Když se daří, tak se daří

Veronis  Vydáno: 16.10.11

Nedávno jsem se probírala starými emaily a našla jeden mému nejlepšímu kamarádovi, ve kterém popisuji obyčejný den těhotné ženy. Když to tak čtu, divím se, že naše dítko neutrpělo žádné zatím viditelné poškození na duši. A protože mě i dnes rozesmál, rozhodla jsem se o něj podělit.

Jeden malý příběh ze života budoucí matky aneb jak se dokáže večer parádně podělat (doslova)!

Vyjedu z práce - již od nájezdu na jižní spojku je zácpa jako hovado, téměř 45 minut se plížím domů (z benzínu na zítřejší cestu do práce mi zbylo tak na 1 km z 20, které musím do práce urazit. Navíc je před výplatou, v peněžence vítr a představa sociální dopravy mi nahání husí kůži). Těsně u domu mi parádního fleka zabere nějaký Slovák (nic proti nim nemám, ale ten večer ano), který neumí dát ani blinkr.

Přijdu domů, čekám,že mě uvítá pes s ňufkou v hubě, místo toho šlápnu ponožkami do čehosi mokrého a přes nos mě praští smrad jak v Hong Kongu. Místo psa vyběhne mokrá koule (samozřejmě všude udělá ťápoty a otisky zadku), sedne si na chodbu a mně je jasné, do čeho jsem šlápla a divím se, že to bylo „jen“ to tekuté. No nic, pejsek ma chudák běhavku, takže se řítím ven. Cestou ven mi dojde, že už jsem totální idiot, protože jsem si v práci zapomněla večeři a tudíž nemam dnes co dát do huby…

No nic, psíka mi je líto, proto jdeme na Ladronku (dlouhá procházka), ale pes mi to dělá naschvál. Po total tekuté stolici už nemá co kadit, ale hřbet ohne asi ještě 100× a vysvětlujte polovině národa (jak je teplo, tak lidi vylezou jak švábi na pivo), že ona vlastně nekadí, jen to tak dělá a že není co uklízet. Jelikož neodhadnu procházku a svou únavu, ploužím se po Ladronce a domů dobrou hodinu (snažím se podpírat své již velrybí břicho, ale je to prd platné).

Když konečně dorazím k domovu (u domu ohnul pes hřbet již jen 10×), jsem vyčerpaná a představa úklidu louže velké jako Bajkal mě dráždí do ruda. Pošlu tedy již spokojeného psa na pelech, abych zjistila, že ťapky, zadky a jiné otisky jsou i v koupelně. Dám tedy prát koberečky a začnu vytírat, když tu najednou, co to sakra je - koukám na dveře u obýváku a nevěřím vlastním očím. Zvíře, které nám v životě nic nezničilo, poškrábalo hlubokými rýhami dveře i futra. Zuřím. Zbušit ji nemůžu, protože se chtěla dostat do obýváku, aby se ochladila… v předsíni a koupelně bylo totiž, byť na malý stupeň, zapnuto podlahové topení. To už mi tečou slzy vzteku, bezmoci, naštvanosti a lítosti - vytírám…

Když mám toto všechno za sebou, začínám si napouštět vodu, čekám a snažím se uklidnit četbou. Voda se napustila a já už se těším, jak krásně zrelaxuji, abych se mohla vrhnout na total zabordelenou kuchyň, za kterou by se nemusel stydět ani cigoš Lakatoš. Odkládám čtivo a sedám si… do úplně zas…ě studené vody! Karma to opět nějak nezvládla, takže mám studené vody naprosto plnou vanu.

Bojím se opustit koupelnu, nevím totiž, co se mi může ještě dnes přihodit, protože když se daří, tak se daří!

PS: Ten den se naštěstí již nic zvláštního nestalo :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 3.7 bodů
 Váš příspěvek
 
mishka2
Ukecaná baba ;) 1762 příspěvků 16.10.11 13:31

Super, taky mám občas takový den :cert: Díky za pobavení, bodlo to :pankac:

 
werunkaw123
Extra třída :D 14091 příspěvků 16.10.11 14:33

No když se daří tak se daří!!! :lol: :lol: :lol: I když tobě asi do smíchu nabylo tak mě to pobavilo. Den blbec se prostě dostaví jednou za čas každému :palec:

 
Ropuška_M
Zasloužilá kecalka 720 příspěvků 16.10.11 19:38

Prostě den blbec, ale i takové se stávají… :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
maminka 28
Kecalka 310 příspěvků 16.10.11 22:47
:-D :-D :-D :-D
 
romcoch
Stálice 60 příspěvků 17.10.11 23:11

asi blbá karma :D

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele