Klikatá cesta z hor až na konec světa – první část

LiliSun  Vydáno: 24.06.16

Moje máma vždycky tvrdila, že to nebudu mít nikdy jednoduché. Že si se mnou život pohrává a že na dosažení jakýchkoliv cílů potřebuju ujít dvojnásobnou cestu v porovnání s ostatními. Byla to pravda. A asi pořád je. Nechci si stěžovat, ba právě naopak. Během několika posledních let jsem vlivem událostí začala věřit na osud, na to, že co se má stát, to se taky stane. Začala jsem věřit, že není třeba upínat se ke konkrétním cílům a držet se jich jako záchranného lana. Není třeba se bát a plakat nad „ztracenými“ příležitostmi. Protože… co se má stát, to se prostě stane.

Už jako malá jsem věděla, že chci poznávat svět, cestovat, setkávat se s odlišnými lidmi, kulturami, učit se jazyky. A taky jsem věděla, že existuje pouze malá šance na to, že se mi mé sny někdy splní. Na druhý konec světa cestují přeci jenom bohatí, mimořádně nadaní a úspěšní. A já nebyla ani jedno.

S mamkou jsme vlastně taky bydlely na takovém konci světa, v kopcích Krkonoš s výhledem na Sněžku. A ne, nebyla v tom žádná romantika, byl to těžký a nepohodlný život plný odříkání.

Celá situace se navíc ještě zhoršila, když se můj táta jednoho dne rozhodl jít si - už poněkolikáté - vlastní cestou a my zůstaly samy. Z tohohle období se mi vzpomínky slévají do sněhových závějí, mimo nich neexistovalo moc věcí, které by stály za řeč. Měla jsem pocit, že v tom sněhu zůstaneme pohřbené navždycky.

Všechny roky byly stejné – dlouhá zima, únavné dojíždění do školy, nemoci. Je vlastně celkem absurdní, že jsme se v každé volné chvíli snažily utéct z tak krásného místa, za jehož navštívení jiní lidé platí tisíce. Jenže my toužily po pohodlném městském životě. Alespoň občas.

A tak jsme se jednoho dne rozhodly odejít. Bylo mi šestnáct a nadšení ze mě prýštilo každým pórem. Připadala jsem si volná, strašně jsem toužila po životě ve městě, po dostupných kamarádech, za kterými bych nemusela cestovat světa kraj, po kinech, po zábavách, po všem, co jsem do té doby neměla a ostatní ano.

Vracely jsme se vlastně domů, do města, ze kterého pochází celá naše rodina. Pro mě to bylo ale úplně nové místo, kromě pár prázdninových týdnů u babičky jsem tam nestrávila žádný čas a nikoho jsem neznala. Na tomhle rozporuplném místě jsem měla zůstat dalších pět let. Ironií osudu jsme se z krásné přírody našich nejvyšších hor dostaly do oblasti, ze které lidé utíkají a jezdí si napravovat zdraví do míst, jako bylo naše bývalé bydliště.

Tady začalo moje divoké období. Asi jsem se svou nově získanou svobodou neuměla naložit a jako bych se bála, že mi ji zase někdo vezme, snažila jsem se užít si každou vteřinu. Moc jsem se neučila, chytla se ne úplně ideální party, kde se hlavně pilo. Připadala jsem si tak důležitě, tak dospěle a nedocházelo mi, že si zavírám spoustu dveří, které by měly zůstat otevřené.

U některých učitelů na novém gymplu jsem se nezapsala dobře, kromě angličtiny mě vlastně většina předmětů vůbec nebavila a byla jsem ráda, když se mi podařilo tak nějak proplout na konci každého ročníku. Největší problémy jsem měla s matematikou a protože mi moje známky nebyly zase tak úplně jedno, probrečela jsem spoustu nocí, rán a písemek.

Na základce jsem byla premiantka, do první třídy jsem si nesla v podpaží přečtenou první knížku a co si tak vzpomínám, minimálně první pololetí jsem se strašně nudila. Dlouhou dobu jsem byla zvyklá na to, že mě všichni chválili, byla jsem ta chytrá a hodná.

Dodnes mám velký respekt k autoritám a i když jsem se snažila být strašně nad věcí, stejně mě mrzelo, že o mně spousta mých učitelů na střední smýšlela jako o hloupé holce, která se nesnaží, chodí divně oblečená a navíc nosí v uších zavírací špendlíky. Tohle bylo všechno, do čeho se moje osobnost smrskla.

Občas jsem to za svou vizáž dostala pěkně sežrat a prohluboval se tak ve mně pocit, že stejně nikdy nic nedokážu, že budu ráda, pokud vůbec udělám maturitu a najdu si alespoň trochu slušně placenou práci. O studiu na vysoké škole a cestování jsem v tu dobu ani nepřemýšlela, přišlo mi to příliš nereálné.

Impulsem, který jsem v té době asi potřebovala dostat, byl neočekávaný a bolestivý rozchod s mým prvním přítelem a jakési vydědění z mé původní party „kamarádů“. Najednou jsem zůstala úplně sama, chodila do třídy, kde se se mnou prakticky nikdo nebavil, neměla jsem žádnou spřízněnou duši.

Ale všechno se začalo postupně samo od sebe zlepšovat, podařilo se mi porazit všechny „problematické“ předměty, dostat se k maturitě a odmaturovat. S třetím nejlepším výsledkem z celé třídy. Učitelé nechápali a já vlastně taky ne. Před maturitou jsem se málem psychicky zhroutila, po ní prožívala nekonečný příval euforie.

Byla jsem rozhodnutá, že takhle už to zůstane, myslela jsem si, že moje špatné období skončilo a že teď už bude jenom dobře. A i když jsem si poměrně dlouhou dobu byla jistá, že vysoká škola není nic pro mě, rozhodla jsem se nakonec přihlásit. Vybrala jsem si obor Politologie afrických států, které v sobě mimo jiné zahrnovalo i možnost studijní cesty do Ghany, a snila o cestě na černý kontinent.

V následujícím období mě úplně pohltilo studium Afriky, dlouhé hodiny jsem seděla nad mapou ve snaze zapamatovat si všechna hlavní města, důležitá jezera, řeky, hory. Mojí nejoblíbenější knihou se stala kniha fotografií zachycujících africké přírodní národy – Masajové v Keni, Himbové v Namibii… Strašně jsem toužila je někdy uvidět na vlastní oči a poznat jejich svět.

Zpráva o nepřijetí na mnou vybraný obor mě zastihla ve Velké Británii, kam jsem odjela ihned po maturitě na tři měsíce jako au-pair. V rozhodnutí stálo, že mi k přijetí chybělo jen několik málo bodů, ale že není potřeba, abych se jakkoliv odvolávala, pokud by se uvolnilo místo, fakulta se mi ozve sama. Neozvala a já to vlastně ani nečekala.

Po návratu z Anglie jsem se dočkala pár pohrdavých pohledů od svého okolí a otázek typu „A proč jsi tedy nezůstala v Británii, když tě nevzali na vysokou?“ Nemělo cenu vysvětlovat, že tři měsíce hlídání cizích dětí a dělání služky, mi stačily na několik životů dopředu. S odstupem času tenhle pobyt vidím jako úžasnou zkušenost, za kterou jsem velmi vděčná, ale upřímně tenkrát jsem počítala hodiny do odjezdu domů.

Bez vysoké jsem najednou měla rok času, a tak jsme se doma rozhodly, že začnu chodit na roční kurz angličtiny, abych alespoň nějak zúročila tu svou prázdninovou cestu a zkusila si udělat mezinárodní jazykový certifikát.

Nakonec to byl vlastně pohodový rok, měla jsem čas i na občasné brigády, poznala jsem nové přátele. Jediné hořké chvíle jsem občas zažívala při třídních srazech, kde většina mých spolužáků básnila o „dospělém“ životě na vysokoškolských kolejích.

Já jsem se ale svého snu o studiu Afriky nevzdávala, rozhodla jsem se jen pro jinou školu a obor mezinárodní rozvojová studia. Po zkušenosti z předešlého roku jsem ale ještě vybírala jeden, tzv záchranný, obor. Nechtěla jsem promeškat další rok a něco mi říkalo, že bude lepší pojistit se pro případ, že by to opět nevyšlo.

Obor mezinárodních rozvojových studií se nacházel v Olomouci a tak jsem se snažila najít „pojistku“ v tom samém městě. Úplně živě si vzpomínám, když na mě v internetovém vyhledávači vyskočil obor japonská filologie na filozofické fakultě Univerzity Palackého. O japonštinu jsem se nikdy před tím nezajímala, ale přišlo mi to tak šílené, že jsem se rozhodla přihlásit.

Mamka byla nadšená, studium jazyka jí připadalo jako rozhodně lepší možnost než cestování do Afriky a mně se ten nápad postupem času taky začal zamlouvat, i když jsem stále spíše toužila po původně vybraném oboru.

Na mezinárodní rozvojová studia mě nevzali, na japonštinu v kombinaci s filozofií ano. A tak se v roce 2010 předmět mého zájmu přesunul z Afriky do Asie…

Líbil se vám deníček? Máte také co říct? Přidejte na eMimino.cz svůj deníček.
Průměrné hodnocení zápisku v deníčku 4.3 bodů
 Váš příspěvek
 
greene
Povídálka 18 příspěvků 24.06.16 08:17

Těším se na druhou část… :palec:

 
Nafrněná  24.06.16 08:44

Hele holka, ty máš talent na psaní, četlo se mi to fakt super, už se moc těším na pokračování :-) piš dál prosím :kytka:

 
reinkarnace
Závislačka 3789 příspěvků 6 inzerátů 24.06.16 09:19

Dááál, chci číst dááál :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen: super deník, dlouho jsem si nečetla tak zajímavý příběh. moc hezky napsané!!! :pankac:

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 09:26

Kore wa nan desu ka? :think:

 
Lumíkovec
Kecalka 341 příspěvků 24.06.16 09:53

:palec: už se těším na pokračování :)

 
Uživatel je onlineluca241
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 10:06

Doufám, že už je odeslána druhá část deníku -je to super čtivé :potlesk:.Úžasně píšeš.

 
reinkarnace
Závislačka 3789 příspěvků 6 inzerátů 24.06.16 10:58

@lear proč nepoužiješ kandži frajerko? :lol:

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 24.06.16 11:20

Děkuju moc všem za komentáře, ohromně mě potěšily. :srdce: každopádně se musím přiznat, že jsem nečekala, že se tu deníček objeví tak brzy, takže na druhou část se chystám až dnes večer. :mrgreen: pokusím se ji dnes dokončit a odeslat. :)

Jinak @lear a @reinkarnace, s tou japonštinou mě bavíte. :mrgreen:

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 14:57

@reinkarnace na tohle by stacila hiragana 8)
Ja tim ciste vyjadrovala udiv nad obsahem, „jsem holka z vesnice, co na gymplu moc nepredvedla, dala si 1 prihlasku na obor, o kterem vubec nic nevi, ale o kterem mam romaticke predstavy, a nevzali me. Hm.
Pak jsem si teda nasla jiny obor, ktery je stale predevsim o mych romatickych predstavach o Africe, a nevzali me zas, ale k tomu jsem si uplnou nahodou dala prihlasku na obor, o kterem nevim naprosto nic a ktery me nikdy nezajimal, a tam me vzali a maminka me pochvalila.“

Sorry, tohle nerada vidim, mam kamaradku, co studovala afrikanistiku nebo jak to nazvat v Nemecku, takze stravila podstatnou cast svych studii v Tanzanii a Nigerii. Ta romantika o Masajich na obrazku by te rychle presla.

A pak mam z FF kolegy, co se intenzivne pripravovali na zkousky na japanologii, o obor meli dlouhodoby zajem, takze pribehy o tom, „sel jsem kolem a prisel jsem k tomu jak koza k tranzistoru“ me trochu nedojimaji, protoze vetsina tehle lidi bud nedostuduje ci ten obor nakonec nedelaji, ale seberou misto nekomu, kdo o to ma dlouho zajem a tomu oboru by se venoval.

Netusim, jakou uroven ten UPOL teda ma, ani jsem netusila, ze ten obor maji…
No, tak ted cekam zaplavu prispevku vsech, kterym jsem slapla na kuri ocko :palec:

Stylisticky me dilko take nijak neoslovil a ty oslavne ody me trochu prekvapuji, je to prumerna „blogerstina“.

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 24.06.16 16:05

@lear Hiragana by na to jistě stačila, každopádně by to nevypadalo moc dobře. ;) Jinak co se týče těch romantických představ, určitě máš pravdu. Ale tak zase na druhou stranu, kdy jindy by je člověk měl mít než v 18 nebo 20 letech? Já jsem teď po skoro sedmi letech opravdu ráda, že mě tenkrát nevzali, taky moc dobře vím, že by mě ty romantické představy velmi rychle přešly. Na druhou stranu teď mám třeba spolužačku, která je původem z Botswany a strašně se těším, že se mi třeba jednou povede se za ní podívat. Prostě ten zájem o Afriku tam pořád je. :)
Jinak co se týče japonštiny, já vždycky říkám, že to prostě byla ohromná náhoda, že jsem se vůbec přihlásila a i když tím teď trochu předbíhám části číslo dvě, tak přesto, že nás na obor nastupovalo asi 60, tak jsem byla jedna z mála, kteří ho dodělali. Sice v potu a krvi, ale povedlo se. Spousta z těch lidí, kteří „měli dlouhodobý zájem a svědomitě se připravovali na přijímačky“, vypadla po prvním semestru. Ale to jaksi není moje chyba. :) Na UPOL je druhá nejstarší japanologie v ČR a studenti z ní se každoročně dostávají do Japonska v rámci stipendia japonského ministerstva (tuším školství), to že nevíš, že tam japanologie je, neznamená, že to nemá úroveň. Ne každý touží po Praze. :)

Jinak mě mrzí, že tě deník neoslovil, každopádně pokud bys měla nějaká tipy, jak jej pozvednout z „průměrné blogerštiny“, budu za ně jedině ráda. Nejsem spisovatelka, ale snažím se zlepšovat. :mrgreen:

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 16:32

@LiliSun ze by snad konecne sebereflexe? Nevidane :potlesk:
No dobre, tak to vezmu, ze to myslis vazne: uber fraze a klise. „to nebudu mít nikdy jednoduché“, „si se mnou život pohrává“, „rozporuplné místo“, „ironii osudu“, „věci, které by stály za řeč“, „počítala hodiny do odjezdu domů“, kreativni tvorba vyzaduje, aby jsi pro zazite obraty a klise hledala nova vyjadreni a novou formu. Psani je o forme, ne o obsahu.

Tempo a sled. Pises v jednom odstavci o 16 letech, ve ctyrech o jednom roce. Co je cil tveho sdeleni? Popsat destvi? Pak se mu venuj vice. Popsat cestu na VS? Pak cast o destvi a dospivani jeste zkrat.

Vsechno je to psane jednoduchymi vetami nebo souvetimi s adjektivy, proste vypraveni… neni v tom nikde dialog, podrobnejsi popis, nic. Ta nejlepsi cast je mimochodem ta, kde popisujes vas zivot v Krkonosich (" Z tohohle období se mi vzpomínky slévají do sněhových závějí […] Měla jsem pocit, že v tom sněhu zůstaneme pohřbené navždycky"). Kdybys zapracovala se stejnou intenzitou na ostatnich castech, misto abys odvykladala vypravecskym stylem pribeh a la pohadka, vyrazne by se to zlepsilo.

Ber to. pokud muzes, jako konstruktivni radu pro dnesni psani :palec:

 
sparaxis
Kecalka 190 příspěvků 17 inzerátů 24.06.16 16:34

@lear no myslím, že je zjevné, či to kuří očko je :lol:

Příspěvek upraven 24.06.16 v 16:35

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 16:39

@sparaxis ze by tvoje? :palec:

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 24.06.16 16:46

@lear Já jsem to opravdu vážně myslela. Takže děkuju, vezmu si tvé rady k srdci při psaní části číslo dvě. ;)

 
Nafrněná  24.06.16 17:05

@lear nemáš ty nějaký problém? ty tvoje výlevy co tady každý den předvádíš jsou fakt k zamyšlení… včera se ti všichni v diskuzi smáli tak z toho máš asi mindrák a chceš to nějak vykompenzovat nebo nechápu co ti je :roll:

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 17:10

@Nafrněná a tak se klidne zamysli? :think:

 
Nafrněná  24.06.16 17:11

@lear jsi asi nemocná, já nevím, no… je mi tě líto

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 17:19

@Nafrněná :lol: :lol: :lol: :lol: :mavam: :mavam: :mavam:

 
reinkarnace
Závislačka 3789 příspěvků 6 inzerátů 24.06.16 18:03

@lear aaale nebuď závistivá :jazyk: @LiliSun mě to natolik zaujalo, že jsem si přečetla během odpoledne, co mi děcka spaly, celý tvůj blog i FB. Což se u mě moc nestává, klasický „blog“ jsem v pravém smyslu navštívila historicky poprvé. Je to fakt na knížku a moc ti fandím…já jsem „bohužel“ potkala svého muže dřív, zřejmě bych taky někde poletovala..vždycky mě cestování táhlo. Ale osud tomu chtěl jinak, tak jsem teď trochu jinde :lol: ale nestěžuju si. Piš dál, fakt se to parádně čte ;) joo co mi chybí a nedočetla jsem se nikde - tvoje seznámení s mužem :P

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 18:11

@reinkarnace :roll: usetri me… az napisu blogisek o svoji ceste do Japonska ja, budes knourat „jeste, prosim“ :roll:

 
reinkarnace
Závislačka 3789 příspěvků 6 inzerátů 24.06.16 18:11

@lear řekla bych, že by sis od ní měla přečíst víc…já například u story z pohřebního ústavu celkem ucvrnkávala smíchy…používá dost povedené obraty…a ještě byla super druhá část o tom, co nesnáší na Thaiwanu ;)

 
reinkarnace
Závislačka 3789 příspěvků 6 inzerátů 24.06.16 18:14

@lear hele a to bych řekla, že my tady s @Nafrněná si často neberem servítky…ale co tu dnes předvádíš ty…kam se hrabe @sebaanez :jazyk:

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 18:14

@reinkarnace na Tchai-wanu mi vadily neciste turecke zachody, jinak se mi tam libilo.

Hodnotim tenhle zapisek, jestli se chce literarne zlepsit, napsala jsem ji svoje podnety. Je to jen na ni, jak chce se svymi texty pracovat.

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 18:15

@reinkarnace nevim, kdo ani co je sebaneez a neco mi rika, ze to neni nikterat podstatna informace, stejne tak, co si myslis ty nebo nekdo, kdo si rika Nafrnena 8)

 
reinkarnace
Závislačka 3789 příspěvků 6 inzerátů 24.06.16 18:18

@lear a napiš sem taky něco…jsem zvědavá. kritiku dáváš ostrou na to, že toto je jeden z nejvyvedenějších výtvorů zde…btw. tohle není jen o nějaké cestě…ale zkrátka o tom, kam ji různé životní cesty necesty zavedly :nevim:

 
reinkarnace
Závislačka 3789 příspěvků 6 inzerátů 24.06.16 18:19

@lear zato na tvoje názory se třepe celé epipi že? :mrgreen: :mrgreen: :mrgreen:

 
EmmaAnna
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 24.06.16 18:21

@reinkarnace @lear mně třebas z literárního hlediska tenhle text taky nepřišel až tak valný :think: :think: byla jsem překvapená nad těmi oslavnými komentáři

příběh mě ale určitě zajímá a nevidím nic špatného jít na školu „náhodou“…přijde mi že někdo zase v životě moc tlačí na pilu, moc si to plánuje (jako třeba já :lol: ) a to štěstí určitě nepřinese

 
Nafrněná  24.06.16 18:21

@reinkarnace jak jsem psala, ona má nějaký problém… :roll:

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 18:26

@EmmaAnna dekuji. Opravdu to literarne neni zadny skvost, a myslim, ze autorka toto hodnoceni celkem bez potizi prijala.

S temi skolami je to tezke, spousta lidi jde na skolu nahodou a pak ji nedokonci, protoze obor neni pro ne, a to misto mohl dostat nekdo, kdo ten obor delat chce… je to na dlouho.

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 18:29

@reinkarnace „na to, že toto je jeden z nejvyvedenějších výtvorů zde“ 8o ty asi moc nectes, vid…

 
EmmaAnna
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 24.06.16 18:32

@lear to asi jo, ale když byl při přijímačkách lepší? má pořád právo „si to rozmyslet“

taky jsem nedokončila jednu VŠ a dnes si vůbec nedovedu představit, co bych s tím oborem a mojí náturou asi dělala

 
reinkarnace
Závislačka 3789 příspěvků 6 inzerátů 24.06.16 18:44

@EmmaAnna vidíš..já jednu dokončila, pracovala v oboru, a stejně začala jinou :lol: prostě ne každý se trefí napoprvé do černého a někdy je to možná lepší nechat plynout tak, jak to tu nastínila hezky autorka..z jejího psaní prostě čiší jakási lehkost a bezstarostnost (jsem tu zvyklá na různá „těžká“ témata, mě tohle prostě potěšilo) 8)

 
EmmaAnna
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 24.06.16 18:46

@reinkarnace však o tom sama píšu, že nenaůajnovaný život je mnohdy lepší, a někdo se holt déle hledá…jen já to bohužel neumím

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 24.06.16 20:18

@reinkarnace Děkuju moc ještě jednou. Ale teda trochu mě mrzí, že sis přečetla blog a FB už teď. Tak si říkám, jestli má vůbec cenu psát to pokračování. :mrgreen: určitě se ti ještě podaří někde „poletovat“ i s mužem. Ono to cestování je super věc, ale aspoň pro mě teda úplně ztrácí hodnotu, když ty zážitky nemám s kým sdílet. :) O seznámení s mužem jsem ještě nikde nepsala, to je pravda. Trochu se bojím, aby to pro někoho nebylo už úplné „spisovatelské dno“ :mrgreen: I když pro mě to, že jsem ho poznala, byl opravdu osud. Najít tady člověka, který smýšlí tak, jako on…no nelehký to úkol. Tím spíš, že jsme se poznali úplnou náhodou. :)

@lear Můžu se zeptat, kdy jsi byla na Taiwanu a kde konkrétně? Fakt mě to zajímá. Jinak já tady žiju už skoro dva roky a se špinavými tureckými záchody jsem se tu prakticky nesetkala. A to se teda nepohybuju zrovna v nějakých luxusních podnicích. Mimochodem mi to nedá, ale z tvých komentářů mám pocit, že jsem se přihlásila do soutěže o literární dílo roku a nárokuju si první cenu. Konstruktivní kritiku pochopím a ráda přijmu, ale nechápu všechny ty řeči okolo. Je to nutné? Já myslím, že tu nikdo netvrdil, že to co jsem napsala, je na Pulitzera, jen se pár lidí vyjádřilo v tom smyslu, že se jim to dobře četlo. Tobě ne, chápu. Ale myslím, že kdybys svoje komentáře omezila na ten druhý příspěvek a odpustila si to rýpání, tak by to mělo větší úroveň. Píšu protože mě to baví a pár lidí okolo mě to zase baví číst. A mimo jiné je to pro mě taky způsob, jak si udržet určitou úroveň mateřského jazyka, který poslední dobou díky životu v zahraničí používám minimálně. Nic vážnějšího bych v tom opravdu nehledala.

@EmmaAnna Fakt by mě nenapadlo, jakou diskuzi tu vyvolá to, že jsem se jeden rok přihlásila na vysokou, nevzali mě a tak jsem šla další rok na jinou, kterou jsem dokončila. :mrgreen: to to fakt vyznělo tak blbě? :lol: Každopádně taky jsem okolo sebe měla spoustu lidí, kteří během čtyř let nastoupili na čtyři různé obory, což už byl opravdu extrém. Jinak jak jsi psala s tím plánováním…můj problém je, že já mám vždycky všechno naplánované do posledního detailu a čím víc plánuju, tím vyšší je pravděpodobnost, že mi ty plány nevyjdou. :mrgreen: naopak mi vychází spousta věcí, které jsme v plánu nikdy neměla a o tom měl tak nějak tenhle deník být. Takže bych řekla, že jsme v tomhle dost podobné. Já taky plánuju…jenže ty plány si následně žijí vlastním životem. :lol: jinak pokud se dostaneš ke čtení druhé části, tak doufám, že se ti bude líbit víc. :srdce:

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 24.06.16 20:24

@LiliSun Srpen 2010, cely mesic staz. Projela jsem prakticky cely ostrov (krome uplneho jihu), vc. ostrovu Penghu 8) z komentaru si vyber to, co ma pro tebe smysl.

 
EmmaAnna
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 24.06.16 20:44

@LiliSun mně ty plány zatím vychází, ale pro samé plány mi připadá, že už není prostor na…život?:) nejhezčí je bloumat a ono se z toho něco vyvrbí. Jak říkáš sama, ono to přijde, lepší nže prorážet hlavu zdí.

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 24.06.16 20:52

@lear No tak ono se tu za měsíc dá projet klidně třikrát, že jo. :mrgreen: Každopádně jsem ráda, že se ti tu až na záchody líbilo… a měj se hezky. :mavam:

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 24.06.16 20:57

@EmmaAnna Chápu jak to myslíš. :) Každopádně ale přeju, aby ti vycházelo všechno i nadále, ať už to budou věci plánované, nebo ne. Ona ta nejistota, když člověk nechá všechno moc plynout, taky není úplně ideální. :think:

 
En.Joy
Kecalka 437 příspěvků 24.06.16 21:55

Me se deníček uplne ‚normalne a prostě‘ líbil :mrgreen:. Prozatím z pribehu cítím naivitu, ktera k věku 18-20 prirozene patří. Tesim se jak se příběh vyvine dal a jak se v živote ‚posune‘ jeho autorka. Nicméně musím přiznat, že jsem dnes mela hodně narocny den a co mi vrátilo pobaveny úsměv na tvář, jsou ty rypave komentáře zde. To se fakt hned tak nevidí, pod deníčky na emiminu uvádět výčet stylistickych nedokonalosti :potlesk:

 
EmmaAnna
Ukecaná baba ;) 1622 příspěvků 25.06.16 14:21

@LiliSun to je právě to, najít v sobě tu důvěru v život, že vše je a bude tak jak má být :)

 
Orsin
Ukecaná baba ;) 1178 příspěvků 25.06.16 15:30

@lear Mohu se zeptat na tve povolani nebo studium skrz tu stylistickou kritiku?

 
lear
Ukecaná baba ;) 1109 příspěvků 25.06.16 16:29

@Orsin A je to vazne podstatne? V jine diskuzi me zkouseli z pravnickeho vzdelani, a kdyz jsem se jim nepriznala, tak se hned zacaly se svymi dvacet let starymi vyucnimi listy ci maturitami placat po ramenou a objimat, jak jsou strasne chytre a vyjimecne. Jestli ti jde o totez, muzes tak klidne ucinit bez toho, aby jsi resila me diplomy :palec:

Příspěvek upraven 25.06.16 v 16:29

 
Orsin
Ukecaná baba ;) 1178 příspěvků 25.06.16 17:18

@lear To ne. Ja jen, ze ta kritika - vytyceni nedostatku - byla dobra, hlavne skrz tu věcnost, uvedené příklady. Tak se jen ptam, zda jsi „od fochu“? :)

 
sebaanez
Ukecaná baba ;) 1025 příspěvků 26.06.16 01:14

@reinkarnace Dalsi, ktera me tajne miluje :roll: Ne, fakt nemam zajem. @Nafrnena :kytka: Ony obe maji totiz nejaky problem. Projevuji se u vetsiny denicku naprosto totoznym zpusobem.

 
Eemii
Neúnavná pisatelka 15220 příspěvků 1 inzerát 26.06.16 05:50

@LiliSun super cteni. Projela jsem FB a strasne ti fandim a budu sledovat. A jsi fakt kocka :kytka:

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 27.06.16 10:26

@Eemii Děkuju mockrát! :srdce: ale s tou kočkou nevím teda. Bejvávalo. :mrgreen:

 
Eemii
Neúnavná pisatelka 15220 příspěvků 1 inzerát 27.06.16 12:53

@LiliSun no vis jak, kdyz je nekdo spokojenej, tak je spokojenej :mrgreen: :mrgreen: :kytka:,ne vazne :kytka:.
Pis casteji, strasne me zajima, jak bude vypadat tvuj zivot dal, moc fandim lidem, jako jsi ty. Nechybi ti odvaha a jdes si za svym.

 
LiliSun
Povídálka 32 příspěvků 28.06.16 06:45

@Eemii dekuju, budu se snažit psát co nejčastěji. Upřímně jak bude vypadat můj život dál, to by mě taky zajímalo. :mrgreen: vzhledem k tomu, že bezstarostné studentské období pomalu končí. :lol: Ještě jednou děkuju za zájem, jsi moc milá. :srdce:

Vložit nový komentář
Poslat
nový deníček

Všechny deníčky uživatele