Klárko, stýská se nám!

Valinka26  Vydáno: 02.03.11

Svůj příběh jsem měla napsaný už nějakou dobu, ale teprve teď jsem našla sílu ho napsat a vložit mezi vás, abyste si ho mohli přečíst a trochu si představit, jaká byla naše Klárka.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli mam napsat příběh o naší dcerce Klárce. Opustila nás jako 2měsiční andílek. Ty dva měsíce, co tu s námi byla, byly ty nejhezčí, co jsem kromě porodu mého synka Matyáška zažila. Jak první, tak druhé těhotenství bylo moc chtěné. U Matyáška bylo vše v pořádku, porod proběhl tak jak měl a narodil se nám krásný zdravý kluk s mírami 3260 g a 51 cm.

Když jsem čekala Klárku, tak to zpočátku taky bylo v pohodě, ale asi v 21. tt jsem začala špinit a později i krvácet, manžel mě odvezl do nemocnice, kde mě vyšetřili a zjistili, že se mi předčasně odlučuje placenta. Nařídili mi několikatýdenní klid doma na lůžku. Po řádně dodržovaném klidu na lůžku se to trochu zklidnilo a ja si mohla začít pomalu užívat svého těhotenství!

Doktoři mě tenkrát strašili, že porodím mnohem dřív, ale nakonec vše dopadlo úplně jinak. Termín porodu jsem měla stanoven na 4. 8. 2010, ale Klárce se ven ještě nechtělo. Mně bylo dobře, takže jsem se v ničem neomezovala - to znamená, že jsem chodila manželovi pomáhat do práce dělat papíry (účty a tak), ubíhaly dny a stále se nic nedělo a mně bylo pořád fajn. Měla jsem už dva dny po druhém termínu 13. 8. - bylo ráno, když jsem přišla od doktora, se kterým jsem se domluvila, že pokud se do 3 dnů nerozrodím, tak budu muset na vyvolání.

15. 8. ráno jsem se rozhodla, že obléknu Matyho a půjdeme se podívat na manžela do práce. Matýsek byl oblečený a čekal na mě v kočárku než se doupravím, abysme mohli vyrazit, když v tom mě divně píchlo v zádech - něco jako křeč, která mi nedovolila se pomalu ani narovnat. Když to přestalo, tak jsem se rozhodla raději zůstat doma. Matyho jsem zase svlékla, dala ho do postýlky a za chvíly spokojeně usnul, já jsem se natáhla na postel, že si odpočinu. Najednou mě zase píchlo v zádech a začala jsem i trochu pociťovat tvrdnutí bříška a kontrakce. Říkám si, a jéjé a je to tady.

Chvilku byl klid a pak znova bolest, tak jsem si vzala hodinky a začala jsem si je měřit, a ejhle byly už pravidelné po 10 minutách. Zavolala jsem manželovi, ať v klidu dorazí domů, že už mám stahy, a cestou se zastaví pro babičku, která bude hlídat Matyáška. Přijel asi za hodinu i s babičkou, která chudák brečela prý už v autě. Péťa se mě ptal, jedem?, ale mě se ještě nechtělo, dokud mi nepraskne voda! Jen co jsem to dořekla, ryc a pode mnou byla louže, a stahy po 5 minutách. Tak jsme vyrazili do porodnice. Dorazili jsme tam a bylo akorát 12.45, a to už jsem měla stahy pravidelně po 3 minutách a myslela jsem, že prasknu.

Napojili mě na monitor, sepsali se mnou při obrovských bolestech všechny papíry. Já už prosila manžela, ať me drží za ruku, že to hrozně bolí a že se hrozně bojím. Pak přišel doktor, prohlédl mě a zvolal na mě - maminko jste otevřená na 6 cm, tak zachvilku jdeme na to. Bylo asi 13.20. Šla jsem do sprchy, kde se mi na chvilku ulevilo. Když jsem přišla na pokoj, tak se mi najednou podlomila kolena a malém jsem upadla a měla stahy, už po 2 minutách. Manžel zazvonil na sestru, která přišla rovnou i s doktorem. Kouknul na mě a řekl, že jsem otevřená už na 8 cm a jdeme rodit. Pomohli mi vylézt na kozu a já konečně mohla naplno začít tlačit. Na sál jsme dorazili v 13.50 a já už skoro omdlévala.

Manžel mě chytil za ruku a řekl, miláčku to zvládneš. Sebrala jsem všechny zbytky sil - dvakrát jsem pořádně zatlačila a naše Klárka byla na světě s mírami 4150 g a 52 cm.Po 4 dnech už jsme si ji vezli domů - byla krasná, zdravá, spokojená a hlavně byla naše. Při první návštěvě v poradně jsme měli krásných 4360 g 53 cm. Onen osudný den jsme byli všichni venku na procházce -bylo krásně teplo a svítílo sluníčko. Když jsme přišli domů, svlékli jsme děti a chystali jsme se je vykoupat. První se šel koupat Matýsek, který je ve vodě jako kachna. Po vykoupání jsem ho nakrmila, pomazlila jsem se sním a šly jsme ho uložit do postýlky.

Potom jsme šli vykoupat naši Klárku - byl to náš rituál, koupat děti společně. Klárka spokojeně kopala nožičkama - koupání měla moooc ráda. Osušila jsem ji, namazala tělíčko levandulovým olejem, učesala, nakrmila a pomazlila!(vůbec jsem neměla ponětí, že se s ni mazlíme a ukládáme už naposledy - vlastně by mě to ani ve snu nenapadlo. Uložili jsme ji do postýlky, pustili jsme ji písničku na spaní a šli vedle do pokoje. O dvě hodinky později jsem je šla zkontrolovat a oba dva spokojeně spinkali. Potom jsme si s manželem pustili film a usnuli jsme u něj - což si dodneška vyčítám a dávám za vinu.

Když jsme se probudili, bylo asi kolem 5.30. Bylo mi divné, že se ani Klárka neprobudila na jídlo. Vstala jsem a šla děti zkontrolovat. Matýsek spokojeně spinkal, ale když jsem se podívala do Klárčiny postýlky, tak jsem málem omdlela. Klárka ležela v postýlce a měla nafialovělou pusinku. Rychle jsem ji vzala do náruče, ale ona byla jako hadrová panenka. Rychle jsem zavolala manžela, který přiletěl jako blesk. Říkám mu, Klárka nedýchá a má fialovou pusinku. Okamžitě zavolal sanitku, mezitím nám paní v telefonu říkala, co máme dělat, abychom ji pomohli. Když přijela sanitka, tak si pan doktor vzal malou a s kolegou pokračovali v oživování.

My jsme stály za nimi v naprostém šoku a hlavně já se záchvatem bezmoci, smutku a pláče (manžel pláč statečně zadržoval). Mezitím, a to jsem ani nazaregistrovala, přiběhla sousedka s pláčem a manžel jí dal prý Matýska a ona ho odnesla. Zdálo se mi to nekonečné, když měl doktor malou u sebe. Pak se najednou po půl hodině zvedl a se slzami v očích nám řekl, že nemohl nic dělat a že Klárka je mrtvá už delší dobu, podle té nafialovělé pusinky a snížené teploty tělíčka. V tu chvíli, když jsem slyšela lékařova slova, mě přepadla ještě větší bezmoc a zděšení. To přece nemůže být pravda, moje holčička nemůže být mrtvá, to není možné - už jsem se naplno"rozeřvala.

Nebyla jsem vůbec k utišení (kdo by byl v tu chvíli?) Za chvíli jsem byla tak vyčerpaná, že jsem zkolabovala a probrala jsem se prý až v sanitce na cestě do nemocnice. Manžel tam byl se mnou, držel mě za ruku a už nedokázal zadržovat plač. Kde je Matýsek? ptám se ho! Až tam jsem se dozvěděla, že ho máme u sousedky. A kde je naše holčička? a znovu jsem se rozbrečela. Řekl mi, že ji pan doktor zabalil do deky a odvezl jinou sanitkou, která pro ně přijela, protože tou prvni jsem odjela s jiným lékařem já. Když jsme přijeli do nemocnice, tak už jsem na tom psychicky byla tak zle, že jsem opět zkolabovala a musely mi prý zavést kapačky a silná sedativa, protože doktor měl obavy o můj zdravotní stav.

Když jsem se po dvou dnech probudila, tak jediné na co jsem myslela a chtěla, bylo být s mojí holčičkou a jít za ní. Rozbila jsem skleničku, kterou jsem měla na stolku a chtěla si podřezat žíly. V tu chvíli akorát přišel manžel, chytil mě za ruku a řekl, co to děláš? Co blázníš? Je tady Matýsek a ten potřebuje maminku, která se o něj bude starat spolu s tatínkem. A jsem tu taky já a já tě miluji a potřebuji tě. Já vím, že to bude težké miláčku, ale spolu s naším synem to zvládneme a objal mě.

Když mě po týdnu propustili z nemocnice domů, kde to na mě opět všechno padlo, nám sousedka přivedla Matyáška, který ke mně přiběhl a chytil mě okolo krku. V tu chvíli jsem si vzpoměla na manželova slova, „Matýsek tě potřebuje“. Byla nařízena soudní pitva, která ale neukázala přesnou příčinu smrti - doktor nám řekl, že se stává, že děti zničeho nic přestanou dýchat a bez příčiny zemřou! Prý se tomu řiká Syndrom náhlého umrtí dítěte. Naše malá nám umřela přesně v den, kdy jí byli pouhé dva měsíce, 15. 10. 2010. Bolí to hrozně moc a nikdy bolet nepřestane, ale ta doba, po kterou tu byla s námi, byla báječná. Chtěla bych se omluvit za ty slohy, ale hrozně mi pomáhá, když se z toho můžu vypsat! Na závěr bych chtěla ještě napsat svému andílkovi vzkaz!

Naše milovaná Klárko! Vždy jsi pro nás byla, jsi a budeš naše holčička, která nám i přes svůj krátký život dokazovala, že život umí být krásný!

Maminka, Tatínek a Máťa

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 5.0 bodů
Stránka:  1 2 Další »
 Váš příspěvek
 
Katrinka
Závislačka 3010 příspěvků 02.03.11 07:42

Valinko, po tváři mi stékají slzy…
Je mi tak strašně líto, co Vás potkalo. Z celého srdce Vám přeji, ať vše co nejrychleji přebolí a z Vašich duší se vytratí bolest a smutek :srdce: :hug: :srdce:

 
rybana75
Extra třída :D 10663 příspěvků 02.03.11 08:05

Bože, už zas…proč se tohle stává ? Proč je ten svět tak nespravedlivej ? :cry:
Je mi to tak líto…nemůžu zadržet slzy :cry:
Valinko, přeji celé Vaší rodině hodně hodně moc síly ! :hug: :hug: :hug:

 
adajar
Zasloužilá kecalka 909 příspěvků 02.03.11 08:18

Ahoj je to moc smutne a deti by nemeli umirat. Moc vam drzim palecky at ta bulest neni tak velka.

 
market.s.87
Ukecaná baba ;) 1801 příspěvků 02.03.11 08:25

:cry: :cry: :cry: :cry: po přečtení tvého deníčku se mi rozkutálely slzy po tváři jako už dlouho ne. přeji at je brzo lépe, jestli to vubec jde. taky máme matyska a neco se mu stát tak to asi nezvladnu, jeste že máš tak supr rodinku :hug:

 
nataluska
Kelišová 6579 příspěvků 02.03.11 08:51

Čtu tvůj příběh a tečou mi slzy.Vzpomínám si,jak jsem před 10 lety byla na pohřbu 5měsíční holčičky Simonky,dcerka mého kamaráda.Taky zemřela v noci.Přeju ti,aby vše co nejrychleji přebolelo a nylo zase líp.Tvůj syn a manžel tě potřebují.

 
Julliet
Kecalka 105 příspěvků 02.03.11 09:49

Je to šílený.Mám přesně o měsíc mladšího synka.Strátou jsem si prošla též.Vím jak to bolí a takle bolest by rodiče vůbec neměla potkávat.Přeju hodně štěstíčka na překonání vaši ztráty.Máte andílka,který vás teď bude opatrovat. :andel: :andel: :andel:

 
Kamča.dalmatinka
Hvězda diskuse 46984 příspěvků 02.03.11 10:50

Naše Klárinka zemřela jako 6 letá nádherná princezna při tragické nehodě na štědrý den.Klárky jsou určitě vyjímečné holčičky a občas mám pocit že toto jméno je nějak prokleté…
Přeji upřímnou soustras a mnoho sil.Není den kdy by jsme na naší Klárinku nemysleli.Za 7 dní by oslavila své narozeniny..
Nám hodně pomohla organizace dlouhá cesta. :hug: :hug: :hug:
Hodně hodně sil…

 
Iwi
Závislačka 3379 příspěvků 02.03.11 10:56

je mi to moc lito, tohle by se nemelo stavat. ani nemam slov :cry:

 
Tamarka
Kecalka 333 příspěvků 02.03.11 11:54

Je mi to líto, budte silní, bez slz to nejde ani číst..

 
žirafííí  02.03.11 11:59

je mi to strašně líto :cry: ,to je šílený.slova jsou zbytečná-Přeji hodně sil :hug:

 
Zrzulka
Povídálka 43 příspěvků 02.03.11 12:07

:srdce: Ani nemám sílu napsat svoje pocity.Přes krokodýli slzy nevidím.Uvědomuji si,že mi v postýlce spinká Mojmirek,který se narodil koncem srpna a moc si toho vážím,že je vše v pořádku.Vlastně všech svých dětí sí vážím,že jsou vpořádku.
Vám strašně držím palečky ať už je líp a myslete na to,že Maty Vás potřebuje.Jste jeho maminečka a bylo by mu bez Vás smutno.S manželem i rodinou to zvládnete.Bude to těžké,ale zvládnete.Držím Vám palečky :srdce: :hug: :srdce: :kytka: Držte se .......

 
martina75
Zasloužilá kecalka 648 příspěvků 02.03.11 12:08

K tomu se nenechá snad ani nic říct ..upřímnou soustrast :cry: :cry: :hug:

 
LydaM
Závislačka 3740 příspěvků 02.03.11 12:34

Je mi opravdu moc lito co se Vám stalo.. :hug: …ale musíš byt silna pro Matyho! I ja prisla o miminko…nepreboli to nikdy jen se to otupi.. :hug: neboj bude lip…ja uz mam doma monitor dechu a nekdy jak spusti alarm,tak letime oba s manzelem…ne jednou jsem nastla Tondu jak hadrovou panna-ale vzdy dychal,jen tak tuze a lehce spal ze to spousti :cry: ale jsem za to rada…

Příspěvek upraven 02.03.11 v 12:34

 
petrusepetrus
Ukecaná baba ;) 1309 příspěvků 02.03.11 12:37

:-( :cry: tohle by se dít nemělo…buďte stateční :hug: :hug: :hug:

 
Mahja
Závislačka 4736 příspěvků 02.03.11 12:56

To je tak smutné, slzy mi tečou proudem! :cry:
Nedokážu si představit, že bych přišla o toho svého lumpíka.
Přeji Ti hodně síly a milující rodinu, protože ta díra v tom srdíčku se určitě nikdy celá nezacelí.

 
Ditta77
Závislačka 4156 příspěvků 02.03.11 14:35

Ku.va život!!!!!!!!!­!!!!!!!!!!!!!!!!!
Omlouvám se :cry: :cry: :cry:
už po páté mažu svůj komentář-nelze k tomu nic napsat
Mám úplně sevřené hrdlo a brečím jako dítě..........
Valinko co můžeme všichni popřát-aby jste se s takovou bolestí naučili žít :hug: :hug: :hug:

 
Veveří
Ukecaná baba ;) 1492 příspěvků 02.03.11 15:19

Valinko, je mi to moc líto, ani neumím popsat jak mě bolí, co se ti přihodilo.
Jen bych se zastavila u toho, že jste s manželem usnuli u filmu a ty si to vyčítáš. Tohle si nevyčítej, nejspíš by se to stalo, i kdybys spala vedle malé ve své posteli.
Přeji ti hodně síly :srdce:

Příspěvek upraven 02.03.11 v 15:20

 
andreaeliska  02.03.11 15:20
...

Valinko preji hodne sil,male deti a vubec deti by nemely umirat

 
makina
Neúnavná pisatelka 15295 příspěvků 02.03.11 16:49

Tohle se nemá dít :-( :-( :srdce:

 
cher  02.03.11 18:59

Tyhle deníčky vždycky hrozně obrečím. Přeji strašně moc sil na překlenutí těžkého období :srdce: :srdce: :srdce:

 
rosolina
Kelišová 6653 příspěvků 02.03.11 20:35

Dobrý večer, ani ve snu si nedokáži představit tu bolest nad ztrátou miminka. Vím, že to asi řekne každý, ale drž se a jen čas tu bolest trochu otupí. Daniela

 
Fiducia
Neúnavná pisatelka 18895 příspěvků 02.03.11 20:44

Vali :hug: :hug: :hug:

 
Mona.M
Echt Kelišová 9099 příspěvků 02.03.11 20:49

I přes slzy jsem Tvůj deníček přečetla až do konce.A nevím co říct snad jen přeju celé Tvé rodině hodně sil :hug: :srdce:

 
Habibi2606
Kecalka 163 příspěvků 02.03.11 21:05

Jak by si člověk přál vrátit čas… Je mi to hrozně moc líto! Nemůžu nějak zastavit slzy. Přeji hodně sil, ať se ráda zacelí a váš Andílek vás ochraňuje.

 
Labužník Alenka02
Nováček 4 příspěvky 02.03.11 21:30
Strašné

mám 2,5 měsíčního chlapečka a při té představě se mi svírá srdce…přeju hodně sil a vím, každá útěcha je v té bolesti marná…

 
Haňulda
Zasloužilá kecalka 714 příspěvků 02.03.11 21:45

Valinko :hug: to je moc smutné…tohle by se nemělo stávat..né maminkám a né miminkám…třeba si tam ti naši :andel: spolu hrají…já věřím že už to budeš mít jen a jen super… :srdce:

 
Alficek
Kelišová 5542 příspěvků 02.03.11 22:01

tohle by se nemělo vůbec dít,je to strašné,ani nevím co ti napsat,drž se holka

 
Lotynka
Stálice 93 příspěvků 02.03.11 23:00

Moc na vas myslim a preju hodne sily a hlavne cas, ktery tu bolest alespon trochu otupi. Zivot je tak krehky a nespravedlivy, proc se tohle stava, proc? Srdce me boli, smrt Klarky je prevelika tragedie, nepochopitelna. Musite byt silna pro Matyska, Klarka bude navzdy ve vasem srdci!

 
Natylka
Echt Kelišová 9480 příspěvků 03.03.11 09:25

Valinko tečou mi slzy :cry: buď silná holka a pohlaď za nás Matyho :hug: a sebe také :lol:

 
ze.janina
Ukecaná baba ;) 1634 příspěvků 03.03.11 13:43

:hug: :hug: :hug: ani nemůžu psát ,jak mám oči zalité slazami,vždy když čtu tyhle smutné příběhy,vzpomenu si na svoji holčičku,tolik mi chybí…vím i ty by jsi dala cokoliv aby byla malá tet s vámi…ale ty tet musíš žít dál,už kvůli těm dvěma pkladům co nosíš pod srdcem :hug: :hug: :hug: :hug:

 
didafifa
Kelišová 6429 příspěvků 03.03.11 16:44
valinko

zlaticko :hug: :hug: :hug: vim jak pro tebe muselo byt tezke napsat tenhle denicek ale jak uz jsem ti jednou napsala myslim si ze dusicka tvoji holcicky se vratila a jeste aby ji ten cas v tehotensvi rychleji utekl tak si sebou privedla kamarada :hug:

 
piskle2
Ukecaná baba ;) 1570 příspěvků 03.03.11 23:06

Valinko - Jsi naprosto přenádherná, úžasná bytost. Klárka ti posílá dva dárečky, o kterých již víš. Mám tě ráda a :hug: tě, poklade. Je mi to moc moc moc líto. :hug:

 
Daniela PB
Kecalka 191 příspěvků 75 inzerátů 05.03.11 19:58

Valinko, nedokážu si představit bolest se kterou žiješ, ale zároveň ani tu neuvěřitelnou sílu se kterou každé ráno vstáváš… Držte se :hug: …

 
Monny
Hvězda diskuse 36574 příspěvků 06.03.11 10:05

valinko - obdivuju te, obdivuju kazdeho, kdo se tomu dokaze postavit a jit dal… :hug:
Zivot nam vzal milovane a blizke osoby, ale ty i presto stale zustavaji v nasich srdich a myslenkach, a ja si vazim toho, ze me nikdo tyto myslenky nevezme… :hug:

 
Caty  06.03.11 22:39

Přes slzy nevím, co napsat, snad jen přeju hodně, hodně, strašně moc síly a krásných dní s Matýskem.
P.S: Nic si nevyčítej, osud nikdo nepřemůže a za Klárčinu smrt nemůžete ani jeden.

 
Drak26  09.03.11 11:37
Cítím s Vámi

Ač se považuji za celkem drsného chlapa, tak jsem se při čtení rozbrečel jak malej kluk s tím, že jsem to snad raději neměl ani číst. O dva dny dříve než Vaše malá odešla se nám narodil první syn a představa, že bychom o něj přišli je mou noční můrou. A jsem přesvědčen o tom, že bych to asi nezvládl a „šel“ za ním. Máte skvělého manžela a malého kloučka, který Vás skutečně potřebuje, takže musíte být silná (lehce se to píše, ale hůř se tím řídí, já vím…) a být zde pro něj. Přeji Vám hodně síly a malému pevné zdraví!!!

 
bodlasek
Kelišová 5596 příspěvků 09.03.11 12:41

Přes slzy jsem dočetla do konce. Přeji vám hodně síly

Příspěvek upraven 09.03.11 v 12:41

 
Mirkys1  09.03.11 12:44
Naše holčičky

ahoj Valinko, obdivuji tvojí sílu, já mám rozepsaný deníček už od října minujého roku a nemám ještě sílu ho sem dát. V roce 2009 se mi podařilo po 4 letech snažení otěhotnět, ale bohužel těhotenství bylo mimoděložní, první rána. V roce 2010 v březnu jsem našla 2 čárky a málem jsem strachy omdlela, že něco nedopadne dobře. Všechno bylo v pořádku a prcek rostl(nenechali jsme si říct jestli to bude chlapeček nebo holčička, miminko mělo být překvapení:-)A pak z ničeho nic, skoro z hodiny na hodinu ve 25+5 jsem začala rodit. Okamžitě do nemocnice, na kapačky, zastavit kontrakce,odebrat krev. zjistilo se že mám nákej hroznej zánět, takže i antibiotika. Nemusím popisovat tu hrůzu co jsem prožívala. Když už se zdálo že léčba zabrala, tak mi praskla voda a nastal poplach, okamžitě na sál, primař, operační tým, mazec. Když mě odváželi ze sálu, tak jsem se na vteřinku probrala a koukla jsem na přítele. Stál tam úplně zhroucenej. Ještě mi stačil říct že máme holčičku(holčičku jsem si tajně přála)Miruška měla 930g a 37 cm. Ráno když za mnou přišel, tak říkal, víš jak se jmenuje? Miruška, dal jsem jí jméno po tobě jako bojovnici! No a nastalo 7 dní pekla. Miruška byla sice stabilizovaná, ale byla na ventilátoru, nemohla sama dýchat. Všude hadičky, pípající přístoje. Neskutečný strach!!! Vypadalo to vše nadějně, už jsem chodila odstříkávat i mlíčko, ale strach o Mirušku byl větší a větší, nepopsatelný. No a pak jednou, když jsem šla s mlíčkem, tak vidím paní doktorku jak si odchytla Mého přítele a něco mu říká, podle jeho výrazu v obličeji jsem věděla že se stalo něco strašnýho, chtělo se mi omdlít. Ptám se ho co se děje, co se dějéé!!! Miruška nám umře, řekl. Nastalo krvácení do mozečku.
Dneska je to přesně půl roku co se mi moje hočička narodila. Akorát jsem přišla ze hřbitova. Bolest, bolest, bolest. doufám že spinkala a že jí nic nebolelo. Ale děkuju jí za to, že jsem mohla být její maminkou i když na tak krátkou dobu. Je krásný poznat ten pocit být maminkou a je hrozný zažít pocit bezmoci nad ztrátou dítěte.
Dodnes mi nikdo nevysvětlil proč se nám to stalo. Neměla jsem žádné gynekologické potíže až do toho osudného dne a diagnoza byla, zánět plodových obalů.
Jenom jednou jsem si jí směla pohladit, myslím na Mirušku každý den, pořád pořád pořád!
Doufám, že si tady jednou budeme moct napsat štastnější zprávy. Přeji ti, aby jednou bylo vše lepší a ty si chovala tu malinkou vonavou holčičku!!!!

 
Simoncicak
Zasloužilá kecalka 584 příspěvků 09.03.11 22:59
JE TO STRAŠNÉ

TED JSEM DOČETLA VÁŠ PŘÍSPĚVEK A SE SLZAMY V OČÍCH ŠLA RACHLE ZKONTROLOVAT SVOU SEDMIMĚSÍČNÍ DCERU,JE MI VÁS LÍTO A HLAVNĚ VAŠÍ MALÉ KÁRKY :cry: ŽIVOT JE NĚKDY STARŠNĚ NESPRAVEDLIVÝ.VÁM HLAVNĚ PŘEJI AT JSTE SILNÁ KVŮLI SYNOVI KTERÝ VÁS OPRAVDU MOC POTŘEBUJE A I KVŮLI VAŠEMU MANŽELOVI KTERÝ TO S VÁMI TAK STATEČNĚ PROŽÍVAL..DRŽÍM VÁM PALCE DO DALŠÍHO ŽIVOTA A DOUFÁM ŽE TO ŠPATNÉ UŽ JSTE SI VYBRALI A BUDETE MÍT ZDRAVOU A ŠTASTNOU RODINU

 
verrik
Kelišová 6692 příspěvků 10.03.11 13:59

Valinko, tak to je jeden z nejvíc smutných článků co jsem kdy četla, ještě teď pláču. Máte úžasného manžela a milovaného synka, ti vám pomůžou se s tím postupne smířit, bolest určitě nikdy nepoleví a nevymizí,ale máte další dva človčky, pro které musíte žít, potřebují vás a hodně vám budou i pomáhat. Pro ně to musí být taky hrozné,ale obzvlášť manžel, ten musí být silný taky mu zemřelo dítě a on ještě utěšuje Vás a je Vám oporou. Přeji hodně sil…

 
Maruska71
Povídálka 17 příspěvků 11.03.11 20:47

Valinko,i když to zřejmě není možné,přeji pevné nervy…Bolí to a je to šílené!!! Držte se !!!

 
Maruska71
Povídálka 17 příspěvků 11.03.11 20:50

Stejně jako Valince vám přeji mnoho sil…Je to šílené,tolik bolesti…

 
pannacotta
Generální žvanilka 24984 příspěvků 12.03.11 19:46

takto sem uz opravdu davno nebrecela :cry: :cry: :cry: je mi to hrozne hrozne moc lito..nechapu broc daruje BUH zivot kdyz ho vzapeti vezme..je to nespravedlive…u­primnou soustrast a pevne nervy :cry:

 
zitorka
Ukecaná baba ;) 2198 příspěvků 13.03.11 21:17

Vali :hug: :hug: :hug: :hug: jednou to bude lepší, slibuju… :srdce:

 
Smaikii89
Zasloužilá kecalka 757 příspěvků 26.03.11 23:51

Je to moc smutné..přes slzy nic nevidím..
Valinko…drž se!!!!!!!!

 
LucieŘ
Závislačka 3673 příspěvků 27.03.11 22:38

VALI,též mi po tváři tečou proudy slz :cry:
Je strašné co se stalo,a je mi to moc líto.Máte krasného syna Matyho,a pro něj musíte žít…Vím,že to moc moc bolí…
Hodně štěstíčkA

 
mobilishky
Kelišová 5021 příspěvků 29.03.11 13:01

nedokážu zadržet slzy, strašně mě mrzí co jste si museli prožít…nedokážu si to ani představit…přeji celé tvé rodině jen to nejlepší a hodně síly.. :hug: :hug: :hug: :srdce: :hug: :hug:

 
veverčák
Zasloužilá kecalka 985 příspěvků 29.03.11 23:15

Valinko,je mi to moc líto.Jak psaly i jiné,tak přes slzy vůbec nevidím.To by se opravdu nemělo stávat :cert: .Já mám taky jednoho syna a od začátku těhu jsem chtěla monitor dechu.Některé kamarádky na mě koukaly jako na hysterku,že je to zbytečné,ale teď vidím,že není,i když jsem si říkala,jestli bych mu dokázala pomoct,kdyby přestal dýchat.Zapínala jsem ho asi do roka a půl i na spaní po obědě.Moc ti přeji,ať ta největší bolest brzy přebolí, i když je jasné,že se úplně nestratí nikdy.

 
Lamiia
Zasloužilá kecalka 533 příspěvků 30.03.11 20:49

Valinko držte se.. také přes slzy nevidím.. mé tchýňce se stalo něco podobného s jejím 14 denním prostředním synkem a já se jí ptala jak se to dá vůbec přežít.. ona mi říkala památnou větu, že bolest nikdy nepřejde, ale dá se s ní naučit žít..tak přeji hodně sil a už jen vše dobré…

 
hekudo
Stálice 91 příspěvků 03.04.11 21:06

Vali, nikdy jsem neměla ráda citát, že čas vše uhojí… bohužel jsem v životě zjistila, že na tom něco je… Přeju hodně síly, žíj pro manžela, Matýska a věř, že bude lépe… Ti naši andílci si tam spolu pěkně hrajou a je jim fajn. Drž se! Soucitím s tebou.

Vložit nový komentář
Stránka:  1 2 Další »
Poslat
nový deníček