Klikatá cesta z hor až na konec světa – druhá část

LiliSun  Vydáno: 29.06.16

Pokračování příběhu o cestě z hor až… no hodně daleko.

V září 2010 jsem se s polovinou svého majetku a plna očekávání stěhovala na olomoucké koleje. UPOL disponuje několika kolejními komplexy, které jsou rozházené více méně po celém městě, já šla na ty nejnovější, které se zdály být nejlépe vybavené a umístěné v klidové zóně. Věděla jsem, že domů budu jezdit tak maximálně jednou za měsíc a nechtěla jsem proto bydlet úplně provizorně.

Úplně náhodně jsem si v seznamu volných pokojů vybrala ten s číslem 312, prostě proto, že jsem záměrně hledala nějaké dobře zapamatovatelné číslo. V tu chvíli jsem ovšem netušila, že tahle nedůležitá maličkost ovlivní celé moje působení na bakalářském studiu a že díky ní se vlastně dostanu až tam, kde jsem teď.

Na buňce ve třetím patře neředínských kolejí nás bydlelo šest ve čtyřech pokojích, se spolubydlícími jsem se ovšem potkávala postupně až během prvního týdnu školy, v závislosti na našich rozdílných harmonogramech. Jednou odpoledne mi někdo neočekávaně zaklepal na dveře a já po jejich otevření zůstala stát jako přikovaná a nezmohla se na slovo.

Přede mnou stál poměrně vysoký, kulatý Asiat, který jako by právě vypadl z jednoho z japonských seriálů, které jsem občas sledovala. Když promluvil, přimrzla jsem k podlaze podruhé.

„Ahoj kamarádka, já jsem Karel z Taiwanu. Máš hlad? Já uvařil jsem svíčkovou.“

Nechápala jsem, ale svíčkovou nepohrdla. Kája, jak ho nazývala polovina Olomouce, studoval třetím rokem všeobecné lékařství a během následujících čtyř let se stal jedním z mých nejbližších přátel. Pomáhal mi prakticky se vším, za což mu nebudu moct nikdy dostatečně poděkovat.

A že ta jeho pomoc, hlavně psychického rázu, byla občas opravdu potřeba. Na japonštině se nás v prvním ročníku sešlo skoro šedesát a už během první hodiny gramatiky s českou lektorkou mi hlavou běhaly myšlenky na „harakiri“, což bylo v té době jedno asi z pěti japonských slov, která jsem znala. Vyučování pod vedením japonského učitele dílo zkázy dokonalo.

Po jeho větě „Nesnažte se zapamatovat si jména svých spolužáků, je vysoká pravděpodobnost, že během několika týdnů, zde již nebudou.“, jsem zaznamenala nekontrolovatelný třes horních končetin, který se lehce uklidnil někdy kolem čtvrtého semestru, aby se v plné parádě vrátil chvíli před státnicemi.

Přes neskutečnou náročnost jsem si ale celou katedru japanologie i obor jako takový opravdu zamilovala, a i když jsem se občas probouzela úplně zpocená díky nočním můrám o správném pořadí tahů ve znacích, za celou dobu mě nenapadlo studium vzdát.

V době, kdy jsem nastupovala na univerzitu, ovšem nešla japonština studovat jako samostatný obor a já si tak ke své velké nelibosti musela vybrat ještě jeden. Volba padla na filosofii, ze které jsem maturovala a na střední mě v porovnání s ostatními předměty relativně bavila. Bláhově jsem si myslela, že se stejně budu věnovat především jazyku.

Takže ne, takhle to nefunguje. Z nějakého záhadného důvodu totiž vyučující na vysoké škole nezajímá, který obor má člověk radši a tak nějak touží po tom, aby studenti projevovali stejnou snahu a nadšení na všech hodinách, bez ohledu na jejich obsah a formu.

Já se upřímně neumím moc přetvařovat, takže například zkouškou ze středověké filosofie jsem prošla nejspíš jenom díky svému naprosto zoufalému výrazu, který byl ovšem pochopitelný u člověka, jenž vstával ve tři ráno, strávil šest hodinu ve vlaku na cestě dlouhé cca čtyři sta kilometrů a pak si vytáhl tu jedinou otázku, kterou prostě za žádnou cenu nechtěl.

Ale přežila jsem. Přežila jsem osmihodinovou soubornou jazykovou zkoušku z japonštiny na konci druhého ročníku, která pro spoustu lidí znamenala vyhazov ze školy a o jejíž existenci studenti z jiných oborů dodnes pochybují (fakt to existuje, ten test trvá osm hodin a druhý den má ještě ústní část – za mě novodobá mučící metoda, španělská bota je proti tomu čajíček).

Přežila jsem všechny ty filosofické blbos… tedy texty, hodiny konverzace, znaky, šprtání historického názvosloví v japonštině, přežila jsem i hodiny čínštiny, korejštiny a vietnamštiny. Ale čím víc se blížil konec, tím víc mi docházelo, že na magisterské studium pokračovat nechci.

Nechtěla jsem se o Asii jen učit, chtěla jsem ji zažít. Mít možnost použít všechna ta naučená slova v praxi, podívat se do svatyní, které jsem zatím měla možnost vidět jen v učebnici… a hlavně jsem toužila vymazat všechny ty Platóny a Aristotely.

Filosofie opravdu nebyla oborem pro mě, přesto, že jsem jen na minimum zkoušek musela jít dvakrát a všechny filosofické předměty se mi podařilo uzavřít skoro o rok dříve než ty japonštinářské, věděla jsem, že zvolení tohohle oboru byla chyba. Ale nelituju, mělo to a stále má mnoho pozitiv a alespoň základní pojetí o filosofii by podle mě mělo patřit k běžné výbavě člověka „honosícího“ se akademickým titulem.

Každopádně mi bylo jasné, že moje šance na nějaký dlouhodobější studijní pobyt v Japonsku je relativně mizivá. V rámci školy bylo možné vyjet na jeden nebo dva semestry, člověk však musel být stále právoplatným studentem v Čechách, což jsem nechtěla.

Jednoho dne jsem se přes kamarádku dozvěděla o možnosti tříletých magisterských studijních pobytů v Jižní Koreji. Podmínkou ovšem bylo, že člověk musel nutně pokračovat v oboru, který studoval na bakalářském stupni. Měla jsem pocit, že je to přesně pro mě a rozhodla se zkusit přijímací řízení i přesto, že jsem věděla, že se do programu běžně dostanou maximálně dva studenti z celé republiky.

Jen přihlašovací proces je velmi zdlouhavý, namáhavý a taky finančně náročný. Nakonec na něj ani nedošlo, jelikož jsem za necelých půl roku při detailním zkoumání nově vypsaného výběrového řízení zjistila, že se, mimo jiné i díky již zmíněné zkoušce ze středověké filosofie, nevejdu do velmi přísného známkového průměru, který korejská strana uváděla jako jednu z prvních podmínek pro přihlášení.

Vzpomínám si, jak jsem tenkrát volala Kájovi, který byl v tu dobu na prázdninách doma na Taiwanu, brečela, až vypadával skype a on se tak najednou zamyslel a povídá „Kamarádka a proč nezkusíš jet studovat na Taiwan?“ No třeba proto, že mám za sebou jen jeden semestr čínštiny, o Taiwanu vím tak akorát, že je to ostrov a ty tam bydlíš, napadlo mě, ale nahlas jsem neřekla nic.

Trvalo ještě nějakou dobu, než mě Kája přesvědčil, že Taiwan je jednou z těch lepších variant pro magisterské studium a slíbil mi, že mi pomůže, jak jen bude moct. S jeho pomocí jsem zvládla skoro tři čtvrtě roku dlouhý proces plný papírování, při němž je třeba nechat spoustu dokumentů okopírovat, přeložit, ověřit, podepsat krví jednorožce zabitého při úplňku a to všechno dokonce krát dva – jednou pro konzulát, jednou pro univerzitu na Taiwanu.

Celým procesem jsem i přes četné hysterické záchvaty prošla, prošla jsem i přes pohovor, během té doby jsem dopsala bakalářskou práci, uzavřela zbývající předměty a dokonce se mi podařilo se z toho všeho nezbláznit.

V cestě mi stály „jen“ tři věci. Dvoje státnice a jedna obhajoba, které jsem kvůli možnému odjezdu musela nutně absolvovat ne později než do konce června. Všechny tři zkoušky mi milý univerzitní systém naplánoval v rozmezí necelých čtrnácti dnů, takže jsem střídavě pila hektolitry kávy, střídavě zvracela, modlila se a doufala v zázrak.

Jako první jsem si naplánovala státnice z filosofie, protože mi bylo jasné, že pokud zvládnu je, zvládnu všechno. Stres pro mě byl tím horší, že jsem tou dobou už držela v ruce potvrzení o dvouletém magisterském stipendiu spolu s přijímacím dopisem ze Sun Yat-sen National University v Kaohsiungu na Taiwanu. Strašně jsem se bála, ale všichni (tedy ti, kdo o mých plánech věděli) mi tvrdili, že teď už se nemůže nic pokazit, že mám všechno vlastně v kapse.

Na státnice z filosofie nás ten den dorazilo asi osm, já byla na seznamu až předposlední, což bylo přesně to, co jsem nechtěla. Každopádně mě uklidnilo, že spolužáci postupně vycházeli od zkoušky s pozitivními výsledky – prošli všichni. Na mě přišla řada až někdy kolem jedné odpoledne, vytáhla jsem si dvě otázky, jednu velmi chtěnou, druhou horší, ale s pocitem, že to zvládnu, jsem se dala do přípravy.

Samotná ústní část trvala skoro čtyřicet minut, střídavě jsem mluvila já, střídavě komise. Na některé otázky jsem odpověď znala, u některých jsem pátrala v paměti více, u některých mi přišlo, že sedím na zkoušce patřící ke špatnému oboru. Když už jsem se zkoušejícím zdála zřejmě dostatečně vydušená (a přidušená), poslali mě ven z učebny, aby mohli v klidu můj výkon zhodnotit.

Připadalo mi, jako bych před těmi dveřmi stála věčnost, ale nebyla jsem nijak nervozní. Sama sebe jsem uklidňovala tím, že jsem přeci mluvila, věděla, učila se z poznámek z hodin od konkrétních vyučujících a vytáhla si dobrou hlavní otázku. Po chvíli mě komise zavolala zpět. Už si vlastně ani nevzpomínám, co přesně mi tam tenkrát řekli, jediné, co mi ještě teď zní v uších, je: „Je nám to líto, ale budete si muset přijít ještě jednou v září.“

Ještě přibližně dalších půl hodiny jsem seděla v slzách na chodbě před učebnou a přemýšlela, jak mohl můj plán na následující dva roky během tak krátké chvíle vyhořet až do základů. Po následném telefonátu na konzulát jsem navíc měla stoprocentní jistotu, že letadlo na Taiwan odletí v září beze mě.

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.5 bodů
 Váš příspěvek
 
Michala79
Stálice 62 příspěvků 29.06.16 00:23

Už se těším na pokračování

 
luca241
Ukecaná baba ;) 1103 příspěvků 29.06.16 00:24

Ježiš to je nervák :D. To je úžasný deníček, jeden z nej, co tu kdy byly!!Hltala jsem díl I., díl II. ještě víc. Doufám, že co nejdřív bude díl III ;).

 
Twin_Star
Ukecaná baba ;) 1074 příspěvků 29.06.16 05:25

@LiliSun Super příběh! Píšu SZ. :)

 
Pov
Kecalka 177 příspěvků 29.06.16 06:04

Ne! su napnuta jak kšandy, doufam, ze pokracovani bude brzo! 8o 8)

 
H8N2O4S
Ukecaná baba ;) 1015 příspěvků 29.06.16 08:38

こんにちは、私はこれについ­て勉Š出来てあなたにとても感xしています。yしい­ですが、とても美しいです。 :hug:

 
Lumíkovec
Kecalka 341 příspěvků 29.06.16 09:02

Hůůůůůůůůůůůů… to je napínák :)

 
Anys29
Ukecaná baba ;) 1386 příspěvků 29.06.16 09:20

:potlesk: už se těším na pokračování! :-)

 
kattulda001
Zasloužilá kecalka 706 příspěvků 2 inzeráty 29.06.16 09:58

Krasne pises a uz se tesim na pokracovani. Doufam ze jsi nakonec na Taiwan odletela, je to uzasna zeme :) ja tam zila 7let a moooc rada na to vzpominam :)

 
žampion
Ukecaná baba ;) 2497 příspěvků 29.06.16 11:35

:potlesk: pěkný napínak :palec:

 
helfr
Kecalka 282 příspěvků 29.06.16 13:05
Můj tip?

Holky, já tipuji, že autorce se podařilo v září dokončit školu a vyřídit si odklad nástupu na univerzitě - ten vyřídil její budoucí manžel a otec čtyř dětí Kája :mrgreen:

 
quinty
Zasloužilá kecalka 602 příspěvků 5 inzerátů 29.06.16 13:27

Paradni denicek!

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 29.06.16 13:30

Všem mockrát děkuji za milé komentáře. Vážím si jich. :srdce: Jinak @helfr, teď jsem se fakt zasmála. :mrgreen: Detaily si nechám až na část číslo 3, ale o Kájovi můžu prozradit, že momentálně pracuje jako doktor v Rakousku a letos se nejspíš bude ženit. A mě si brát rozhodně nebude. :lol:

 
Eemii
Neúnavná pisatelka 15214 příspěvků 1 inzerát 29.06.16 14:23

A ja vim, jak to dopadne, heeec :dance: :mrgreen:

Super, jak minule. :kytka:

 
reinkarnace
Závislačka 3763 příspěvků 6 inzerátů 29.06.16 14:38

Hehe Gábi dobrý…já už to teda znám celé, ale novinkou pro mě bylo nastínění příchodu do školy ;) jo a dlužíš mi SZ :pankac:

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 29.06.16 15:19

@reinkarnace chystám se na ni, ještě stále jsem se přes krabice nedostala k počítači :mrgreen:

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 29.06.16 15:20

@kattulda001 7 let? Wow! Kde jestli se můžu zeptat? :)

 
kattulda001
Zasloužilá kecalka 706 příspěvků 2 inzeráty 29.06.16 15:48

@LiliSun jj byla jsem tam s rodinou, a prozmenu dalkove studovala v Praze :) 4roky v Taipei a 3roky Taichung

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 29.06.16 16:56

@kattulda001 Ty jo tak to koukám. Takže musíš mít čínštinu na profesionální úrovni, co? :) nestýská se ti někdy? 7 let je teda dlouhá doba…

 
kattulda001
Zasloužilá kecalka 706 příspěvků 2 inzeráty 29.06.16 20:39

@LiliSun nepamatuju si cinsky temer vubec nic.. mluvila jsem anglicky popripade rukama nohama :mrgreen: kdyz tam tedy clovek zil, tak se potrebna slova naucil, ale jak je nepouzivam z hlavy se vykourili.. styska…to nejde rict styska, ale. desne rada by jsem tam jednou jela na delsi dovcu, vzit manzela, deti a ukazat jim.kde jsem zila,.kdyz jsem byla.tam moc se mi tam. libilo, ale ja s rodinou zila hooodne let v zahranici ne jen Taiwan a tak jsem ted rada ze jsem v Cechach:)

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 30.06.16 07:35

@kattulda001 Tak to závidím, musíš mít spoustu zážitků a vzpomínek. :) a doufám, že se ti podaří tu dovolenou tady jednou opravdu uskutečnit i s celou rodinou. :srdce:

 
Martinka97
Stálice 53 příspěvků 02.07.16 14:08

To je napínavé, kdy bude třetí část? :)

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 02.07.16 15:15

@Martinka97 doufám, že se mi podaří dopsat ji během příštího týdne :)

 
Avrun
Kelišová 7495 příspěvků 11.07.16 18:27

AAAAaaaaa, já chci pokračování :mrgreen:

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 12.07.16 16:57

@Avrun nějak nestíhám :oops: pokusím se dopsat třetí část během tohoto víkendu, tak snad se tu příští týden objeví. :hug:

 
Uživatel je onlinehabet
Kecalka 447 příspěvků 28.08.16 05:19

Tak to vypada, ze se další pokračování někde zatoulalo :(

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele