Když se štěstí v jediný okamžik změní v neštěstí

Luciiie  Vydáno: 04.11.12

Tento deníček je pro nastávající maminky, které se dozví během období, které má být jedno z nejšťastnějších v životě, tu nejstrašnější zprávu: Vaše miminko nežije, má vývojovou vadu neslučitelnou se životem, neroste. Píši ho proto, že jsem jedna z nich a možná někomu pomůže přečíst si, že v tom není sám a najde informace o tom, co se děje, když ta hrozná zpráva přijde. Já jsem celý týden plakala a hledala příběhy vás, ostatních maminek, které potkalo to samé, abych se psychicky „připravila“. Teď jeden z příběhů píši sama osobně.

Mám doma 17měsíční dceru. Je poměrně aktivní a člověk se s ní opravdu nenudí. Někdy si říkám, že potřebuji dovolenou, někdy vzpomínám na to, jak jsem byla „bezstarostná“ v době, kdy jsem neměla děti. Od minulého týdne si říkám: zaplaťpánbůh, že ji mám, zaplaťpánbůh, že je tak živá a hlavně zdravá. Člověk přehodnotí priority, které pomalu postupně zase zapomene.

Druhé těhotenství bylo neplánované. Říkám mu tak proto, že jsme druhé dítě sice chtěli v nějakém rozumném časovém rozestupu, ale kvůli mým „ženským“ potížím jsme asi ani jeden nečekali, že to přijde po jedné noci, kdy nám dala malá po dlouhé době klid. Prvotní překvapení a chvílemi i zoufalství, jak to zvládneme, když vidíme to naše „trdlo“, samozřejmě po pár dnech vystřídalo „smíření se“ s faktem a začátek strachu i těšení. Strach zmiňuji proto, že s první dcerou mi vyšel špatně prvotrimestrální screening, potvrdily ho následně i triple testy a absolvovala jsem amniocentézu pro podezření na vvv – Downův syndrom. Těsně před Ježíškem jsme se předloni dozvěděli, že budeme mít holčičku a je zdravá. Krásný dárek po 3 týdnech strachu.

V 10. tt jsem absolvovala odběr krve a ve 12. tt UTZ. Nosní kůstka přítomna, nuchální projasnění v normě, délka, obvod hlavičky, atd. vše odpovídalo. Jen krev byla trochu pod a nadlimitní – nízká hodnota papp-a - 0,38 MoM/l, vysoká hodnota beta hcg 3,67 MoM/l. Čekání na triple testy a následná úleva, že je vše v pořádku. Testy nás uklidnily. Moje ošetřující gynekoložka mě poslala na velký UTZ ve 20. tt do Podolí.

Bylo pondělí, před 14 dny, po čekání se konečně dostáváme na řadu, malá nám spí v kočárku, tak si i partner může sednout vedle na židličku a poprvé pořádně vidět našeho drobečka. První na nás okamžitě vystrkuje prdelku a doktorka se nás ptá, co máme v kočárku, a partner říká, že holčičku a že klidně bereme druhou. Tak se paní doktorka usměje a říká nám, že jí máme mít :) Kontrolujeme kosti, měříme délky, obvod hlavičky, počítáme prstíky. Uf, viděli jsme všechny. Přecházíme na kontrolu srdíčka. Paní doktorka se mračí. Po dlouhých několika minutách žádá o zavolání kolegyně, že vidí abnormální nález. Svírá se mi žaludek, ještě nic nevím a už se musím kousat do jazyka, abych nezačala plakat. Paní doktorka mě vyšetřuje a po dalších nekonečných minutách nám říká o podezření na hypoplazii levého srdce a nutnost vyšetření v kardiocentru v Motole. Teď už pláču.

V autě už zavařuji „chytrý“ telefon, abych si o vadě přečetla víc. Neslučitelná se životem, řada operací, jediná možnost transplantace srdce. Nic pozitivnějšího na mě v žádném odkazu nečeká. Chce se mi křičet, utéct, schovat se. Mám pocit, že mi někdo vyrval srdce z těla a chce mi vzít i naší holčičku, která už 4. týden dost výrazně kope a dělá v mém bříšku vylomeniny. V duchu nadávám na Boha, Alaha, atd. Proč si museli vybrat zrovna nás? Je pondělí a v Motole nás vezmou až v pátek. První dvě noci jen pláču. Před dcerou se držím. Nechci, aby viděla, že se trápím.

Pátek nakonec přijde a s ním i potvrzení diagnózy. Zázrak, kterému jsem věřila v koutku duše, nepřichází. Naše holčička má tak nemocné srdíčko, že po porodu bez nutnosti operace a v průběhu dalších let a dalších operací nepřežije. A když přežije operace, bude spíš „živořit“ než žít, seznam čekatelů na srdce je několikanásobně delší než dárců, ještě těch dětských. Máme doma zdravou dceru, což nám dává naději, že se u nás opravdu jednalo o nahodilou vadu, jako tomu je ve většině případů a naději, že se nebude opakovat. I kvůli dceři nemůžeme obětovat čas, který bychom proseděli v nemocnici, ani kvůli nenarozené dceři nemůžeme dopustit, aby nežila plnohodnotný život. Jedeme do Podolí. Termín na nástup do nemocnice je v neděli v 18 hodin. 22+2 tt. V neděli mě posílají domů, ať přijdu následnující den ráno, že došlo asi ke špatné komunikaci mezi odděleními. Jsem na jednu stranu šťastná, že budu spát doma, na druhou stranu budu o další den nešťastnější.

Je pondělí. Moje mamka hlídá dceru, partner se mnou odjíždí do porodnice. Naposledy s rostoucím bříškem hladím a pusinkuji dceru. V duchu si říkám, aby nás nepotkalo ještě nějaké neštěstí v podobě komplikací a neviděla jsem svou dceru naposledy. Hromady papírů, hromada vysvětlení, hromada strachu a úzkosti. Jsou skoro 3 odpoledne a přichází na řadu samotný „proces“. V takto pokročilém stádiu těhotenství se musí vyvolat porod/potrat. Každá porodnice má jiné postupy, Podolí volí postup zavádění Dilapan tyčinek k roztažení děložního hrdla a tablety Cytotec. Dostávám 3 tyčinky, 2 tablety a jdu na samostatný pokoj, kde mě čeká vše od začátku až do konce, kromě nutnosti revize dělohy na sálu. Po hodině se dostavují bolesti jako při silnější menstruaci. V 18 hodin zavádí paní doktorka – nová směna – další 2 tablety s tím, že budou pokračovat až ráno, protože na noc je omezený provoz, pouze jeden anesteziolog a kdo ví, zda nebude nutnost císařského řezu jiné maminky.

Doktorka předtím mě připravila na to, že dostanu dávky po 3 hodinách až do půlnoci. Jsem naštvaná, že mě chtějí nechat trápit o noc déle, o další hodiny. Ve 21 hodin už mám poměrně silné bolesti a to i v kříži. Znám je z porodu s dcerou. Snažím se to vydržet, před půlnocí si ale žádám o injekci na bolest. Mám zimnici, 40,5 C horečku, průjem a chce se mi zvracet. Dostávám něco na uklidnění žaludku. Jsou 3 hodiny ráno, opět prosím o injekci, utíkám zvracet a zjišťuji, že krvácím. Sestřička mě uklidňuje, že je to normální. Čekám, kdy zabere injekce a kdy se pokusím s prášky na spaní usnout.

Bolest, strašná bolest. Pláču a zvoním na sestřičku. Pomalu na mě křičí, ať se uklidním, že tam lidi spí a nejsem tam jediná. Najednou tlak, „křupnutí“ a prasknutí plodové vody. Je všude. Sestřička mi říká, ať zatlačím. Je po všem. Cítím se naprosto vygumovaná, dostávám punčocháče, jedu na sál. Je odporný. Budím se na pokoji. Píšu a volám sestře a partnerovi. Je půl páté ráno a mně nedochází, co se stalo. Po několika hodinách přichází pan doktor a ptá se mě, jestli chci domů. Samozřejmě. V 9 hodin ráno mě propouští. Jedu domů, v hlavě mám prázdno, v srdci mám prázdno, ale mozek nějak nefunguje a nedává žádné signály k tomu, aby mi došlo, co se v předchozích hodinách stalo.

Dnes je to týden. Trápí mě řada otázek o malé, co se s ní stalo, jestli se netrápila, jestli jí nic po porodu nebolelo, jestli žila. Člověka napadají šílené věci. Pláču, když jsem doma sama. Postupně mi to dochází. Včera mi zabublala střeva a já chtěla vykřiknout: „už zase kope“, ve vteřině mi ale dochází, že nemá kdo… Dcera se na mě směje a jde mi dát pusu. Roztrhala řadu časopisů, vysypala kolíčky na prádlo, rozpatlala všude rajčata, má lučinu na tričku a valí si to ke mně s našpulenou pusinkou. Mám zase o „zábavu“ postaráno. Zamačkávám slzu a snažím se přesvědčit o tom, že musím udělat krok vpřed a jít dál. Že jsem tu jen pro ni… a pro partnera, který je mi převážně mlčky, ale přesto jasně oporou.

To je příběh o tom, jak se za pár minut stane ze štěstí neštěstí. Příběh o tom, že musí člověk věřit v novou budoucnost a nezapomínat na to, co v životě má, přestože něco právě ztratil. Toto je příběh pro maminky, které to potká a potkalo. Je nás hodně a jsme silné. My to zvládneme. Musíme. Ať už pro děti, které máme, nebo pro děti, které snad ještě přijdou. Děkuji za dceru, kterou mám, děkuji partnerovi, že mi stojí po boku a držím všem nastávajícím maminkám palce, ať si během těch 9 měsíců žádnou podobnou zprávu nevyslechnou. A když už… máme kolem sebe řadu lidí, pro které jsme důležité a stejně jako potřebujeme my je, potřebují oni nás.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.9 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Sali
Zasloužilá kecalka 942 příspěvků 04.11.12 10:09

Luci
:hug: :hug: :hug:

 
Jůlinka T.
Závislačka 4961 příspěvků 04.11.12 10:10

:,( :,( :,( :,( :hug: :hug: :hug: :hug: Zrovna mám brečící náladu, pouštím slaďáky a navíc tvůj deníček,masakr…Bude to dobré… :srdce: :srdce: :srdce:,posílám sílu, lásku…

 
pet01
Závislačka 4390 příspěvků 1 inzerát 04.11.12 10:17

Ach jo, proč se něco tak smutnýho musí stávat.. :,( Určitě vám váš andílek pošle brzo zdravé miminko a na váš všechny dohlíží… Přeju ať je ta bolest brzo aspoň o něco menší :hug: :kytka:

 
katsha
Kelišová 5463 příspěvků 04.11.12 10:38

Moc mě to mrzí, je to moc smutné. :hug: :hug: :hug:

 
Caty  04.11.12 10:43
:hug:
 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 04.11.12 11:13

Boze kdyz si predstavim, ze jsem ted taky ve 21.tydnu a doma mam taky starsi princeznu, nevim a snazim se pochopit jak jste to zvladla, musite byt strasne silna zenska, ja bych na to asi nemela. Prijit o ditko je nejvetsi bozi trest. Drzim vam palecky, drzte se a budte silna. Navic vam s tim urcite pomuze vase mala, deti umi cloveku vycarovat usmev na tvari ikdyz je cloveku do breku:) :hug:

 
kamiŠ
Generální žvanilka 23515 příspěvků 04.11.12 11:14

Drž se. Moje úplně první mimino mělo tu stejnou vadu. Kdyby jsi si potřebovala pokec, utěšit… ozvi se…

 
Luciiie
Stálice 85 příspěvků 04.11.12 12:10

Děkuji holky za podporu. :hug: Dnes je to 12 dní a jakmile má člověk chvilku sám pro sebe, okamžitě si vzpomene…Včera jsme zapálili svíčku za naší holčičku a věříme, že je jí líp v nebi, než by jí bylo na světě…

@Andrella
Dcera a partner jsou hlavní důvody, proč se držet stále na nohou. A když za mnou přijde dcera s našpulenou pusinkou, že mi jde „vlepit“ jednoho mokrého hubana, hned je člověku líp. Nikdy se na podobnou situaci člověk nemůže připravit a když přijde, musí se k ní postavit čelem…na úkor té hrozné bolesti a smutku, který to sebou přináší…
Přeji krásné těhotenství, ať pěkně roste pupík a rozhodně na takové konce ani nemyslet :)

 
Issobel
Extra třída :D 10659 příspěvků 04.11.12 12:11
:hug:
 
marcany
Povídálka 14 příspěvků 04.11.12 12:29

Ahoj Luci, je mi moc líto, že tě potkalo to, co by nemělo potkat žádnou maminku. Já přišla o své zlatíčko před rokem dvěma měsíci a dvěma dny ve 21+6tt, a stále mě to bolí jako kdyby se to stalo včera. Na mě, ale doma nečekala žádná usměvavá tvářička, a přítel mě po půl roce co odešlo naše zlatíčko opustil. Nezvládl tu situaci, to že stále truchlim. Přeji ti aby jste to společně ustáli a aby se vám brzo vrátila vaše holčička. Buď silná. Přeji ti hodně štěstí, sil a hlavně zdraví. Já věřím, že až přijde ta správná chvíle, tak se nám naše zlatíčka vrátí a zdraví!

 
Ráďa 25
Závislačka 3108 příspěvků 04.11.12 13:21
:hug: :andel: :,(
 
lilia81
Extra třída :D 14651 příspěvků 1 inzerát 04.11.12 13:42

:hug: :hug: :hug: :hug: je mi to moc líto!

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 04.11.12 14:03

Je mi moc lito co se vam stalo.

Podle toho co jsem cetla, to ale nemusi byt fatalni s tou 3 krokovou operaci. V kazdem pripade preju stesti do budoucnosti :kytka:

Příspěvek upraven 04.11.12 v 14:07

 
Emailenka  04.11.12 14:06

Luciie, zase pláču s Tebou, já byla jen v polovině Tvé cesty (11+1) a dcerku mám 2× tak starou jako Ty, ale věřím, že se někdy budeme moci společně pobavit o něčem hodně příjemném, co nás zase spojí… Přeji Ti hodně sil a drž se…
Emailenka

 
deflin
Echt Kelišová 7666 příspěvků 04.11.12 14:20

Úžasně napsáno!!! přeji hodně hodně sil do dalších měsíců a posléze úspěšné snažení :-)… stojí to za to :-) :kytka:

 
Miš-El
Závislačka 3063 příspěvků 04.11.12 14:24
:roll: :hug:
 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 04.11.12 14:30

Strašně smutný, je to tak moc nefér, že se takové věci dějí, jsi silná ženská, žes o tom dokázala po tak krátké době psát, přeju Ti, aby Ti Tvá holčička rozdávala každý den X mokrých hubanů :hug: a čistých úsměvů :hug: které zaberou co nejvíc času a Ty budeš mít tím míň času myslet na to, co se stalo :srdce:

 
estrea
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 04.11.12 14:44

:hug: :hug: :hug: to je mi opravdu moc líto

 
Domcus1
Zasloužilá kecalka 750 příspěvků 04.11.12 14:44
:hug:
 
mismurka
Závislačka 2821 příspěvků 04.11.12 14:45

Ještě něco, bude to znít asi absurdně vzhledem k tomu, co se Vám stalo, ale deníček je opravdu dobře napsán.

 
Tučňáková
Extra třída :D 14324 příspěvků 9 inzerátů 04.11.12 15:35
:hug: :hug: :hug:
 
Tučňáková
Extra třída :D 14324 příspěvků 9 inzerátů 04.11.12 15:39

@Loki01 - chtěla bych vidět tebe v naší situaci. Bylo by to jen jejich trápení, pouze paliativní řešení a dospělosti by se nedožila. Promiň, ale pokud neznáš přesnou diagnózu…
Není umění přivést na svět dítě, které by tady nemělo šanci,,, je umění ho nechat odejít.
V tomhle případě by bylo sobecké si miminko nechat…

 
Patyta
Kecalka 146 příspěvků 04.11.12 16:01

Jsi velmi statečná…je mi líto co se stalo…přeji hodně sil a lásky :hug:

 
zrustice
Ukecaná baba ;) 1807 příspěvků 04.11.12 16:02

Je mi to moc moc líto, co tě potkalo :hug: Na velký UTZ jdu za pár dní a moc se bojím, aby nebyl prďolka nějak nemocný. Bohužel už jsem o jedno miminko přišla. Kdybys chtěla, přijď mezi nás do Prázdné náruče :hug:

 
Baba
Nadpozemská drbna 27160 příspěvků 04.11.12 16:09

@Andrella
To myslíte vážně? Boží trest? A za co by to tak mělo být?
Ještě jste mohla napsat - všechno zlé je pro něco dobré.
A psát jsem ted taky ve 21.tydnu je velmi empatické a ohleduplné.

Příspěvek upraven 04.11.12 v 16:25

 
Baba
Nadpozemská drbna 27160 příspěvků 04.11.12 16:13

Loki, myslíš Norwooda? Kolik dětí ty operace vůbec přežilo?
Taky hrozně empatické :roll:

Příspěvek upraven 04.11.12 v 16:20

 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 04.11.12 18:10

Zase jeden z těch nejsmutnějších deníčků, jak vůbec může člověk číst a jaké může život napsat…Samozřejmě ani neumím vyjádřit, jak moc je mi to líto :hug: :hug: :hug:
A i když je to příběh tragický a nesmírně smutný, je krásně a citlivě napsaný :srdce: :srdce: :srdce: jsi skvělá ženská a skvělá máma :srdce:

 
Mahja
Závislačka 4736 příspěvků 04.11.12 18:31

Ahoj, Tvé pocity dobře znám… Můj gynekolog řekl, ŽIVOT NENÍ SPRAVEDLIVÝ. Přeji Ti, aby to prázdno, které cítíš zase brzo zaplnilo tlukoucí srdíčko dalšího miminka! :hug:

 
DianaAndílek
Ukecaná baba ;) 1084 příspěvků 04.11.12 18:36

:hug: zase je o jednu duši nahoře více, víš, že je potřebujeme? mojí rodině náš anděl slouží. hodně sil.

 
Luciiie
Stálice 85 příspěvků 04.11.12 18:49

@Loki01
Ano, přečetla jsem hodně příběhů např. na srdíčkářích, ale i na zahraničních serverech. Našla jsem děti žijící s touto vadou, většinou jim bylo do tří let, ty starší se hledali velice těžce. Psala jsem si s maminkami, kterým miminko přežilo první ze třístupňové Norwoodovi operace a žily ve strachu z té další, která přijde. Psala jsem si i s těmi, kde dítě přežilo druhou, i třetí a pak zemřelo.
Kardiochirurg nás seznámil s veškerými možnostmi, statistikami, které jsem si hledala celý týden, abych byla „připravená“
Naše holčička ale kromě nevyvinuté komory neměla ani dostatečně vyvinou aortu, bez které by operace byla marná. Nejspíš by nepřežila ani jí a aorta by nezvládla pod zvýšeným tlakem proudění krve zastat svou funkci.
Dokud se do této situace člověk nedostane a nemusí se rozhodnout, doufá a věří. Když se do ní dostane, přicházejí na řadu „statistiky a čísla“.
Věřím, že po vysvětlení, které jsme dostali, jsme udělali rozhodnutí, které nám stejně jako nejspíš její smrt po narození, kdybych jí donosila, změnila životy na vždy…

 
kamiŠ
Generální žvanilka 23515 příspěvků 04.11.12 18:55

Záleží, jestli není postižené i něco jiného. A pokud to stav mimina po porodu nedovolí, žádná operace. Nehledě na to, že mimino nemusí přežít ani samotný porod… ONo se řejne 3fázová operace, ale…

 
veverušák  04.11.12 19:35

Je mi moc líto, co se Vám přihodilo. Člověk si nedokáže tu bolest představit, pokud ji neprožije. Ještě, že máte skvélého partnera a malou slečnu. Ta bolest je ještě moc čerstvá, snad opravdu čas trochu bolest otupí, třeba s příchodem dalšího děťátka. Vím jaké to je když štěstí náhle vystřídá neštěstí, i když z jiného pohledu. Po porodu druhé dcery jsem jim málem zůstala na sále, masivní krvácení. Vím jakou bolest prožívala rodina a hlavně manžel. Přeji Vám, at se Vaše dušička zahojí co nejdříve, at Vám Vaše princezna nedá čas přemýšlet a ať je Vám manžel velkou oporou. Jste moc statečná, přeji Vám už jen samé štěstí a sílu.

 
vehon70
Zasloužilá kecalka 646 příspěvků 04.11.12 19:53

Luciiiko je to strasny a je mi to strasne moc lito :-( Ver tomu, ze se bohuzel takove veci stavaji, ale bude lip slunicko a urcite se na vas stesticko brzo usmeje! Drzim moc pesticky a posilam moc sily, aby to prestalo tak strasne moc bolet :srdce: :hug:

 
yweta
Závislačka 4075 příspěvků 04.11.12 20:46

Co napsat, snad jen, že přeju hodně síly. :hug:

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 04.11.12 21:41

@Baba jo myslela jsem Norwooda. Pokud tam neni další problém tak ti bylo 80% ne?

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 04.11.12 21:44

Já jsem neřekla ze to je banální choroba. Jen ze byla porad naděje.
@Tučňáková
Promin ale s tím nesouhlasím. Rozhodne to neni jednoduché rozhodnuti přivést na svět takove díte, rozhodne to neni sobecké.

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 04.11.12 21:46

@Luciiie taky mám od narozeni nemocné díte, taky mám svoje zkušenosti. Nevěděli jsme jestli bude žít nebo zemře ted nebo za par let.

Příspěvek upraven 04.11.12 v 21:46

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 04.11.12 21:47

@kamiŠ
No to mas určitě pravdu.

 
AnitAma
Ukecaná baba ;) 1259 příspěvků 04.11.12 22:11

:,( to je tak smutné, jsi velmi statečná žena..ať jsou ti dcera i muž velkou oporou :srdce: :hug:

 
Bábrdl
Extra třída :D 13268 příspěvků 04.11.12 22:35

Bože, to je taková taková taková hrůza… :,( :hug:

 
Leknínek
Kecalka 433 příspěvků 05.11.12 00:17

Ani nevim, co napsat :( Je hrozne smutne, co vas potkalo a ja si to ani neumim predstavit…vlastne asi nikdo, kdo si tim neprosel :( Drzte se a moc vam preju, at se rana co nejdrive zahoji! :hug:

 
petronek
Kecalka 365 příspěvků 05.11.12 05:21
:hug: :hug:
 
Luciiie
Stálice 85 příspěvků 05.11.12 08:36

@Loki01
U nás se jednalo jak jsem už napsala bohužel i o přidružené vady, kde by ani operace nebyla řešením :(
Asi si musela udělat také těžké rozhodnutí v životě a držím palce, ať se vám vede :)

 
scai
Závislačka 2639 příspěvků 186 inzerátů 05.11.12 09:33

Tohle je tak hrzně smutné :-( je mi moc líto, co Vás potkalo :,( Přeju Ti hrozně moc ať je to poslední zlá věc co tě v životě potkala a ať se na Tebe co nejdřív usmívá další sluníčko…

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 05.11.12 09:33

@Luciiie
Nikomu by se nemelo stávat co se stalo vám:( Je to hrozne :hug:

 
lucka83
Hvězda diskuse 45847 příspěvků 112 inzerátů 05.11.12 10:21

MOc měto mrzí :,( :,(,drž se holka, posílám ti sílu :hug: :hug:

 
Tučňáková
Extra třída :D 14324 příspěvků 9 inzerátů 05.11.12 12:05

@Loki01 - no já byla koncem září v podobné situaci a u naší holčičky by bylo jediné řešení jednokomorový oběh. A to je otázka, zda by vůbec ty 3 operace s paliativním řešením přežila. Každopádně dospělosti by se na 99% nedožila. A to jsem ji nemohla udělat, šlo mi jen a jen o ní…
Nikdy by se nevyléčila,,, mohla by jen chodit po rovině,,, nic víc… a takový život pro svou dceru jsem nechtěla…
A těhotenství bych mohla ukončit i po 24.týdnu,,, taková to byla vada,,, neslučitelná se životem…
Taky jsem si říkala, že nemám právo rozhodovat o životě a smrti, ale člověk míní a život mění…

 
Loki01
Echt Kelišová 8733 příspěvků 05.11.12 12:12

@Tučňáková :hug:

 
čtverda  05.11.12 13:35

Žij, máš pro koho, máš zdravou a krásnou druhou dcerku, a i když to bolí, věř, přebolí to. drzím palce :hug:

 
barca0140
Závislačka 2896 příspěvků 05.11.12 18:54

Bohužel tak jako ty vím moc dobře jaké to je když se z jednoho velkého štěstí stane z minuty na minutu to největší neštěstí..Bohužel neznám slova, která by tuto strašnou situaci ulehčila nebo zjemnila..Když mi všichni říkali že to chce čas, koukala sem na ně jako ba blázny a říkala si že to snad ani nemyslí vážně..Ale měli pravdu..Až teď 4 měsíce bez našeho andílka, konečně chápu co tím mysleli..A i když by zanedlouho vykoukl na svět, moc doufám že na Vánoce budeme opět 3..Posílám hodně sil a odhodlání, aby jste se s tim zvladli alespoň do určité míry vyrovnat :srdce: :hug:

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček