Když se daří, tak se daří IV.

lemaz  Vydáno: 09.04.11

Tak jsem měla chvilku, abych zase zavzpomínala. Tentokrát jen dvakrát, nějak nestíhám. Jak jsem si jela pro nové auto a Jak jsem byla za dámu.

Jak jsem si jela pro své nové auto

Skorotchán se jednoho dne rozhodl, že si koupí nové auto. A co se stařičkým favoritem? Dáme ho Lence. A tak jsem měla k dispozici své první auto. Nikam extra jsem nejezdila. Měla jsem to jen jako přesunování po městě, protože od jara do podzimu, když lidi smrdí, tak nemůžu jezdit MHD. Prostě to nedám. Nebo vystupuji každou druhou zastávku, abych se nadechla. Favoritek šlapal jako hodinky. Jen když se začala blížit technická kontrola, jako kdyby vycítil, že neprojde, tak začal odcházet. Po kouskách. Tu něco za 100,–, tamhle za 200,–. Nebyly to pálky, ale bylo to obtěžující.

Pak se přítel rozhodl, že mi koupí auto nové, protože ho nebavily ty moje věčné nářky. Zašli jsme do autosalonu, protože jsem měla vybraný typ. Někdo by řekl, že to ani není auto, ale pojízdná krabička od sirek. Ale má to kola, motor, volant a u řidiče central, takže auto to rozhodně je. Mají jeden kus, je to tahle barva, ale nemá to klimatizaci. A jelikož já chci vše hned, včera bylo pozdě, tak jsem si řekla, že si v létě prostě otevřu okýnka. Zaplatit zálohu, zbytek do týdne, auto přepíšeme a za 10 dní si pro něj přijďte.

Bylo to, jako kdybych měla přijít o panenství. Nemohla jsem se dočkat a zároveň se bála. Nutno dodat, že jsem šíleně opatrná řidička. Možná s tím někomu lezu na nervy, ale jezdím dle pravidel, raději pomalu než rychle. V 10 hod jsem naklusala do salonu. Moje auto tam stálo vyleštěné, s SPZ. Jen vyrazit. Pán mi ukazoval motor. Absolutně zbytečně. Nejsem schopná si tyhle věci zapamatovat. Od toho jsou tady chlapi.

Podepsali jsme papíry. Dostala jsem klíčky. „Prosím vás, a kolik je tam benzínu?“ „Málo, asi 5 litrů, na nejbližší pumpě musíte natankovat. A nezapomeňte, že vám nesmí dojít, je to nové auto a motor by se zadřel.““
Začala jsem se třást po celém těle. Jak zadřel? To jako úplně? Opět jsem začala litovat, že jsem si nešla stoupnout do řady pro orientační smysl místo toho, abych chodila, jak trubka, neustále do fronty na prsa. K čemu jsou mi teď moje čtyřky?

Rychle jsem začala pátrat v paměti, kde je nejbližší pumpa. Jó, už vím. Vyjedu, zabočím doprava a za chvilku tam jsem. To dám. Tak jsem vyjela. Všechno vonělo novotou, byl to úžasný pocit. Na křižovatce jsem zahnula doleva. A tak si to svištím třicítkou a koukám, že nevím, kde jsem. Panebože, kde jsem udělala chybu? Hladové oko na mě blikalo, nervozita stoupala a mně ukápla první slza. To jsem pochopila, že je zle. Brečím jen, když prohrajeme MS v hokeji. Kdo jste z Brna, jistě víte, jak se kope v Králově poli ten tunel. Samá objížďka, zpomalení apod. Auta za mnou troubily, mně odkapával pot a stékaly slzy. To si to auto moc neužiju. Hned první den ho oddělám.

Najela jsem na nějakej přivaděč. Sice v Brně bydlím už nějaký ten pátek, ale jak jsem již psala, orientační smysl o mě ani nezavadil, takže jsem vůbec nevěděla, kde jsem. Zdechnu někde kousek za Brnem a ještě dostanu flastra, že nemám dálniční známku.
Benzínka! Dobrý bože, děkuji ti. Statečně jsem zastavila u stojanu, vypla motor a dala průchod svému pláči.
Někdo ťuká na okénko. „Prosím?“ „Budete chtít natankovat?“ „Ano, plnou, až po hrdlo,prosím!“

Jak jsem byla za dámu

Byly to krásné roky, když mi bylo 23. Krásná postava, mladá duše, bez starostí a každý týden jiné rande. Na jednom mi hodně záleželo. Teď už vlastně ani nevím proč, protože si jméno dotyčného ani nepamatuji. Měli jsme sraz ve 20 hod v kavárně v centru Brna. Od 10 jsem byla nervózní jako pes, kouřila jednu za druhou a kávovar nestíhal. Na oběd jsem slupla knedlo-vepřo-zelo z předchozího dne, rozhodnutá, že už pak jíst nebudu. V koupelně jsem si vyrvala snad všechny chloupky z těla, protože co kdyby náhodou, ne?

Co si vezmu na sebe? Košili a kalhoty nebo minisukni a tričko? Mini s tričkem vyhrála. No, tričko je přehnaný výraz. Rukávy to mělo, ale výstřih byl dost na pováženou. Narvala jsem prsa do podprsenky a s hrůzou jsem zjistila, že už je mi opět malá. Nic, budu to muset vydržet. Přes to tričko, upravit prsa do požadované pozice, lehnout si na postel a narvat se do té pitomě malé sukně. Boty na podpadku a zkontrovat v zrcadle. Bože, prso je venku. Na to si budu muset dávat pozor. Žádné předklánění, prudké pohyby – nic. Prostě jako socha.
Rychle namalovat, natočit vlasy a můžu vyrazit.

Jakmile jsem dorazila na zastávku, začalo mi bublat v břiše. Bože, jen teď nee. Malá sukně mi začala být ještě menší a zdouvající se břicho hledalo jakoukoli skulinku, jak utéct. Před kavárnu jsem dorazila v 19.45. Snažila jsem se celkem svižně procházet, aby ty zpropadené plyny vyšly, ale oni ani omylem. Princ se blížil. V rychlosti jsem ještě skoukla prsa, jestli jsou na svém místě, nasadila ten nejkouzelnější úsměv a jde se randit. Prvních pár minut proběhlo v kouzelném oparu, kdy já se dívala na jeho řasy, protože on mi celkem odvážně koukal do výstřihu.

Ovšem zelí a cibule o sobě začínaly dávat vědět čím dál častěji. Jako na potvoru jsme v té části seděli jenom my dva, takže se to nedalo na nikoho svalit. Myslela jsem, že prasknu. Šel na záchod. Využila jsem toho, že šel přede mnou a šla také. Na záchodě nepomohlo vůbec nic. Plyny se prostě rozhodly, že wc není to pravé místo na to, aby odešly. Rozepnula jsem si sukni a začala z hluboka dýchat a myslet na něco jiného. Nepomohlo to. Jala jsem se sukni opět zapnout, ale břicho se rozhodlo, že už se umačkávat nenechá, a tudíž knoflíček do dírky nezapadl.

Co teď? Kabelku před sebe a tvářit se jako světák. Začalo mi být srdečně jedno, jak dnešní večer dopadne. Potřebovala jsem domu a prdět a prdět a prdět. “Nepůjdeme už?” Nejkouzelnější věta večera. “Jasně, stejně spěchám. Má mi přijet sestra a nemá klíče.”
A jak jsem vstávala od stolu, soustředíc se na mé poprsí, aby zůstalo tam, kde má, tak se plyny rozhodly, že zrovna TEĎ je ta pravá chvíle. Jako kdyby se zastavil svět. Všichni se na mě otočili, můj princ se zatvářil, jako kdybych se zrovna posrala, sebral bundu a byl ten tam. Já jsme tam stála, začala se smát a řekla: “Bože, to se mi ulevilo.” Normální lidi pochopili a smáli se také.

Takže takhle jsem byla za dámu. A jestli si myslíte, že jsem si pro příště odpustila lákavý obídek v podobě zelí, tak to se pletete. Od té doby na každém prvním rande říkám, že mám ráda zvířata, jsem bordelář a trpím plynatostí. Mirkovi to učarovalo a prdíme spolu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Mahora
Zasloužilá kecalka 693 příspěvků 09.04.11 09:05

Hezky mne tvé příběhy pobavily! Doufám, že jich máš v rukávu ještě spousty! :dance:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 09.04.11 09:15

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :potlesk: :potlesk: tak to sem si málem cvrnkla.Jako vždy super :potlesk: :mrgreen: :mrgreen:

 
mamina44
Zasloužilá kecalka 552 příspěvků 09.04.11 09:23

:potlesk: :potlesk: manžel opět zapochyboval o mém duševní zdraví, ale to opravdu nejde se neřehtat :palec:

 
nosanek
Echt Kelišová 9199 příspěvků 09.04.11 09:32

At zijou prdiky :jazyk: :jazyk: :jazyk: V tehu jsem zacala taky trpet plynatosti vive nez obvykle a po porodu se to nijak nezlepsilo. Jelikoz ted snad mam vetry i z ciste vody, tak to samozrejme neresim a prdime doma vsichni tri - ja, manzel i Danecek :jazyk:

 
Paja R
Závislačka 3739 příspěvků 09.04.11 09:32

malem jsem se ze smichu pocurala :-D :-D :-D
perfektni pribeh.

 
mikami
Závislačka 2980 příspěvků 09.04.11 09:33

Tááák, jsem se fakt pobavila :palec: , to se nedá to rande :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: .

 
Miruše
Echt Kelišová 9870 příspěvků 09.04.11 09:52

Jsm úplně mrtvá smíchy. Hlavně ty plyny :lol: :mrgreen: :lol: :mrgreen: :lol: :mrgreen: :lol: :mrgreen:

Opět jako vždy perfektně napsané!!! :potlesk: :pankac:

 
Katerina000
Zasloužilá kecalka 804 příspěvků 09.04.11 09:59
:palec: :palec: :palec:
 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 09.04.11 10:11

já se počůrala smcíchy, měla bys být spisovatelka a napsat svůj životopis…to by byl bestseller

 
pavcena
Kecalka 117 příspěvků 09.04.11 10:21

Ha ha ha, tak to jsem se rozesmála, až mi břicho s miminem poskakuje :-D ještě, že jsem sama doma, aby si manžel neťukal na čelo :lol: :lol:

 
katka 79
Kecalka 292 příspěvků 09.04.11 12:15

Ja mam dnes taky zly den, nalada pod psa a tak celkovo, ale tvoje plyny ma teda dostali :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
korana.kora
Ukecaná baba ;) 1702 příspěvků 09.04.11 13:41

No perfektni :potlesk: Ja bych teda asi bezeslov utekla driv nez tvuj „randeman“ ale ty jsi tomu udelala paradni tecku :mrgreen: :lol: :mrgreen: :lol: :mrgreen:

 
marjanka1
Stálice 95 příspěvků 09.04.11 21:09
:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk:
 
Karllicka
Kecalka 398 příspěvků 10.04.11 11:09

:lol: :lol: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: Dekuji za zprijemneni dne :lol:

 
m311
Zasloužilá kecalka 852 příspěvků 10.04.11 15:15
:potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :potlesk: :srdce:
 
Adaneli
Extra třída :D 14128 příspěvků 10.04.11 18:10

Lemaz, jako vždycky super, už dlouho jsem se tak nenasmála :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: !

 
JančaK
Ukecaná baba ;) 1357 příspěvků 11.04.11 01:32

Bože, nádhera. Prodloužila jsi mi život. :srdce:

 
PetiteFillette
Extra třída :D 13845 příspěvků 1 inzerát 11.04.11 21:33

Parádní, na tvoje zážitky se vždy těším :palec: :mrgreen:  :mrgreen:

 
mucinka2
Nadpozemská drbna 26578 příspěvků 12.04.11 20:14

děkujuuuu,že jsem se tak upřímně nasmala.supeeer :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

Vložit nový komentář