Když to trvá už moc dlouho

Bibulka  Vydáno: 21.02.12

Pro všechny snažilky nad třicet. Holky, co napsat, když to všechny máme úplně na stejno. Trpíme, když na nás každá známá mává UTZ fotečkou, vystrkuje břicho, nebo když se dozvíme, že ta největší pipka od vedle už má zase bubínek, tři děti, které ani nemůže uživit a každý týden dalšího chlapa, a my pořád nic.

Hodně bolí ty věčné otázky: „A vám to nejde?“ a rady zaručené, jaké se mi dostalo minulý týden od mladé známé, která nedopatřením otěhotněla a je o 12 let mladší: „Víš, to na to prostě nesmíš vůbec myslet“. Zabíjela bych, po tolika cestách do CARu, inseminacích, testech, genetice, to je na facku. Asi si to málokdo uvědomuje, že nepotřebujeme slyšet, co zaručeně dělat a nedělat, že opravdu nemá cenu čekat další hodinu u testu, jestli náhodou čárka nevyskočí.

Mám deprese, po každém prvním dnu nové menstruace se uzavírám do sebe, přestávám komunikovat a nic mě nebaví, čeká mě první IVF, nevím, nepočítám, že bych byla hned těhu, ale v skrytu duše, už nakukuji na těhu kalhoty a mám nachystaný test. Šílím, když mám zpoždění a chovám se jako cvok a pomalu už píšu porodní plán. Je mi 34 a nemám miminko. Jsem z toho moc smutná. Taky si často říkám, jestli budu dobrá máma, každopádně to chci alespoň zkusit. Aspoň jednoho drobečka…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.2 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Kajuli
Ukecaná baba ;) 1763 příspěvků 21.02.12 06:04

Určitě budeš dobrá máma :hug: U takových deníčků mi je vždycky smutno a v duchu děkuji za tu naši „vražedně plodnou“ kombinaci… Těš se na IVF, neházej flintu do žita a uvidíš, že pokud uděláš vše pro to, aby ses stala mámou, drobeček přijde. Držím ti pěsti, ať je to co nejdříve

 
Apocalypse
Ukecaná baba ;) 1466 příspěvků 1 inzerát 21.02.12 06:18

Drzim vsechny pesti i palce, svet nemuze byt tak zly, aby nedopral mimi nekomu, kdo si ho tak strasne preje. Musi to vyjit :-)

 
mrtvolla12390
Stálice 90 příspěvků 21.02.12 07:12

Neboj, to bude dobré, ženské mívají i později miminko, brzo to určitě vyjde a budeš štastna

 
Anonymní  21.02.12 07:28

Vím, že je to těžké a poslouchat ty řeči okolo, sice jsem to nezažila, ale dokážu si to představit, moje kamarádka na tom byla podobně. 3 roky čekala na baby, já jí radila, že na to nesmí myslet, být tak „posledlá“ že to přijde, že na to nesmí myslet (vím, že se to řekne…ale ono je to hodně opravdu o psychice), vykašlala se opravdu na to, an nešla na umělé oplodnění jak už ze všeho byla otrávená a začala znovu žít a za 2 měs. byla těhule a dnes má krásnou holčičku. Vím, že je to těžké, ale opravdu je to o psychice :-( !!!!

 
rustypipe
Ukecaná baba ;) 1950 příspěvků 21.02.12 08:06

Já se bojím po miminkovských věcech pokukovat ještě dnes a to už jsem 23tt. Tak jsem v sobě tohle zakódovala. M se snažili rok a půl a první IVF se vydařilo. I když to třeba nezní jako tak dlouhá doba, mě to přišlo jako věčnost. pořád jsem přepočítávala kolik mi bude při porodu, kolik dětí stihnu …no blázen :roll:

Pomohl mi můj skvělý gynekolog - po 9 měsících snažení udělalhned spermio, hormony a začali jsme i inseminace. Nijak nic nezdržoval, prošli jsme všemožnými vyšetřeními, a díky němu jsem nemusela ani do CARU, ale staral se o mě on, což mi hrozně pomohlo. Za tohle období leden - září jsme stihli spoustu vyšetření, ale žádnou příčinu nenašli, absolvovali jsme 4 IUI. No a pak jsme v září dostali nabídnuto buď to chvíli nechat být a nebo zkusit IVF. Dr. mluvil hlavně o tom, že to záleží jak se cítíme, a co pro mou psychiku bude lepší - počkat a dát si oddych a nebo by mi čekání ještě udělalo hůř, tak jít raději do toho. Během IVF jsem celou dobu pochybovala, měla jsem i přes dobře vyrostlé folikly jen 2 oplodněná vajíčka. Obě přežily a já tomu snad až teď začínám věřit.

Bibulko, nejdůležitější je o tom mluvit doma, hýčkat si vztah, protože to je to, co člověka drí nad vodou. Moc držím palce.

 
beryltm
Kelišová 5551 příspěvků 21.02.12 08:18

Ahoj Bibulko. Přesně vím jak se cítíš. Mě je už taky přes třicet a dítko nikde. Já už od roku 2008 běhám po doktorech a je to neskutečný kolotoč. Takové ty řeči že je to skutečně o psychice se hodí akorát na páry, které jsou oba dva zdravý a prostě jim „to neje“. Neříkejte mi, že když je chlapík neplodnej, nemá opravdu ani jednu pohyblivou spermii tak je to o psychice že jim to nejde. Některé lidi by se opravdu měli zamyslet nad tím než něco vypustí z pusy a hlavně když o tom člověku absolutně nic neví.
Držím ti pevné nervy, protože je budeš potřebovat, ale neboj jednou nám to prostě vyjde, alespoň ten jeden drobeček :potlesk:

 
Maja7756
Zasloužilá kecalka 992 příspěvků 21.02.12 08:32

Nenáviděla jsem řeči typu „moc na to myslíš“ zkus na to nemyslet a ono se to podaří…aspoň stokrát jsem takové rady obrečela. Snažili jsme se rok a půl a navíc mně je 34 a přítel je o 20 let starší. Zjistili nám málo pohyblivé spermie a kompletně neprůchozí vejcovody…prostě přirozeně to nepůjde ani náhodou…
Absolvovala jsem 1. IVF a nic :-(
Tak jsme naplánovali 2 pokus. A když jsem měla jít na odběry 2 DC, MS napřišla a já jsem těhotná :hug: Jsem teď v 9TT. Jak je to možné se lékaři nemůžou shodnout. V průkazce mám napsáno sterilita :-)

Tak že všem, neházejte flintu do žita, někdy se prostě stane zázrak.Vím jak děsný to je a věřím že na všechny miminko čeká.

 
Saraher79  21.02.12 08:34

Ahoj Bibulko, naprosto tě chápu, jsem na tom obdobně. Nesnáším ty řeči nemyslet na to, ono to ani nejde, ale spíš bych ti poradila, abys myslela na to, že to jednou přijde, těš se na to, když na tebe přijde smutek, tak se tu vypovídej, ale věř, že to jednou přijde, že i ty budeš mít na testíku ty //, budeš si vybírat kočárek a plakat u ultrazvuku a budeš mít krásné a zdravé dítě, které bude moc šťastné, protože i maminka bude moc šťastná. Když ti nejde na to nemyslet, tak na to mysli, ale pozitivně. Moc ti držím pěstičky a doufám, že další deníček bude o tom, jak i ty jsi šťastná :hug: :hug: :hug:

 
ncc1701
Echt Kelišová 7943 příspěvků 21.02.12 08:39

Ahoj, moc Tobe a vubec ostatnim snazilkam fandim, aby se i na ne konecne usmalo stesti a ony se mohly radovat ze sveho vlastniho zazraku. Mam moc dobrou kamaradku, je o deset let starsi nez ja a pet let se snazi o miminko. Kazdy neuspesny pokus jsem s ni prozivala, i jeji neuspesne tehotenstvi, ktere skoncilo ve 12. tydnu. Fandim ji, je to moc silna holka. Kdyz jsem otehotnela ja, stala jsem pred nejtezsim ukolem ve svem zivote: rict ji to. Vedet, ze se postaram o jeji bezesnou noc, a zaroven vedet, ze cim vic to budu odkladat, tim vic si bude myslet, ze ji mam za chudinku. Mela bych ale dotaz na vsechny snazilky. Nejsem nejaka hippie, to urcite ne. Ale nezkusily jste nekdy vyhledat prirodniho lecitele, ktery by vam poradil s nejakou alternativni medicinou? Kdyz si vezmu, jak to pomohlo takove Hane Zagorove…

 
Marruš
Kelišová 6410 příspěvků 21.02.12 08:51

Ahoj Bibulko. Naprosto přesně ti rozumím. My se snažíme 5 let, teď už konečně stimulujeme na 1. IVF a ty řeči okolí jsou občas zabíjející. Hlavu vzhůru, jednou to dobře dopadne a společně se zařadíme mezi šťastné :hug: Ale jak to vydržet a přežít bez blázince, to nevím :nevim:

 
bambulak
Povídálka 13 příspěvků 21.02.12 09:08

Úplně ti rozumím a držím palce, ať to vyjde. My jsme po úspěšném IVF. Já už bych hlavně nikomu nikdy neřekla, že jdeme do CARu. Řekla jsem to kamarádce, nakonec to věděli všichni v práci a kolegyně mi gratulovala k miminku a já byla teprve týden po ET a nevěděla jsem, jestli jsem těhotná. Vůbec jsem nevěděla co odpovědět, protože jsem celý noci nespala, jestli teda se embryo ujalo nebo ne.
No a teď bych chtěla druhý, ale od vlastní matky slyším, že to asi těžko, že to nebude tak jednoduchý. Super podpora.
Takže na 2.IVF půjdem pěkně v tichosti a nikdo o tom nebude vědět. Mně pomohlo si nepřipustit myšlenku, že by se to nepovedlo. Měla jsem samozřejmě vymyšlený plány, co bych dělala, kdyby se to nepovedlo, ale rozhodla jsem se to řešit, až kdyby situace nastala. A nenastala.
Držím moc palce.

 
Elennn
Zasloužilá kecalka 991 příspěvků 21.02.12 09:20

moc Ti držím pěstičky aby se na vás, už konečně usmálo štěstíčko :hug: :hug: :srdce:

 
Renatka30
Zasloužilá kecalka 918 příspěvků 21.02.12 09:28

Moc moc držím palečky…pochopit tě asi naprosto nedovedu - já otěhotněla u dcerky na druhý pokus u syna hned na první pokus, takže to nekonečné snažení si asi dovedu jen mlhavě představit, ale vzhledem k tomu že u druhého těhu které bylo rizikové jsem vlastně skoro půl roku nevěděla jestli do dobře skončí tak vím co to je ta beznaděj :,( to že nevíš jestli se ti splní to po čem toužíš a zároven si to tolik a tolik přeješ. U nás to mělo dobrý konec a mám dvě zdravé dětičky a živé až až :mrgreen: a i já jsem to zdravotně zvládla.
A jak píšeš - jsou pipky které si vůbec neuvědomují co si jiné maminky a miminka musí vybojovat, vše jim přijde jako samozřejmost - tak na takové kašli !! O to větší štěstí budeš pocitovat až budeš držet ten uzlíček v náruči a bude ta nej nej maminka na světě pro svoje miminko !!!! :srdce:

 
lucsta
Ukecaná baba ;) 2363 příspěvků 21.02.12 10:10

Ahoj Bibulko, to, co bych Ti ráda řekla na povzbuzení, už bylo napsáno výše. Určitě to dopadne dobře a dočkáš se vytouženého miminka, které budeš milovat a budeš jeho nejlepší maminka na světě :hug: .

 
martinaaaaaaaaa7  21.02.12 10:41

Vím, jak ti je, říkej si, že ten hnus jednoho dne skončí a život zase dostane smysl - u nás se tak stalo po druhém IVF, je to strašný a nejlepší jsou ty kecy druhých. Takže jednou pro vždy rady typu : Nemysli na to. si strčte do… a radši mlčte, když neumíte říct nic inteligentního. :cert: :cert: :cert:
Rady neexistují, každej si tou hrůzou projde sám :hug: :hug: :hug:

 
Uživatel je onlinelilia81
Extra třída :D 14684 příspěvků 1 inzerát 21.02.12 10:45

Ahoj,

určitě budeš dobrá máma, určitě se zadaří a u IVF jsou šance velké … ale chápu tě … bude mi 31, příteli je 39 … a chtěli jsme 2 děti … ale musíš věřit a doufat! Jsme ženy, vydržíme hodně a nikdy se nevzdáváme!!!! :hug: :hug: :hug:

 
babulka01
Generální žvanilka 22339 příspěvků 21.02.12 10:55

Holka, naprosto tě chápu :hug: :hug: :hug:

 
Neelly
Nováček 2 příspěvky 21.02.12 11:19

Ahoj Bibulko,
všem se hezky říká - nemyslet na to. To prostě nejde. My jsem také nemohli otěhotnět, manžel měl navíc mizerný spermiogram a pak jsem byli u nějakého léčitele - šarlatán jeden. Mému tatínkovi nemoc neodhalil, ale my otěhotněli hned na první pokus po jeho návštěvě. A pro druhé mimi jsme si tam po několikaměsíčním snažení zajeli - a opět na první pokus. Je mi také 34. Tím chci říct - věř a víra tvá Tě uzdraví.
Přeji hodně štěstí!!!

 
lumpajda
Zasloužilá kecalka 503 příspěvků 21.02.12 11:58

Ahoj Bibulko,chápu tě i já si na své dvě děti musela počkat a slyšela moře rad, jak na to a taky mě děsně štvalo, když mi někdo radil, ať na to nemyslím.Vždyť je to nesmysl, nejde na to nemyslet. Mysli na to, ale snaž si i tak užívat život a mít i jiné zájmy a radosti, alespoň ti to čekání lépe uteče a než se naděješ budeš mít své miminko v náručí. Držím palečky a věřím, že se brzy dočkáš.Hodně štěstí :hug:

 
Hoope
Neúnavná pisatelka 16289 příspěvků 21.02.12 11:59

:hug: :hug: Holka, cítím s tebou…my se snažíme už skoro 3 roky a nic......mě je 31 a manžel je o 8 roků mladší…máme špatné spermio…máme za sebou skoro 2 roky snažení a 1 rok v CAR, včetně prvního neúspěšného IVF, teď stimuluji na druhé!!!! Věřím, že i Vám přinese IVF vytoužené miminko, protože má 90% úspěšnost…takže úsměv na rty a už se můžeš těšit na miminko!!!! :)…prostě ber, že to vyjde!!!! :hug: :hug:

 
Eduarda
Kecalka 418 příspěvků 21.02.12 12:12

Ahoj Bibulko, jednou to určitě klapne, jen se při tom čekání nezbláznit. Držím pěstičky, ať je to co nejdřív:) E.

 
ginac
Kelišová 6040 příspěvků 1 inzerát 21.02.12 12:16

My jsme čekali na první miminko skoro 6let.Bylo to šílený čekání :( A ted máme dětičky tři :dance: viz podpis :) Přeji ti hooooodně štěstí :kytka: :hug: :kytka:

 
Petisa
Extra třída :D 13211 příspěvků 21.02.12 12:27

Nevím, kdo jsi.. neznám Tě, jen chci říct, že přeji všem lidem, kteří si dětí váží, aby se jim jich narodilo tolik, kolik si přejí :) .
Takže držím pěsti :hug: .

P.S. A sranda, jak mě zase lezou na nervy řeči od „snažících se“, že my „ostatní“ máme blbé kecy. Možná to tak je, asi by se to dalo aplikovat na jakékoli jiné trápení (a že jich je taky moře), ale ta zahořklost - spíš možná agresivita, nevím.. :nevim:. Působí to na mě až lekavě.
Když já potkám na ulici svou známou, o které vím, že jim to nejde a trápí se, je mi ji moc líto.. moc. Byla by supr mamka a tak nějak nevím, co jí říct, protože jsem vyhukaná od takových jako se vyjadřují tady (to zní blbě, ale víte, že myslím prostě emimiňačky), nechci ji naštvat ani ublížit.. takže o tom s ní radši nemluvím a upřímně, jsem radši, když ji nepotkávám :oops: .
Protože když mě něco trápí, tak je mi fuk, co mi kdo říká, utěší mě upřímný zájem. A ten každý projevuje jinak.. i třeba blbýma kecama, které si můžeme strčit tam, kam psala jedna paní tady :roll: .
Nechci tady rozpoutat žádnou diskuzi, natož hádku (třeba!), jen jsem chtěla vyjádřit, jak to může působit na některé, kterým se mimi podařilo za kratší dobu.

Tak všem hodně štěstí!!!

 
handa30
Zasloužilá kecalka 882 příspěvků 21.02.12 12:33

Ahoj Bibulko,

věř, že v tom nejsi sama, zažívám úplně stejné pocity a snažíme se už 2,5 roku.
Všechny moje kamarádky mají malé děti, některé už druhé a já se s nima stále vídám a snažím se ty návštěvy vždy ve zdraví přežít :) Není to jednoduché a kdo to nezažil, tak to nepochopí. Ale jsme silné ženy a věřím, že se každá toho svého vytouženého uzlíčku dočkáme!! Držím Ti moc palce :hug: :hug: :hug:

 
maya35
Kecalka 137 příspěvků 21.02.12 12:42

já musím souhlasit s Petisou a jejím P.S.
Vnímám to úplně stejně, my na první dítě čekali pět let a já jsem byla ráda, že mě moje těhotný kamarádky berou pořád stejně, že my ukazují fotky z uzv a chtějí abych s nima vybrala kočár, že to, že nám se zatím nezadařilo neznamená, že k nim nepatřím, že nevědí co by si se mnou asi tak povídaly, že se prostě nic nezměnilo, jen oni se prostě dočkaly dřív..a nikdy jsem neřešila to, jestli sousedka co si děti dle mého názoru nezaslouží je už zase v tom..nebo jak je život nespravedlivý a děti dává těm co o ně vlastně nestojí..to je podle mě cesta do pekel..přej a bude ti přáno, neřeš proč ty ještě dítě nemáš a sousedka co střídá mužský je zase v tom, věřím že všechno má svůj čas a přijde, když to nečekáme..Ono je těžký něco říct, když vím, že se kamarádce nedaří otěhotnět a tak nějak logicky mi z toho vyplývá třeba to, dočkáte se, nebo tolik se na to neupínejte a zadaří se nakonec viz náš případ..protože co čekáte, že řekneme??? Jé, tak vám to nejde, tak to je blbý,co? :?: Já doufám, že se svojí velmi dobrou přítelkyní co nemůže mít děti, mluvím naprosto normáně..protože my máme děti a ona zase nádherný barák a všechno na co si vzpomene..nemusela řešit úmrtí rodičů při autonehodě a z mého pohledu nezažila tolik bolesti co já, jen nemá ty děti..každý máme v životě něco co nás trápí, někoho neplodnost, někomu odejde někdo milovaný, někomu onemocní dítě a někdo se v životě plácá a nemůže najít svoje místo..já přeju všem čekajícím maminkám ať se těší, ať se dočkají a ať s nami které ukazují fotky z uzv a melou o dětech mají trpělivost :mrgreen: jednou si vzpomenou, že člověk k tomu povídání o dětech sklouzne raz dvaq :mrgreen:

 
Lucienkaaa
Závislačka 3107 příspěvků 21.02.12 12:43

Ahoj Bibulko a ostatní přispěvatelky :kytka: Nedá mi to a musím taky reagovat. Přesně vím,jak se cítíš. Všechno to okolo mě těhotní jak na běžícím pásu a já pořád nic :,( Máme za sebou první neúspěšné IVF a na jaře se chystáme na druhé,tak doufám,že už to konečně vyjde. Drž se holka,je to neskutečně náročné :hug:

Pro Anonymní: Tebe jsme tady přesně potřebovali,aby si nám poradila :pocitac: „Sice jsem to nezažila,ale dokážu si to představit“ Omyl!!! Věř,že kdo to nezažil,tak si to opravdu představit nedokáže ani zdaleka :roll: Jinak netvrdím,že psychická pohoda není důležitá,ale myslím,že každý tady mi dá zapravdu,že v procesu IUI nebo IVF se dá těžko udržet po celou dobu. Je to prostě tak obrovskej tlak pro ten pár,že někteří to třeba ani neustojí natož být psychicky v pohodě :zed: Navíc,jak už tady někdo říkal,pokud má ženská neprůchodné vejcovody nebo chlap špatné spermie,tak je ti psychika naprd. Takže myslím,že nejen já bych ocenila,kdybyste si svoje rady strčily tam,kam slunce nesvítí :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
HanSed
Ukecaná baba ;) 1206 příspěvků 21.02.12 12:49

Držím palce, aby se IVF podařilo. Chápu, jak těžké to musí být (nám se narodila postižená dcera a sousedka odnaproti má 5 dětí, nikdy nemakala, je jen na dávkách, všechny děti zdravé, tehdy jsem se užírala otázkama, proč my? proč my, když jsme zdraví, nekouříme, nepijeme… a proč ona má děti zdravé??)… nebudu ti radit, abys to hodila za hlavu, nemyslela na to, to prostě nejde… doufám, že brzy tu budu číst deníček o úspěšném IVF :hug: :hug: :hug:

 
veve.m
Neúnavná pisatelka 19490 příspěvků 21.02.12 12:56

Úplně tě chápu.. taky jsem to zažívala a měla deprese, nekomunikovala, byla podrážděná a naštvaná. Nám pomohlo ivf hned napoprvé..přeju ti, aby ti to taky vyšlo hned a neměla už trápení :hug:

 
Lucienkaaa
Závislačka 3107 příspěvků 21.02.12 13:12

Pro Petisa a Maya35: Jsem ráda za zpětnou vazbu,určitě je fajn slyšet názor taky z druhé strany. Za sebe můžu říct,že já bych třeba ocenila,že když mě někdo potká na ulici,tak se mnou třeba hned nebude řešit,že nám nejde mimčo a proč :roll: Říkáte,že nevíte co nám říct,tak prostě neříkejte nic. Je to rozhodně lepší než tyhlety rady ;) Pokud o tom s váma chceme mluvit,začneme sami a pokud ne,tak se neptejte. Něco jinýho samozřejmě je,pokud ta ženská o tom stále mluví a pak se diví,že jí udílíte rady :roll: Ale taková já třeba nejsem a mockrát jsem měla depky a brečela,protože se lidi ani nezeptají jak se mám a hned (ať už jsou kdekoliv) jak to vypadá,kdy jedeme do CARu atd. :pocitac: Jinak to,že jsou všichni kolem mě těhotní a mě to bolí,přece neznamená,že jim to nepřeju 8o Ráda si pochovám kamarádky mimčo nebo kouknu na fotku z UTZ,ale na druhou stranu si pak i někdy doma popláču. Na tom nevidím nic nenormálního :nevim: Toť můj názor :kytka:

 
Messi  21.02.12 13:17

Úplně vidím sebe, jak si napsala, že kdejaká pipka otěhotní ani se o to moc nesnaží. Mě bude 30 letos a snažíme se rok :-( Teď nás čekají všelijaký vyšetření a pak se uvidí co dál.
Takže taky držím palce. Určitě se to povede :-)

 
akydo
Ukecaná baba ;) 2471 příspěvků 21.02.12 13:46

Bibulko…držím palečky,aby se už zadařilo…já měla taky první miminko v 33 letech…taky jsme si museli počkat.....tak ať vše brzy dobře dopadne :hug:

 
Pce
Extra třída :D 13873 příspěvků 21.02.12 14:04

Úplně tě chápu, a nebudu tě utěšovat a dávat nějaké super rady. Prostě věř že to první IVF výjde.Já jsem po nepovedené IUI a věřila jenom v IVF, zaváděli jsme jen jedno embryjko (blastocystu) a vyšlo to ;) Takže se zkus hodit do klidu a ber to tak že to prostě výjde…že ani jiná možnost není.Držím pěsti :hug:

 
tinkal
Zasloužilá kecalka 541 příspěvků 21.02.12 14:14

neboj, ono to vyjde! kamarádka byla na IVF a má dvě krásné holčičky, tak nevěš hlavu a dej tomu ještě čas. Bohužel je to pravda, že vražedný díl má psychika. Držím pěsti,at to vyjde brzy!

 
MINKA22
Kelišová 5922 příspěvků 21.02.12 15:18

vidím tady samé zname tvaře :mavam: řeči typu na to nesmíš myslet at si každy strči někam :evil: ja jsem usínala stím že se vzbudím a budu těhotna,každy den jak magor nad tím přemýšlela,koukala po oblečcích pro mimi prostě psychouš :zed: je pravda že mi není přes 30 ale taky nam to tvalo bylo to sice jen 2 roky ale ty nejhorší v mém životě :cert: ja pevně věřím že se vám všem tady zadaří a budete super mamy :palec: :palec: :palec:
holka drž se........... :srdce:

 
kopretinka001  21.02.12 15:43

Ahojky snažilky, jsem v podobné situaci jako vy a jedeme ted na 1IUI /s novým partnerem/a pokud to nevyjde tak hned na IVF ,bude mi 31 a ten čas letí jak hrom:(
Já stejně jako vy mám názor takový ,že když nezačnu o tom mluvit sama tak bych ocenila ,aby se nikdo nezmiňoval a nedával mi rady o myšlení…Moje nejlepší kamarádka má 2 děti a to bez snažení, a vždy když si prijdu k ní poplakat, dává mi podporu a obejme mě a dodává mi sílu…někdy pláčeme obě ,ale mě to prostě pomůže jít dál a myslet pozitivně a i po těch letech snažení věřit ,že teď to vyjde:))
Přeju moooc štěstí všem P.

 
Elata
Závislačka 3823 příspěvků 21.02.12 15:55

Držím palce pěsti. Všechny, co mám, aby IVF vyšlo. Většinou mají největší problémy s otěhotněním ženy, které jsou nejhodnější a byly by nejlepší maminky. Klapne to, dítě přichází, kdy má, věřme tomu, že má přijít teď po IVF. :hug: :srdce:

 
kopretinka001
Nováček 2 příspěvky 21.02.12 15:55

..tak jsem se tady i registrovala:)) :) :) :mavam:

Příspěvek upraven 21.02.12 v 15:58

 
kopretinka001
Nováček 2 příspěvky 21.02.12 15:57

Elata-Díky za tvoje slova:))

 
Mellisazhor  21.02.12 16:03
Trochu jiný úhel pohledu...

Bibulko, nebudu psát, že „to přijde, až to nebudeš čekat“, že „na to moc myslíš a jsi tím posedlá“ (jak mi před časem dobrosrdečně řekla moje babička) a podobné fráze, protože jsem si obdobím dlouhého čekání taky prošla a vím, jak trapné, prázdné a neempatické fráze to jsou. Nicméně bych ti s dovolením poskytla několik otázek k zamyšlení - víš, takových pár bodíků, které nakonec pomohly právě mně.

  1. Životospráva - víš, dneska mnozí říkají „my jsme zdraví, my jíme zdravě“, ale o výživě, která je OPRAVDU tělu přínosná, nezahleňuje, nepřekyseluje, zkrátka nepůsobí spoustu zdravotních problémů, které si člověk (zatím) neuvědomuje, se zas tak moc nemluví. Mám na mysli přírodní stravu založenou na celozrnných obilovinách (to není obarvený „tmavý“ chleba, ale např. natural rýže, jáhly, oves, špalda, pohanka, kukuřice atd.), zelenině (navzdory všem tvrzením, že nejlepší je to vždycky za syrova, je naopak mnohem stravitelnější zelenina krátce tepelně upravená, zvlášť v zimě), luštěninách (stačí malé množství jako doplněk na talíři, ne se jimi zahltit - bílkoviny jsou potřebné, ale málo se hovoří o jejich nadbytku, který škodí stejně jako nedostatek), sezónním ovoci (trpické nám zrovna dobře v ČR nedělá), ořechách, semenech atd. Samozřejmostí jsou pak potraviny s co nejjednodušším složením, vyloučení rafinovaného cukru (to si plno lidí vykládá pouze tak, že si přestane sladit kafe, ale tudy cesta vážně nevede, myslím tím totiž i přidaný cukr do kterékoliv potraviny - je skoro ve všem, ale dá se prakticky sehnat vše i bez něj, jen hledat), omezení mléčných výrobků (já vím, stále se hojně tvrdí, jak je mléko superzdravé, ale mně osobně třeba od mykóz, výtoků, zahlenění a gynekologických problémů opravdu pomohlo v první řadě vyloučení všech mléčných výrobků, takže je na každém, zda si to zkusí důsledně aspoň měsíc nebo dva - možná bude pak sám překvapen), omezení masa atd. Více viz třeba weby typu Jimejinak.cz nebo literatura autorů jako Strnadelová, Průchová, Jícha… Píšu to všechno proto, že strava je nesmírně důležitá. Oficiálně zdrávi můžeme podle lékařů být mnozí, ale plno problémů způsobených špatnou stravou se dá odhalit jen ztěžka (nebo si je nikdo s problémem s početím nespojí). Stručně už jenom, samozřejmě je třeba se i přiměřeně hýbat, vhodný je tanec, jóga, bojové umění, plavání, běžkování atd. - zkrátka, chce to POŘÁDNĚ ROZPROUDIT KREV (doslova)!!!

A pozor, netýká se to jen budoucí maminky, ale obou partnerů. Na to se často zapomíná, ale zdrávi musejí být oba. Patří sem samozřejmě i další faktory jako co nejméně alkoholu a pokud možno žádné kouření, ani pasivní, ale to je snad jasné (i když, podle toho, jak jsou plné kuřácké hospody i nekuřáků, to možná všem úplně jasné není :().

  1. Psychické problémy - totiž mnohé z nás trpí nějakými traumaty, nemáme např. vyřešenou minulost, nerozumíme si s maminkou (to je hodně důležitý faktor), sužují nás problémy intimního charakteru atd. Doporučuji cílevědomou práci na sobě, využitím různých terapií pod dohledem zkušeného odborníka - pomoci může regresní terapie, EFT, Rodinné konstelace, RUŠ terapie atd., žádné šarlatánství, ale dnes poměrně uznávané metody, které spoustě lidí skutečně pomůžou. (Ne)chopnost otěhotnět obvykle signalizuje, že něco není v pořádku s námi jako osobnostmi celkově. Neber to prosím jen jako frázi, ale opravdu se nad tím zamysli. Máš dostatek sebevědomí? Máš se opravdu ráda? Proč si třeba říkáš, jestli budeš dobrá máma - a že to chceš aspoň ZKUSIT? Dítě ale nedostaneš jen na zkoušku, musíš si opravdu věřit a moc o sobě nepochybovat (do jisté míry je to asi normální, ale prostě to nepřehánět). Máš vyřešený vztah s partnerem? Znáš historii své rodiny (zvlášť ze strany matky), aby sis pospojovala určité souvislosti? Máš krom touhy otěhotnět i jiné zájmy, prostě věci, které tě baví a těší (zcela chápu, že mimi je na prvním místě, to je v pořádku, mám to taky tak, ale prostě fakt nelze žít jen a jen jím a nedělat nic jiného, co by ti bylo příjemné)? A pozor, podpásová otázka: baví tě sex, umíš se při něm úplně uvolnit? Neptám se proto, abych tě prudila, ale věř, opravdu to často úzce souvisí. Jsou i ženy, které by bez váhání řekly - no jasně, mám to ráda, chci to skoro pořád, všechno je v pohodě!, ale přitom i ony v koutku duše ukrývají něco, za co se stydí, co vytěsnily z vědomé paměti, něco, co jim brání si milování naplno užít, se vším všudy, třeba bez pocitů skrytého studu… Tím nechci říct, že všechny ženy, kterým nejde otěhotnět, mají problém se sexem, ale jeden z faktorů to být určitě může - mám to potvrzeno od spousty lidí, kteří se zabývají právě psychoterapiemi. Zkrátka holky, pracujte na sobě, věřte, že ten drobeček k vám taky moc chce, ale zároveň má asi pocit, že se ještě musíte nutně něco naučit, než k vám konečně přijde. Říkala jsem si to skoro denně, a věřte nevěřte, docela to pomáhalo. Každopádně víc než ty kecy jako „tak na to prostě vůbec nemysli“. To není řešení - a jak tu někdo hezky napsal, myslete na to, ale pokud možno pozitivně.

Osobně si myslím, že všechny ty testy, genetické rozbory, IVF atd. samy o sobě příčinu nevyřeší, ale nechci se tím nikoho dotknout. Možnosti medicíny jsou široké, a kdo chce, ať je využije. Ale opravdu bych v první řadě doporučila především hledání příčin viz předešlé dva body. Pěkně se o tom píše třeba tady: http://www.patentnimedicina.cz/…-pohledu-tcm - opravdu poučné a dle mého názoru hluboce pravdivé.

Držím palce, bibulko. Tobě i všem dalším ženám, které každou další MS hořce obrečí. Holky, držte se…

 
mayerka
Ukecaná baba ;) 1517 příspěvků 21.02.12 16:17

bibulko :hug: je to tak těžké…
Situaci znám z obou stran… Nejdřív jsem utěšovala kamarádku, co nemohla otěhotnět. Sama jsem otěhotněla vcelku bez problémů. Pak onemocněl manžel a 2 roky se snažíme o sourozence, lítáme do Caru a tak, vždyť víš. Musím říct, že si moc vážím těch dotazů a rádoby rad od ostatních, protože vidím, že mají zájem. Když má někdo blbý řeči, tak se s ním o tom nebavím. Ale rady typu Nemysli na to tolik - mě nijak nepobuřují, protože chápu, že ty, které to říkají, jsou šťastné ženy,které tohle nezažily, nemůžeme po nich chtít, aby nás chápaly, to pochopit bez vlastní zkušenosti nejde. Stejně jako si někdo nedovede představit mít postižené dítě, přijít o rodiče…to jsou věci nesdělitelné. Radujme se všichni za každé děťátko, co se povede (i těm, co to třeba ani nepřejeme) a snad se všechny jednou dočkáme. Tolerance, tolerance, tolerance…

 
Slečna Ferka
Echt Kelišová 8257 příspěvků 21.02.12 16:19

Dobrý den, asi to bude pro vás provokace, ale i já myslím, že když někdo takhle šílí a myslí jen na mimino, tak si to komplikuje. Víc hormonů nemusí být vždycky řešení. Důležité je si uvědomit, že život má hodnotu i smysl i tehdy, když mimino nemáte.

My jsme taky měli problémy počít a doktor by mě posílal na asistovanou reprodukci. Já si ale nechtěla nechat huntovat tělo hormonama a nakonec jsem si řekla, že když to nepůjde, tak holt ne. Budu bezdětná, vezmu si dítě do pěstounské péče nebo se budu realizovat pomocí dětem kamarádek…

A až pak mě zaskočily dvě čárky na testu - a teď mám půlroční štěstíčko :)

 
Saroya
Neúnavná pisatelka 17595 příspěvků 21.02.12 17:09

nebudu ti nic radit, protože to nepotřebuješ slyšet, pravděpodobně víš o neplodnosti všechno :)

já jednou na přítele křičela, že nechci mít děti až po třicítce, zoufalá, chtěl pořád čekat a pak se stalo to, čeho jsem se bála, nešlo nám to…

no nestihla jsem to a mám dítě po třicítce

vím, že i kdyby ti lidi navyprávěli tisíc příběhů, kdy žena otěhotněla, když na to přestala myslet, když šla na čínskou medicínu, když odjela na dovolenou, když…tak ti to prostě možná dá naději, ale ten strach a nejistota, jak to bude právě u vás, ta nezmizí.

proto ti prostě jen přeju, aby to dopadlo a to co nejdřív :hug: . my čekali 2roky. zpětně vidím, že to mělo smysl.

 
veve.m
Neúnavná pisatelka 19490 příspěvků 21.02.12 17:18

Panebože nepište sem, že za to může psychika… je to kravina, já měla hned po tansferu depky, že to určitě zas nevyšlo a šílela jsem. Kdyby to bylo v psychice, tak by mi ty // na testu rozhodně nevylezly…

 
Black_Orchids
Závislačka 3685 příspěvků 21.02.12 17:37

po třicítce jsem si prošla podobnými pocity. měla jsem všechno - dokončenou školu, odpracované fajn roky, hodně nacestováno, manžela, dům… vše šlo podle plánu, jen to dítě ne… vytáčely mě pohledy okolí a jejich neustálé dotazy: kdy už konečně..? všem jsem říkala, že ještě dítě nechci, ale v duchu se užírala tím, že to pořád nejde. Trvalo to rok. Vyšetření oboustranně ok, ale přesto jsme naplánovali IUI. Na to jsem se totálně upnula… 3 týdny před tímto zákrokem „to“ vyšlo spontánně.
neboj, jednou z tebe matka bude :srdce:

 
ppaja
Závislačka 3238 příspěvků 21.02.12 18:39

Ahoj, take se snažim uz skioro 2 roky, ted nas ceka prvni ivf. rozhodne me take vytaci reci typu nemysli na to. V psychice je to podle me jen pro ty co jsou zdravi, ostatni na to mohou myslet od rna do vecera,ale kdyz maji spatny spermio nebo u zeny nejakou jinou vadu, tak je to uplne fuk. navic zkuste nam, ktery berou 3-7.den cyklu jedny leky, po kterych vam je zle, pak to zkouset presne v urcity dny cyklu, i kdyz se vratite treba vecer z prace a ste mrtvi unavou, ale doktor rekl, ze zrovna v tyhle dny je to vhod, potom za par dni zase jiny leky, po kterych byste prospala cely den a pak zase ta mrcha dorazi - tak zkuzste nam rikat - na to nemyslete :zed: ono kdyz znamym reknu tuhle krutou pravdu, tak kazdy vi, jakou krávovinu řekl :oops: je fakt, ze se do nas nikdo nevžije, asi az jednou budu mit svoje dítko (aspon1) tak budu v psychicke pohode, i kdyby se nedarilo dalsich stopadesat let a třaky kazdymu budu doporucovat at se nestresuje - takze tyhle rady taky neberu na zřetel. Prostě jak máme byt v pohodě, když nevím, zda za pár let nebudu dítě adoptovat?

 
martinaaaaaaaaa7  21.02.12 19:17

Teda neberte to milé přispěvatelky osobně, ale některé příspěvky mi připomněli jednu hlášku, kterou tu na diskuzi popisovala jedna paní, bojovala s neplodností a tchýně jí řekla: Kdybys svého muže milovala, určitě už bys byla těhotná. Někdy mám pocit, že si někteří lidé myslí, že jsme snad neplodné z vlastního rozhodnutí a trápíme se pro zábavu. Už se nemůžu dočkat až tu zábavu s hrstí prášků a pár injekcema každý ráno zase rozjedu :potlesk: :potlesk: :potlesk:

 
monuella  21.02.12 19:48

Mám dotaz na MELLISAZHOR já teď byla u léčitele v podstatě co jsi napsala doporučil také. Jen mě zajímají ty mléčné výrobky, také mi doporučil omezení, našel mi totiž kvasinky a i trpím na mykozy a záněty. Já totiž mléčné výrobky konzumuji pořád, kakao, jogurty a lučinu a máslo a nedokáži si představit co místo toho jíst? Omlouvám se zadavatelce, že lezu takto do komentářů, ale myslím si že ta strava je základ všeho a psychika ovlivňuje také orgány a naše tělo, člověk by se měl prvně psychicky i fyzicky pročitstit a pak zkusit začít od znovu.

 
andreabul
Závislačka 3908 příspěvků 21.02.12 20:00

Ahojky, vím co prožíváš. Já jsem na tom podobně. Snažíme se už od června 2009, rok chodíme do caru a pořád nic. Mám za sebou 4 IUI a i neúspěšné IVF. Teď jsem pár dní po KET a čekám na výsledek. Vnitřeně mám pocit, že to nevyšlo. Nejspíš budeme stimulovat na další IVF. Ani nevím, kde na to vezmu sílu. Já mám strach z injekcí a ty si musím píchat sama. A to zklamání, když to nevyjde je hrozné. U IVF jsem snad celé dva dny probrečela pořád na to myslela. Pořád si říkám kde je chyba. Kromě endometriozy, díky které to nejde přirozeně a ani pomocí IUI, musíme na IVF. POdle úspěšnosti, jsem si říkala, že máme skvělé šance. A nic. Tak teď uvidím, co bude dál. Hlavně se nevzdávat a bojovat. Přece každá máme nárok poznat to štěstí zvané mateřství. :D

 
H.á.ň.a1
Kelišová 7006 příspěvků 21.02.12 20:33

ahoj, nedočetla jsem všechny komentáře. Byla jsem v podobné situaci. Nedařilo se a nedařilo. Roky různých hormonálních stimulací, 1. pokus IVF, vše v čudu. Díky tomu jsem i téměř přišla o práci. Chtěla jsem být fér, řekla jsem to šéfovi před 1.IVF hrozně mě podporoval, ale jak se 1.pokus nepodařil, obrátil a snažil se mě vyštvat buď na dohodu nebo líp, abych odešla sama. Ts, nedopřála jsem mu tu radost. Nervy na pochodu z přístupu v práci, nedohledného miminka. Domluvila jsem se s obvodní, odešla na neschopenku, urovnala jsem si nervy, dala dohromady bolavá záda a vsadili jsme vše na jedinou kartu-další IVF Buď budu těhu, nebo holt výpověď, pracák atd atd.
Prý nemyslet na to? Nevím, ale v tuto situaci to už vůbec nešlo, ale POVEDLO SE a mám doma 2 úžasné prcky. Sice jsem při 2.pokusu měla problémy snad všecky co jdou + nervy z budoucnosti, ale povedlo se
Zařekla jsem, že nikdy neřeknu NA TO NESMÍŠ MYSLET a opravdu jsem to nikomu neřekla. Když jsou na papíře problémy, které jsou takřka „hmatatelné“ asi nemyslení nepomůže
Chápu, že je to hrozné. Útěchy jsou plané, účinkují jen chvíli a kolikrát se ta dotyčná ještě zkouší přetvařovat, že si ta pitomá slova bere k srdci a o samotě to pak obrečí, já nebyla jiná. Ty potoky slz z těch pitomých rad, bříšek, UTZ, nových miminek. Bože, styděla jsem se, že jsem nepřející, ale tak jsem to chtěla taky zažít. Tak strašně moc, že i kamarádkám jsem záviděla :oops:
Jediné co pomáhá je VÍRA V DOBRÝ KONEC A VYTOUŽENÉ //
Mě paradoxně hodně pomohlo na ty BLBÉ kecy odpovídat, že máme na papíře černé na bílém napsáno, že jdem na IVF a psychicky jsme NORMÁLNÍ. Od té doby byl klid a nikdo se nás neptal, ani neuděloval chytré rady. Sice první neúspěch jsem se za to proklínala, protože ty útěchy jak ví jak se cítím. Neví, sakra kdo to neprožil neví o co jde, nemůže cítít :cert: Druhý pokus jsme utajili a byl KLID a krásné překvápko :D
Já držela diety, pila jsem bylinky, dodržovala rady léčitele, cvičila, poslouchala doktory, prosila všecky anděly a svaté. Nevím co ve finále pomohlo nejvíc, ale dočkala jsem se

 
H.á.ň.a1
Kelišová 7006 příspěvků 21.02.12 20:40

jo a pomáhalo mi být v kontaktu, i jen takhle přes PC, s podobně trpícími a taky s těmi co jim to vyšlo. To byla vzpruha veliká. Chápaly jak se cítím a viděla jsem, že to taky vychází i po letech smutku. Hlavně po prvním pokusu jsem byla na dně. Tak jsem si přála aby to vyšlo. Bylo před Vánoci a já toužila dát mě a manželovi ten nejkrásnější dárek. Jenže jak to věděla i rodina, cítila jsem, že je jim mě LÍTO a to nenávidím víc než svůj žal. LÍTOST OKOLÍ je neskutečná bezmoc
Držím Ti palce a moc doufám a věřím, že i ty se toho krásného uzlíčku dočkáš. O to lepší budeš máma a o to víc si toho budeš vážit ty i partner. Vidím to na kamarádech okolo. Kdo přišel k dětem jak slepý k houslým, miluje děti, ale není na nich vidět ta pokora k tomu zázraku. Tím nechci říct, že by to byli horší rodiče, ale my co jsme si prožili svoje jsme v mnohém nad věcí a spousty životních facek zvládáme s nadhledem

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »