Kdybych věděla, co mě čeká

jane-e  Vydáno: 29.09.12

Stejně bych neměnila. Nikdy a za nic. Strašně jsem se bála porodu, nakonec byl rychlý a pohodový. Toho, co bude po porodu, jsem se ani nebála, ale měla jsem.

usmev :)
1 komentář

Všude se člověk dočte od maminek, jak je to s miminkem všechno hrozně krásné a fajn. Po prožitých prvních měsících s naším pokladem jsem dospěla k závěru, že buď tyto maminky mají naprosto bezproblémové děti, nebo lžou :) A nebo to říkají až dávno po šestinedělí a prvních třech měsících vůbec.

Už v porodnici jsem pochopila, že to asi taková pohoda nebude. Kojení nám nešlo, bojovala jsem s koupáním, přebalováním, převlékáním a vlastně se vším a do toho ještě sama se sebou, samozřejmě :) A boj pokračoval i doma, než jsme si vše uzpůsobili a zvykli si, a naše zlatíčko začalo ožívat, brzy jsme pochopili, že krmení je problém, kojení stále nešlo, příkrmu moc nevypil, málo přibíral a trápilo ho bříško; ani bych nespočítala, kolikrát jsem brečela s ním, protože jsem si nevěděla rady. Věděla jsem, že šestinedělí je náročné, ale nebyla jsem připravená na to, že je náročné až tak.

Ano, je to neskutečně krásné, mít u sebe ten malý zázrak, ale taky je strašně těžké naučit se s tím malým zázrakem žít. Poznávat kdy a proč pláče, jak ho uklidnit, jak ho uspat. Nikdy jsem si nemyslela, že to bude tak složité a ještě o to složitější, že nemáme okolo žádné babičky ani tety na hlídání, takže jsem na ten boj sama. Na uklízení nebyl čas, na vaření nebyl čas, na jídlo všeobecně nebyl čas, sotva, že jsem se stihla napít. A kojení pořád nešlo. Myslím, že jsem nikdy ve svém životě nepoznala větší stres, než v prvních týdnech s naším zlatíčkem. K tomu ještě navrch nedostatek spánku. A s touhle kombinací ještě hledat dostatek trpělivosti, aby člověk nějak přežil další náročný den s plačícím a nespícím miminkem.

Nastávající maminky budou číst asi výše popsané s hrůzou v očích :), ale je to tak, začátek je hrozně těžký, jak po fyzické, tak po psychické stránce. A proto tento deníček píši. Přijde mi nefér očekávat, že to bude všechno hrozně fajn a být překvapena, že to až tak hrozně fajn není. Ale naštěstí to období netrvá věčně a na všechno to „zlé“ s přibývajícími týdny zapomínám, protože jakmile se na mě náš brouček začal usmívat, začal povídat a nahlas se smát, už najednou není prostor vzpomínat, že nemohl usnout, pořád plakal nebo že ho bolelo bříško. S každým úsměvem mi nahrazuje ty náročné dny a každý den je to krásnější a krásnější a já ho miluji pořád víc a víc.

Kdybych věděla, co mě čeká… neměnila bych. Nikdy a za nic. Protože mateřství je nádherné. Ale až si budeme pořizovat druhé dítě, jsem ráda, že už budu vědět, do čeho jdu :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.8 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
lucka83
Hvězda diskuse 45849 příspěvků 112 inzerátů 29.09.12 07:06

Je to tak, kazde ditko je jine, nas malej bohuzel moc pres den nenaspi, porad by jedl a o spanku si muzu nechat zdat :lol:
Rika se ze druhe ditko je hodnejsi, tak uvidis :hug:

 
katule9
Ukecaná baba ;) 2300 příspěvků 29.09.12 07:29

Pravda:)) taky jsem měla fajn porod ale to potom…hrůza :roll:

 
LJM
Kecalka 429 příspěvků 29.09.12 07:39

Zdravím,
konečně to někdo napsal.Jsem ráda, přemýšlela jsem, jestli napsat o tomto deníček, ale psaní mi nejde. Mám úplně stejné pocity, jen ten konec je ještě trochu vzdálený, mimčo mám necelý 2 měsíce. Než mě někdo odsoudíte, mám skoro 30, měla jsem fajn práci, máme kde bydlet a máme navíc i babičky blízko. Mimi nespí hl v noci a přes den zas nemohu spát já, ne že bych nechtěla. A s manželem jsme se po zralé úvaze domluvili, že bychom si dítě pořídili. Otěhotnět taky nebyl problém, pracovala jsem až skoro do porodu a i tak jsem si to užívala. A po porodu jsem měla pocit, že jsem udělala největší kravinu svýho života a mimču zkazila celý život, že si takovou matku nezaslouží. Pak jsem se doma konečně vyspala, rozjelo se mi mlíko a první měsíc to vypadalo v pohodě, mimčo mělo žloutenku, hodně spalo. Nadšení příbuzní vozili jak o život. Zlom nastal kolem 6ti neděli, kdy se mi zrácelo mlíko, malej začal hystericky ječet nejen, když měl hlad, ale i když byl pokakanej, počuranej. Nechtěl ležet v postýlce, usínal na rukou a hl i přes všechny proti prdíkový a jiný kapičky doporuč. dětskou má koliky. Zatím jediný pozitivuj je, že se mi mlíko zas děla, dokrmovat přes stříkačku Nutrilonem bylo náročný. Ale sea spaním problém, zabavit taky problém. Vím, že se to spraví, mám 5ti letou sestřenici a bylo to úplně stejný, ale někdy fakt přemýšlím, jestli jsem neudělala chybu. Mimčo se už začíná usmívat, tak jsou okamžiky, kdy si za ty myšlenky nadávám. Ale kdybych to nějak věděla dopředu(teta se nikdy nezmínila, že je to tak na palici) a i s tím spánkem, tak bych určitě počkala ještě chvíli.

 
dizinka
Ukecaná baba ;) 1562 příspěvků 38 inzerátů 29.09.12 08:05

Jako kdybych deníček psala JÁ sama. A to doslova!!Až na to teda že se mě mlíko přestalo tvořit už po 14 dnech. Každýho kdo vychoval dítě nebo vychovává se ptám kdy to všechno skončí. Kdy začne aspoň v noci spát. Už to trvá 3 měsíce a stále jsem se nedočkala. Přeju nám oboum a dalším mamčám co mají tenhle problém ať se brzo dočkáme :dance:

 
Gaaabiii
Stálice 55 příspěvků 29.09.12 08:14

ahoj.mam dve holcicky. prvni urvanec nespavy, kazdy sliboval, ze druhe bude urcite hodnejsi.prd.mam druheho urvance nespaveho.tak jsem se na to druhe materstvi tesila a rikala si jak si ho uziju s"hodnym"miminkem… jj smirit se s pravym opakem bylo fakt tezke. nedala bych je ani za nic na svete, i kdyz to mam od zacatku opravdu hodne narocne.

 
P28  29.09.12 08:16

Anoo, všechny se připravujeme na porod, že pak už to půjde, ale to nejtěžší teprv přijde. Pro mě byl nejhorší zážitek návrat z porodnice s prvorozeným.

 
pajinka111
Ukecaná baba ;) 1740 příspěvků 29.09.12 08:21

Ahojky, já bych taky neměnila, jak píšeš, mateřství je nádherné :*
Každé miminko je jiné, moje první dcerka byla naprosto úžasné miminko, od narození jen jedla a spinkala, spinkala celou noc od narození i přes den hodně spala a když byla vzhuru, spokojeně si broukala než zase usnula, sem si říkala, že mateřství je naprosto pohoda, měla jsem tolik volného času, všechno sem stíhala..
Druhý syn byl kalamita :roll:,od narození jen křičel a křičel, po porodu ho museli resuscitovat a pak byl na 5 dní umístěn do inkubátoru na kyslík, říkala, jsem si že je to možná tím..křičel i doma, skoro vůbec nespal, s kojení byl taky problém, jinak než nosit ho v klokance nešlo, i tak hodně plakal, asi 4 měsíce kočárek byl k ničemu, prokřičel celou cestu..opravdu sem se tšila kdy se konečen aspon trošku vyspím, budil se ze začátku i 12× za noc, po 4 měsících tak 5×, po pul roce asi 3× za noc, až kolem 15 měsíců zlatíčko začal spát celou noc :dance:,ale i tak je to vztekloun a dost pláče pro nic za nic..ale umí být i strašně moc hodný :* jsou to prostě moje zlatíčka :srdce:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 29.09.12 08:57

Pěkně napsané :potlesk:
Rozhodně jsem si v těhotenství nikdy nemyslela, že je to tak náročné období a je dobře že to v poslední době píše mnoho maminek.
Patřím mezi ty mámy které měli problém taky od začátku, krom starání se o miminko jsem musela stíhat domácnost sama, protože manžel jezdil jen na víkendy. Po císařáku jsem byla ráda že vůbec vstanu ze židle. Vůbec nechápu jak jsem to zvládla, při tom stresu, bolesti atd. Taky bych ale v životě neměnila :-)

 
Kalla1412
Echt Kelišová 8528 příspěvků 29.09.12 08:57

Je pravda, že mi taky v 6ti nedělíí vadilo, že mi NIKDO neřekl, že to bude takovéhle. Že sebudu cítit na ho*no, vyčerpaná, unavená, plakala jsme v 11 večer, že už nemůžu, že k malému nevstávám, přes den sem plakala, proč nechce spát a trnula sem hrůzou, kdy se z potýlky ozve pláč, a to podotýkám, že mám opravdu moc hodné dítě, spavé, šikovné, neuplakané, ale i tak to bylo hnusné, měla jsme poporodní blues, navíc nám malej v 5ti týdnech dost onemocněl a já sn ím muslea do nemocnice…ted už je to paráda a je to čím dál větší pohodička. Ale každému, kdo se ptá, jaké to, říkám, že ze začátku je to strašný, at se na to připraví ;)

 
unity
Kecalka 167 příspěvků 29.09.12 09:13

Tak tak, po 6ti nedělí jsem oznámila, že raději budu 10× rodit než ještě jednou 6ti nedělí, který jsem prořvala. A to jsem měla dceru celkem hodnou, papala, přes den celkem spala, v noci sice vstávala ob hodinu nebo dvě na jídlo, ale pořád to celkem šlo. Nicméně můj psychický stav byl katastrofa. Řekněme, že první rok je dost náročný, pak se to už celkem dá. To už pak ale zase nastupuje jiný zlobeníčko :roll:

 
Margery
Závislačka 3867 příspěvků 3 inzeráty 29.09.12 09:18

Pro mě bylo nejhorších prvních 14 dnů, tři týdny. Bojovali jsme s kojením, bolením bříška, vstáváním co hodinu, dvě ve dne v noci. První dítě, nevěděla jsem, co s ním, já po porodu vyfluslá, no hrůza.

Neměla jsem sice u sebe babičky na hlídání, ale hodně mi pomáhal manžel, ze začátku hlavně psychicky, po přejití na UM se to o hodně zlepšilo, po espumizanu a probiotikách prdíky skoro úplně vymizely a z našeho prďolky se stalo hrozně usměvavé miminko. Máme už nějaký režim, takže vím, kdy má hlad, kdy chce spát, takže je to už celkem v pohodě

 
cari  29.09.12 09:33

Čauky, já to měla podobně. Začátek byl hroznej, už od toho prvního dne kdy mi malou dali v porodnici na noc! Já unavená z porodu(jako každej asi) a ona celou noc brečela! MOžná to byla moje chyba protože jsem jí pořád chovala, ale bylo to strašný, brečela jsem manželovi do telefonu :,(
Pak doma to samý, měla jsem i nějaký deprese(ze vzhledu a že to nezvládam)a tak, takže pro mě prvních min. 14 dní naprostej děs :|
Ale pak se to rychle zlepšilo a musim říct, že máme strašně hodný miminko :) Už od necelých 3 měsíců spí celou noc, od 19 hod spala do 5 a teď když jí jsou 4 měsíce začíná spát do půl osmé!!! :hug: Ráno se vzbudí a ještě si tak půl hoďky nebo třičtvrtě sama hraje v postýlce a brouká si :srdce: :srdce: :srdce:
Každopádně když se na ní podívám tak vim, že to za to všechno stojí :srdce:

 
mekkinka
Závislačka 3370 příspěvků 29.09.12 09:48

Píšeš mi z duše :-D
Bála jsem se nejvíc porodu, to byla nakonec tříhodinová brnkačka se všim všudy :-)
A na to mimčo jsem se právě těšila… ale… už v porodnici jsem prořvala celé dny, že chci domu, že malej nejí, že je hladovej… Doma, taky hrůza děs… Kojení jsem po mnoho bojích a řevu (jak já, tak malej) vzdala… To mi i trochu ulevilo. Největší úleva přišla až cca kolem druhého měsíce, ted mu budou 4 měsíce a já ho žeru :srdce: :srdce: :hug: :hug:

 
Krystal86
Ukecaná baba ;) 1345 příspěvků 29.09.12 10:15

Pěkně napsané. Já jsem po příchodu domů odpadla. Byla jsem po císaři a o malou se staral manžel. Ještě asi po 14ti dnech mi zcvokla hlava a já chtěla manžela a dceru opustit. Naštěstí jsme o tom doma pořád mluvili a můj stav se urovnal.
Teď je malé skoro půl roku a já trnu hrůzou každy večer když jí nemůžeme uspat.
Jsem na 100% matkou, ale na 0% manželkou.
Jsem za malou moc ráda, ale přála bych si více to zvládat.

 
Linettka
Kecalka 433 příspěvků 29.09.12 10:31

Já další dítě rozhodně nikdy… skončila jsem na lécích… takovýhle nářez bych si nikdy neuměla ani představit. ale malou miluju :srdce:

 
anonymmm
Kecalka 314 příspěvků 29.09.12 10:50

Ahoj.jako bych to psala já. Začátky pro mě byly také hrozně těžké. Myslela jsem že to nezvládnu. Dokonce sem se bála zůstat sní sama doma, než příde manžel z práce. Malé jsou už 4 měsíce a už je to naštěstí trošku lepší, ale stejně sem občas sem pořád dost hotová.

 
Bubu22  29.09.12 10:52

No tak já měla jak náročný porod (dva dny a pak vex), tak šílené šestinedělí s nespícím a uplakaným miminkem, které navíc nenávidí kočárek, teď už to je čímdál lepší, malá přestává mít bolení bříška, spinká celkem dobře( v kočárku tedy stále ne :think: ) směje se a já bych nedělala nic jiného, než se s ní mazlila a pusinkovala ji :-) (to jsem tedy dělala i když plakala, ale nebylo to tak nějak úplně ono :lol: :lol: :lol: )

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 29.09.12 11:07

Já jsem do mateřství šla s tím, že to bude hrozně hrozně strašně šíleně těžké, přišlo mi, že mě všichni straší, jaká je šestinedělí hrůza a děs, no a měli jsme pohodu jazz. sice jsem skoro nespala, protože se dítě pořád budí, ale jinak byl hodnej, pil a spal přes den. takže jediný problém totální nevyspání. opravdu to tak nemusí být vždycky, takže ti ženy nemusely lhát. zato později to začlo být náročnější, protože už v půl roce mi dítě stálo, sedělo a lezlo, ale to je zas jiné téma :mrgreen:

 
zrzana2  29.09.12 11:20

Souhlas, ja mliko sice mam, ale zase na porod snad brzy zapomenu a kolikrat jsem prvnich 14dni plakala s Barborkou, ted se to zlepsuje..pomalu

 
K.Black  29.09.12 11:46

jane-e neboj bude hůř ;) období vzdoru, puberta :lol:

Já měla všechny 6 nedělí v pohodě, hezčí období neznám. Celkově si to mateřství užívám, myslím že to je tím že nehrotím to „kojení“ problém a dostanou flašku, v dnešní době je hrozná móda kojit, jenže za jakou cenu? Když pak čtu jak maminky nespí, děti vřeští, nevím no. Vždyť to má být nejhezčí období, a kolikrát je to peklo, a uplně zbytečně.
Přeju už jen hezké chvíle a pohodu :hug:

 
sad 1  29.09.12 12:02

Jako bych ten deníček psala já, jen s tím rozdílem, že já jsem se tolik porodu nebála, těšila jsem se. Přešlo mě to velice rychle, když chodila jedna kontrakce za druhou a já jsem se neotvírala. Nakonec 15 hodin šílenství a řvaní na zemi, no vlastně 12, díky epidurálu. Čili porod=horor. První 3 dny v porodnici docela dobrý, radost, že už to mám za sebou, ale kojení nešlo. Vpáčené ihned zničené bradavky…nakonec 4 měsíce odstříkávání a krmení z láhve, jen, aby měla mlíko :roll: Ihned 1. den návratu z porodnice to začalo. Celé šestinedělí řev od rána do podvečera. Ani jídlo, ani záchod, co bych měla v klidu, stále řev. Kolem podvečera z přetažení usnula a spala až do 6 hodin rána, vyjma krmení. Tohle řvaní pokračovalo i po šestinedělí asi ty 3 měsíce. O kolikách ani nemluvím. Několikrát jsem brečela zoufale s ní, se slovy, že to ve svých 30 letech nezvládám 8o :(

Dnes, malé jsou 4 měsíce, už tolik nepláče, krmím sunarem, přikrmuju, odezněly bolesti břicha, a i když je vzteklejší, většinou pláče tak max.2 hodinky denně. Přestala ale snášet návštěvy a jiné prostory, krom obchodů. Nic ji moc ale nebaví, u ničeho nevydrží, polohování hrůza, vztekání…ale nikdy bych to nevrátila. Jsem moc ráda, že ji mám, miluju ji. Ale v žádném případě by mě nenapadlo, že mít miminko může být takový očistec 8o :think:

 
jediný andílek
Ukecaná baba ;) 1032 příspěvků 29.09.12 12:07

Nestrašte :lol:

 
MINKA22
Kelišová 5922 příspěvků 29.09.12 12:20

JO JO TO MI NĚCO PŘIPOMÍNA MÁM TO TO SAMÍ 2× NAJEDNOU, ALE ČÍM JSOU STARŠÍ TÍM JE TO LEPŠÍ :mrgreen: ABYCH SI TO NEZAKŘIKLA :mrgreen: JÁ MÁM TEN NÁZOR ŽE JEDNO DÍTĚ ASPON PRO MĚ JE PROCHAZKA RŮŽOVÝM SADEM :palec: NO DRŽÍM VÁM PĚSTI AT DĚTI POSLOUCHAJ :pankac:

 
danny617
Povídálka 49 příspěvků 29.09.12 12:32

Toto byl také můj případ… Porod v pohodě, ale potom ty 2 měsíce… Rodila jsem v prosinci, takže jsems malým ani nemohla na procházky, pořád tma a zima… V noci celkem spal, ale přes den se mu nechtělo… většinou brečel.. prdíky… Nečekala jsem, že to může být takový nářez, co ty hormony udělají.. Už v porodnici jsem začala s brekem. když mě malý žloutenku a pustili nás domů až po týdnu, ale kdybych věděla, co nastane doma, klidně bych si tam ještě poležela :-)).

 
Sefa
Kecalka 465 příspěvků 29.09.12 13:30

Ani nevíš jak jsem ráda, že jsem přečetla něco takového :oops:, myslela jsem, že jsem divná ;)…všude jsem četla porod hrůza a pak už je to pohoda :lol:…řekla bych, že porod bylo ze všeho to nejjednoduchší :palec: …taky jsme byli sami bez babiček a dědečků, malá byla maličká, nechtěla jíst, měla jsem od těhu problémy s tlakem, takže jsem užívala tablety na tlak a nemohla kojit, od počátku byla na UM, začaly koliky, brečení, pozorování v nemocnici…myslím, že ty první tři měsíce byli nejhorší v mém životě, nedokázala jsem si užívat mimča, mateřství :nevim: :roll: tři měsíce skoro nespala, probrečela dny i noci a já s ní…raději nevzpomínat :lol: :lol:

 
Sefa
Kecalka 465 příspěvků 29.09.12 13:35

Vím jak se cítíš, taky jsem si říkala, že jsme ji raději neměli mít, když se jen trápí a já nevím jak ji pomoct, brala jsem, že je to všechno moje vina :oops:,říkala jsem si, že jsem měla raději zůstat v práci a nemít nikdy děti… nejlepší byly chytré rady ostatních a ostatní maminky, které měli ty nejspokojenější mimča :pocitac: :lol:… u nás to trvalo tři měsíce, než přešly koliky, skákání na míči, nevyspání, brečení…od té doby jsem šťastná a užívám si každého dne…vydrž, i když je to tak těžké, bude líp :hug:

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 29.09.12 14:02

Jjoo :pankac:

 
bonna83
Zasloužilá kecalka 856 příspěvků 29.09.12 14:09

@LJM

No to je tedy pěkný holky.. Čekáme s manželem první dítko. Je mi 29 let a i když jsem z toho měla strach a vlastně pořád mám, tak jsme se rozhodli, že zkusmíme zapracovat na miminku. Podařilo se nám hned a příští rok na jaře by se nám měla narodit naše holčička. A jak říkám, mám z toho strach pořád a vím že to nebude jednoduché sžít se s miminkem a tak, ale po přečtení deníčku a několika komentářů se bojím ještě víc 8o

 
socina
Závislačka 4095 příspěvků 29.09.12 15:24

Čekám první miminko, malé hodné, sladké… :lol: Jestli bude tak akční jak je akční už v břiše tak to potěš koště
To vám děvčata pěkně děkuju :zed: :lol: To bude žrádlo :zed: :lol:
Uvidíme, co nás nezabije to nás posílí… doufám :lol:

 
Eilaan  29.09.12 15:35

Holky, jo jo, přesně. Radši 6 porodů než to potom. Ale abych začala něčím pozitivním - teď máme druhé a je vážně jednak o dost hodnější a spavější, ale hlavně už věci tak neřešíte plus máte bohaté zkušenosti. ;-) (Chi chi, to rozhodnutí nám připadalo po zkušenostech s 1. jako čiré bláznovství, nakonec jsme si řekli, že o tom holt nesmíme přemýšlet.)

Náš 1. měl reflux, nespal ve dne, nespal v noci, odspával si pětiminutovky - celé dny na ruce. Pořád ho budilo, jak se mu vracelo mlíčko či přímo blinkal. Nejhorší u nás bylo období od půl roka do roka, začal se v noci budit nejčastěji po 3/4 hodině, pak půl hoďka kojení… Vážně jsem často přemýšlela o sebevraždě. Manžel jezdil domů s bolestmi žaludku od nervů.

Od roka se mi ale dost ulevilo a od 2 let s ním začala být super legrace. Bezva bylo, že v roce a 9 měsících už mluvil ve větách a to je pak najednou o něčem jiném. :-D Pediatr a všichni říkají, že je to malý profesor, holt jsem se mu strašně věnovala, když v noci, ve dne nespal. :-) Vážně ale nevím co bych dělala, kdyby byl náš druhý stejný. Je mi 33 a myslím, že už je na to člověk starý. Po těchto zkušenostech bych už s dítětem tak dlouho nečekala, čím je člověk starší, tím má míň energie.

 
Srnečka
Závislačka 3150 příspěvků 29.09.12 15:43

Taky jsem nečekala to, co přišlo:) A napadaly mě myšlenky, že jsem ještě měla počkat, že kdybych mohla vrátit čas…Teď už mě nějaký ten měsíc nenapadají a jsem ráda, že jsem těch prvních pár měsíců nějak přetrpěla (malá teda spala, ale měla šílené koliky, takže většinu dne fialové řvoucí děcko na ruce). Další děti plánuju a těším se na ně, teď už vím, do čeho jdu:)

Příspěvek upraven 29.09.12 v 15:44

 
hanak  29.09.12 15:48

Holky, strašně moc záleží na tom, jak vám pomůže partner. Já si taky procházela očistcem s první dcerkou, další dvě děti už byly relativně ok (nebo já už otrlejší, těžko soudit), ale první mateřství, to byl očistec se vším všudy. Dcerka vymodlená, velmi chtěná, porod třídenní peklo, byla jsem ráda, že jsme to nakonec přežili já i ona, ale to jsem ještě netušila, co nastane po příchodu z porodnice. Nejedla, nespala, stále řev, já totálně unavená, vyčerpaná, mléka málo (není divu, to vyčerpání by udolalo i slona), umělou výživu odmítala, manžel se odstěhoval z ložnice s tím, že se přeci musí vyspat, když chodí do práce, ale nepomáhal ani po příchodu z ní, když malá brečela (řvala jak tur), jen brblal, ať s ní něco udělám, že se to nedá poslouchat nebo se rovnou sebral a odešel ven za svými koníčky či navštívit mámu, když nebylo uvařeno, brblal, co jsem sakra doma dělala celý den, když sedím jen na zadku..

Takže pokud můžu radit, kdo čekáte miminko.. po jeho narození aktivně zapojte partnera. Koneckonců je to i jeho dítě, u jeho početí jste nebyli jen vy a výmluvy typu - já chodím do práce a živím vás neberte vážně, nechcete po něm heroický výkon, jen normální lidskou pomoc, tj. občas přebalit, nakrmit, povozit, noční vstávání si také můžete rozdělit, ne vždy musíte k postýlce běžet vy. Ve dvou se to dá zvlánout snáz a pokud je k dispozici starší už pomoceschopný sourozenec či jakýkoliv příbuzný, kamarádky atd., neváhejte ani minutu a neodmítejte pomoc. Ikdyž budete mít vlastnické sklony (obzvláště u prvorozeného dítěte se nám miminko dává špatně pryč z naší náruče), nebuďte sami proti sobě. Mějte na paměti, že klidná, vyrovnaná a odpočatá máma je pro dítě mnohem větší devize než vyčerpaná a deprimovaná troska. O tom, že mimčo vycítí vaše pocity, snad ani nemluvě - vaše nervozita se na něj velmi snadno přenese.

Příspěvek upraven 29.09.12 v 15:56

 
jajinka31
Kecalka 384 příspěvků 29.09.12 15:51

Jojo :mrgreen: mám na to podobný názor :mrgreen: první dítko řvalo první 3 měsíce a pak začal být hodnější, druhé dítko bylo hodné ty první 3 měsíce :mrgreen:
ale zvládnout se dá vše, prostě se musí

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 29.09.12 16:06

Jako bych to psala já. Malej byl ukřičenej, nespavej, trpěl na koliky cca 7 měs., o problémech s jídlem, kočárkem atd. a vůbec o všem okolo ani nemluvě, prostě šílenstvo, neměla jsem ani tucha, jak to bude náročné a dlouhé období, ve kterém se budu plácat bez jakékoliv podpory manžela, malej je náročné dítko i dnes ikdyž zase v jiné míře, ale ono to všechno za to stojí, ty stvořeníčka ať hodná či zlobivá jsou jen a jen naše, kus z nás a my maminy vydržíme tokovou nálož stresu, kterou si předem ani neumíme přestavit, ale když se podíváte zpětně, řeknete si, jak jsem to vůbec dokázala zvládnout? A jsem na sebe hrdá! Takže maminko, a vůbec všechny maminy, co máte náročná dítka, jste frajerky :srdce:

 
ŠáruušN  29.09.12 16:10

No taky koukám jak puk, jak to měly některé náročné 8o Já jsem s prvním dítkem taky trochu bojovala. Porod ušel, cítila jsem se výborně, ale pak jsem udělala děsnou chybu: Byla jsem z malého tak nadšená, že jsem celé dny i noci čučela jenom na něho, položila jsem si ho vedle sebe do postele a prohlížela jsem si ho a psala smsky, ve dne v noci :D Je fakt, že malý už v porodnici dost řval, ale když už usnul, já blbec jsem se místo spánku dívala na něho jak je krásný když spinká :D Jinými slovy, za celý pobyt v porodnici jsem vůbec nespala, ale ani nejedla. Po příjezdu domů začal syn řvát ještě víc, kojila jsem celé noci, nevěděla jsem si s ním rady, všechno jsem se teprve učila. Výsledek: Totální vyčerpanost, nevyšla jsem ani schody, při procházce s kočárkem jsem málem omdlela. Trvalo ale maximálně týden, než jsem si získala systém a zvykla si na noční život, pak už pohoda :palec: Dospala jsem to časem. S dalšími dětmi pohoda, já jsem byla po každém porodu vždycky hned fit, druhý syn byl spavé miminko, takže jsem hned po návratu z porodnice úplně normálně fungovala, starala se o domácnost atd., třetí byl trochu náročnější, ale taky jsem vše celkem normálně zvládala. Jediný problém který jsem řešila byl ten, že jsem i malé miminko musela nechávat plakat, protože mám děti blízko po sobě a tak jsem musela stíhat kromě miminka i jeho sourozence. Rvalo mi to vždycky srdce, ale přežili jsme to :) Po nocích kojím dodnes, a vůbec nejsem unavená, nevadí mi to ani trochu. Babičky ani jiné hlídání jsme taky nikdy neměli po ruce. Ale mám hodného manžela který se aktivně zapojuje do péče o děti i o domácnost a mnohé úkoly vzal na sebe, takže asi díky tomu jsem v pohodě :mrgreen: Takže, náročné to je, ale nemusí to být zrovna horor a zvládnout se to musí a stojí to za to :)

 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 29.09.12 16:11

@hanak mohu jen a jen souhlasit, podpora v partnerovi je strašně důležitá, také jsem ji neměla, a co je směšné a zároveň smutné, dnes už mluví o dalším dítku 8o

 
iliska87
Ukecaná baba ;) 1358 příspěvků 29.09.12 18:27

Hihhhi presne moje rec…preve jsme po porodu tri tydny a zazivam zhruba neco podobneho, a doufam ze se to brzy zlepsi…jen kojeni nam jde dobre a spani v noci je nekdy taky celkem ok…ale snad se to jeste zlepsi…pevne nervy a hodne sil na ty nase zlaticka :srdce: :potlesk:

 
lyžařka
Kecalka 362 příspěvků 29.09.12 20:41

Tak já mam asi štestí protože zatim si to taky užívám - právě mi skončilo 6ti nedělí. Porod děs běs ale jinak opravdu dovolená…už dlouho jsem si tolik nepočetla - čtu si vždy u kojení a ta pohoda že prostě nikam nemusím do práce, mužu se přes den s malým válet v posteli nebo na gauči, pak jdeme ven…samozřejmě mi taky pláče a někdy dost docela..ale má prdíky - nedá se nic dělat prý jen počkat až to přejde… bála jsem se nejvíc toho nevyspání ale kupodivu mi to ani tak nevadí, když se na něj podívám v noci jak na mě kulí ty oči a sápe se po prsu tak mě to rozněžní a vstávám ráda :-)

 
ciluska
Kelišová 5534 příspěvků 29.09.12 20:46

ahojky..je vidět, že je nás spousta co si to takhle nepředstavova­lo.....je to opravdu náročné a musím říct, že chození do práce pro mne byla oproti,,mateřské dovolné,, fakt dovolená,,ale je to naše zlato a musí se to vydržet… :)

 
jeudi
Stálice 90 příspěvků 29.09.12 20:54

Kolikrat kdyz ctu od maminek jak jim miminka placou ve dne v noci, tak jsem stastna za to, ze ani jednou u mych tri deti jsem to nezazila, mozna pan buh vi proc, ja bych to totiz asi psychicky nezvladla, je dobre ze uz je lip :-)a obdivuji vsechny maminky co tohle prozivaji

 
Milen
Kecalka 237 příspěvků 29.09.12 21:16

Úplně přesně stejně jsem to měla :palec: Když jsem mému gyndaři řekla že se bojím porodu, tak mi řekl, porodu se nebojte, ale počkejte po porodu to bude teprve hukot a byl. Myslím, že žena se skutečnou ženou stává až po porodu a vypiplání a vychování dětí, do té doby je to jen taková hra na život a o nic nejde.

 
Miriska
Extra třída :D 14487 příspěvků 29.09.12 22:05

Tak já jsem asi ta šťastná, u nás to byla od začátku celkem pohoda. Dítě spavé, kojení dobrý (kojím dodnes v noci), samozabavovací, akorát tedy stále čekám na prospanou noc v kuse, prostě se mi budí…ale zase na oplátku mi spí i přes den docela hodně a i téměř v roce je schopná vystačit si sama a hrát si s čímkoli. Takže starost o domácnost není žádný horor. A to mi vesměs nikdo nepomáhá, tatínek chodí domů pozdě a teda, že by např. přebalil, čekat fakt nemám :lol:
Takže jsou opravdu případy, kdy to žádný velký horor ani po porodu není :palec:

 
LadyTommy
Extra třída :D 14791 příspěvků 29.09.12 22:22

Pěkný deníček, nedávno jsem tu taky psala jeden, všeobecnější, ale stejný smysl - jak jsme krmené tím, jak je všechno skvělé a úžasné a ono to pak takové vůbec není.

Teď se nechci chlubit, pouze srovnat, po porodu u mě naskočilo přesně to, co mělo, mateřská láska, věděla jsem, jak se o malou postarat, doteď ve většině případů vím, co jí je, stačí kňournout a rozumím. Ale byla se mnou v porodnici maminka (na nedonošeneckém, takže dítko už bylo na světě několik týdnů) a ta absolutně nevěděla, co s ním, neuměla si ho dát k prsu, neuměla ho přebalit, pořád zoufale někoho prosila o pomoc. Chudák, vůbec u ní nenaskočil mateřský instinkt, její manžel uměl malého obstarat mnohem líp.

Jinak já třeba nebyla připravená na to, že moje malá (4m), bude takový rarach. Pořád se vrtí, kroutí, musí se hodně zabavovat, je strašně akční, já jsem hodně klidná, mám ráda svůj klid, tak je to pro mě taky v jistém smyslu šílené. Přáli jsme si mít děti hned po sobě, ale teď už si to neumím představit. Kdo ví, jestli na další vůbec dojde

 
jane-e
Hvězda diskuse 38526 příspěvků 29.09.12 22:29

Diky vsem za precteni, pochopeni, souhlas :) malemu uz je skoro 5 a pul mesice a musim rict, ze se to zlomilo s koncem tretiho mesice a od te doby je zlatej (musim zaklepat na drevo, at to nezakriknu) :) ma zajety rezim a i kdyz je obcas protiva, tak uz je to super. Holt ten zacatek je proste tezky, ale zvladli jsme to a rozhodne to stalo za to. Ono ani neni moc na vyber, nez se s tim poprat :)
A pro nastavajici/budouci maminky - aspon nebudete mit ruzove bryle, lepsi vedet, co muze nastat a se stestim vas to treba nepotka :) a kdyz potka, no, to uz k tomu asi tak nejak patri a zvladnete to taky ;)

 
Bayuska
Neúnavná pisatelka 17005 příspěvků 30.09.12 08:44

Jedna moje kamarádka mě v posledních týdnech těhotenství utěšovala slovy: „Až si budeš v šestinedělí připadat jako mimozemšťan, neboj, ono to přejde“ 8).

Musím říct, že jsem byla připravená na to, že miminka pláčou, ale že to moje bude řvát do roka přes den úplně non-stop, tak s tím jsem tedy opravdu nepočítala :?.
Byla jsem vyřízená, v prvních týdnech z kojení - nešlo nám ani přikládání, ani mlíko se nespouštělo, syn první tři týdny nepřibral téměř nic. Já jsem byla nemožná kvůli rozsáhlému šití po porodu, mnohokrát jsem měla chuť sebou někde fláknout a brečet - bolestí, beznadějí - ale nešlo to, už tu někdo brečel :twisted:. Hlídání žádné, partner do večera v práci, venku zima, nebyl ani nikdo, s kým bych jezdila s kočárkem… Ale syn mi doma pořád jen brečel a brečel, v kočárku venku byl hodný a spal, takže jsem celé hodiny projezdila sama venku s kočárkem, ač mě první dva měsíce chození stálo dost námahy a bolesti.
Jediné štěstí, že syn spal pěkně v noci, jen s jedním buzením na kojení, jinak bych tu nejspíš už asi nebyla.
A našla jsem si kamarádku na kočárkování a začlo být lépe.

Sice pak přišlo spoustu dalších libůstek jako reflux, pupeční kýla, zuby, reakce na očkování, střevní viroza ve 3 měsících atd. a syn byl pořád nejuřvanější děcko široko daleko, ale to tak mělo být :nevim:. Bylo to hodně náročné dítě, ale teď už je líp. Budou mu tři, každou chvíli nastoupí do školky a já bych najednou chtěla vrátit čas a být zase doma s tím malým miminečkem :srdce: :* 8)

Příspěvek upraven 30.09.12 v 08:46

 
Mimisss
Stálice 59 příspěvků 30.09.12 15:03

Já na to naše malé byla také sama. Mamka mě v tom nechala koupat samotnou. Maximálně mi poradila po telefonu, nebo se přijela podívat. Ale já měla výhodu, mám o 13 let mladšího bráchu :-)))Takže jsem se absolutně nebála s prckem zacházet apod :-)
Ale sama vidíš, že všechno se dá zvládnout :-)
Držím palce při druhém, též plánujeme ;)

 
Misula.vdf
Kelišová 5394 příspěvků 30.09.12 16:36

Tak u nás byl syn hodné dítě, né že by prospal noc a den, ale když nespinkal, broukal si, prakticky neuměl plakat, fakt jen kňoural :mrgreen:
Za to naše druhé miminko, holčička to bylo peklo, proplakala svůj půl rok života a větší změna nastala až po osmém měsíci. Nelžu když říkám, že jsem silně uvažovala o psychiatrovi :?. Dnes je jí skoro 15 měsíců a je to normální dítě, jen více vzteklé :P. Už se tomu začínám i smát, ale dlouho jsem si myslela, že na ty hrůzné dny nezapomenu.
Držím palečky, ať je stále více úsměvů ;)

 
VeronicaR
Stálice 53 příspěvků 01.10.12 00:46

Rodim za 14 dni tak si nedovedu predstavit jake to bude jedine co vim je, ze mam strach a muj zivot už nikdy nebude jako bejval ;)

 
jane-e
Hvězda diskuse 38526 příspěvků 01.10.12 11:31

@VeronicaR to rozhodne nebude :) kazdopadne drzim pesti, at mas dobry porod a at se vam s prckem dari ;)

 
žeřži
Povídálka 35 příspěvků 02.10.12 23:45

Tak já jsem po přečtení příspěvků asi někde " na půli cesty". Moje obě děti se budily od porodu max. po 2 hodinách, prvnímu to vydrželo 17 měsíců a druhému 19m. Přes den byli oba poměrně hodní, ikdyž druhý se naučil režim denního spánku až v necelém roce, do té doby to byly jen max. dvacetiminutovky. Řvali jen, když jim něco bylo - většinou hlady :roll:. Ale ty noci byly smrtelné, na obě děti jsem byla vpodstatě sama. Při prvním se manžel odstěhoval z ložnice, že se musí vyspat. (já asi ne :cert: ). A když ho prcek vzbudil i přes zeď, tak byl akorát naštvaný. S druhým jsem doma zase sama, protože manžel se z pracovních důvodů vrací jen na víkendy. Takže vstávání je opět na mě. A s tím druhým jsme měli rekord za 8 hodin vstal 13krát. Průměrně vstával 5 krát za noc. to mu vydrželo do 19m, když byl kojený. Pak jsem totálně vyčerpaná s kojením sekla a spinká trochu lépe. Ale celou noc jsem nespala už hooooooooooooooodně dlouho ( v řádu let) Babička pohlídá, když je to nutné, ale s kočárkem na procházce nebyla ani jednou ani s jedním. malému jsou dva roky a kousek a ještě v noci vstává na mlíko jednou a jednou na pití. TAKŽE MILÉ MAMINKY, JE TO OPRAVDU NÁROČNÉ, ALE ZASE ZJISTÍTE, CO VŠECHNO SE DÁ VYDRŽET!!!Později to budeme brát s úsměvem, doufám!!! :dance: :lol:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele