Kéž už by to štěstí přišlo

Klárinka. T  Vydáno: 03.01.13

I když je mi teprve 19 let, tak jsem si v životě zažila dost. Myslím, že už dál nechci žít ze dne na den, chtěla bych žít pro někoho.

To, co jsem zažila za svůj život já, zažilo určitě hodně lidí a nejde na to zapomenout, i kdybyste chtěli. Můj otec je alkoholik, který neuměl nikdy nic lépe, než ubližovat své rodině. Tyhle moje pocity jsem nikomu neřekla, ale potřebuji se z nich alespoň vypsat a třeba se tu najde i někdo, kdo něco podobného zažil. Mám starší sestru, se kterou jsme jako děti držely spolu (i když občas nějaké hádky nebo škádlení bylo).

Do mých 4 let to nebylo s mým otcem tak strašné, možná se mi to zdálo proto, že jsem byla častěji než doma u rodiny na Slovensku. K horšímu se to změnilo, když jsem začala chodit do školy, a to už jsem měla i 2 mladší sestry. Najednou byla moje starší sestra ta nejhorší, protože opakovala 1. třídu. Z otce se stal tyran. Domů chodil věčně opilý a vymýšlel si nejrůznější záminky k tomu, aby mě a starší sestru mohl zbít. To by mě ale nebolelo tak, jako to, když skoro každý den mlátil maminku, to bylo strašné. Jako malé dítě jsem nevěděla, co dělat, jen jsem byla zalezlá pod peřinou a čekala, až to skončí. Mladší sestry otec nebil, protože u nich k tomu nemohl najít žádnou záminku.

Moje dětství bylo plné bolesti a strachu, co přijde, jestli otec někoho zmlátí nebo ne. Po dlouhých 11 letech bolestí, zklamání a smutku udělal naštěstí něco, za co šel na 11 let do vězení. Aby ho zavřeli, jsem si přála dlouho. Je to možná hnusné, ale tak jsem to cítila a cítím. Pro mě už můj otec nežije, je to jen osoba, která mě zplodila, ale jinak se mnou nemá nic společného.

Za životem s ním chci udělat tlustou čáru, ale vzpomínky zůstanou. Od té doby, kdy jsme žily bez něj, to bylo o hodně lepší. Našla jsem si přítele, začali jsme spolu bydlet a já jsem začala toužit po miminku. Možná si řeknete, že to bylo brzy, ale já to tak cítila. Věděla jsem, že se chci o někoho starat, že ten človíček mi nikdy neublíží a navždy budu pro něj Máma :) Po roce se nám to vyplnilo, otěhotněla jsem a byla jsem šťastná jako nikdy. Zjistili jsme to brzy, už v 6. tt.

Jenže pak mi začalo být strašně zle, nemohla jsem jíst, pít, hned jsem zvracela. Myslela jsem si, že je to normální nevolnost, i když jsem nějak cítila, že to nezvládnu. Při další kontrole mě ale čekalo zklamání, mimi se zastavilo ve vývinu, a tak mě čekala nedobrovolná interrupce. Od té doby je to pár měsíců a další mimi se zatím ještě nepovedlo. Někdy si říkám, že mě smůla bude provázet celým životem, zatím se jí daří dobře, ale já se s ní poperu :)

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.1 bodů
 Váš příspěvek
 
pampalin
Kelišová 6470 příspěvků 03.01.13 07:25

Držím palečky, ať Tobě i příteli hoódně brzy ukáže to největší životní štěstí
svou přívětivou tvář. Mít děťátko je opravdu do nejkrásnější, ale zároveň i nejnáročnější, co jsem ve svém životě poznala.
A k Tvému otci - absolutně se nedivím, co k němu cítíš. Tohle snad nikdy nepochopím, jak může člověk vědomě ubližovat své rodině. Fakt nechápu!
Jsem moc ráda, že jsi to takhle zvládla a je z Tebe fajn mladá ženská! Klobouk dolů!

 
jenika1
Závislačka 3037 příspěvků 03.01.13 09:13

Měla jsi to velmi těžké, teď už je to na tobě a přesto, že jseš mladá, přeji ti aby se ti to brzy povedlo.

 
Anonymní  03.01.13 10:09

Musím za sebe říct, že v 19 jsem to cítila dost podobně. Jen u mě byl jediný rozdíl, že otec nás děti nebil. Jinak jsem to měla dost podobné. Otec pil a pak byl agresivní a vybíjel si to na mamce. Kolikrát přes noc spala u nás v posteli, nebo jsme ji potají, když usnul šli odemknout, protože jí vytáhl na chodbu a zamknul za ní. X-krát jsme se stěhovali na pár dní k babičce a zpět. Naštěstí se mamka po těch letech rozhodla a odešla s náma nadobro. Takže poslední pubertální roky jsme už byli v klidu. Musím říct, že táta se za tu dobu dost změnil. A nakonec jsem i ráda, že po těch letech jsme si k sobě našli cestu. I když ten vztah rozhodně není takový, jako by měl otec a dcera mít. Tak nějak jsem mu už dokázala odpustit. Musím říct, že já dítě měla až v 27 letech a jsem nakonec ráda. Stačila jsem se za tu dobu uklidnit a pořádně si to v hlavně srovnat. Je to sice štěstí, ale i strašně velký zápřah na psychiku i partnerský vztah :) Ale pokud si dítě přejete tak Vám držím pěsti ať se zadaří a dopadne vše v pořádku :kytka: Takže hodně štěstí :hug:

 
zrzule23
Závislačka 4933 příspěvků 03.01.13 10:24

Podle toho co píšeš jsi holka statečná a co nevidět bude mimi na cestě…taky jsem toužila dva roky po mimču..potratila jsem ve stejném týdnu jako ty a hned za půl roku se podařilo znovu a už mám doma malýho křiklouna. po interupci máš vyčištěnou dělohu a to se krásně těhotní takže určitě brzo budeš móóc štastná. držím palečky

 
Ivíííí
Zasloužilá kecalka 598 příspěvků 03.01.13 10:55

Taky jsem si prošla tím peklem když je otec ožrala a jen mlátí bála jsem se být doma ikdyž tam nebyl jaký mi náháněl strach..taky mi ale příjde, že mě smůla provází dál mám pořád skoro nějaké zdravotní problémy, na práci jsem taky dlouho nemohla narazit a ted když se snažíme s přítelem o mimčo tak to taky nejde..bud sylná když vám to s miminkem vyšlo jedno tak určitě to vjde znovu aspoň máš jistotu, že jste oba v pořádku ;)

 
MíšaČK
Kecalka 324 příspěvků 03.01.13 12:27

Držím palečky :)

 
Skytafka
Závislačka 4164 příspěvků 03.01.13 12:33

Mrzí mě, čím sis musela projít :,( Ale věřím, že teď se vše obrátí k lepšímu a tvůj sen o miminku se ti splní :hug:

 
Andrella
Kecalka 258 příspěvků 03.01.13 13:31

To je blby, ale jak na zacatku denicku jiz padlo, podobnyma vecma si proslo hodne deti, lidi..a opravdu bohuzel, deti by tohle nikdy poznat nemeli, ale jak ja si rikam, vse zle je pro neco dobre. samozrejme nemyslim to tak, ze to bylo dobre, ale ja si prosla tim, ze me mama od malicka mlatila jak kone, nadavala mi, shazovala me pred kamarady, proste me psychicky i fyzicky ubijela, ale ja si z toho pobrala to, ze nikdy nedovolim, aby moje deti trpeli, nedej boze nekdy zazili to co jsem si zazila ja. Pak jsem v 19 letech otehotnela a najednou nevim proc se mama strasne zmenila a byla mi nejvetsi oporou a strasne nas to sblizilo, snazila jsem se vymazat co mi delavala, nejde to, ale jde nepripominat si to. Pote jsem si taky prosla par spatnyma vecma, jako je spontanni potrat, nedarilo se nam dalsi miminko pres rok, az jsem si rekla, ze se na to muzu vyprdnout, ze na to asi neni spravna doba:) sup a dalsi mesic bylo //. Takze ted ve vysledku dcerka 4roky, tehu 29tyden, suprovej pritel, nasi se taky snazi, ikdyz chlastaji oba jak duhy, ale mam je svym zpusobem rada.

 
Klárinka. T  03.01.13 14:56

Dekuju holky, nebylo to lehke, ale ted uz je to lepsi. Mamka je taky v klidu a ja jsem rada ze ji nikdo neublizuje. Ted bych se ji uz zastala, ale v detstvi to neslo. Uz ziju lip a za to jsem rada :)

 
K.a.c.i.k93
Kelišová 5608 příspěvků 03.01.13 15:10

Ahoj, taky jsem mlada a snazime se o mimiska. Tobe drzim palecky a preju brzke //

 
irenakovarova
Kecalka 460 příspěvků 5 inzerátů 03.01.13 15:32

Doufam ze se Ti brzo splni tve prani a budes konecne stastna!!!

 
Alice82
Kecalka 111 příspěvků 03.01.13 22:46

Měla jsi to určitě težké a představit si to naprosto nedovedu. Já za mě bych Ti radila užívej si chvilku života, jestli máš super vztah, tak jeďte k moři na kolo atd. a přítele pořádně poznej! jsi mladička:-))) a miminko mít budeš když se to povedlo jednou tak se to povede zase věř mi (sama jsem si tímto zákrokem prošla).Je to krásné být maminka, ale současně náročné a Ty když si ještě klidně pět let budeš užívat uděláš jen dobře. Máš mladší sourozence takže určitě víš, že to není jen o úsměvech a říkání maminko… Bude Tě čekat noční vstávání, rozbitá kolena, koš prádla co se sám nevypere, hrnec co se sám nenaplní a do toho nějaká dětská nemoc… Každopádně Ti držím palce ať jsi v životě jen šťastná!!! p. s.jinak Tě obdivuji mě je 30 a jsme ve 24tt (čekám druhé díte), první jsme měla ve 28 letech a kolikrát jsme si říkala, jestli jsme to ještě neuspěchala a neměla ještě počkat už je to jen kolotoč kolem dítěte

 
barca0140
Závislačka 2896 příspěvků 04.01.13 17:39

Ahoj, taky sem svůj život pojala tímto směrem. Otcovy kroky z práce končili vždy v hospodě a jediné na co se vždy zmohl bylo jen věčné ponižování, nadávání a občas mi i nějaká přilítla. Máma si na něj nic nedovolila, věděla že by to dopadlo špatně..Když sem toho už měla dost bylo mi čerstvých 19 let, popadla sem svých 5 švestek a odstěhovala se 130km daleko ke kamarádce, kde sem si zařídila přestup na jinou školu a netušila co bude dál..Ve škole sem potkala svého stávajícího přítele, už jsme spolu rok a půl z toho rok spolu bydlíme a nikoho sem nemilovala víc než jeho..Věděla sem že chci aby on byl otcem mých dětí a stejně tak sem věděla že to chci hned..Vysadila sem HA a za necelých 5 měsíců se podařilo, byli jsme oba šťatsní, bohužel ne na dlouho..Za necelé 4 měsíce od toho šťastného zjištění sem musela na přerušení..Bylo mi nanic. Už je to 5 měsíců a já doufám že se na nás konečně usměje štěstí, nejlépe ve formě miminka, tobě přeji to samé! :hug:

Příspěvek upraven 04.01.13 v 17:41

 
Lenny.sunny
Kecalka 245 příspěvků 13.01.13 16:31

Neboj všechno se dá zvládnout, je to sice odporné, všechno co se tTi stalo, ale dá se to! Čím budeš starší budeš silnější a nějaké maličkosti tě jen tak nepoloží a to je dobře! :* Všechno co se děje, se děje z nějakého účelu, ale z dobrého účelu… ;)

 
Sabouš
Povídálka 36 příspěvků 14.01.13 08:45

Ahoj, naprosto Tě chápu, měla jsi to hrozně těžké. Já to měla a mám s rodinou také těžké (konkrétně s otcem). Ale jak říkáš, je spousta rodin a dětí, kde to nemají lehké. Důležité je, jestli se tím člověk nechá skolit nebo nebo ho to naopak posílí. Držím Tobě a Tvému příteli palečky, aby se Vám s miminkem dařilo a v životě, aby Ti byl oporou. Věřím, že zažiješ lepší časy se svou rodinou :-) Jsi silná holka ;)

Vložit nový komentář