Když je to jinak, než chce Vaše tělo, mysl

onionka  Vydáno: 29.12.10

Byla jsem ve 25. týdnu, když mě začala zlobit stydká kost, říkala jsem si, jo dobrý, to známe, z prvního těhotenství, ale tentokrát to přišlo nějak moc brzy a dost se to zhoršovalo. Ve 32. týdnu mi gynekoložka objasnila, že je to jeden z důvodů k plánované sekci - ok, císařský řez - né, děkuji nechci… i s neskutečným rozestupem symfýz jsem ho předběžně odmítla… Né, já chci rodit normálně… je to přece ta jediná věc na kterou se z celého těhotenství těším nejvíc - a nenechám si to vzít, nenechám je do mě řezat a mimino rvát z dělohy ven… nechci to tak.

První důvod k sekci.

Další přišel za né moc dlouho - vysoký tlak, hodně vysoký… měla jsem ho vysoký v podstatě už od začátku, ale moje gynekoložka to nijak neřešila až do nějakého cca 34. týdne, tuším? Najednou to byl problém.

V poradně na CTG měl malý vysokou tepovku, já vysoký tlak, a otoky, bílkovina nebyla, nicméně při loučení a odchodu mi v ruce přistál papír s nástupem do špitálu, kde stálo hypertenze, tachykardie plodu, a samozřejmě zase větší rozetup symfýz, to už jsem ale skoro nechodila… no, takže jo, takže půjdete si lehnout, jinak Vás v klidu neudržím, oni vám tam zregulují trošku ten tlak… musíte ještě aspon tři týdny vydržet… OK… jeli jsme, ležela jsem týden, dostala jsem prášky, tlak se zlepšil, pustili nás domů.

I přesto že jsem byla oteklá a sobě samé už připadala hnusná, těšila jsem se na mimčo, a myšlenky na sekci posouvala někam uplně do pryč - ještě pořád jsem si nedokázala a neuměla připustit, že bych měla své mimčo přivést na svět tímhle způsobem - pro mě byl porod věc, ke které jsem se upínala a držel mě tak nějak pořád relativně v pohodě, i vzhledem k tomu že moje tělo už to prostě nezvládalo.

Jednou v noci, už přesně nevím kdy to bylo, ale bylo to před poradnou… jsem už opravdu díky bolesti stydké kosti prostě na ten záchod nemohla vstát. Snažila jsem se, ale měla jsem pocit že mi jí nekdo drtí, řeže, že je to prostě zlý… začala jsem brečet a ta hnusná sekce se jaksi začala stávat pomalu ale jistě něčím, s čím jsem musela aspon trošku počítat - i když jsem si to nechtěla připustit.

Ráno v poradně, jsem při vyšetřování nevydržela a při zatlačení na stydkou kost zevnitř začla řvát jako malý dítě, že už nemůžu… že už to nejde… Zaneseno do průkazky: Porod vést SC po 38. tt, v případě zhoršování obtíží i dříve… :-( Najednou to začínalo mít jasný a pevný obrys… stála jsem před tím se s tím prostě smířit - Dr. pravil, máte ten rozestup opravdu hodně veliký, ta kost by vám mohla při fyziologickém porodu prasknout, takže přijďte příští týden to budete 37+2 tt, a naplánujeme to na co nejdříve…

Šla jsem domů s brekem… bylo mi hrozně, ale bylo načase se začít smiřovat s tím, že jinak to nepůjde… že jsem se snažila dlouho, ale pořád jsem si opakovala: „přece nechceš skončit o berlích, co když ti to praskne“… potřebovala jsem se nečím uklidnit. Vůbec mě nebavilo od okolí poslouchat - ále to máš dobrý, císař je přece lepší než normální porod, jé ty se máš - tenhle nesmysl může říct opravdu někdo, kdo tím neprošel. Navíc moje psychika absolutně vzdorovala tomu, co mělo nastat, takže prostě pro mě bylo šílený ten fakt přijmout.

Jenže Jeníček… se jaksi rozhodl zkusit to naposledy dřív, před sekcí, a spustily se kontrakce v neděli ráno po páté hodině, můj partner byl služebně v Kosovu… když tahali Jeníčka z břicha ven, seděl v letadle domů… :( Než odletěl dělali jsme si z toho legraci, říkala jsem mu ať zůstane doma, ať nikam neletí, že ten víkend porodím… nestihl to.

V půl 9 jsme s tchýní vyrazili do porodky… s kontrakcema po pěti, byli slibný… a já sem se začala uklidnovat, ále simtě… to zvládneš normálně, přirozeně, byla sem krásně nastartovaná, a odhodlaná tu sekci odmítnout, když se to rozjelo samo, nechám to proběhnout tak jak má… cítila jsem, že tak je to správné, že to to chce i moje miminko… Mezitím, co jsem ležela na pokoji čekajících, už na porodních sálech do mě pumpovali kapačky, a pořád měřili tlak, protože jsem ho při příjezdu měla opět katastrofální…

Hm, monitory taky hezký, povidá sestra… kontrakce jsou… následuje vyšetření, kontrakce jsou, ale nic nedělají, říkala jsem si dobrý, ono se to rozjede, jsou to teprve tři hodinky… jenže ono pořád nic, kontrakce jsou, jsou, jsou… ale zamknuto na deset západů a otevřeno max pro špičku prstu :-( V 16:30 půjdete na sál… uděláme tu plánovanou sekci… máte strasně vysokej tlak… "další kapačky, nějaký injekce, už sem rezignovala…

Nějak se pořád nic krom toho nedělo, a najednou začli za pět minut půl pápé plašit, že honem na sál. Předtím jsem se ještě stihla osprchovat, aspoň… Sál byl hnusnej, odpornej, tady začla celá ta hnusná cesta, hnusná zkušenost… jediné to nejkrásnější co z ní vzešlo je můj syn.

Stála jsem před sálem, čekala než donesou nějaký prostěradlo co přeze mě jako hodí, abych tam nestála nahá, a koukala na všechny ty lidi tam, jak si chystají ty jejich propriety - začalo mi to docházet čím dál tím víc… bylo mi z toho smutno, a blbě se mi dejchalo… tak pojďte… tady si lehněte, tady dejte ruku, tohle vám bude měřit tlak, najednou plachta před obličejem, nademnou se sklání paní, a povidá, dobrý den, já se jmenuju ........ a budu se starat o to, aby Vás nic nebolelo.

OK řekla jsem si, ale na klidu mi to vůbec nepřidalo… tak jo a vy teda opravdu chcete ten spinál? ANO chci… je to přece lepší pro miminko, „áno to určitě je“… paní anestezioložka ani nikdo jiný se předtím neobtěžoval za mnou přijít a objasnit mi pro a proti všech možných možností anestezie… tady začal horor, kdybych věděla, co mě čeká… nechám se uspat celá.

„Tak jo pojdte si ještě hačnout… pořádně se mi ohněte, ať to píchnu tam, kam mám, musím najít to místečko "… místečko? Jaké místečko? Jako míchu? Nebo co sakra hledá ? Pozor píchám… trochu to zatlačí… a je to… pojďte si zpátky lehnout… nohy mi brní, už je skoro nevyhodím nahoru na stůl. Opět plachta přes obličej, přichází doktor a jeho asistence… Anestezioložka se nademnou sklání a povidá tak co, povidám no necítím nohy, brní to, a cítím trochu tlak.. a ona povidá… "už řežou“.

OK už řežou, řekla sem si, dobrý, nic necejtím, jenom tlaky… myslím, že to trvalo tak max 8 minut… a začali malýho rvát ven… to jsem cejtila dost… cloumali se mnou jako s kusem hovězího na háku… byl venku, začal plakat, a já taky, ukázali mi ho, dala jsem mu pusinku, byla sem od něj celá od krve, ale bylo mi to jedno… tak, nebylo to tak hrozný jak jsem si myslela, mám to za sebou… " NENE HOLKA, MÁŠ TO PŘED SEBOU"!

Asi za půl hodinky mě sešily, převezli na pooperační pokoj, za další půlhodinu mi od prsou dolů začlo přicházet tělo k sobě… jako první sem cejtila šílenou bolest od toho řezu… ok, ok, je to operace, hluboká rána, to přece bolí, to je přeci bežný… za dalších asi dvacet minut přišlo nekutečný zavinování dělohy, trvalo to celou noc, celá noc naprosto příšerných bolestí, nezabíralo nic, co mi dali… měla jsem pocit že rodím druhý dítě… musela jsem prodýchávat každý zavinutí, chodilo to často… do toho ten řez… někdy v noci mi začali brnět i nohy od stehen dolů… prsty na nohou jsem začala cítit někdy kolem třetí ráno…

Nesmíte mít polštář, musíte teď ležet, 12 hodin po výkonu jenom ležet, krev ze mně crčela, vyměnit podložku mezi nohama jaksi nikdo nepokládal za důležitý, když sem začla cejtit, že je to pode mnou mokrý, sestra povidá, áá to je krev, z toho jak se vám zavinuje děloha… aha… a mohla bych dostat čistou podložku ? Ale prosim vás, to vám ještě vydrží… cejtila jsem jak to mám uplně všude a s každým dalším stahnutím dělohy ze me crčela další a další…

Nespím, vůbec, celou noc, venku svítá… řikám si, nový den, bude líp… Ráno v šest přichází sestra, jiná, né ta co v noci, horší… tak šup šup musíme vstát mi povidá… říkám si co? Jak vstát? Proboha, vždyť 13 hodin ležím a ještě pořádně ani necítím nohy, v břiše mi škube jako prase, že mám pocit že se mi v něm někdo kuchá… musíte se posadit, přes bok… Ok zkusím to, to přece nemuže bejt tak hrozný, záda stuhlý, nespolupracovaly, vůbec… vůbec ne…

Zkusím to přes ten bok, jakmile se hnula, myslela jsem že to nepřežiju, ta bolest byla šílená, o to šílenejší když mě donutili asi po deseti minutách NĚJAK vstát… a já jsem cejtila jak mi celá ta děloha tlačí na spodek, ze mě čouhali dva drény podél řezu, a samozřejme cévka… jdeme do sprchy… nahatá, hodím přes vás prostěradlo… ujdu asi tak dva kroky za minutu… všichni na mě čumí, připadám si hrozně, vím že tu sprchu nezvládnu, jsou pro mě muka zvednout nohu a udělat krok…

Jdeme po chodbě, sestry mě přidržují a mně se chce tak strašně brečet, až to není možný… moje psychika dostává facku jako prase… vím že tohle přesně sem nechtěla… nějak jsem se prostě umyla, hlavně nahoře, ohnout se nebylo možný, tak prej jenom tam kam můžete… sestra mě doutřela tam kam už jsem nemohla, oblekli jsme košili a jdeme zpátky… musíte hodně chodit, povidá mi …jo jasně, chodit… chodit… uklidňuju se tím, že nejsem první ani poslední koho to čeká… že to zvládnu a bude líp.

První dny doma jsem jen probrečela, moje psychika byla v tak špatném stavu že sem si sama sobě přišla divná… hodně mě to poznamenalo, a i když fyzicky moje druhé vytoužené miminko mám, nemám pocit že jsem ho porodila - protože jsem ho neporodila, vytáhli mi ho z břicha :-( Potřebovala bych HO porodit ještě jednou a normálně, nejsem naplněná, nedělo se ve mě to co se děje po normálním fyziologickým porodu… jako s prvním dítětem, něco tomu prostě chybělo… ten pocit tam prostě nebyl.

A nemám ho dodnes, dodnes cítím, že jsem tím že jsem nemohla porodit normálně o hodně přišla… a ikdyž jsem se zařekla že tři děti nechci… možná i to bude důvod pro to to za rok, dva, zkusit znova, a modlit se za hladší průbeh, menší komplikace, a hlavně zdárný konec zakončený porodem… tak jak to má být!

Protože CS není normální průběh porodu… a to po něm už vůbec ne.

Přeji všem snažilkám, těhulkám, i budoucím snažilkám, a maminám krásné porody… protože i když to bolí, má to své jedinečné, neopakovatelné kouzlo, každý porod je unikátní, ostatně tak, jako ty naše dětičky :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
irinek  29.12.10 10:17

Ahoj, plně s tebou cítím, měla jsem to podobné jako ty. druhé dítě císařem. Taky mi trvalo než jsem si stím psychicky poradila. Hrozně moc jsem si přála rodit normálně. Bohužel to dopadlo jinak. Po císaři jsem slýchávala to samé, jak jsem jednoduše rodila a jak to muselo být skvělý..... No hrůza, všechny bych nejradši rozřízla ať si to zkusí, jestli to je tak jednoduché. A že nejsou bolesti, ty bolesti potom byli ty nejhorší co jsem kdy zažila. Také mám zvláštní pocit, že jsem svoji holčičku nedokázala porodit normálně a byla jsem zklamaná, že jsem nezažila to co u prvního porodu s mým chlapečkem. Prostě nebylo to ono, nepřišla ta euforie, že jesm to dokázala a štěstí jaké jsem pocítila při tom prvním. Bylo by to nadlouhé povídání, ale plně ti rozumím.

 
Alca99
Kecalka 316 příspěvků 29.12.10 10:20

Tak teda koukám, že sis prožila opravdu těžké chvíle, ale to malé je určitě odměna za to všechno. Mě za dva týdny taky čeká porod prvního děťátka…ale doufám, že taková drasťárna to nebude.

Přeji Vám oběma hodně zdravíčka:)

 
lemyk
Kecalka 203 příspěvků 29.12.10 10:22

Ahojky. Jak trefně popsané. Měla jsem při sekci a po ní úplně stejné pocity. Ale mně pomohlo toto, prostě jsem si řeka - koukni se na svoje tělo - všude jsou nezvratné důkazy o tom, že jsem miminku dala všechno - strije po celém bříšku, rozestup břišních svalů a jizva jako stálá památka toho, že jsem všechno zvládla a můj brouček je zdravý a v pořádku mezi námi. Přece nejde o to porodit miminko normální cestou a přitom ohrozit zdraví jeho i své. Jde o to, aby bylo s námi a my mu dokázali vytvořit krásné prostředí pro krásný a plnohodnotný život,který bude jednou vést! :mrgreen:

 
onionka
Ukecaná baba ;) 1797 příspěvků 29.12.10 10:23

Irinku
jojo je to tak.. najednou se neděje to , co se má dít… a je to škoda, převeliká.. a je to smutný, moc.

Jeníček se narodil 3/10 v 16:55, měl 2670g a 46cm. Narodil se skoro o 3 týdny dříve.

 
Pajule22
Echt Kelišová 9027 příspěvků 29.12.10 10:30

Ahoj,je mi lito,ze jsi to prozila tak spatne,ale dulezity je,ze mas zdrave miminko a vse dopadlo dobre :)
Ja teda za sebe muzu rict,ze jsem taky rodila cisarem(akutnim) a nestezuju si.Akorat jen na to,ze bylo dost neprijemny lezet celou noc jen na zadech bez jedinyho pohybu,to ze jsem necitila nohy pro me bylo strasne.
Ale jinak jsem hned rano po porodu byla v pohode.
Pri druhym tehu bych ale rada zazila prirozeny porod :)

 
Betty03
Závislačka 3781 příspěvků 29.12.10 10:36

ahoj,
taky jsem rodila ve spinálu - dvojčata, taky říkám, že zlatý předchozí byť vyvolávaný, komplikovaný, dlouhý porod dítěte s váhou 4770 g. Jen tě chci potěšit v jednom - buď ráda za spinál. Byla jsem na pokoji s dvěma mamkami (postupně), co měly klasickou narkózu, a probuzení měly mnohem horší, zvracení, neudržely dost dlouho jídlo, motaly se, omdlévaly. Já měla sice to co ty, brnění, bolesti… ale rozchodila jsem se a celkově jsem byla podstatně dřív fit. Takže za mě rozhodně radši to než narkózu. A já to měla na sále ještě zpestřený, že jsem málem zvracela a měla pocit, že mě to při té poloze hlava níž než tělo tutovka zadusí. :roll:

 
ynax1  29.12.10 10:43

Co k tomu říct? Prostě po císaři to takhle vypadá, je ti blbě, nesmíš se hýbat (ano, podložku ti vyměnit měli), bolest, neschopnost se hýábat…ale podle mého se v tom zbytečně hrabeš. U tebe nebyla sekce vinou doktorů, ani sis ji nevydupala jen tak. Byla důsledkem toho, co se dělo ve tvém těle. Nebo by ses cítila lépe, kdybys teď místo starání o miminko doma, ležela na chirurgii s prasklou pánví? Nebo kdyby tobě nebo tvému dítěti chystali pohřeb kvůli tomu, že jsi chtěla rodit přirozeně a dři se o to pokusili i přes tvůj tlak? :nevim: Holka, tohle mi hlava nebere. Buď ráda, že žiješ v této době, představ si, kdyby ve tvé situaci byla tvoje babička nebo prabába - schválně - jaký by byl její porod? řezali by jí za živa? Zemřela by?...... Zkus si odpovědět a buď ráda za to, jak to dopadlo. Fakt nechápu, když tu lidi blbnou kvůli tomu, že měli císaře a byla k němu indikace.

 
onionka
Ukecaná baba ;) 1797 příspěvků 29.12.10 11:07

já si prece nestezuju na to ze to byla nakonec sekce..
ja jsem proste jeno sepsala svoje pocity,proste popis porodu.. od toho deníčky jsou.

takze mi tvuj prispevek prijde uplne mimo mísu.

 
Anonymní  29.12.10 11:09

Nějak tomu deníčku nerozumím, prostě si musela mít porod císařským řezem, protože to pro tebe a tvoje mimčo bylo to nejlepší v danou chvíli. Měla si vysoký tlak, takže další riziko. Já jsem taky rodila císařským řezem, taky se zdravotních důvodů, celková anestezie, nevím, když jsem se probudila byla jsem šťastná, že je to za mnou. A dreny a cévku jsem prostě brala jako, že to prostě ty dva dny vydržím. Třetí den už to bylo ok, zavinování dělohy nepříjemné, ale taky mi teda přijde, že se v tom patláš. Jako kdyby přirozený porod bránil tomu, abys sis užívala miminko. Takže si začni užívat mateřství a neřeš to, že jsi nerodila přirozeně :hug: :hug: :hug: hodně zdraví tobě i miminku :srdce: :srdce: :srdce:

 
onionka
Ukecaná baba ;) 1797 příspěvků 29.12.10 11:13

proč anonym ?

já se v tom přece nepatlám.. já sem proste jenom sepsala popis porodu, jako je jich tu dalších sto..

nechápu.

 
reebelka nep.  29.12.10 11:30

Onionko, vždycky se najdou nějací rejpalové, co všechno haní. To je taková česká povaha, víš? :wink:
Deníček je moc krásnej, vyjadřuje velice citlivým způsobem Tvoje pocity.
Chápu, že někomu je jedno, jakým způsobem svoje dítě porodí - mně na způsobu porodu také záleželo - chtěla jsem rodit přirozeně a bez epidurálu - a v obou případech jsem měla to štěstí, že mi bylo vyhověno.
Ty jsi udělala vše pro to, abys měla přirozený porod, proto nemusíš mít vůbec žádné výčitky, že se to nepodařilo - ale poporodní hormony občas směřujou psychiku proti rozumu.

 
proxa
Kecalka 319 příspěvků 29.12.10 11:35

AHOJKY,
já rodila teda dvakrát císařem a taky bych to asi zase tak neřešila.Jasně že je to nepříjemný,ale když to musí být pro zdravé mimčo,tak se to hold musí vydržet..nevím,ale na mě všichni byli moc hodní a snažili se ať všechno dobře dopadne.Snažila jsem se jim to taky vše usnadnit i přes bolest co po operaci následuje..
Prostě do sprchy jsem se odšourala co nejrychleji ať nezdržuju,neo­travovala jsem sestru kvůli každé blbosti a snažila jsem se ať jsem co nejdřív fit.jasně že to bolí,ale je to hold zákrok..

První císař v Brně byl narychlo a přišlo mě že jsem asi byla málo uspaná a to bylo fakt maso..cítila jsem nůž jak řeže a vytlačovala jsem pořád ven dělohu až mě museli uspat uplně aby byli schopní mě vůbec zašít..Bylo to hodně akutní a s miminkem to dopadlo špatně,protože mělo srdeční vadu..Další týden jsem si tam bulila bolestí tajně na posteli a pak dva měsíce nemohla skoro pořádně chodit..Tam bych si mohla stěžovat že to bylo hrozné,ale přsto bych to neřešila.

