Když se daří, tak se daří III.

lemaz  Vydáno: 26.02.11

Pokračování střípků z našich životů – Budiž světlo, Jak jsem odčervovala a Jak jsem se učila jezdit na koni.

Budiž světlo

S přítelem jsme se sestěhovávali velice narychlo. Jeden týden jsem manželovi řekla, že existuje někdo jiný a že to nemá cenu, týden lítala a hledala byt, další týden nastala renovace. Byt vypadal šíleně. Bez koupelny, wc, v jednom pokoji na zemi suť. Ale přítel je velice šikovný, takže všechno opravil.

Zbývaly drobnosti, jako třeba světlo v koupelce a na wc, které vystavěl v rekordním čase. Musím dodat, že koupelnu i wc máme neskutečně malé. Sprchový kout je dokonce tak pidi, že přibrat ještě pár kilo, tak musím čekat venku na déšť, abych se mohla umýt. V klídku jsem vařila v provizorní kuchyni a přítel dělal ta světla.

“Svítí!” křičel z koupelny. Přiběhla jsem a koukala jako kdyby to bylo první světlo, co kdy vidím. Super. “Teď udělám záchod. Jen nevím, jak se tam napresuju.”
Dodělávám oběd a najednou: “Sakra!” a všechno zhaslo. “Ty si vyhodil pojistky?” “No, asi ano. Pěkně to zajiskřilo.”

Chvilku jsme mačkali vypínač jako dva blbci, jestli si to náhodou nerozmyslí, a slyšíme, že lidi vylézají na pavlač a křičí. “Kterej blbec zase!” “Ty si vyhodil celej barák!”
Stáli jsme tam jak dva tupani a nehýbali se. Jako kdyby nás mohl někdo přes dřevěné dveře vidět!
Potichu a po špičkách jsme se přesunuli do pokoje. “Neměl by si jít na pavlač a říct jim to?” “Blázníš?” “No, tak tam jdi a začni nadávat taky, ať nevypadáme, jako že jsme to zavinili!”

Chvilku jsme se dohadovali a pak šel Mirek na pavlač. “Co se to stalo? Vypadla elektřina?” “Jo, nějakej blbec to celé vyhodil.” “No, to je tak, když se v tom šťourá někdo, kdo tomu vůbec nerozumí.” - slyším Mirka říkat.

Srdce jsem měla až v krku, ale už jsem se začínala dusit smíchy.
Ještě si chvilku se sousedem vyměňovali poznatky o domácích kutilech.
Pak přišel dovnitř. Byl jak opařené prase. Rudej i na zadku.
Zajíkala jsem se smíchy:”Myslíš, že ti uvěřil?” “Nevím, asi ne. Ale už to jede, ne?”

Po prvotním šoku ho vidím, jak si to šine znovu na wc. “Kam jdeš?” “No, musím to dodělat, ne?” “Tobě to jednou nestačilo?” “Já už si dám pozor.”

Asi za hodinu vyšel a říká: “Ten blbec elektrikář tam dal obráceně dráty, proto ta šlupka. Už to svítí. Chceš se podívat?” “Hmmm.” “Budiž světlo!”

Jak jsem odčervovala

Nastal čas pravidelného očkování psů. Injekce píchnutá, kokýnko už si hoví v žaludku. Zaplatíme. “Jo, ještě prášky na odčervení, pane doktore.”
Pečlivě uschovám, cestou se zastavím v řeznictví a kupuju párky. Hmmm, ty voní.

Doma nejdřív uklidím a až večer si vzpomenu na tabletky. Nakrájím párky na kousky. Polámu tablety a narvu je do párků. Nebude to jednoduché. Psiska to za chvilku prohlédnou. Na prkýnku tři hromádky – jedna Samova s tabletama, druhá Eiminina a třetí jen nakrájené párky na oblbnutí. “Same, Eimi, pojďte, mám kokýnka.”
Na kokýnka slyší. Jsou tam coby dup.

Nejdříve páreček oblbovák. “Hmm, to je ňamka.” - říkám, čuchám k párkům a každému dám kousek. Žvýkat netřeba, rychle uvolnit místo na další. Dávám další návnadu. Zase zmizela s rychlostí blesku. Beru tedy párek s práškem. Bez problémů. Výborně. To půjde hladce. A další nadopovaný kousek. Sam to vyplivl. Prohlédl mě. Takže problémy budou. Eimina, jak to viděla, tak udělala to samé, jen s tím rozdílem, že vyplivla jen prášek, ale návnadu sežrala.

Dále pokračuji jen s pouhou návnadou. Už ale žvýkají, převalují v tlamě každý kousek. A tak nastává fáze dvě. Strčím si do pusy kousek párku, aby viděli, že mi to chutná a že to sním za ně, když nebudou spolupracovat. Zabírá to.
Já, Sam, Eimi, já, Sam, Eimi. Za chvilku se mi to začíná motat. V tom se Eiminka šprajcne, že už nechce. V ruce držím její poslední půlku prášku v návnadě. Mávám jí s tím před čumákem, dělám hmmmm. V druhé ruce mám pouze návnadu. Poslední pokus. “Hmmm, to to voní. Já ti to sním.” - a šoupla jsem si párek do pusy. Zkousla a spolkla.

Že by v nich byli chřupky? To jsou tedy výrobky. Dneska se člověk nemůže spolehnout ani na soukromého řezníka.A v tom mi to došlo! Podívala jsem se do druhé ruky a tam návnada bez prášku. Eimina pochopila, že nebezpečí je zažehnané a sprostě mi ho čmajzla z ruky. A tak jsem se odčervila. Čekala jsem, jestli mi něco bude. Nebylo. A jestli jsem měla červy, tak už je nemám.

Jak jsem se učila jezdit na koni

Když jsem byla hodně malá holka, tak mě nějaká paní, která jela na koni, vysadila před sebe a jelo se. Zanechalo to ve mně dojem, že je to vlastně strašně jednoduché a nesmírně krásné. Na střední škole jsme měli týdenní zájezd k huculům do Krkonoš. To bylo hodně bezva. Jezdit bez sedla, splynout s koněm v jedno tělo. Moc ráda na to vzpomínám.

A tak jsem si zhruba v 25 letech řekla, že obnovím své jezdecké umění a budu někam chodit jezdit. Se sebevědomím sobě vlastním, jsem šla na první hodinu. Instruktáž mě nebavila – já přece jezdit umím! Tak už jen vyhřebelcovat a jede se na jízdárnu. “Už jsi někdy jezdila?” “Ano, sice je to už pár let, ale jezdila.” “No, tak já si tě vyzkouším.”

Šnečím tempem jsme dorazili na ovál. A teď to přijde, říkám si. Můj valášek je už starší pán a je moc hodnej. Doprava, doleva, zastavit, klus, couvání. Vše jsem jakš takš zvládla. Mé sebevědomí už brnkalo o mraky. Po hodině zpět do ustájení, vyčistit kopyta, vyhřebelcovat, nakrmit. “No, moc toho neumíš, ale naučíme tě.”
Jak neumím, jezdím jako fík. Ten tomu tak rozumí.

Pár dalších hodin jsme strávili s valáškem v naprostém souladu. Začínala jsem si uvědomovat, že ježdění není jen o tom, že se člověk na koni udrží a on jde, kam chcete. Nicméně jsem byla přesvědčená, že jezdit umím. Na další hodině koukám, že si mého koníčka osedlává někdo jiný. Byla to zrada. “Ty si dneska vezmeš Lucku.” - nádherná grošovaná kobylka. Trochu vyšší, ale za to s pěkně klenutým hřbetem. “Vem si tentokrát bičík.”
Bičík – na co? Přece jí nebudu mlátit.

Při čištění kopyt a hřebelcování Lucka spala. Jéjej, ta je sladká. Vyrazili jsme. Kobylce se moc nechtělo, zřejmě byla ještě rozespalá. Pobízela jsem jak divá, ale ona šla, jen co noha nohu mine. Dojel nás trenér a říká: “No, tak dneska se ukáže, co je v tobě. Lucka potřebuje vést. Kdyby ti to nešlo, tak jí ukaž bičík, na ten reaguje.” - a jel do háje. Neustále jsem pobízela, opakovala “hyé”, prosila, slibovala, vyhrožovala. Nic. A tak jsem jí ukázala ten bičík. Jako kdyby jí někdo strčil do zásuvky. Podkovičky zvonily a já se příjemně vlnila na sedle, bičíkem mávala v tempu lento.

Před námi byl velikánský kopec směrem vzhůru. Šly jsme asi třetí od konce. “Pobízejte, jinak se vám šprajcnou.”
A tak jsme všichni začátečníci pobízeli jako o život. Já u toho statečně mávala bičíkem, tentokrát již allegretto, aby si jako nemyslela, že tam nejsem. Cestou se mně několikrát snažila sundat o strom. Šla na to fikaně. Těsně kolem kmenu a buď tu nohu schováš nebo spadneš. Takže jsem pobízela, mávala bičíkem a vyhazovala nohy nad sedlo. A to v docela rychlém sledu.
Už jsme byly skoro nahoře, když si milá Lucka uvědomila, že já bičíkem jen vyhrožuji, ale že jí nefláknu, takže se rozhodla, že už jí to nebaví, otočila se a hurá dolů.

Měla jsem co dělat, abych jí nepřepadla přes hlavu. Takže záklon. “Otoč jí!” - volal na mě trenér. Celkem zbytečně. Noha zarytá ve slabinách, udidlo našponovaný tak, že jsem viděla zuby, a Lucce to bylo srdečně jedno.
Koně jsou stádový zvířata. Takže ti, co šli za náma, se také otočili k domovu.
Jen jsem se modlila, aby se nerozběhla. To bych neuseděla. Dorazily jsme až na cestu a tam se zastavily. “Otočte se a honem nahoru.”

Nechtělo se jí, ale byla jsem tak ponížená, že jsem začala mávat bičíkem prestissimo, a ona pochopila, že prostě do kopce musí. Vyklusaly jsme to rychle. Trenér se tvářil, jako že většího blbce neviděl. No, což už s tím.
Pár kilometrů to bylo celkem v pohodě. Kličkování mezi stromy, chvilku chůze, chvilku klus. Dokonce se přestala snažit mě sundat o strom. Konečně pochopila, že jsem dobrý jezdec.

Přijeli jsme na planinku s potůčkem. “Přejedete přes ten potok na druhou stranu, tam se otočíte a cestou zpět se na chvilku v tom potůčku zastavíte.” Nic těžkého.
Za mohutného mávání biček jsem Lucku rozpohybovala, překonaly jsme potok, ukázkově se otočily a postavily se do potoka. Chvilinku hrabala kopýtkama – asi jí z té náročné jízdy bylo horko.

Najednou cítím, jak se podlamuje a padá na jednu stranu. A já s ní. A už jsme byly obě v potoce. Ona na boku, já vodu pod krk a nohu pod ní. Pár sekun se ráchala a pak elegantně vstala, vyšla z potoka, zastavila se a otočila. Ten výraz v očích mluvil jasně: “Ještě jednou na mě půjdeš s bičem, tak to dopadne hůř, tupane.” No, ani Menšík by nevyvolal takovou salvu smíchu. Byla jsem zmáchaná a potupená.

“Jo, jo, Lucka se ráda koupe.” - slyším říkat trenéra. To mi to nemohl říct? Po čase z nás byly celkem kámošky. Zjistila jsem totiž, že Lucka je nejen líná, ale také mlsná. Dávala jsem jí úplatky, aby ze mě nedělala vola. A kdyby nebylo jedné ošklivé zkušenosti, tak na ní jezdím do teď.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Evick1
Kecalka 209 příspěvků 26.02.11 10:04
Moc pěkný

:potlesk: Fakt jsi mě pobavila :lol: Akorát mám dojem, že ten poťouchlý nebyla kobylka, ale pan trenér :D Na koni jezdím taky a on to dobře věděl, že se kobylka velice ráda vyráchá pokud se jí to dovolí, stejně tak, že když tě na to neupozorní nezareaguješ tak rychle. :-D No snad už další projížďky proběhly bež úhony :D

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 26.02.11 17:51

:potlesk: :potlesk: elektřina a dělání jako že nic :lol: mě fakt pobavilo.Přesně takle bych totiž reagovala i já :lol: :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
Dorisov
Povídálka 50 příspěvků 26.02.11 22:19

Krásně napsané příhody!!! :palec:

 
Barbulka
Závislačka 2751 příspěvků 26.02.11 22:43

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: super :potlesk:

 
markytka3
Ukecaná baba ;) 1794 příspěvků 26.02.11 22:55

holka, supeeer napsano! :-) :-) mas talent :pankac: s tim svetylkem jsi mi krasne pripomela nas cely lonsky rok, kdy jsme s diky davani k „obyvatelnosti­moznemudomu“ rok zili ve sklepe jak za valky :-) :-)

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 27.02.11 12:46

:palec: :palec: :palec: :mrgreen: Výborný jako vždy. Šikovná!!! :pankac:

 
Machalka
Extra třída :D 11762 příspěvků 28.02.11 08:53

Paráda :lol: :lol: :lol: Mě nejvíc pobavilo odčervení :lol:

Vložit nový komentář