Nečekané změny

Zdeňka K.  Vydáno: 18.12.11

Od početí až k porodu… Deníček je to dlouhý a na pokračování. Byla bych moc ráda, kdyby povzbudil ty, které se ocitly v podobné situaci, jako já. V neděli oslavíme roční výročí početí naší Lilinky. Ten letošní rok ale strašně utekl. Lilince jsou tři měsíce, už od jejího narození jí chci začít psát deníček, ale stále nejsem schopná vymyslet nějak ten začátek. Třeba mi někdo poradíte. Není to totiž tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Dokonce nám tehdy i mávala :-)

Loni touto dobou jsem chodila druhým rokem s přítelem. Děti jsme neplánovali, on sám měl k dětem krásný vztah, zdál se mi jako prima táta, ale já děti v té době nechtěla. Než jsme se totiž dali dohromady, zešílely mi biologické hodiny a já byla ve stavu, kdy jsem miminko chtěla tolik, až se mi při pohledu na kočárek dělalo špatně. Ale nebylo tehdy s kým. Hodiny tikaly stále rychleji a neúprosněji, až se v nich asi ztrhaly perka a já děti přestala chtít úplně.

S přítelem jsme tedy žádné neplánovali a já vždy vtipkovala, že pokud by zůstal s miminkem na mateřské a staral se o něj, klidně mu nějaké porodím. Větší část našeho vztahu jsem brala HA, ale po mnoha letech už mi dělala víc problémů než užitku a já se rozhodla ji na čas vysadit, že nechám tělo oddechnout a pak ji začnu brát znova. Nicméně jsme nebyli schopní se shodnout na jiné alternativě. Přítel s kondomem ze sexu neměl vůbec nic a další metody nám přišly málo spolehlivé. Kombinovali jsme tedy výpočet neplodných dní a v době ovulace se chránili kondomem. Opakovaně jsem přítele upozorňovala, že to není 100% spolehlivá metoda, ale na nic lepšího jsme nepřišli.

6. 12. jsem dostala poslední menstruaci, vzpomínám si, jak jsem si připadala trochu slavnostně, jelikož to bylo datum, kdy jsem před asi 13 lety dostala menstruaci úplně poprvé. Proběhly Vánoce, spokojeně jsme zapili Silvestra a začaly ubíhat první dny nového roku. Nejdříve mi nepřišlo nic zvláštní, jen jsem byla STRAŠNĚ unavená. Prospala jsem třeba celý víkend v kuse a pořád nebyla odpočatá. Ale přisuzovala jsem to bylinkovému detoxu, se kterým jsem začala. Po čase mi začalo připadat divné, že jsem stále nedostala menstruaci, ale nechtěla jsem zbytečně panikařit.

V sobotu 22. 1. už jsem to nevydržela, tak přítel koupil těhotenský test, který samozřejmě odkryl dvě čárky. Příteli jsem to oznámila v klidu a po telefonu, že to ale ještě nemusí nic znamenat. Druhý den jsem si udělala druhý test a ten hlásil stejný výsledek. S přítelem jsme to tedy začali probírat, já stále dítě nechtěla a on také ne. V pondělí jsem hned ráno naběhla ke gynekoložce s tím, že jsem asi těhotná, ale že si dítě nechat nemůžu, jelikož bychom ho neuživili.

Doktorka na mě koukla, že tedy udělá ultrazvuk. Z něj na nás už mrkala asi 7týdenní fazolka. Na slova paní doktorky nezapomenu a neskonale jí za ně děkuji: „Už mu bije srdíčko, ale když chcete na potrat, tak vám to pouštět ani nebudu. Anebo jo…“ Najednou bum, bum, bum, z černobílé fazolky se stalo miminko a ze mě máma. Nerozumím tomu, jak se člověk může ve vteřině zamilovat do malého černobílého nic, ale mně se to stalo. Z ordinace jsem odcházela s fotkou a šrotujícím mozkem na plné obrátky - co budu dělat?

Sedli jsme si s přítelem a začali to řešit. Miminko odmítal, že nemáme peníze, že já jsem bez práce, nemám dodělanou školu, rozbořený byt, on že je na dítě moc mladý (mně bylo 26 a jemu 28). Jedna věc je dítě nechtít a druhá dítě zabít. Čím víc mě přítel přesvědčoval, že teď přece nemůžeme mít dítě, tím víc ve mě rostl pocit, že ho zabít jen kvůli penězům prostě nedokážu. Vydala jsem se zjišťoval na úřady co a jak, kolik je mateřská, na co mám nárok na co ne, jak to udělat atd. Oběhala jsem celé město, od čerta k ďáblu, a zjistila jsem, že to není taková katastrofa, jak přítel tvrdil, že sice nebudeme mít pozlacené kliky u dveří, ale vyjít se z toho dá, spousta rodin žije i za méně peněz. Nicméně přítel miminko rezolutně odmítl a poté se z toho úspěšně zhroutil.

Probírali jsme to každý večer, řešili co a jak, ale po pár dnech naše debaty končili vždy pláčem přítele a prosbami, ať jdu prosím na potrat a že pokud ne, tak to prostě nezvládne a předávkuje se léky. Vydržela jsem to takhle 14 dní. Z debat se staly hádky a to mnohdy vážně bolavé. Při poslední se mi udělalo strašně špatně a došlo mi, že s takovou o miminko brzo přijdu. S přítelem jsem se tedy rozešla a on se odstěhoval. Na jeho obhajobu bych ráda řekla, že se s tím opravdu snažil srovnat, že byl možná až hyperzodpovědný, jelikož se potom sesypal úplně, skončil s žaludečními vředy, dvěma infarkty a na psychiatrii. Je mi ho moc líto, ale za svůj život nese odpovědnost on sám, já nesla odpovědnost za život toho malého a proto jsem volila, jak jsem volila. I kdyby si na ten život tehdy sáhl, volila bych stejně.

Tak jsme tedy zůstali sami, jen já a fazolka. Hrdost a tvrdohlavost mi nedovolily se vzdát bez boje, takže jsem udělala vše pro to, aby mělo to maličké to nejlepší, čeho jsem byla schopná. Svépomocí (a také s pomocí druhých) jsem opravila byt, vzala jsem práci v callcentru (chybělo mi odpracovat asi 90 dnů, abych měla nárok na mateřskou a kde jinde zaměstnají těhotnou?), našla si dulu jako záskok za tatínka u porodu a spokojeně si těhulkovala. Naštěstí mi mozek produkoval spoustu hormonů a jiné chemie, díky které jsem se nijak nehroutila, dokonce ani když přišla moje máma s tím, že má podruhé rakovinu. Akorát po večerech mi bývalo smutno, že jen já hladím to malinké v bříšku, že jsem jediná, kdo jej miluje a že mi to přijde zoufale málo. Nechápala jsem, že miminko může pro někoho být zdrojem něčeho jiného, než je radost a štěstí.

Někdy ve třetím měsíci jsem poznala úžasného člověka, se kterým jsme se začali stýkat a pomalu se sbližovat. Vzhledem k situaci jsme počínající vztah brali velmi volně, já byla spokojená, že mi už nechybí sex a že je také někdo, kdo kromě mě hladí bříško. Domluvili jsme se, že všemu necháme volný průběh. Pokud bude cítit, že je to na něj moc zodpovědnosti, může kdykoliv odejít. Postupem času a s rostoucím bříškem jsme k sobě měli stále blíž, z kamaráda byl přítel, z přítele partner. Já tomu tehdy moc nevěřila, bylo mi s ním bezvadně, ale pořád jsem si říkala, že mít mimčo je velká zodpovědnost, kterou nemusí zvládnout, tak jsem se na něj raději moc nevázala. On nás ale podporoval, chodil se mnou na kontroly, vybíral jméno a rozhodl se mě podpořit i při porodu. Tak jsem si říkala, že tam se ukáže - buďto to ustojí, nebo uteče :-)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
 Váš příspěvek
 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17592 příspěvků 18.12.11 08:47

a dáááál???? :D

 
Verun83
Kelišová 5053 příspěvků 62 inzerátů 18.12.11 10:26

teda Zdeni, takhle nás napínat. kdy bude pokračování? :lol:

 
Barča1986
Kecalka 310 příspěvků 18.12.11 10:38

Ahoj Zdeni, povídej, jak to bylo dál??? :D

 
Kacenka20
Ukecaná baba ;) 1210 příspěvků 18.12.11 11:09

Zdeni, to jsem netušila, že to bylo s bývalým až tak drsný :-(
Ale hlavně že to všechno dobře dopadlo a Lilinka vám teď dělá radost :-) A díky tobě a Petrovi už snad budu i já věřit tomu, že s malou nezůstanu na věky sama :-)
Vidím, že tady všechny napínáš s pokračováním… :lol:

 
Banny
Závislačka 3399 příspěvků 18.12.11 11:48

8o jsem ještě neslyšela, že by se chlap mohl takhle složit… Nemám k němu slov. Tebe moc obdivuju, jak ses zachovala :kytka: Těším se na pokračování ;)

 
FreeLady12
Nadpozemská drbna 25994 příspěvků 18.12.11 11:57

No…přesně… A DÁÁÁÁL??? Jsem napnutá jak kšandy! :potlesk:

 
maminka28  18.12.11 13:28

Krasnej denicek…i me zajima pokracovani......

 
giraffe11
Závislačka 4441 příspěvků 18.12.11 15:04

Moc pěkný deníček, těším se na pokračování! :) :palec:

 
Lucka2010
Závislačka 3295 příspěvků 18.12.11 16:27

No..já chci takýýýý pokračování !!!! :lol:

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 18.12.11 18:36

Já to četla jak román.. :lol:

Jsi statečná holka, držím palečky, ať jsi spokojená a šťastná - ať už s tím člobrdou nebo s nějakým jiným!

 
smiley1
Závislačka 3106 příspěvků 18.12.11 20:43

Tak teď jsem pořádně napnutá :lol:

 
Zdeňka K.  18.12.11 22:01

Pokračování už čeká na schválení, dohromady by to bylo vážně jen na dlouhé zimní večery :mrgreen:

 
klara123
Ukecaná baba ;) 1505 příspěvků 18.12.11 22:12

jsme napnutá, jak kšandy :mrgreen:

 
Genovesa
Extra třída :D 10696 příspěvků 18.12.11 22:25

já taky :-)

 
Almatka
Kelišová 5893 příspěvků 18.12.11 22:48

Kurňa to jako nidko v 22:00 v neděli neschvaluje bo co? :cert:

:mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

Příspěvek upraven 18.12.11 v 22:48

 
LenkaZrzule
Povídálka 39 příspěvků 19.12.11 11:09

Rozhodla jsi se dobře,máš můj obdiv,že jsi do toho šla sama a dala život té malé neviné dušičce..Těším se na pokračování a doufám,že bude mít šťastný konec :D

Vložit nový komentář