Když je máma hrdina

Proužek  Vydáno: 28.11.13

Tak vám nevím… ale jestli ten náš svišť již plně vnímá své okolí, musí mít o hrdinských sklonek své matky dost humornou představu…

21. listopadu - odběr krve (nezapomeň na to!!! ) Řvalo na mě z diáře při parodii na snídani. Rozhodně jsem usrkávala čaj a tvářila se bojovně na nevinně vypadající croissant. Sbírala jsem první dávku odvahy k pozření onoho výtvoru bez vnitřního překvapení. Prostě suchý rohlík. Pečlivě jsem ho sledovala, soustředěným pohledem se ho snažila jako Copperfild přenést do žaludku. Mise se nezdařila. Ale! Před odběry se přece nemá jíst! Vítězoslavně jsem hodila pohled zadostiučinění napodobenině rohlíku a sebevědomým krokem vyrazila do kuchyně pro kabelku.

7:00
Nenávidím injekce, nesnáším stříkačky a už vůbec néééé jehly. Bylo sedm ráno, na odběrech mám být v devět. Dvě hodiny čistého času dodávání si odvahy a rozhodnosti v pevném kroku. Nasedám do auta, vyjíždím, jedu, jedu, jedu… když v tom mi zakručí v žaludku a já si říkám, co asi tak dělá pan Rohlík (croissant). Vzpomínám opět na jehlu - hlad mě přešel.

Jako odreagování beru zevlování u mamky v kanceláři mezi ženským kolektivem, kde se člověk dozví i to, co nechce. Nebo o čem ani nevěděl, že existuje. Čas utíká rychle, vidina jehly opět zahání lechtivou myšlenku na rohlík a já - vyrážím svému osudu vstříc s povzbudivou větou mé drahé matinky: „Co budeš dělat, až budeš rodit?“ Napadá mě nějaká velmi inteligentní odpověď v duchu „Nemám věšteckou kouli, jinak bych Ti to řekla“, ale je mi jasné, že vidina nějakého tajemna ve věštecké kouli by zahájila důležitou diskuzi na téma čarodějnice, kartářky - a proč že jsi tam vůbec ještě nebyla?

8:50
Sedím v čekárně, snažím se působit klidným dojmem - noha přes nohu neustále v zrychleném kmitání, důležitě mačkám v telefonu tlačítka bez zjevného cíle, výhružně se dívám na dveře sesterny. Dveře se otevřou, sucho v puse, sestřička ve dveřích s úsměvem ďábla: „Tak pojďte“. Polykám na sucho, sbírám svých pět švestek, a jdu.

Opatrně se posazuji na židličku, oči mám jak dvě brambory a duchaplná konverzace začíná.
Sestra: „Dneska toho budeme brát více.“
Já: „Co to znamená více?“
„Čtyři zkumavky.“
„Tak to je dobrý, minule mi jich brali šest.“

Zamýšlím se… „Doufám, že máte nějaké tenké jehličky. Takové ty, co vůbec neucítím. Víte, já se moc bojím jehel.“
Přiznávám dobrovolně bez mučení
Sestra - znova se ďábelsky usměje. „Ne, já mám jen ty tlustý.“
Mizí mi barva z obličeje. „Vy mě jenom zlobíte, že jo?“
„Ne. Teče to rychleji a bolí to stejně.“
Začínám být průsvitná.

Sestra bere neohroženě jehlu do ruky, nedívám se na ní. Poslušně cvičím, hledím na stůl a 4 zkumavky. Myslím, že už nejsem skoro vidět. Otevírají se dveře a vychází pan doktor

„Dobrý den,“ pípnu skoro neslyšitelně s náznakem šišlání.
Doktor se pobaveně zahledí s nějakým komentářem o naší hrdince. Mám semknuté zuby, cítím, jak se klepu.

„Nehýbejte se, nebo Vám tou jehlou propíchnu žílu a budu muset hledat jinou.“ Přestávám dýchat.
„Dýchejte.“
„Necháte mi tam něco?“
„Máte 7 litrů krve, já si beru 5 ml.“

Zdá se mi, že kecá. Ale jehla je furt v mé žíle. Odvaha vzdorovat zařvala někde hodně daleko. Finální proces přílože polštářku, štípnutí, náplast. Jauvajsky.

„Točí se Vám hlava?“
„Ne.“
„Tak to je všechno, můžete jít.. přeji Vám hezký den.“
„Děkuji. Budu doufat, že mi dneska už nikdo krev pít nebude.“

Hrdinsky za sebou zavírám dveře a mizím v davu velkoměsta, valím to vší rychlostí zpátky k mamině, abych jí vyložila svůj hrdinský příběh a poražení démona (sestry). Ta si klepe na čelo při konstatování, že jsem nedostala ani obrázek.
„Vždyť jsi nebyla u doktora, ne?“
„Já myslela obrázek za to, že mě píchali, ani bonbon mi nedali!!!“

Nečekám na reakce publika, zvedám kotvy a s příjemnou vidinou čekajícího rohlíku, který ještě před samým odjezdem domů podvádím s mandlovým Jidášem.

Závěr? Opět jsem si potvrdila, že má maličkost není dokonalá a že zrovna v oblasti hrdinství se na mě při rozdávání nějak asi nedostalo. Pevně však věřím tomu, že náš rod (či strana partnera) sahá až do dob, kdy zeměkouli brázdil na svém Pegasovi slavný Hercules a geny hrdinství se v našem broukovi nějakým záhadným způsobem probudí. A když ne, budu doufat, že se naše linie táhne minimálně od Batmana…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.6 bodů
 Váš příspěvek
 
fffiiha  28.11.13 00:26

Poslední dobou se tady rojí rádoby vtipné deníčky. Ta část s croissantem 8o No nebudu Vám hatit Vaše asi hobby, přece jen je na mateřské asi nuda.

 
slavuska1
Vesmírná mluvilka 31220 příspěvků 28.11.13 02:00
:palec:
 
svycarka
Kelišová 6323 příspěvků 28.11.13 07:05

Denik je fajn, ikdyz musim trochu souhlasit s tim, ze obcas se mi ten humor zdal ponekud „nastudovany“. Ale celkove to pusobi pohodove a prijemne :kytka:

 
bublifučík
Stálice 77 příspěvků 28.11.13 07:53

Pěkný deníček :-) já na otázky co budu dělat u porodu vždy odpovídala, že rodit… :-) mám totiž hrůzu z krve a bolesti, naštěstí však jen té cizí, což mnoho lidí nechápe :-D. Ale hezké, hodně štěstí ;-). Jen… nemají ženy náhodou kolem 5 litrů krve? A ne 7?

 
Petra2829
Kelišová 7390 příspěvků 28.11.13 08:28

Necháte mi tam něco?“ „Máte 7 litrů krve, já si beru 5 ml

:mrgreen: :mrgreen: pěkný. Jsem se zasmála.

 
joaska  28.11.13 08:50

No nebudu Vám hatit Vaše asi hobby, přece jen je na mateřské asi nuda.

Tak ho nehaťte. :kytka:

Mně se to líbí. :)

 
ALENA G
Kecalka 129 příspěvků 61 inzerátů 28.11.13 09:06

Správně, nehaňte to tu, mě se deníček líbí :potlesk:

 
bini851
Kecalka 327 příspěvků 28.11.13 09:25

Skvělé, jsem se pobavila. :kytka:

 
MartinaIrena
Echt Kelišová 8368 příspěvků 28.11.13 09:47

fffiiha - Tak hoď do placu něco vtipnějšího. Já se ráda pokochám a taky Ti to s holkama hezky okomentujeme :mrgreen:

Příspěvek upraven 28.11.13 v 09:51

 
Martina8888
Zasloužilá kecalka 613 příspěvků 28.11.13 10:44

Ahoj, mám podobný problémy, jen já jsem schopna i omdlít. Takže na krev jedině v leže a s doprovodem. V těhu jsem si braní krve užila, na gyndě to zvládala v pohodě, ale nedala jsem test na cukrovku, to jsem komplet proležela s hadrem na hlavě a nevolností a dokonce v porodnici i při kontrakcích když mi dali do žíly antibiotika se mi udělalo šoufl ne z porodu, ale z té jehly…takže taky jsem slyšela ty řeči co budu dělat u porodu…tak jsem si to užila i tam ani kontrakce neodvedly pozornost. Děsím se braní krve u syna…

 
Terulisekk
Kelišová 6962 příspěvků 28.11.13 11:02

:D já tvrdím, že se jehel nebojím- myslím si že ne:D..ale vždy jsem hrozně napjatá (když trefí hned první žílu, tak mi je to šumák, ale kdyby mě měli napichovat několikrát jako už se párkrát stalo, tak v tom případě mám vždy pocit že musím zdrhnout:D)
v každém případě super deníček, máš fajn styl psaní :pankac:

 
Terulisekk
Kelišová 6962 příspěvků 28.11.13 11:06

Jinak tedy ještě.. nevadí mi to braní krve, ale pokaždé sebou seknu:D takže taky psycho :lol:

 
Ajuše
Ukecaná baba ;) 1150 příspěvků 28.11.13 12:59

To mě se prozměnu většinou ptá sestra „a dneska mi něco dáte?“. Kolikrát mi napíchne žílu a ono nic neteče. Takže odběry si fakt užívám. Né, že bych se bála, ale když to dáme na první pokusje to sláva. Jinak je tak běžnej 4, 5 pokus. Krom toho že neteče mi praskaj žíly :-D.

 
trpaslinka
Extra třída :D 11337 příspěvků 28.11.13 14:03

Ja mam take silenej strach z jehel a porodu jsem se opravdu bala mene, nez jakehokoli odberu krve :mrgreen: nesnasim ten pocit jehly v ruce. Samotne pichnuti mi tolik nevadi. Jsem rada, ze nejsem jediny srab, co se boji odberu :mrgreen:

 
Proužek
Kecalka 259 příspěvků 28.11.13 14:07

Děkuji, děkuji, děkuji.. dnes jsem se jehlám vyhnula velkým obloukem, jenom ultrazvuk a objednání na (definice pana doktora) „velký ultrazvuk“… čekala jsem pár týdnů na romantickou chvilku, kdy mi poví, co že to vlastně v sobě nosím za poklad. Člověk si to představuje asi miliónkrát.. ale v životě by mi nenapadlo, že mi doktor pohlaví mého dítěte oznámí větou „má mezi nohama průvan“ :D..

Nějak jsem nepobrala označení „nastudovaný“ :).. já Vám nevím, ale nic podobného ražení nestuduji, pokud se teda nebere v úvahu pažrout knih. Vyrůstala jsem většinou mezi veselými chlapíky, kteří se svým chováním zarazili někdy ve věku „náct“ :).. a přiznávám, že jsem se jeden čas věnovala poezii i próze :o).. psávala jsem hodně úvahy. Ale humor do mého psaní přinesla až zvířata a jejich zajímavé chování se v různých situacích. Prostě je to osobní styl.

A za další.. nemám pocit, že bych se na mateřské nudila :). Ale také to neberu nikterak vážně od té doby, co vím, že je prcek v pohodě a spokojeně si ve mě hoví jako v luxusním bufetu :o). Navíc, na mateřské ani nejsem a nemám pocit, že bych se nudila (zájmový chov, pes, kočka, dva domovy vzdálené mezi sebou 7 hodin cesty autem), práce, brigádka :)… já nevím. Ale nějak mi nebaví našlapovat kolem těhotenství po špičkách s obličejem pokrového hráče.
Věřím, že „rádoby vtipné deníčky“ nemusí být šálkem každého z nás :).. ale otázkou je, co tím chtěl autor říci a zda to opravdu byla parodie na humor a nebo jenom styl života :).. nejsem kakabus, ale je možné, že bych třeba nerozuměla humoru jiných mnohých maminek, které si myslí, že když má člověk celodenní plány s rohlíkem, tak se na „mateřské“ nudí :o)))

Pěkný den všem!!!

PS: Status „bojím se jehel nadále přetrvává“ :D

 
Proužek
Kecalka 259 příspěvků 28.11.13 14:11

Holky to nehaní :).. jen vyjadřují svůj názor - mě to neva… každý názor, dobrý názor.. dostávat ovace v zástupu by byla nuda (ještě by mi stouplo sebevědomí na bod „dokonalost sama“.. a to už bych se od futer opravdu nevešla :D)

 
Proužek
Kecalka 259 příspěvků 28.11.13 14:12

S těmi litry - já nevím.. říkala 7 litrů.. no taky jsem se divila, kde jsem k tomu přišla.. ale asi nějaký bonus :D

 
nadus
Závislačka 4834 příspěvků 28.11.13 15:19

Taky moc nerozumim strachu z odberu krve, ale nejsi jedina co to tak ma… :) ja teda ne, take se na to i koukam, kdyz to sestricka dela… a jeste ji i poucuju ze tam zily teda najde z tezkosti :DDD

sice mi to prijde trapny takovy strach z niceho, ale to by stejne mohli vnimat jini moji fobii, ze neumim spat sama v byte, porad vidim duchy a zlodeje a vrahy :DDD… mno takze kazdy mame neco… :mavam:

 
Pinkie
Závislačka 4944 příspěvků 28.11.13 20:47

Jako bych to psala já, měla jsem naprosto stejný pocity a taky na mě šly mrákoty. Jak jde o jehly, jsem posera první kategorie. Malinko mě to pak přešlo, když mi zjistili těhotenskou cukrovku a píchali do mě horem dolem, pořád chtěl někdo krev a to už pak člověk trochu otupí. :roll: V takových chvílích si člověk připadá jako pokusné zvíře a ne jako člověk. Ať se daří! :mavam:

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 29.11.13 12:15

Souhlas se svycarkou.
Příjemný deníček, dobrý nápad ale ten sloh je moc umělý. Neprirozeny.

 
radúna
Extra třída :D 10366 příspěvků 29.11.13 12:52

Vtipný deníček, díky za něj. Zasmála jsem se :palec: :lol: :lol: :lol: :lol: :lol:.

 
Sfaticata
Ukecaná baba ;) 1248 příspěvků 29.11.13 13:34

Mě se deníček líbil..-) Já teda strach z jehel nemám. Naopak. Vždycky jsem se na to odebírání ráda koukala. :-D No vážně…jak se ta jehla krásně zapichovala. :palec:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele