Když dochází síla...

Ájinka1  Vydáno: 29.11.06

Ahoj všichni,

Již nějakou dobu navštěvuji tyto stránky a i já jsem se rozhodla napsat pár vět. Je to taková směsice otázek s nadějí, že někdo právě prožívá nebo prožil něco podobného a bude mi umět odpovědět nebo alespoň pohladit povzbudivým slůvkem.

Snažím se být trpělivá, ale když vidím muže jak nakukuje do kočárků kamarádů a známých, tak mi srdce puká. Většinou se na to dívám pozitivně, ale nějak se ty intervaly, kdy jsem silná zkracují a cítím jak mi dochází síla. S manželem se o tom moc nebavím, jen když už je mi hodně smutno,protože mu nechci ublížit a vím, že je pro něj jednodušší to přijímat jak to je, než aby mlátil prázdnou slámu a rozebíral se mnou „kdyby coby" ze všech stran.

Snažíme o mimíska už víc než rok. Nicméně HA jsem vy:,–(ila již před více než dvěma lety. A světe div se, cyklus se mi zbláznil. Spíše úplně zmizel bůhví kam. Gynekolog v podstatě bez vyšetření píchnul agolutin s tím, že by se MS měla dostavit a cyklus znovu nastartovat. Po injekci MS přišla, ale další měsíc zase vůbec nic. Napsal mi Proveru na 3 měsíce, ale ani to nepomohlo…nechala jsem tomu volný průběh, protože po proveře jsem měla celkem hnusné stavy a začala jsem si říkat, že příroda je mocná a že musím dát tělu čas se vzpamatovat po sedmi letech braní HA. Ani pauza nepomohla a začali jsme toužit po dítěti. Doktor ještě několikrát zopakoval stejný postup-agolutin a pak proveru na více měsíců, cyklus po vynechání nepřicházel. Po pročtení odborných článků a debatě s přítelkyní jsem začala měřit BT. Ukázalo se, že nemám vůbec ovulaci. Doktora jsem vyloženě donutila, aby mě poslal na hormonální rozbor krve, ale po výsledcích mi řekl, že kromě mírně zvýšeného testosteronu je vše v pořádku a na BT řekl, že ta nic neznamená, že se podle toho nedá nic říct, protože je mnoho faktorů, které ji ovlivňují a prohlásil, že mi předepíše proveru klidně na rok, že se tím nic nepokazí a můžeme se snažit dál.
Když jsem oponovala, že zřejmě nemám ovulaci, proto nemenstruuji, tak mi řekl, že k tomu, abyzjistil zda mám ovulaci nebo ne nemá žádné páky.

To se mi už nezdálo, vzala jsem nohy na ramena a prchla k jinému. Když jsem mu toto vylíčila, tak se na mě nevěřícně koukal a řekl, že je nesmysl přehlížet hodnoty BT, že je to zřejmý ukazatel cyklu. I celkový přístup se mi zdál lepší a když jsem mu řekla, že chceme miminko, tak se radostí téměř zatetelil J Prostě není doktor jako doktor, po první návštěvě se mi hned zvedla nálada. To už bylo půl roku na to, co jsme se snažili, i když jsem už tušila dle BT, že bez ovu celkem zbytečně.

Po testech a ultrazvuku mám prý diagnózu nefunkčnost žlutého tělíska, kdy podvěsek mozkový netvoří hormony potřebné k ovulaci. Nejsem doktor, tak snad to moc nepletu.
Doktor mi ms vyvolal a hned jsme vyzkoušeli clostilbegyt ( po kterém jsem měla opravdu strašné „deprese"), ale hned s příchodem ms jsem měla „depky" ;-) pryč, protože i dle bazální křivky ovulace byla. Jaká byla moje radost si neumíte po dvou letech představit J i když // nebyly, říkala jsem si první pokus s ovu, to by byl téměř zázrak, kdyby to hned vyšlo, že jo.

Manžela vyslal pro jistotu na spermiogram a domluvili jsme se, že pokud bude vše v pořádku u něj, tak budeme pokračovat v clostilbegytu a mělo by to vyjít.
Výsledek ale nebyl dobrýL Pouze 40% z 20 mil. mělo pohyblivost a jen 10% schopnost invaze, takže celkový výsledek takový, že je bohužel pod hranicí normálu. A ještě mu našel varikokeu ve varleti, což je prý něco jako křečová žíla a mělo by se to odstranit. Za 3 měsíce kontrola. Přístup nejmenované instituce byl otřesný, když tam manžel volal znovu, tak vůbec nevěděli, že by tam kdy byl, ani nedostal doporučení na žádné vitaminy. Můj doktor řekl, že to je už horší, když je problém na obou stranách. Manžel udělal stejné rozhodnutí jako já a šel k soukromému sexuologovi, který předepsal vitamin E a pozval ho cca za měsíc poté na nový spermiogram a ten dopadl lépe. Z dvaceti milionu se počet zvedl na 30 a pohyblivost na 50%, schopnost invaze na 20%. Je to sice spodní hranice normy, ale je to norma a šance na oplodnění je docela velká. Ve vitamínech pokračuje dál, tak doufám, že to bylo opravdu tím. Ještě čekáme na sono, takže doufám, že na žádné vytahování mršky žilky nebude muset. Doktor říkal, že kdyby to byla opravdu tak velká překážka, že by se spermiogram tak snadno a za tak krátkou dobu nezlepšil.
Tak teď čekáme na sono a pak se vydám pro clostilbegyt a budeme se pokoušet znova a snad to naše víc jak roční trápení skončí. Nevýhodou je, že se ty hormony nedají brát dlouhodobě, takže máme jen několik cyklů a pokud se nezadaří, tak mě čeká laparoskopie.

Holky, podstoupil někdo z vás léčbu s clostilbegytem? Jaké jsou vaše zkušenosti?
A pokud mě čeká laparoskopie, mám si dát na něco speciálního pozor nebo se jedná o běžný nebolestivý zákrok? Zajímalo by mě třeba, jestli se po takové operaci zavadí dren…mám na jejich vytahování šílené vzpomínky, i když to je taky asi o prahu bolesti a konkrétním doktorovi, že J
Dost o tělech. O tom, jak je nám s manžou na duši a na co stále myslíme asi psát zdlouhavě nemusím. Už mi dochází síla a to jsme teprve na začátku, pokud se nazadaří přirozeně.

Jestli některá z vás má něco podobného za sebou nebo právě prožívá, tak budu ráda, za všechny informace i pohlazení po duši. Mně strašně štve to čekání, pořád čekat na nějaké výsledky, vždyť nedělám už dva roky nic jiného než že na něco čekám.....nemůžem mít všechno hned mno.

Vše snažilkám přeji brzy // na testu a všem nám držím palce.

Mějte se krásně.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 0.0 bodů
 Váš příspěvek
 
JJ
Zasloužilá kecalka 934 příspěvků 29.11.06 19:35

Ahoj Ájinko,
naprosto chápu Tvou situaci, procházím něčím podobným, jen s tím rozdílem, že já chodím do CAR (centra asistované reprodukce) a mám za sebou dva KETy (dva transfery zamražených embroušků). Bohužel zatím bez výsledku, ale člověk se nesmí vzdát. Trpím na PCO, syndrom polycystických ovárií. Také mám zvýšený testosteron, také jsem brala clostil. Jestli Ti mohu radit ještě než půjdeš na laparoskopii zajdi si do nějakého CARu na vyšetření, přeci jenom se specializují na náš problém. Mě také chtěl doktor hned posílat na laparoskopii, ale bez pořádného vyšetření a přípravy či stanovení diagnózy by to nemělo smysl, neprovedli by zákrok, který bych potřebovala a na laparospopii bych musela znovu. V CARu by mohli zkusit IUI, neboli inseminaci a třeba by se mimi zadařilo. Možná by potvrdili, že na laparku musíš, ale budeš mít jistotu, že Tě nebudou operovat zbytečně. Myslím, že je důležité třeba i genetické či imunologické vyšetření. Mám pocit, že by se měli nejdříve vyčerpat všechny méně invazivní metody, než rovnou laparoskopie. Držím palce, ať se brzy zadaří. Hodně štěstí.  

Ahoj JJ

 
Lenka25
Povídálka 45 příspěvků 29.11.06 19:38

Ahoj,
my se léčíme též už nějakou dobu v CARu. U nás je problém u manži , má téměř nulové spermio. Na varikokéle byl, vůbec se to nezlepšilo. Ale operace sama, nebyla zvlášť těžká, vydržel to v pohodě, v nemocnici byl asi 3 dny. Podstupujeme inseminace s dárcem. Pokud se znovu nezadaří, budu muset jít na laparoskopii. Už jsem se hodně vyptávala např. na www.neplodnost.cz (tu stránku moc doporučuju, na diskusi najdeš odpovědi na všechny Tvé otázky). Jinak si myslím, že léčba clostybetem není nijak vyjímečná, tady na emiminu ji podstupuje spousta holek i na té neplodnosti. Důležité je, abyste to spermio vytáhli aspoň na hranici a jak budeš mít ovu, můžete rozhodně zkoušet přirozeně a když to nepůjde, zkusit inseminaci. Každopádně přeju moc štěstí a hodně pevné nervíky!!!

 
Astra
Stálice 60 příspěvků 29.11.06 20:38

Ahoj Ajinko. Tvuj clanek jsem cetla pozorne a koukam, ze te ten zivot zatim pekne zkousi. Nicim z tvych zkusenosti jsem nastesti nemusela projit, ale mam zname, o kterych bych ti rada napsala.
Brali se nekdy pred 10 lety a oba jsou uplne nadseni z miminek. Vsem nasim znamym i mne vrtalo hlavou, proc si zatim neporidili mimi, kdyz ta laska k nim byla patrna na prvni pohled. 10 let zkouseli uplne vsechno, a to tim myslim uplne vsechno, co by jim dopomohlo k diteti. Marne. Jiz nekolik poslednich let sve snahy vzdali a zrejme byli smireni, ze jim prano nebude. No a predstav si, ze letos v lete se jim narodila krasna zdrava holcicka! Oba z toho, a vubec celeho prekvapiveho tehotenstvi, budou jeste dlouho vykuleni, a na jejich malou dcerusku nedaji dopustit. Ted je jim uz kolem 40 let a konecne se sveho stesti dockali. Takze i tobe drzim palce, preju VELIKANSKOU davku odvahy, trpelivosti a stesti a verim, ze pokud mate jen malou sanci ( a vy mate i o neco vic myslim:-) na vlastni miminko, musi se to podarit!!!!!!!  Opravdu verim, ze se vam to jednou podari, tak jako tem mym kamaradu, kteri uz tehdy davno prestali doufat:-). Ahoj A.

 
paraplicko
Ukecaná baba ;) 1180 příspěvků 29.11.06 23:21

Ahoj,
já po vysazení HA měla taky velké problémy. Před třemi lety jsem byla na laparoskopii kvůli zjištění endometriózy. Laparoskopie se nemusíš bát, není to nic hrozného. Endometrióza byla potvrzena (naštěstí jen 2 mm velká a na břišní stěně). Dr. mi nabídl buď hormonální léčbu (prý celkem nepříjemná) a nebo těhotenství. No, s manželem jsme už pomalu plánovali miminko a tak jsme se rozhodli pro těhotenství. Vy:,–(ila jsem HA (brala jsem ji 9 let) a nechali to osudu. Je fakt, že nějaké moc snažení nebylo. 3 měsíce se nic nedělo a tělo se tvářilo, že je vše v pohodě. Ale pak najednou začaly nepravidelné anovulační cykly. Jeden za druhým. Dr. vyzkoušel Neolutin, ale zabral jen na poprvé a pak už tělo nereagovalo. BT pořád jasně hlásila, že tělo si dělá co chce a ovulovat nechce. Já už propadala panice a byla z toho na nervy. Takže vím, jak se cítíš. Pak po pár cyklech začalo i špinění během cyklu a bylo mi ještě hůř. Když mi tenkrát můj muž řekl, že naši známí čekají mimčo, brečela jsem několik dní. Bylo mi fakt zle. A čím jsem se v tom víc psychicky motala, tím to tělo reagovalo hůř a vše zhoršovalo. To už uběhlo 9 měsíců od vysazení HA a Dr. razantněji zakročil. Promluvil mi do duše. Nařídil mi trošku přibrat, zvolnit tempo v práci, nemyslet na mimčo (není to však jednoduché) a hlavně na:,–(il Noretisteron (na 3 měsíce). Ten sice působil jako HA, ale hlavně zastavil anovulační krvácení a 3 měsíce držel tělo v pozoru a poslušnosti. Fungovalo to. Já tedy problémy hodila za hlavu (zajímala se i o jiné věci) a Dr. poslechla. Po 3 měsích jsem léky přestala brát a měla za úkol měřit BT, jestli tělo naskočilo. A naskočilo. Když jsem šla po čtvrt roce na plánovanou kontrolu, byla jsem již v 5+2 tt. A nakonec bez nějakého většího snažení ;-)
Teď mám krásnou (teď již) 16-ti měsíční dceru. Takže naděje pořád je. Tělo a hormony jsou hrozně nevyzpytatelné a psychika taky může vše zhoršovat. Chce to zkrátka svůj čas.
Takže přeji ať to dobře dopadne a nakonec se zadaří :-))) … důležité je věřit ;-)

 
Arny
Stálice 57 příspěvků 30.11.06 08:05

Ahoj Ájinko,  

opravdu to je s miminkem někdy velké trápení.  I my s manželem jedno takové trápení prožíváme.  Také jsem po vysazení HA trpěla velkou nepravidelností MS a k tomu jsme se začali snažit o miminko, ovšm neúspěšně. Dr. to řešil též Clostilbegitem, ale musím říct, jak už to bylo psáno, že to asi nebude nic moc výjimečného, protože MS přišla „skoro“ přesně až po druhém balení, ale po vysazení jsem byla opět tam co před tím a mimi nikde. Ještě jsme zkusili píchat Pregnyl (to je na dozrávání vajíček), ale nic. Moje BT byla opravdu zvláštní a též nevykazovala ovulaci. Manžel byl poslán na spermio, hodnoty měl obdobné jako tvůj manžel, takže špatné. Též jsem tlačila na mého Dr.,aby mi vzal krev na hormony, ale on mě rovnou odkázal do CAR. A tak jsme tedy zavítali na Unicu do Brna. Tam měl manžel spermio ještě podstatně horší- 4 mil., z toho 1% těch co jsou jak být mají- takže bída. A u mě stanovili diagnózu polycystických vaječníků (moc vajíček na úkor kvality, kdy dochází k ovulaci velice zřídka). Takže špatné zprávy. Jediná možnost pro nás, kde je problém na obou stranách a o to je to opravdu horší, bylo IVF/ICSI. To jsme podstoupili 9 měsíců od snažení. Já skutečně otěhotněla, ale následoval zamlklý potrat. Teď se připravuji na 2.IVF/ICSI a můžeme jen doufat, že snad. Je to opravdu někdy běh na dlouhou trať a člověk musí být hodně trpělivý. Malinko jsem se „obrnila“ vůči okolním miminkům a snažím se to moc neprožívat, ale někdy to jde opravdu těžko. A i když nám v CAR řekli, že na zlepšení spermia nic není, tak manžel užívá vitamín E a hlavně Koenzym Q10 (ten je prý osvědčen) a má spermiogram lepší (informace o těchto vitamínech jsem si vypátrali sami), ale bohužel stále pod hranicí normy.
Také bych ti  před laparaskopií doporučovala určitě navštívit CAR,  protože tam jsou na to odborníci a problémy řeší rovnou. Přeji ti hodně štěstí (o tom to také hodně je) a trpělivosti. Kdyby jsi se chtěla na něco zeptat, klidně napiš.
 Arny

 
pajk
Ukecaná baba ;) 1947 příspěvků 30.11.06 08:13

Milá Ajinko,
Tvůj příběh se velice podobá tomu mému. S tím rozdílem, že já po roce snažení ještě nebyla tak vystresovaná jako ty. V dnešní době rok není nijak závratně dlouhá doba. Kolem mě žijí lidé, kteří čekají, 2,4 i 6 let. Vím, je to hrozné, ale věř že šance tady vždycky je tak neztrácej naději. Brala jsem HA 5 let, před užíváním, jsem měla nepravidelný cyklus, ani nevím jak dlouhý, tenkrát jsem to tak ještě nesledovala. Krátce před svatbou jsem HA vy:,–(ila a MS mi, stejně jako Tobě, nepřišla. Po 2 měsících jsem šla k doktorce, která mi píchla injekci (název neznám) po které se MS dostavila ale po měsíci zase nic. Následovala další injekce a k tomu také Provera, s jejímž užíváním jsem neměla větší potíže, a také cyklus se mi upravil. Brala jsem ji ovšem jen 2 měsíce a sama vy:,–(ila a myslela jsem si že už bude cyklus v pořádku i bez Provery. Nebyl. Musela jsem opět na injekci a znovu začít s Proverou. To už bylo po roce snažení. Nechtěli jsme to s manželem nějak víc řešit, říkali jsme si že máme zatím dost času a že si nejdřív upravím cyklus. Brala jsem Proveru ještě půl roku a na začátku letošního roku jsme byli vysláni na spermiogram. Krátce předtím jsme ovšem zašli ke známému, který je něco jako senzibil, léčitel a bylinkář dohromady. I když takovým věcem moc nevěřím, ujistil mě že jsem co se týče plodnosti v pořádku a že chyba je v manželovi, což spermiogram prokázal. Měl pomalé spermie. Ten známý mi dal nějaké kapky, které manžel musel denně užívat a dal nám půl až třičtvrtě roku. Pak prý bude vše v pořádku. Zatímco lékařka mi poradila:¨krmte ho éčkem¨ a ačkoli jsem si už byla jistá, že co se týče ovulace jsem v pořádku, na:,–(ila mi clostylbegyt. Chodila jsem na kontroly každý měsíc, což mě děsně ubíjelo, protože mě vyšetřovala ultrazvukem a místo aby mě potěšila, že jsem těhotná, objevila se mi cysta na vaječníku. Po 4 měsících užívání Clostylbegu (delší dobu by se stejně užívat neměl) jsem přestala docházet a vlastně podruhé jsem to riskla a vynechala i Proveru. A MS konečně přišla sama. Po dvou letech od vynechání HA!! Sice se zpožděním 1 týdne, ale přišla. Pak se mi cyklus ještě o týden prodloužil, ale byla jsem ráda, že už se obejdu bez hormonů. Začátkem října jsme pak zašli zase za oním známým, který nám řekl že už je vše v pořádku. Později jsem zjistila, že už jsem v té době byla těhotná :-)) Ano, po 27 měsících se nám to povedlo a dneska jsem v 8. týdnu. Měj trpělivost, netrap se tím, ono to příjde. Hlavně furt nepočítej, jak dlouho se snažíte!! Uvidíš že to přijde až s tím budeš nejmíň počítat. Budu na Ti moc držet palce. Doufám, že nás zase poinformuješ, jak pokračuješ. Ahoj Pavla    

 
Ájinka1
Povídálka 11 příspěvků 30.11.06 10:20

Ahoj holky,
všem Vám děkuju za odpovědi plné informací, zvedly jste mi náladu :-) Musíme si prostě s manžou počkat a já to vydržím. Teď jsem se zaměřila na Vánoce a začnu péct ve velkém, docela mě to baví, tak mám na 3 týdny o zábavau postaráno ;-)
Chtěla jsem se ještě zeptat, co přesně se zjišťuje a jak probíhá vyšetření genetiky a imunologie. Jestli některá víte, díky za odpověď. Ájinka  

 
zuzinka
Zasloužilá kecalka 730 příspěvků 30.11.06 13:22

aji,  

ja som brala HA sice len rok, aj to kvoli rozhadzanemu cyklu, ktory mi moja stara dr. chcela takto „napravit“… hahaha. samozrejme, nepomohlo, a tak ma hned poslala do centra asist. reprodukcie, kde mi chceli hned robit iui a potom ivf pomocou horm. injekcii…  

po 2, 5roku sa nam otehotniet podarilo, cesta je popisana v dennicku tehuli? http://www.emimino.cz/…s/story/5023  

prajem vsetko dobre, neboj, clostyl bol u mna prvy mesiac uspesny, da sa to :)  

zuzka + drobec 18tt :) :) :)

 
Ájinka1
Povídálka 11 příspěvků 30.11.06 14:37

Zuzinko, dekuji ti moc moc za prispevek, ani nevis, jak jsi mi pomohla.....verim a doufam, ze i me se to s clostilem podari, jsem jako na trni. Spocitala jsem si, ze ovu vychazi na silvestra, takze nejedeme slavit na hory, ale zustaneme doma, ale vubec nam to nevadi…snad se to podari a pocneme na Novy rok :-) bylo by to krasne :-)
Dekuji jeste jednou Ájinka

 
bobes
Zasloužilá kecalka 526 příspěvků 30.11.06 19:51

Ahoj.Tak moc držím co se dá ať trápeníčko skončí co nejdřív…ale…jestli se snažíte teprve rok…a už ti dochází síla tak to nesmí!!!!Rok je totiž nic…já vím dlouhá doba,ale když si vezmeš,že ovolace je jednou za měsíc..tak ten rok strašně uteče…a těch možností otěhotnět není až tolik…do toho tvé problémy   manželovi problémy a jeto…asi vás čeká eště pár krušných chvil,ale at tě ani nenapadne to vzdávat.....dělala sem setřičku v IVF centru a viděla spousty čekatelek ne rok dva tři…mnohem víc…a víš co??kdo vydržel zadařilo se.....a pak taky byly takový co přišly viděly odešly…tzn.po první inseminaci otěhotněly…tvůj případ neměly ovulaci.....moc moc se držte…nebudu tě tady stresovat …kdybys něco potřebovala osvětlit ohledně léčby neplodnosti písni klidně…ahoj

 
tiktak
Povídálka 28 příspěvků 01.12.06 13:35

Ahoj, určitě se dočkáš, akorát to čekání je hodně ubíjející. Řekla bych, že první rok snažení jsem ještě nebrala tak tragicky, ale protáhlo se nám to nakonec na 4 roky, což už bylo hodně náročné, zvlášť, když v mém okolí nikdo problémy neměl. Že máme problém jsme naštěstí díky mé gynekoložce zjistili poměrně brzo, já mám PCO, nemám snad vůbec ovulaci a i manželův spermiogram je katastrofální. Jedinou možností pro nás bylo IVF-ICSI, do prvního pokusu jsme šli s obrovskou nadějí, ale nakonec nám nevyšly 3cykly IVF..Byla to dost zoufalá situace, protože jedině tento způsob léčby byl u nás reálný. Nakonec jsme to riskli a šla jsem na 4.cyklus IVF a je z toho naše dcera. Podstoupila jsem pak jeste 2× neúspěšně KET - moc jsme chteli sourozence a nakonec jsem jeste naposledy zkusila 5.pokus IVF a vypadá to nadějně..testík je pozitivní, no nechci to ještě raději zakřiknout. Takže určitě stojí za to bojovat, často mi nebylo dobře na duši a myslela jsem, že se snad nedočkám..Je to hlavně o tom vydržet a věřit, dnes už se mi to říká snadněji…Držím moc pěsti, ať je tvé trápení co nejkratší

 
Ájinka1
Povídálka 11 příspěvků 01.12.06 17:51

Díky moc za hezká slova, moc Ti přeji, aby vše šlo co nejlépe a abyste se mohli těšit z mladsšího sourozence!!
Musíme vydržet a ono se to nakonec podaří.
Díky moc

 
karinka
Ukecaná baba ;) 1373 příspěvků 05.12.06 18:15

ahoj Ájinko, jestli chceš vědět víc o genetice a imunologii, tak zkus stránky www.neplodnost.cz, naje´d si na diskuzi a zadej do vyhledávače genetiku a imunologii. Jinak v krátkosti, moji kamarádce nevyšly oba pokusy ivf+icsi (podruhé sice otěhotněla, ale v 8tt měla zamlklý potrat) a přitom (podle doktorů) byla zdravá tzn. mohla otěhotnět přirozeně. Nakonec se přes svého gynekologa objednala na imuno (Provádějí pouze v Praze Podolí nebo v Plzni) a tam zjistili, že má alergii na embryo. Cca 3 měsíce brala Prednison a potom zkusila ivi (inseminace-není tak náročná jak finančně, tak fyzicky jako ivf, a může ji podstoupit pouze žena, která má aspoň 1 vejcovod a manžel má spermiogram v normě) a zadařilo se. Nyní je už v 9 měsíci. Kdyby nepodstoupila vyšetření na imunu, tak by se ji )dle doktorů) nepodařilo otěhotnět. Držím ti pěsti.

 
mirkaa1
Nováček 1 příspěvek 15.12.06 21:24

Moc Vás zdravím, chtěla bych Vám popřát hodně štěstí ve snažení, my jsme na tom byli hodně podobně, ale byli jsme trochu dál:-)). Nevím kolik Vám je, mě už 37 a mám 4 dětičky.
Vezmu to od začátku. Když mi bylo 15 a ještě neměla MS, vlala mě maminka na dětskou gynekologii, odtud jsem šla s tím, že si paní doktorka myslí, že děti mít nebudu, jen už si nevzpomínám, proč tak usuzovala:-)). MS byl nepravidelný, tak 3-4× do roka, hormonální tabletky jsem vyhodila, bylo mi po nich zle :-)). Když mi bylo 20 potkala jsem svého prvního manžela a po půl roce jsem čekala prvního syna. Po 2,5 letech druhého, po dalších 3 letech dceru. To se nejeví jako nic nenormálního, ovšem po třetím dítěti mě MS úplně opustil, paní doktorka řekla, že u mě je to normální a že nemá cenu s tím něco dělat! Takže jsem po 10letech vyměnila paní doktorku, jako Vy za pana doktora s úplně jiným přístupem. Po několikach (myslím po devíti)letech braní provery, clostilbedethu a podobných léků se skoro nic nedělo, měla jsem na všech výsledcích psáno, že jsem sterilní, no hrůza.  Navíc měl můj muž také hrozný spermiogram, takže jsme měli podle lékařů spolu nulovou šanci. Pak mi pan doktor doporučil obrátit se na Pronatal v Praze. Bylo to super, jsou  to profíci :-)). Prošli jsme všechna vyšetření, několik inseminací a nic. Byla mi doporučena laparoskopie. Hrozně jsem se bála, ale v Krčské nemocnici byli moc hodní a za 3dny jsem byla doma. Po zákroku mi paní doktorka sdělila, že mé vaječníky jsou úplně porcelánové, tedy velmi pokročilá polycystoza, že bude lepší objednat se na IVF. Účinek operace měl trvat max. rok, podle mého pana doktora spíš půl roku. Po 14 měsících, se začal MS opět prodlužovat a pomalu vytrácet. Už jsem byla smířená s osudem:-)). Navíc mi onemocněla tehdy 10letá dcera cukrovkou a život celé rodiny se začal ubírat jiným směrem. Takže jsem objednání odložila na neurčito. Měla jsem hodně práce, dojížděla jsem denně 50km. Možná to byla psychyka, kdo ví, vypustila jsem vše z hlavy. Když už jsem měla pocit, že už mám svých náladových hormonů plné zuby, objednala jsem se k panu doktorovi, projistotu jsem si udělala test a čekala, že bude jako všechny ostatní negativní. Jaký to byl ale šok když nebyl, a šok jsem měla pořádný, tedy v kladném slova smyslu. Asi 3 dny jsem byla v tranzu :-), manžel se smál. Celou dobu jsem tomu nemohla uvěřit. Bála jsem se, ale dobře to dopadlo, máme krásnou 10měsíční holčičku. Moc bych si přála ještě jednoho mimíska, tak doufám, že se zase nějaká jedna rychlejší spermie trefí do ojediněle vytvořeného vajíčka :-))).
Laparoskopie se nebojte, běžte na ní co nejdřív, ať Vám neutíká čas. Myslím, že jste hodně obdobný případ a že Vám pomůže. Moc držím palečky a přeji brzkého mimíska. Naděje umírá posladní a zázraky se dějí. Mirka

 
ulmik
Kecalka 206 příspěvků 09.01.07 00:40

Ahoj Ájinko!
My jsme se snažili přes rok (polycystické vaječníky - clostil.,injekce na vyvolání ovulace…) a když furt nic tak jsem měla jít na laparo.. Ale ještě před tím šel manžel na spermiogram a ten byl bohužel špatný. Já už jsem na tom byla tak špatně, že kdykoliv jsem viděla nějakého mimíska nebo třeba jenom kočárek, tak jsem brečela a brečela a pořád dokola jsem si kladla otázku: „Proč právě my?“ Ještě před tou laparo. jsme se šli zeptat jak to s nama vypadá do Repromedy v Brně. Tam udělali všechny testy včetně spermiog. znovu a řekli nám, že vzhledem k výsledkům a k tomu,že problém je na obou stranách, přirozené početí nezavrhují, ale taky mu nedávají moc velou šanci , takže nejlepší cestou k úspěchu by mohlo být IVF+ICSI a kdyby jsme se pro to rozhodli,  tak že ta moje plánovaná laparo. je zbytečná. Vzhledem k tomu, že jsme mimíska chtěli za každou cenu, tak jsme šli do toho. P. doktorka nám nic neslibovala, ale naopak nám řekla, abysme radši počítali s neúspěchem, že obvykle se podaří tak ten 3. nebo i vícerý pokus. A ejhle vyšlo hned 1.IVF+ICSI a ještě máme 11 eskymáčků (zamražená embryjka), kdyby to nešlo ani potom až budeme chtít další mimi. Sice to nebylo bez komplikací (hyperstimulační syndrom,pak rizikovka - krvácení a 4měsíce v nemocnici, ale stálo to za to a teď máme doma 10měsíčního krásného kloučka!!!!!!
Tak nevím Ájinko! Sice jsme si na to naše vytoužené mimi museli půjčit, ale to naše sluníčko, které nás teď doma hřeje se vyčíslit nedá!!!!! Možná, že by se nám to povedlo i samo, ale já bych se do té doby asi utrápila. Kdybych se měla znovu rozhodnout, NEVÁHALA BYCH!!!!!!!!!!!­!!!!!!!!!!!
Tobě přeji strašně mooooooooooooooooc štěstí, protože vím, co to je, když si něco strašně moc přejem a ono to nepřichází.....

 
Ájinka1
Povídálka 11 příspěvků 01.02.07 12:34

Ahoj ulmiku,  

diky moc za krasna slova nadeje, prave dnes mi doktor rekl, ze uz nema vic co pro me udelat a posila nas oba do CARu, jdu do pronatalu v Praze. Tak jsem zvedava, jak poridime. Uz se na toho mimiska strasne tesim a verim, ze to vyjde..i kdybychom meli jit 10×, tak se nevzdame.
Díky a drzte palce Ájinka

 
yuyana
Nováček 3 příspěvky 19.02.07 20:23

Ahoj Ájinko,
Já právě dopsala dopis o svém dlouhém čekání (v našem případě 7 let) s začetla se do tvé story. V 26 jsem si plánovala 3 kluky, teď je mi 34 a mám půlroční, krásnou, zdravou holčičku. Jenom k té laparoskopii, byla jsem na ní 2× a vytahování drénu si velice dobře pamatuji, je to hrůza, ale jen na pár sekund. Takže jsem tě asi moc nepotěšila, ale dodám jedno. Určitě děťátko mít budeš. Vím, teď se to poslouchá blbě, já byla taky na utěšování až alergická. Jen to nevzdávej. Pamatuj si že život dělá cestu těm, kteří ví kam jdou. Mám asi 3 kamarádky které jsou taky po IVF a my jsme prostě nejlepší mámy.Jedna byla na IVF dokonce 4× a čekala celkem 10 let, ale dočkala se. Máte to všechno dobře rozjeté a určitě na dobré cestě tak si zatím s manželem užívejte spolu (dovolená, kina, sport), pro­tože ti můžu říct že děťátko znamená velké omezení a výdaje. Budu na tebe myslet, jsi statečná a báječná. S láskou Zuzana

 
Ájinka1
Povídálka 11 příspěvků 20.02.07 16:47

Zuzanko, dekuji moc za povzbuzeni, pujdu si precist tvuj clanek. Jdu zitra na hormonalni vysetreni z krve a tento mesic nas ceka prvni IUI. Tak treba se konecne zadari. Jsi moc statecna, ze jsi 7 let vydrzela. Je to moc dlouha doba. Preju Tobe, manzelovi a dcerunce jen vse nejlepsi, uzivejte si rodicovstvi plnymi dousky. Ájinka

 
Ájinka1
Povídálka 11 příspěvků 01.02.11 21:55
Jak vše dopadlo :-)

Napadlo mě, že to třeba někomu psychicky pomůže, když se dočte jak vše nakonec dopadlo :-)
Jsme o 4 a kousek roku dál.
V r. 2007 jsme podstoupili 2× neúspěšně IUI. Na podzim 07 j sme podstoupili první IVF a měli jsme 12 krásných emryjek. Otěhotněla, bohužel jsme o miminko přišli v 9.týdnu :-( Jak mi bylo a co jsme prožívali asi nemusím psát. Byla jsem na dně, ale vidina, že to šlo a že máme mrazáčky mě utešovala.
Hned na začátku roku 2008 jsme se vrhli do KETu a otěhotněla jsem podruhé, čekala jsem dvojčátka a v říjnu 2008 se nám narodily 2 krásné zdravé dcerušky :-)
A světe div se, když holkám bylo téměř 1,5 roku, zjistila jsem, že jsem naprosto neplánovaně těhotná !! Jaké bylo naše překvapení, že si k nám našlo miminko cestu najednou přirozeně. Chvíli jsem byla na vážkách, jak vše zvládnu. Dokonce jsem to paradoxně i obrečela, ale pak jsem si řekla holka, co blázníš, po tom všem…navíc třetí miminko jsme si přáli, ale až později, až dvojčátka odrostou.
No ale představa, že to za pár let opět nepůjde a já se budu tlouct do hlavy, že miminko, které k nám přišlo samo jsem nechtěla.....no to prostě nešlo.
Teď mi tu pobrekává naše dvouměsíční třetí dceruška a já si neumím představit, že tu s námi není. I když je hodně náročné zvládnou 3 maličké děti téměř bez pomoci, ale je to zázrak a veliký dar. A to je to, co mi dnes dává sílu to zvládnout :-)
Tak toť náš příběh, který se uzavřel.

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele