Když se zblázní hormony

piskorik  Vydáno: 03.02.12

Už vím, co se to se mnou děje a proč. V mém předchozím deníčku jsme psala, že uvažuji o odchodu od svého báječného přítele. Vím, že by to byla velká chyba a opravdu za to mohly těhotenské hormony, navíc ještě moje anorexie (způsobuje nechutenství, padání vlasů, depresi, náladovost) a strach, jak dopadne odběr plodové vody a jaké budou výsledky.

A jak vím, že by to byla chyba? Několik dní před zmíněnou amniocentézou jsme se doma nepěkně pohádali. Když jsme si po pár hodinách znovu promluvili, nabídla jsme příteli, že se odstěhuji zpět do svého domu, že si může zrušit naplánované volno na čtvrtek a pátek, já to po odběru nějak zvládnu a že se uvidí, jestli náhodou nepotratím, a tím se vše samo vyřeší. Přítel na mě chvilku koukal jako bych spadla z Měsíce, a pak mi řekl, že do práce nepůjde neb mě nehodlá večer najít zkolabovanou nebo ještě hůř mrtvou (narážel na moji anorexii). Vzal mě do náruče a já se rozbrečela.

Když přišel čtvrtek, opravdu do práce nešel, jel se mnou na genetiku, a když se ho pan doktor ptal, jestli je otcem dítěte, klidně řekl, ano jsem. Nadiktoval mu potřebné informace a přešel se mnou do vyšetřovny. Pan doktor mu ukázal, kam se má posadit a řekl mu, že mě může celou dobu držet za ruku. Když viděl miminko na ultrazvuku, krásně se na mě usmál a protože pan doktor viděl pohlaví, nabídl nám, že nám to poví. Přítel to vědět chtěl, neboť já jsem od začátku těhotenství říkala, že je to kluk, a moje slova byla potvrzena. Sestřička mi ještě po odběru píchla injekci na zneutralizování protilátek a mohli jsme jít domů.

Doma mě přítel uložil na gauč, pustil mi televizi a šel udělat jídlo. Od té doby se o mě stará jako o poklad. V pondělí nám řekli předběžné výsledky a chlapeček je prý v pořádku. Včera jsem na genetiku volala po těch domluvených 14 dnech a celkové výsledky jsou prý také dobré a chlapeček prospívá tak, jak má. Já se snažím něco sníst, i když mi to moc nejde, a když přítel odjede do práce, snažím se trochu tvořit, vyjít si na procházku s pejsky , na 20 minut si lehnout. Občas se pro mě přítel po telefonické domluvě zastaví a vezme mě s sebou na cesty - rozváží balíky pro jednu firmu.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 2.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Anonymní  03.02.12 09:08

No vidis jak dokazou hormony cloveka poblaznit.Za jinych okolnosti by jsi nad s sebou kroutila jen hlavou,znam takove chvile :D :D Asi kazdy z nas kdo byl tehotny.No tak vidis,bud stastna ,ze jsi na to prisla brzo,driv nez by bylo pozde a ty by jsi se odstehovala naprosto bezduvodne od cloveka,ktery Te evidentne miluje :kytka: :kytka: :kytka: :kytka: :hug:

 
bjetuschka
Závislačka 3882 příspěvků 2 inzeráty 03.02.12 09:18

Já bych to moc neházela na hormony, ale spíš na to, že jsi labilní (viz. anorexie). Doufám, že to nějak řešíš s odborníky?

 
Anonymní  03.02.12 09:33

Ahoj, píši anonymně, protože se o tom taky nepříliš dobře mluví, já měla anorexii střídavě s bulimii od svých 12 let. Občas bylo hůř, někdy líp a pak zase nejhůř. Moji rodiče,když to přišli, tak mi dali domácí vězení na týden, víc se to neřešilo, tehdy mi hrozně nepomohlo, že jsem nenavštívila odborníka a celé se to opakovalo pořád dokola. Mezitím jsem měla i několik partnerů, některé rozchody byly i k vůli tomu- nic jiného než posedlost váhou mě nezajímalo, možnost si zajít na večeři nebo muset o nich doma něco sníst mě děsila, procházka delší jak deset minut mě nesnesitleně zmohla, když bylo nejhůř musela jsem se vracet domů ležet, protože se mi nepodařilo vyjít malinký kopeček.. no a kam tim mířím, většina partnerů na mě koukalo jak na debila, nechápalo, řekli jen tak toho nech a bude ne.. jenže jak sama víš, není to tak jednoduché. Problém byl, že jsem neměla ráda sama sebe, když máš ráda sama sebe je jedno ,jestli vážíš 40 nebo 100, ale máš ten hřejivý pocit, že jsi taková jaká jsi a ostatní tě nezajímá, a když si někdy rejpne, tak to sice zabolí, ale ty to musíš pak spláchnout daleko pryč … jsem ted kulička, ale šťastná kulička, vdaná, čekám mimčo, mám super manžela, který mě z toho jako jediný dostal a stále dostává, jestli tvůj přítel dělá vše pro to,aby tě ta děsivá nemoc opustila ,nech se jim vest, povidej mu treba stokrat čeho se bojíš, jak to cítíš, věř, že u něj můžeš konečně najít útěch a mít rada sama sebe a pak bude spousta věcí růžovější… držím palce

 
rejžička
Kelišová 6145 příspěvků 03.02.12 10:35

Nechci moralizovat, ale anorexie a těhotenství, to k sobě moc nejde. Přemýšlej nad tím a zkus konečně začít jíst. Jde to, jen musíš chtít - musíš být vnitřně přesvědčená o tom, že je to to nejlepší, co můžeš udělat, že chceš jíst, že už nechceš nejíst.
Jinak to bude ničit život nejen tobě, ale i tvému partnerovi a především miminku! Protože, ač se to možná nezdá, děti poberou rozum dost rychle, a pak vidí, že maminka je hubená, nervuje se, když se podívá na ledničku, že s nimi skoro neobědvá.. prostě uvidí, že se nechováš normálně, že něco je špatně a odnese si tak špatné návyky do dalšího života. A to přece nechceš, ne? Chceš mít šťastné dítě, co nejméně dotčené vším špatným či zlým. A uděláš pro to cokoliv, viď, že ano, :hug:

 
Kornel
Závislačka 3777 příspěvků 03.02.12 10:35

mylím si že je strašně důležité mít dobrého partnera a pokud je tak se ho je třeba opravdu držet a nechat ho vám pomoci,sama to nezvladnete.Držím palečky ať jste všíchni vpořádku,ať je maličký zdraví a ať je prostě vše OK :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce: :srdce:

 
jaroleto
Povídálka 14 příspěvků 03.02.12 12:20

Přeji ti, aby ses naučila mít ráda, dala svému tělu, svému dítěti i svému příteli to co si zaslouží :kytka: :srdce:

 
Minki
Zasloužilá kecalka 726 příspěvků 03.02.12 12:33

Měla by jsi navštívit odborníka a to okamžitě. Tohle přece nemůže normální člověk zvládnout. Nejdříve odrovnáš partnera, který to nevydrží a dítě bude kvuli tobě bez táty a nakonec bude na prášky z tebe i dítě. Teď myslíš, že jsou to hormony pak to bude poporodní deprese a co nakonec.....na vině je dle tvého pořad něco jiného než ty sama!!!!!!!!!!!!!!!
Takže s tím zační něco dělat, a protože to opravdu sama nemůžeš zvládnout, tak se obrať na odborníky.
Držím Vám palce, ať jsi ty a mimino v pořádku a držíte jako rodina pořád tak při sobě jako dosud.

 
Veverysek
Závislačka 2895 příspěvků 03.02.12 14:30

Taky bych doporučila vyhledat odborníka. A hlavně jez! Fakt jez! A být tebou, tak si koupím těhotenské vitamíny, protože si myslím, že se jen tak nerozjíš. Neber to na lehkou váhu a fakt je kup! :zed:

 
Anonymní  03.02.12 16:48

Upřímně- je mi líto toho človíčka v tobě,protože jsi tak strašně sobecká,že ani těhotenství tě neumí zabrzdit a začít žít pro někoho jiného,než jsi ty sama? :cert:
Nejen,že obíráš jeho o živiny pro růst,ničíš sebe a navíc i lidi kolem.
Děkuj osudu,že máš tak dobrého chlapa,sobě dej pár facek a vzpamatuje se.
Mám to za sebou,tak nepíšu bláboly,těhotenství je o zrodu člověka,tak se sakra zapři a přestan´přemýšlet nad tím,jak úžasně vychrtle vypadáš a zaměř se na život,co v tobě roste. Je na čase.

 
fusa
Ukecaná baba ;) 1126 příspěvků 03.02.12 19:40

Drzim palce at ti tehotenstvi probiha v klidu a dobre ze se pritel stara. S tou anorexii - s tehotenstvim dohromady to musi byt pro telo silena zatez, urcite bych se poradila s odbornikem. Ale nektery komentare mi tu prijdou trosku mimo, ono nejde o sobectvi a radit jez, koho by to napadlo :zed: Urcite je dulezite se zacit mi rada, ziskat sebeuctu, a to by chtelo pomoc odbornika.

 
Mondík
Závislačka 4497 příspěvků 03.02.12 20:52

Opravdu to jdi resit s odborniky, mysli hlavne na toho prcka! Jsem myslela, ze anorexie a tehotenstvi se nikdy nemuzou potkat, ale jak vidim, tak asi jo… To miminko nedostane ziviny, ktere potrebuje a i to minimum si vezme z tveho tela, takze z tebe zustane troska. Neznam te, ale ja jsem hodne silny a sebevedomy clovek a v tehotenstvi se mnou hormony mavaly tak, ze jsem vubec nechtela zit, uplne mi to prakticky zmenilo osobnost a trpela jsem depresi, jenze jsem o tom nevedela, protoze to vsichni vcetne me svadeli na hormony. S pritelem jsem to mela naopak, pripadala jsem si jak male dite, musel byt porad se mnou, byla jsem na nem prakticky uplne zavisla! Kdyz si odskocil na zachod, byla jsem schopna mu vycist, ze me nevzal s sebou… Urcite si nikdo nemysli, ze takhle bych se chovala i normalne a to rozhodne nejsem labilni clovek a uz vubec nemam omezenou inteligenci. V tehotenstvi jsem to fakt nebyla ja a nejhorsi bylo, ze emoce byly mnohem silnejsi nez rozum, vlastne jsem racionalne premyslet nedokazala vubec. Jsem rada, ze 4 mesice po porodu uz bylo zase vse pri starem :dance:. Uvidis, bude lip, ale najdi nejakou pomoc, potrebujes ji… :hug: :hug:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 03.02.12 23:23

Teda pokud je anorexie v těhotenství měla by si už dávno být u nákého odborníka.Když už nemyslíš na sebe myslíš na toho malého?Sice je zdraví ale tímhle mužeš předčasně porodit,potratit atd.. ale to asi nemá smysl vubec říkat.

trochu sem popátrala a přečetla si i ty další věci co tě potkali a čemu musíš čelit a ani se tvému psychickéhmu stavu nedivim.
Snad jen mazej k dr a neblbni a drž se :kytka: .

Příspěvek upraven 03.02.12 v 23:27

 
Anonymní  04.02.12 19:53

Ahojky, ráda bych tě podpořila v tém boji. Já jsem také trpěla anorexií, ale v kombinaci s bulimíí. Když mi na to přišli rodiče, spíše jsem se tedy musela chtě nechtě přiznat kvůli velkým problémům ve škole, následovala návšetěva doktorky a užívání antidepresiv. Vždycky , když mi bylo v životě nějak hůř, tak jsem se ke zvracení vrátila. Ale asi nejvíc mě z toho vyrhl právě můj nynější partner a tatínek mé 10.měs. dcerky. Strašně jsem se bála přibírání v těhotenství, ale víc jsem si přála, aby byla malá zdavá. Nakonec jsem přibrala pro mě neuvěřitelných 25kilo. 8o Kojila jsem i s vpáčenýma bradavkama krásného půl roku a dcerka je krásné zdravé miminko. Nyní mám svou původní váhu a dokonce i nějaké to kilo míň, šlo to strašně rychle dolů, až jsem se sama divila na to jak se pořád cpu. Ale věř mi, že mimčo ti dá tak zabrat, že to nebude zas tak velký problém. Tak se toho tolik neboj a mysli na miminko a pěkně papej, aby bylo zdravé. A také pamatuj, že bude potřebovat silnou mámu, která se o něj dokáže postarat e ne nějakou trosku!!
Přeji hodně síly a zdraví, tobě i miminku. :kytka: :kytka: :srdce:

 
piskorik
Stálice 91 příspěvků 10.02.12 20:25

Anorexii v poslední době nemám kvůli postavě, ale způsobuje mi jí stres, kterým právě procházím. Dnes jsem volala doktorce, řekla jí co mám za problém a na pondělí jsem objednána do Archy a tam mi prý najdou odborníka, který mi pomůže zvládnout tu Anorexii.Jinak vitamíny pro těhotné beru a fakt se snažím abych malému neublížila.

Příspěvek upraven 10.02.12 v 20:31

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele