodit v březnu 2005 a už se na něj oba dva strašně moc těšíme.

Život mě naučil že v každé situaci se najde nějáké řešení. S tím do toho jdu.

Hodně štěstí při rozhodování.

Petra + brouček 14+4

 
Anonymní  16.09.04 12:54

Ahoj Komko,

ako si si už iste všimla z odpovedí na tvoj dotaz, taký problém ako máš ty, rieši mnoho mladých (i starších) dvojíc a nie si v tom vobec sama.

Ja i moj manžel máme 31 rokov a skoro 5 mesačnú dcérku. Žijeme stále v podnájme (navyše Slováci v Prahe) a len nedávno sme splatili auto. Taktiež ako ty, sme si vraveli, že dieťa patrí do zabezpečenej rodiny a tak sme ho asi rok odkladali. Ten rok som nerobila nič iné, len kalkulovala, kedy už budeme na tom aspoň tak, aby sme si mohli dovoliť žiť z manželovho platu, keď ja budem na materskej - hoci stále v podnájme. Podotýkam, že u nás som mala vyšší príjem ja. Až som si jedného krásneho dňa povedela DOSŤ, ono sa to nejako vyrieši samo. A pustili sme sa do snaženia, ktoré trvalo takmer rok, kým sa mi podarilo otehotnieť. Z finančných dovodov, som sa rozhodla, že nastúpim do zamestanania hneď po skončení materskej, to jest, akurát v týchto dňoch, keď má moja dcérka ani nie 5 mesiacov. Nevieš si ani predstaviť ako som sa desila dňa, keď som ju mala opustiť a zveriť na celý deň niekomu cudziemu (moj zamestnávateľ mi bol ochotný platiť chůvu). A zase som si povedala DOSŤ trápeniu. Nejako sa to zvládne aj naďalej s jedným platom a odkázala som do práce, že ostávam ďalej na rodičovskej dovolenej s mojím zlatíčkom. A to sme si tiež chceli zobrať hypotéku na byt alebo dom, momentálne však ďalej riešime ako prežiť aj bez nej. Ale priznám sa ti, psychicky som na tom oveľa lepšie ako pred tým, keď sme dieťa odkladali a neustále si vraveli dovody pre ktoré ho ešte mať nemožme. Napriek finančným ťažkostiam som ten najšťastnejší človek na svete a viem, že to rozhodnutie dieťa mať ,bolo v našom prípade správne.

Prajem ti, aby si sa aj ty rozhodla správne.
Mne pomohla v rozhodovaní otázka typu : Dokážem si predstaviť svoj život bez detí ale v peknom vlastnom dome, s autom atd.? Odpoved znela nie. A dokážem si predstaviť svoj život síce s deťmi, ale stále v podnájme s finančnými ťažkosťami, s dlhmi, bez možnoti dať deťom všetko to, čo by si iste zaslúžili - drahé hračky, dovolenky atď. Odpoveď znela : dokážem si to predstaviť veľmi ťažko a nerada a dúfam, že k tomu nedojde, alebo len na veľmi omedzeny čas..... ale beriem radšej takýto život. A hoci to bola len teoretická dylema, teraz v praxi sa mi potvrdilo, že to tak je. Dcérka mi vynahradzuje všetko a dnes viem, že aj keď sa naša fin. situácia nezlepší, určite budem chcieť o nejaký rok,2 roky ďalšie dieťatko.

Doležité je mať na vec s partnerom rovnaký názor a zvládnuť sa dá všetko.

Slavka a Barborka ( takmer 5 mesiacov)

 
Pajinkaa
Kecalka 136 příspěvků 16.09.04 13:47

Ahojky holky,

tak už pár týdnů pročítám stránky emimina a zjišťuji, že je nás plno, které váhají či váhali - kdy mít miminko! Dnes jsem se poprvé přihlásila, protože se cítím jako jedna z vás. Je mi 25 a manželovi 33 - je to rok, co jsme měli svatbu a nyní jsme se rozhodli pro miminko. Zatím bydlíme u manželových rodičů a řešili jsme koupi bytu. Opravdu stavební spoření nevypadá až tak výhodně, jak se tváří. Nakonec do nákupu nepůjdem (aspoň zatím). Radši ještě nějaký čas budem u rodičů, ale mimi si chceme vychutnat. Tak jako vy ostatní máme strach, že jakmile bude pouze jeden plat- bude hůř. Ale nic není tak důležité, jako miminko. Koncem srpna jsem vy:,–(ila HA, a cca za týden by měla příjít menstruace. Tak jsem zvědavá - na druhé straně ale myslím, že na povel to nejde a jak pročítám tyto stránky, tak to může být ještě i pár let…
Ještě mám jeden dotaz: možná to úplně nesedí do téhle odpovědi, ale v 15 mi odoperovali jeden vaječník. Mám strach, že to bude pro otěhotnění problém - i když doktorka říká, že by nemusel být. Máte s tím někdo zkušenost?

Díky za odpovědi - mějte se krásně a všem přeju šťastné rozhodování a moc úspěšné „snažení“! čauky Pajinkaa

 
Anonymní  17.09.04 02:55

Milá komko,
doufám,že se neurazíš,ale zrovna tento týden jsem řešila otázku,kam dát věcičky po mých raubířích,kterých je několik pytlů z dob jejich miminkovských let.Nejsem typ ,abych lítala po sekáčích a tam to ¨prodávala ,takže kdyby jste se rozhodli s manželem jít do toho,což bych ti schválila,tak ti je velmi ráda pošlu.Neboj kluci jsou teď batolata,takže hadříky nejsou 20 let staré.Jestli máš zájem tak napiš na e-mail paulusovamoni­ka@seznam.cz svou adresu. AHOJJJJ

 
Anonymní  17.09.04 08:23

Ahojte, mám za chvíľu 35.Zatiaľ som vždy bola iba pozorovateľ rôznych diskusií, ale teraz sa ma to tak trochu týka, tak som si povedala, že sa pridám. Moje deti budú mať 14, dvojičky. Boli sme na to sami, ja mám rada nezávislosť. Ale boli sme šťastný. Oproti súčastnosti, sme žili veľmi skromne. Všetko som deťom prešívala zo starých vecí, plietla a potom párala a znova plietla. Ale bolo to najkrajšie obdobie. Byt ešte nemáme svoj, ale máme stavebné sporenie, bývame v byte , ktorý za 2-3 roky budeme odkupovať. Auto budeme musieť kúpiť väčšie, ale chceme veľmi bábätko. Zariadenie v byte je pôvodné ale s ohľadom na to, že v byte bude treba všetko prerobiť, sme to zatiaľ tak nechali. Sme šťastní, tešíme sa zo seba a vyberáme meno. Ešte nie som tehotná ale verím tomu, že skoro budem. Dnes sú rôzne seconhandy, niečo dostanem od sestry. Ale žiť len pre to, aby som si vždy našetrila na 2 týždne nejakej dobrej dovolenky a kúpila si super auto, to nie je pre mňa. A nakoľko predtým som mala dve deti naraz, nestačila som si všetko vychutnať. Strašne sa teším na malú bábiku a moje deti tiež. Mali sme rôzne problémy ale keď sú na to dvaja tak sa to dá.Základ je, vedieť , že niekto je pri vás a bude s Vami stále. Tak aj keď viem, že budeme musieť žiť trochu skromnejšie , sa na to veľmi tešíme. Myslím, že ak by som sa mala rozhodovať podľa toho, či som zabezpečení, tak nemám ani jedno dieťa. Ale to je vždy závislé od priorít. Tak mi držte päste. Evica

 
Anonymní  17.09.04 08:25

Ahojte, mám za chvíľu 35.Zatiaľ som vždy bola iba pozorovateľ rôznych diskusií, ale teraz sa ma to tak trochu týka, tak som si povedala, že sa pridám. Moje deti budú mať 14, dvojičky. Boli sme na to sami, ja mám rada nezávislosť. Ale boli sme šťastný. Oproti súčastnosti, sme žili veľmi skromne. Všetko som deťom prešívala zo starých vecí, plietla a potom párala a znova plietla. Ale bolo to najkrajšie obdobie. Byt ešte nemáme svoj, ale máme stavebné sporenie, bývame v byte , ktorý za 2-3 roky budeme odkupovať. Auto budeme musieť kúpiť väčšie, ale chceme veľmi bábätko. Zariadenie v byte je pôvodné ale s ohľadom na to, že v byte bude treba všetko prerobiť, sme to zatiaľ tak nechali. Sme šťastní, tešíme sa zo seba a vyberáme meno. Ešte nie som tehotná ale verím tomu, že skoro budem. Dnes sú rôzne seconhandy, niečo dostanem od sestry. Ale žiť len pre to, aby som si vždy našetrila na 2 týždne nejakej dobrej dovolenky a kúpila si super auto, to nie je pre mňa. A nakoľko predtým som mala dve deti naraz, nestačila som si všetko vychutnať. Strašne sa teším na malú bábiku a moje deti tiež. Mali sme rôzne problémy ale keď sú na to dvaja tak sa to dá.Základ je, vedieť , že niekto je pri vás a bude s Vami stále. Tak aj keď viem, že budeme musieť žiť trochu skromnejšie , sa na to veľmi tešíme. Myslím, že ak by som sa mala rozhodovať podľa toho, či som zabezpečení, tak nemám ani jedno dieťa. Ale to je vždy závislé od priorít. Tak mi držte päste. Evica

 
Anonymní  17.09.04 08:25

Ahojte, mám za chvíľu 35.Zatiaľ som vždy bola iba pozorovateľ rôznych diskusií, ale teraz sa ma to tak trochu týka, tak som si povedala, že sa pridám. Moje deti budú mať 14, dvojičky. Boli sme na to sami, ja mám rada nezávislosť. Ale boli sme šťastný. Oproti súčastnosti, sme žili veľmi skromne. Všetko som deťom prešívala zo starých vecí, plietla a potom párala a znova plietla. Ale bolo to najkrajšie obdobie. Byt ešte nemáme svoj, ale máme stavebné sporenie, bývame v byte , ktorý za 2-3 roky budeme odkupovať. Auto budeme musieť kúpiť väčšie, ale chceme veľmi bábätko. Zariadenie v byte je pôvodné ale s ohľadom na to, že v byte bude treba všetko prerobiť, sme to zatiaľ tak nechali. Sme šťastní, tešíme sa zo seba a vyberáme meno. Ešte nie som tehotná ale verím tomu, že skoro budem. Dnes sú rôzne seconhandy, niečo dostanem od sestry. Ale žiť len pre to, aby som si vždy našetrila na 2 týždne nejakej dobrej dovolenky a kúpila si super auto, to nie je pre mňa. A nakoľko predtým som mala dve deti naraz, nestačila som si všetko vychutnať. Strašne sa teším na malú bábiku a moje deti tiež. Mali sme rôzne problémy ale keď sú na to dvaja tak sa to dá.Základ je, vedieť , že niekto je pri vás a bude s Vami stále. Tak aj keď viem, že budeme musieť žiť trochu skromnejšie , sa na to veľmi tešíme. Myslím, že ak by som sa mala rozhodovať podľa toho, či som zabezpečení, tak nemám ani jedno dieťa. Ale to je vždy závislé od priorít. Tak mi držte päste. Evica

 
Anonymní  17.09.04 11:55

Ahojky Pajinkoo,
já jsem v květnu prodělala mimoděložní těhotenství a tak přišla o pravý vejcovod, protože byl těhotenstvím na nesprávném místě poškozený. Doktorka mi doporučila s nějakým snažením alespoň tři měsíce počkat, aby se tělo po operaci zregenerovalo. Celé prázdniny jsme dávali pozor a na konci třetího měsíce jsem zjistila, že jsem těhotná. Teď jsem v 7tt a už se na mimíska moc těšíme. Takže si myslím, že chybějící vaječník nemusí být žádný problém. Vaječník je bez vejcovodu stejně použitelný pouze v případě umělého oplodnění.
Jinak ještě k diskusi, která tu probíhá. Když jsem otěhotněla v květnu, bydleli jsme s přítelem v podnájmu a těhotenství ještě plánované nebylo. Začali jsme se však těšit a když pak doktorka zjistila, že je mimoděložní, strašně nás to mrzelo. Během následujících 3 měsíců jsme si vyřídili hypotéku na 20 let se splátkami 10.000Kč. Teď tedy bydlíme ve „svém“, přítel přišel o práci a přesto se na mimíska moc těšíme. Vím, že to bude hodně těžké, ale stále věřím, že to nějak zvládneme. Hlavně musíme držet spolu. Proto tuhle diskusi se zájmem čtu, většina příběhů mi tu připomíná naši situaci. Úspory také žádné nemám, protože jsem teprve před 2 lety dokončila VŠ. V
Takže věřte, že na děti není nikdy brzy a je lepší žít trochu skromněji než třeba zjistit, že je problém otěhotnět. Radka

 
Pajinkaa
Kecalka 136 příspěvků 17.09.04 12:53

Ahoj Radko,
díky moc za Tvoji reakci. Potěšilo mě, že je nás víc se stejným problémem. Ono v 15 mi to tak nepřišlo, ale je mi o 10 víc a miminko bysme si moc přáli. Jen se snažím na to moc neupínat - ale když si pročítám tyhle stránky, tak to prostě nejde na to nemyslet! Je to perfektní, když se vám podařilo po té ztrátě tak brzo otěhotnět - přeju jen to nejlepší a aby vše prohíhalo bez problémů.
Vůbec si nedokážu představit, jak se to může stát, že je těhotenství mimoděložní. Ale to asi není tak jednoduché říct.
Jinak vidím, že to opravdu nemáte jednoduché, když přítel přišel o práci. Držím palečky, ať je jenom líp! Splácet 10 tis. měsíčně si moc nedokážu představit. I když jsme o tom mockrát uvažovali taky. Zatím budem ještě u rodičů, budem se snažit šetřit a taky o to mimi!!
Tak pa Pajinkaa

 
Anonymní  17.09.04 15:30

Souhlasím s Luckou, moc pěkně to napsala. Když budete hledat důvody, proč na miminko není ta pravá doba, vždycky je najdete. Problém je v tom, že celá společnost se orientuje jen na to „MÍT“ a kamsi se vytrácí „BÝT“. Můžete BÝT matkou a MÍT strašně málo hmotných statků. Pak taky můžete MÍT dítě, MÍT perfektně vybavený byt a já nevím co ještě a budete v mých očích pořád chudší, než ta máma, která jen JE mámou. Dítě každé mámě změní život a pořádně zamává žebříčkem hodnot. Ale i v dnešní době platí, že ty nejdražší věci jsou zadarmo. Dítěti je úplně fuk, jestli vyrůstá v značkovém kočátku za dvacet tisíc nebo v kočárku z bazaru za pět stovek, jestli je oblečené ve značkových dupačkách a nebo v dupačkách ze sekáče. Dítě potřebuje hlavně lásku, péči, cit …

 
Komka
Kecalka 202 příspěvků 20.09.04 14:37

Ahoj dobré duše,

moc vám děkuji za všechny odpovědi, vůbec jsem takovou reakci nečekala. Pokud bych měla shrnou vaše reakce, tak z nich téměř jednoznačně vyplývá, že nemám váhat a čekat „na peníze“. Problémy budou vždycky, ale s potěšením z toho být maminkou se to nedá srovnat. Jak jedna z vás krásně pototkla, touha po miminku se stonásobně prohloubí čtením těchto emiminovských stánek. To přesně se stalo mě a tak večer hodlám znova promluvit s mým partnerem a za čtrnáct dní kdy mi končí HA už možná budu patřit do Snažilek:-) Je to hrozně zvláštní pocit, mám z něho svírání břicha. A to o tom jen přemýšlím, až HA vy:,–(ím, budu nejspíš úplně mimo a myslet jen na miminko. Je to nespíš ta nepřirozenější věc na světě, ale každá z nás si to prožívá poprvé a proto jsou ty prožitky tak hluboké a krásné.
Mějte se všechny moc krásně, určitě se brzo ozvu jak naše rozhodování dopadlo a jestli se stávám Snažilkou.
 Pa

 
Komka
Kecalka 202 příspěvků 20.09.04 14:39

Ahoj,
moc děkuji za nabídku, mail sem poslala, tak doufám že v pořádku došel.

Zatím se měj
Komka

 
Anonymní  24.09.04 08:35

Ahoj,

vše o čem tady píšete se mě hodně dotýká, protože jsem si to sama prožila. Nejprve jsme s manželem (tehdy ještě s přítelem) neměli kde bydlet. Rodiče (na obou stranách) by nás u sebe sice nechali, ale to pro nás nebylo „bydlení“. Naštěstí se uvolnil jeden služební byt, který jsme dostali.
Bohužel jsme ale byli nuceni koupit nové (novější) auto, na které jsme si museli půjčit. Takže ˇjsme začali splácet 5 tis. měsíčně (3 roky). To sice nevypadá tak zle, ale s dvěma státními platy okolo 8 tisíc, platbou nájemného, benzínu , jídla a dalších potřebných věcí pro domácnost, se ta částka docela projeví.

Já intenzivně toužím po miminku asi 2 roky, ale manžel (28) mi vždy rozumně vysvětlil, že na něj prostě nemáme. Byla to bohužel pravda.
Až letos jsme auto konečně doplatili a oněch 5 tis., které jsme si zvykli postrádat ukládáme na spořící účet.

V květnu letošního roku jsem poprvé otěhotněla - byla jsem nesmírně šťastná, žel bohu mi to dlouho nevydrželo, přišla viróza a všechno zhatila. Nicméně jsme se od té doby intenzivně snažili o mimíska. Každou menstruaci jsem málem obrečela.

Teď jsem znovu těhotná (7+3tt) a vše se zdá být v pořádku. Na miminko se hrozně těšíme.
Mám mladší sestru, která má 2,5 letého chlapečka, takže veškteré oblečky, hračky, postýlku, kočárek a další potřebonosti zdědíme. Mě to ale nevadí - prostě nemáme na to, abychom kupovali krásné nové věci, ze kterých miminko během pár dní vyroste.

Chtěla jsem vám jen říct to, k čemu jsem za poslední půlrok dospěla (mimochodem, zdá se mi, že jsem zestárla nejmíň o 5 let) - ať peníze máte, nebo ne, podle mě to nejdůležitější pro krásný a šťastný život jsou děti a fungující rodina.

A staré přísloví praví - peníze budou, my nebudem … !

Všechny zdraví
Jana (26)

 
lindam
Nováček 10 příspěvků 29.09.04 16:03

Ahoj Komko,

naše příběhy jsou stejné i když docela jiné :-). My kde bydlet máme, ale dluhy máme také (před 2 lety jsme si vzali auto na leasing (na 4 roky) a spotřebitelský úvěr (taky na 4 roky), aby byla alespoň nějaká akontace, a nyní jsme si vzali ještě meziúvěr (na 11 let) od stavební spořitelny ? byli nutné nějaké úpravy v bytě) - to potvrzuje jen to, že skutečně vždy se něco najde proč by to či ono nešlo a nebo to prostě zkomplikuje nějaká situace :-(). Mě je 26 let (manžel je jen o 6 měsíců starší - takže vlastně stejně starý). Já už toužím po miminku dlouho, ale vždy když jsme se začali s mužem na toto téma bavit vždy byl výsledek stejný ? nemáme na to ? z jednoho platu se to všechno poplatit nedá a z té mateřské toho člověk také moc nepořídí. Stále jsem se snažila o zázrak, ale čísla se mi hold nikdy nepodařila změnit - příjmy a výdaje prostě ošálit nelze a výsledná částka nebyla opravdu nic moc. Zadlužit se na dlouhou dobu není sice super, ale na druhou stranu je časem to či ono vlastní nebo opravené a nekutálí se to co se stejně jednou udělat bude must dal před sebou. A tak doufám, , že platí kdo si počká ten se dočká a věřím, že si to čekání pak pěkně vynahradím (nakonec do miminka muže nutit nemohu a bylo by dobře, kdyby se na něj cítil i on sám) s naším miminkem bez stresu a strachu o peníze i když těch není nikdy dost :-). Peníze sice nejsou všechno, ale bohužel to bez nich nejde a představa, že by nám nakonec banka nebo leasingovka zabavila něco diky čemuž jsem oddalovala něco jiného to na druhou stranu je také nic moc představa.

No uvidíme ? čas ukáže :-)

Měj se krásně Linda

Vložit nový komentář