Kdy k nám přijde miminko?

Zita1  Vydáno: 12.10.02

Můj příběh se ani trošku neliší od příběhů, které jsem na těchto strákách už tolikrát četla. Je mi 27 let a manželovi 31.Když jsme se rozhodli, že tři jsou více než dva, nečekali jsme, že to bude problém.

Po ročním snažení mimi nepřicházelo a já začala mít strach, že se něco děje. Tak jsem se obrátila na lidi nejpovolanější - lékaře. Nemá ani cenu popisovat u kolika lékařů jsem byla, než jsem potkala svého současného gynekologa. Ve velmi krátkém čase určil diagnózu - chronické zánětlivé ložisko ve vejcovodech. To vysvětlovalo moje bolesti v podbřišku. Nevím, jak je možné, že to moje bývalá paní doktorka (léčila jsem se u ní 8 let) nezjistila dříve. Po dalším půl roce léčby antibiotiky jsem podstoupila laparoskoii. Výsledek laparoskopie byl ten, že levý vejcovod je neprůchodný a zprůchodnit se jej nepodařilo a pravá strana se podařila zprůchodnit dočasně. Řekla jsem si, že mám alespoň poloviční šanci. Od laparoskopie uběhlo 5 měsíců a minulý týden mi na kontrole řekli, že mám zanět na pravém vaječníku. Zase antibiotika - už asi páté v tomto roce. Zároveň mi pan doktor doporučil sanatorium Pronatal. Normální cestou mám prý jen malou šanci otěhotnět. Do Pronatalu jdu na první prohlídku 24.10.. Slyšela jsem, že jsou tam ohromě milí a hodní. Mám z toho všeho stejně strach, ale když vidím, že spousta vašich příběhů dopadla tak krásně, věřím, že by se mohlo štěstíčko usmát i na nás :-) Jo a můj Petr by nejraději dvojčata …

Držte nám palečky, čeká nás dlouhatánská cesta.

Zita

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Janik2
Povídálka 35 příspěvků 12.10.02 10:08

Ahoj Zito! Nevím jak začít.
Nepropadej panice, nijak se nenervuj a všechny léčebné procedury utečou jak voda. Píšu deníček dvojčat, určitě jsi ho už četla. Ani já, ani manžel nemůžeme mít děti. Musíme děkovat tomu nahoře, že žijeme v době IVF a podobných vymožeností.
Stejně jako Ty, i já jsem chodila dlouhé roky k jednomu nejmenovaného doktorovi. Ten mi ještě tři a půl roku po svatbě tvrdil, že to, že nemám cyklus nic neznamená a že se to časem spraví. Že se nemám zbytečně nervovat a máme se dál snažit o mimi. Nebyla jsem ani na jednom vyšetření, ani na UZV. Pak jsem si řekla dost, přešla k jiné doktorce a tam už to šlo jak na drátkách. Dvakrát UZV, pak spermiogram manžela a hned odeslání do poradny pro neplodná manželství. A i tam to šlo velice rychle. První návštěva letos 24.4., stimulace a transfer v červnu. A hned napoprvé veliký úspěch v podobě dvojčat. Teda snad je donosím, ještě to nesmím zakřiknout.
Hlavní je psychická pohoda, jste v podobném věku jako my dva. Já 26 a manžel 31 let. Přeju Vám moc a moc štěstí. A ještě jednou zdůrazňuji!!! Buďte šťastni, stejně jako my, že jsme se narodili do skvělé doby. Ahoj Janik.

 
Anonymní  12.10.02 16:14

Ahojky Zito,
i já bych ti chtěla nalít trochu optimismu a větší naděje do žil.Mně už je 33 a manželovi 43 a o mimíska jsme se snažili 7let.Z toho poslední rok a půl za pomocí Centra asistované reprodukce U Apolináře.Myslím, že začátky jsou u nás všech skoro stejné.Od čerta k ďáblu, až přijde ta šťastná náhoda a hlavně chápající a schopný lékař.Mám taky neprůchodný vejcovod - bez příčiny, ale druhý mi naštěstí funguje, jen jsem z důvodu hormonálních poruch neovulovala. No a manžel měl už ty svoje potvůrky taky trochu línější a málo vydrželi.Ta kombinace nic moc.Nakonec se ale vše podařilo, ani nemuselo přijít na IVF(um.oplodnění), stačila jem řízená inseminace v pravý čas.Bohužel tím se i vyloučila vyšší pravděpodobnost dvojčátek, trojčátek, čtyř......Teď nosím jednoho drobka a už to mám za pár.Je to největší štěstí.
Chtěla bych ti jen dodat odvahu.Nemusí to mít nějak extra rychlý průběh.I tady se vše může vléct roky.Hlavně nepropadej panice, deprasím ale věř.Mně se to občas bohužel stalo, ale naštěstí jsem měla vedle sebe mého anděla-manžela.Nikdy nepřestal věřit, nikdy nezapochyboval.Když já už chtěla rezignovat, on mě vždycky dokázal zvednout.Přeju ti, kdyby náhodou, abys taky měla někoho a uvidíš určo se dočkáš. Je to třeba dlohá cesta, ale na konci čeká neskutečná odměna........papa Klára (38.týden)

 
Anonymní  13.10.02 10:12

Ahoj Zito
I já čekám na to svoje miminko. Je mi skoro stejně jako Kláře 32 let a manželovi 42 let. Od ledna do června tohoto roku jsme se pokoušeli o mimi, ale jako znenadání mi do toho vstoupila náročná operace (měla jsem díky bohu - nezhoubný- nádor), takže teď mi bylo doporučeno s těhotenstvím 1/2 roku počkat. Mám ale obavy, že když se nám to nechtělo povíst předtím, že se nám to nepovede ani potom. Já vím, že otěhotnět do 1 roku je v normě, teprve potom přichází vyšetřování a léčení. Ale přesto se bojím, protože už přeci jenom manžel je starší a já také. Mám 2 děti 14 a 10 let a můj muž 24 a 22 let a teď chceme miminko spolu. Snažím se v sobě udržovat optimismus a víru, že se to podaří a tohle jsem napsala jenom Vám, protože ať chci nebo nechci někde tam vzadu v podvědomí tento strach je. Občas mně totiž bolí vaječník a někdy také v podbřišku, tak nevím jestli to nemá nějakou souvislost a samozřejmě pan doktor se na to dívá jako na předem zbytečné obavy. Jsem rozhodnuta podstoupit cokoliv, jenom ten čas už se mi trochu krátí. Přeji všem, aby ten nejkrásnější pocit štěstí chovat miminko pod srdcem, zažili co nejdříve. Evča

 
Anonymní  13.10.02 19:03

Ahoj,
v první řadě chci pozdravit Janíka i Klárku. Vzhledem k tomu, že momentálně jsem ve stavu očekávání, jak dopadne mé 4. IVF, hrozně mě povzbudí zprávy, že to opravdu jde.
Zito, tobě chci doporučit jednu skvělou diskusi na www.rodina.cz o umělém oplodnění. Je nás tam spousta, dokonce už jsme měly i 2 setkání. Povídáme si o tom, co nás trápí i o životě. Určitě se tam mrkni, je tam i spousta holek z Pronatalu, tak od nich můžeš tahat rozumy.
 Elsa

 
Bobek1
Nováček 4 příspěvky 14.10.02 08:19

Ahoj Zito!
Neboj, to bude dobrý, ono to přijde - určitě - v ten správný okamžik, dřív nebo později.
Taky na to naše štěstí čekáme už 2 roky.
Máme za sebou zbytečně 2 pokusy IVF. Bohužel tam, kde jsme byli, v našem (možná i v ostatních) případě problém bez příčiny řešili jen pomocí IVF (tím nejdražším způsobem a taky psychicky a fyziologicky nejnáročnějším), i když my zdaleka nepatříme mezi ty páry, u kterých by se problém musel řešit touto cestou. Ono totiž, vybrat si to spárné sanatorium je taky důležitý. Prý na IVF se hodí (dle příčin neplodnosti) jen asi 2 páry ze 100. Oba jsme zdrávy a přesto to stále nepřišlo (i po krásných dovolených u moře).
Ale teď se nám rýsuje velká nadejě, vypadá to, že jsme konečně v rukou toho správného lékaře.
Pevně věřím, že se dočkáme i bez lék. pomoci.
Držím Ti palce, ať se dostanete k těm správným lékařům, kteří Vám pomůžou tím nejméně náročným (technicky, fyziologicky i finančně) postupem.
Hlavně buď v pohodě, ted už se nemusíš nervovat, už jste na té nejlepší cestě „za štěstím“.
ahojki D.

 
Anonymní  14.10.02 16:17

Milá Elso, držím ti palce, aby vše dopadlo dobře. Určitě napiš, jak jsi dopadla.
Jinak jsem se už několikrát připojila na www.rodina.cz na diskusní kluby a přišlo mi to nějak chaotický. Jsou tam odpovědi a vzkazy, ale někdy člověk neví na co. Hromadí se tam všechny dotazy. A musíš je číst postupně. Tak, že si nemůžeš vybrat co tě zajímá. Tak nevím. Máš na to nějaký „fígl“. Prosím napiš mi ho. Možná to dělám špatně. Napiš prosím tvůj příběh. Já už mám za sebou dva neúspěšné pokusy IVF. Díky a ahoj Pavla

 
Zita1
Nováček 9 příspěvků 14.10.02 20:14

Janíku, moc děkuji za podporu!!!! Mám z tebe velkou radost a držím palečky vám všem. Z tvého mailíku přímo čiší optimismus a můžu ti říci, že mě přímo nakazil :-)) Pozdravuj dvojčátka. Máš pravdu, je úžasný, že žijeme v této době.
 Zita

 
Zita1
Nováček 9 příspěvků 14.10.02 20:24

Holky, jste všechny moc hodné a díky za ten optimismus. Dneska jsem byla u lékaře a musím zůstat doma až do mé první návštěvy v Pronatalu. Zánět ještě pořád nezmizel. Měla jsem z toho trošku depku, ale všechny vaše zprávičky mě zvedly. Máte pravdu, psychika je asi hodně důležitá. Rozhodla jsem se, že slovíčka stres a nejde vypustím ze svého slovníku. Tak mi zbývá 10 dní do startu… čauky Zíťa

 
Zita1
Nováček 9 příspěvků 14.10.02 20:30

Klárko, to je príma závěr. je to krásný, když se můžeš těšit na malinkýho človrdu :-)) Moje kolegyňka má po 9. letém snažení měsíčního Adámka a když jsem si ho byla pochovat, tak to bylo naprosto fantastické. Držím ti pěsti do finále a díky.
 Zíťa

 
Zita1
Nováček 9 příspěvků 14.10.02 20:34

Elso, moc na tebe myslím a věřím ve šťastný výsledek. Povedlo se to jiným, určitě se to povede i nám. Určitě napiš, jak jsi na tom!!!!!!!
Ahojky Z.

 
SonaB
Povídálka 13 příspěvků 22.10.02 13:02

Ahojky,
dnes je 22. to ti zbývají už jen dva dny!!!
Držím palečky, ať je tvé trápeníčko změněno ve štěstíčko!!!!
Potom se nám ozvi, jak jsi dopadla. Písni třeba i do „diskuska“, tam chodím nejčastěji. Měj se moc fajn.
Ahoj SoňaB

 
Anonymní  22.10.02 20:17

Milá Zito,neměj vůbec z ničeho strach!Opravdu se tam všichni snaží dělat co se dá!Bez bolesti!!Já uz se chystám jít na 7 pokus,stále nic,ale věřím a doufám dál.Jsem Karolína a je mi 26 let,manželovi 32.Máme se moc rádi a stašlivě toužíme po miminku jako každý na těchto stránkách.Držím vám moooc palečky,možná se tam někdy potkáme.Kdyby jsi se chtěla skontaktovat blíže,byla bych ráda.Karolína

 
Zita1
Nováček 9 příspěvků 24.10.02 21:42

Kájo, jsi moc hodná. Dneska jsem bylo poprvé v Pronatalu a jsem doslova nadšená. Ty tam taky chodíš? Tak to se musíme potkat. Kdy tam jdeš? A jsi z Prahy? Já jsem z Braníka. Mám to do Pronatalu kousíček. Moc ráda se s tebou uvidím, mohly bychom zajít třeba na kafčo. Určitě máš už plno zkušeností - to já jsem takovej zajda a pěkně vyvalenej. Víš, co, napiš mi na : zitova@seznam.cz a domluvíme se, ano? Budu se těšit. Ahoj Zita

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele