Když máte doma nejedlíka II

Rodičovství

Jak se dál rveme s jídlem a příkrmy. Mnozí si možná vzpomenou na deníček, kde jsem psala o své dcerce Verunce, která odmítá papat.

moje zlobidlo Verunka

Mezi 3. a 4. měsícem situace vyvrcholila tak, že jsem veškeré mléko (cca 550–600 ml) musela do dcerky lít jen stříkačkou, protože z lahve si už odmítla brát úplně. Jen pro představu, každé krmení 4 stříkačky krát 8 krmen, to máme 32 stříkaček denně. Moje psychika byla ve stádiu, že jsem chtěla dát Verunku k adopci a už ji v životě nevidět a sama jsem chtěla umřít, cokoliv, jen ne krmit.

Mezitím mě alespoň rodina dokopala k tomu, že jsem vynechala jedno krmení ve 3 ráno, abych se trochu vyspala. Ne, že by to pomohlo a Veru se v šest najedla, ale já jsem spala alespoň 5 hodin v kuse. Nicméně situace dospěla tak daleko, že jsem jedno pondělí naklusala k doktorce a vynutila si další hospitalizaci, aby se našel důvod. Po hodinovém pobytu v ordinaci jsme měli slíbenou hospitalizaci v Motole.

16. července jsme nastoupili do Motola. Zpočátku se na nás všichni dívali nedůvěřivě a nevěřili mi, že takové dítě může existovat. První dvě krmení proběhla opět stříkačkou, ale poté co sestřičky viděli, jak u toho vyvádí, navrhli mi, že jedno krmení zkusí ony. No vrátily mi ji po 10 minutách, že prostě nejí. Takže se odsouhlasila sonda. A nastal krásný týden bez řevu, kdy jsme do ní pumpovali mléko, aby trochu nabrala. Ono mít ve 4 měsících 4,75 kg to není mnoho.

V Motole opět proběhla různá vyšetření ľ RTG polykání, kde se zjistilo, že má trochu jinak postavený žaludek a musí se polohovat na bok, aby mlíčko odtékalo, ale jinak bylo v pořádku. Tím se alespoň vysvětlilo, proč nevykazovala hlad, na zádech se jí mlíčko drželo v žaludku. Další bylo SONO krku, taky v pořádku, dále endoskopie krku pod narkózou, opět v pořádku. Alergie na laktózu a BKM taky vyloučena. Takže nás po 5 dnech propustili s tím, že je po fyzické stránce v pořádku a ať zkoušíme příkrmy a snažíme se.

Co jsem vlastně čekala. Dali mi kontakt na paní logopedku, ale ta je nyní na dovolené, takže uvidíme.

Co se týče příkrmů, sní mi maximálně 30 g rýžové kaše, a to ještě každá lžička jde natřikrát, takže než bude jíst lžičkou, ještě to potrvá hooodně dlouho. Někdy se ani lžičkou do pusy nedostanu, jak tam strká jazyk. Ale snad se to naučí. Jen mi už nějak chybí ta trpělivost, která je rozervaná 4 měsíci řevu a beznaděje.

A jaký je stav nyní. Z flašky začala opět trochu pít, ale je to tak maximálně 200 ml denně, někdy třeba jen 50 někdy 0, většinou ve spánku, ale také jak kdy. Nevím, zda je to tím polohováním po jídle nebo tím, že do mlíčka dávám Glukopur, ale občas se trochu napije.

Na druhé straně jsem si v Motole uvědomila, že mám dítě, které „jen“ nejí, jinak je díkybohu zdravá. Na rozdíl od maminek, které mají děti vážně nemocné.

Tímto deníčkem jsme chtěla říci, že výchova mimča se někdy může zvrtnout v zoufalství, které si nikdo nedokáže představit. Že ne vždy je to sladký uzlíček. Ale jsem máma a je mou povinností vydržet a vypiplat ji. Vím, nebude to snadné, ale každým dnem jsem doufám blíž okamžiku, kdy Verunce vrazím do ruky rohlík a ona se s chutí zakousne.

Snad se toho obě ve zdraví dožijeme.

Hodnotilo 10 lidí. Score 4.6.

Reklama


Reklama

 Váš příspěvek
 
annaei
Extra třída :D 12782 příspěvků 29.07.12 00:26

A to já am opačné zoufalství že moje dítě jenom jí

 
jakuve
Závislačka 3176 příspěvků 29.07.12 00:45

MIlá Aleno, držím palce a přeju hlavně pevné nervy. Zažila jsem něco podobného (syn měl ve třech měsících porodní váhu), s jídlem jsme bojovali a vlastně bojujeme do dnes.Ale snažím se to brát tak, že jinak je v pořádku a jinak nezaostává. Teď mu budou dva roky, má vymodlených necelých 11kg (roční neteř váží stejně a je snad o 3-4 cm menší). Ale ač je to těžké, tak se zkus nenervovat, dítě to vycítí okamžitě a nebude spolupracovat vu­bec.

 
kobrra
Stálice 71 příspěvků 29.07.12 06:53

To jsme dvě. Náš malej 11 měsíců za chvíli sní i nás.
:mrgreen:

 
kobrra
Stálice 71 příspěvků 29.07.12 07:00

Alena36 co změna láhve zkus zn. Farlin imituje prso a teče hoooodně pomalu??? Jinak to bude asi nějaký blok. MUSÍ EXISTOVAT DŮVOD PROČ NEJÍ!!!Opravdu děti strašně moc reagují na psychiku maminky. Já si to teda neumím představit, ale asi je to strašný boj a náročné!!! držím pěsti.

Příspěvek upraven 29.07.12 v 07:02

 
darla
Kelišová 5035 příspěvků 29.07.12 10:17

Moc drzim pesti a preji pevne nervy :! :! :!

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 29.07.12 10:20

Četla jsem i tvůj předchozí deníček, vím, že to musí být hroznééé! Vůbec ti to nezávidím, jak píšeš, musí se vypiplat… dcera byla a je taky nežravec. Ale aspoň těch 90ml občas vysála, zbytek jsem do ní tlačila jak se dalo :nevim:
Snad pomůže ta logopedka :kytka:
Přeji ti, aby jste všechno krásně zvládly a za pár let se tomu společně zasmály :kytka: :kytka: Pevné nervy!!!

 
herinkoj
Zasloužilá kecalka 548 příspěvků 29.07.12 10:51

Také jsem četla i tvůj první deníček a naprosto chápu tvé zoufalství. S prvním synem jsme zažili naprosto to samé. Nyní je mu 3,5 roku a má 12 kg. Stříkačkou bohužel jíst nechtěl, všechno plival, takže jsem musela krmit jen lahví, pil strašně málo, prostě neměl hlad, a nemá ho dodnes. A pokud mu náhodou něco zachutná a sní toho hodně, tak to druhý den vykaká, aby náhodou nepřibral. Kolikrát já ho chtěla dát k adopci si ani nepamatuju, brečela jsem, že mi hlady umře, no raději na to nevzpomínat. Teď máme doma druhého chlapečka a ten má ve 3,5 měsících 6,5 kg, takže naprosto jiný případ a já jsem za to ráda. Oba je miluju naprosto stejně, ale s tím druhým si mateřstí můžu konečně užívat plnými doušky a bez stresu. Takže radu pro tebe nemám, jenom ujištění, že v tom nejsi sama. Přeji ti hodně sil.

Příspěvek upraven 29.07.12 v 10:53

 
Tiger-lily
Nadpozemská drbna 29562 příspěvků 60 inzerátů 29.07.12 11:45

To bych asi taky byla zoufalá. Naštěstí mám doma jednoho dokonalého jedlíka a jednu mlsnou hubu - i to mě někdy trápí, že si vymýšlí, co zrovna jíst bude a co ne. Trochu nechápu přístup v nemocnici, že vás vlastně propustili, aniž by došlo ke zlepšení? Přeju, aby se opravdu co nejdřív malá do něčeho s chutí zakousla.

Příspěvek upraven 29.07.12 v 11:46

 
Hadumi
Extra třída :D 11443 příspěvků 29.07.12 13:28

U nás se situace začla pomalu lepšit se zavedením příkrmů, teď jakže takž jí a doufám, že v roce pokoříme hranici 8 kil :). Držím palce a hlavně pevné nervy!

 
Rascal
Kecalka 226 příspěvků 29.07.12 14:36

Ahojky! Tvůj deníček mě hrozně dojmul, protože jsme řešila úplně stejnej problém. Jen s tím rozdílem, že od doktorky jsme žádný vyšetření nevyžadovala, protože jsem právě cejtila, že naše Karolínka je v pořádku a problém bude trošku někde jinde, v jejím smýšlení, který samozřejmě do dnes nechápu… Samozřejmě jsme doktorce řekla, že nechce jíst, ale ta si z toho nic nedělala a řekla mi, že má asi jen žízeň a mám jí koupit čaj… Ten samozřejmě taky nechtěla. Já ještě ke všemu kojila. Strašně moc jsme kojit chtěla. Nakonec když ona se právě kolem toho 3 - 4 měsíce tomu začala bránit, došla jsme k závěru že kozu prostě nechce a tak dostane flašku. Nejdřív jsem jí tam mléko odstříkala, ale nic. Nechtěla a nechtěla! x hodin neměla hlad a já zkoušela kde co až jsem to prostě po lžičkách do ní narvala! udělala jsme jí umělý mlíko, to taky nechtěla. Hrůůůza!!! Chtěla jsme umřít, myslela jsem, že mě jednoho dne budou muset zavřít na psychiatrii a dělat mi elektrošoky… ve 4. měsíci jsme začali zkoušet i příkrmy, jestli jí to nepojede víc. ne mrkev jí taky nejela… jsme to odložila a zkusila po pár týdnech. Po čase snědla lžičku, dvě - bylo toho úúúžasných 40g co snědla!!! po pár týdnech 70g a po nějakým měsíci 100g a pak už jsme to neměřila. Ale vždycky to byl boj. A mlíko a kojení? kolem 5 - 6. měsíce jsme zjistila, že Karolínka nejlépe spolupracuje když spí. netrvalo dlouho a vyzkoumala jsem, že musím dodržovat magickej čas 15 minut spánku a šup ji vzít a nakojit. Světe div se, vycucla mi pokaždé obě kozy!!! Ale běda jak se probudila. To byl hned konec!!! Takhle jsme se probojovali k 10 měsíci plného kojení a do 1 roku a 1 týdne jsme jí ještě odsávala mlíko na kaše :-) Dnes je Karolínce rok a půl a žádnej velkej jedlík z ní stále není. Sama sní kousek chleba, rohlík, buchtu, kukuřičný křupky a chleby, kneckebroty a pod. Konečně si doslova zamilovala těstoviny, který ještě před půl rokem nenáviděla :-) A stále ji krmím jak malý miminko. všechno umixuji na kaši a cpu ji jako malou husičku, protože kdykoliv to nechám na ni, buď to nechce nebo si dá jen trochu. Dnes byly k obědu borůvkový knedlíky. Káji dostala úplně to stejný co my, jen s tím rozdílem, že jí jsme to namixovala… :-/ Když jí dám ovoce a zeleninu do ruky, tak to hned hodí na zem jako něco super odpornýho nebo to rovnou nacpe psovi. Zajímavější je jídlo co máme my na talíři. A i když jí to stejný naservíruju, velkou radostí neoplývá. Lepší je snad když nandám jen nám a čekám, jestli se přihlásí sama, že chce ham. Prostě takhle je to pro ni atraktivnější. na zahradě rostly jahody, který jsme jí nabízela. No zase se tvářila že to je hnus největší a mrskla to na zem. Nevšímala jsme si jí a nechala jí pobíhat a sama jsem trhala plevel. Po chvíli jsme zaregistrovala, že tu zahozenou jahodu zase sebrala a jala se jejího výzkumu. začala ji mačkat a nakonec ji i zkusila lehce ochutnat. Zjistila že to je moc dobrý, snědla ji a přiběhla za mnou, že chce ještě. Snědla úplně všechny jahody, co nám tam rostly. Byla jsme radostí úplně bez sebe. Večer jsem objevila ještě jednu jahodu a nabídla ji ji. Jahoda skončila opět na zemi… :-D Jo a teď když je jí rok a půl jí konečně začalo chutnat mlíko :-)
držím ti palce a hlavně ty nejnejnejpevnější nervy!!!

Založila jsme na tohle i diskuzi http://www.emimino.cz/…spani-71086/

 
hanak  29.07.12 17:04

Alčo, měla jsem doma přesně totéž. Dceři je dnes 16 let, je to zcela normální pubo holčina, ale tehdy.. to byla jedna velká noční můra!!
Kojení se nezdařilo.. porod byl velmi těžký, doktoři ledacos zanedbali, já byla rozpáraná jak kachna, rozbolavělá velmi dlouho, vyčerpaná obrovskou ztrátou krve.. a tyhle všechny faktory se promítly na to, že jsem sice mlíčko měla, ale velmi málo, na poctivé krmení to nestačilo. Takže v necelém měsíci přišly na řadu příkrmy alias UM a tím začala víc jak roční černá můra a velký horor.
V podstatě.. první UM, kterou jsem zkusila, byl tehdy Nutrilon. Dcera ho vypila, ale obratem vyzvracela obloukem. A možná i po tomto prvním zážitku s UM začala bojkotovat veškerou UM.. postupně jsem vyzkoušela vše, co bylo na tehdejším trhu.. dcera odmítala absolutně všechno. Zoufale se bránila, sotva ucítila, že jí rvu flašku do pusy a když se mi konečně podařilo dudlík do pusinky umístit, prostě nepila, odmítala jakoukoliv spolupráci. Byla taktéž velmi nespavá, její spánek spočíval už coby miminko v pětiminutovém odpočinku po takřka dvouhodinovém uspávání 2× denně, to bylo vše, v noci pak 15-20× vzhůru, spánek opět vždy jen pár minut. Brečela jsem zoufalstvím, připadalo mi, že jsem coby matka selhala na celé čáře, miminko, na které jsem se tolik těšila a které bylo tolik vymodlené, jsem proklínala a litovala momentu, kdy jsem se rozhodla stát matkou.
Postupně jsem zkoušela veškeré metody, jak moje dítě nakrmit - selhalo absolutně vše. Prošli jsme vyšetřeními, zda někde není fyzická překážka či problém.. vše bylo ok, jen dcera prostě odmítala jíst! Zkusila jsem doktorky radu „nechte jí vyhladovět, však ona si vezme, žádné dítě ještě dobrovolně hlady neumřelo“.. jenže to neznala mojí dceru. Když jsem tam za 3 dny přišla, že moje dítě prostě nepije a už má horečku z dehydratace, jen nechápavě kroutila hlavou, že za celou její praxi je to první dítě, které by se dobrovolně vyhladovělo až ke smrti.
Jinou radu pro mě neměla, jen „zkoušet, zkoušet, zkoušet“..
Takže jsem zkoušela, brečela, hledala způsob, jak tohle mrně nakrmit tak, aby přežila do doby, kdy si snad dobrovolně vezme i něco sama.
Mlíčka za den vypila minimálně, dá se říct že 240-300ml za celý den a můj systém, jak ho do ní dostat, byl : uvést dceru do polospánku (uhoupat, uvozit, unosit na rukou..), což samo od sebe byl úkol takřka nadlidský - uspěte dítě, které je nespavec a prostě spát odmítá, mlíčko mít celou dobu připravené u sebe (pozor, ač neměla alergii na laktozu, jediné mléko, které aspoň takto byla ochotná přijmout, bylo hypoalergenní mléko Nestle Beba H. A.), nesmělo být teplé, ale vlažné až studené.. a v tom polospánku, když jsem jí vrazila flašku do pusinky, tak i začala sát a tu dávku vypila. Pak jsem jí musela zvednout na odříhnutí a znovu uspat, aby se tentokrát už opravdu aspoň trochu vyspala.
Nicméně mléko jí chybělo, takže jakmile to bylo možné (cca ve 3 měsících), začaly jsme s příkrmy. Tabulky, normy a moudré knihy šly stranou.. moje dítě do nich prostě nezapadalo, doktorka mi jasně řekla - „narvěte do ní cokoliv mléčného, ikdyby to mělo být s čokoládou, hlavně ať to sní a dostane do sebe vápník“.
Takže jsem kromě hodně naředěných kašiček zkoušela i různé pudinky, lehké jogurty pro děti, Monte od Zotta atd. atd., prostě cokoliv mléčného. Byla jsem ale ráda, když jsem do ní dostala pár lžiček, moje dítě odmítalo opravdu cokoliv!!
Když pak přišla na řadu zelenina, začalo peklo č. II.. malá vzala jídlo do pusy, pak pusinku stiskla.. a víc jsem s ní nehla. Pusinu odmítla znovu otevřít, předchozí sousto tam držela tak dlouho, než se slinami postupně vyteklo znovu ven.. Ani nevím, jak jsem to vydržela, byla jsem v té době už znovu těhotná (děti mají věkový rozdíl 13 měsíců) a totálně na dně svých psychických i fyzických sil, dodnes je mi záhadou, jak jsem dceru udržela při životě a vypiplala jí. Jen si pamatuji, že jsem se problému jídlo opravdu věnovala 24h denně, bylo to šíleně vyčerpávající, nemohla jsem dělat nic jiného, než neustále se snažit dostat do dceryk aspoň pár soust.. Byla sice droboučká, v roce měla 8kg, ale rostla a prospívala, ikdyž v dolní hranici percentilu, ale prospívala.

Nepamatuji se přesně, kdy přišel ten velký zlom, ani jaké bylo první jídlo, které dcera opravdu snědla dobrovolně. Když ale prohlížím její fotoalbum, je tam jedna fotka, kdy dceři bylo asi 16 měsíců a na moment pořízení této fotky si pamatuji, jako by to bylo dnes.. na oběd jsme my dospěláci měli pečená žebra s bramborovou kaší. Dcera mi tehdy hrábla do talíře a jedno žebírko (maso na kosti) si vytahla. Chvíli na to koukala značně nedůvěřivě, ale pak po našem vzoru to strčila do papulky a začala maso ožvýkávat. A světe div se.. ona tu kost dokonale očistila! Já byla štěstím bez sebe, že něco snědla.. a pak prostě měla masové období. Sice to netrvalo dlouho, ale bylo to víc než milé vidět jí, jak sama a dobrovolně něco konečně jí! :andel:
Postupem času se dceřin odpor k jídlu zmírňoval, ikdyž ještě dlouho poté neexistovalo klasické zasednutí ke stolu a normální nakrmení, byla jsem vděčná za cokoliv, co snědla, takže normy, tabulky a výživová poradkyně by se zcela jistě chytaly za hlavu ze skladby dceřina jídelníčku.. ale kdo tohle nezažil, nepochopí zoufalství mámy, která se snaží do dítěte dostat cokoliv, jen aby se nějak - jakkoliv a čímkoliv, konečně najedlo.
Jedla v poklusu, v běhu, něco prostě v ruce.. rohlík, sušenka, odbíhání pro lžičku toho či onoho.. byla jsem vděčná za každé spolknuté sousto, které skončilo u ní v žaludku.

Klasicky se rozjedla kolem 3. roku, kdy mladšímu synovi byly 2 roky a ten s jídlem neměl problém, takže když ti dva zasedli ke stolu a ona viděla, že bráška si s jídlem hlavu neláme, navíc u toho dělali blbinky, chichotali se, pošťuchovali atd.., tak přestala přemýšlet nad tím, jestli to má vůbec smysl donést do úst a prostě jedla.
Do školky pak šla ve 4 letech a v té době už jedla normálně a defacto vše, co se od ní očekávalo, že sní.

Alčo, vidíš, nejsi sama, kdo si prošel očistcem na zemi. Ale věř, že tohle peklo jednou skončí a maličká začne jíst. Do té doby je to o nervech, stresu, probdělých nocích a potoky prolitých slz na obou stranách.. ale vydrž to!! :hug: Ikdyž je maličká nejedlík, je zdravá.. a to je největší dar, který ti mohlo nebe dát. :srdce:
A věř, opravdu bude líp, je to jen otázka času a ty jednou na tohle období budeš vzpomínat jen jako na jakousi noční můru, která se přihnala, chvíli zamávala tvým životem, ale zase odletěla. Máš nádhernou dceru, která ti stojí za tohle všechno! :andel: :kytka:

 
alena36
Ukecaná baba ;) 1261 příspěvků 29.07.12 22:06

@hanak teda, taky sis prošla očistcem, no snad se Veru rozpapá dřív než ve 3 letech :zed: :zed: :zed: :zed: :zed:

 
hanak  29.07.12 22:18

@alena36

Držím ti palce, ať to tak je! :hug:
Jo, jedno pozitivum tenhle očistec měl - byla to tehdy dokonalá odtučňovací kůra. Po porodu mi zůstalo asi 6 kg navrch, za 2 měsíce jsem měla podváhu :mrgreen:
Dětičky někdy pěkně dokáží zamávat našimi životy, ale stejně je milujeme :srdce:

 
LadyLada
Závislačka 4413 příspěvků 30.07.12 22:40

Také jsem četla první deníček a dnes i příběhy ostatních děvčat.
Myslím, že dítě vnímá jak dobu těhotenství tak porod a ten je i pro něj obrovským stresem. Každé dítě bude reagovat na stejnou situaci různě. Možná, že něco v těhotenství, porod nebo něco při porodu či po porodu zasáhlo Verunku natolik, že „vzdoruje“ touto formou.

Hlavně se zbav špatných myšlenek. Přeji hodně sil a nevzdávej se, Verunka tě vážně moc a moc potřebuje.

PS: A mohu-li poradit, nevyjadřuj se o dcerce v negativech, viz „moje zlobidlo…“. Dítě to vnímá a přijímá to za své, tj. bude se tak skutečně chovat. Navrhuji pozitivní přístup a přijmout dcerku takovou jaká je. Vím, že se mi to žvaní, ale zkus se vžít do dvou situací - 1.někdo tě chválí a povzbuzuje a mluví o tobě hezky, 2. vyjadřuje se o tobě, že jenom zlobíš. Která z těch dvou situací tě bude kladně motivovat?

Příspěvek upraven 30.07.12 v 22:49

 
amelis  29.01.13 18:06

Měli jsmeproblémy, pomohla orofaciální terapie - cvičení svalů v oblasti krku a úst. Zázračné zlepšení během týdne, pak to šlo pomaleji. BOjujeme s jídlem stále, ve třech letech 12,2 kg.

 
Sopttíček
Závislačka 3326 příspěvků 29.01.13 21:45

Doteď jsem si myslela, že mám doma nejedlíky, ale vidím, že na tom nejsme vůbec špatně. Sice mi nejí předepsané tabulkové dávky denně, ale jí a pomalinku přibírají. Dcera měla dřív potíže s jídlem, jedla mi cca 30 ml po 4 hodinách, ale pak to po pár dnech přešlo. Nikdy jsem ještě nezažila, že by mi děti řvali hlady, prostě čekají až dostanou…
Vám přeji, aby se malá co nejdřív rozjedla a Vám skončilo trápení :* :srdce:

 
madrianova
Ukecaná baba ;) 1630 příspěvků 30.01.13 13:29

Já mám také maxi nejedlici…:-) má rok a půl a každý den svádíme nehorázný boj s jídlem, nic nechce, nic jí nechutná, bojujeme takhle odmalička..i s ko­jením to tak bylo. Jen díky mojí trpělivosti a díky tomu, že jsem ještě nezešílela tak sem tak nějákou lžičku sní, ale je to fakt hrůza… :nevim: :nevim: :nevim: :nevim:

 
madrianova
Ukecaná baba ;) 1630 příspěvků 30.01.13 13:36

Hanak
tak to co popisuješ velmi dobře znám, malá má rok a půl a celý den je jen o jídle, a o pár soustech co do ní dostanu, nechce nic, nic jí nechutná… :? :?
je to fakt šílený a kdo nemá nejedlíka tak si to nedokáže představit, v noci se pořád budí hlady, přes den je uplakaná, protivná…
ale musím říct, že někdy do ní něco dostanu, třeba večeře je až na 5 pokus./5 druh večeře/..chceš toto? :kytka: :kytka: aňo…říká malá, a já jásám :mavam: :mavam:

Vložit nový komentář

Reklama


Reklama