Druhý císař v ostravě byl procházka růžovým sadem,mimčo bylo v pořádku a tak jsem byla fakt vděčná doktorům a vůbec bych nic nikomu nevytýkala a neřešila.

 
ynax1  29.12.10 11:38

no na mě naopak celý článek působil jako stěžování si že to teda byla sekce a jak si vlastně miminko neporodila, přečti si znovu konec článku, kde píše, že dlouho brečela…prostě mě to nepřijde jako popis porodu ale brečení nad tím, že to byl císař, tak proto jsem tady napsala to, co jsem napsala a není to hanění ani rejpání.

 
anilwap
Kecalka 490 příspěvků 29.12.10 11:47

Tak ja jsem taky byla na planovane sekci, taky mi to nebylo nic moc prijemne a verim, ze prirozeny porod je lepsi, ostatne mnoho matek, ktere muzou srovnavat, to potvrzuji. Taky jsem pri tom prozivala podivne pocity a euforie ani pocit silene lasky k diteti po porodu neprisly, musela jsem si vztah k male postupne vytvorit. Sdilim nazor ze cisarsky rez neni to prave orechove a v pristim tehotenstvi bych rozhodne chtela rodit spontanne. Presto jsem se s tim tak nejak smirila jako s faktem, ketermu neslo predejit a nebyla to pro me rozhodne takova tragedie, jak popisujes, protoze na konci toho vseho bylo krasne miminko a to je prece ta nejvyssi meta, to jak ho ktera matka porodi, je podle me druhotne.

 
onionka
Ukecaná baba ;) 1797 příspěvků 29.12.10 12:17

ynax

ano nebyla jsem na tom dobre dyz jsme se vrátili domů, ale to ne k vuli tomu ze jsem porodila cs, ale k vuli tomu ze jsem se nemohla z postele zvednout, a bolelo to hodně, a nemohla sem se miminku venovat tak jak bych chtela, a obvinovala jsem se za to, hormony po porodu pracovali na plne obratky, a denicek jsem psala asi tyden po něm…

ano jasne jsem rada ze jsme oba v poradku, a ze je jeníček zdravé miminko, az na nektere malickosti, to ale nic nemeni muj pohled na CS, to proste neni porod, to je operace, a pro zenu ktera chce porodit normalne a diky zdr., stavu proste nemuze to muze byt nekdy velice stresujici situace…

pro me byla, a to je to co sem tim denickem chtela rict )rozhodne to nemelo pusobit jako stezovani, a uz vubec to nemelo vyvolat dojem ze si stezuju jaka ze sem to chudinka ze me museli rezat..

Příspěvek upraven 29.12.10 v 12:17

 
Gladys
Vesmírná mluvilka 31606 příspěvků 29.12.10 12:28

Moc mě to mrzí, že se to celé takto potento :-(

Já bych měla pocity asi stejné, na druhý porod se neskutečně těším, zkrátka na ten proces, na ňuchňání miminka ihned po vykouknutí. Císař by pro mě už pocitově byla katastrofa, nechci při porodu ani žádnou medikaci, zásahy, zkrátka opravdu přirozený porod.
No a čím hůř to člověk nese psychicky, tím hůř to samozřejmě odnese i fyzicky :-?

Pro mě je způsob porodu opravdu důležitý, nevidím to jen jako pár hodin, co se nějak musí přežít, je to zážitek na celý život, na který chci vzpomínat i za x let jako na jeden z nejkrásnějších, takže dámy, které nechápou tvé pocity zase nechápu já.

Nosíš miminko v šátku? Pro mě nošení malého mimi bylo takovou citovou nadstavbou, nešlo ani tak o praktičnost věci, byla to další část našeho vztahu.

 
onionka
Ukecaná baba ;) 1797 příspěvků 29.12.10 12:30

gladys

hezky jsi to vystihla, děkuju ti :srdce: a preju ti porod podle tvych predstav :kytka:

 
Anulka
Ukecaná baba ;) 2235 příspěvků 29.12.10 12:33

Já mám čtyři děti a všechny čtyři jsem porodila „normálně“. Dle vyprávění, co jsem vždy slýchala a ta, co mohla porovnat porod přirozený a „císařem“, vždy by si raději zopakovala přirozený. Že tak, jak byla „nemohoucí“ po císaři po přirozeném nebyla. Nevím nemohu posoudit. Já beru porod CS jako nutnost v případě ohrožení mamky či mimča, jinak to beru jako zásah do numerologie a všeho, co s ní souvisí (mnohé mě odsoudí, už to vidím). Po normálním porodu je mamka schopna do týdne normálně fungovat, ale CS je bohužel operace, je to řez do břišních svalů a po jakékoliv operaci, ať je to ruka, břicho noha, je hojení hodně zdlouhavé, navíc mnohdy je jizva dlouhé roky citlivá i při změnách počasí.
Přeji brzké „zmátoření“, snad i ta cestička a ty pocity, co má máma mít brzy přijdou, ano porod přirozenou cestou, je cesta, kterou si prochází mamka a mimi, sami dva-spolupracují spolu a to shledání na konci cesty je úžasné. Krásné čtení o přirozených porodech je na stránkách www.vedomematerstvi.cz tady jeden za všechny http://www.vedomematerstvi.cz/…be-o-porodu/. Přeji ať maličký roste a dělá jen radost.

 
BaraF
Závislačka 2738 příspěvků 29.12.10 13:01

Já rodila přirozeně i císařem. Po prvním přirozeném porodu jsme byla zklamaná z toho, že je to taková odporná bolest, že na tom krom úplného konce není nic povznášejícího a krásného, že ani poctivá teoretická a fyzická příprava nepomohla. Druhý porod byl indukovaný, trochu se nám to zvrtlo, tíseň plodu, beznadějná hrůza a strach o mimino, akutní císař v plné narkóze. Když jsem se za dvě hodiny probrala na dospávacím pokoji a na moji otázku jestli je mimino Ok mi řekli, že ano, tak to (porod, hrůza, strach) skončilo. Následovala euforie, převoz na šestinedělí, shledání se s druhou zdravou dcerou. Zase to dopadlo dobře. Preparáty na bolest jsem odmítala, mně to vážně nebolelo, malou mi skoro pořád nechávali už od začátku, po 12 hodinách jsem se zvedla, umyla a začala fungovat v rooming-in.
Za mně porod nikdy není nic moc, v nastávajícím chaosu a stresu každodenní starosti o dítě se na něj zapomene a je to tak dobře, není proč se v tom nimrat, počítá se stejně jen výsledek.

 
eVerča
Ukecaná baba ;) 1598 příspěvků 29.12.10 13:47

Ahoj, já mám porod teprve před sebou, ale jednu věc nechápu… Když prostě nějaká máma ví, že porod normální cestou není ze zdravotních důvodů možný, tak prostě není možný. Při pomyšlení, že by mi měla-třeba jako pisatelce-prasknout stydká kost, souhlasila bych s jakoukoliv technikou, jen abychom já i malý byli v pořádku. Představa, že pak chodím o berlích a nemůžu se o malého 1oo% postarat, když i já bych potřebovala, aby se někdo staral o mne? Jo, možná je to trochu divný, kdy „to“ z vás vytáhnout jak z prasete… Ale důležité přece je, že jsem to maličké nosila 9 měsíců pod srdcem a že mu budu celý život oporou… Chápu, že každá žena to cítí jinak, nikomu nic nezazlívám, jen jsem prostě toho názoru, že na prvním místě vždycky bylo, je a bude zdraví dítěte. A doktoři by přece neudělali něco, co ho může ohrozit.

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21281 příspěvků 2 inzeráty 29.12.10 14:05

Naprosto s tebou soucítím a souhlasím.
Rodila jsem akutním císařem, ačkoli jsem s ním kíky svý blbý děloze mohla vlastně počítat už od začátku. Jenže stejně jsem prostě doufala, že se stane zázrak a já porodím normálně.
Probuzení z narkozy = hnus hnus hnus největší, už to nikdy nechci zažít, totálně jsem netušila co se stalo, co mi to muž říká za nesmysli, kde to jsem. Navíc ta šílená bolest v břiše. Chtěla jsem si lehnout do pohodlný polohy a ono to nešlo. Navíc pořád otravovala sestra s pitím, jedna ruka napíchaná kapačkama, na druhý tlakoměr…
Druhý den hned ráno sprcha. Jediný co bylo jiný než u tebe, že v naší nově zrekonstruovaný porodnici jsou sprchy u pokojů a navíc je tam takový sedátko. Fajn první problém byl vůbec se zvednout, další problém dostat se dolu z postele no a dojít do sprchy, naštěstí sestřička byla celkem fajn.
No a ještě jeden problém se naskytl u snídaně, sice mi jí donesli až do postele, ale už mi nikdo nepomohl zvednout postel natož přistrčit stolek.
Následující den jsem největší problém viděla jak to budu zvládat po vyndání cévky. Měla jsem strach, že prostě jedna neucítím, že se mi chce a druhak nestihnu včas dojít na záchod.
Nemluvím o dalších komplikacích spojených s rozkojením a s odvozem miminka do jiný nemocnice, to je zase na jiný příběh.
V závěru chybí mi porod, chybí mi prvních 5 dní v životě mýho syna.
Pro další těhotenství a hlavně porod jsem ochotná najít si porodnici, kde mi umožní porodit přirozenou cestou i přes moje problémy.

 
rezinka29
Zasloužilá kecalka 898 příspěvků 29.12.10 14:44

Pardon, ale já myslím, že pisatelka si zpětně všechna rizika normálního porodu uvědomuje!!! Ale psychika v těhotenství s námi dělá divy a každá z nás má jiné vnímání jak porodu samého tak jeho průběhu. Prostě někomu císař vadí někomu ne.
Občas mi vadí, že se tady deníčky změní v obhajobu vlastních pocitů a úplně zbytečně…psané slovo si každá z nás může vysvětlit po svém (opět je to o vnímání)…takže proč občas není napsána spíše žádost o vysvětlení než další se dohadování jak to mělo vyznít a jak to bylo myšleno?????? :zed:

 
onia
Stálice 91 příspěvků 29.12.10 14:47

Gratuluju moc k miminku :kytka: A ja si blahova myslela, ze cisar boli mene…a ono to asi, jak to ctu, tak neni…

 
asad  29.12.10 14:55

Ja taky moc nerozumim tomu že máš pocit že jsi neco nedotáhla do konce jen kvuli tomu že jsi rodila cisařem.Jak už tady bylo psáno uživej si mateřství a butˇ ráda že máš krásne zdrave miminko, je nas tady spousta co jsme to štˇesti nemněli,i když nadruhou stranu vím co cisař je mám za sebou tři ale nebyla to takova hruza .když na konci toho je krásne zdrave mimi ,ja to štˇesti na posledy nemněla

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 29.12.10 15:08

Tak víš, že první mimi jsem porodila stejně jako ty teď to druhé a říkala jsem si, že to druhé půjde ven přirozeně. Nooo…k císaři…já ty bolesti sice necítila až tak moc, ale ten pocit osobního selhání, že nejsem schopna porodit dítě přirozeně, tam byl a je. Dnes to sice s odstupem času „bolí“ méně, ale je to ve mě…nezvládla jsem to (viz můj deníček Madlenka a jiné zázraky I a II.), moje po 10 letech vytoužené miminko jsem u sebe hned neměla a tohle mě štvalo nejvíc. Tvé pocity plně chápu.

No, nyní je moje druhé těhu v pohodě, lékař si myslí, že tentokrát to přirozeně zvládneme, jenže… jenže včera mi na kontrole řekl, že pokud se to do TP nerozběhne samo, půjdu pod kudlu zas. Takže tak jak jsem celé těhu v pohodě, tak ke konci zase nervy…protože kdo by chtěl dobrovolně pod nůž, že jo. A díky tomu stresu se ten porod určitě jak naschvál sám nerozběhne. :-(

A ty neboj…čas to všechno trošku srovná :wink: Taky se s tím musím smířit.

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21281 příspěvků 2 inzeráty 29.12.10 15:09

Vy všechny chytré duše, co tady píšete, že je přece jedno jestli se rodí sekcí nebo normálně, rodila některá z vás sekcí?
Pro někoho je prostě porod přirozenou cestou věc, na kterou se těší celý těhotenství, nebo třeba i dýl.
Kdybych třeba já rodila přirozenou cestu, tak syn tady dneska není, vím to, jsem vděčná za to, že žije, ale stejně…kdybych rodila přirozeně, tak jsem za ním mohla jet už třeba za 2 dny, takhle jsem ho poprvý viděla až po 5 neskutečně dlouhých dnech.

 
SimiM
Ukecaná baba ;) 2345 příspěvků 29.12.10 15:26

Ahoj, buď ráda, že přes všechny závažné zdravotní problémy všechno dobře dopadlo. Císařský řez je operace, to ano, ale není to žádná „méněcenná“ cesta, jak přivést na svět dítě. Jsem máma dvojčat a jsem šťastná, že tato možnost existuje - díky tomu se obě mé děti narodily zdravé (u přirozeného porodu dvojčat, který byl v mém případě vyloučen, hrozí plodu B, tedy miminku, které se rodí jako druhé, akutní nedostatek kyslíku a další rizika). U dvojčat také existuje možnost skutečné „lahůdky“ - první dítě porodíš přirozeně, druhé se ale „šprajcne“, hrozí mu riziko, a tudíž jde maminka pod narkózu a rodí druhé dítě císařem. To je teprve žůžo! Tak buď šťastná, že jste to zvládli, byť to neodpovídalo tvým představám (a rekonvalescenci jsi zřejmě měla mimořádně těžkou - já měla už dřív lapar. operaci žlučníku a to mi přišlo mnohem horší než císař, větší bolesti…). Naopak na sebe můžeš být pyšná, že jsi zvládla i takovéto komplikace!

Pro mě byl naopak císař v epidurálu krásný zážitek - byl u toho manžel, děti přinesl každé na jedné ruce :-D oba jsme plakali štěstím… jaké tóčo začalo kolem dvojčat v šestinedělí a po návratu domů, to už je jiná kapitola. :wink:

A co se numerologie týče - datum plánované sekce jsem věděla předem, ano, přišlo mi to divné, ale ono to bylo napínavé do poslední chvíle… bylo mi jasné, že kdyby se dětem to datum nelíbilo, na nic nečekají a narodí se dřív. :wink: :palec: (Že bych dvojčata donosila déle než do 39tt, to by byl opravdu zázrak. :mrgreen: A poslední týden před porodem jsem už musela prodýchávat každé Ondrovo protažení - byl velmi nízko a fest to bolelo, tj. děti už evidentně chtěly samy ven.) Takže - všechno je, jak má být. I v případě sekce!

Příspěvek upraven 29.12.10 v 15:33

 
onionka
Ukecaná baba ;) 1797 příspěvků 29.12.10 15:43

Simi
no jo byl u toho tvůj manžel, já sem si taky jistá že kdyby tam byl, kdyby to stihl, nesla bych to uplně jinak, taky by si nedovolili v jeho přítomnosti se ke mě chovat tak jak se chovali…
už tak sem na tom byla blbě, a když mě postravili nahatou před sál, že jako at čekám az me zavolají, a kolem chodili rodicky a jejich drahé polovicky s kapackou a rozcházeli kontrakce tak mi bylo fakt uzasne!!! cumeli na me, a nez mi prinesli to prosteradlo chvíli to trvalo…
vis to jsou proste presne ty facky po psychické strance ktere uz tak zena v tu chvili spatne zvlada, jednak tu situaci jako samotnou, a kdyz k tomu mas navíc další takový věci který ti te zazitek jeste vice znepríjemnujou je to proste o dst horší…

že to můj muž nestihl mě mrzí hodně… hodně moc, protože vím že kdyby tam byl, bylo by to určitě jiné, a měla bych aspon krásnou vzpomínku na to , že jsme jeníčka viděli hned oba dva, a mohli byt tu chvilicku hned po vytažení s polu, taková ta chvilka jen rodičů a miminka, ale nebyl tam, nestihl to, a i o to se cítím ochuzená, a je toho daleko více…

mozna proto sem celou tu sekci vnímala tak blbě, a co si budeme povidat, ona i psychika souvisí s hojením, atd atd.. o tom že sem prisla ani ne do 14 ti dnu o mlíčko nemluvím.. to se proste stalo a mohlo se to stát i po normo porodu, to netuším…

pro me to proste nebyl hezkej zazitek - vůbec ne.

A jak jsem psala, jedine to krasne co z toho je , je moje miminko, vsechno kolem bylo hnusné, vsechny okolnosti, a vsichni lidi kteri tam figurovali tak nebyli zrovna prijemní, já vím, byla jsem jen další na řadě.. ale stejně…

Ano jsem si vědoma toho že to muselo proběhnout k vůli mému zdravotnímu stavu…
jenze tenhe deníček je hlavne o tom, ze to preci jen, mohlo na muj vkus proběhnout o dost líp, co se všech těch věcí týče… trocha ohledu,respektu, atd… to tam absolutně nebylo, absolutně scházelo.. a proste nebyla sem vůbec spokojená, ne, ne , ne !
tenhle deníček není o tom ze si stezuju na to ze jsem nakonec musela na cisarsky rez..
tenhle denicek je o tom, ze by bylo dobře,kdyby k nemu bylo pristupováno slusneji, s ohledem na rodičku.. proto jsem vypíchla ty hnusné věci… NO.. ono těch hezkých moc nebylo..
nebyla žádná…
kromě chvíle kdy mi ukázali moje dítě.

 
DanMaj
Echt Kelišová 8410 příspěvků 29.12.10 15:49

No to jak tě nechali stát nahou, to je fakt humus. To se snad ani dnes jen tak někde nestane, ne? :think:

Co se mlíka týče, já malou musela přikrmovat od startu. No a třetím měsícem vyschlo úplně. To první přiložení po porodu dělá divy. Ikdyž jistě jsou i výjimky, co se krásně rozkojí i po císaři. Můj případ to ovšem taky nebyl.

 
mooch
Extra třída :D 12633 příspěvků 29.12.10 15:54

Jejda, a já měla tak krásnej císař. Ale byl plánovanej a evidentně v jiný porodnici než Ty.
Mně se to tak líbilo, že bych tak mohla rodit každej tejden. A kdyby sestra nehlásila: „už máme nožičky, už zadeček, už hlavičku, je to holčička“, tak ani nevím, že jí už vytáhli. Takže tímto ještě jednou děkuju svýmu SUPER anesteziologovi, paní doktorce a sestřičkám na JIPce a těším se za nima výhledově zas!! A pokud to bude znova císař, tak tím líp :mrgreen:

 
onionka
Ukecaná baba ;) 1797 příspěvků 29.12.10 15:54

dančo já mela super nástřel mlíčka,třetí den po sekci.. paráda..
v noci sem odstříkávala 180tky.. tak moc ho bylo…
mno, ale ne na dlouho, za pár dní bylo znát že mizí, a třetí týden už byl na lahvi :-/

 
onionka
Ukecaná baba ;) 1797 příspěvků 29.12.10 15:54

dančo já mela super nástřel mlíčka,třetí den po sekci.. paráda..
v noci sem odstříkávala 180tky.. tak moc ho bylo…
mno, ale ne na dlouho, za pár dní bylo znát že mizí, a třetí týden už byl na lahvi :-/

 
mooch
Extra třída :D 12633 příspěvků 29.12.10 15:58

A co se mlíka týče, tak mi malou přinesli 3,5 hodiny po porodu a rozkojila jsem se krásně a dodnes kojím asi Salko (podle toho, jak malá přibírá)

 
pavlak5
Ukecaná baba ;) 1853 příspěvků 29.12.10 16:37

hmmm to je mi líto ,že to tak prožíváš .
Já měla tedy akutní císař v celkové anestezii -bylo to docela dost nepříjemné (pohyb se zašitým břichem ),ale narkoza u mě žádné nežádoucí účinky neměla a při pobytu na JIp jsme měli kapačku s pravděpodobně nějakýmy opiáty a ta působila bezvadně později jsme si mohli říct o čípky proti bolesti,takže se to dalo .
Asi se zkus tolik nezabývat tím jak jsi rodila ,sama víš ,že jsi měla několik indikací k císařskému řezu ,vysoký tlak není sranda a se zlomeno kostí by sis miminka taky asi moc neužila.

Osobně nechápu ,že si ted pořád chtějí ženy porod nějak „užívat " Já si totiž pořád myslím ,že prioritou je přivést na svět zdravé dítě a ještě přitom udržet při životě rodičku (což nebývalo a ani ted není uplnou jistotou ).
Udělala jsi co jsi mohla ,abys rodila přirozeně no bohužel to nešlo. .Lékaři vyhodnotila tvoje obtíže jako "rizikovější“ než císařský řez .Máš zdravé dítě užívej si ho a nimrej se v lítosti nad porodem .

 
onionka
Ukecaná baba ;) 1797 příspěvků 29.12.10 16:39

já se nemnimrám v lítosti z porodu…
bože, jsi jen další co nepochopila oč mi šlo .-)

 
pavlak5
Ukecaná baba ;) 1853 příspěvků 29.12.10 16:48

no to máš pravdu to jsem nepochopila .Promin jestli jsem se tě nějak dotkla .
Vím ,že deníčky jsou od toho ,aby si tam lidi psali svoje subjektivní pocity ,ale nějak jsem se neudržela.Mám pocit ,že opravdu poslední dobou se hodně klade důraz na „užít si porod“ .Ale ne vždy to jde a pak je hodně moc zklamaných maminek ,které mají pocit ,že o něco přišli ,že nedostály ženskému údělu ,že když se do dvou minut nepodívali svému dítěti do očí jejicch vztah je navždy pokřiven a dítě se v dospělosti bude zmítat v depresích a podobný "chytrosti " .To se mi pak otevírá kudla v kapse.

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21281 příspěvků 2 inzeráty 29.12.10 16:56

Pavlo já znám spoustu žen, který rodily císařem a nepřipadne jim to nijak divný a méněcenný. Nejspíš je prostě Onionka jenom jinak smýšlející člověk, stejně jako já. Nejde mi o to užít si porod, ale prožít si ho.
Samozřejmně, že vím, že je v první řadě život dítěte a můj, ale mě to prostě vadí a nesmířím se s tím nikdy. Už třeba jenom proto, že můj muž u porodu nemohl být. Nemohl by být ani u plánované sekce, u nás je to prostě tabu.
Onionko ještě jednou tě moc chápu, co prožíváš.

 
pavlak5
Ukecaná baba ;) 1853 příspěvků 29.12.10 17:05

hmm to asi záleží na nemocnici někde může být partner přítomen plánované sekci .

Já chápu ,že člověku vadí ,že něco není tak jak je (učebnicově předpisové a dokonalé),mě to taky vadilo .
Ale nechápu s čím se nikdy nesmíříš ,co se stalo stalo se -nic než smířit se s tím nezbývá ,nebo si to jako budeš celej život vyčítat ????

Myslím ,že Onionka si porod v rámci možností prožila kontrakce měla ,dítě viděla hned po „vyjmutí“(jé to zní hnusně).
CHápu ,že pokud někoho jenom „kuchnou“ a pak mu přinesou dítě -je to trochu „zážitkově ploché“

Příspěvek upraven 29.12.10 v 17:09

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21281 příspěvků 2 inzeráty 29.12.10 17:09

Pavlo já si to třeba nevyčítám a nepotřebuju nic dokonalýho, ale porod je pro mě natolik osobní záležitost, že jsem prostě chtěla být u toho,až se dítě narodí, chtěla jsem s ním být v nejprvnějších vteřinách jeho života.
Jak jsem psala, pokud by k sekci nedošlo Vítek by nebyl i tak měl po vyndání namále, to je věc kterou si musím opakovat.
No a za další do dneška a to už jsem od porodu 18. měsíců mám problémy s jizvou, je keloidní, bolí mě při větší námaze, vím o ní za každé změny počasí, zarůstají mi na ní chloupky…
Zkrátka každá má k příchodu dítěte na svět trošku jiný postoj…

 
Pettulle
Extra třída :D 11504 příspěvků 29.12.10 17:26

Ahoj, úplně tě chápu. Sice jsem byla prvorodička, ale musela jsem sekcí, u mě něco bylo špatně. Bolest jsem naštěstí snášela víc než dobře, ale to, že jsem malýho neporodila, to mi taky nějak chybí. Sekce není porod, je to operace. Měla jsem i výčitky, že jsem nebyla schopná porodit svoje dítě, ale prostě to nešlo, měla jsem na děloze zánět o kterym žádnej doktor nevěděl, to až při otevření. Tekla jsem taky hodně, sestřička každou chvilku běhala s novýma vložkama, měla jsem jich i 5 najednou + výměna prostěradel a povlečení. Proti bolesti mi vše zabíralo a při řezu jsem nic necítila, vůbec nic. Vstát pro mě bylo taky hrozný, ale po rozchození to bylo OK, nejhorší byly vysoký postele a já malá, takže jsem musela ještě seskakovat. Ale zase si říkám, že lepší jizva na břiše než tam dole, co jsem četla diskuze jak mají maminy s tímto problémy, tak si říkám zlatý císař, já mohla fungovat ve všem skoro hned, jizva se krásně zhojila a není ani vidět.

 
pavlak5
Ukecaná baba ;) 1853 příspěvků 29.12.10 17:40

jo lentilko -máš pravdu některé zážitky jsou nesdělitelné a každý prožívá věci jinak .
Možná…kdybych nebyla hned po porodu zaměstnaná zdravotními problémy svého dítěte -taky bych to prožívala jinak .
Jo a k jizvě po císaři ,řekla bych ,že nebude o moc horší jak zašitá „pipka“ po normálním porodu .Ale jistě přirozený porod je vždy lepší bezpochyby ,akorát někdy holt není na výběr .

 
lleennttiillkkaa
Generální žvanilka 21281 příspěvků 2 inzeráty 29.12.10 17:50

Pavlo já taky měla ihned po porodu starosti o zdraví a následný život svého syna. U mě je to prostě jedno s druhým císař plus odvoz dítěte někam daleko ode mně, aniž bych měla nějakou lepší možnost ho vidět, mě do konce života hluboce poznamenal.
Jinak věc, která mě dokáže totálně zkazit náladu na další 2 dny je věta ,,nooo alespoň tě to tak nebolelo, netrpěla jsi jak kůň 20hodin" a podobně.

 
pavlak5
Ukecaná baba ;) 1853 příspěvků 29.12.10 18:36

jo tak to mě taky štve takový řeči :pocitac:
Aha tak ty jsi rodila mimo perinatologický centrum -to tedy musel být "zážitek " .Já jsem byla už na rizikáči takže jsem rodila přímo v perinatologickým centru takže jsem se na malýho mohla jít podívat hned na druhej den ,když mě pustili z JIP na šestinedělí,tatínek ho viděl víceméně hned.
Vlastně jsem skoro rodila přirozeně nemohla jsem tomu uvěřit ,ale děti nad 800g můžou jít přirozenou cestou,kdyby se nám na poslední chvíli nedostal pupečník před hlavičku … . Tak třeba příště :wink:

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 29.12.10 18:51

To by bylo divný, kdyby se tu neobjevila aspoň jedna rejpalka že? Pochybuju že některá z vás chytrých rodila císařem!

Po přečtení deníčku jsem úplně přehodnotila mé hudrácení nad tím, že jsem si zažila oba porody najednou, a že bych chtěla raději bez těch mnohahodinových bolestí na císaře hned (kdyby se to vědělo, že budu muset akutním císařem). Ale je pravda, že díky těm bolestem, těžkému otvírání, nemožnosti tlačení, když už jsem potřebovala a následného půlhodinového tlačení mám z mého porodu pocit, že jsem to prostě zvládla, že na sebe můžu bejt hrdá. Malá už byla tři centimetry od východu, když nařídili okamžitého císaře. :-(

Proto pisatelku dokážu pochopit, když šla pod kudlu prostě takhle blbě plánovaně. Ten pocit euforie se podle mě ani dostavit hned nemohl! :-(

Omračující bolest po probuzení z narkozy (byla jsem pod plnou), považuju za tu neotřesnější bolest, kterou jsem kdy zažila! Zavinování dělohy, rozříznutý břicho…strašný. Ale jsem šťastná, že je malá v pořádku a to je to na co jsem se hned po jejím „narození“ upnula. Koukala jsem na fotky co nafotil přítel, a veškerá bolest mi byla úplně putna!

Noc byla děsná, bez polštáře, bez pití, s drenama a cévkou jsem se nemohla otočit ale i přes to jsem se s přepětím sil otáčela na bok, protože mě bylo na zádech hrozně zle. ¨Ráno do sprchy…pěkný…mys­lela jsem že sebou říznu jen jsem slezla z postele, nemohla jsem dýchat a tu sprchovou hlavici jsem neudržela v ruce, tudíž jsem se nikterak neosprchovala. Porodila jsem v úterý odpoledne a malou mi na pokoj dali ve čtvrtek ráno. Hodně jsem chodila, protože tvrdili že to pomáhá a tak že jo. Ale tohle všechno šlo úplně stranou protože jsem z té malé byla úplně paf. :srdce:

Ty ses přes porodem rozhodla, že císař je nepřirozená cesta, a hnusná a tak to i tvůj mozek zpracoval. Zkus na to nemyslet. jak tu už někdo psal, šátkování je bomba věc, a taky jsem si malou hodně pokládala na břicho bříškem v lehu. Je to skvělý pro váš vztah, mimi se cítí v bezpečí protože cítí svou maminku, slyší jak dýcháš a tvoje srdíčko, a ty cítíš jak ¨se nadechuje. Jsou to úžasné chvíle!!!

Přeju ti ať se s tím brzy srovnáš, neboj, čas to spraví. Máš báječného zdravého syna!!! A to je to nejdůležitější!!! :hug:

 
tetma
Kelišová 5164 příspěvků 29.12.10 19:30

ahoj soucítím s tebou a ani nevíš jak…já jsem rodila přirozeně,ale díky porodní asistence ,terá nebyla zrovna ochotná jsme si nechala dát epidural těsně před epiduralem přišla druhá porodní asistentka a ta se divila proč nemám napuštěnou vanu a i doktorka jak jsem šikovná,nekřičela jsem jen jsem hezky prodejchávala na to že jsem prvordička a na to že jsem nechodila na kurz,hold ta první porodní asistentka si chtěla odpočinout v práci,ale než mi ten epidural píchli tak ta hodná porodní asistentka mi ukazovala různý polohy a bylo mi daleko líp,jenže ta protiva furt,že budu rodit 12 až 13 hodin a mě píchli epidural a do 20 min jsem šla tlačit,jenže to tlačení pro mě byla až moc velká pohodička a bohužel jsem díky epiduralu neměla hned ten správnej pocit jako kdybych tlačila v bolestech… dodnes mě to štve,že sjem tu chvilku nevydržela :cry: ,ale tak příští porod :mrgreen: :wink:
Na pokoji se mnou ležela paní po císaři a to co já jsem si prožila za 5 hodin při porodu tak to ona si prožila 2 dny po porodu,měla strašný derese a furt brečela,že není správná máma,že nedokázala porodit svoje dítě a ten vztah si k němu taky budovala jinak,dýl…
Ale zase nejdůležitější je .,že jste oba zdraví :hug: a JÁ TI PŘEJI ABY 3 POROD BYL PŘIROZENÝ A NÁDHERNÝ :hug:

 
VladkaHn  29.12.10 19:32

Své první dítě jsem také rodila císařem a to naprosto ze stejné důvodu (hypertenze, otoky), ale ještě ke všemu se stalo to, že se začal syn ztrácet a já měla najednou pocit, že kdybych měla po ruce skalpel, tak se snad říznu i sama, tak mi připadne poněkud malicherné zabývat se tím, kudy nakonec miminko dostali ven. Hlavní je, že jsou snad oba vpořádku!

 
reebelka nep.  29.12.10 19:34

pavlak5, ano, prioritou je přivést na svět zdravé dítě a udržet při životě rodičku - ale už mi tam chybí ten lidský přístup. Tvůj přístup by byl pochopitelný tak před 30ti lety, ale dnes? :nevim: Psychika rodičky je velice důležitá a pokud je zdravotním personálem opomíjená (což v případě pisatelky bylo!), je na tom něco špatně! A skutečnost, že děti přivedené na svět přirozené mají s matkou silnější pouto a že se snáz později „poperou“ s životními problémy díky tomu, že si svůj vstup do života sami vybojovali, je dnes už vědecky prokázaná. Nechápu, proč do Onionky tak rýpeš - deníček byl o jejích pocitech. Copak lze napadat něčí pocity?

 
tetma
Kelišová 5164 příspěvků 29.12.10 19:38

REEBELKO: :palec: :potlesk: :potlesk: PŘESNĚ S TEBOU SOUHLASÍM :palec:

 
nepřihlášená majdina  29.12.10 19:41

„Vy všechny chytré duše, co tady píšete, že je přece jedno jestli se rodí sekcí nebo normálně, rodila některá z vás sekcí?“

Lentilko, já jsem rodila akutním císařem. Nebylo to nic moc, prostě operace, klasika ve velké nemocnici, zbytečný popisovat. Na druhou stranu spousta holek, které rodily normálním způspobem, taky měla nejrůznější poporodní komplikace, kolikrát i plastiky, opakované šití apod. Bolesti, nemohly sedět, ležet. U mě se to jaksi předpokládalo, že s dírou v břiše nepoběžím závody, u nich ne, takže na mě v porodnici docela závistivě koukaly…
Tohle je strašně individuální, hormony jsou svině mrňavý. Ale já ten příspěvek taky beru jako zbytečný stěžování…promiň. Asi ty stránky tady od toho jsou, já nevím.

 
Vánice
Stálice 74 příspěvků 29.12.10 19:45

Ahoj po přečtení jsem měla husí kůži, asi bych to taky tak prožívala, hlavně přístup personálu by mě vydeptal jako tebe. Já jsem sice rodila normálně, ale i když byl malý v pořádku hned ho odnesli a nedali mi ho na břicho. Pro někoho, dle některých názorů je to blbost, ale já to beru jako krádež našeho prvního společného setkání a dlouho mě to mrzelo a myslím, že jsem pak i s kojením měli problémy, prostě mi ho ani do 2 hod. nepomohli přiložit, jenom jsem mu nabízela prso, ale byl unavený a nechtěl. Na mé námitky, aby mi ho dali na břicho, tak mě dobyli, že mají frmol :-( . Moc ti přeji, aby sis miminko užívala a rychle zapomněla na tento zážitek, hlavně ať jste zdraví :srdce:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele